Šití a opravy oděvů, prádla a bytových doplňků by Euroinstitut

Marthy Energy s.r.o. pro Dr. Streda College, střední škola

ŠITÍ A OPRAVY ODĚVŮ, PRÁDLA A BYTOVÝCH DOPLŇKŮ

učební texty pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Marthy Energy s.r.o. pro Dr. Streda College, střední škola Provoz prádelen učební texty pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Šicí dílna Musí být světlá, prostorná, suchá. V dílně jsou umístěny stolky a židle, šicí stroje, odkládací stoly, střihačský stůl, žehlicí stůl a prkno, žehlička a různé regály a skřínky.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci V šicích dílnách je třeba dodržovat následující pravidla BOZP:      

     

pracovní místo udržujeme v čistotě a pořádku nosíme vhodné oblečení a obuv vzdálenost práce od očí je 30 až 40 cm soustředíme se na práci, nemluvíme a nevyrušujeme ostatní od práce pomůcky k šití ukládáme na určené místo a udržujeme je v čistotě jehly a špendlíky zapichujeme do jehelníčku, nedáváme je do úst ani je nezapichujeme do oděvu, který máme na sobě neběháme po místnosti, hlavně ne s nůžkami, jehlou a špendlíky v ruce nůžky odkládáme na stolek zavřené, dáváme pozor na to, aby nespadly ze stolu pracujeme čistýma rukama, čistě oblečeni a máme upravené vlasy a nehty pracovní místnost musí být čistá, vyvětraná a dobře osvětlená v průběhu práce se protáhneme, projdeme, aby nás nebolela záda řídíme se pokyny vyučujícího

Oděvní textilie a drobná oděvní příprava Textilie používáme k výrobě oděvů. Z textilních materiálů se vyrábějí ručníky, utěrky, ložní prádlo, oděvy, koberce, záclony, závěsy, potahy. Textilní materiál se vyrábí z textilního vlákna. Z textilních vláken se vyrábí příze, která vzniká předením. Textilní vlákna se vyrábějí v přádelnách. Příze se zpracovávají v tkalcovnách na tkaniny a v pletárnách na pleteniny. Tkaniny mají dvě soustavy nití – osnovu a útek. Osnova a útek se vzájemně provazují různými způsoby, tím vznikají různé druhy tkanin. Rozeznáváme tři základní vazby:   

plátnová - nejjednodušší, nejhustší, nejpevnější, stejná po líci i po rubu keprová - šikmé řádky, pružnější, měkčí, volnější provazování nití ve vazbě atlasová - má řídké provazování, je pružná, poddajná, méně trvanlivá, má odlišný líc a rub

Základní rozdělení textilních materiálů Podle způsobu použití:     

vrchové materiály (oděvy – kalhoty, košile, bundy, šaty) výztužné materiály - vyztužení určitých částí oděvů (límce, manžety) výplňové materiály - zlepšení hřejivosti oděvu nebo modelování tvaru oděvu podšívkové materiály - zateplení a zakrytí vypracování oděvu z rubu a k snadnějšímu oblékání kapsové materiály - zhotovení kapes

Podle materiálového složení:    

bavlnářské tkaniny lnářské tkaniny vlnařské tkaniny hedvábné tkaniny

Vrchové materiály a základní oděvní příprava Rozdělení textilních vláken podle původu Abychom věděli, jak s určitou látkou co nejlépe pracovat, výrobky opravovat a udržovat, musíme znát původ textilie. Bavlna – označuje se anglicky COTTON, případně se pro ni používá zkratka BA nebo CO. Bavlna se pěstuje převážně v Číně, Gruzii, Egyptě, Indii. Nejrozšířenější je několikaletý keř vysoký 1 – 2 metry. Zpracovává se v textilních továrnách, kde vzniká bavlněná příze – nit. Vlastnosti bavlny jsou: malá pružnost, střední hřejivost, velká srážlivost, dobře přijímá a saje vlhkost, dobře se pere, může se vyvářet, a také se žehlení do 200 stupňů Celsia. Bavlna hoří, zapáchá při hoření jako papír a zanechá popel šedé barvy. Použití bavlny: oděvní tkaniny, lůžkoviny, obvazy, gáza, pracovní oblečení, osobní prádlo, kojenecké a dětské prádlo, dekorační a bytové tkaniny, pleteniny, krejčovská příprava. Nejznámější je plátno (ložní prádlo, stolní prádlo, pracovní a letní oděvy), flanel (ložní povlečení a prádlo, dětské oblečení, košile), kanafas (ložní a stolní prádlo, závěsy), kepr (pracovní oděvy). Len – patří mezi nestarší používané textilní suroviny, má značku LN. Len se pěstuje v podhorských oblastech, hlavně v Polsku, Rusku, Holandsku, ve Francii a v České republice. Len přadný je jednoletá rostlina, kvete modře, dorůstá do výšky jednoho metru. Vlastnosti lnu: malá pružnost, nehřejivý, střední srážlivost, dobrá savost

vlhkosti, pere se dobře, může se vyvářet, žehlí se na nejvyšší teplotu, nezanechává chloupky, proto se používá např. na utěrky. Len hoří pomaleji než bavlna, při hoření zapáchá jako papír a zanechá popel šedé barvy. Použití lnu: oděvní tkaniny, lůžkoviny, prostěradla, dekorační a bytové tkaniny, technické tkaniny. Ovčí vlna – přírodní živočišné vlákno pocházející z ovce. Pro jeho označení se používá zkratka WO (z angličtiny), nebo VL. Největší chov ovcí je v Austrálii, Indii, Rusku, Novém Zélandu. Ovce se stříhají 2x do roka, ostříhané vlně se říká rouno. Vlastnosti vlny: nejcennější je bílá barva vlákna, ale jsou i hnědé a černé barvy. Je pružná, hřejivá, velmi srážlivá, dobře saje vlhkost, vyžaduje šetrné praní ve vlažné vodě, nesmí se vyvářet, žehlí se na nejnižší teplotu přes vlhkou utěrku nebo napařovací žehličkou. Vlna prakticky nestárne, mohou ji poškodit moli. Použití vlny: pánské a dámské oděvy, přikrývky, koberce. Ve zdravotnictví se používá zřídka. Přírodní hedvábí – je to výměšek housenky nočního motýla bource morušového. Potravou bource jsou listy moruše. Domovem pravého hedvábí je Čína, Indie, Francie. Housenky bourců vylučují výměšek, který na vzduchu rychle tuhne a tak vytváří hedvábné vlákno. Vláknem se housenka omotává. Aby se vlákna nepoškodila, musí se motýl v kukle před vylíhnutím usmrtit horkou vodou nebo parou. Vlastnosti hedvábí: vysoká pružnost, dobrá hřejivost – v zimě hřeje, v létě chladí, malá srážlivost, vysoká savost vlhkosti, dobře se barví, šetrné praní, žehlí se na střední teplotu přes vlhkou utěrku nebo napařovací žehličkou. Hedvábí dobře hoří, při hoření zapáchá po spáleném bílku, zanechává černý popel. Použití hedvábí: dámské šaty, doplňky – šátky, kravaty, šály, vyšívací hedvábí. Ve zdravotnictví se používá jen zřídka. 8

Chemická vlákna z přírodních surovin – viskóza Doplňují přírodní vlákna a zlepšují jejich vlastnosti. Vyrábějí se chemickou cestou z přírodních a syntetických surovin. Při dalším zpracování získávají tvar vhodný pro určité použití. Často se míchají s přírodními vlákny (vlnou, bavlnou), nahrazují bavlněná vlákna. Viskózové vlákno – vyrábí se z celulózy získané ze dřeva jehličnatých nebo listnatých stromů. Vlastnosti viskózového vlákna: malá pružnost, malá hřejivost, střední až velká srážlivost, velká savost vlhkosti, šetrné praní bez vyváření, žehlí se dobře na střední teplotu. Viskózové textilie se snadno mačkají. Viskóza hoří pomalu, při hoření zapáchá jako spálený papír, nezanechává popel. Použití viskózy: dámské šaty, pánské košile, podšívky.

Chemická vlákna ze syntetických surovin (PES,PAD) – vyrábí se z uhlí a ropy. Důvodem je velký růst spotřeby textilií, nedostatek přírodních vláken a jejich zvyšující se cena. Nejvíce se používají polyesterová vlákna (PES) a polyamidová vlákna (PAD). Mají výhodné i nevýhodné vlastnosti. Výhodné vlastnosti: velká trvanlivost, stálost barev, malá hmotnost, snadná údržba, snížená mačkavost, nižší srážlivost, umožňují bohatší vzorování. Nevýhodné vlastnosti: špatně sají pot, mívají elektrostatický náboj, obtížněji se zpracovávají, některé textilie jsou nepříjemné na omak. Použití polyesterového vlákna: oděvní tkaniny a pleteniny, bytové tkaniny, šicí a vyšívací nitě, podšívky, výplňový materiál, směsování s bavlnou a vlnou, zdravotnická elastická obinadla, punčochy a prostěradla na jedno použití, technické tkaniny (sítě, filtry). 9

Použití polyamidového vlákna: přikrývky, plyše, tkaniny na halenky, košile, pláště, punčochové výrobky, elastické spodní prádlo, pánské a dámské oděvy, závěsy, stolní prádlo a doplňky, směsování s bavlnou a vlnou. Při hoření se tyto tkaniny taví, po hoření zůstává ztuhlá kulička. Názvy některých tkanin – nylon, silon, mikrovlákno, flís. Směsové textilie – vyrábějí se směsováním přírodních a chemických vláken. Směsové tkaniny vznikají použitím dvou nebo více rozdílných materiálů a to namícháním v přízích nebo v osnově a útku. Poměr je vždy podle požadavků objednatele. Mají pěkný vzhled přírodních materiálů, jsou méně náročné na praní a žehlení, snižují pořizovací cenu, některé jsou jemné a sají pot. Složení směsové textilie je označeno na visačce značkou a procenty (PES 55% / BA 45%) Použití směsových textilií: osobní prádlo, dámské a pánské oděvy, dětské oděvy, dekorační tkaniny, pracovní oblečení, ložní povlečení, přikrývky. Směsové textilie mohou být i z více materiálů, než dvou. Pokud však je některého materiálu více než 85%, pak se už tkanice označuje jen jménem té suroviny. Poznámka: někdy se setkáváme s názvem hybridní tkaniny. Znamená to také směsovou textilii, ale označení hybridní se používá většinou u technické tkaniny. Výjimečné se název hybridní může požívat i u tkaniv pro oděvní účely.

Drobná textilní příprava Definice: Drobné oděvní přípravy je nutné k úplnému dohotovení oděvů. S její pomocí se výrobek spojuje, zdobí i opevňuje. Používají se:             

nitě tkanice stuhy prýmky pruženky oděvní šňůry knoflíky spínátka háčky a očka zdrhovadla spínací stuhy (suchý zip) spony přezky

Druhy a vlastnosti nití Nit je textilní výrobek a slouží k spojování látek šitím, stehování, začisťování, látání, vyšívání, k dalším potřebným výkonům v oděvní výrobě a při domácím šití. Nitě se vyrábějí n ejčastěji z bavlny, viskózy, z umělých vláken, lnu i z pravého hedvábí. Prodávají se v různých barvách a různě silné. Záleží na tom, pro jaký účel nitě potřebujeme. Šicí nitě se používají pr o r uční a str ojové šití. Musí být pevné, stejnoměrné a dokonale hladké, aby snadno procházely ouškem jehly. Vyrábějí se nejčastěji z bavlny, viskózy a polyesteru. Prodávají se v různých barvách a mohou být různě silné.

Stehovka je nit určená na po m ocné pr áce, pou žívá se hlavně p ř i stehování, kličkování a při přípravě oděvů k šití. Je měkká a má malou pevnost, aby se snadno párala a aby po přežehlení nezanechávala na tkanině stopy. Vyrábí se z bavlny, někdy s příměsí viskózy. Prodává se v smetanově bílé barvě, může být i barevná. Knoflíkové nitě se používají k ručnímu přišívání knoflíků na vrchní oděvy. Vyrábějí se ze lnu v barvě černé, šedé, khaki, hnědé a bílé. Jsou silné a velmi pevné. Někdy se jim také říká režné nitě. Dírkové hedvábí je speciáln í, tlustší, m ěk ká, lesklá př íze z přírodního nebo umělého hedvábí k vyšívání knoflíkových dírek na vrchních oděvech. Vyrábí se v různých barvách. Kovová nit je speciální stř íbr ná nebo zlatá nit k ozdobnému ručnímu nebo strojovému šití nebo vyšívání. Tato nit se snadno poškodí teplem – párou, proto je třeba šetrně žehlit vlažnou a suchou žehličkou. Látací nitě se používají k zašívání (látání) poškozených ponožek, punčoch apod. Skládají se z 3 – 5 nití, aby se zaplnil zašívací otvor. Vyrábějí se z bavlny nebo z viskózy v různých barvách. Vyšívací bavlnky se používají k ručnímu ozdobnému vyšívání, a to hlavně na plátna s řídkou vazbou – panama, kanava. Bývají silnější a měkčí než běžné nitě. Vyrábějí se z bavlny nebo viskózy v různých barvách. Skaná bavlna se používá k ručnímu ozdobnému vyšívání. Skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady. Skládá se z šesti vláken, která lze podle potřeby rozdělit. Vyrábí se z bavlny nebo viskózy v různých barvách. Bavlněná perlovka se používá k ozdobnému ručnímu vyšívání. Je lesklá a zhotovuje se ve dvou tloušťkách v různých barvách.

Druhy stuh a tkanic Začisťovací stužka je bavlněná, asi 1 cm šir o k á tkanice se zesíleným okrajem. Používá se při šití oděvů ke zpevnění švů, krajů, k začisťování. Také se z ní zhotovují závěsná poutka k sukním, na ručníky, utěrky apod. Vyrábí se z bavlny v různých barvách. Keprový tkaloun je bavlněná stužk a tlustší a p evnější n ež stužk a začisťovací. Vyrábí se v různých šířkách a barvách. Použití má podobné jako stužka začisťovací. Široké tkalouny se používají k lemování krajů např. ustřižených koberců apod. Saténový šikmý proužek je šik m o stř ižená lem ovk a. Vyr áb í se z bavlny, viskózy nebo z umělých vláken v různých barvách. Používá se k začisťování krajů, švových přídavků a záložek. Saténová stuha se vyrábí z bavlny, viskózy i z umělých vláken. Prodává se v různých barvách a šířkách. Saténový lesk má buď na jedné, nebo obou stranách. Používá se na ramínka a jako ozdobný doplněk k oděvům. Stuha s drátěným okraje se vyrábí n ejčastěji z umělých vláken v různých barvách. Do okrajů stuhy je zatkán drátek, který usnadňuje a zachovává tvarování stuhy. Používá se na ozdobu oděvů a doplňků. Stuha se zoubkovaným nebo smyčkovým okrajem je dekor ativní stuha. Vyrábí se z bavlny a umělých vláken v různých barvách a v různém provedení. Používá se k ozdobě oděvů, hlavně dětských.

Prýmky, pruženky a další speciální výrobky Šňůrkový prýmek je úzká ozdob ná stužk a se zesíleným ok r ajem . Vyrábí se v různých barvách z bavlny nebo umělých vláken. Používá se k dekoračním účelům na oděvy a různé textilie. Lacetka je leh ká, lesklá stužka. Vyr ábí se většinou z umělých vláken v různých barvách. Používá se jako lemovka nebo ke zdobení oděvů. Přišívá se ručně nebo na stroji.

Vlnovka (hadovka) je o zdobná vlnkovitá stužka. Vyrábí se z bavlny nebo polyesteru v různých barvách, v šíři do 1,5cm. Používá se k zdobení oděvů a prádla. Oděvní pruženka (prádlová guma) je tkanice se zatkanými pryžovými nitěmi. Vyrábí se v různých šířkách v barvě bílé a černé. Používá se ke stažení obvodu oděvu v pase, v délce rukávů a nohavic u sportovních oděvů, prádla apod. Gumička (klobouková guma) je úzká, k ulatá gu m ičk a s textiln ím povrchem. Používá se k jemnému nabírání nebo řasení dětských a dámských oděvů. Prodává se nejčastěji v barvě bílé, černé, může být i barevná. Guma s tunýlkem je šir ší pasová pr užen ka, kter á m á upr ostř ed tunýlek k provlečení stahovací šňůry. Používá se hlavně do sportovního oblečení. Dírková guma je 1,5 cm šir ok á pr užen k a s knoflíkovými dírkami. Používá se u prádla, na mateřském a dětském oblečení. Přiléhavost oděvu se pomocí této gumy může libovolně upravovat. Prodává se v různých barvách. Krajková guma je m ěk k á a podd ajn á k r ajková pruženka. Používá se na prádlo i vrchní oblečení. Stahuje oděv v potřebném místě a zároveň ho zdobí. Vyrábí se různě široká a barevná. Ramínková guma je asi 1cm šir o k á pr užen k a. Používá se na ramínka na oděvy a prádlo. Z jedné nebo z obou stran je počesaná, aby byla příjemná na tělo. Vyrábí se nejčastěji v barvě bílé a černé. Oděvní šňůra se používá n ejčastěji do tunýlk ů u spor tovn ích, do mácích oděvů aj. vyrábí se z bavlny, viskózy i umělých vláken v různých tloušťkách a barvách. Může být lesklá i matná. Všechny stuhy, tkanice, prýmky a šňůry se prodávají na metry.

Druhy zapínadel Knoflíky se používají k zapínání i na ozdobu. Vyrábějí se v různých barvách, tvarech, velikostech a z různých materiálů, např. z kovu, perleti, rohoviny, kůže, dřeva, plastů, kostí, skla, keramiky, ale i z látky a nití.

Spínátka (patentky) se používají k zapínání oděvů. Skládají se ze dvou částí – vrchní a spodní, jejichž stisknutím dojde k sepnutí a tím zapnutí oděvu. Vyrábějí se z kovu v několika velikostech v barvě stříbrné nebo černé. Háček a očko se používají k zapínání některých částí oděvu, např. pásků, sukní, podprsenek apod. Skládají se ze dvou částí, které při sepnutí oděvu do sebe zapadají. Vyrábějí se v černé a stříbrné barvě. Zdrhovadlo (zip) se používá k zapínání oděvů, ale i jiných výrobků. Je vyrobeno ze dvou tkanic se zoubky spojenými běžcem. Zoubky bývají kovové nebo plastové. Vyrábějí se v různých délkách, barvách, velikostech zoubků, dělitelná (rozevírací) a nedělitelná. Spínací stuha (suchý zip) je dvojice pásků spojených plochou háčků a smyček z umělých vláken. Našívají se na oděv do míst, která potřebujeme k sobě sepnout. Obě strany pásků chráníme před znečištěním, aby nepřestaly plnit svoji funkci. Spona na montérky se skládá ze dvo u částí, z knoflíku a spony. Spona je opatřena na jedné straně pojistkou, ke které se přišije popruh oděvu. Druhým koncem spony se uchytí knoflík, který je připevněn k náprsence (laclu). Spona na plavky se skládá ze dvo u d ílů. Oba díly m ají n a jedno m konci očko, kterým se provleče a přišije látkový konec oděvu. Zaklesnutím do sebe se spona zapíná. Přezka se používá k zapnutí opasků. Jeden konec opasku se přišije ke středové části přezky, druhý konec opasku se přezkou provlékne a zatáhne. Přezka s hrotem (trnem) je opasek jemuž na druhém konci opatřen kovovými nebo obšitými dírkami, do kterých se hrot zaklesne, a tím je opasek zajištěn proti posunutí.

Ruční šití Technika ručního šití Šití je spojování oděvních materiálů pomocí jehly a nití. Jehlou s nití vytváříme stehy, které klademe jeden za druhým. Při šití sedíme mírně předkloněni, jednu nohu máme přes druhou. Levou ruku, v které držíme látku, máme opřenou o koleno, pravou rukou šijeme. Leváci drží látku v pravé ruce, levou rukou šijí. Výrobek, který zhotovujeme, máme ve správné vzdálenosti 30 – 40 cm od očí. Délka návleku od jehly má být 60 až 70 cm dlouhá. Pro stehování používáme návlek delší, na zapošívání volíme návlek kratší. Tloušťka jehly má být větší než tloušťka nitě, aby jehla s návlekem, aby jehla s návlekem snadno procházela tkaninou. Pro ruční šití jsou nejvhodnější jehly č. 4, 5, 6 a 7. Řídí se to druhem zpracovávaného oděvního materiálu.

Stehy, dírky, zapínadla Při ručním šití se používají různé druhy stehů. Rozdělují se do pěti základních skupin. Pomocné stehy: po užívají se k dočasnému spojení oděvního materiálu a k proznačování. Jsou to:  (stehovací) steh  kličkový (značkovací) steh Spojovací stehy: používají se k trvalému spojení oděvních materiálů. Jsou to:  zadní steh  prošívací steh (perličkový)  zapošívací steh  skrytý zapošívací steh  ztužovací steh  střídavý steh  krokvičkový steh 16

Obšívací stehy: používají se k začištění nebo zpevnění okrajů oděvů, ale také jako stehy ozdobné k obšívání knoflíkových dírek, deček apod. Do této skupiny patří obnitkový a smyčkových steh. Ozdobné stehy: používají se k ozdobnému vyšívání a prošívání. Jsou to:  řetízkový steh  stonkový steh  křížkový steh  krokvičkový steh Skryté stehy: používají se k e spojování a prošívání materiálu tak, aby stehy z rubu i z líce byly neznatelné. Jsou to:    

svírací steh prošívací steh zapošívací steh skrytý zapošívací steh

Postup hotovení ručních stehů Pomocné stehy Přední steh se tvoří zprava doleva (leváci šijí zleva doprava). Tento steh se používá pro přípravné práce, ke spojování různých dílů před jejich sešitím, k přípravě oděvů na zkoušku, při zastehování záložky apod. Ke stehování se používá tzv. stehovka, která je měkká a málo pevná, aby se při vytahování stehů neporušil povrch oděvního materiálu. Kličkový steh (také kličkovací, značkovací) je uvolněný přední steh, který na povrchu oděvního materiálu tvoří kličky. Používá se k přenášení různých obrysů, čar a značek. Šije se dvojitým návlekem stehovky. Dlouhé rovné čáry se kličkují řidčeji, zaoblené a tvarované hustěji. Spojovací stehy Zadní steh se tvoří zprava doleva. Zadním stehem se vytvářejí pevné švy, používá se k přišívání ozdobných prýmků, krajek apod. je to steh velmi pružný a při napínání nepraská. Je dlouhý 2 – 3 mm. Při dalším vpichu se vracíme do místa výpichu předchozího stehu. Tento steh může nahradit strojové šití.

Prošívací steh (ta k é p er ličk ov ý ) je podob ný za dním u stehu s tím rozdílem, že vpichujeme v místě výpichu, a tím steh na lícní straně není viditelný. Stehy se nesmějí na vrchní straně vyznačovat, proto je při šití neutahujeme. Používá se k prošívání krajů oděvů, k ručnímu všívání zipů apod. Zapošívací steh se šije zpr a v a do lev a . P ou žív á se k zapošívání záložek, podšívky, límce, lemů, obrub apod. Při vypíchnutí zachytí jehla pouze nejkrajnější nit zahnuté tkaniny, aby po dotažení zůstal steh skrytý. Skrytý zapošívací steh se tv oř í obdobn ě ja k o za pošív a cí steh. Není ani z líce ani ze záložky viditelný. Je skrytý 0,1 až 0,5 cm od okraje záložky. Používá se k přišívání záložky, kde je nutné vždy za několika stehy zajistit šití zadním stehem. Ztužovací steh se šije v řadách shora dolů nebo zdola nahoru. Tvoří se postupnými průpichy pod sebou vždy o délku stehu. Lícové stehy jsou šikmé, dlouhé 0,6 až 1 cm, rubové stehy jsou vodorovné, dlouhé 0,2 až 0,4 cm – podle tloušťky oděvního materiálu a druhu práce. Používá se při stehování klouzavých a silných látek, aby se materiál neposunoval. Střídavý steh spo ju je o tev ř ené o k r a je lá tek , n a př . p r ostř ižený ch záševků, kapesních otvorů, trhlin apod. Steh vzniká střídavým zapichováním jehly do jednoho a druhého okraje spojovaných ploch. Šije se zprava doleva a vpichuje se střídavě otvorem tkaniny zdola nahoru. Krokvičkový steh se šije zlev a dop r a v a . P ou žív á se k začišťování a zároveň k přišití otevřených okrajů tkanin, např. u záložek sukně, rukávů, kalhot, límců apod. Při šití se nitě kříží, a tím se začistí otevřený okraj. Stehy se nesmějí utahovat, aby se na vrchní straně neproznačovaly. Tento steh se také používá jako ozdobný. Obšívací stehy Obnitkovací steh se používá k začišťování okrajů oděvních materiálů před vytřepením. Šije se zprava doleva nebo opačně. Podle potřeby je obnitkovací steh různě hustý, stehy jsou různě hluboko vpichovány – podle tloušťky a třepivosti materiálu. Smyčkový steh se používá k obnitkování otevřených okrajů u zvlášť třepivých tkanin a je základním stehem pro vyšívání knoflíkových dírek. Steh se tvoří obtočením návleku nití kolem vypíchnuté jehly. Podle počtu obtočení se roze-

znává jednosmyčkový a dvousmyčkový. Šije se ve vodorovných řadách. Používá se též jako steh ozdobný. Ozdobné stehy Řetízkový steh se používá k ozdobnému vyšívání různých deček, ubrusů, ozdobných dírek na klopy a rukávy apod. Jehla se vpichuje do předcházejícího výpichu a v délce stehu se vypichuje před smyčkou vytvořenou z návleku nitě. Řada stehů za sebou vytváří řetízek. Stonkový steh se šije ve vodorovných řadách zleva doprava. Je obdobný jako steh perličkový, ale šije se opačným směrem. Používá se na ozdobné vyšívání, k vyšívání ozdobných dírek apod. Křížkový steh se šije ve vodorovných i svislých řadách různým způsobem. Na líci má tvar křížku, vzhled na rubu se mění podle zvoleného pracovního postupu. Používá se k ozdobnému vyšívání. Skryté stehy Svírací steh těsněji spojuje šev již sešitý strojem, aby se odstranila viditelnost švu na oděvu. Při tvoření stehu se jehla zapichuje zespodu tkaniny nahoru. Píchá se šikmo z jedné strany na druhou. Jehla se zapichuje jen za jednotlivá vlákna tkaniny přes šev. Některé skryté stehy patří do skupiny stehů spojovacích jako např. steh prošívací, zapošívací a skrytý zapošívací.

Dírky Dírka je otvor na oděvu určený k zapínání nebo k ozdobě. Velikost dírky je určena průměrem a výškou knoflíku. Dírky se vyšívají dírkovým hedvábím nebo šicí nití, vždy na dvojitém nebo trojitém oděvním materiálu. Prádlová dírka je na obou stranách opatřena uzávěrkou. Zhotovuje se hlavně u prádla, pracovních a sportovních oděvů, košil apod. Šatová dírka je na jednom konci opatřena uzávěrkou, na druhém obloučkem. Zhotovuje se nejčastěji u dámských vrchních oděvů – halenek, šatů, kabátků apod. Kabátová dírka je na jednom konci je opatřena uzávěrkou, na druhém očkem. Zhotovuje se u vrchních oděvů ze silnější tkaniny, jako jsou kabáty, bundy, saka apod. 19

Knoflíkové dírky rozlišujeme   

vodorovná vyplétaná dírka, vodorovná dírka s pomocnou nitkou, svislá dírka

Vodorovná vyplétaná dírka V místech určených pro dírku uzavřeme počet ok odpovídající velikosti knoflíku a nad uzavřenými oky v následující řadě stejný počet ok nahodíme. Dírky u dvojitých přeložených lemů vypracujeme tak, že ve stejné vzdálenosti od přehybu uděláme výše uvedeným způsobem dvě dírky. Po dopletení dílu zahneme podložením do rubu a obě dírky spojíme obšitím. Vodorovná dírka s pomocnou nitkou V místech určených pro dírku připojíme pomocnou nitku odlišné barvy, kterou přepleteme počet ok odpovídající velikosti knoflíku tam i zpět. Pak pokračujeme v pletení základní přízí. Po dokončení dílu pomocnou nitku opatrně vytáhneme, uvolněná oka protáhneme po obvodu dírky základní přízí a kroužkovacím stehem dírku obšijeme. Svislá dírka V místě určeném pro dírku rozdělíme pleteninu na dvě částí, z nichž každou dopleteme zvlášť do potřebné výše a pleteninu opět spojíme. V místech rozdělení musíme plést ze dvou klubek. Je výhodné ponechat konec připojené příze delší a po dokončení úpletu jím dírku obšít.

Postup šití prádlové dírky Na určené místo zakreslíme umístění a velikost dírek. Kolem vyznačeného otvoru dírky prošijeme látku drobným předním stehem nebo na stroji ve vzdálenosti 3 mm od vyznačené dírky. Obšitý otvor prostřihneme. Rozstřižený otvor obnitkujeme. Stehy vpichujeme jen k prošití. U netřepivých tkanin můžeme obnitkování vynechat. Dírku hustě a pečlivě obšijeme smyčkovým stehem, stehy stejnoměrně utahujeme. Na obou koncích dírky vytvoříme uzávěrky. Hotovou dírku vyžehlíme. Tuto dírku se dvěma uzávěrkami můžeme také vyšít na šicím stroji s klikatým stehem, a to automaticky nebo poloautomaticky. Záleží to na typu šicího stroje a typu použité patky. Šatová a kabátová dírka se šije obdobně jako dírka prádlová, jen s tím rozdílem, že rovná uzávěrka je jen na jednom konci dírky a na druhém konci se dírka vyšije do obloučku nebo s malým otvorem ve tvaru očka – po zapnutí oděvu je krček přišitého knoflíku v očku dírky.

Zapínadla Knoflíky se používají k zapínání i na ozdobu. Vyrábějí se v různých barvách, tvarech, velikostech a z různých materiálů, např. z kovu, perleti, rohoviny, kůže, dřeva, plastů, kostí, skla, keramiky, ale i z látky a nití. Spínátka (patentky) se používají k zapínání oděvů. Skládají se ze dvou částí – vrchní a spodní, jejichž stisknutím dojde k sepnutí a tím zapnutí oděvu. Vyrábějí se z kovu v několika velikostech v barvě stříbrné nebo černé. Háček a očko se používají k zapínání některých částí oděvu, např. pásků, sukní, podprsenek apod. Skládají se ze dvou částí, které při sepnutí oděvu do sebe zapadají. Vyrábějí se v černé a stříbrné barvě. Zdrhovadlo (zip) se používá k zapínání oděvů, ale i jiných výrobků. Je vyrobeno ze dvou tkanic se zoubky spojenými běžcem. Zoubky bývají kovové nebo plastové. Vyrábějí se v různých délkách, barvách, velikostech zoubků, dělitelná (rozevírací) a nedělitelná. Spínací stuha (suchý zip) je dvojice pásků spojených plocho u háčků a smyček z umělých vláken. Našívají se na oděv do míst, která potřebujeme k sobě sepnout. Obě strany pásků chráníme před znečištěním, aby nepřestaly plnit svoji funkci. Spona na montérky se skládá ze dvo u částí, z knoflíku a spony. Spona je opatřena na jedné straně pojistkou, ke které se přišije popruh oděvu. Druhým koncem spony se uchytí knoflík, který je připevněn k náprsence (laclu). Spona na plavky se skládá se ze d vou dílů. Oba díly m ají na jednom konci očko, kterým se provleče a přišije látkový konec oděvu. Zaklesnutím do sebe se spona zapíná.

Přezka se používá k zapnutí opasků. Jeden konec opasku se přišije ke středové části přezky, druhý konec opasku se přezkou provlékne a zatáhne. Přezka s hrotem (trnem) je opasek , kter ý je n a dr uh ém konci opatřen kovovými nebo obšitými dírkami, do kterých se hrot zaklesne, a tím je opasek zajištěn proti posunutí.

Postupy přišívání a všívání zapínadel Knoflíky se přišívají vždy na dvojitý o děvn í m ater iál, dvojitým návlekem nitě. Není-li materiál dvojitý, podkládá se místo, kde má být knoflík našit, podsádkou. Knoflíky určené k ozdobě se přišívají bez tzv. krčku. Knoflíky určené k zapínání se přišívají s krčkem. Výška krčku se řídí tloušťkou kraje zapínaného oděvu. Knoflíky s dírkami se mohou přišívat různými způsoby. Zdrhovadlo je vedle knoflíků nejpoužívanějším zapínáním. Používá se k zapínání sukně, kalhot nebo šatů v pase, ale můžeme je použít i do jiných částí oděvů. Zdrhovadlo určené k zapínání sukně nebo kalhot se všívá do rozparku. Je to vytvořený otvor na oděvu. Zdrhovadlo všíváme do rozparku buď ručně nebo strojem. Všívání zdrhovadla vytvoř ím e a vypr acujem e r o zpar ek (otvor v bočním nebo středovém švu kalhot, sukně apod.), kam budeme všívat zdrhovadlo. Zdrhovadlo podložíme pod rozparek tak, aby střed rozparku ležel na středu zoubků zdrhovadla a horní konec zdrhovadla asi 1,2 cm pod pasovou linií. Zdrhovadlo do rozparku našpendlíme a nastehujeme. Stehujeme asi 0,5 cm od okraje. Zároveň se stehováním odstraníme špendlíky. Zdrhovadlo těsně vedle stehů přišijeme ručně perličkovým stehem. Stehy příliš neutahujeme, aby se na líci neznačily. Zdrhovadlo též můžeme těsně vedle stehů přišít na stroji. Tkanici zdrhovadla v rubu přišijeme ke švové záložce ručně nebo strojem. Vytáhneme stehy a zhotovený uzávěr vyžehlíme. Nakonec zkontrolujeme, zda zdrhovadlo je správně všité (kraje rozparku mají zakrýt zoubky zdrhovadla). 22

Spínátka (patentky) se používají jako doplňkové zapínání do určitých částí některých oděvů, např. na manžety, u rukávů, u rozparku v průkrčníku, u prádla a podobně. Vrchní díl patentky přišíváme na nadkryt, spodní díl patentky přišíváme ve správné výši na podkryt. Horní díl spínátka má výstupek, spodní díl prohlubeninu. Každou dírku patentky přišijeme třemi až čtyřmi zapošívacími stehy. Při přišívání vrchního dílu patentky dáváme pozor, aby stehy na lícové straně nadkrytu nebyly vidět. Jehlu vpichujeme jen do spodní látky. Háček a očko spojují dva k r aje zapínání, které se buď jen dotýkají, nebo leží přes sebe. Nejčastěji se toto zapínání používá v pase u sukně nebo kalhot, u límců a u prádla. U krajů, které se pouze dotýkají, se háček přišívá asi 2 mm od kraje. Očko přišíváme na protilehlou stranu kraje tak, že oblouček kraj mírně přesahuje. U krajů oděvu, které se zapínají přes sebe, přišíváme háček na spodní stranu podkrytu asi 3 – 5 mm od kraje. Očko přišíváme na nadkryt. Pruženka – všívání pruženky do průvleků je nejběžnějším způsobem upravování některých částí oděvů, aby byly pohodlné. Týká se to hlavně oděvů sportovních, domácích, vycházkových a dětských. Průvlaky se zhotovují u oděvů nejčastěji v pase, v délce rukávů a nohavic. Používají se k tomu pruženky různě široké. Pruženka se navléká pomocí zavíracího špendlíku zanechaným 1 cm širokým otvorem v průvleku. Oba konce pruženky se pak přes sebe přeloží a sešijí. Všívání pruženky k okraji oděvů všívají se nejčastěji do pasu k prádlu, ale i k sukním, kalhotám, šortkám apod. Používají se k tomu měkké, různě široké pruženky. Některé pruženky se přišívají za šev a pak se zahnou do rubové strany, jiné se přišívají k okraji tak, aby byly vidět a plnily zároveň účel ozdoby.

Šicí stroj Šicí stroj je hlavním pracovním prostředkem pro strojové šití. Šicí stroj se skládá z hlavy a podstavce. V hlavě je uložen mechanizmus stroje. Uvádí se do chodu šlapáním nebo elektrickým motorem, který se ovládá nožním pedálem. Šicí stroje jsou stolní nebo kufříkové. Stolní se skládají z podstavce s otvorem pro hlavu stroje a vlastního šicího mechanizmu – hlavy. Kufříkové jsou přenosné a dají se postavit na stůl. Šicí stroje jsou různých typů, ale jejich obsluha je v podstatě stejná. Nejpoužívanější je základní šicí stroj, který tvoří vázaný dvounitný steh, a to buď rovný k sešívání, nebo klikatý k začišťování okrajů. Steh je tvořen vrchní a spodní nití. Je důležité použít správné jehly a nitě. Tloušťka jehly i nitě musí odpovídat druhu zpracovávané textilie.

Volba jehly DRUH TEXTILIE

ČÍSLO JEHLY

velmi jemné bavlněné a hedvábné tkaniny, krepy, jemné tkaniny ze syntetických vláken

bavlněné a hedvábné tkaniny, lehké vlněné textilie

středně těžké vlněné tkaniny, lněné textilie, těžké bavlněné textilie

těžké lněné textilie

100

plachty, pytloviny

110

Základní šicí stroje mají řadu vyměnitelných patek, které umožňují ušít daný prvek, např. zipová patka – všívání zipů, patka na dírky, patka na přišívání knoflíků. V průmyslové výrobě se používají další šicí stroje – obnitkovací, lemovací, vyšívací, stroje na vyšívání dírek a přišívání knoflíků.

Strojové šití, princip strojového šití Při šití na stroji sedí pracovník vzpřímeně, v mírném předklonu, vzdálenost očí od desky stroje má být 20 – 25cm. Židle má správnou výšku odpovídající výšce postavy. Pracovník musí na šití dobře vidět a mít možnost pohodlně přidržovat a urovnávat sešívané díly.

Všeobecná pravidla pro všechny typy šicích strojů BOZP Dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany práce při práci zahrnuje:        

seznámení se s návodem a obsluhou stroje správné nasazení jehly přesné navlečení vrchní a spodní nitě před šitím nezapomenout spustit patku před začátkem šití přidržet oba konce nití přezkoušet na odstřižku délku a pravidelnost stehů při čištění stroje vypnout přívod elektrického proudu při každém přerušení šití dát nohu z pedálu

Příprava stroje k šití Před vlastním šitím připravíme stroj takto: 

 

navineme spodní nit na cívku, při navíjení odpojíme mechanizmus šicího stroje, aby se nepohybovala jehla, otočením kolečka směrem k sobě nasadíme cívku s nití do pouzdra a provlékneme spodní nit cívkové pouzdro vložíme do stroje tak, aby nevypadlo, jehla je při tom v nejvyšší poloze

    

zkontrolujeme sílu jehly podle šitého materiálu navlékneme vrchní nit do vodících oček, přes napínače nitě do jehelní tyče a jehly (nit navlékáme do ouška jehly zleva a zepředu) konec vrchní nitě přidržíme, otočíme ručním kolem směrem k sobě, a tím vytáhneme spodní nit, obě nitě položíme dozadu pod patku nastavíme vhodnou délku stehu na zbytku materiálu vyzkoušíme šití

Vlastní šití Díly připravené k sešívání se vloží pod jehlu v nejvyšší poloze a spustí se jen patka. Na začátku šití si přidržíme konce nití a sešlápneme pedál. Tím uvedeme stroj do chodu. Uvolněním pedálu se stroj zastaví. Sešívané díly netaháme, ale vedeme je ve směru šití. Při změně směru šití zůstává jehla zapíchnutá v látce, zvedneme patku do nižší polohy a sešívané díly otočíme a znovu spustíme patku. Po ukončení šití zvedneme patku i jehlu do horní polohy, sešívanou látku opatrně povytáhneme směrem dozadu a obě nitě odstřihneme. Po skončení šití vložíme pod jehlu odstřižek látky a spustíme patku.

Zásady bezpečnosti při práci na šicím stroji Seznámení se všeobecnými pravidly bezpečnosti a ochrana zdraví při práci rozšiřuje tato pravidla.         

seznámení se s obsluhou šicího stroje před šitím nezapomenout spustit patku při čištění stroje vypnout přívod elektrického proudu vypnout přívod elektrického proudu při výměně cívky nebo jehly při každém přerušení šití dát nohu z pedálu udržovat pořádek a čistotu na pracovišti dodržovat kázeň, používat pracovní prostředky používat vhodný pracovní oděv větší opravy provádí pověřený pracovník

Údržba šicího stroje Znamená pravidelné čištění a mazání. Při častém šití čistíme stroj pravidelně jednou týdně.

K čištění stroje používáme větší a menší šroubovák, štětec a dřívko, hadřík a olejničku. Stroj na elektrický pohon před čištěním odpojíme z elektrické sítě! Vytáhneme nitě i cívku s pouzdrem. Nejdříve hadříkem očistíme od prachu hlavu i podstavec. Zvedneme patku, jehlu a odšroubujeme stehovou desku. Štětcem očistíme textilní prach, zoubky pod patkou stroje očistíme dřívkem. Zbylou nečistotu otřeme hadříkem a stroj promažeme – do mazacích otvorů kápneme 2 – 3 kapky oleje. K mazání stroje používáme pouze speciální olej pro šicí stroje. Po promazání našroubujeme součásti a šijeme bez nití na odstřižku, aby se zbytky oleje očistily.

Drobné závady při šití, jejich příčiny a možnosti nápravy Některé závady můžeme odstranit sami. Trhání vrchní nitě: špatná jakost nitě, nesprávné vedení vrchní nitě, nevhodný poměr síly nitě a jehly, chybně nasazená jehla. Odstranění – výměna nitě, navléknout nit podle návodu, zvolit správnou velikost jehly, jehlu dobře nasadit. Trhání spodní nitě: nep r avid elně n avinutá cívk a, p evn é nap ětí spodní nitě v pouzdře, vadná cívka. Odstranění – převinout cívku, uvolnit napětí spodní nitě, vyměnit cívku. Tvoření smyček na líci: nespr ávn ě navlečen á sp odní nit, n estejn é napětí vrchní a spodní nitě. Odstranění – kontrola navlečení spodní nitě, kontrola napětí vrchní a spodní nitě. Tvoření smyček na rubu: nespr ávně n avlečená vr chn í n it, n estejn é napětí vrchní a spodní nitě. Odstranění – kontrola navlečení vrchní nitě, kontrola napětí vrchní a spodní nitě. Těžký a hlučný chod stroje: nep r om azaný str oj. Odstranění – vyčistit a kápnout olej. Ostatní závady je nutno nechat opravit odborníkem.

Základy šití Potřebujeme dobře zařízenou šicí dílnu, vhodné pracovní pomůcky a správnou organizaci práce.

Pomůcky k šití Jehly: vyr áb ějí se z kvalitní oceli. Musí být pružné. Na jednom konci mají ostrou špičku, na druhém konci mají ouško pro nit. Podle velikosti se označují čísly 00 –12. Čím vyšší číslo, tím je jehla kratší a tenčí.

Jehly rozdělujeme na:   

dlouhé - používají se ke kličkování, stehování, řasení střední - používají se k běžnému šití a zapošívání krátké - používají se k vyšívání

Špendlíky: jsou ten ké, p r užn é a ostr é. Nejvho dnější jsou ocelové se skleněnou hlavičkou. Nepoužíváme špendlíky tupé, tlusté a rezavé! Používají se k provizornímu spojování rozešitých částí oděvu Nůžky: vyr áb ějí se v různých velikostech a úpravách. Musí být dobré kvality a dobře nabroušené. Rozlišujeme:   

větší nůžky – dlouhé 21 – 30 cm, používají se ke stříhání látek menší nůžky – dlouhé 15 – 20 cm, používají se k drobnému přistřihování během šití entlovací nůžky – zvané také cikcak, se používají k upravení okrajů netřepivých materiálů, např. u některých úpletů, podšívkoviny aj; po ustřižení textilie je okraj zoubkovaný a již není nutné okraj začišťovat

Nůžky chráníme před vlhkem, aby nezrezivěly, a před pádem, aby se nepoškodily. Nůžkami na textil nestříháme papír, aby se neztupily. Nožík na párání: slouží k párání švů a k prostřihování knoflíkových dírek. Krejčovská křída: je ur čen á ke kr eslení stř ihů a k různému značení na oděvních materiálech. Musí být vždy ostře ořezaná. Vyrábí se z mastku v různých barvách. Nejlépe je používat křídu bílou, protože barevné křídy se z textilií špatně odstraňují. 28

Mýdlová křída: je speciálně upr aven é ploch é m ýdlo. Používá se hlavně na kreslení na syntetické materiály. Po přežehlení z oděvu snadno zmizí. Krejčovská tužka: se používá k zakreslování jemných čar na látce. Konec tužky je opatřen plastovým kartáčkem k odstranění chybně zakreslené čáry. Tekutý značkovač: je sp eciáln í fix ur čený k zakreslování značek na oděvní materiál. Existují dva druhy značkovačů. Zakreslené značky po jednom do 48 hod. zmizí, po druhém značkovači čáry zmizí po vypárání. Náprstek: chr án í pr ostř edn í pr st a u m ožň uje snadnější a rychlejší vpichování jehly do textilie. Může být z plastu nebo kovový. Musí být přiměřeně velký, nesmí tísnit, ale ani z prstu padat. Bodec: je dř evěn á nebo plastová špičk a, dlou há asi 10 cm. Usnadňuje vytahování pomocných stehů a kliček z rozpracovaného oděvu. Krejčovská míra (centimetr): je plátěný povoskovaný pásek, 150 cm dlouhý. Používá se k zjišťování rozměrů na postavě, k měření látky, přeměřování a ke kontrole při šití. Pásmový metr: je povoskovaný plátěný pásek, 150 cm dlouhý. Je ukrytý v pouzdru, z něhož se podle potřeby vysunuje. Krejčovské pravítko: je dř evěné, s pravoúhlou rukojetí, ke které je připevněna křivka. Pravítko je dlouhé 80 cm. Používá se při zakreslování rovných čar nebo oblých tvarů na látce. Krejčovské pomůcky a nářadí musí být vhodné, praktické a účelné. Je nutné s nimi zacházet opatrně a chránit je před poškozením. Nářadí a pomůcky mají být vždy při ruce, abychom se nezdržovali při práci.

Druhy švů, záševků, záhybů, dírek a přišívání knoflíků Spojení materiálu strojovým šitím je pevné a trvalé. Šev je spojení dvou i více dílů oděvních materiálů, švy jsou různé podle účelu, provedení a umístění na oděvu či jiném výrobku zhotoveném šitím.

Druhy švů Hřbetové – se dělí na jednoduchý hřbetový, dvojitý hřbetový. Hřbetové švy provádíme tak, že dva díly přiložíme na sebe a v místě značení sešijeme. Jednoduchý hřbetový šev v zn ik á ta k , že díly přiložíme líc na líc, v místě značení po rubové straně sešijeme. Šířku švové záložky volíme podle potřeby výrobku. Švová záložka je vzdálenost od švu k okraji materiálu. Šev se nejčastěji rozžehluje a entluje. Může být také přežehlený a začištěný dohromady. Dvojitý hřbetový šev – nejprve se sešijí dva díly složené rubem k sobě 0,5 cm od okraje, šev rozrýhujeme. Ušitý šev obrátíme do rubové strany, vymneme a sešijeme podruhé 1 cm od kraje. Šev je zároveň začištěný a pevnější. Používá se při šití ložního prádla, pracovních oděvů a sportovního oblečení. Přeplátovaný šev (plochý) se zhotovuje ve dvo u oper acích. Nejdř íve díly položíme lícem na líc tak, aby švová záložka spodního dílu přesahovala 0,5 až 0,75 cm, sešijeme po vrchním dílu 0,5 cm od okraje. Potom šev přežehlíme, širší okraj podehneme pod užší a 1 mm vedle přehybu prošijeme strojem. Šev je zároveň začištěný a pevný. Používá se při šití ložního prádla, pracovního a sportovního oblečení. Začišťovací - obrubovací, lemovací, obnitkovací Začišťovací švy začišťují okraje výrobků. Obrubovací šev tvoř í se zah nutím n ebo podehn utím ok r aje tk aniny podle značení do rubové strany a prošitím strojem. Naměříme si šířku obruby, která se řídí druhem výrobku a materiálem. Tento šev se používá při šití záclon, závěsů, ložního prádla, prostírání, ubrusů, některých záložek. Lemovací šev používám e k ozdobn ém u lem ování látky pr o užk em stejného nebo odlišného materiálu.

Drobné opravy prádla a oděvů Oděvy a prádlo se používáním opotřebovávají a poškozují. Aby se oděv ještě mohl nosit, je třeba jej opravit. Vyspravíme jej ručním nebo strojovým prošitím – látáním. Je-li místo více poškozené, použijeme záplatu.

Látání Látání je opravování trhlin nebo menších otvorů na oděvech. Ruční látání je prošívání poškozeného místa předním stehem dlouhým 1 – 2 mm nebo stehem řetízkovým. Používáme k tomu větší jehlu a látací nit nebo měkčí kroucenou přízi, nejlépe shodného složení a barvy jako je oděv, který opravujeme. Spravované místo si podložíme tzv. dřevěným hříbkem nebo rukou. Látání upravujeme vždy do určitého tvaru – do čtverce nebo obdélníku. Nahrazujeme chybějící nebo přerušené příze materiálu. Postup látání předním stehem     

začneme asi 1 cm nad roztrženým místem a skončíme opět 1 cm pod ním; také ze stran prošíváme na každou stranu o 1 cm dále látací stehy kladem hustě vedle sebe, nejprve ve směru osnovy a pak útku, nebo obráceně stehy pravidelně utahujeme, v místě trhliny šijeme střídavě jako u plátnové vazby opravujeme-li pleteniny, např. ponožky, stehy klademe ve směru řádků a oček trhliny ve tkaninách s vlasem nebo na hustých a tlustých tkaninách nelátáme, ale sešíváme je střídavým nebo spojovacím stehem z rubu

Postup látání pletenin Ve vodorovném směru po celé šíři opravovaného místa napneme nitě. Shora dolů šijeme řetízková oka, přičemž zachycujeme napnuté vodorovné nitě a v určitých vzdálenostech i předcházející řadu řetízkových ok. Dbáme na to, aby velikost řetízkových ok byla stejná jako na pletenině.

Záplatování Záplaty používáme k opravě poškozeného místa na oděvu, které je větších rozměrů a nejde je spravit sešitím nebo látáním. Záplaty zhotovíme ve tvaru čtverce, obdélníku nebo i jiného ozdobného tvaru. Pokud použijeme základní materiál na záplatu, předem jej můžeme vyprat nebo vymnout, aby nebyl velký rozdíl mezi opotřebovaným materiálem oděvu a novým materiálem na záplatu. Záplaty můžeme přišívat jednoduchým hřbetovým nebo přeplátovaným švem. Záplata všívaná jednoduchým hřbetovým švem Na oděvu si vyznačíme krejčovskou křídou tvar záplaty a poškozené místo vystřihneme s ponecháním švových záložek širokých 1 cm, které v rozích úhlopříčně nastřihneme. Podle vyznačeného tvaru otvoru na oděvu si ustřihneme záplatu s přidáním stejně širokých švových záložek. Záplatu přiložíme k otvoru, švové záložky z rubu zašpendlíme, přistehujeme a přišijeme buď ručně nebo na stroji. Pečlivě šijeme rohy. Ušité švové záložky rozžehlíme, v rozích vystřihneme a začistíme obnitkovacím stehem. Hotovou záplatu vyžehlíme. Záplata přišívaná zakládaným plochým švem Tyto záplaty přišíváme hlavně tam, kde potřebujeme, aby byly pevné, jako např. na pracovní oděvy, ložní prádlo, utěrky, ručníky apod. Připravíme si záplatu trochu větší než je poškozené místo a přidáme 0,5 cm širokou švovou záložku, kterou přežehlíme do rubu. Přežehlenou záplatu položíme na líc oděvu tak, aby poškozené místo celé zakryla. Pak záplatu zastehujeme v kraji a prošijeme ručně zadním stehem nebo na stroji.

Oděv s našitou záplatou obrátíme na rub, poškozené místo z rubu vystřihneme s přidáním 1 cm na švovou záložku, kterou v rozích úhlopříčně nastřihneme v délce 0,5 cm. Nastřihnuté švové záložky podehneme, zarýhujeme a zastehujeme. Podehnutý šev v kraji přišijeme ručně nebo na stroji. Ze zhotovené záplaty vytáhneme stehy a záplatu vyžehlíme. Nažehlovací záplaty Nažehlovací záplaty se používají k rychlé a jednoduché opravě oděvů, lůžkovin, pracovního a sportovního oblečení atd. Místo složitého zašívání se jednoduše na roztržené či poškozené místo přiloží správná velikost záplaty a nažehlí žehličkou. Přižehlením záplaty se roztaví spodní polyetylenová vrstva, která se pevně spojí s podkladovým materiálem. Takto nažehlená záplata se může opakovaně prát do 60 °C. Ozdobné záplatování – aplikace Dalším způsobem záplatování oděvů je našívání různých ozdobných záplat, tzv. aplikací nebo stužek, firemních štítků apod. Hlavně se toto používá u sportovních a dětských oděvů. Nažehlovací aplikace jsou na spodní straně opatřeny lepicí vrstvou. Tuto záplatu stačí na poškozené místo přiložit a přežehlit středně teplou žehličkou. Záplata se přilepí a už se nemusí přišívat.

Začišťování, lemování Nutné je i pečlivé začištění okrajů švových a koncových záložek v rubu oděvu nebo ozdobné začištění některých otevřených okrajů na lícové straně oděvu. Začišťování provádíme:    

obnitkovacím nebo smyčkovým stehem ručně na stroji pomocí entlovacího stehu obrubovacím švem lemovacím švem

Začišťování ručně provádíme obnitkovacím nebo smyčkovým stehem u jednoduchých hřbetových švů, které předem rozžehlíme, popř. zarovnáme sestřižením a obnitkujeme. Také tak začišťujeme i různé okraje záložek oděvů, deček apod. Začišťování strojem provádíme místo ručního začištění entlovacím stehem. Začišťování obrubovacím švem provádíme hlavně u koncových záložek pracích oděvů, závěsů, záclon, stolního prádla, a také ručníků apod. Obruba se tvoří tak, že okraj materiálu zahneme nebo podehneme a přišijeme zapošívacím stehem ručně nebo na stroji. U oděvních výrobků, u kterých budeme tvořit obruby, musíme s nimi počítat již při stříhání dílů a přidat širší švové záložky. Obruby mohou být různě široké. Nejužší obruba ručně šitá se nazývá zaválka. Tvoří se tak, že okraj tkaniny v prstech jen zatočíme a přišijeme zapošívacím stehem. Používá se u jemných tkanin. Úzké obruby se zhotovují na prádlových a pracích materiálech. Pokud jsou rovné, můžeme je podehýbat a ihned přišívat. Široké obruby se zhotovují na závěsech, záclonách, cíchách, polštářích, ale také na pracovních oděvech. Široké obruby si musíme před šitím podle potřeby odměřit, naznačit, nastehovat a teprve pak ušít. Začišťování lemovacím švem slouží k začištění otevřeného okraje oděvního výrobku nebo k jeho ozdobě. Rozlišujeme dva druhy lemovacích švů, a to jednoduchý a oboustranně podehnutý. Lemovací šev jednoduchý Ke zhotovení lemovacího švu je zapotřebí pruh tkaniny. Na rovný lemovací šev se používá pruh střižený po niti nebo šikmo. Na tvarovaný lemovací šev se používá vždy šikmý proužek. Šikmé proužky se střihají tak, že se tkanina složí jako šátek, aby přehyb byl v úhlu 45 stupňů k oběma soustavám nití – osnově a útku. Šířka šikmého proužku se rovná šířce lemu zvětšenému o švové záložky. Další šikmé proužky se stříhají rovnoběžně s prvním přehybem.

Sešívání šikmých proužků se provádí tak, že se lícem přiloží k sobě, růžky se na šířku švové záložky vysunou a po niti se sešijí jednoduchým hřbetovým švem. Šev se rozžehlí a přečnívající růžky se odstřihnou. Po zhotovení lemovacího švu do oblouku se šikmý proužek tvaruje žehlením podle tvaru dílu. Lemovací šev jednoduchý se tvoří olemováním oděvního materiálu lemovkou nebo ustřiženým proužkem tkaniny. Proužek může mít i odlišnou barvu. Pracovní postup: Lemovací proužek se přiloží k okraji dílu lícem na líc a obě tkaniny se sešijí 0,5 až 1 cm od okraje, proužek se obrátí do rubu, vytvoří se výpustka (lem) a v kraji se zastehuje. Utvořený lem v kraji prošijeme zadním stehem nebo na stroji. Prošití můžeme také provést těsně pod utvořeným lemem. Z ušitého lemu odstraníme stehy a vyžehlíme ho. Lemovací šev oboustranně podehnutý se vyzn ačuje tím , že z obou stran vypadá stejně. Pracovní postup: Lemovací proužek se položí k okraji dílu lícem na líc a sešije se 0,5 až 1,5 cm od okraje – záleží na tom, jak širokou chceme mít obrubu. Okraj dílu se lemovacím proužkem obtočí, zahne k předcházejícímu šití a zastehovaný kraj lemu se buď přišije ručně, nebo se přišije strojem z ušitého lemu odstraníme stehy a vyžehlíme.

Zhotovení bytových doplňků K bytovým doplňkům řadíme zejména tyto textilní výrobky:     

závěsy záclony ubrusy kapsář povlečení

Při šití jednoduchých výrobků rovného prádla používáme nejčastěji tyto švy:    

jednoduchý hřbetový dvojitý hřbetový přeplátovaný začišťovací

Šití ubrusu K šití ubrusu nejčastěji používáme bavlněné, lněné plátno – šíře 140 cm. Postup práce:  



naměříme délku látky + 2x švové záložky na obruby zhotovíme obruby na kratších stranách ubrusu ( pokud tvar ubrusu je obdélníkový) do rubové strany zahneme 2 x 1 cm, našpendlíme nebo přežehlíme v kraji a přišijeme strojem zhotovený ubrus vyžehlíme a hezky složíme

Povlak na polštář Povlaky mají různé velikosti, zapínají se na knoflíky nebo se zavazují tkanicemi. Používá se také zapínání na zip, suchý zip a patenty.

Postup při šití povlaku zapínaného na knoflíky:  



  

přežehlíme látku, srovnáme po niti (pravý úhel), upravíme rozměry na velikost se švovými záložkami a ustřihneme zhotovíme obruby pro zapínání – šířka hotových obrub = 3 cm.; naměříme, naznačíme šířku obruby na lícové straně, podle značek podehneme do rubové strany, přežehlíme, našpendlíme, nastehujeme a v kraji prošijeme strojem, obruby vyžehlíme příprava obrub k uzašití uzávěrů – pracujeme na lícové straně, obruby přiložíme na sebe, našpendlíme a nastehujeme prošití uzávěrů ke značce – délka uzašití je ovlivněna velikostí povlaku (u zašití volíme do 1/10 šířky povlaku), prošívání provádíme po lícové straně, pro zpevnění kolmo prošijeme třikrát sešití stran povlaku po stranách dvojitým hřbetovým švem – povlak srovnáme rubem k rubu tak, aby obruby měly správný směr (tzn. vrchní přeložená obruba směřuje dolů ke spodní straně povlaku), pokračujeme sešitím stran dvojitým hřbetovým šve. rozměření a vyšití dírek – pracujeme na vrchní obrubě (lícová strana), počet dírek se řídí velikostí povlaku přišití knoflíků – podle dírek naznačíme a přišijeme knoflíky dokončení – odstraníme všechny stehy, povlak vyžehlíme a složíme

Postup šití povlaku zavazovaného na tkanice:  



začátek postupu je stejný jako u šití povlaku zapínaného na knoflíky příprava obrub a umístění tkanic – šířka hotových obrub na obou stranách je 1 cm, naměříme a přežehlíme (zatím nešijeme), potom na rub přežehlených obrub naznačíme délku prošití uzávěru povlaku a naznačíme rozmístění tkanic (tkanice musí být umístěny proti sobě), počet tkanic se řídí velikostí povlaku všití tkanic – na místo značení vložíme tkanice dlouhé 18 cm, pod přežehlené obruby našpendlíme, nastehujeme a prošijeme 2 mm od okraje, v místě tkanic prošijeme pro zpevnění víckrát

 

obruby s tkanicemi vyžehlíme a značky pro délku uzávěru přeneseme na vrchní stranu obruby prošití uzávěrů – obruby přiložíme k sobě rubem (tkanice urovnáme dovnitř povlaku a zajistíme špendlíky, abychom je nezachytili dalším šitím), nastehujeme a přišijeme uzávěry strany povlaku sešijeme dvojitým hřbetovým švem dokončení – odstraníme všechny stehy, povlak vyžehlíme a složíme

Kapsáře Postup šití kapsáře je následující:     



 

zvolíme vhodný materiál – bavlna, len naměříme zvolenou velikost podkladu kapsáře naměříme a ustřihneme látku, která bude tvořit kapsy, tyto pruhy látky začistíme vyměříme na podkladové látce místa, kam kapsy přišijeme pruhy látky na kapsy našíváme tak, že je přiložíme rubem na lícovou stranu podkladu a v dolní části kapsy přišijeme; přehneme na líc a kapsy došijeme přišití poutek na zavěšení – naměříme proužky látky tak dlouhé, jak potřebujeme na zavěšení, začistíme je a přišpendlíme k místu, kam budou patřit poutka přišijeme a následně odstraníme špendlíky kapsář vyžehlíme

Povlečení Obvykle se používá na povlečení při šíři zpracované textilie 140 cm 10 metrů látky, z toho je 8 metrů na dvě kapny a 2 metry jsou na polštáře. Při šiři však záleží hlavně na vzorku látky. 38

Vhodné materiály Bytový textil zahrnuje širokou škálu textílií vhodných do interiéru. Správně zvolený materiál a design bytové textílie dokáže překvapivě obohatit a doladit celkový vzhled interiéru.

Funkce bytového textilu Bytový textil je souhrnné označení pro textilní výrobky sloužící k vybavení nebo k úpravě obytných prostor. Dobře navržený interiér musí působit jako celek. Rozumnou volbou použitých barev a jejich odstínu vytváří bytový textil pomáhá vytvářet vhodné prostředí. K praktickým radám patří např: měkké materiály zlepšují akustiku, závěsy až na zem opticky zvětší malá okna. Důležitý je také detail, např: drobnost ( ručník či přehoz ) dovede proměnit funkční předmět v originální dekoraci. Počítají se k nim :      

závěsy záclony ubrusy chňapky prostírání kapsáře

Je to souhrnné označení pro oděvní a bytové textilie s vlastnostmi optimálně přizpůsobenými určitému použití. Označení se nevztahuje na tzv. technické textilie, to znamená, že např. ochranné pracovní oděvy k funkčním textiliím nepatří. Výrobek by měl vynikat alespoň jednou z následujících vlastností:     

odolnost proti vlivům povětrnosti snížená hořlavost ochrana proti bakteriím, proti slunečnímu záření pohodlnost v nošení (nízká hmotnost, vysoká elasticita) snadná údržba

Ozdobné prvky Ozdobné prvky jsou součástí bytového textilu. Mezi ozdobné prvky patří např: krajky, mašle, ozdobné provázky, ale i mnoho dalších zdobených prvků. 39

Obrazová tvorba Šicí dílna

Šicí stroj šlapací

Strojové šití

Ruční šití

Šicí dílna

Šití a měření látky

Šití oděvů

Měřící stůl

Měření látek

Skládání látek

Šicí stroj na dvojí nit

Vyšívací patka

Příprava k šití

Šití záclon

Šití menšího textilu

Drobné úpravy textilu

Textilní šicí dílna

Šicí oděvní dílna

Ruční šití

Šití látky

Stříhání látky

Šicí potřeby

Přišívání knoflíků

Úprava látky

Měření látky

Učební texty jsou určeny pro výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Pro Dr. Streda College, střední škola vytvořil kolektiv autorů Marthy Energy s.r.o.