F1Mag 23/11

23/11

Po první třetině:

O tři muže méně Po úvodních závodech sezony přišli o místo už tři techničtí ředitelé.

Stalo se: Bahrajn bude! Nejspíš…

Před závodem: Před Velkou cenou Kanady Vzpomínka: Luigi Fagioli MS silničních motocyklů: Velká cena Katalánska Kalendář 2012: 21 velkých cen Rozhovor: Paul di Resta

Po první třetině

O tři muže méně Autor: Tomáš Richtr

Nemáme za sebou ani třetinu sezony a u čtvrtiny týmů už mají jasno: lidé zodpovědní za technická řešení monopostů F1 musejí odejít, neboť nenaplnili očekávání. Přesněji řečeno: očekávání nenaplnily výsledky aut na dráze, ale výkon aut je daný technikou a za tu zodpovídají techničtí ředitelé.

Nejsou-li výsledky, musí se začít jednat. A podobně jako ve fotbale, první jde trenér.

1

23/11

Když jsme v F1magu 03/11 v jednom ze specializovaných článků věnovali prostor Virginu a jeho organizačnímu modelu, vyhodnocovali jsme jeho slibný potenciál. Virgin znamená spojení dvou respektovaných a zkušených firem: Manor Grand Prix Limited se sídlem v britském Dinningtonu a Wirth Research z Banbury. Řídicí základnu má Virgin v Londýně.

To ještě nepředstavuje problém, byť skutečnost, že tři organizační složky sídlí několik desítek až stovek kilometrů od sebe, je možná větší problém, než si šéf kanceláře v Londýně Greame Lowdon hodlá připustit.

Problém, obrazně myšleno, nastal v listopadu 2010, kdy kontrolní podíl v týmu Virgin (Manor-Wirth) odkoupila ruská automobilka Marussia. Letos tým startuje pod ruskou licencí a nese název Marussia Virgin Racing. Tým (přesněji řečeno Nick Wirth) je známý tím, že své vozy navrhuje pouze na základě technologie počítačové analýzy dynamiky tekutin (CFD) bez využití aerodynamického tunelu. Výsledky se ale v úvodních šesti závodech nedostavily. Ba naopak: Virgin zůstal na úrovni Hispanie, zatímco Lotus poodskočil a začíná sem tam bojovat s nižší částí středu pole. K týmu se připojil uznávaný inženýr Pat Symonds a průserář F1 za svůj skandál ze Singapuru 2008. Věci nabraly rychlý spád: Nick Wirth se svou firmou Wirth Research už není součástí týmu. Navíc, Marussia má s týmem jiné plány než paběrkovat na těžkopádné spolupráci tří firem pod hlavičkou názvu týmu F1 a chce pořádné zázemí. To má vzniknout v Leafildu, kde sídlily týmy Arrows a Super Aguri. A dá se tušit, že až na konci příští sezony vyprší Symondsovi zákaz přímého výkonu funkce v některém z týmů F1, může se on stát novým technickým ředitelem.

Virgin patří k týmům, které se trápí na konci startovního pole. K zemětřesení došlo ale i na druhé straně. U Ferrari. Když nejsou výsledky, musí se konat. Ve fotbale je typickým prvním krokem odvolání trenéra.

Jakoby tím začali hráči najednou hrát lepší fotbal. V takových případech jde ale spíše o psychologický efekt. Zbrklost rozhodnutí Ferrari odvolat svého technického ředitele Alda Costu se vyznačuje podobným efektem. Ne že by počínaje Velkou cenou Kanady začalo Ferrari vyhrávat (ačkoli právě pro tento závod Ferrari cílí zlepšení, která by měla tým vrátit na výsluní!), ale na středních až nižších pozicích to může zvednout výkonnost a soustředěnost.

Aldo Costa pracoval pro Minardi.

K Ferrari přešel v roce 1995 a o tři roky později už byl asistentem šéfkonstruktéra Roryho Byrna. Když Byrne v roce 2004 oznámil svůj úmysl odejít, byl Aldo Costa jmenován jeho nástupcem. Odvolán byl minulý měsíc z pozice technického ředitele, ale jmenování Pata Frye jeho

nástupcem považují mnozí odborníci za chybný krok: „Pata Frye znám ze svého působení u McLarenu a musím se přiznat, že mě tento krok Ferrari překvapil. Pat nepatří k příliš průbojným lidem, je to spíš introvert. Nejsem si jistý, jak tento krok může Ferrari pomoci,“ řekl Pavel Turek, odborník na zákulisí světa formule 1.

To by tedy byly týmy ze špičky pole (Ferrari) i z jeho konce (Virgin). Ve středu pole závodí Williams. Je smutné to takto napsat, protože byly doby, kdy Williams strčil McLaren a Ferrari do kapsy. Vlastně všechny ostatní. Ale Williams naposledy vyhrál velkou cenu F1 v roce 2004. To už se zdá být hodně dávno. Velmi respektovaný Sam Michael zastává roli technického ředitele týmu. Ale už jen do konce roku.

Na tuto pozici totiž ve světle nejhoršího vstupu do sezony v historii Williamsu rezignoval. Nejupřímněji to asi vyjádřil jeden z pilotů Rubens Barrichello. Ten si do Williamsu přinesl letité zkušenosti z daleko větší organizace: Ferrari. Podle Barrichella problém Williamsu spočívá v nedostatečné struktuře. „Lidé zastávají příliš mnoho funkcí na jednoho člověka,“ říká. Mark Webber závodil ve Williamsu dvě sezony a podle něj nemá Sam Michael kolem sebe dostatečně silnou organizační strukturu, a tím pádem podporu nejužšího vedení týmu.

Tři týmy obětovaly své technické ředitele, ale problémy má každý jiné: Ferrari má zázemí, ale koncepce auta postrádá myšlenku typickou pro Adriana Neweyho.

Virgin, zdá se, zvolil špatnou filozofii, vydat se cestou pouze CFD. Navíc po spojení s automobilkou Marussia se strategicky hledá. A Williams se nutně potřebuje adaptovat na moderní dobu. Společné mají jedno: stále šanci zvítězit. A to je na světě F1 to krásné.

2

23/11

Stalo se

Bahrajn bude!

Nejspíš…

Autor: Michal Mikoláš

Tato fáze sezony obvykle bývá na nějaké velké novinky poměrně skoupá. Tentokrát je tomu ovšem poněkud jinak. Velký poprask vyvolalo poslední rozhodnutí o Velké ceně Bahrajnu. Jedná se o krok dobrý, či špatný?

Obecná shoda v tomto ohledu neexistuje. Pravdu se zřejmě dozvíme až na konci října.

NEJDELŠÍ SEZONA VŮBEC

Velká cena Bahrajnu 2011 měla být úvodním závodem letošní sezony. Byla naplánována na 13. března. Vzhledem k občanským nepokojům v této zemi byl závod 21. února odložen na neurčito.

Dlouho to vypadalo, že se letos v Bahrajnu vůbec nepojede. Jasno o budoucnosti závodu mělo být nejdříve do prvního května. Představitelé Šakiru o den později zveřejnili prohlášení, ve kterém vyjadřovali svou víru o uskutečnění velké ceny.

Stejný den Bernie Ecclestone prodloužil šanci na vyřešení situace do 3. června.

Toho data proběhlo zasedání Světové rady motorsportu. Ta rozhodla o tom, že se Velká cena Bahrajnu vskutku bude konat, a to 30. října. V tomto datu se původně měla uskutečnit premiérová Velká cena Indie. Ta zřejmě bude muset být přesunuta až na jeden z prosincových víkendů. V době uzávěrky F1Magu nebyl známý nový přesný termín závodu v Indii.

Autosport spekuloval o 4. prosinci. To by ovšem znamenalo, že by se v Indii jelo pouhý týden po Velké ceně Brazílie, což

by zejména z logistického hlediska bylo takřka neproveditelné. Dalším možným datem je následující týden, tedy 11. prosince. Pokud se v Bahrajnu skutečně pojede, sezona 2011 bude rekordně dlouhá – 20 závodů se do jednoho ročníku dosud nikdy nepodařilo vměstnat.

Toto rozhodnutí si vcelku pochopitelně vysloužilo řadu kritik. Jedním z prvních, kdo vyjádřil svůj nesouhlas, byl Mark Webber z Red Bullu. „Můj názor se od konce února nezměnil. Přestože již rozhodnutí padlo, byl bych velmi překvapen, když by se v Bahrajnu skutečně jelo. Když lidé trpí, je to mnohem důležitější než sport. Doufejme, že to dopadne dobře. Můj osobní názor je, že formule 1 měla k této záležitosti mnohem dřív zaujmout pevný postoj a ne to neustále odkládat za účelem pořádání závodu ještě v letošním roce. Formule 1 by tak dala najevo, že jí nejsou cizí tak důležité věci, jako jsou lidská práva a morálka,“ řekl Mark Webber. Bývalý prezident FIA Max Mosley varuje, že se krok FIA může celému sportu krutě vymstít.

Co se bezpečnosti týče, není v klidu ani Asociace závodních jezdců. „Rád bych řekl, že toto místo a trať mám velmi rád.

I proto chci, aby bylo zajištěno, že tamní závod bude pro všechny bezpečný”, řekl

Rubens Barrichello. Na schůzkách GPDA všichni jezdci dali najevo své znepokojení.

Bahrajnští protestanti na den pořádání závodu vyhlásili tzv. Den hněvu, namířený také proti akci na okruhu Šakir. Vedení FIA, formule 1 i týmů se touto záležitostí dál intenzivně zabývají.

FRANCIE SE NEVZDÁVÁ

Velká cena Francie byla stálicí v kalendáři mistrovství světa vozů formule 1. Poslední závod v zemi galského kohouta se ovšem konal v roce 2008. Od té doby bylo zveřejněno několik plánů na návrat formule 1 zpět do Francie. Nechyběla mezi nimi také kompletní přestavba okruhu Magny-Cours, kde se Velká cena Francie konala nepřetržitě od roku 1991.

Sama francouzská vláda by uvítala, kdyby bylo možné alternovat Velkou cenu Belgie a Francie. Toto řešení by mohlo být ekonomicky méně zatěžující pro obě země a v konečném důsledku by mohlo i zachránit budoucnost Spa. Pokud by se formule 1 měla do Francie vrátit, stalo by se tak zřejmě na okruhu Paula Ricarda.

MCLAREN CHCE PŘEVZÍT OTĚŽE

Jezdci týmu z Wokingu jsou povzbuzeni dobrou formou z posledních závodů a rádi by přerušili nadvládu týmu Red Bull. Dobrou příležitostí by pro to měla být nejbližší Velká cena Kanady. „Tým je teď na výši. Myslím, že naše vozy měly na vítězství jak ve Španělsku, tak v Monaku.

Pokud se trochu zlepšíme v kvalifikacích, můžeme v závodě udávat tempo.

To jsme ostatně alespoň na chvíli ukázali i v posledních dvou závodech,“ prohlásil Jenson Button. Na závod v Kanadě se těší i Lewis Hamilton, který si tamní trať obzvláště oblíbil. „Našemu vozu by tento okruh měl sedět. Máme skvělý motor, nejlepší KERS v poli a výbornou trakci při výjezdu z pomalých zatáček,“ nešetřil Hamilton optimismem.

3

23/11

Před závodem:

Před Velkou cenou Kanady

Opět po roce se formule 1 vrací na divácky velmi atraktivní okruh Gillese Villeneuva v Montrealu. O zábavu by mělo být postaráno!

4

23/11

Před závodem

Před Velkou cenou Kanady Autor: Michal Mikoláš

Monako je již zdárně za námi. Tento víkend nás čeká závod v Kanadě.

Co to pro evropského diváka znamená?

Jeden z pouhých dvou závodů na americkém kontinentu a sledování závodu v atraktivním podvečerním čase. A také nervy drásající podívanou, jaká je pro okruh v Montrealu typická.

O nevyzpytatelný průběh závodu tu zřejmě nebude nouze. Pokud by někdo měl přerušit Vettelovu hegemonii, byla by Kanada příhodným místem.

Německý pilot ve službách Red Bullu je ovšem i za oceánem hlavním favoritem na zisk vítězství.

5

23/11

Velká cena Kanady ve své padesátileté historii zavítala celkem na tři tratě. V roce 1961 se v Kanadě jelo poprvé. Závod se konal na trati Mosport Park. Tehdy však Kanada nebyla součástí mistrovství světa. Bylo tomu tak až v roce 1967, kdy se vítězem (rovněž v Mosportu) stal Jack Brabham. Na stejné závodní dráze se pokračovalo až do roku 1977, se třemi výjimkami. V sezoně 1975 se v Kanadě vůbec nejelo, v letech 1970 a 1968 se formule proháněly na okruhu Mont-Tremblant v Quebecu. V roce 1967 se na Řece svatého Vavřince v Montrealu konala celosvětová výstava Expo.

Za tímto účelem byl vedle již existujícího ostrova Île Sainte-Hélène vystavěn umělý ostrov Île Notre-Dame. Využita pro to byla suť ze stavby montrealského metra.

Okruh, který zde byl vystavěn v druhé polovině sedmdesátých let, nesl stejné jméno. Po tragické smrti vynikajícího kanadského pilota Gillese Villeneuva v roce 1982 byl překřtěn na Circuit Gilles Villeneuve. Od roku 1978 v Kanadě formule 1 zavítávala pouze do Montrealu.

Podobně jako v Melbourne se jedná o mix přírodního a městského okruhu. Z tohoto důvodu jsou zde bariéry trati mnohem blíže než na jiných okruzích.

Současná verze z roku 2002 měří 4361 metrů a čítá třináct zatáček. Rekord okruhu zde drží Rubens Barrichello, který ještě v barvách týmu Ferrari v roce 2004 zajel čas o hodnotě 1:13.622. Okruh Gillese Villeneuva patří k tratím, kde se jede s nastavením na menší přítlak.

Co se pneumatik týče, patří Kanada ke spíše mírnějším destinacím. Stejně jako v Monaku se zde bude jezdit na dvou nejměkčích směsích Pirelli. Přesto by strategie jedné zastávky v boxech měla být výjimečnou záležitostí. Na plný plyn se jezdí na 60% okruhu, což sice není extrémní číslo, avšak dlouhé rovinky (na nejdelší je plyn na podlaze po dobu 14 sekund) pro motor představují jistou míru rizika. Co ale v Montrealu dostává nejvíce zabrat, jsou brzdy. Společně s Monzou se v tomto ohledu jedná o nejnáročnější závod sezony. Čtyřikrát se zde musí tvrdě brzdit z rychlosti kolem tří set kilometrů v hodině a dvakrát z dvěstěpadesátky. Zřejmě nejznámějším místem okruhu je takzvaná Zeď šampionů, která se nachází u výjezdu ze šikany vedoucí na cílovou rovinku. V roce 1999 tu totiž odstoupili Damon Hill, Michael Schumacher a Jacques Villeneuve.

S velkým náskokem je nejúspěšnějším pilotem Velké ceny Kanady Michael Schumacher. Ten má na kontě sedm

6

23/11

vítězství (léta 1994, 1997, 1998, 2000, 2002-2004). Nelson Piquet vyhrál třikrát (1982, 1984 a 1991). Pět pilotů má na kontě dva triumfy, jsou jimi Jacky Ickx, Jackie Stewart, Alan Jones, Ayrton Senna a Lewis Hamilton. Pedro Rodríguez vyhrál též dvakrát, avšak v dobách, kdy Kanada nebyla součástí mistrovství světa. Závody zde bývají velmi atraktivní a přitahují velké množství diváků v dějišti i u televizních obrazovek. Že se jedná o okruh poněkud méně bezpečný než moderní „tilkdedromy,“ jsme se mohli přesvědčit v roce 2007, kdy zde velmi tvrdě havaroval Robert Kubica, tehdy jedoucí za stáj BMW. Od vážnějších zranění ho tehdy zachránila obrovská odolnost soudobých monokoků. O rok později si tento polský jezdec na stejném místě připsal své první (a dosud jediné) vítězství ve formuli 1.

Tehdy se strhla velká lavina kritiky na hlavu Lewise Hamiltona, který v pitlane

při rozsvícených červených světlech zezadu narazil do Kimiho Räikkönena a oba tím vyřadil ze závodu. Pozdvižení tehdy také způsobil velmi špatný stav asfaltu, který se do velké míry podepsal na bláznivém a nevyzpytatelném průběhu závodu. Loňský závod ovládl Lewis Hamilton, který dominoval také kvalifikaci.

Jenson Button svým druhým místem pro McLaren zajistil třetí double v sezoně.

Na třetí stupínek vystoupal Fernando Alonso. Situace v šampionátu tehdy byla o poznání jiná než dnes. Ve vedení byl Lewis Hamilton. Letošní suverén Sebastian Vettel byl až pátý. Rozestupy však tehdy byly minimální. První pětice se vešla do intervalu devatenácti bodů.

Pro srovnání – v současnosti má Vettel v čele náskok propastných 58 bodů.

Podaří se někomu jeho cestu za titulem znepříjemnit? Dozvíme se v neděli večer.

VELKÁ CENA KANADY - program Pátek 10. června 2011 1. trénink 2. trénink

15:55 - 17:35 19:55 - 21:35

NOVA Sport NOVA Sport

18:55 - 20:05

NOVA Sport

09:10 - 10:15 18:55

NOVA Sport TV NOVA

Sobota 11. června 2011 kvalifikace

Neděle 12. června 2011 kvalifikace - záznam závod

Vzpomínka

Luigi Fagioli Autor: Filip Fikejz

V tomto vydání si připomeneme vynikajícího předválečného jezdce. Prosadil se i ve formuli 1, kde je dodnes nejstarším vítězem závodu.

POČÁTKY U FERRARI

Luigi Fagioli se narodil 9. června 1898 v Osimu nedaleko italské Ancony. Vyučil se účetním, ale díky sportovní postavě se věnoval fotbalu a boxu. Ve dvacátých letech začal jezdit s motocykly Borgo a SAAR. Po vážné nehodě přešel roku 1925 na čtyři kola. S vozem Salmson jezdil závody do vrchu i na silnicích. Hned v další sezoně vyhrál Premio Perugino del Turismo. Vstoupil do velkých cen a střetával se ve vyrovnaných soubojích se všemi nejlepšími jezdci, mezi které patřili třeba Louis Chiron, Rudolf Caracciola a Tazio Nuvolari. Výhry sbíral na Targa Florio, v Monze či Římě. Díky svým úspěchům s vozy Maserati si vyjel angažmá v týmu Ferrari, kde závodil s Alfou Romeo P3. Roku 1933 se stal italským mistrem. Pak ho za 300 000 lir ročně zlákal Mercedes. To Enzo Ferrari Fagiolimu nikdy neodpustil.

RIVALITA S CARACCIOLOU

Fagioli dokázal s mercedesem vyhrát prestižní závody na Avusu, Nürburgringu, v Monze i v Monaku. V německém týmu to ale po boku německých jezdců neměl jednoduché. V Belgii roku 1935 nesměl útočit na Manfreda von Brauchitsche a na protest opustil vůz. Ve Velké ceně Španělska odmítl uposlechnout rozkaz týmového šéfa Alfreda Neubauera a nepustil před sebe Caracciolu. Přesto společně vyhráli vytrvalostní závod v Monze. Na konci sezony 1936 se Fagioli s Mercedesem dohodli na ukončení kontraktu. K volantu se tak dostal jeho dosavadní mechanik Hermann Lang.

I přes tyto zkušenosti nastoupil Fagioli znovu do německého týmu, tentokrát se jednalo o Auto Union. Boj s Caracciolou se vyostřil. Ve Velké ceně Tripolisu po něm Fagioli dokonce v boxech hodil kladivo.

Pak ale výbušný Ital ze závodů zmizel, trápil ho ischias a revma. Když nemohl jezdit, věnoval se další své vášni, lovení zvěře.

NÁVRAT PO VÁLCE

V průběhu války se Fagioliho zdraví paradoxně zlepšilo a přestože už mu bylo skoro padesát, měl stále chuť závodit.

Jakmile se opět začaly jezdit závody,

7

23/11

Ital u toho nemohl chybět. Už roku 1947 jel s dvoumotorovým Fiatem Monaci závod Fasano-Selva a o dva roky později s Fiatem 1100S Mille Miglia. S vozem Osca pak vyhrál v Calabrii, na Sicílii, Mille Miglia a v Pescaře. Stále snil, že ještě bude závodit ve velkých cenách. Když se roku 1950 začalo jezdit mistrovství světa vozů formule 1, Fagioli se stal po boku Giuseppeho Fariny a Juana Manuela Fangia továrním jezdcem Alfy Romeo.

Ta nasazovala vozy 158, pro které se vžilo označení Alfetta. Ital konečně závodil v továrním italském týmu. Tato trojice byla v úvodu nového šampionátu neporazitelná.

Fagioli na rozdíl od týmových kolegů ani jednou nezvítězil, ale byl čtyřikrát druhý a jednou třetí. Nedojel jen v Monaku, kde se hned v prvním kole zapletl do hromadné havárie. O titulu mistra světa rozhodoval až poslední závod a radoval se Farina, který měl přitom nejhorší výchozí pozici.

Fagioli zůstal celkově třetí.

SMRT V MONAKU

Po skončení sezony už bylo Fangiovi

52 let, ale loučit se rozhodně nechtěl.

Ve formuli 1 už se však svezl jen s Alfou Romeo 159B ve francouzské Remeši.

Vůz ale musel v průběhu závodu předat Fangiovi, který ho dovezl vítězně do cíle. O body za výhru se podělili rovným dílem. Ital se tak v 53 letech dočkal triumfu a dodnes je nejstarším vítězem závodu formule 1. Skutečnost, že musel předat vůz Argentinci, se mu ale vůbec nelíbila a tým opustil. Zaměřil se na sportovní vozy.

Odolný a zarputilý závodník se upsal Lancii a roku 1952 dojel třetí v Mille Miglia. Porazil o osm minut svého bývalého týmového kolegu Caracciolu s Mercedesem 300SL známým pod přezdívkou „Gull Wing“.

Navíc vyhrál kategorii GTI 2000. To byl bohužel jeho poslední úspěch. Pak se vydal s Lancií B20 do Monaka, kde se v roce 1952 nejela formule 1, ale jen závod sportovních vozů. Zde 31. května při tréninkových jízdách havaroval.

Přestože nehoda nevypadala na první pohled vážně, nakonec se Fagiolimu stala osudnou. Kromě zlomeniny ruky a nohy měl totiž vnitřní poranění, kterým 20. června v nemocnici podlehl.

MS silničních motocyklů:

Velká cena Katalánska V Barceloně pokračoval seriál mistrovství světa silničních motocyklů pátým podnikem sezony 2011.

8

23/11

MS silničních motocyklů

Velká cena Katalánska Autor: Petr Czyž

V Katalánsku dominoval kubatuře MotoGP Casey Stoner. Po celý víkend patřil mezi nejrychlejší jezdce a i když nevyhrál kvalifi kaci, závod byl zcela v jeho režii.

V Moto2 vládl stejným způsobem Stefan Bradl, který navíc vyhrál svou pátou pole position v řadě. Závod šestistovek byl ale rovněž ve znamení dvou těžkých nehod, které se bohužel neobešly bez následků.

V nejnižší kubatuře byl strhující hlavně samotný závěr závodu, kde došlo ke kontaktu mezi Johannem Zarcem a vítězem Nicolasem Terolem. Oba čeští závodníci, Jakub Kornfeil a Karel Abraham, obsadili ve svých kubaturách desátou příčku. Šampionát teď míří do Velké Británie na okruh v Silverstonu.

9

23/11

Závodní víkend nedaleko katalánské metropole Barcelony připravil velmi zajímavé sportovní okamžiky, ale také rozšířil počet jezdců, kteří si v letošním ročníku přivodili zranění. V první řadě je to Colin Edwards z týmu Monster Tech 3, který si pádem ve druhém tréninku na Velkou cenu Katalánska zlomil pravou klíční kost. Američana hned v sobotu dopoledne operovali a věřte nebo ne, Edwards chtěl v neděli nastoupit do závodu královské kubatury. V neděli ráno už byl v paddocku připraven závodit, ale jeho záměr se nesetkal s pochopením a Američan zůstal v boxech. Jeho snaha závodit pramenila z jednoho prostého důvodu, protože Edwards byl do této chvíle jediným jezdcem, který v éře osmistovek ani jednou nechyběl na startovním roštu. Jezdec satelitní Yamahy chtěl do závodu odstartovat, zajet pár kol a pak se vrátit do boxů. Tím by tuto nepochybně úžasnou sérii zachránil, ale k tomu bohužel nedošlo.

Dalším nepříjemným zraněním je zlomenina holenní a lýtkové kosti u Juliána Simóna, jezdce týmu Mapfre Aspar Moto2.

V závodu šestistovek měl Španěl šanci bojovat o vítězství, ale v patnáctém kole do něho zezadu narazil turecký závodník Kenan Sofuoglu a jedenáctá zatáčka se pro Simóna stala osudnou. Motocykl ho vyhodil ze sedla, Španěl tvrdě dopadl mimo dráhu, kde se navíc dostal do kontaktu s motocyklem tureckého závodníka.

Tato nehoda nevypadala vůbec hezky a její následky jsou pro Simóna dost nepříjemné. Jezdce Aspar týmu převezli do nemocnice v Barceloně a odtud o něco později leteckým speciálem do Madridu, kde v pondělí absolvoval operaci. Simón v letošním ročníku postupně umazával z náskoku vedoucího Bradla, ale toto zranění je pravděpodobně konec jeho nadějí vyhrát letošní titul.

Před startem závodu nejnižší kubatury byl na startovním roštu celkem velký poprask, protože své dva jezdce Mavericka Viñalese a Sergia Gadeu, přišla podpořit majitelka jejich týmu Paris Hilton. Její cesta do Evropy nebyla zbytečná, protože Maverick Viñales v závodu 125ccm kubatury obsadil konečné druhé místo a to je po vítězství z Le Mans další výrazný výsledek teprve šestnáctiletého mistra Španělska. Viñales dokonce jednu dobu vedl, ale pak se před něho dostal lídr šampionátu Nicolas Terol a Johann Zarco.

Francouz v barvách stáje Avant-AirAsiaAjo jel perfektním způsobem a četl si jízdu vedoucího jezdce z Bankia Aspar.

Terol ale zvolil zajímavou taktiku, když pět kol před koncem pustil Zarca před sebe

10

23/11

a čekal na poslední chvíli, aby Francouze předjel. To také v posledním kole udělal a jel si pro čtvrté vítězství, ale v poslední zatáčce před cílem Zarco zabojoval, Terola vytlačil mimo dráhu a cílem projel první. Neuvěřitelně strhující závěr, který ale okamžitě vyšetřovalo ředitelství závodu a rozhodnutí bylo pro Johanna Zarca velmi tvrdé – dvacetisekundová penalizace a propad na šesté místo. Díky tomu se na druhou příčku posunul Maveric Viñales a na třetí místo Jonas Folger.

Ohledně tohoto rozhodnutí existuje velká polemika, ale na výsledcích se už nic měnit nebude a plný počet bodů získal Nicolas Terol.

Velkou radost udělal všem českým fanouškům Jakub Kornfeil, protože si s netovárním motocyklem Aprilia v neděli zajel pro body za desáté místo.

Je obdivuhodné, jak si rodák z Rohatce u Hodonína dokáže poradit s mnohem lépe vybavenými soupeři a můžeme jen spekulovat, kde by se mohl pohybovat, kdyby jezdil na technickém kompletu s podporou továrny. Navíc podle jeho slov mohl závod dokončit ještě na lepší pozici, kdyby hned ze začátku nezvolil opatrnější taktiku. Přesto je desátá příčka velmi dobrým výsledkem a pro Kornfeila je to letos druhé umístění v první desítce.

Závod střední kubatury Moto2 nezklamal, protože jezdci divákům převedli další neobyčejně adrenalinovou podívanou.

Stefan Bradl startoval v každém z pěti úvodních podniků sezony z pole position a to je série, kterou ve střední kubatuře MS naposledy zaznamenal Toni Elías v roce 2003. Němec až na jedno kolo odjel celý katalánský závod na vedoucí pozici a zaslouženě vyhrál. Nicméně v průběhu

závodu došlo k dvěma nebezpečným nehodám. O srážce mezi Kenanem Sofuoglem a Juliánem Simónem jsme už psali, ale této nehodě předcházela ještě jedna. Thomas Lüthi a Juki Takahaši můžou mluvit o velkém štěstí, Švýcara totiž jeho motorka vyhodila ze sedla, ale ten se ji nechtěl pusti a přitom se dostal do kontaktu s Takahašim. Oba se rázem ocitli na zemi mezi projíždějícími motocykly a to byla situace, která skutečně naháněla hrůzu. Body za druhé a za třetí místo si z Barcelony odváží dvojice Španělů Marc Márquez a Aleix Espargaró.

V královské kubatuře MotoGP startoval poprvé z pole position Marco Simoncelli, ale tomu se start nepovedl a propadl se až na sedmé místo. Pro závod v Katalánsku zvolil opatrnější tempo a cílem nakonec projel šestý. Pátý podnik sezony proběhl jednoznačně v režii Casey Stonera a Australan se začíná nebezpečně přibližovat Jorge Lorenzovi, současnému lídru průběžného hodnocení MotoGP. Jediní dva jezdci, kteří závod nedokončili byl Randy De Puniet, jehož ve třetím kole poslal k zemi Hiroši Aojama. Pro De Punieta další závod s nula body a celkem katastrofální situace. Český jezdec Karel Abraham naopak podal velmi dobrý výkon a jen těsně před cílem prohrál s Lorisem Capirossim souboj o deváté místo. Pro jezdce Cardion AB Motoracing je desátá příčka z Barcelony v pořadí třetím umístěním v první desítce. Pro letošního nováčka velmi dobrý výkon už vzhledem k tomu, že závodil se zraněním ruky po pádu v sobotní kvalifikaci. Druhé a třetí místo v závodu MotoGP obsadili jezdci tovární Yamahy Jorge Lorenzo a Ben Spies. Američan si tak letos poprvé vychutnal cestu na stupně vítězů.

Kalendář 2012

21 velkých cen Autor: Tomáš Richtr

Ve stejný den, kdy se Mezinárodní automobilová federace rozhodla jít proti proudu a znovu do letošního kalendáře zavést Velkou cenu Bahrajnu, zveřejnila také předběžnou podobu kalendáře na rok 2012.

A nebýt onoho zmíněného rozhodnutí o letošním Bahrajnu, je celkem pravděpodobné, že by podoba kalendáře pro příští sezonu zvedla určitou vlnu povyku. V prvé řadě čítá 21 závodů.

Bezprecedentní číslo. Navíc: v článku 5.4 letošního znění Sportovního řádu je zakotvený rozsah počtu velkých cen v jedné sezoně na intervalu 8 až 20.

Samozřejmě, to se může pro příští rok změnit.

Velká cena Bahrajnu má opět zahájit sezonu. Pokud se letos 30. října skutečně pojede, bude mezi dvěma závody v Bahrajnu jen něco málo přes pět měsíců.

Sezona začíná o druhém březnovém víkendu a končí o posledním listopadovém.

Pokud by se letošní posunutá Velká cena Indie jela opravdu až o druhém prosincovém víkendu (druhou možností je posunout ji o týden zpět, což se ukazuje jako logisticky náročné s ohledem na rychlý – a drahý - přesun z Brazílie), bude letošní a příští sezonu dělit jen 12 týdnů.

Novinkou je Velká cena Spojených států amerických na nově budovaném okruhu v texaském Austinu. Pojede se týden po Velké ceně Kanady. Je to jedna ze šesti takových dvojic. Dalšími závody, které se jedou hned po sobě, jsou hned úvodní velké ceny Bahrajn – Austrálie, Malajsie – Čína, Španělsko – Monako (navzdory letošními problémy s přesunem do Monaka a skutečnosti, že úvodní tréninky v Monaku se jedou už ve čtvrtek), Německo – Maďarsko a Belgie – Itálie.

Otazník visí nad Velkou cenou Turecka v Istanbulu. Závod se netěší ze strany fanoušků přímo na okruhu velké podpoře, ale promotérem Velké ceny Turecka je Bernie Ecclestone, takže se okruh těší velké podpoře. Ta ale není bezedná a Ecclestone nerad ve svém portfoliu provozuje charitu.

KALENDÁŘ 2012

11

Datum

Velká cena

Lokalita

11.3.2012 18.3.2012 1.4.2012 8.4.2012 22.4.2012 6.5.2012 20.5.2012 27.5.2012 10.6.2012 17.6.2012 1.7.2012 15.7.2012 29.7.2012 5.8.2012 2.9.2012 9.9.2012 30.9.2012 14.10.2012 28.10.2012 11.11.2012 25.11.2012

Bahrajn Austrálie Malajsie Čína Korea Turecko* Španělsko Monako Kanada USA Evropa Velká Británie Německo Maďarsko Belgie Itálie Singapur Japonsko Indie Abú Zabí Brazílie

Bahrain International Circuit Melbourne Park Sepang Sanghai International Circuit Korean Auto Valley Istanbul Park Circuit de Catalunya Monte Carlo Circuit Gillese Villeneuve Austin Valencie Silverstone Hockenheimring Budapešť Spa-Francorchamps Monza Singapur Suzuka Jaypee, Nové Dílí Yas Marina Interlagos

23/11

Záleží na nových finančních podmínkách.

Do té doby, než se podaří vyjednat, je Velká cena Turecka v kalendáři 2012 umístěna zatím podmínečně. Všechny ostatní okruhy jsou v kalendáři napevno, včetně kontroverzního Bahrajnu.

Týmy formule 1 si stěžují na rostoucí počet závodů v sezoně. Přibýt mají navíc tři testovací události v průběhu sezony. Ty jsou od začátku sezony až do konce roku v současné době zakázány.

To je nárůst ekvivalentní čtyřem velkým cenám. Dříve týmy F1 provozovaly dva paralelní týmy, jejichž členové se střídali.

Se zmíněným zákazem testů s cílem omezit finanční výdaje byly tyto extra testovací týmy zrušeny. Tím také klesl počet zaměstnanců týmu F1. S narůstajícím počtem závodů a očekávanými testy mají týmy F1 problémy se svými zaměstnanci.

Ti, jako běžní zaměstnanci, mají totiž své rodiny a blízké, kteří pracují převážně v pracovních dnech a ne o víkendech.

S jednadvaceti velkými cenami to není daleko od kvóty poloviny víkendů v roce, kdy jsou od rodiny pryč.

Je zřejmé, že problematika počtu velkých cen a testovacích jízd v sezoně přijde znovu na přetřes při vyjednávání nové podoby takzvané Concordské dohody, která vymezuje podmínky vztahu týmů F1, Mezinárodní automobilové federace a majitele komerčních práv reprezentovaného Berniem Ecclestonem.

Znovuvytvoření dalšího týmu, který by se paralelně točil se stávajícím, podobně jako je tomu v americké oválové sérii NASCAR, kde se v letošní sezoně jede 36 závodů, ale představuje výrazné zvýšení nákladů. To jde zase proti dohodě týmů F1 o omezení nákladů (RRA), které nahradilo povinný rozpočtový strop. O něj vehementně bojoval bývalý prezident Mezinárodní automobilové federace Max Mosley.

Rozhovor

Paul di Resta Autor: Filip Fikejz

Skotský nováček poskytl oficiálním stránkám F1 netradiční rozhovor.

Kde byste vybudoval městský okruh a proč?

Paul di Resta: „Samozřejmě by to bylo v Edinburghu, odkud pocházím. Uznávám, že šance, že se tak stane, není moc velká.

Pokud bych se měl podívat po něčem pravděpodobnějším, zvolil bych New York.“ Kterého bývalého mistra světa byste si vybral za týmového kolegu a proč?

PdR: „Ayrtona Sennu. Byl mimořádný.

Byl mým hrdinou od chvíle, co jsem se začal o formuli jedna zajímat. Kdybyste se zeptali, kdo pro mě nejvíc znamenal, pravděpodobně bych řekl Jim Clark nebo Jackie Stewart, ale ty jsem nikdy neviděl na trati, jen o nich slyšel. Ayrtona jsem sledoval na vlastní oči. V den, kdy zahynul, jsem závodil na motokáře.“

tři zatáčky byste preferoval a proč?

PdR: „Eau Rouge ze Spa, Becketts z Silverstone a i když jsem ji zatím zkoušel jen na simulátoru, řekl bych první zatáčku ze Suzuky. Nemůžu se dočkat, až tam pojedu a vyzkouším si ji.“ Kterou dekádu z období od padesátých let až po devadesátá byste si vybral a proč?

PdR: „Devadesátá léta, protože to byla doba, která mě inspirovala, abych se snažil do F1 dostat.“

Kdybyste mohl vrátit některou ze zajímavých inovací minulosti – přísavný efekt, aktivní zavěšení, turbomotory, šest kol – která by to byla a proč?

PdR: „Byly by to pravděpodobně velké pneumatiky.

Mechanická přilnavost musela být úžasná.“

Jaké současné pravidlo z formule 1 byste nejraději změnil a proč?

PdR: „Vrátil bych tankování. Dělalo kvalifikaci méně předvídatelnou a závodění s lehčími auty je zábavnější. Navíc strategie hrála mnohem významnější roli než teď.“

Jaké inovace byste rád viděl v budoucnu?

PdR: „Myslím, že musíme udržet hluk aut.

Podle mě je to nedílná část formule jedna.

Kdybychom ji ztratili, změnili bychom tento sport. Hluk a rychlost jsou to, co fanoušci očekávají a co bychom jim měli dát.“

Kdybyste mohl vzít dvě legendy různých ér a nechat je závodit proti sobě, které by to byly?

PdR: „Vybral bych si Sira Jackieho (Stewarta) proti Ayrtonu Sennovi.“

Kdybyste měl jezdit do konce života jen na jedné trati, kterou z minulosti či současnosti byste si vybral?

PdR: „To je pro nováčka těžká otázka, protože jsem ještě nejel na všech.

Z těch, na kterých jsem jel, bych řekl Silverstone. Je to nejlepší trať, auta na ní vynikají. Je rychlá a Británie je domovem motorsportu. Většina týmů sídlí blízko tratě, takže by se vše zjednodušilo a zpříjemnilo.“ Maserati, Alfa Romeo, Tyrrell, March jsou jen některé stáje, které už sport opustily. Pro který tým z minulosti byste rád závodil a proč?

PdR: „Není z mé éry, ale chtěl bych zpátky Tyrrell.“ Kdybyste měl navrhnout nový okruh F1 skládající se ze všech vašich oblíbených zatáček z jiných tratí, které

12

23/11

Kdybyste byl šéfem týmu, kterého současného jezdce byste angažoval jako jedničku do své stáje (kromě sebe a svého týmového kolegy)?

PdR: „Neřekl bych to, protože bych nechtěl, aby to věděli. Řešil bych to zákulisním jednáním.“ Kdybyste

mohl

do

současného

kalendáře přidat jeden okruh, který by to byl a proč?

PdR: „Kromě Bahrajnu jsem nejel na tratích, které byly vyřazeny, takže bych řekl Bahrajn.“ Kdybyste dělal večírek a mohl pozvat čtyři lidi ze světa motorsportu, ze současnosti i minulosti, koho byste pozval?

PdR: „Jima Clarka, Ayrtona Sennu, Juana Manuela Fangia a Enza Ferrariho. Byla by to pro mě opravdová pocta. Zkusil bych se každého zeptat na jeho recept na úspěch.“ Kdybyste dostal šanci řídit jakýkoliv legendární vůz formule 1 z minulosti, který byste si vybral?

PdR: „Vítězný mclaren, který řídil Senna.“ Plavecký bazén na střeše, bowlingová dráha, otáčející se sushi bar – to jsou vymoženosti, které nemá každý motorhome v F1. Kdybyste mohl přidat jednu věc do motorhomu vašeho týmu, která by to byla?

PdR: „Pravděpodobně víc lidí. Přišel jsem z DTM a tam máte mnohem živější padok.“ Kdybyste vyhrál titul, kam byste to šel oslavit a co byste si dal k jídlu?

PdR: „Já bych vyhrál titul? Wow, pěkná myšlenka. Přijel bych do svého rodného města, kde jsem začínal, a byl bych se svou rodinou a přáteli. Protože jsem Brit, dali bychom si k obědu rybu s hranolkama.“