F1Mag 43/10 by f1sports

43/10

Téma týdne:

Radosti a strasti v Koreji Byla promočená, bahnitá a někteří si odváží hororové zážitky – Velká cena Koreje.

Stalo se: Alonso a role, kterou zná Po závodě: Po Velké ceně Koreje Nejlepší GP okruhy: Watkins Glen MS silničních motocyklů: Velká cena Portugalska Osobnost: Alex Zanardi Rozhovor: Michael Schumacher

Téma týdne

Radosti a strasti v Koreji Autorka: Eva Křivánková

Nakonec se Velká cena Koreje snad i povedla. Do blyštivého asijského Monaka ale měla hooodně daleko. Přístav v sousedství ještě ani nestojí, natožpak aby v něm kotvily jachty. Místo v prosklených věžácích bydlelo osazenstvo formule 1 v hodinových hotelích. Ani pořádné hotely totiž ještě nestojí. Hlavní je ale závod, a ten se jel. Dokonce bez větších komplikací.

43/10

Velká cena Koreje 2010 to má úspěšně za sebou. Úspěšně v tom smyslu, že se vůbec jela a nikdo se při ní na čerstvém, ještě kluzkém asfaltu nepřizabil. Jezdcům se profil nového okruhu líbil a Korejci dorazili v hojném počtu. Nakonec největší problémy nadělal déšť a tma, z čehož ani jedno neměli pořadatelé možnost ovlivnit.

BAHENNÍ LÁZNĚ Přesto byly v Jeongamu k vidění věci, na které nablýskaný svět formule 1 není zvyklý. Předně se korejská grand prix nejspíš zapíše do historie jako nejšpinavější závod za poslední dobu. Ale ne, to se vůbec nesnažíme urážet Fernanda Alonsa a jeho šťastné vítězství. Řeč je o skutečném mazlavém bahně, kterého byly kolem dráhy tuny. Na některých místech ho pořadatelé dokonce barvili nazeleno, aby to vypadalo. Jakmile ale někdo vyletěl z trati, z toho, co se zdálo být trávou, se zvedl oblak hustého hnědého dýmu. Jen hlína. Když pak v neděli začalo pršet, připomínalo okolí trati rallycrosovou dráhu. I monoposty, které se držely výhradně na silnici, byly pokryté silnou vrstvou jemného blatíčka. A auta Marka Webbera nebo Vitalije Petrova po nehodě připomínala kouli bahna. Nezkušení korejští pořadatelé si prožili křest ohněm. Ještě před začátkem závodu je prověřil hustý déšť, se kterým si čerstvý asfalt neuměl dost dobře poradit. Start za safety carem a mokrý povrch znamenaly pro traťové maršály stav maximální pohotovosti. Zaváhání nebylo přípustné. Problémům měli zabránit také jejich kolegové z Austrálie. Každý Australan měl na starosti jedno maršálské stanoviště. Mávání správnými vlajkami ve správnou chvíli si nakonec Korejci procvičili dost a dost. Jen za safety carem se ujelo 24 z celkových 55 kol, další žluté fáze následovaly po četných nehodách. Zatímco samotný závod zvládli jeongamští poměrně se ctí. Mimo trať panoval chaos a trapasy. Doprava v okolí kvůli nedokončeným cestám zkolabovala a mnoho lidí se na okruh vůbec nedostalo. V mnohakilometrové zácpě uvízlo odhadem 2000 aut. Stovky dalších diváků, kterým pořadatelská společnost rozdala volné vstupenky, nepustili do areálu. „Trať sama o sobě je v pořádku, ale s tím zbytkem nejsem zrovna spokojený. Máme dvouměsíční zpoždění,“ připustil promotér Velké ceny Koreje Jung Čo

43/10

Čang pro Autosport. „Chtěl jsem pro lidi příjemnější prostředí. Příští rok to tu musí být zelenější. Chceme, aby k nám lidé chodili nejen na závod, ale také aby si užili v zázemí.“ Soudě podle záznamů z televizních kamer, 80 tisíc Korejců si svůj první závodní víkend užívalo i bez zázemí a v bahně. Za všechny tři dny se na okruh přišlo podívat kolem 180 tisíc lidí. Při tom ještě v pátek si někteří neměli pořádně kam sednout, protože tribuny dokončovali vojáci teprve v noci na sobotu.

KRÁLOVSTVÍ ZA HOTEL... Jak se mohlo precizním a snaživým Korejcům přihodit, že natolik zanedbali stavbu okruhu v Jeongamu, je záhada. Pořadatelské společnosti se uskutečněním závodu podařilo zachovat si tvář, což je v Asii vysoce důležitá věc. Její pověst

ale i tak není ještě zdaleka zachráněna. Do příštího roku musí napravit zásadní nedostatky. „Musíme dokončit tribuny, pak se můžeme postarat o stromy a trávníky. Dalším krokem budou hotely a přístav pro jachty. Na to už máme povolení, začátkem příštího roku se do nich pustíme,“ plánuje si Čang. Minimálně novinářská obec se teď vroucně modlí, aby se tentokrát stihlo vše včas. Hlavně hotely. Mezi odvážlivci, kteří se do Koreje vypravili už letos, kolují hororové historky o předražených špinavých hodinových hotelích v blízkém Mokpu. Lepší infrastrukturou totiž okolí městečka nedisponuje. Navíc se zde projevily i kulturní rozdíly. „Korejci spí na zemi, ne v postelích, pravda. To musíme hoteliérům ještě vysvětlit,“ poznamenal Čang. Reportáž ze závodu čtěte na straně 4

Stalo se

Alonso a role, kterou zná Autorka: Eva Křivánková

Zatímco tři přední týmy užírá mistrovské dilema, Renault a Mercedes už trápí už jen to, proč jim občas kola nedrží u vozu. Michael Schumacher není takový robot, jak si myslíte, říká mezitím Jean Todt. Možná má pravdu, ale je vážně těžké tomu věřit. Čemu naopak není těžké uvěřit vůbec, je, že Bernie Ecclestone slaví ve čtvrtek osmdesátku. Po víkendu v Koreji došlo v poháru jezdců k veletočům. V čele se po senzačním vítězství náhle ocitl Fernando Alonso. Měl to být Sebastian Vettel a ještě před tím Mark Webber. Jenže Webber se sám sesadil, když kvůli nehodě ztratil druhé místo v závodě. Vettel, který ho měl v tu chvíli ve vedení šampionátu nahradit, přišel deset kol před koncem o motor. Alonso se po dlouhé době stal z pronásledovatele pronásledovaným, tu roli dobře zná. Zatímco Španěla hřeje 11 bodů náskoku na Webbera, šéfy u Red Bullu a McLarenu sžírá drásající dilema. Martin Whitmarsh už se nejspíš rozhodl a požádá pátého Jensona Buttona (ztráta 42 bodů) o pomoc třetímu Lewisi Hamiltonovi (ztráta 21 bodů). Christian Horner je na tom u Red Bullu mnohem hůř. Webber ztrácí na druhém místě jen 11 bodů, ale nemá ho kdo podpořit, protože Vettel je s pětadvacetibodovým mankem pořád ve hře. Žádat nejoblíbenější dítě v domě, aby vzdalo boj ve prospěch lépe umístěného kolegy, by se rovnalo Soﬁině volbě a na to Horner nemá nervy. Zvlášť když neexistuje jistota, že by to Webberovi k něčemu bylo. Co se týče dravosti, je na tom Vettel lépe. Do boje o titul by mohla promluvit i další technická selhání. Red Bull přiznává, že jeho situace s motory není ideální, Ferrari dokonce připouští, že je napjatá. Vettelovi v neděli shořel osmý motor, žádné nové už nemá. Alonsovi došly nové motory už na Monze. Za každý další by museli přijmout penalizaci, a tak jezdí s ojetými.

PŘÍČINY LÉTAJÍCÍCH KOL

Renault a Mercedes už přibližně vědí, jakou poruchu utrpěli Robert Kubica a Nico Rosberg před třemi týdny v Japonsku. Oba vypadli kvůli uvolněnému kolu. U Kubici na to tým přišel zavčas a nechal

43/10

Poláka zastavit u kraje. Rosbergovi ale zadní pneumatika uletěla za jízdy a Němec skončil v bariéře. Vyšetřování ukázalo, že v Kubicově případě nedocvakla u kola pojistka a Polákovi se tak pneu začala zouvat. Proč uletělo kolo Rosbergovi, Mercedes zatím neví. „Po zastávce umíme zjistit, jestli jsou kola dobře utažená, máme na to techniku. To kolo bylo připevněné dobře, a přesto po 48 kolech přestalo držet. Změnili jsme určité materiály a pojistku, která drží kolo na místě dokonce i tehdy, když je povolené. Ale je zajímavé, že i jiné týmy měly poslední dobou podobné problémy,“ vysvětlil šéf Mercedesu Ross Brawn. Kromě Kubici a Rosberga měl v Japonsku problémy s uvolněným kolem i Nick Heidfeld.

SCHUMACHER: POZOR, KŘEHKÉ

Jean Todt promluvil o skutečné povaze Michaela Schumachera. U Ferrari spolupracovali deset let, jsou blízcí přátelé, a tak se současný prezident FIA dovede do pocitů poraženého sedminásobného šampiona poměrně dobře vcítit. „Neřekl bych, že je tak uvolněný, jak se zdá.

Je velice hrdý a na to, aby vám řekl, co skutečně cítí, vás musí dlouho a dobře znát. Chrání sám sebe a já mu rozumím. Má křehkou osobnost, není to robot, jak ho často popisují,“ řekl Todt. Schumacher si nedávno postěžoval, proč se všechny problémy musí u Mercedesu dít jen jemu. Svůj plán jezdit i příští sezonu ale zatím hodlá dodržet.

ECCLESTONE DOSTAL NAROZENINOVÝ DÁREK

Šéf formule 1 Bernie Ecclestone slaví ve čtvrtek osmdesátiny. Sebastian Vettel mu předal dárek už Koreji. Ve spolupráci s týmem vyrobili Ecclestonovi unikátní chodítko pro seniory. Po stranách mělo připevněné energetické drinky a na rukojeti tři pohotovostní tlačítka: Viagra – Volat pečovatelku – Volat Pasquala. (Pro neznalé, Pasquale Lattuneddu je Ecclestonův nejbližší spolupracovník.) Protože se Ecclestone s o 57 let mladším Vettelem už dlouho přátelí, chodítko přijal a ještě vtipkoval. Jako dárek k narozeninám mu prý stačí to, když se jich dožije.

Po závodě:

Po Velké ceně Koreje A přece se jela! První velká cena této východoasijské země přinesla nevšední podívanou a boj o titul obrátila vzhůru nohama. 4

43/10

Po závodě

Po Velké ceně Koreje Autor: Michal Mikoláš

Grand Prix Koreje se bezesporu stala jedním z klíčových závodů letošní sezony. A to ještě před 11. říjnem nebylo stoprocentně jasné, zda se vůbec závod uskuteční. Charlie Whiting ovšem po závěrečné inspekci dal podniku zelenou. Jižní Korea tak mohla slavit svůj největší motoristický svátek. Vzhledem k téměř šibeniční dostavbě trati se objevovaly obavy, že asfalt bude příliš klouzat a některé zdi lemující trať jsou příliš blízko. To se svým způsobem potvrdilo, když tvrdost korejského betonu na vlastní kůži vyzkoušel Mark Webber a pootevřel tak Fernandu Alonsovi vrátka k vyšvihnutí se do čela průběžného pořadí šampionátu.

43/10

Grand Prix Koreje 2010 byla sedmnáctým z devatenácti podniků letošní sezony mistrovství světa vozů formule 1. Závod byl pořádán 24. října 2010 na trati Korean International Circuit v Jeongamu, Jižní Koreji. Jelikož bylo pokládání povrchu trati dokončeno pouhých deset dnů před závodem, na svrchní vrstvě asfaltu se držely olejovité látky a živice. To podle architekta okruhu Hermanna Tilkeho mělo znamenat předzvěst divácky nesmírně atraktivní podívané. O co lepší to však měl být zážitek pro oko diváka, tím těžší zkouškou si museli projít samotní piloti. Karun Čandhok, který byl před víkendem jediným pilotem formule 1, který měl možnost si trať na vlastní kůži vyzkoušet, za hlavní favority považoval jezdce stáje Red Bull. Dlouho to vypadalo, že hádal správně. První trénink ovšem vyhrál Lewis Hamilton, ve druhém už byl ale nejrychlejší Australan Mark Webber. V sobotu ráno se nejlepším časem blýskl Polák Kubica. Jezdci si po trénincích stěžovali na nepřehledný a nebezpečný úsek kolem šestnácté a sedmnácté zatáčky, tedy v místech, kde je vyznačen vjezd do boxové uličky. Potíže pořadatelé slíbili odstranit. Úprav se dočkal i obrubník v poslední zatáčce před cílovou rovinkou. To opravdu důležité ale přišlo až o pár hodin později. V kvaliﬁkaci k žádnému šoku nedošlo, Red Bull dominoval i na dosud neznámé trati. Sítem úvodní části kvaliﬁkace tradičně neprošly nové týmy. Společně s nimi si černého Petra vytáhl Vitantonio Liuzzi. Do první desítky nepřekvapivě postoupili jezdci čtyř nejsilnějších týmů. Doprovodili je Robert Kubica s Rubensem Barrichellem. Jejich týmoví kolegové se dál nedostali, oběma v tom nepomohla drobná zaváhání. Hülkenberg byl jedenáctý, Vitalij Petrov až čtrnáctý. Ve třetí části nebylo dlouho jasné, kdo že se to postaví na první místo na roštu. Odpověď na to dal Sebastian Vettel, kterému pole position přišla obzvlášť vhod. Webber si svého týmového kolegu nenechal utéct a postavil se do první řady vedle něho. Zahanbit se nenechal ani třetí Alonso. S ním se do druhé řady postavil Hamilton. Další pořadí bylo Rosberg, Massa, Button, Kubica, Schumacher a Barrichello. V neděli ráno bylo jasno o tom, že první GP Koreje bude významně ovlivněna deštěm. Kvůli nepříznivým podmínkám se závod protáhl až na samou hranici pravidel a přírodních zákonů. Kvůli průtrži mračen byl start nejdříve odložen. Bylo rozhodnuto, že se bude startovat za zpomalovacím vozem. I za ním bylo ovšem pro jezdce téměř nemožné udržet své vozy na trati. Závod byl znovu zastaven. Vozy pak na startovní čáře stály dalších šedesát minut. Když už se vedení závodu rozhodlo závod znovu restartovat,

43/10

nechalo vozy za safety carem kroužit celých sedmnáct kol. Jezdcům Red Bullu tato situace vyhovovala, a tak není divu, že přes rádio svůj tým informovali, že podmínky na trati jsou stejně špatné, jako na začátku. To Lewis Hamilton měl jiný zájem, aby byl závod restartován co nejdříve a měl tak více času na posun vpřed a potenciálně mohl snížit svou bodovou ztrátu. Několikrát se podivoval, proč ještě safety car zdržuje pole. Byl to paradoxně právě Hamilton, kterého po (re)startu závodu předjel Nico Rosberg. Německý pilot se ale dlouho radovat nemohl. V osmnáctém kole chyboval na druhém místě kroužící Mark Webber. Svůj vůz rozbil o zeď a následně ze závodu sprovodil právě Rosberga. Na trať musel (znovu) safety car. Piloti postupně

mířili k mechanikům pro přechodné pneumatiky. Aby žlutých fází nebylo málo, nezvládl Buemi předjížděcí manévr na Tima Glocka. Oba při něm vyřadil a na trať opět pozval zpomalovací vůz. Jezdeckých chyb bylo jako máku, někteří na to doplatili hůře (Vitalij Petrov, který svůj vůz rozbil k nepoznání a Adrian Sutil, který svými četnými minelami dlouho pokoušel štěstí), jiní lépe (tradičně agresivně závodící Kamuj Kobajaši). Šok nastal v kole č. 45. Alonso se protlačil před Vettela. Z jeho vozu začal stoupat kouř, mohutně oslavovaný v garážích Ferrari a McLarenu. Alonso měl cestu k vítězství otevřenou. Na stupně vítězů ho doprovodil Hamilton s Massou. Španělský pilot Ferrari tak dva závody před koncem sezony rázem stanul v čele průběžného pořadí!

VÝSLEDKY VELKÉ CENY KOREJE (17. závod z 19) p.

JEZDEC

TÝM

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 -

Fernando Alonso Lewis Hamilton Felipe Massa Michael Schumacher Robert Kubica Vitantonio Liuzzi Rubens Barrichello Kamuj Kobajaši Nick Heidfeld Nico Hülkenberg Jaime Alguersuari Jenson Button Heikki Kovalainen Bruno Senna Sakon Jamamoto Adrian Sutil Sebastian Vettel Vitalij Petrov Timo Glock Sébastien Buemi Lucas di Grassi Jarno Trulli Mark Webber Nico Rosberg

Ferrari McLaren-Mercedes Ferrari Mercedes GP Renault Force India-Mercedes Williams-Cosworth BMW Sauber-Ferrari BMW Sauber-Ferrari Williams-Cosworth STR-Ferrari McLaren-Mercedes Lotus-Cosworth HRT-Cosworth HRT-Cosworth Force India-Mercedes RBR-Renault Renault Virgin-Cosworth STR-Ferrari Virgin-Cosworth Lotus-Cosworth RBR-Renault Mercedes GP

KOLA 55 55 55 55 55 55 55 55 55 55 55 55 54 53 53 46 45 39 31 30 25 25 18 18

Nejlepší GP okruhy

Watkins Glen Autor: Filip Fikejz

Velká cena USA v minulosti patřila mezi stálice kalendáře formule 1. Dvacet ročníků se jelo na trati Watkins Glen.

MĚSTSKÝ OKRUH

První trať v okolí Watkins Glen ve státě New York byla dlouhá 10,5 kilometru a vedla po veřejných komunikacích včetně železničních přejezdů a centra města. Autorem byl Cameron Argetsinger. První závod vyhrál roku 1948 Frank Griswold s alfou romeo. V roce 1951 za volantem ferrari tragicky zahynul jezdec Sam Collier, o rok později Fred Wacker při nehodě zabil dítě a zranil dvanáct diváků. Trasa městského okruhu se změnila, ale brzy se začala plánovat nová 3,7 kilometru dlouhá uzavřená trať. O její návrh se postaral Bill Milliken ve spolupráci s Cornellskou univerzitou. Členitý okruh v okolí poutavých zalesněných kopců byl dokončen roku 1956. Formule 1 sem poprvé zavítala o pět let později. Mezitím tu v rámci Formula Libre startovali Jack Brabham, Stirling Moss, Phil Hill či Dan Gurney.

DOBA CLARKA A HILLA

Ve Watkins Glen se jezdilo po celých dvacet let tradičně na začátku října. Premiérový ročník na nové trati uzavíral sezonu 1961. Nepřijela stáj Ferrari, která už měla jisté oba tituly a po smrti Wolfganga von Tripse držela smutek. Nový mistr světa Američan Phil Hill se objevil jen v roli hlavního traťového komisaře. Pole position zajel domácí Dan Gurney s porsche. V závodě dojel „až“ druhý. Své jediné výhry v F1 se dočkal pilot Lotusu Innes Ireland. S vozem CooperClimax v závodě startoval i legendární Roger Penske. Na body nedosáhl, stejně jako o rok později s lotusem. V té době patřil Watkins Glen jen dvěma jezdcům. V letech 1962, kdy po nevydařené sezoně opět chybělo Ferrari, 1966 a 1967 vyhrál Jim Clark s lotusem pokaždé poháněným jiným motorem. Vystřídal Climax, šestnáctiválcové BRM a Ford. V letech 1963 až 1965 trati vládl Graham Hill s BRM. Roku 1963 došlo ke kuriózní situaci. Jack Brabham před závodem nesehnal auto ani taxi a na závod musel z 32 kilometrů vzdáleného letiště v Elmiře přijet narychlo stopem. O rok později Ferrari do závodu nenastoupilo v tradiční rudé barvě, ale v modrobílé kombinaci severoamerického týmu NART. Své první pódium slavil třetí Jo Siffert s brabhamem Roba Walkera.

43/10

Roku 1968 vyhrál Jackie Stewart s matrou Kena Tyrrella.

TRAGICKÉ NEHODY V roce 1969 tu poprvé v kariéře vyhrál Jochen Rindt s lotusem. Ve Watkins Glen se stal v rámci F1 prvním vítězem nepocházejícím z Velké Británie a zároveň prvním rakouským pilotem, který vyhrál grand prix F1. V závodě těžce havaroval Graham Hill. Při předchozím výletu mimo trať si poškodil pneumatiku, z vozu musel vylézt, aby ho roztlačil, sám si ale nemohl zapnout pásy a jel do boxů nepřipoutaný. Naneštěstí mu guma explodovala dříve, než tam stačil dojet. Vůz se převrátil a skončil v bariéře. Angličan z něj vypadl. Vyvázl se zlomeninami obou nohou. V dalším ročníku se dočkal prvního vítězství mladý Brazilec Emerson Fittipaldi s vozem Lotus. Jel teprve čtvrtý závod F1 v kariéře. Třetí dojel při svém debutu Švéd Reine Wisell, který u Lotusu nahradil zesnulého Rindta. Od roku 1971 měla trať novou podobu. Přibyl nový úsek se čtyřmi zatáčkami a délka tratě narostla na 5,4 kilometru. Došlo také na nový povrch a přemístění prostoru startu a cíle. Závod se ze 108 kol zkrátil na polovinu. Přestože trať byla mezi jezdci velmi oblíbená, což dokazují ceny jezdecké asociace za nejlépe uspořádaný závod v letech 1965, 1970 a 1972, vždy byla považována za nebezpečnou, což se potvrdilo s nástupem vozů s vyšším přítlačným efektem. První závod na nové podobě tratě vyhrál François Cévert s tyrrellem. Bylo to jeho první a bohužel i poslední vítězství v kariéře. Dařilo se mu i o rok později, kdy ho porazil jen týmový kolega Jackie Stewart. Roku 1973 tu mladý Francouz při těžké nehodě zahynul a Stewart okamžitě ukončil kariéru. Závod vyhrál Ronnie Peterson s lotusem. Trať si vyžádala lidský život i v další sezoně. Při závodě zemřel pilot surteesu Helmut Koinigg jedoucí teprve svou druhou grand

prix. Dvojité vítězství si připsal Brabham s Carlosy Reutemannem a Pacem za volanty. Byla to stá výhra motorů Cosworth.

POSLEDNÍ ROČNÍKY Roku 1975 Niki Lauda konečně prolomil dvě „pravidla“, která ve Watkins Glen do té doby platila. Byl prvním jezdcem Ferrari, který tu vyhrál, a zároveň prvním mistrem světa, který zde zvítězil v roce své korunovace. Od roku 1976, kdy přibyl závod v Long Beach, se velká cena označovala také jako Grand prix USA-východ. Dva po sobě jdoucí ročníky vyhrál James Hunt s mclarenem. Roku 1978 dlouho vedl náhradník za zesnulého Petersona JeanPierre Jarier s lotusem, než musel zastavit kvůli úniku oleje. Výhra spadla do klína Reutemannovi s ferrari. S vozem Wolf debutoval v závodě pozdější šampión Champ Car Bobby Rahal. Prvních bodů s turbomotorem Renault dosáhl JeanPierre Jabouille. Roku 1979 kraloval na osychající trati Gilles Villeneuve s ferrari, poprvé v kariéře bodoval čtvrtý Elio de Angelis s vozem Shadow. Roku 1980 se ve Watkins Glen jelo naposledy. Svou jedinou pole position vybojoval Bruno Giacomelli s vozem alfa romeo. Vůz této italské značky startoval z prvního místa poprvé od roku 1951. Ital v závodě vedl až do 32. kola, kdy ho zradila elektronika. Vedení spadlo do klína jistému mistru světa Alanu Jonesovi s williamsem. Udržel ho až do cíle.

SOUČASNOST V provizorním kalendáři na rok 1981 sice ještě závod ve Watkins Glen ﬁguroval, ale nakonec z ﬁnančních důvodů vypadl. Trať od té doby prošla dalšími úpravami. Nyní se zde jezdí americké série NASCAR, Indycar a Grand-Am. Mekka amerického silničního závodění tak žije dál i bez velké ceny F1.

MS silničních motocyklů:

Velká cena Portugalska V pátek dopoledne zaburácejí v Estorilu motory závodních prototypů a týmy zahájí přípravu na předposlední GP sezony. 8

43/10

MS silničních motocyklů

Velká cena Portugalska Autor: Petr Czyž

Poslední víkend měsíce října patří Velké ceně Portugalska, sedmnáctému podniku světového šampionátu motocyklových prototypů. Závodní okruh v Estorilu má celkem devět pravých a čtyři levé zatáčky na dráze, která měří celkem 4182 metrů, široká je maximálně čtrnáct metrů a její nejdelší rovinka má 986 metrů. V minulém roce tam vyhrál závod kubatury do 250ccm Marco Simoncelli, vítězem MotoGP se stal Jorge Lorenzo a v nejnižší kubatuře dominoval Pol Espargaró. Rekordní maximální rychlost si od roku 2006 drží na portugalském okruhu Američan Nicky Hayden, jemuž se podařilo v sedle Hondy MotoGP projet měřeným úsekem rychlostí 329,871 kilometrů za hodinu.

43/10

Dvaašedesátý ročník mistrovství světa silničních motocyklů je téměř u konce. Světový šampionát měl jeden týden k přesunu z Austrálie zpátky do Evropy, kde na všechny jezdce a týmy čekají poslední dvě Grand Prix v portugalském Estorilu a španělské Valencii. Obě Velké ceny navazují těsně po sobě, Portugalsko je na programu už tento víkend a ve Valencii vše skončí první listopadovou neděli. Titul mistra světa je stále s otazníkem v případě nejnižší kubatury do 125ccm, kde je ve hře Marc Márquez, Nicolas Terol a Pol Espargaró. V ostatních kubaturách se v závěru šampionátu bojuje o tituly vicemistra světa. V kubatuře šestistovek Moto2 má šanci získat druhé místo dvojice jezdců v podobě Španěla Juliána Simóna a Itala Andrea Iannoneho. V královské kubatuře MotoGP bude o stříbro bojovat zraněný Dani Pedrosa s Australanem Casey Stonerem a Italem Valentinem Rossim. V posledních dvou závodních víkendech sezony dochází k drobné změně, protože v pátek nebude na programu pouze jeden trénink, ale dva. Je to stejný formát přípravy, jaký jsme v letošním roce zaznamenali v aragonské Grand Prix, která byla pro všechny účastníky šampionátu zcela nová a neznámá. Formát tří tréninků přijaly týmy velmi pozitivně a možná se v tomto dočkáme změny, protože s příchodem litrových prototypů MotoGP by něco takového určitě dávalo smysl. Do portugalského Estorilu přijede Dani Pedrosa, který po zranění z Japonska chtěl závodit v Austrálii, ale vzhledem k povětrnostním podmínkám a fyzickému stavu nechtěl riskovat a do závodu nenastoupil. Problém je ale na straně Lorise Capirossiho, který se zranil při kvalifikaci na Phillip Islandu, v Austrálii nezávodil a poté, co mu na magnetické rezonanci zjistili frakturu kosti v nártu a patě, je jeho účast v sedmnáctém podniku sezony vážně ohrožena. Zcela určitě neuvidíme finského závodníka Mika Kallia. Ten se po závodu na jihu Austrálie rozloučil s týmem Pramac Racing a ve své rodné zemi podstoupí léčbu zraněného ramene. V sedle satelitní ducati GP10 Fina nahradí zkušený Carlos Checa, jezdec superbikového týmu Althea Ducati. Oficiálně ale zatím nebylo nic potvrzeno. S blížícím se koncem sezony vznikají nová složení týmů a hlavně u Hondy mají poměrně dost na pilno, protože testy po závodě ve Valencii se nezadržitelně blíží a japonský výrobce zatím nemá jasno ani ve svém továrním týmu. Smlouvu pro rok 2011 má podepsanou Casey Stoner

43/10

a Dani Pedrosa, ale Andrea Dovizioso nemá v této chvíli nic. Tak úplně nic se zase nedá říct, protože ve smlouvě, která mu vyprší koncem roku je jedna důležitá pasáž, kde je jasně dáno, že pokud bude v polovině letošní sezony do pátého místa, má automaticky nárok na prodloužení kontraktu s tovární Repsol Hondou. Dovizioso byl tehdy třetí, takže z jeho strany vše splněno. Smlouvu přímo s HRC má Casey Stoner, Dani Pedrosa a Marco Simoncelli z Gresiniho týmu San Carlo. Možnost postavit pro Casey Stonera separátní tým padla a na Doviziosa tlačili, aby přestoupil do Gresiniho týmu s tím, že se může spolehnout na plnou podporu HRC. Jenže Interwetten Honda po roce v MotoGP končí a jejich jediný jezdec Hiroši Aojama, jako jediný Japonec v královské kubatuře by tak najednou zůstal bez místa. Honda ani promotér šampionátu Dorna nic takového nechtěli dopustit a Aojama pojede se Simoncellim u Gresiniho. Andrea Dovizioso je tak stále bez místa, ale podoba řešení už začíná získávat jasnější obrysy. Španělská společnost Repsol totiž měla slíbit navýšení finanční podpory továrnímu týmu Hondy a pokud se tak stane uvidíme v příštím roce Casey Stonera, Daniho Pedrosu a Andrea Doviziosa v barvách jedné stáje. Vítěz premiérového ročníku střední kubatury Moto2 Toni Elías, míří zpět mezi elitu v královské kubatuře MotoGP. Dle posledních informací měl podepsat smlouvu s Pramac Racingem, ale nakonec to vypadá, že v příštím roce uvidíme Španěla závodit v barvách týmu LCR Hondy. Je to totiž Randy De Puniet, kdo odchází k satelitní Ducati a tam vytvoří jezdeckou sestavu s Lorisem Capirossim. Když si všechny tyto přesuny dáme na

papír, je stoprocentně jisté, že sezona 2011 bude víc než zajímavá. Tolik změn jsme tu už dlouho neměli a bude zajímavé si přečíst názory všech zainteresovaných po testech ve Valencii. Sezona 2010 tam sice skončí sedmého listopadu, ale už v úterý devátého jezdci MotoGP odstartují přípravu na novou, což nebude o nic méně zajímavější než finální podnik roku. Navíc po skončení sezony přestupuje do MotoGP Karel Abraham, takže pro české fanoušky závodění na dvou kolech absolutně ta nejlepší pozvánka k sledování třiašedesátého ročníku mistrovství světa silničních motocyklů. Dráha závodního okruhu v portugalském Estorilu leží jen nedaleko Atlantického oceánu, takže je tu vysoká pravděpodobnost, že silný a studený vítr, který sužoval jezdce všech kubatur na Phillip Islandu můžeme očekávat také v nadcházejícím závodním víkendu. V Portugalsku je rovněž obrácené pořadí startu motocyklových kubatur. První závod patří jezdcům Moto2, pak následuje královská MotoGP a tentokrát poslední je nejnižší kubatura do 125ccm. Navíc ze soboty třicátého na neděli jednatřicátého října končí letní čas a ten bude posunut o jednu hodinu zpátky. Takže na to si budeme muset dát pozor, abychom nepřišli o zcela určitě další zajímavé klání všech borců na motocyklových prototypech. České barvy, jako již tradičně hájí v Moto2 Karel Abraham, který závodí na prototypu značky FTR týmu Cardion AB Motoracing a v třídě do 125ccm je to Jakub Kornfeil, jezdec motocyklu Aprilia týmu Racing Germany. Abraham má velkou šanci postoupit celkovým pořadím, kde mu nyní patří patnáctá příčka. Osmnáctý Kornfeil bude ze všech sil bojovat o umístění do patnáctého místa.

Osobnost

Alex Zanardi Autor: Tomáš Richtr

Je ztělesněním síly ducha, tím spíš, když mu některé části těla chybí. Byl více než na pokraji smrti, ale vrátil se, aby rozdával úsměvy, optimismus, a co víc: i poté dokázal vítězit. O uplynulém víkendu oslavil 44. narozeniny. Alessandro “Alex” Zanardi.

ZÁŘÍ 2001

Po ne zcela úspěšném účinkování ve formuli 1 projevil Zanardi zájem vrátit se do americké formulové série CART. Po testech s týmem Mo Nunn se s ním dohodl na závodním angažmá a 15. září 2001 zavítal v rámci evropského turné na německý ovál Lausitzring. V závěru závodu zastavil v boxech pro palivo (z prvního místa!) a při návratu na trať dostal na boxové komunikaci hodiny. Ve smyku přeskákal trávu a postavil se napříč tratě, kudy závodníci sviští průměrnou rychlostí 340 km/h. Následovala brutální tragédie… Alex Zanardi přišel o obě nohy a chvíli po havárii až o tři čtvrtiny krve. Jen rychlý a bravurní zásah lékařů zachránil Zanardimu život, ale bylo jasné, že závodní kariéra pro něj skončila. Zanardi si zkonstruoval vlastní protézy a začal zase chodit. Ba co víc: o dva roky později se na Lausitzring vrátil, aby ve speciálně upravené formuli umožňující ovládání pouze rukama, před ve stoje aplaudujícím publikem, symbolicky dokončil třináct kol, které mu v roce 2001 do cíle scházely. Při této jízdě dosáhl průměrné rychlosti 310 km/h.

F1 NADVAKRÁT

Zanardi ve formuli 1 začínal u týmu Jordan, ale pouze ve třech závodech. V roce 1992 v Minardi nahradil zraněného Christiana Fittipaldiho. Kvůli vážné havárii při Velké ceně Belgie přišel o začátek sezony 1994 a vrátil se ve Velké ceně Španělska, kde nahradil Pedra Lamyho v Lotusu. Zanardiho kariéra, pro tentokrát, skončila společně s Lotusem. Pro rok 2006 podepsal Zanardi smlouvu s týmem Chipa Ganassiho v šampionátu CART. V úvodní sezoně si dojel pro šest pole position a tři vítězství v závodě. Zanardi se stal velmi populárním pilotem a také šampionem seriálu v letech 1997 a 1998 dohromady s dvanácti vítězstvími. Jeho výkonů si všiml Frank Williams.

MISTROVSTVÍ SVĚTA

Ten mu nabídl tříletou smlouvu počínaje

43/10

sezonou 1999. Jeho druhé účinkování ve formuli 1 ale také nedoznalo výrazných úspěchů. Nespolehlivost ve spojení s některými jezdeckými chybami způsobila, že jej v roce 2000 nahradil Jenson Button, budoucí mistr světa F1 z roku 2009. Po havárii na Lausitzringu začal Zanardi působit v Mistrovství Evropy cestovních vozů, které v sezoně 2005 povýšilo na mistrovství světa. Již v roce 2003 překvapil sedmým místem na Monze a pro následující sezonu získal již trvalé angažmá. První celá sezona nějaké oslnivé výsledky nepřinesla, Zanardi získal pouze osm bodů, ale další rok přinesl nevídaný úspěch: 24. srpna vyhrál Zanardi druhý závod víkendu, ve kterém těžil z osmého místa v cíli závodu prvního. To mu totiž přineslo pole position pro druhé dějství a první místo, byť mnohdy s vypětím všech sil, uhájil až do cíle. Zanardi pak přidal další vítězství o sezonu později v tureckém Istanbulu a pak v letech 2008 a 2009 na brněnském Masarykově okruhu. Na konci sezony 2009 oznámil Zanardi ukončení svého působení v šampionátu. Nemělo by zůstat nepovšimnuto, že Zanardi vyrábí motokáry, se kterými se závodí v Mistrovství Evropy. Britský závodník Martin Plowman, který

se letos těší angažmá v sérii Indy Ligths, dosáhl mnoha úspěchů v motokárách, mimo jiné také v Zanardiho autech.

ZPÁTKY V F1

Alex Zanardi se přeci jen do kokpitu formule 1 ještě jednou vrátil, a to konkrétně v listopadu 2006, kdy mu Williams upravil svou formuli pro ruční řízení. 24. listopadu absolvoval tři zaváděcí kola a o den později odkroužil dvanáct testovacích kol na okruhu ve španělské Valencii. Nadšený Zanardi měl zájem ještě o další jízdy ve formuli 1, ale také on sám věděl, že tato příležitost už byla poslední. V roce 2007 dosáhl Zanardi na čtvrté místo v new yorském maratonu v divizi pro ručně šlapaná kola, ačkoli se na něj připravoval pouhé čtyři týdny. Tato disciplina jej zaujala a o dva roky později se zúčastnil závodů mistrovství světa pro handicapované cyklisty. Pro Paralympijské hry v roce 2012 má Zanardi v úmyslu stát se členem italské reprezentace. V loňském roce se mu povedlo vyhrát římský maraton. Ačkoli už se nemůže spoléhat na pohon silných motorů, ale pouze ten svůj, neznamená to, že by Zanardi ztratil cokoli ze svého nasazení, touhy po vítězství a silné vůli.

Rozhovor

Michael Schumacher Autor: Michal Mikoláš

Sedminásobný mistr světa letošní sezonu již s trochou nadsázky odpískal, přesto se ale snaží ukázat, že jméno Michael Schumacher ještě zdaleka nepatří k recyklaci. Ve velmi dobrém světle se předvedl v posledním závodě v korejském Jeongamu, kde dojel jen jednu pozici za svým vysněným cílem, kterým bylo pódiové umístění. Jste typ člověka, který má svůj plán B? Michael Schumacher: „Ne.“ Co je, mimo řízení vozu formule 1, vaší oblíbenou činností? MS: „V současnosti asi skydiving.“ Když ve čtvrtek před závodním víkendem dorazíte do paddocku, na koho se těšíte ze všech nejvíc? MS: „Na své inženýry.“ S kým byste nejraději šel na rande? MS: „Je to sen, který se mi splnil – Corinna.“ Který ﬁlm vás naposledy rozplakal? MS: „Milionář z chatrče. Tedy, tak trochu.“ Čeho se bojíte a proč? MS: „Bývaly to výšky, ale to už dnes neplatí.“ Jakou knihu jste si naposledy přečetl? MS: „Bylo to asi něco od Samuela Becketta. Mám velké problémy se zapamatováním si názvů knih, ﬁlmů a podobných věcí.“

schůzkách? MS: „Rozhodně nic hezkého.“ Měl jste v dětství nějaké hrdiny? MS: „Těžko říct. Spíš jsem žádné neměl.“ Máte nějaké neřesti? MS: „Doutníky? Poker? Ale nemyslím, že bych se za to měl stydět.“ Sbíráte něco? MS: „Hodinky. Ale ne bezhlavě.“ Co vám na cestách z vašeho domova schází nejvíce? MS: „Má rodina.“ Co byste označil za svůj nejhorší kup? MS: „To je jiné s každou změnou módy.“ Vaše ideální nezávodní nedělní ráno? MS: „Dlouhá snídaně společně s mou rodinou.“ Jaký byl první vůz nebo vozidlo, které jste řídil? MS: „Fiat 500. Ale vlastně ještě předtím jsem řídil hodně motokár.“ Jaká byla nejtrapnější chyba, jaké jste se kdy dopustil? MS: „Vyberte si.“

Jak nejraději relaxujete? MS: „Se sklenicí vína a doutníkem.“

Jaké jídlo umíte uvařit nejlépe? MS: „Asi to budou italské těstoviny.“

Vyjmenujte pět věcí, které nesnášíte. MS: „Není vlastně nic, co bych nenáviděl.“

Kdy jste se naposledy hodně rozčílil?

Barvil jste si někdy, nebo barvil byste si někdy, vaše vlasy? MS: „Jasně. A proč by taky ne?“ Jaké bylo první CD, které jste si koupil? MS: „Bylo to elpíčko. Myslím, že nějaký hard rock, nebo snad metal.“ Máte nějaké tetování nebo piercing? MS: „Jenom ta dočasná.“ Co o vás říkali vaši učitelé na třídních

43/10

MS: „Opravdu, ale opravdu rozčílil? Ve Spa 1998 (tehdy byl ve vedení závodu, když narazil do o kolo pozadu jedoucího Davida Coultharda. Schumacher si chtěl posléze v boxech s Coulthardem celou situaci vyřídit ručně, zabránili mu v tom členové týmu).“ Dnes je již prakticky jisté, že Michaela Schumachera v kokpitu Mercedesu uvidíme i v příštím roce. Počítá s tím i Schumiho dlouholetý spolupracovník Ross Brawn. Další člen dream teamu Ferrari druhé poloviny devadesátých let a první poloviny tohoto desetiletí, Jean Todt, se nechal slyšet, že Schumacher je průběhem letošní sezony poněkud rozčarován. „Nemyslím si, že je tak v pohodě, jak se snaží navenek vypadat. Je to velice hrdý hoch. Musíte ho dobře poznat, až pak se před vámi plně otevře a řekne vám vše, co cítí. Snaží se tak bránit, což je pochopitelné. Je to velice lidská, křehká osobnost. Není to robot, za kterého byl mnohokrát v průběhu kariéry označován. O příležitosti k návratu velmi pečlivě přemýšlel. Nehledě na to, kolik máte talentu, když se vrátíte po třech letech k závodění a nemáte k dispozici nejlepší vůz, je to těžké. Což je i jeho případ. Rozhodl se vrátit. Mohl by se rozhodnout i skončit. Dává tomu vše, celé své srdce? Má odpověď zní ano. Jedno je jisté, je sedminásobným světovým šampionem a získal 91 vítězství. To mu nikdo nevezme,“ řekl současný prezident Mezinárodní automobilové federace.