Ediční řada Fontes, řídí Jakub Rákosník
ČESKOSLOVENSKO-JUGOSLÁVSKÉ VZTAHY V LETECH 1939–1941 Od zániku Československé republiky do okupace Království Jugoslávie
Milan Sovilj
filozofická fakulta univerzity karlovy, 2016
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Sovilj, Milan Československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941 : od zániku Československé republiky do okupace Království Jugoslávie / Milan Sovilj. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. – 350 stran. – (Fontes ; 18. svazek) Anglické a srbské resumé ISBN 978-80-7308-686-2 327 * 339.9 * (437) * (497.1) – 1939–1941 – Československo – zahraniční vztahy – 1939–1945 – Československo – hospodářské vztahy – 1939–1945 – Jugoslávie – zahraniční vztahy – 1939–1945 – Jugoslávie – hospodářské vztahy – 1939–1945 – monografie 327 – Mezinárodní vztahy, světová politika [15]
Recenzovali Doc. PhDr. Václav Štěpánek, Ph.D. PhDr. Ondřej Vojtěchovský, Ph.D.
© Milan Sovilj, 2016 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-686-2
Obsah
Úvod 1. Československo‑jugoslávské styky bezprostředně před zánikem Československa 1. 1. Československo‑jugoslávské vztahy v období řešení sudetské otázky 1. 2. Československo‑jugoslávské styky od konference v Mnichově do poloviny března 1939 2. Jugoslávie a Protektorát Čechy a Morava 2. 1. Jugoslávské ohlasy na německou okupaci Čech a Moravy 2. 2. Protektorát Čechy a Morava z jugoslávského pohledu 2. 3. Československá emigrace v Jugoslávii 2. 4. Jugoslávsko‑česká hospodářská spolupráce pod dozorem Německa 2. 5. Postoj české menšiny na jugoslávském území k Protektorátu Čechy a Morava 2. 6. Jugoslávští studenti v Protektorátu Čechy a Morava 3. Slovensko‑jugoslávské styky 3. 1. Jugoslávské reakce na vznik samostatného Slovenska a navázání slovensko‑jugoslávských diplomatických vztahů 3. 2. Slovensko‑jugoslávské politické a diplomatické vztahy 3. 3. Postoj příslušníků slovenské menšiny v Jugoslávii vůči Slovensku 3. 4. Slovensko‑jugoslávská hospodářská spolupráce 3. 5. Pokusy o navázání slovensko‑jugoslávské kulturní spolupráce a školských styků
9 31 31 44 49 49 61 72 94 104 115 121 121 137 156 172 180
4. Česko‑slovensko‑jugoslávské styky bezprostředně před okupací Jugoslávie 4. 1. Česko‑jugoslávské kontakty začátkem roku 1941 4. 2. Slovensko‑jugoslávské styky v prvních měsících roku 1941 4. 3. Postoj československo‑exilových, protektorátních i slovenských orgánů k politickým rozhodnutím a změnám v Jugoslávii z 25. a 27. března 1941 4. 4. Jugoslávsko‑česko‑slovenské styky za dubnové války 1941
212 234
Závěr
249
Seznam zkratek Prameny a literatura Jmenný rejstřík Textová příloha Stručné biografické medailonky nejčastěji zmiňovaných osobností Složení protektorátní, slovenských, československé exilové a jugoslávských vlád v letech 1939–1941 Obrazová příloha Summary Rezime
260 262 284 287
191 191 201
288 308 313 344 347
MarinÄ›
Úvod Proč právě československo‑jugoslávské vztahy v letech 1939–1941? Je‑ jich problematikou v různých obdobích a zkoumáním jejich rozma‑ nitých aspektů se zabývám již delší dobu. Toto velmi složité období (z hlediska tehdejšího českého a slovenského území, českosloven‑ ských exilových orgánů a Jugoslávie, jejich vzájemných kontaktů, spolupráce nebo pokusů o ni) pro mě představovalo v metodolo‑ gickém i badatelském smyslu obrovskou výzvu. Detailní zkoumání československo‑jugoslávských vztahů té doby bylo, a dodnes zů‑ stává, stranou zájmu historiků v České republice i v zahraničí. Dou‑ fám proto, že tato práce přinese něco nového a že jiným způsobem osvětlí známá fakta a události. Psát o velmi turbulentním období druhé světové války a tehdej‑ ších vztazích mezi jednotlivými státy a národy s sebou vždy nese vel‑ kou zodpovědnost a hodně překážek při zkoumání a analýze styků, událostí a historických procesů. Zvlášť to platí pro československo ‑jugoslávské vztahy v letech 1939–1941, neboť v tomto období už Čes‑ koslovensko jako samostatný stát neexistovalo a Jugoslávie, i když i nadále byla svobodným státem, byla pod silným německým tlakem, aby se připojila k Paktu tří. Tyto skutečnosti přímo působily na jejich vztahy. Místo oficiálních diplomatických kontaktů dvou států, které existovaly prakticky do poloviny března 1939, se najednou objevilo více rovin částečně oficiálních a neoficiálních kontaktů, které byly oboustranně velmi propleteny. V tomto pestrobarevném komplikovaném světě vzájemných styků lze vypozorovat tři závažné roviny: především rezervovaný postoj Jugoslávie k Protektorátu Čechy a Morava, dále částečně oficiální styky mezi Jugoslávií a Slovenskem, které se vyznačovaly převážně odmítavým jugoslávským postojem ke slovenskému státu, a nakonec rovina neoficiálních kontaktů, které kvůli jejich složitosti a utajení není snadné mapovat, mezi Jugoslávií, jednotlivými jugoslávskými politiky a skupinami na straně jedné a československými exilovými orgány na straně druhé. úvod 9
Československo‑jugoslávské vztahy, i když v době vypuknutí druhé světové války probíhaly za velmi komplikovaných podmínek, byly pro jugoslávský stát, české a slovenské území a také pro čes‑ koslovenské exilové orgány důležité. Ačkoliv byl Protektorát Čechy a Morava pod kontrolou německých orgánů, Jugoslávie neustále pa‑ třila k důležitým obchodním partnerům českého území. O hospo‑ dářskou spolupráci měly velký zájem obě strany. Jugoslávské orgány se rovněž zajímaly i o další osud jugoslávských studentů v Protekto‑ rátu, zvláště po listopadu 1939, kdy došlo k uzavírání českých vyso‑ kých škol německými orgány. Slovensko ‑jugoslávská spolupráce měla význam především pro slovenskou stranu. Jugoslávie byla velmi důležitá pro uznání nově vzniklého slovenského státu, jenž počítal s její pomocí při za‑ stavování maďarské expanzivní politiky vůči jižním a jihovýchodním částem Slovenska. Jugoslávie však zájem o spolupráci se Sloven‑ skem neměla. Podle jejích vládnoucích kruhů šlo stále o druhořadý stát. Tento postoj ovšem nebyl při oficiálních vztazích nijak zřejmý. Po přepadu Polska Německem v září 1939, což pro českoslo‑ venskou emigraci prakticky znamenalo uzavření cesty přes polské území, nabyla Jugoslávie pro československé uprchlíky, kteří se sna‑ žili dostat na Blízký východ nebo do Francie, na významu jako tran‑ zitní země. Přítomnost československých emigrantů na jugosláv‑ ském území (jejich pobyt byl většinou krátký a hlavně utajovaný) a také neformální kontakty představitelů československých exilo‑ vých orgánů, skupin emigrantů a jednotlivců s činiteli jugoslávského politického a veřejného života Německo nijak nevítalo. Vzhledem k těžkému mezinárodnímu postavení Jugoslávie a sílícímu němec‑ kému tlaku se vedoucí jugoslávské politické kruhy snažily jakýmkoli konfliktům s Německem vyhnout a usilovaly o to, aby českosloven‑ ští emigranti co nejrychleji Jugoslávii opustili. Situaci jugoslávským představitelům neulehčoval ani negativní postoj příslušníků české a slovenské menšiny k Protektorátu Čechy a Morava, slovenskému státu a také k Německu. Jugoslávská zahraniční politika balancovala v letech 1939–1941 mezi Německem a Itálií na straně jedné a západními státy, přede‑ vším Velkou Británií, na straně druhé. Jejím cílem v probíhající válce 10
československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941
bylo především zajistit jugoslávskému státu za každou cenu budouc‑ nost bez válečného konfliktu. Od toho se v té době odvíjely i jugo‑ slávské postoje k Protektorátu Čechy a Morava, ke Slovensku a rov‑ něž k československé emigraci. Struktura předkládané monografie je ovlivněna složitostí československo ‑jugoslávských vztahů od března roku 1939 až do dubna 1941, tedy v podstatě obdobím od zániku Českosloven‑ ska a formování slovenského státu a Protektorátu Čechy a Morava do německé okupace Jugoslávie. V průběhu analýzy archivních do‑ kumentů, studia literatury a dobového tisku a posléze i psaní práce se postupně měnila a vznikaly nové podkapitoly. Nakonec ji tvoří čtyři kapitoly s podkapitolami, přičemž jsem považoval za nutné napsat kratší úvodní kapitolu o československo‑jugoslávských sty‑ cích těsně před zánikem Československa. První část se proto věnuje roku 1938, jugoslávskému vnímání sudetské otázky, jugoslávsko ‑československým vztahům před konferencí v Mnichově a bezpro‑ středně po ní. Druhá kapitola se zabývá jugoslávským postojem k Protektorátu Čechy a Morava od poloviny března 1939 až do konce roku 1940. Toto období bylo charakterizováno několika stěžejními aktuálními otázkami vztahujícími se k jugoslávsko‑českým stykům: pokusům o hospodářskou spolupráci pod dozorem Německa, postojem pří‑ slušníků české menšiny v Jugoslávii k Protektorátu a k Německu, dalším studiem jugoslávských studentů na území Protektorátu (zvláště po listopadu 1939 a uzavření českých vysokých škol), po‑ bytem československých emigrantů v Jugoslávii a jejich odchodem na Blízký východ a do Francie. Třetí část monografie se týká problematiky slovensko‑jugosláv ských styků nebo přesněji pokusů o navázání lepších vztahů mezi Slovenskem a Jugoslávií na poli diplomacie, hospodářství, kultury a školství. I když Jugoslávie uznala slovenský stát, v kontaktech di‑ plomatických a politických se vyskytovalo hodně problémů a pře‑ kážek, které se v průběhu let 1939–1940 nijak nezmenšily. Svůj ne‑ souhlas se vznikem slovenského státu, a režimem Jozefa Tisa zvlášť, vyjádřila drtivá většina příslušníků slovenské menšiny žijící na jugo‑ slávském území. úvod 11
Poslední část práce se věnuje období od konce roku 1940 do druhé poloviny dubna 1941, kdy německá okupace Jugoslávie znamenala konec jugoslávsko‑česko‑slovenských vztahů a většiny dosavadních styků. Některé však vytvořily základ pro navázání no‑ vých kontaktů v dalším průběhu druhé světové války, jak uvádím v samotném závěru, kde zmiňuji i osudy jednotlivců, kteří se na nich podíleli. Dvěma důležitým otázkám, což jsou zaprvé česko‑jugoslávské kulturní styky a zadruhé kontakty mezi vedoucími jugoslávskými politickými kruhy a československými exilovými orgány, sice v mo‑ nografii nejsou věnovány zvláštní kapitoly, to však neznamená, že zůstaly stranou. Jen jsem jim z důvodu složitosti tématu práce ne‑ mohl poskytnout samostatný prostor. Vzhledem k tomu, že české území bylo obsazeno německou armádou a Protektorát Čechy a Morava reprezentovalo na mezinárodní úrovni Německo, oficiální kulturní styky mezi Jugoslávií a Protektorátem prakticky ani neexis‑ tovaly. Přesto měla česká kultura v Jugoslávii své místo v publiko‑ vaných knihách českých autorů, českých dramatech inscenovaných v jugoslávských divadlech a v hudbě hrané v koncertních sálech. Zvláštní význam měla díla, která byla v Protektorátu z politických důvodů zakázaná, ale v Jugoslávii se uváděla. Důležitá byla tedy ne‑ jen kulturně, ale i politicky. Tomuto fenoménu se částečně věnuje poslední kapitola v rámci výkladu o česko‑jugoslávských kontaktech začátkem roku 1941. Samostatná kapitola není věnována ani vztahům mezi vedou‑ cími jugoslávskými politickými kruhy a československými exilovými orgány, neboť toto téma je součástí jednotlivých podkapitol, které se zabývají styky československé emigrace v Jugoslávii s jugosláv‑ skými orgány, jednotlivci a skupinami jugoslávského politického a veřejného života. Vzhledem k tomu, že se jednalo o kontakty tajné, zůstalo o nich pouze málo údajů. Jisté styky mezi československými představiteli exilového ministerstva zahraničních věcí a jugosláv‑ ského vyslanectví v Londýně existovaly a se sílícím tlakem Německa na Jugoslávii, aby vstoupila do Paktu tří, a snahou Velké Británie, aby se naopak postavila na odpor německému vlivu na Balkáně, na‑ byly v prvních třech měsících roku 1941 na významu. Se změnami 12
československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941
v jugoslávské politice po státním převratu 27. března 1941 se náhle zvýšila naděje československého exilu ve Velké Británii, hlavně vo‑ jenských orgánů, na možnou účast Jugoslávie v boji proti Německu a na využití jugoslávského území československou zpravodajskou službou na Balkáně k odchodu zbylých emigrantů z Protektorátu a Slovenska na Blízký východ. I když Jugoslávie mohla mít pro další československé uprchlíky význam, vedoucí osobnosti českosloven‑ ského exilu, především prezident Edvard Beneš, jejím orgánům kvůli nečinnosti jugoslávské vlády před Mnichovem a těsně po něm nedůvěřovaly. O tom pojednává poslední kapitola v souvislosti s po‑ stojem protektorátních, slovenských a také československých exilo‑ vých orgánů k politickým změnám v Jugoslávii koncem března 1941. První a poslední kapitola se omezují na události roku 1938, resp. na dění v prvních čtyřech měsících roku 1941, ve druhé a třetí ka‑ pitole jsou však analyzovány jednotlivé problémy jugoslávsko ‑českých/československých a jugoslávsko‑slovenských kontaktů. O širším kontextu mezinárodních vztahů Jugoslávie a Sloven‑ ska, jejich vnitřních záležitostech a obecných otázkách týkajících se Protektorátu a československých exilových orgánů se v mono‑ grafii zmiňuji pouze ve stručnosti, neboť mým záměrem nebylo věnovat zvláštní pozornost problematice, která se přímo netýkala československo‑jugoslávských vztahů v letech 1939–1941 (například vztahy mezi srbskými a chorvatskými politiky, vztahy mezi Čechy a Slováky v emigraci nebo mezi Protektorátem a Slovenskem). V české a slovenské historiografii, stejně jako v součas‑ ných historiografiích států bývalé Jugoslávie, žádná monografie o československo‑jugoslávských vztazích a stycích mezi Čechy, Slo‑ váky a národy Jugoslávie v letech 1939–1941 dosud napsána nebyla. Historiografie jugoslávská a států, které vznikly na území bývalé Jugoslávie, se zmíněné problematice ve sledované době nevěnovala skoro vůbec, s výjimkou období bezprostředně před rokem 1939.1 1 Srv. AVRAMOVSKI, Ž., „Nastojanja Nemačke da odvoji Jugoslaviju od Čehoslovačke i Rumunije putem zbliženja sa Mađarskom (1935–1936)“, in: J. Hrozienčik (ed.), Československo a Juhoslávia. Z dejín československo ‑juhoslovanských vzťahov (dále citováno jako ČJ), Bratislava, SAV 1968, s. 285–300; VANKU, M., „Stav vlade Milana Stojadinovića prema minhenskom sporazumu“, in: ČJ, s. 325–340; GLIGORIJEVIĆ, B., „Profašističke snage u Jugoslaviji i sudbina Čehoslovačke“, in: V. Šťastný – M. Šesták (eds.), Československo a Jugoslávie od roku 1929 úvod 13
Jednotlivé zkoumané otázky však našly své místo v některých pra‑ cích českých i slovenských. Poprvé se problematika československo‑jugoslávských vztahů těsně před druhou světovou válkou a na jejím začátku objevila v čes‑ koslovenské historiografii během šedesátých let 20. století. Texty převážně reflektovaly dobové události a sympatie ke Komunistické straně Jugoslávie (Komunistička partija Jugoslavije – KPJ), která ovšem bezprostředně před druhou světovou válkou neměla v ju‑ goslávské společnosti takový vliv jako během ní a zvláště po roce 1945. Tehdejší autoři především zdůrazňovali pozitivní postoj ju‑ goslávského obyvatelstva k Československu, zvláště v době sudet‑ ské krize. Manifestace jugoslávských občanů a četných politických a občanských sdružení, které tehdy proběhly, byly dávány do sou‑ vislosti s událostmi v Československu v roce 1938.2 Tento „trend“ pokračoval i v pozdějších pracích sedmdesátých a osmdesátých let. Současně se začaly objevovat texty nejen o postoji Jugoslávie k Čes‑ koslovensku v roce 1938, ale i o dalších tématech z československo ‑jugoslávských vztahů.3 V článku Miroslava Tejchmana z roku 1984 se psalo i o období od roku 1939 až do německé okupace Jugoslávie v roce 1941. Au‑ do rozpadu buržoazních společenských, politických a ekonomických systémů. Sborník prací vědeckého zase dání československo‑jugoslávské historické komise v Martině 19.–22. 10. 1981 (dále citováno jako Českosloven sko a Jugoslávie od roku 1929 do rozpadu buržoazních společenských, politických a ekonomických systémů), Praha, Československo‑sovětský institut 1983, s. 334–342; MITROVIĆ, M., „Saradnja Beogradskog univerziteta sa univerzitetima u Čehoslovačkoj 1918–1939“, in: P. Boček a kol. (eds.), Studia Balcanica Bohemo‑Slovaca, VI, sva zek 1, Sekce historie, politologie a etnologie. Příspěvky přednesené na VI. mezinárodním balkanistickém sympo ziu v Brně ve dnech 25.–27. dubna 2005, Brno, Matice moravská 2006, s. 299–310. 2 AMORT, Č., „Československo‑jugoslávská bojová družba v dokumentech“, Slovanský přehled 51, 1965, č. 1, s. 34–42; BROD, T., „Cesty československých uprchlíků přes Balkán v letech 1939–1940“, in: ČJ, s. 400–405; ČUTKOVÁ, M., „Několik poznámek o boji jugoslávského lidu proti Mnichovu v roce 1938“, in: ČJ, s. 341–345. 3 DEÁK, L., „Čehoslovačko‑jugoslavenski odnosi 1935–1939“, in: Zbornik Zavoda za povijesne znanosti Is traživačkog centra Jugoslavenske akademije znanosti i umjetnosti, 1980, Volumen 10, s. 111–207; KOLAR ‑DIMITRIJEVIĆ, M., „Tvornica obuće Bata u Borovu i njen utjecaj na ekonomsko‑socijalne odnose u Jugoslaviji od 1931 do 1941“, in: Československo a Jugoslávie od roku 1929 do rozpadu buržoazních společenských, poli tických a ekonomických systémů, s. 479–495; TÁŽ, „Strani kapital i Banovina Hrvatska 1939–1941“, Povijesni pri lozi 9 (1), 1990, s. 167–194; KLIMEK, A., „Československý zbrojní průmysl a Jugoslávie od sklonku dvacátých let do Mnichova“, in: Československo a Jugoslávie od roku 1929 do rozpadu buržoazních společenských, politic kých a ekonomických systémů, s. 496–528. 14
československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941
tor tehdy uvedl údaje o pobytu a činnosti československé emigrace v Jugoslávii, což nebylo zkoumáno od stručného článku T. Broda z roku 1968.4 Kromě těchto textů byla problematika používání ju‑ goslávského území jako tranzitního teritoria pro československou emigraci zmiňována i v dílech jiných českých a slovenských autorů, ale bez větší analýzy.5 Otázka československé emigrace v Jugoslávii se dostala do pole zájmu historiků znovu až v poslední době.6 Nové texty však větší kvalitu ve zkoumání tohoto období nepřinesly. Vý‑ jimkou je několik pasáží v monografii Zlatici Zudové‑Leškové o čes‑ koslovenských vojenských diplomatických představitelích za druhé světové války, které se věnují především vojenské emigraci v Jugo‑ slávii.7 Postoj československé exilové vlády k Jugoslávii těsně před dubnovou válkou 1941 je kvalitně zkoumán v magisterské diplomové práci Jonáše Pospíchala z roku 2015. Jedná se však o kratší kapitolu, jež měla za cíl uvést čtenáře do hlavní problematiky práce.8 V posledních patnácti letech zájem českých a slovenských histo‑ 4 TEJCHMAN, M., „Československo‑jugoslávské vztahy v letech druhé světové války“, Slovanské historické stu die XIV, 1984, s. 84–120. 5 Srv. JABLONICKÝ, J., Z ilegality do povstania: kapitoly z občianského odboja, Bratislava, Epocha 1969; ČEJKA, E., Československý odboj na Západě 1939–1945, Praha, Mladá fronta 1997; MIKULKA, J., „Příběh téměř zapomenutého politika Jaromíra Nečase (opožděná zpráva k 100. výročí narození)“, Listy Horáckého muzea, 2000, svazek 2, s. 1–23; SELNER, J. – CINGER, F., Generál z rodu rebelů, Mnichovice, BDV 2007; ŠOLC, J., Útěky a ná vraty Bohumila Laušmana. Osud českého politika (dále citováno jako Útěky a návraty Bohumila Laušmana), Praha, Naše vojsko 2008; KLOBOUK, Z. – INDRÁK, P., Divizní generál Ondřej Mézl v kontextu doby (biografic ká studie), Tovačov, Tovačovský zámek – Klub přátel JUDr. Jaroslava Krempla 2010; HORÁK, P., Bohumil Lauš man: politický životopis. Riskantní hry sociálnědemokratického lídra (dále citováno jako Bohumil Laušman: po litický životopis), Praha, Mladá fronta 2012. 6 TEJCHMAN, M., „Iniciativy čs. vojenské zahraniční služby na Balkáně v letech 1939–1941“, in: Z. Zudová ‑Lešková – P. Hofman (eds.), Československá vojenská zahraniční služba v letech 1939–1945, sborník studií. Pří spěvky účastníků z mezinárodní konference uskutečněné dne 5. prosince 2006 v Praze (dále citováno jako Čes koslovenská vojenská zahraniční služba v letech 1939–1945, sborník studií), Praha, Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd ČR 2008, s. 167–173; ŠRÁMEK, V., „Československý svaz a Balkánská cesta. Vzpomínky na tzv. Balkánskou cestu uprchlíků z ČSR, z Protektorátu Čechy a Morava a ze Slovenska přes Jugoslávii za svobodou v letech 1938–1941“ (dále citováno jako „Československý svaz a Balkánská cesta“), in: Přehled kulturních a historických, literárních a školských otázek 29, 2011, s. 33–67. 7 ZUDOVÁ‑LEŠKOVÁ, Z., Zapomenutá elita: českoslovenští vojenští diplomaté v letech 1938–1945 (dále citováno jako Zapomenutá elita), Praha, Mladá fronta – Historický ústav Akademie věd ČR 2011. 8 POSPÍCHAL, J., Postoj Československa k jugoslávské exilové vládě a jugoslávské nekomunistické opo zici v letech 1941–1948, magisterská diplomová práce, vedoucí práce doc. PhDr. V. Štěpánek, Ph.D. (dále ciúvod 15
Summary Czechoslovak‑Yugoslav relations in 1939–1941 were important both for the state of Yugoslavia and the Czech and Slovak territories, as well as for Czechoslovak exile bodies. Given that the Czech territory was occupied and under the control of German protectorate bodies, it could not have nor did it have any diplomatic intercourse with other countries. For this reason, no diplomatic intercourse between the Protectorate of Bohemia and Moravia and Yugoslavia was possible, although Yugoslavia still had its diplomatic representatives in Prague even after 15 March 1939. Besides Yugoslav‑Czech economic cooperation, which was controlled by the German bodies, there were almost no official contacts between the two countries, which was, with regard to the position of the Protectorate, quite logical. The rather difficult international situation of the Yugoslav state in 1939–1941 together with the gradually growing German influence had the effect on leading Yugoslav politicians of them not speaking publicly about the Protectorate and not paying much attention to events in the Czech territory. However, some of their reactions indicated that they did not approve of the German policy towards the Czech nation and territory. Nevertheless, not wanting to endanger their positions and the future of Yugoslavia, they made efforts to appear in the eyes of the Germans to be indifferent towards the Protectorate and the happenings in Czech territory. Instead of official relations, there were informal contacts that resulted from the presence of Czechoslovak immigration to Yugoslavia and from connections with individuals from leading Yugoslav circles and with groups of the wider Yugoslav population. Although it was difficult to establish any contacts between representatives of Czechoslovak emigration and the state of Yugoslavia, such contacts nevertheless existed. Secret contact between the Yugoslav Prime Minister, Dragiša Cvetković, and two leading Czechoslovak political emigrants from the Protectorate, Jaromír Nečas and Ladislav Karel Feierabend, near Belgrade at the 344
československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941
beginning of 1940 and connections between Czechoslovak exile bodies and Yugoslav diplomats in London during the first three months of 1941 confirmed that both sides wanted to cooperate – at least in some way. Yugoslavia still had to balance between the interests of stronger countries. Its leading representatives were forced to maintain an ambiguous policy towards Germany. This was evident, for example, in their stance towards Czechoslovak emigration when they ignored Germany’s appeal to take measures against it and claimed instead that there were no Czechoslovak refugees in Yugoslavia. From September 1939, after Germany had attacked Poland, Yugoslavia was an important area to Czechoslovak exile bodies for the transportation of Czechoslovak emigrants from the Protectorate and Slovakia. The situation changed after the summer of 1940, when the leading Yugoslav politicians’ perspective on international events, Germany’s growing influence in the Balkans, and the further stay of Czechoslovak emigrants in Yugoslavia changed with the military downfall of France. The Czechoslovak exile circles in Great Britain then again became interested in Yugoslavia when the political situation changed on 27 March 1941. Any hopes for greater resistance by the Yugoslav army and for the building of a stronger Czechoslovak news network in the Balkans were short‑lived. Relations between Yugoslavia and Slovakia constituted another level of Czechoslovak‑Yugoslav relations. Any contacts between the two countries were almost totally influenced by Yugoslavia’s understanding of the establishment of the Slovak state. During the whole observed period, Serbian politicians in the Yugoslav government perceived Slovakia as a territory dependent on Germany. They also blamed Slovakia for the break ‑up of Czechoslovakia, to which they had taken a liking since the interwar period. These views had an influence on every aspect of Yugoslav ‑Slovak cooperation, or attempts at cooperation. From the point of view of Slovak diplomacy, Yugoslavia was an important potential partner, particularly in 1939, as, at that time, establishment of any diplomatic relations with other countries acted as a confirmation of Slovakia’s independence. Yugoslavia also had summary 345
borders with Hungary – a country with which Slovakia did not have good relations, due to the Hungarian expansive policy towards the south and south‑east of Slovakia. Similarly to the Czech‑Yugoslav connections, Germany also acted as a “third party” in Yugoslav‑Slovak collaboration. This time, however, Germany was pointed to as “Slovakia’s protector” and a power that Slovakia always counted on whenever there was any problem in its relations with Yugoslavia, when, from Slovakia’s point of view, it was Yugoslavia which was responsible for the problem. There was yet another aspect of Yugoslav ‑Slovak relations: Yugoslavia still pursued an ambiguous policy towards Slovakia. On one hand, official diplomatic and economic relations were established between the two countries (and there were even attempts to cooperate culturally); on the other hand, Czechoslovak emigrants were still to be found in Yugoslavia and among them were also individuals or smaller groups from Slovakia. An overwhelming majority of the Slovaks in Yugoslavia publicly criticised not only the state of Slovakia and the regime of Jozef Tiso, but also the German politics. However, Yugoslav bodies took no steps against it until the summer of 1940. Almost every attempt to improve Yugoslav‑Slovak relations failed. In the beginning of 1941, any development of further communication between these two countries was hardly worth mentioning: instead there was mutual distrust, accusations against each other, cancellation of visitations, and the boycott of any attempts at cooperation. Yugoslavia’s balancing act between bigger countries, its reserved attitude towards happenings in the Protectorate, the establishment of at least some relations with Slovakia in order to maintain calm relations with Germany, and, on the other hand, the presence of Czechoslovak emigrants in Yugoslavia, the absence of any intervention by Yugoslav bodies in the activities of members of the Czech and Slovak minorities against the Protectorate, Slovakia, and Germany, and the negative Yugoslav attitude towards the state of Slovakia – all constituted the complex and colourful world of Czechoslovak‑Yugoslav relations in 1939–1941. 346
československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941
Milan Sovilj Československo-jugoslávské vztahy v letech 1939–1941. Od zániku Československé republiky do okupace Království Jugoslávie Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 18. svazek ediční řady Fontes Jazyková redakce Klára Kunčíková Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2016