CHVÁLA BLBOSTI Z Prahy do Irkutska a zpět v patnácti stech povídkách a jednom románu Annalisa Cosentino
filozofická fakulta univerzity karlovy, 2017
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Cosentino, Annalisa [Elogio dell’idiozia. Česky] Chvála blbosti : z Prahy do Irkutska a zpět v patnácti stech povídkách a jednom románu / Annalisa Cosentino ; studii Elogio dell’idiozia, publikovanou v knize Jaroslav Hašek: Opere ... z italštiny přeložila Olga Čaplyginová ; překlad přehlédla a upravila, pojednání rozšířila a novou kompozici textu vytvořila autorka. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017. – 144 stran. – (Mnemosyne ; 17. svazek) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-710-4 821.162.3-31 * 821.162.3-32 * 82.0 * 82.09 * 82.07 – Hašek, Jaroslav, 1883–1923 – Hašek, Jaroslav, 1883–1923. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války – český román – 20. století – česká povídka – 20. století – poetika – literárněvědné rozbory – interpretace a přijetí literárního díla – monografie 821.162.3.09 - Česká literatura (o ní) [11]
Studii Elogio dell’idiozia, publikovanou v knize Jaroslav Hašek: Opere (Milano, Mondadori 2014), z italštiny přeložila Olga Čaplyginová. Překlad přehlédla a upravila, pojednání rozšířila a novou kompozici textu vytvořila autorka.
Recenzovali PaedDr. Luboš Merhaut, CSc. PhDr. Michael Špirit, Ph.D.
Translation © Olga Čaplyginová, 2017 © Annalisa Cosentino, 2017 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-710-4
Obsah Úvod 9 Z Prahy do Irkutska a zpět v patnácti stech povídkách a jednom románu 10 V širé habsburské provincii 15 Duševní obzory 19 Typy a témata 25 Novinář 34 Řečník, herec, dramatik 41 Dobrý voják Švejk (I) 43 Autorský hlas 47 Válečný novinář a spisovatel 57 Dobrý voják Švejk (II) 64 Šílenství 70 Dobrý voják Švejk (III) 81 Prostor a čas 85 Vyprávění a inscenace 88 Jak mluví Švejk 94 Americké dětství dobrého vojáka Švejka 101 Osudy románu a jeho hrdiny 111 Nezávislý život literární postavy: tisíc tváří Švejka 118 Seznam literatury 126 Jmenný rejstřík 140 Resumé/Summary 144
Soudit mé dílo bude ovšem věcí jiných lidí; neklame-li mne však vlastní ješitnost, zdá se mi, že jsem si nepočínal nijak bláznovsky, třebaže jsem chválil Bláznivost. Erasmus Rotterdamský, Chvála bláznivosti (Moriae encomium, id est, stulticiae laus, 1509)
Úvod Předkládaná studie byla původně úvodem k obsáhlému italskému výboru z Haškova díla (Elogio dell’idiozia, in Jaroslav Hašek, Opere, Milano 2014). Výklad o autorově poetice cílil k italskému publiku, které se s některými Haškovými texty včetně Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války seznámilo již dříve. K tomuto shrnujícímu záměru se připojila snaha přispět ke kritickým úvahám o Haškovi novým pohledem. I když je množství literatury našeho předmětu nezměrné, je to kvantita pouze zdánlivá: tisíce stránek věnovaných především autorovu románu ve skutečnosti přinášejí jen dosti omezený počet analýz, interpretací a názorů, které se často opakují, byť jsou třeba motivovány různým způsobem. Pro české publikum jsem původní studii přeformulovala a rozšířila; vynechala jsem pasáže určené výhradně italským čtenářům, a naopak přidala poznatky, které ocení snad odborná veřejnost a které jsem v italsky psaném textu nezaměřeném na specialisty vynechala. Přitom jsem vycházela z tradice důležitých haškovských studií a současně jsem brala v potaz pohled zvenčí, který může nezřídka ukázat perspektivy zcela odlišné od těch, jež jsou zakořeněny v domácím kontextu. Představuji tedy své úvahy o Haškově poetice a doufám, že nebudou přijaty jako banální.
9
Z Prahy do Irkutska a zpět v patnácti stech povídkách a jednom románu Hned na prvních řádcích slavného „eseje-románu“ Angela Marii Ripellina Magická Praha se objevují pražští spisovatelé Franz Kafka a Jaroslav Hašek, oba narození v hlavním městě Čech v roce 1883: „Dodnes žije Praha ve znamení těchto dvou autorů, kteří nad ní lépe než jiní vyslovili ortel bez odvolání, neboť vystihli její nevrlost, nevůli, úskočné tůčky, přetvářku, šibeniční ironii“ (1992: 9). Kafkovy a Haškovy texty, dnes klasická díla pražské literatury, byly na jedné straně nesčetněkrát čteny, interpretovány, analyzovány, na druhé straně uvěznily své autory v jistém stereotypu: Kafkův portrét na tričkách a jiných suvenýrech zaplavuje obchůdky v historickém centru Prahy, podobizna Jaroslava Haška, nebo spíše obraz vojáka Švejka – jeho nejznámější postavy, s níž bývá autor nezřídka ztotožňován – se zase objevuje na vývěsním štítu mnoha restaurací nejen v okolí. Abychom mohli náležitě analyzovat Haškovu poetiku, je nezbytně nutné zbavit spisovatelovy texty těchto omšelých nálepek, rozlišovat autora od jeho postavy a současně osvobodit Švejka od hospodského klišé vykutáleného ulejváka, které tuto postavu často provází. Většina českých i zahraničních čtenářů vnímá Jaroslava Haška jako autora jediného románu – Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války –, který byl napsán během dvou let (od prvních měsíců roku 1921 do konce roku 1922) a zůstal nedokončen. Dílo došlo širokého mezinárodního věhlasu a kritika mu věnovala bezpočet studií a komentářů. Na začátku roku 1921, kdy je autor začal psát, měl přitom Hašek za sebou dvacet let literární dráhy a na svém kontě stovky povídek a novinových článků. Jako prozaik debutoval v roce 1901 a kromě krátké přestávky v letech 1915 až 1916 – byl povolán do armády, bojoval na východní frontě a skončil v ruských zajateckých táborech – své spisovatelské a novinářské pero nikdy neodložil. Prvním krokem k opětovnému vymezení Haškovy poetiky je proto nové čtení tohoto románu v kontextu dalších spisovatelových 10
chvála blbosti
textů, především beletristických, a sledování tvůrčího vývoje od prvních črt a básnických pokusů přes humoristické povídky po sociální a politickou satiru a dramatické texty. Jinými slovy snažit se zachytit eklektickou, chameleónskou, proměnlivou a žánrově rozmanitou tvorbu autora s mimořádnou napodobovací schopností. Tíha klišé pokřivila nejen četbu Haškova románu, ale i způsob, jak byl traktován autorův život. Nebude snad proto zbytečné, když uvedeme biografická data a pokusíme se ze záplavy legend opřádajících Haškův životopis vybrat informace doložené a spolehlivé.1 Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 na Novém Městě pražském, ve Školské ulici, jako syn Josefa Haška (1843–1896), profesora matematiky a fyziky na soukromém gymnáziu, a jeho ženy Kateřiny Jarešové. Oba pocházeli z jižních Čech (Haškovi z Mydlovar a Jarešovi z Protivína) a seznámili se v Písku, kam se Jarešova rodina přestěhovala a Josefovi během studií pronajímala pokoj. Haškovi se ujali osiřelé neteře Marie zvané Máňa, dcerky zemřelého Josefova bratra, a posléze i ovdovělého dědečka Antonína Jareše, který umřel v roce 1887. Jako dítě Jaroslav často poslouchal dědečkovo vyprávění o práci v rybárně na panství knížete Schwarzenberga. Tyto příběhy později rezonují v řadě Haškových humoristických textů i v Osudech dobrého vojáka Švejka. V roce 1886 se narodil bratr Bohuslav. Rozrůstání rodiny a později nelehká finanční situace nutila Haškovy stěhovat se často z bytu do bytu na Novém Městě, v okolí Karlova náměstí, které se později stalo kulisou mnoha Haškových vyprávění. V roce 1890 opouští Josef Hašek zaměstnání učitele a stává se úředníkem vzájemné pojišťovací banky Slavie. Následujícího roku začíná Jaroslav společně se svým bratrem a sestřenicí navštěvovat základní školu ve Štěpánské ulici. Podle svědectví byl inteligentním a současně rebelantským žákem; kvůli nedostatečným znalostem v předmětu náboženství ho katecheta posílá ministrovat do blízké farnosti. Vzpomínky na tuto zkušenost pak Hašek zúročí v četných povídkách a také v komické scéně mše sloužené feldkurátem Katzem v Osudech. 1 Biografické pasáže odlišujeme od analytického výkladu menším písmem (také proto, aby je čtenář případně mohl snadno přeskočit; z téhož důvodu se některé životopisné údaje v textu opakují). z prahy do irkutska a zpět 11
V roce 1896 otec Josef umírá, pravděpodobně na komplikace provázející chřipkové onemocnění. Jeho zdravotní stav zhoršila zřejmě i závislost na alkoholu, kterou po něm oba synové zdědili. Rodina se poté ocitla téměř bez prostředků. Díky nevelkému pojistnému bere Kateřina Hašková děti na prázdniny do jižních Čech; po návratu opouští příliš nákladné Nové Město a hledá ubytování na sousedních Královských Vinohradech. Po smrti svého otce se Jaroslav, který navštěvoval gymnázium s vynikajícím prospěchem, začíná špatně učit. Ve školních letech je v ulicích města svědkem politických a nacionalistických protestů. Tou dobou se v Praze, stejně jako v jiných místech rakousko-uherské monarchie, konaly demonstrace mladých anarchistů a radikálů, které se občas neobešly bez soudních následků, podobně jako tomu bylo v roce 1894 v případě procesu s tzv. Omladinou. Název Omladina byl inspirován srbským vlasteneckým sdružením a používán pro označení politicky podvratné organizace, které však chyběl reálný základ. V roce 1897 vyvolalo vládní nařízení, které zrušilo rovnost češtiny a němčiny ve veřejné správě, závažné protesty a nepokoje, například rabování a vandalismus namířené proti majetku německých a židovských obchodníků. V roce 1898 zanechává Jaroslav studia na gymnáziu. Hledá zaměstnání nejprve v Haasově tiskárně, kde pracoval jeho strýc Jan Hašek, později začíná pracovat jako učeň u drogisty Ferdinanda Kokošky v ulici Na Perštýně na Starém Městě v domě U Tří zlatých koulí, poté přechází do obchodu pana Průši na Tylově náměstí na Novém Městě. Jména obou těchto drogistů se o více než dvacet let později objevují hned na prvních řádcích Švejka. V roce 1899 se Jaroslav vrací ke studiu, a to na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici, kde se vyučovaly cizí jazyky: vedle češtiny a němčiny také francouzština, ruština, maďarština. Studuje zde s dobrým prospěchem, ale má značné výhrady k metodám výuky a sociálnímu rozlišování studentů. Škola s ředitelem Janem Řežábkem se později stane terčem Haškova satirického textu otištěného v říjnu 1909 v časopise Karikatury: Poněvadž příbuzní chtěli mít ze mne obchodníka, dali mne do obchodní akademie. Mohli mne dát stejně do podkovářské školy. To bylo totéž. / Ředitelem tohoto ústavu je vládní rada Jeřábek. [...] / Život jeho jest nesmírně řádný. Ačkoli ví o sobě, že je vládním radou a vystihuje význam tohoto titulu, přece promluví i se suplenty. Ovšem, že se na ně rozkřikne občas, ale to není opět nic špatného, neboť on je ředitelem, vládním radou a ještě něčím podobným. Posluchače 12
chvála blbosti
akademie z převážné většiny nemá rád, neboť oni jsou z různých společenských vrstev, a kdo ví, zdali v pozdějších letech nebudou se jeho titulu smát. (3: 143)2
Během letních prázdnin, ve svých sedmnácti letech, podniká s bratrem Bohuslavem a slovenským spolužákem Jánem Čulenem výpravu na Moravu a Slovensko, kde čerpá inspiraci k napsání prvních črt a povídek, jež budou otištěny v následujícím roce. 26. ledna 1901 vychází v Národních listech, deníku mladočeské strany a blízkém i bezvěreckému hnutí, Haškova první povídka Cikáni o „hodech“. Během jara a léta jsou pak v týchž novinách publikovány další čtyři prózy založené na dojmech z výpravy. V létě cestuje s bratrem a zpočátku i s několika přáteli do Tater a do Haliče. Zmínky o itineráři cesty se dochovaly na pohlednicích a v dopisech adresovaných sestřenici Marii. V některých z nich ji bratranci, kteří zůstali bez prostředků, vytrvale žádají o zaslání peněz, ačkoli se současně mohou spolehnout na pohostinnost místních farností. „Vede se nám dobře, až na to, že nemáme peněz“ (Lidský profil 1979: 22), stojí na lístku datovaném 4. září, dva dny před návratem do Prahy. V roce 1902 Hašek maturuje. V létě se se dvěma spolužáky opět vydává na cesty, na Moravu a na Slovensko. Koncem července píše ředitelství banky Slavie, kde býval zaměstnán jeho otec, a žádá o místo. Žádost je přijata a 1. října zde Hašek nastupuje jako praktikant. Stále se však věnuje i psaní; v průběhu roku mu v Národních listech vychází na dvacet povídek a v prosinci začíná spolupracovat i se sociálnědemokratickým deníkem Právo lidu, kde uveřejňuje své dvě básně Credo a Ta kola letí v továrně (11: 7–8). Na jaře příštího roku odjíždí, zřejmě bez předchozího ohlášení, opět na Slovensko. Po návratu a dvoutýdenní nepřítomnosti mu banka Slavie dává ještě jednu příležitost, ale Hašek nedokáže snášet každodenní disciplínu podřízeneckého zaměstnání, a 3. července dostává výpověď: „Pane Hašku, dne 30. května nedostavil jste se do kanceláře a na poptávku naši dozvěděli jsme se, že jste vůbec z Prahy odejel a že ani Váš pobyt, ani Váš návrat znám není. Následkem tohoto hrubého porušení povinnosti úřednické propouštíme Vás dnešním dnem ze služeb a oznamujeme Vám, že na Vaše služby nereflektujeme“ (Lidský profil 1979: 37). 2 Haškovy texty citujeme dle Spisů vydávaných v letech 1955–1973 (viz soupis literatury v závěru) a odkazujeme přitom jen na číslo svazku a stránkový údaj. z prahy do irkutska a zpět 13
O Haškově dalším putování, pravděpodobně po Balkáně, Slovensku, Maďarsku a Haliči, nejsou k dispozici přesné údaje; na konci července končí ve vězení v Krakově, protože nemá potřebné osobní doklady. Datum návratu do Prahy se opět shoduje se zprávou policie, tentokráte pražské, která je datována 6. října 1903.
14
chvála blbosti
V širé habsburské provincii Sklon k psaní se tedy u Haška projevil již ke konci studia, na přelomu století, kdy autor začal tvořit krátké črty a zápisky z prázdninových cest nejen po Čechách, Slovensku a Rakousku, ale i Maďarsku a Polsku, jinými slovy po rozlehlé rakousko-uherské monarchii, v jejíž západní části (Předlitavsku) byly hlavními kulturními centry Vídeň a Praha. Už v prvních literárních pokusech mladého autora je patrný smysl pro portrétní drobnokresbu, díky kterému je spisovatel schopen jen několika tahy vystihnout vlastnosti a nálady postav, reprodukovat stylistické nuance a intonaci hovorů a podat fakta v hlavních obrysech s lapidární stručností. Hned první působivé literární skici mu v osmnácti letech otevřely cestu do Národních listů, tehdejších nejprestižnějších pražských novin. Už při této počáteční literární činnosti se jasně rýsuje jeden z Haškových základních talentů: schopnost pozorovat a naslouchat, jíž mladý autor živí svou zvídavost po světě a lidském počínání. Tento osobní zdroj se v literární tvorbě projeví především v humoristickém vyprávění. V zápiscích z cest defilují rozmanité postavy rolníků, tuláků, kněží a ortodoxních židů, které oživují bizarní svět natolik vzdálený elegantním a rafinovaným středoevropským metropolím počátku 20. století, jako by patřily do jiné doby a na jiný světadíl, ale přitom jsou nedílnou součástí kulturně a etnicky různorodé monarchie. Ostatně Hašek nebyl jediný středoevropský spisovatel z velkého města, který se dostal do pole působení jakési dostředivé síly. Dalo by se dokonce říci, že jeho rané výpravy předcházely určitou módu. Stačí pomyslet na to, jak tato fascinace židovskou haličskou kulturou zapůsobila například na Franze Kafku,3 Jiřího Langera,4 na postavy ze vzdálených koutů habsburské říše roztroušené na stránkách knih Josepha Rotha a Józefa Wittlina, vídeňských intelektuálů, narozených ale v Haliči. Zájem o všecky aspekty života rakousko-uherské monarchie, a to až do nejzazších končin, je zá3 Více viz Baioni 1984, zejména druhá kapitola s názvem Gli attori di Lemberg (nové vydání 2008: 37–62). 4 Autora knihy Devět bran (1937), obsahující chasidské příběhy z Haliče. v širé habsburské provincii 15
Resumé/Summary The book’s aim is to delineate the development and unfolding of Jaroslav Hašek’s poetics. Best known as the author of The Adventures of the Good Soldier Švejk (1921–1923), Hašek, who had started to publish in 1901, was a prolific writer. In order to understand and subsequently describe Hašek’s poetics in its main features, the beginnings of his career as a storyteller and journalist are investigated. Short stories from the provinces of the Habsburg monarchy, urban myths of conflicts and struggles between anarchists, priests and police, records and accounts of Prague everyday life constitute the background of Hašek’s major narratives, such as The Adventures of the Good Soldier Švejk and its first outline, The Good Soldier Švejk in Captivity (1917). Thanks to Hašek’s reporting skills, the celebrated novel can be read as a witness of the “great times” depicted in it. Its main character, the well-known soldier Švejk, whose fictional life extends beyond this single novel as well as the confines of Czech literature (the best known example of its vitality outside of Czech environment is Bertolt Brecht’s remake of the story), reveals itself as a cluster of features bound in a complex, even intricate structure. The search for a proper clue to the character leads us to its probable ancestors in dime novels, popular entertainment and slapstick. The old dilemma – whether Švejk is completely stupid, or rather exceedingly clever – is rejected here in favour of a more complex interpretation, which considers the affinity between foolishness and folly, idiocy and madness. The outline of Hašek’s poetics intertwine with an account of his biography. The book closes with a selected bibliography and an index of proper names.
144
chvála blbosti
Annalisa Cosentino Chvála blbosti Z Prahy do Irkutska a zpět v patnácti stech povídkách a jednom románu Studii Elogio dell’idiozia, publikovanou v knize Jaroslav Hašek: Opere (Milano, Mondadori 2014), z italštiny přeložila Olga Čaplyginová. Překlad přehlédla a upravila, pojednání rozšířila a novou kompozici textu vytvořila autorka. Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 17. svazek ediční řady Mnemosyne Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK, s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2017