Alena Macurová: Komunikace v textu a s textem

Jan PELIKÁN: Jugoslávie a pražské jaro Zdeněk HOJDA, Hana PÁTKOVÁ (edd.): Pragmatické písemnosti v kontextu právním a správním Jana KRÁLOVÁ, Zuzana JETTMAROVÁ et al.: Tradition versus Modernity. From the Classic Period of the Prague School to Translation Studies at the Beginning of the 21st Century Jana Hubková: Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky.

Letáky jako pramen k vývoji a vnímání české otázky v letech 1619–1632 Josef VOJVODÍK, Jan Wiendl (eds.): Heslář české avantgardy. Estetické koncepty a proměny uměleckých postupů v letech 1908−1958 Milan SVOBODA: Redernové. Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku Petr A. BÍLEK, Josef VOJVODÍK, Jan WIENDL (eds.): A Glossary of Catchwords of the Czech Avant­ ‑Garde. Conceptions of Aesthetics and the Changing Faces of Art 1908–1958 Martin KOVÁŘ: Město a hry. Příběh londýnských olympiád Andrej TÓTH, Lukáš NOVOTNÝ, Michal STEHLÍK: Národnostní menšiny v Československu 1918–1938.

Od státu národního ke státu národnostnímu?

Oliver NIEBUHR, Radek SKARNITZL (eds.): Tackling the Complexity in Speech Ivan KLIMEŠ: Kinematografie a stát v českých zemích 1895–1945

Alena Macurová

Pragensis

Lenka BOBKOVÁ, Jana KONVIČNÁ (edd.): Rezidence a správní sídla v zemích České koruny ve 14.–17. století

Publikace představuje celoživotní vědecké dílo bohemistky Aleny Macurové, která zásadním způsobem přispěla k rozvoji stylistiky a široce chápané teorie textu a komunikace a která je v českém kontextu navíc zakladatelkou lingvistiky znakových jazyků, především co se týče českého znakového jazyka, a výzkumu komunikace českých neslyšících vůbec.

Soubor studií, původně uveřejněných v letech 1974 až 2014, zahrnuje všechny podstatné tematické oblasti, jimiž se Alena Macurová zabývala a zabývá. Kniha obsahuje důležité práce věnované problematice komunikace a subjektů v komunikaci, otázkám recepce a porozumění textu, postupům uplatňovaným při překladu či teorii stylu a vývoji jeho pojetí.

Nově otištěny jsou rovněž objevné analýzy děl českých spisovatelů, mj. Boženy Němcové, Jana Nerudy, Vladislava Vančury nebo Eduarda Basse. Samostatný oddíl obsahuje vybrané práce o komunikaci neslyšících a o českém znakovém jazyce. Soubor doplňuje úvodní studie a úplná bibliografie autorčiných prací.

KOMUNIKACE V TEXTU A S TEXTEM

Radovan LOVČÍ: Alice Garrigue Masaryková. Život ve stínu slavného otce

Universitatis Carolinae

Aleš MUDRA: Kapitoly k počátkům řezbářské tradice ve střední Evropě

Facultatis philosophicae

Inspirations françaises. Recueil d’interventions portant sur l’histoire de l’art

Opera

V řadě Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vyšlo:

Právě v rámci slovesných KOMUNIKACE V TEXTU A S TEXTEM uměleckých textů prozaických, textů s převahou epického prvku, se pak komunikační přístup zhodnocuje vlastně dvojím způsobem: jednak ve vztahu k celku textu-znaku (text v komunikaci), jednak ve vztahu k vnitřní strukturaci textu, ke struktuře komunikací, jež jsou v jeho rámci prezentovány (komunikace v textu). vol. XVI

Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vol. XVI

Alena Macurová

KOMUNIKACE V TEXTU A S TEXTEM

Alena Macurová

Ediční řada Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis, řídí doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.

Publikace byla připravena v rámci Programu rozvoje vědních oblastí na Univerzitě Karlově č. P10 – Lingvistika.

Lektorovali: prof. PhDr. Jana Hoffmannová, DrSc. doc. PhDr. Jiří Homoláč, CSc.

Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vol. XVI Alena Macurová Komunikace v textu a s textem Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016 © Alena Macurová, 2016 Předmluva © Petr Mareš, 2016 K vydání připravili: Petr Mareš, Robert Adam, Klára Richterová, Lucie Saicová Římalová a Irena Vaňková Redakční spolupráce: Zdena Wiendlová Obálka a typografie: Jana Vahalíková Sazba z písma Fedra: Dušan Neumahr Vyrobila: Togga, spol. s r. o., Praha Vydání první, Praha 2016 ISBN 978-80-7308-659-6

OBSAH

11

Texty a subjekty v komunikaci. O vědeckém díle Aleny Macurové

(Petr Mareš)

T exty, subjekty, komunikace 21

Subjektová problematika jazykového projevu

87

Výstavba a smysl Vančurova Rozmarného léta

31 Komunikace ve slovesném textu, slovesný text v komunikaci 129

135 140 147 154 166

Využití jazyka ve Vančurově uměleckém textu. Funkce nespisovných prostředků, zvláště v Josefině

K některým rysům komunikačního ustrojení pozdních próz E. Basse Funkce metajazyka a metařeči ve Fraisových Mužích z podzemního kontinentu

Poznámky ke stylizaci komunikace ve vědeckofantastické próze

K různým verbálním kódům slovesného uměleckého textu, k jejich využití a funkcím

K aktualizaci výstavby textu a aktivizaci jeho recepce. Prostředky a postupy jednoho typu detektivní prózy

Překlady v komunikaci

195

Překlad jako první interpretace textu

181 202 207

Jungmannovy odborné překlady

Poznámky k vlastním jménům v překladu Nad jazykem současného překladu

Druhy textů 213

Aktualizace pracovního návodu

224

Já jako někdo jiný? Proměny korespondujícího „já“

218

Český porevoluční inzerát. Hodnoty našeho „zde“ a „nyní“

238

Poslední slovesný výkon Boženy Němcové

260

Hausenblas nezveřejněný

250

Poznámky k žánru soukromého dopisu

Čtenáři a porozumění

282

Čteme ještě Němcovou? Proměny textu se čtenářem a v čase

271 292

299 309 315

Co čteme – a jací jsme?

Zázrak rozumění?

Básník, dívka, architekt – a ti druzí (dnes). Poznámky k nerudovským ohlasům Já a ty v jazyce a v textu

Nebaví mne psát […] čtenářský deník. Otázky bez odpovědí

Stylistika a nauka o textu

329

Nakročení k dnešku. Poznámky k české nauce o stylu a textu

323 336

339

Adresát v slohovědě Ignáce Jana Hanuše Otázka pro… strukturalismus?

Jazyk, styl, smysl, text – a stylistika

Komunikace neslyšících a znakový jazyk

360

Naše řeč?

351

371 383

398 412

Soužití a střet. Ke stylu vícejazyčného textu Chyby v psané češtině českých neslyšících Jazyk a hluchota

Výzkum komunikace neslyšících: český znakový jazyk

Slovní zásoba a terminologie českého znakového jazyka

423

Ediční poznámka

455

Resumé/Summary

427 457

Bibliografie prací Aleny Macurové za léta 1970–2016 Jmenný rejstřík

Texty a subjekty v komunikaci O vědeckém díle Aleny Macurové

Petr MAREŠ Když v roce 1993 publikovala Alena Macurová obsáhlou souhrnnou studii „Komunikace v slovesném textu, slovesný text v komunikaci“ (Macurová 1993a), zvoleným titulem pregnantně postihla okruh témat, na něž se soustředila od počátku své vědecké dráhy. Toto výzkumné zaměření bylo význačně podněcováno a formováno působením jejího univerzitního učitele profesora Karla Hausenblase, jehož inspirativní vliv Alena Macurová vždy zdůrazňovala. Pod Hausenblasovým vedením napsala diplomovou a rigorózní práci (1968, 1969) věnovanou popisu jako slohovému (resp. v hausenblasovské terminologii tektonickému) postupu.1 V disertační práci Ztvárnění komunikačních faktorů v jazykových projevech2 i v řadě dalších příspěvků pak soustavně analyzovala rozmanité podoby a způsoby fungování slovesného textu v rámci mezilidské komunikace.

Východiskem přístupu Aleny Macurové se stalo pojetí komunikace jako komplexního a současně zvrstveného fenoménu. Komunikace představuje zásadní sociální aktivitu člověka a zároveň se projektuje do struktury textů (v tradičním označení, zachovaném v titulu disertace, jazykových projevů či – opět v hausenblasovské terminologii – verbálních komunikátů). Komunikace je prostřednictvím textů realizována, ale také je v nich mnohotvárně reflektována a modelována. Je tedy třeba (jak na to poukazuje název výše zmíněné studie) věnovat pozornost jednak komunikaci, do níž text vstupuje, jednak komunikaci v textu ztvárněné. Obojí je přitom vzájemně propojeno.

Zvlášť závažný produkt výzkumů těchto otázek představuje rozpracování teorie subjektů, které jsou s textem spjaty. Jednotlivé typy subjektů Alena Macurová popsala už v první své studii publikované v časopise Slovo a slovesnost (Macurová 1974) a poté teorii dále precizovala (mj. Macurová 1983: 28–51, 1993a: 17–18, zde 38–39, 1993c). Fundamentální platnost přitom 1

2

Později Alena Macurová s Karlem Hausenblasem autorsky spolupracovala, byla pisatelkou slovníkových hesel, jež mu byla věnována (Macurová 1995; 2000), spolueditorkou dvou výborů z Hausenblasových studií (Hausenblas 1996; 2003) a také vykladačkou jeho koncepce stylu (Macurová 1993b). Především osobní vzpomínkou je článek „Hausenblas nezveřejněný“ (Macurová 2014).

Tuto kandidátskou disertaci autorka dokončila v roce 1975, obhajoba se však mohla uskutečnit až v září 1989. Tištěná verze práce byla sice uveřejněna o něco dříve (Macurová 1983), i tak se však projevilo značné opoždění, jež bylo mimo jiné způsobeno tehdejšími technickými problémy s vydáváním univerzitních publikací.

11

komunikace v textu a s textem

získává jednak rozlišení subjektů vnětextových a vnitrotextových (v textu ztvárněných), jednak diferenciace komunikačních aktivit (subjekt podávající – subjekt přijímající). Vnitrotextové subjekty se přitom konstituují jako určité protějšky reálných subjektů vnětextových (autor – čtenář/posluchač) a jsou dále klasifikovány na základě toho, zda jsou ztvárněny implicitně, nebo explicitně. Jednu dichotomii tak vytváří produktor a receptor, kteří vystupují jako „,vědomí‘, od něhož text vychází a k němuž směřuje“ (Macurová 1993a: 17, zde 38), jako soubory sociálních a psychických dispozic, jež odpovídají způsobům jazykové a tematické výstavby textu, druhou subjekty narátora a adresáta – ty jsou v textu výslovně označeny, tematizovány a je jim přisouzena komunikativní činnost. Vedle těchto primárních textových subjektů se uplatňují ještě subjekty sekundární (v uměleckých textech nazývané postavy), které se konstituují jako obsahová složka výpovědí podávajících textových subjektů; těmto sekundárním subjektům pak také bývá přisouzena vzájemná komunikace. Koncepce subjektů navržená Alenou Macurovou je bezpochyby pozoruhodná a užitečná pro svou nuancovanost i pro obecný dosah; tím se odlišuje od četných dalších modelů, jež jsou často záměrně budovány jako parciální (např. rozmanité subjekty vztahované k vyprávění v rámci naratologie).

Teoretické rozvržení subjektů spjatých s textem vytvořilo určitou osnovu badatelského úsilí Aleny Macurové; četná témata, na něž se dále zaměřila, s ním přímo či nepřímo souvisejí.

Jednu z důležitých oblastí představují výzkumy různých způsobů modelování komunikace v rámci textů; vzhledem k výrazné zvrstvenosti a mnohotvárnosti výstavby se pro pozorování a výklady nabízely především texty umělecké. Ve svých pracích si přitom Alena Macurová všímá nejen verbální komunikace mezi postavami (jejich dialogů), ale také (verbálně ztvárněné) komunikace neverbální a neverbálně vokální (zvukové charakteristiky řeči, její tempo, šeptání, „huhňání“ atd.); zároveň ukazuje, jak důležitou pozici může v textech zaujímat reflexe komunikační aktivity postav. Analýza relací mezi verbálním a neverbálním chováním postav tvoří např. podstatnou součást monografie o Vančurově novele Rozmarné léto, jež se vzhledem k vlekoucímu se procesu vydání disertace stala knižní prvotinou Aleny Macurové (Macurová 1981a: 16–30, zde 96–108).3 Vedle toho autorka publikovala i příspěvky např. o specifických rysech stylizování komunikace ve vědeckofantastické próze (Macurová 1986) nebo v jednom typu prózy detektivní (Macurová 1990; 1993a: 24–27, zde 44–47). Především ovšem významně přispěla – v součinnosti s Karlem Hausenblasem – k objasnění rozmanitých způsobů znázorňování komunikace (včetně jejího signifikantního negování, tedy mlčení) v Povídkách malostranských Jana Nerudy. Rozbory zahrnuté do řady odborných textů (mj. Hausenblas – Macurová 1983; Macurová 1978; 1984; 1993a: 31–43, zde 50–61) nejen doložily až překvapivou modernost a sémantickou komplexnost a mnohoznačnost 3

12

Přípravné studie k monografii vycházely od roku 1977, mj. v časopise Slovo a slovesnost.

Texty a subjekty v komunikaci

klasického díla české literatury 19. století, ale také přesvědčivě prokázaly produktivnost zvoleného přístupu k výzkumu komunikace.

Další podstatnou oblast výzkumných aktivit Aleny Macurové, jež se rovněž opírá o delimitaci subjektů a zčásti se nutně překrývá s problematikou modelování komunikace v textu, představuje recepční složka komunikačního procesu, mnohotvárná interakce mezi textem a jeho příjemcem.

Jde o otázku, jak text ovlivňuje a determinuje recepci (jejíž nejdůležitější složkou je interpretace, konstituování smyslu textu), jak rysy své výstavby a konstituováním subjektu receptora modeluje předpokládaného čtenáře, resp. z opačné strany, jak se svému čtenáři přizpůsobuje a snaží se zajistit náležité porozumění (v souvislosti s tím se pochopitelně zvýznamňují i subjekty podávající). Četné příspěvky Aleny Macurové poukazují na to, jak je proces recepce ovlivňován aktualizací výstavby textu, tedy narušováním ustálených a očekávaných způsobů výběru a organizace prostředků, jež se v něm uplatňují, respektive narušováním žánrových i dalších norem.4 Nekonvenční a zesílené nároky na příjemce snažícího se textu porozumět a interpretovat jej působí jako komunikační bariéra (Macurová 1993a: 24–25, zde 44–45), potřeba a ambice překonat ji se ovšem zároveň stává aktivizačním činitelem (srov. titul článku Macurová 1990). Jako báze pro popis a výklad rozmanitých podob aktualizace se pochopitelně nejlépe hodí opět umělecká literatura. Analýza Vančurova Rozmarného léta je tak z nemalé části založena na tezi, podle níž „[a]ktualizace, která […] obráží hledání nových výrazových prostředků adekvátních nové době, svým způsobem výstavbu RL integruje a logicky formuje i povahu jeho sdělného smyslu společenského“ (Macurová 1981a: 8, zde 89, zvýraznila A. M.). Odlišný, avšak svým účinkem na recepci do jisté míry analogický materiál poskytly detektivní romány Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého (Macurová 1990; 1993a: 24–27, zde 44–47). Autorka ovšem představila působení aktualizace např. i v rámci odborného žánru pracovních návodů, konkrétně kuchařských předpisů (Macurová 1982/1983; 1993a: 30, zde 49).

V dalším aspektu vystupují do popředí široce chápané instrukce k recepci textu, jejichž celkovou funkcí je to, že „usměrňují a řídí […] vnímání a interpretaci textu“ (Macurová 1993a: 29, zde 48–49) a jsou pomůckou k překonání předpokládaných komunikačních bariér. Sledovány jsou jak instrukce vnitřnětextové, jako jsou výroky o komunikačních aktivitách postav, jež jsou textem ztvárňovány, tak instrukce vnětextové, mající metatextovou (a z jiného pohledu paratextovou) povahu, tedy vysvětlivky (Macurová 1984/1985; 1993a: 31–51, zde 50–69). Právě volba prvků, jež mají být vysvětlovány, i formulace vysvětlivek výmluvně dokládají, jak editor nově definuje – s přihlédnutím k časové i k předpokládané znalostní a zkušenostní diferenci – receptora textu.

4

Důležité je tu navíc to, že odchylka od normy může vystupovat jako východisko pro poznání samotné (implicitní) normy (Macurová 1982/1983: 413, zde 217).

13

komunikace v textu a s textem

Neméně závažná je v této souvislosti problematika překladu a adaptací textu. Překladem se Alena Macurová zabývala v mnoha svých odborných příspěvcích; je pojímán jako „textovaná (komunikovaná) interpretace orientující jistým způsobem čtenářskou recepci textu“, a tedy také jako specifická instrukce (Macurová 1993a: 52, zde 69, zvýraznila A. M.; srov. též např. Macurová 1981b). Překlad s sebou přináší změnu kódu a kontextu a v nutné spojitosti s tím rovněž proměnu receptora textu. Autorka důkladným rozborem ukazuje, že interpretační aktivita překladatele se výrazně uplatňuje např. tam, kde je nová jazyková verze spojena s prosazováním ideologických zájmů (výklad o Jungmannových odborných překladech; Macurová – Macura 1974, Macurová 1983: 89–105), nebo tam, kde originální text kreativně operuje s víceznačností výrazu či se opírá o pretext zakotvený ve výchozí kultuře (analýza různých překladů próz Lewise Carrolla; Macurová 1981b; 1985; 1987; 1993a: 54–61, zde 71–78). Obdobně výzkum adaptací (jenž předjímá soustředěný mezinárodní zájem o tuto problematiku po roce 2000) sleduje přetváření východiskového textu při modelování odlišně pojatého subjektu receptora (na příkladu českých „převyprávění“ Defoeova románu Robinson Crusoe jsou analyzovány postupy užívané při úpravách, které mají literární díla pro dospělé čtenáře přizpůsobit mládeži – Macurová 1975; 1983: 37–45) a také zásahy při přípravě intermediálních transformací (řečeno dnešní terminologií), tedy převodů významů mezi různými médii a znakovými systémy (výklad o dvou dramatizacích Rozmarného léta5 – Macurová 1981a: 40–47, zde 116–123).6 Počátkem devadesátých let rozšířila Alena Macurová své odborné zájmy novým směrem, se skupinou spolupracovníků se začala soustavně zabývat problematikou českého znakového jazyka, specifiky psaných textů produkovaných českými neslyšícími a vůbec komplexem jazykových, komunikačních a kulturních jevů spjatých s touto komunitou. Zároveň ovšem pokračuje v dříve započaté linii výzkumů a dále je rozvíjí. Její pozornost nadále upoutávají např. adaptace textů, cíle a důsledky zásahů do jejich původního znění, resp. vztahy mezi těmito operacemi a předpokládanými příjemci. Z pohledu na podobu tzv. digestů vyplývá, jak se úpravy podporující rychlost, nenáročnost a povrchnost recepce spínají se znepokojivým snižováním úrovně čtenářských kompetencí (Macurová 2005). O něco pozdější studie pak probírá proměny textů Boženy Němcové „se čtenářem a v čase“ a dokládá, že je nutno vážně uvažovat o tom, zda vůbec ještě „čteme Němcovou“ (Macurová 2006, srov. též Macurová – Vaňková 2006: 117–118, zde 295–296).

5 6

14

Autorka hovořila o komunikativních (komunikačních) transpozicích; zároveň v návaznosti na Romana Jakobsona zdůrazňovala diferenci mezi vnitřnějazykovým překladem (úprava prozaického textu do formy dramatu) a překladem intersémiotickým (divadelní představení).

Alespoň zmínku si zaslouží také některá další témata, na něž se Alena Macurová zaměřila, jako jsou časové a prostorové charakteristiky textu (Macurová 1981: 10–16, zde 90–96; 1983: 53–64, Janáčková – Macurová 1985) nebo problematika utváření textové perspektivy (Macurová 1983: 65–88).

Texty a subjekty v komunikaci

Osobitým a objevným způsobem nahlížejí na recepci tři články nerudovské (Macurová 2009, 2009/2010, 2010). Autorka tentokrát nezkoumá Nerudovo prozaické dílo, ale zabývá se – s využitím pojmu čtenářská konkretizace, propracovaného Felixem Vodičkou – současnými „ohlasy“, jež lze nalézt ve studentských textech uveřejňovaných na internetu a nazývaných „obsahy knih“, „zápisky z četby“ či „čtenářský deník“. Znovu se zde naléhavě tematizují problematické rysy současného čtenářství (a speciálně čtenářství spjatého se školou), které se projevují v evidentních potížích pisatelů „se zvládáním textu, jenž přesahuje navyklé ‚vlastní‘ čtenářské strategie“ (Macurová 2009: 98, zde 306).7 Právě zájem o českou literaturu a kulturu 19. století, zaměření na výstavbu a smysl textů a rovněž na jejich recepci tvoří v rámci vědeckého díla Aleny Macurové výraznou a kontinuální linii. Od poloviny devadesátých let se intenzivně zapojila do projektu věnovaného slovesnému dílu Boženy Němcové, zejména její korespondenci (tato korespondence byla zároveň postupně připravována k vydání). Výsledkem byla řada studií (zčásti ve spoluautorství s Jaroslavou Janáčkovou) o dopisech Němcové – předmětem pozornosti se příznačně stala konstrukce subjektů (já a ty) v těchto dopisech, ale také funkce cizojazyčných výrazů a formulací;8 navíc se vícejazyčnost projevující se v korespondenci stala podnětem i pro pozoruhodnou analýzu vztahu mezi češtinou a němčinou, respektive napětí mezi „vlastním“ a „cizím“,9 v krátké próze Němcové Kávová společnost. V definitivní podobě pak byly studie zahrnuty do reprezentativní kolektivní monografie Řeč dopisů, řeč v dopisech Boženy Němcové (Janáčková – Macurová et al. 2001). V poslední době na projekt věnovaný korespondenci Boženy Němcové navázalo zapojení Aleny Macurové do probíhajících výzkumů korespondence další velké osobnosti 19. století, Karla Havlíčka Borovského (Macurová – Janáčková 2015, 2016).

Soustavná analýza korespondence přivedla Alenu Macurovou i k obecným úvahám o těžko uchopitelném žánru soukromého dopisu, jenž se vymyká charakterizaci prostřednictvím obecných kategorií, jako je psanost a mluvenost nebo spisovnost a nespisovnost (Macurová 2003). Na druhé straně zajímá Alenu Macurovou kultura 19. století také z hlediska vývoje odborné reflexe o verbálním vyjadřování a komunikaci, jak o tom svědčí podnětný výklad o pozapomenutém Nástinu sloho­‑vědy čili stylistiky (1864) od Ignáce Jana Hanuše (Macurová 2001); nepřekvapí, že hlavním předmětem pozornosti se stává Hanušův důraz na zohlednění čtenáře či posluchače textu a také oddíl o „slohu listovném“. Zároveň se tu projevuje autorčino 7 8 9

Problematika čtenářských kompetencí pak pro Alenu Macurovou získává velmi závažnou pozici také v souvislosti s komunitou neslyšících.

Formami a funkcemi cizojazyčných prvků v textu se Alena Macurová opakovaně zabývala už dříve (např. Macurová 1987/1988, 1988); srov. také rozpracování konceptu textové heterogennosti (Macurová – Mareš 1996: 164–165, zde 351–352).

Polarita mezi „vlastním“ („naším“) a „cizím“ se v rámci výzkumů Aleny Macurové ukazuje jako velmi důležité rozlišení, jež má závažný dosah např. i pro komunikaci neslyšících.

15

komunikace v textu a s textem

vyzdvižení konceptu stylu, který pro ni jako žačku a násled(ov)nici Karla Hausenblase představuje jednu ze zásadních, inherentních vlastností textu. Další z linií vědeckého díla Aleny Macurové (dosud nezdůrazňovanou, ovšem závažnou) proto tvoří sledování vývoje stylistiky a výklad různých možností vymezování stylu s cílem doložit, že při náležitém využití jde o pojem v rámci verbální komunikace užitečný a při analýze a interpretaci textů nepominutelný (mj. Macurová 1993b, 2008; Macurová – Homoláč – Vaňková 1993).

Předchozí náčrt se pokusil upozornit na důležité složky vědeckého díla Aleny Macurové a souhrnně popsat to, v čem podle našeho názoru spočívá její hlavní přínos k výzkumům textů a komunikace. Daný výklad, nutně redukující, ovšem pochopitelně nemůže nahradit četbu autorčiných studií a článků v jejich autentické podobě. Tato publikace je předkládá v reprezentativním výběru.

Literatura Hausenblas, Karel (1996): Od tvaru k smyslu textu. Stylistické reflexe a interpretace. Ed. A. Macurová – P. Mareš. Praha: FF UK. 2. vyd. 1997.

Hausenblas, Karel (2003): Miscellanea. Ed. A. Macurová – D. Čapková. Praha: FF UK. Hausenblas, Karel – Macurová, Alena (1983): Stylizace komunikačních jevů v umělecké próze. Na materiále Povídek malostranských Jana Nerudy. In: S. Wollman (ed.), Československá slavistika 1983. Literatura, folklór. Praha: Academia, s. 151–160.

Janáčková, Jaroslava – Macurová, Alena (1985): Prostor v díle, dílo v prostoru (Oživené hroby Karla Sabiny). In: AUC Philologica. Slavica Pragensia 25. Praha: Univerzita Karlova, s. 207–216.

Janáčková, Jaroslava – Macurová, Alena et al. (2001): Řeč dopisů, řeč v dopisech Boženy Němcové. Praha: ISV nakladatelství.

Macurová, Alena (1974): Subjektová problematika jazykového projevu. Slovo a sloves‑ nost, 35, č. 2, s. 121–128. (Zde s. 21–30.)

Macurová, Alena (1975): Proměny Robinsona Crusoea. K orientaci uměleckého díla na mladého čtenáře. Zlatý máj, 19, č. 4, s. 268–274.

Macurová, Alena (1978): Komunikativní situace v Nerudových Povídkách malostranských. In: AUC Philologica. Slavica Pragensia 21. Praha: Univerzita Karlova, s. 241–249.

Macurová, Alena (1981a): Výstavba a smysl Vančurova Rozmarného léta. Praha: Academia.

Macurová, Alena (1981b): Překlad jako první interpretace textu. Slovo a slovesnost, 42, č. 1, s. 36–40.

Macurová, Alena (1982/1983): Aktualizace pracovního návodu. Český jazyk a literatura, 33, č. 9, s. 408–413. (Zde s. 213–217.)

16

RESUMÉ / Summary

The volume entitled Komunikace v textu a s textem (Communication in and with a text) contains thirty five studies by Alena Macurová that were originally published between the years 1974 and 2014. The selected studies are divided into six parts.

Part one consists of studies dedicated to general issues concerning text and communication and the analysis of the communicative structure of literary texts.

The author sees communication as a crucial social activity of human beings that is carried out through texts and that is reflected and modelled in texts as well.

A well­‑developed theory of textual subjects represents a fundamental element of author’s theory. Subjects standing outside the text and subjects modelled within the text are distinguished as well as subjects connected with productive and receptive communicative activity. These subjects are joined by subjects modelled within the text. Literary works by Jan Neruda, Vladislav Vančura, and Eduard Bass as well as texts belonging to the sci­‑fi and detective genres are analysed using the above mentioned theoretical basis. Analyses concentrate on communicative activity of literary characters in literary texts as well as on the question how texts influence and determine their reception, how they model the presupposed reader through instructions of various types.

Texts collected in the second part concentrate on questions connected with translation, which is seen as a specific type of interpretation of a text accompanied by a change in the original code and in the context; the manner of reception by the reader in the target culture is also modelled. The research deals with e.g. translation strategies used by Josef Jungmann in the time of Czech national revival or various solutions used by translators of texts with ambiguous expressions, culturally determined references or with multilingualism (prosaic works by Lewis Carroll or William Styron).

Part three contains studies that analyse typical features of selected genres – instructions for work, advertisements, and especially private letters. The author analyses thoroughly especially letters by Božena Němcová.

Part four is dedicated to the problem of adaptations (e.g. adaptations of Božena Němcová’s fairy tales) and to the research in receptive habits and abilities of readers.

The author uses the example of notes on Jan Neruda’s short stories published in so called reader’s diaries in the internet to show that reading competences decline severely.

The fifth part covers studies in development of stylistics, especially in theories of representatives of Czech structural linguistics and in understanding style as an integrative principle connected with the sense of a text developed by Karel Hausenblas.

The sixth part offers selected recent studies analysing written texts by Czech deaf speakers and features of Czech sign language.

455