LITERATURA A SOCIÁLNO Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé
Josef Šebek
LITERATURA A SOCIÁLNO Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé
Josef Šebek
filozofická fakulta univerzity karlovy, 2019
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šebek, Josef Literatura a sociálno : Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé / Josef Šebek. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2019. – 1 online zdroj. – (Trivium ; 17. svazek) Anglické resumé Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík ISBN 978-80-7308-926-9 (online ; pdf) * 316.74:82 * 82.0 * 316.7:141.82 * 82:316.3 * (44) * (048.8) – Bourdieu, Pierre, 1930-2002 – Williams, Raymond, 1921–1988 – sociologie literatury – 20.–21. století – sociologie literatury – Francie – 20.–21. století – literatura a společnost – 20.–21. století – literární teorie – 20.–21. století – kulturní materialismus – teorie literárního pole – monografie 82 – Literatura. Literární život [11]
Tato práce vznikla za podpory projektu „Kreativita a adaptabilita jako předpoklad úspěchu Evropy v propojeném světě“, reg. č.: CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000734, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Příprava knihy byla realizována v rámci Programu institucionální podpory pěstované na Univerzitě Karlově (Q12 Literatura a performativita). Recenzovali prof. PhDr. Petr A. Bílek, CSc. Mgr. David Skalický, Ph.D. © Josef Šebek, 2019 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2019 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-925-2 (print) ISBN 978-80-7308-926-9 (online : pdf)
Obsah I. Úvodem 7 II. Literatura jako mikrosvět. Pierre Bourdieu a postbourdieuovské přístupy 15 II.1 K Bourdieuově „nové vědě o dílech“ 16 II.2 Půdorys Bourdieuovy teorie literárního pole 19 II.2.1 Teorie jednání a sociální pole 20 II.2.2 Literární pole 25 II.2.3 Habitus 29 II.2.4 Kulturní kapitál 32 II.2.5 Podoby autonomie 36 II.2.6 Kritika „estetické ideologie“ 40 II.2.7 Nová věda o dílech 45 II.3 Postbourdieuovské přístupy: teorie pole ve francouzském kontextu 50 II.3.1 Před Pravidly umění (Anna Boschettiová, Alain Viala, Jacques Dubois) 53 II.3.2 Odpovědnost spisovatele a hranice autonomie (Gisèle Sapirová) 61 II.3.3 „Kulturní kapitalismus“ a transnacionální literární pole (Pascale Casanova) 68 II.3.4 Literární prostor jako hra (Bernard Lahire) 74 II.3.5 Sebeprezentace autora: postura (Jérôme Meizoz) 80 II.3.6 Současná rozvinutí teorie literárního pole (shrnutí) 89 II.4 Kritický pohled na teorii literárního pole 98 II.4.1 Autonomie pole jako jeho izolace 99 II.4.2 Kreativita – odmítnutý pojem 103 II.4.3 Čtenáři: recepce a interpretace 106 II.4.4 „Nová věda o dílech“ jako nenaplnitelný postulát? 107 Dodatek 1: Návrat autora 111 Exkurz 1: „Jsou tu v knize jistá fantastická neskutečna.“ Autorská postura v předmluvě Ladislava Fukse 121
III. Radikální kontextualizace literatury. Kulturní materialismus 135 III.1 Dvě verze kulturního materialismu 136 III.2 Raymond Williams a zrod kulturního materialismu 138 III.2.1 Williamsův kulturní materialismus: východiska a pojmy 140 III.2.2 Williams: zprostředkování mezi literaturou a společností 151 III.2.3 Raymond Williams jako iniciátor kulturního materialismu (shrnutí) 159 III.3 Kulturní materialismus Alana Sinfielda 161 III.3.1 Sinfieldova literárněvědná trajektorie 162 III.3.2 Literatura a kultura u Alana Sinfielda: politické čtení, disidence, faultlines 167 III.3.3 Sinfieldova varianta literárních queer studií: subkultura a queer reading 183 III.3.4 Wildeovo století: zženštilost (případová studie) 193 III.3.5 Literatura/společnost u Alana Sinfielda (shrnutí) 196 III.4 Otázky (nejen) Sinfieldova kulturního materialismu 198 III.4.1 Političnost literatury a reduktivita interpretace 198 III.4.2 Historicita, nebo ahistoričnost? 200 III.4.3 „Telling stories“: dissident/queer reading a koho příběh reprezentuje 204 III.4.4 Kulturněmaterialistické myšlení jako neukončený projekt? 207 Dodatek 2: Kulturní reprodukce 209 Exkurz 2: Výjimečný stav. Násilí a válka v prózách Ladislava Fukse 220 IV. Teorie literárního pole a/vs. kulturní materialismus 231 Bibliografická poznámka 244 Seznam literatury 245 Poděkování 260 Jmenný rejstřík 261 Resumé/Summary 265
I. Úvodem Otázka, jakým způsobem se literární texty vztahují ke společen‑ skému kontextu, patří k základním problémům, s nimiž se myšlení o literatuře musí vypořádávat. V literární teorii posledního století některá období a směry zdůrazňovaly autonomii textu a nezbytnost jeho vymanění z (historických, sociálních, ideologických…) kon‑ textů, jiné naopak vztah textu a kontextu považovaly za určující. Ať byla pozice jednotlivých badatelů jakákoli, otázka se v myšlení o li‑ teratuře naléhavě vracela. A nejen v něm – „textostředné“ a kontex‑ tové přístupy vedou dialog také v dalších disciplínách zabývajících se kulturními artefakty a celá otázka má bohaté společenskovědní a filozofické souvislosti. Jaké modely zprostředkování mezi textem a sociálním kontextem jsou tedy v současné literární teorii dostupné, kterých aspektů textů a kontextů si všímají, a co se naopak ocitá na okraji jejich pozor‑ nosti? Při odpovědi na tyto otázky se soustředím na dvě teorie, které v rámci kontextového zkoumání literatury považuji za reprezenta‑ tivní: na teorii literárního pole, vypracovanou francouzským socio‑ logem a filozofem Pierrem Bourdieuem a v současnosti dále rozvíje‑ nou i kritizovanou jeho pokračovateli, a na kulturní materialismus, převážně britský směr literárněvědného myšlení, spojený ve své prvotní verzi se jménem historika a teoretika literatury a kultury Raymonda Williamse a později především s literárními historiky Alanem Sinfieldem a Jonathanem Dollimorem. Volba těchto dvou přístupů se jeví jako strategická z toho důvodu, že reprezentují dvě stěžejní pozice kontextového studia literatury, a to pozice do značné míry protikladné. Cílem je tedy kritická srovnávací analýza teorie li‑ terárního pole a kulturního materialismu jakožto modelů zprostřed‑ kování mezi literárním textem a jeho sociálním kontextem. Pojem „zprostředkování“ zde nechápu jako přítomnost jakéhosi třetího členu, jenž by byl prostředníkem vzájemných výměn mezi texty a kontexty.1 Jde o koncept vydělující a sdružující aspekty, 1 Ke genealogii a významům tohoto pojmu viz zejména Guillory 2014 [2010]. úvodem 7
které jsou součástí textů a sociálních kontextů samých. Jak uvidíme dále, v teoriích, jimž budu věnovat pozornost, se text a sociální kontext ustavují vzájemně, a v přísném slova smyslu nelze hovořit o tom, že zde nejprve máme jakési dvě oddělené entity, mezi ni‑ miž následně vzniká vztah. Texty a kontexty jsou do sebe vždy již vpleteny a úkolem literárněvědného myšlení je snažit se toto jejich zapletení konceptuálně uchopit. V tomto bodě se ovšem jednotlivé teorie zprostředkování často diametrálně rozcházejí, neboť uvedený proces chápou z různých hledisek, a především za kontext považují rozdílné části sociální reality. Kritičnost, s níž na sebe různé kontextově orientované teorie vzá‑ jemně odkazují, zároveň poukazuje na to, že problém bližšího popisu vztahu literatury a sociální reality je problémem obtížným. Hrozbou je zejména úplné zhroucení literatury do kategorie sociálna. Zabývat se vztahem textu a sociálního kontextu tak znamená neustále oscilo‑ vat mezi představou autonomie a heteronomie literatury, přičemž plná identifikace s jedním z pólů prakticky vždy znamená slepou uličku. Podle Bourdieua a jeho následovníků je literatura především spe‑ cifickou sociální praxí a konstituuje jedno z autonomních sociálních polí. Její začlenění do celkové sociální struktury a společenského vývoje zprostředkovává právě tento fakt: tvorba literárních textů (a další činnosti spadající do literárního pole) je činností vykoná‑ vanou specialisty ve specializovaném poli. Chceme‑li se zabývat li‑ terárním dílem, musíme je chápat vždy ve vztahu k poli, a teprve přes toto pole ve vztahu k širšímu sociálnímu prostoru. Důsledkem je metodologická separace literárního pole (a dalších polí kulturní produkce) od celkového sociálního prostoru. Kulturní materialisté naopak za axiomatickou považují před‑ stavu kontinuity literatury a společnosti jako celku (termínem Raymonda Williamse „společensko‑materiálního pohybu“, social material process). Jakkoli si nelze představovat, že je tento pohyb homogenní – naopak synchronně i diachronně vykazuje značnou vnitřní diferenciaci, tenze a rozpory – představuje literatura jednu z lidských činností mezi jinými, literární reprezentace jsou vždy zá‑ roveň reprezentacemi sociálními a společenský pohyb utváří litera‑ turu, stejně jako literatura utváří společenský pohyb. 8
literatura a sociálno
Komplementarita těchto dvou přístupů je tedy zjevná: zatímco kulturní materialismus postuluje kontinuitu mezi celkovým spole‑ čenským pohybem a literaturou a kulturou, vychází Bourdieu z pře‑ svědčení, že sociální prostor se rozpadá do autonomních sociálních polí, která – jakkoli vykazují podstatné homologie, tak jako napří‑ klad všechna pole kulturní produkce – jsou svou historií, problema‑ tikou a aktéry disparátní. Teorii polí a kulturní materialismus je tak z určitého pohledu možné považovat za dvě hemisféry, vztahující se k sobě především skrze svou komplementaritu. Struktura této knihy je přehledná a vychází z jisté snahy o sy‑ metrii v přístupu k oběma zkoumaným teoriím: druhá část je vě‑ nována teorii literárního pole, třetí část kulturnímu materialismu a část čtvrtá pak jejich srovnání a závěrečným úvahám. Druhá i třetí část obsahují čtyři oddíly, které se po krátkém uvedení zabývají zá‑ klady příslušné teorie, poté jejím novějším a současným rozvedením a následuje kritický oddíl, zaměřující se na problematické aspekty a otázky, jež daná teorie vyvolává. Ve druhé části se po stručném úvodu nejprve zabývám základ‑ ním rozvržením a pojmy Bourdieuovy teorie jednání a literárního pole (sociální pole, literární pole, habitus, kapitál), a to jak na zá‑ kladě jeho monografie Pravidla umění. Vznik a struktura literárního pole (1992, česky 2010), tak s využitím významných článků, které vydání této práce předcházely, i dalších Bourdieuových textů. Ná‑ sledující kapitoly jsou pak věnovány otázkám, které z hlediska teo‑ rie zprostředkování mezi textem a kontextem považuji za ústřední: problému autonomie a principům „nové vědy o dílech“, s exkurzem k Bourdieuově kritice estetična, která částečně spadá do jiné, nic‑ méně související linie jeho uvažování (teorie kulturní spotřeby a re‑ produkce). Následující, nejrozsáhlejší oddíl druhé části je věnován tomu, co nazývám „postbourdieuovské přístupy“ – tedy rozvinutím a revizím teorie literárního pole v současné frankofonní sociologii literatury. Vzhledem k tomu, že první článek relevantní pro teorii li‑ terárního pole publikoval Bourdieu už v roce 1966 a následovala sé‑ rie dalších prací, měla jeho literárněvědná koncepce velký vliv ještě před vydáním souhrnné monografie o pětadvacet let později. Nej‑ prve se tedy soustředím na významné práce inspirované teorií polí úvodem 9
před Pravidly umění: jde zejména o knihy Jacquesa Duboise, Anny Boschettiové a Alaina Vialy. Následující kapitoly se pak samostatně podrobně věnují čtyřem nejvýznamnějším současným sociologům literatury, kteří Bourdieuův vklad kriticky rozvíjejí. Je to v první řadě Gisèle Sapirová, která teorii polí aplikuje na některá období vývoje francouzského literárního pole, využívá metody statistické analýzy dat a zvláštní důraz klade na otázku společenské odpověd‑ nosti spisovatele. Pascale Casanova rozvinula vlastní pojetí „světové literatury“, silně inspirované Bourdieuovými koncepty literárního pole a kulturního kapitálu; její přístup poukazuje i na některé sla‑ biny a jednostrannosti teorie polí. Sapirová i Casanova vycházejí z jádra Bourdieuovy teorie, aniž by ji podrobovaly zásadní kritice a revidování. Naopak Bernard Lahire přišel s nejpodrobnější a nej‑ propracovanější kritikou teorie literárního pole, kterou prakticky opouští ve prospěch „literární hry“. Posledním z badatelů je Jérôme Meizoz, jenž na Bourdieua v mnohém navazuje, nicméně zaměřuje se především na otázku sebeprezentace autora a zavádí (nebo spíše pro své účely modifikuje) pojem literární postura. Všechny tyto přístupy jsou zhodnoceny z hlediska nároků Bourdieuovy „vědy o dílech“, chtějící propojit textové a kontextové studium literatury a představující nejvlastnější formulaci Bourdieuovy koncepce zpro‑ středkování mezi textem a kontextem; k tomu slouží i souhrnná srovnávací kapitola. Druhá část pak ústí v kritický oddíl, v němž se postupně vracím k otázkám autonomie, kreativity, recepce a ještě jednou k „nové vědě o dílech“ u Bourdieua i jeho pokračovatelů; významným hlasem se zde stává filozof a sociolog Geoffroy de La‑ gasnerie, který kritizuje Bourdieuovo pojetí, aniž by jeho základní postuláty zcela odmítl. Následuje Dodatek 1: Návrat autora, kde se k uvedeným teoriím vracím z poněkud jiného úhlu pohledu: autor je u všech zmíněných badatelů stěžejním sociálním aktérem i hlavním nástrojem studia literatury, jeho chápání u každého z nich se ale liší. Třetí část knihy se zabývá kulturním materialismem. Po úvodu se zaměřuji na první formulaci kulturněmaterialistického projektu u Raymonda Williamse. Nejprve se věnuji jeho základním výcho‑ diskům a pojmům (několikerým definicím pojmu kultura, pojmům struktury zakoušení, reziduální, dominantní a emergentní, hege‑ 10
literatura a sociálno
monie ad.). Williamsovo hledání sjednocujícího konceptu společ‑ nosti a kultury jakožto „totálního“, nikoli však monolitního pohybu našlo vrcholnou podobu v teoretické práci Marxism and Literature (Marxismus a literatura, 1977); konceptu literatury, kategoriím její analýzy a pojetím autora v tomto díle je věnována následu‑ jící kapitola. Williams se soustředí na pozici literatury v celkovém „společensko‑materiálním pohybu“ a zásadně odmítá „specializaci“ literatury (a estetična) jako odlišné kulturní praxe. V dalším oddílu pak přecházím ke druhé fázi kulturního materialismu, reprezento‑ vané v této knize Alanem Sinfieldem, který na Williamse v mnoha ohledech přímo navazuje. Nejprve naznačuji dobově příznačnou genealogii jeho kontextového přístupu a pak se přesouvám ke spe‑ cifikům Sinfieldova pojetí kulturního materialismu (historicita, ideologie, reprezentace, pojem disidence ad.). Sinfield (společně s Jonathanem Dollimorem) provedl obrat kulturněmaterialistické teorie k otázkám disidence, zejména disidence sexuální, a v deva‑ desátých letech se stal předním představitelem gay a lesbických studií ve Velké Británii. Tomuto propojení sociálněkontextového zkoumání literatury a queer problematiky se věnuji v následující kapitole, a to nejprve obecnému Sinfieldovu chápání gay identity a subkultury, a poté především jeho poněkud kontroverznímu po‑ jetí disidentního či queer čtení. Po „případové studii“ zaměřené na Sinfieldovu knihu Wilde Century (Wildeovo století, 1994) a pojem zženštilosti (effeminacy) následuje shrnutí základů Sinfieldovy verze kulturního materialismu. Další oddíl je – podobně jako paralelní oddíl v bourdieuovské části – věnován kritickým úvahám o kul‑ turním materialismu; zabývám se otázkami reduktivity kulturně‑ materialistické interpretace literárních textů, specifiky Sinfieldova historismu a znovu pojmem disidentního čtení. Připojen je ještě Dodatek 2: Kulturní reprodukce, věnovaný srovnání teorie tohoto zásadního mechanismu předávání kulturního kapitálu v díle Pierra Bourdieua a u Alana Sinfielda. Čtvrtá, závěrečná část knihy se vrací ke klíčovým problémům teorie zprostředkování mezi literárním textem a sociálním kon‑ textem v komparativním rámci: zejména k problémům historizace a historicity, singularity, textu jakožto události, k otázkám produkce úvodem 11
a recepce, k jistému podcenění formy v obou zkoumaných přístu‑ pech a k sebereflexivitě badatelského subjektu. Jak je zřejmé, kniha má z velké části metateoretický ráz a je věno‑ vána promýšlení a komparaci teoretických modelů. Připojeny jsou ale také dvě interpretační kapitoly, a to na konci druhé a třetí části jako exkurzy. Obě tyto interpretace vycházejí z přístupů, které jsou v práci určující: Exkurz 1 je věnován zkoumání autorské postury v předmluvě Ladislava Fukse ke druhému vydání jeho románu Myši Natálie Mooshabrové (1977). Pracuji v něm tedy s pojmem, který rela‑ tivně nedávno redefinoval postbourdieuovský badatel Jérôme Mei‑ zoz. Exkurz 2 pak přináší „politické čtení“ Fuksových textů blízké kulturnímu materialismu, ovšem vycházející z myšlení italského filozofa Giorgia Agambena. Interpretační kapitoly každopádně ne‑ představují přímou metodologickou projekci částí teoretických: jsou spíše variacemi diskutovaných přístupů a výhledy k dalšímu mož‑ nému bádání. Tato kniha si klade za cíl provést kritickou srovnávací analýzu teorie literárního pole a kulturního materialismu. Není to ale zá‑ měr jediný, respektive tento cíl je možné rozložit do několika rovin. Zaprvé lze text číst jako dvě do značné míry samostatná pojednání o významných současných kontextově orientovaných přístupech francouzské a anglosaské provenience, postavená na modelu „za‑ kladatelů a pokračovatelů“. Snažím se popsat myšlenkové základy, které jim dali jejich iniciátoři – Bourdieu a Williams (a to shodně v období od šedesátých let 20. století), a pak sleduji další kritické rozvíjení jinými badateli a badatelkami až po současnost.2 Většině autorů, z nichž vycházím, nebyla v českém kontextu dosud vě‑ nována žádná, anebo jen malá pozornost. Jde přitom o velmi vý‑ znamné a vlivné literární teoretiky a sociology literatury a kultury, což vnějškově potvrzují i překlady jejich knih do dalších jazyků. Postbourdieuovská sociologie literatury představuje důležitý literár‑ něvědný proud. Pokud se chceme zabývat Bourdieuovou teorií lite‑ 2 Zejména v případě teorie polí se zabývám převážně generací sociologů literatury, jimž je v současnosti okolo padesáti a kteří jsou na vrcholu svých vědeckých sil. Lagasneriemu ještě nebylo čtyřicet a patří mezi nejpozoruhodnější mladé francouzské sociální myslitele. 12
literatura a sociálno
rárního pole, není možné její bohatou francouzskou recepci opomi‑ nout. Stejně tak Sinfieldův kulturní materialismus představuje jednu z nejzajímavějších a nejpropracovanějších literárněvědných variant queer studií: disidence a „marginalita“ gay a lesbického tématu se v něm stává ústředním prostorem vypracovávání kulturněmaterialis‑ tického přístupu k literatuře. Bourdieuovi se v českém literárněvěd‑ ném kontextu už poměrně značné reflexe dostalo; Williams byl pak donedávna pro českou literární vědu takřka neviditelný (k bibliogra‑ fii viz též Müller – Šebek 2014: 7–8). Druhou rovinou je srovnávací, diakritické čtení obou teorií, je‑ jichž produktivní komplementarita byla výše naznačena. Na je‑ jich vzájemné vztahy upozorňuji v celém textu a specificky pak ve čtvrté, srovnávací části, respektive i v Dodatku 2. Jejich rozdíl‑ nost – tj. pojetí kontextu jako literárního mikrosvěta vs. celkový společenský pohyb – zakládá síť souvztažností, které by měly při‑ spět k osvětlení základního tématu této knihy, tedy zprostředko‑ vání mezi literárním textem a sociálním kontextem, které tvoří třetí, klíčovou rovinu. Zatímco Bourdieuovu teorii literatury lze chápat do značné míry jako jedinečnou konceptuální inovaci (zakotvenou ovšem jak ve starší sociologii společenské specializace, tak v dobo‑ vém strukturalismu), kulturní materialismus vnímám – vedle jeho nepochybné originality – jako jeden z „historismů“ a kontextových přístupů orientovaných na politiku a poetiku sociální diference (jako jsou rozmanité varianty feminismu a genderových studií, postkolonialismus, nový historismus ad.). Každý z těchto základ‑ ních přístupů má z hlediska teorie více variant, nicméně jejich za‑ měření na diferenci, identitu, ideologii a moc je spojuje.3 Hlubší po‑ rozumění otázkám vztahu mezi literárním textem a společenským kontextem – v nepřehledné aktuální situaci dominance nových médií a v „postteoretické“ éře – každopádně není možné bez dů‑ kladné znalosti řešení, která byla předložena v nedávné minulosti. 3 Rád bych zde vyzdvihl ještě jeden specifický, originální a inspirativní kontextový přístup, a sice teorii „politického nevědomí“ Fredrica Jamesona (2003 [1981]). Tu jsem sice do této knihy samostatně nezahrnul, ale několikrát na ni alespoň odkazuji. Jde o stejně zajímavou koncepci zprostředkování mezi textem a sociálním kontextem, jako je teorie literárního pole a kulturní materialismus ( jakožto reprezentant širší skupiny teorií diference). úvodem 13
Resumé/Summary In the book Literature and the Social: Bourdieu, Williams and their Successors the author deals with the problem of mediation between the literary text and its social context. He focuses on two important contemporary context‑oriented approaches to literature: the theory of the literary field, developed by Pierre Bourdieu, and cultural materialism, first formulated by Raymond Williams and further elaborated by Alan Sinfield and Jonathan Dollimore. He interprets these two theories as basic, mutually complementary models: the theory of the literary field presupposes the existence of a (semi-) autonomous literary micro‑world, whereas cultural materialism stresses the full integration of the literary text into the social context, the ‘social material process’ (Williams). The first, introductory part of the book outlines the problem of the mediation between the literary text and the social context and presents the overall structure of the book. In the second part the author concentrates on Bourdieu’s theory of the literary field, his ‘new science of works’, and on contemporary postbourdieusian approaches (those of Alain Viala, Anna Boschetti, Jacques Dubois, Gisèle Sapiro, Pascale Casanova, Bernard Lahire, Jérôme Meizoz and Geoffroy de Lagasnerie) which employ, develop, and modify the field theory, using them to shape his critique of this theory as a model of mediation. The introductory analysis of main concepts of Bourdieu’s theory of action and theory of the literary field (social field, literary field, habitus, cultural capital) is based on his seminal book The Rules of Art: Genesis and Structure of the Literary Field (1992) as well as several important articles on fields of cultural production and literary field and other works by Bourdieu. The chapters which follow are dedicated to questions of autonomy and principles of Bourdieu’s ‘new science of works’, with an excursus on his critique of the aesthetic, belonging in part to another line of his study (the theory of cultural consumption and reproduction). The next, most extensive section considers ‘postbourdieusian’ approaches – the ways in which the theory of the literary field has resumé/summary 265
developed in contemporary francophone literary sociology. The first important article by Bourdieu on the theory of fields of cultural production was published as early as 1966 and a series of other works followed; thus his theory had considerable impact even before the publication of Rules of Art 25 years later. The author therefore examines several important works inspired by the field theory before the publication of Bourdieu’s book, especially those by Jacques Dubois (L’institution de la littérature. Introduction à une sociologie, 1978), Anna Boschetti (Sartre et les Temps modernes. Une entreprise intellectuelle, 1985) and Alain Viala (Naissance de l’écrivain. Sociologie de la littérature à l’âge classique, 1985). The subsequent chapters are dedicated to four prominent contemporary French literary sociologists who in a critical manner further develop Bourdieu’s initial project. The first and foremost of these is Gisèle Sapiro, who employs the theory in her analyses of several periods of development in the French literary field, using statistical methods and focusing on the problem of writer’s social responsibility (esp. in La guerre des écrivains 1940–1953, 1999; La responsabilité de l’écrivain. Littérature, droit et morale en France (XIXe–XXIe siècle), 2011; and Les écrivains et la politique en France. De l’affaire Dreyfus à la guerre d’Algérie, 2018). Pascale Casanova has developed her own approach to ‘world literature’, strongly inspired by Bourdieu’s concepts of literary field and cultural capital (La République mondiale des Lettres, 1999). Her works also point to some weak aspects and biases of the field theory. Both Sapiro and Casanova adopt the main premises of Bourdieu’s theory without substantially criticising or revising it. In contrast, Bernard Lahire has developed the most detailed and elaborated critique of the field theory and abandons it in effect in favour of his own theory of the literary game (La condition littéraire. La double vie des écrivains, 2006). The last of the four key “postbourdieusian” scholars is Jérôme Meizoz, who in many ways follows Bourdieu but focuses predominantly on the author’s self‑presentation, introducing the concept of literary posture (Postures littéraires. Mises en scène modernes de l’auteur, 2007; La fabrique des singularités. Postures littéraires II, 2011; La littérature « en personne ». Scène médiatique et formes 266
literatura a sociálno
d’incarnation, 2016). All these approaches are then assessed with regard to Bourdieu’s ‘new science of works’ whose objective is to interconnect the study of literature concentrated on the text and social context respectively. In the last section of the second part of the book the author once again returns to questions of autonomy, creativity, and the ‘new science of works’. An important voice is offered by Geoffroy de Lagasnerie who in his Sur la science des oeuvres. Questions à Pierre Bourdieu (et à quelques autres) (2011) presents a thorough critique of Bourdieu’s theory from an inner perspective. The second part of the book ends with Appendix 1: The Return of the Author, where all the discussed theories are assessed from the point of view of the pivotal social actor – the author – who has a prominent position in all of them, though each approach differs from the others in many ways. The third part of the book focuses on cultural materialism, first sketching the fundamental notions of Raymond Williams’s theory of culture and literature, before moving on to Williams’s most important successor, Alan Sinfield. With Sinfield the problem of mediation is re‑oriented towards sexual dissidence and social difference, and the result is a remarkable variant of queer literary studies with the concepts of subculture and dissident reading at its centre. After an introductory section the author turns to the first version of the cultural materialist project formulated by Raymond Williams and analyses its main themes and concepts (definitions of culture, structure of feeling, residual – dominant – emergent, hegemony etc.). Williams’s search for the unified concept of ‘culture and society’ as a ‘total’ but not monolithic process found its paramount formulation in his theoretical book Marxism and Literature (1977); the author explores the concept of literature in this work, the categories of analysis and the concept of the writer. Williams focuses on the position of literature in the overall ‘social material process’ and rejects any attempt to ‘specialize’ literature (and the aesthetic) as a separate cultural practice. The subsequent section of the book is dedicated to the second phase of cultural materialism, represented here by Alan Sinfield who in many respects follows Williams. The section provides a sketch resumé/summary 267
of the genealogy of Sinfield’s contextual approach highlighting specific aspects of his cultural materialism (historicity, ideology, representation, dissidence etc.). Sinfield (together with Jonathan Dollimore) turned towards the question of dissidence, primarily sexual, and in the 1990s became a prominent figure in British gay and lesbian studies. The next chapter is dedicated to this interconnection of literary criticism and the field of queer studies, first to Sinfield’s general approach to gay identity and subculture and then to his somewhat controversial notion of dissident queer reading. The following chapter is a ‘case study’ dedicated to Sinfield’s book on Oscar Wilde and the concept of effeminacy (The Wilde Century: Effeminacy, Oscar Wilde and the Queer Moment, 1994) and the last chapter of this section summarises Sinfield’s version of cultural materialism. The next section brings a critical analysis of certain aspects of cultural materialism: the question of reductivity of cultural materialist interpretation of literary texts, the specific features of its historicism and once again the concept of dissident reading. Appendix 2: Cultural Reproduction compares the approaches to this central mechanism of the distribution of cultural capital in the works of Pierre Bourdieu and Alan Sinfield. In the fourth, final part of the book the author returns to key problems of mediation between the literary text and social context by re‑examining and comparing both theories, with special emphasis on problems of historicity, singularity, text as an event, production and reception, the question of form, and self‑reflexivity of research. The overall aim of the book is metatheoretical: it is dedicated to the analysis and comparison of literary theoretical models. However, the author has added two interpretive chapters at the end of the second and third parts. Both interpretations are based on the approaches central to this book. Excursus 1 focuses on the authorial posture in the preface to the second edition of the novel Of Mice and Mooshaber (1977, first ed. 1970) by Czech writer Ladislav Fuks. The excursus thus utilises the concept defined by Jérôme Meizoz and asks whether in a preface there is always a univocal posture (or ethos) to be uncovered or whether the situation can sometimes 268
literatura a sociálno
be more complicated. The Excursus 2 presents a ‘political reading’ of several texts by Ladislav Fuks from a point of view close to cultural materialism but based on Giorgio Agamben’s thought on biopolitics, state of exception and homo sacer. The objective of the book is to provide a critical comparative analysis of the theory of the literary field and cultural materialism. However, this is not its only aim, or rather several levels are relevant. First, the book can be read as two rather separate assessments of two important social contextual approaches to literature coming from France and Britain, based on the model of ‘founders and followers’. The author attempts to capture the thought of Bourdieu and Williams and then track the subsequent development of these theories in the works of other scholars up to the present day. In the Czech scholarly context, most of these authors (except for Bourdieu) have been largely neglected, although for the most part they are important theorists and sociologists of literature and culture. The ‘postbourdieusian’ sociology of literature is an important contemporary current and if we want to assess Bourdieu’s theory of the literary field, we cannot neglect the abundant French critical reception. Similarly, Sinfield’s cultural materialism is one of the most interesting and elaborated variants of literary queer studies: dissidence and marginality of the gay and lesbian topic here become central for the elaboration of the cultural materialist approach to literature. The second level of the book is a comparative, diacritical reading of both theories whose fruitful complementarity is evident. The author highlights their mutual relationships throughout the book and especially in the fourth part and Appendix 2. Their overall difference – that is, the notion of social context as a literary micro ‑world vs. the total ‘social material process’ – establishes the web of correlations that helps to penetrate the problem of mediation between the text and the social context; this forms the third level of the book. Bourdieu’s theory is understood here as a relatively unique conceptual innovation (based, however, in an older sociology of social specialization as well as in contemporary structuralism), cultural materialism can be conceived – besides its undisputable resumé/summary 269
originality – as one of the contemporary ‘historicisms’ and contextual approaches focusing predominantly on the ‘poetics and politics of social difference’.
270
literatura a sociálno
Josef Šebek Literatura a sociálno Bourdieu, Williams a jejich pokračovatelé Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 17. svazek ediční řady Trivium Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2019