LUŽIČTÍ SRBOVÉ V LIDOVÉ SNĚMOVNĚ Nástin p olitic k é h o ži vot a v srb sk é L u ži c i v dob ě ND R
Petr Kaleta
filozofická fakulta univerzity karlovy, 2017
KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Kaleta, Petr Lužičtí Srbové v lidové sněmovně : nástin politického života v srbské Lužici v době NDR / Petr Kaleta. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017. – 180 stran. – (Fontes ; 23. svazek) Anglické a německé resumé ISBN 978-80-7308-751-7 (=162.5) * 342.534 * 323.21 * 328.1 * 328/329 * (430.246) * (430.3) * (048.8) – Lužičtí Srbové – Německá demokratická republika – poslanci – Lužice (Německo) – 20. století – politická angažovanost – Lužice (Německo) – 20. století – zákonodárné orgány – Německá demokratická republika – Lužice (Německo) – politika a vláda – 20. století – Německá demokratická republika – politika a vláda – monografie 323 – Vnitropolitický vývoj, politický život [15]
Recenzovali Timo Meškank Piotr Pałys
© Petr Kaleta, 2017 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017
Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-751-7
Obsah Úvod 7 1. Lužičtí Srbové v saském zemském sněmu a v říšském sněmu do vzniku NDR 15 2. Lužičtí Srbové po válce a jejich angažovanost v politickém životě 31 2. 1. Politické aktivity a právní situace lužickosrbského obyvatelstva po válce 31 2. 2. Lužičtí Srbové v zastupitelských orgánech NDR 37 3. Školská otázka, tisk a předvolební agitace v srbské Lužici 43 3. 1. Lužickosrbské školství v době NDR 43 3. 2. Hlavní orgány lužickosrbské publicistiky a další periodika po roce 1945 48 3. 3. Předvolební agitace a propaganda 53 4. Epocha Kurta Krjeńce (1949–1964) 62 4. 1. Kurt Krjeńc 63 4. 1. 1. V lidové sněmovně 69 4. 2. Ostatní lužickosrbští zástupci v lidové sněmovně 75 4. 3. Seznam lužickosrbských členů lidové sněmovny v letech 1949–1963 90 5. Epocha Jurije Gróse (1964–1989/1990) 92 5. 1. Jurij Grós 95 5. 1. 1. V lidové sněmovně 104 5. 2. Ostatní lužickosrbští zástupci v lidové sněmovně 109 5. 3. Seznam lužickosrbských členů lidové sněmovny v letech 1967–1986 131 6. Epocha převratu (1989/1990) 133 6. 1. Politické změny v srbské Lužici 133
6. 2. Demokratická lidová sněmovna 138 6. 3. Lužickosrbští zástupci v lidové sněmovně 143 6. 4. Seznam lužickosrbských členů lidové sněmovny z roku 1990 149 Závěr 150 Prameny a literatura 157 Seznam zkratek 166 Seznam vyobrazení 168 Jmenný rejstřík 172 Resumé/Zusammenfassung 177 Resumé/Summary 179
Úvod
Dějiny Lužických Srbů, ač dějiny Slovanů, jsou od svého počátku ne‑ dílně spjaty s germánským etnikem a zejména s územím Saska a Bra‑ niborska (dodnes se však stále užívá pojmu Lužice jakožto názvu historického území). V 19. století se poměrně silně rozvinulo lužic‑ kosrbské národní obrození, které přineslo vznik důležitých institucí (především Matice lužickosrbské) a rozmach národní kultury a vědy. Důležitým mezníkem v posílení národního sebevědomí Lužických Srbů bylo založení Domowiny v roce 1912. První světová válka ovšem tyto snahy zastavila a následná porážka Německa na chvíli zase umožnila lužickosrbským představitelům a jejich podporovatelům z okolních zemí uvažovat o možnostech vyčlenění Lužice z Německa. K tomu však nakonec nedošlo. Po jisté stabilizaci lužickosrbského kulturního života ve dvacátých letech 20. století nastalo období naci‑ smu, které uvrhlo Německo do světové války a vedlo k jeho porážce v roce 1945. Na konci války začala probíhat předběžná jednání o po‑ válečném uspořádání té části Německa, již obývali Lužičtí Srbové. O jejich osudu rozhodl vítězný Sovětský svaz, který obsadil východní část Německa (tzv. sovětská zóna) a pod vlastním dozorem ponechal dvojjazyčná území Saska a Braniborska v rámci jednoho politického celku, z něhož v roce 1949 vznikla Německá demokratická repub‑ lika, stát, který se zařadil k východoevropským sovětským satelitům. V dějinách Lužických Srbů tak nastalo nové období, charakte‑ ristické vznikem a nemalou podporou lužickosrbských kulturních a vědeckých institucí, zároveň však zřetelným poklesem národního uvědomění, především pak ústupem lužické srbštiny ve prospěch němčiny. Důležitým vykonavatelem a zprostředkovatelem politiky NDR a Sjednocené socialistické strany Německa (SED) v lužicko‑ srbském prostředí se stala národní organizace Domowina, a proto byli její funkcionáři pečlivě vybíráni a školeni. Jelikož se jedná o problematiku nejnovějších lužickosrbských dějin a mnozí z aktérů a pamětníků ještě žijí, je to téma poměrně citlivé. Základní synté‑ zou pro poválečné dějiny Lužických Srbů stále zůstává práce Sta wizny Serbow. Zwjazk 4. Wot 1945 hač do přitomnosće (Budyšin 1977) 7
autorů Klause J. Schillera a Manfreda Thiemanna, která je psána v marxisticko‑leninském duchu. Nezbytný ideologický podtext má i další poměrně rozsáhlá populárně‑naučná publikace Stawizny Domowiny we słowje a wobrazu (Budyšin 1987) autora France Rajše (Franz Reisch), podrobně líčící dějiny Lužických Srbů ve 20. století. Objektivnější syntézy tak začaly vznikat až v demokratické době po sjednocení obou německých států, hlavně po roce 2000, kdy již existoval poměrně dostatečný historický odstup od zániku NDR. Ústřední institucí lužickosrbského života v době socialistické NDR byla Domowina, jejíž charakteristiku podává práce Ludwiga Ely (Ludwig Elle) Die Domowina in der DDR. Aufbau und Funktions weise einer Minderheitenorganisation im staatlich‑administrativen Sozia lismus (Bautzen 2010). Tentýž autor již dříve publikoval důležitou práci (s dokumenty) o jazykové politice Sprachenpolitik in der Lausitz. Eine Dokumentation 1949–1989 (Bautzen 1995) a dále vydal v publi‑ kaci Die Auslandsbeziehungen der Domowina in der DDR‑Zeit (Lětopis, Sonderheft/Wosebity zešiwk 2015) také korespondenci mezi Do‑ mowinou a zahraničními institucemi. Důležité místo mezi novými pracemi zaujímá monografie Edmunda Pjecha (Pech) Ein Staat – eine Sprache? Deutsche Bildungspolitik und autochthone Minderheiten im 20. Jahrhundert. Die Sorben im Vergleich mit Polen, Dänen und Nordfrie sen (Bautzen 2012), zabývající se školskou a vzdělávací problemati‑ kou v Německu ve 20. století (jedna z hlavních částí se věnuje ob‑ dobí NDR), a to především ve dvojjazyčné oblasti Lužice. Soustředěnou pozornost kultuře a politice Lužických Srbů v době NDR věnuje v posledních letech Timo Meškank, který ve svých publikacích, sepsaných na základě důkladného archivního výzkumu, odkrývá skutečnost, jak východoněmecký režim (přede‑ vším stát, SED, Stasi) v obrovské míře ovládal jednotlivé lužicko‑ srbské instituce. Výsledky svého výzkumu zahájil vydáním kniž‑ ních prací Kultura w słužbje totalitarneho režima (Budyšin 2011)1 a bjez wčerawšeho dnja njeje jutřišeho. zapiski & rozmołwy (Praha 2012).2 Ve 1 Později vyšel i německý překlad této práce, viz MEŠKANK, Timo, Instrumentalisierung einer Kultur. Zur Situation bei den Sorben 1948–1989, Bautzen, Domowina‑Verlag 2014. 2 Na přání T. Meškanka jsou v práci názvy některých jeho publikací ve shodě s jejich titulem uváděny s malými písmeny. 8 úvod
zmíněných pracích publikoval jména těch Lužických Srbů, kteří byli oficiálními nebo neoficiálními spolupracovníky Stasi, což vyvolalo a vyvolává v srbské Lužici vášnivé diskuse.3 Své dřívější poznatky pak tento historik rozšířil vydáním své nejrozsáhlejší práce Sorben im Blick der Staatssicherheit. Die Akten der K 5 MfS der DDR 1949–1989. Mit Unterstüzung des Sächsischen Landesbeauftragten für die Unter lagen des Staatssicherheitsdienstes der ehemaligen DDR (Bautzen 2016), jež se kvůli žhavému tématu a jmenovaným osobám, z nichž jsou mnohé stále naživu, opět neobešla bez diskusí.4 Mimo jiné obsahuje seznam sto dvaatřiceti neoficiálních spolupracovníků Stasi (uve‑ deno je jméno, datum narození, krycí jméno, doba spolupráce atd.) a seznam čtyřiačtyřiceti osob lužickosrbského původu, které byly naopak Stasi prověřovány (stíhány). Poslední Meškankovou knihou byla dosud publikace bjez wčerawšeho dnja njeje jutřišeho. nastawki & dokumenty (Lipsk 2017), kde autor mimo jiné vyjadřuje svůj kri‑ tický postoj k tomu, že současná lužickosrbská historiografie hod‑ notí období NDR zastarale a nekriticky. Důležité místo v této práci zaujímají i dokumenty, v nichž chce Meškank čtenáři ukázat, jak obtížně se téměř třicet let po převratu prosazují v oblasti lužicko‑ srbské vědy a kultury nové kritické pohledy. Zvláštním typem publikací jsou knihy vydané prvním tajemníkem Domowiny Jurijem Grósem,5 v nichž autor vystupuje jako obhájce
3 Informace, jež Meškank publikoval, dokonce vyvolaly soudní spor. Na základě soudního verdiktu z roku 2013 pak bylo nařízeno, že strany, kde je v knize bjez wčerawšeho dnja njeje jutřišeho. bapiski & bozmołwy uvedeno jméno Benedikta Dyrlicha a jeho ženy Moniky Dyrlichowé, musejí být začerněny; viz článek „Meškank ma strony sčornić“, Serbske Nowiny 23, č. 68, 9. apryla 2013, s. 1. 4 Srv. „Rum za dalše slědźenja w MfS nastorćił“, Serbske Nowiny 26, č. 186, 23. septembra 2016, s. 1; KOZEL, Sieghard, „Po faktach smjerćnahladny fundus“, Serbske Nowiny 26, č. 208, 26. oktobra 2016, s. 4; MEŠKANK, Timo, „NDR, statna bjezstrašnosć a Serbja“, Serbske Nowiny 26, č. 217, s. 5. 5 GRÓS, Jurij, Na wšěm wina je ta Domowina…? Pytanje za wotmołwami, Budyšin, Ludowe nakładnistwo Domowina 1992; GRÓS, Jurij, Staatsangehörigkeit: Deutsch. Nationalität Sorbe. Nicht nur Lebenserinnerun gen. Über die Sorben, ihre nationale Organisation und die Nationalitätenpolitik in der DDR und der Bundesre publik Deutschland, Schkeuditz, GNN Verlag 2004; GROß, Jurij, Nach 20 Jahren nachgefragt. Betrachtungen zur nationalen Lage der Sorben, Bautzen, Lausitzer Druck‑ und Verlagshaus GmbH [2009]. Dále to jsou rozsáhlejší nevydané verze předchozích prací uložené v archivu Lužickosrbského institutu, viz SI Budyšin, SKA, AS XI 7 B, GRÓS, Jurij, Nic jenož žiwjenske dopomnjenki. 35 lět w načolnej funkciji w narodnej organizaciji, w Domowinje. Napisane w Budyšinje w lěće 2000; AS XI 7 B, GRÓS, Jurij, Nicht nur Lebenserinnerungen. 35 Jahre in leitender Funktion in der nationalen Organisation, der Domowina, Bautzen im Jahre 2001/2002. 9
politiky, kterou tato organizace pod vlivem SED praktikovala. Vět‑ šina z nich podává velmi podrobné informace o Grósově působení v Domowině, ale i obecně o jejích dějinách po roce 1945, a poodhaluje nám důležité aspekty východoněmecké politiky. Přímo o politické angažovanosti Lužických Srbů po roce 1945 až do převratu v roce 1989, a to od nejnižších obecních zastupitelstev přes okresní a krajské sněmy až po lidovou sněmovnu, existují jen dílčí práce. Jakýsi úvod k dané problematice poskytuje brožura (sešitové vydání) Ludwiga Ely Sorbische Interessevertretung. Vergangenheit und Gegenwart (Bautzen/Bu‑ dyšin 2012), jež mimo jiné obsahuje částečné jmenné seznamy poten‑ ciálních lužickosrbských poslanců nejvyšších německých (a saských) zákonodárných orgánů od roku 1833 až do roku 1990. Důležité doku‑ menty z epochy do roku 1961 zpracoval v publikaci Sorbische Interessen und staatliche Minderheitenpolitik in der DDR. Quellenedition (1947–1961) (Bautzen 2016) Pětš Šurman (Peter Schurmann). Problematice poli‑ tických stran ve dvojjazyčné Lužici na počátku utváření východoně‑ meckého režimu se věnuje rozsáhlá práce Michaela Richtera Deutsche Parteien in der sorbischen Oberlausitz 1945–1953 (Bautzen 2017). Při hledání koncepce moderních lužickosrbských dějin se mů‑ žeme opřít hlavně o některé teze, jež stanovil již na začátku deva‑ desátých let 20. století evangelický farář Jan Malink.6 Díky aktivitě lužickosrbských organizací těsně po druhé světové válce byly vytvo‑ řeny důležité předpoklady pro to, aby po vzniku NDR mohli Lužičtí Srbové založit vlastní kulturní a vědecké instituce. SED však záro‑ veň záměrně postupně (zejména od konce padesátých let) oslabo‑ vala lužickosrbské národní hnutí (bezprostředně po válce tak silné) a většina Lužických Srbů narozených v desetiletích po druhé světové válce pomalu ztrácela svou etnicitu na úkor stabilně se rozvíjející kultury. SED se podařilo mezi Lužické Srby infiltrovat vlastní sys‑ tém, k čemuž jí napomáhala zejména kádrová politika, díky níž byly na přední místa v institucích dosazovány osoby pečlivě stranicky a kádrově proškolené. Některé z nich si ani plně neuvědomovaly, že se takto dávají do služeb východoněmeckého režimu a přispívají 6 Srv. MALINK, Jan, „Mjez spěchowanjom, spjećowanjom a přesćěhowanjom – Serbske stawizny 1945–1960“, in Serbja pod stalinistiskim socializmom (1945–1960), Budyšin, Ludowe nakładnistwo Domowina 1992, s. 18–28. 10 úvod
k odnárodňování srbské Lužice. Domowina a další lužickosrbské in‑ stituce pak poslušně vykonávaly politiku vládnoucí strany. Lužicko‑ srbské obyvatelstvo se tomu nedokázalo vzepřít (až na výjimky, jako byl např. Józef Nowak nebo Michał Nawka a jeho rodinní přísluš‑ níci) a etnická identita Lužických Srbů se tak v epoše NDR značně změnila. Publikace Lužičtí Srbové v lidové sněmovně se snaží v prvé řadě vysto‑ povat, kolik poslanců lužickosrbského původu zasedalo v době NDR v lidové sněmovně, a s tím je zároveň spjata další otázka: Jak lze zjistit lužickosrbský původ u osob, jež zasedaly v nejvyšším zákonodárném sboru NDR? Na první pohled by se zdálo, že to nemůže být úkol zase tolik obtížný, poněvadž se můžeme opřít o lužickosrbská periodika a částečně i o archivní prameny, kde se dají kandidáti do lidové sně‑ movny nalézt. V době NDR však ustupovalo do pozadí tradiční pojetí Lužického Srba, pro něhož byl charakteristický jazyk a etnický původ. Naopak se rozšiřovalo nové, mnohem širší pojetí prosazované oficiální politikou SED, v jehož rámci byly za Lužické Srby počítány i osoby, jež nehovořily lužickosrbsky (mnohdy však lužickosrbsky rozuměly nebo částečně hovořily) a nebyly etnickými Lužickými Srby, avšak žily ve dvojjazyčné Lužici, byly v kontaktu s lužickosrbskými insti‑ tucemi nebo se vdaly či oženily za partnera lužickosrbského původu. Dále tato práce odpovídá na otázku, jaký význam měla lidová sněmovna a zda bylo možné prosazovat v tomto zákonodárném sboru požadavky Lužických Srbů? Jejich nejdůležitější organizací byla v době NDR Domowina, a proto chceme odpovědět na to, zdali mohla nominovat své kandidáty do lidové sněmovny. Po vy‑ pátrání lužickosrbských zástupců bylo důležité získat přehled o je‑ jich sociálním původu a také o tom, spolupracoval‑li někdo z nich (a na jaké úrovni) se Stasi. Tato publikace je vůbec první prací, jež se zevrubněji věnuje problematice osob lužickosrbského původu v lidové sněmovně, a zde shromážděný materiál se tak může stát zá‑ kladem pro následné práce o angažovanosti Lužických Srbů v poli‑ tickém životě (zastupitelských orgánech) NDR. V českém odborném prostoru se jedná zároveň o první vědeckou monografii zabývající se politickou situací v srbské Lužici v době NDR a případnou poli‑ tickou angažovaností lužickosrbského obyvatelstva v této době.
11
Předkládaná monografie je psána chronologicky a dělí se do šesti základních kapitol. První z nich, nazvaná „Lužičtí Srbové v saském zemském sněmu a v říšském sněmu do vzniku NDR“, sleduje anga‑ žovanost lužickosrbských představitelů v nejvyšších zákonodárných orgánech před vznikem NDR. Následující kapitola „Lužičtí Srbové po válce a jejich angažovanost v politickém životě“ charakterizuje situaci v poválečné srbské Lužici před vznikem NDR a nastiňuje po‑ litickou angažovanost lužickosrbského obyvatelstva v NDR. Třetí kapitola, nazvaná „Školská otázka, tisk a předvolební agitace v srb‑ ské Lužici“, poukazuje na to, jak výrazný vliv měla školská otázka na odnárodňování Lužických Srbů, dále čtenáře seznamuje s lužic‑ kosrbskými periodiky z doby NDR a naznačuje, jak tehdy vypadala předvolební agitace. Těžištěm publikace jsou tři kapitoly o lužickosrbských poslancích v lidové sněmovně: „Epocha Kurta Krjeńce (1949–1964)“, „Epocha Jurije Gróse (1964–1989/1990)“ a „Epocha převratu (1989/1990)“. Mezníkem, který rozděluje první dvě, je rok 1964, kdy se hlavním funkcionářem Domowiny stal po Kurtu Krjeńcovi Jurij Grós. Na ži‑ votních osudech zmíněných politických představitelů v epoše NDR je názorně ukázáno, jaký byl tehdy prototyp lužickosrbského funkcio‑ náře. Třetí z těchto kapitol charakterizuje období rozpadu NDR i po‑ slední lidovou sněmovnu, která byla zároveň první demokratickou. V každé ze zmíněných tří kapitol jsou zpracovány životopisy (medai‑ lony) dalších poslanců jednotlivých epoch lidové sněmovny, u nichž alespoň jeden z písemných pramenů uvedl lužickosrbský původ. Tato životopisná část je nezbytná např. pro dokreslení toho, jakého byli původu. O osobách, které nebyly v lužickosrbském životě známy a jimž lužickosrbská média nevěnovala pozornost, máme podstatně méně informací než o lužickosrbských vrcholných představitelích. Nejdůležitějšími prameny (vedle odborné literatury a vydaných dokumentů) pro uvedené tři kapitoly byly zejména tiskoviny, a to především hornosrbská Nowa doba (později Serbske Nowiny)7 a dolno‑ 7 Při citacích konkrétního dne v periodiku Nowa doba jsou názvy měsíců napsány vždy tak, jak jsou uvedeny v jednotlivém čísle periodika (tj. archaické názvy měsíců, dnešní názvy měsíců nebo čísla). Při sjednocení na číslo jednotlivého měsíce by při neznalosti jednotlivých variant měsíců mohlo být obtížné dané číslo vyhledat. 12 úvod
srbský Nowy Casnik. Mnohé z důležitých informací se však podařilo získat i v německých a lužickosrbských archivech, jimiž byly Serb‑ ski kulturny archiw/Sorbisches Kulturarchiv (Serbski institut/Sorbisches Institut) v Budyšíně, Archiv BStU v Berlíně, Bundesarchiv v Berlíně, Sächsisches Hauptstaatsarchiv v Drážďanech a Staats‑ filialarchiv v Budyšíně. Důležité místo mezi prameny zastávají také paralelně pořizované a posléze přepisované rozhovory s bývalými poslanci lidové sněmovny (Dieter Cwar, Jurij Grós, Jurij Čornak a Marja Michałkowa) či dalšími pamětníky, kteří byli v minulosti v kontaktu s lužickosrbskými politiky lidové sněmovny (Sieghard Kozel, Gert Kral, Hańža Winarjec‑Orsesowa). Z knihoven bylo čer‑ páno především z knižních fondů knihovny Lužickosrbského in‑ stitutu v Budyšíně, ale také ze Saské zemské – Státní a univerzitní knihovny v Drážďanech (něm. Sächsische Landesbibliothek – Sta‑ ats‑ und Universitätsbibliothek Dresden) a ze seminární knihovny slavistiky na Sárské univerzitě v Saarbrückenu, kde probíhaly závě‑ rečné práce. Poněvadž se lužickosrbská kultura vyvíjela a vyvíjí v rámci ně‑ mecké kultury (především však německého státu), přináší to různé zvláštnosti, jakými je např. psaní křestních jmen a příjmení osob lužickosrbského původu. V lužickosrbském prostředí (pro nás pře‑ devším v lužickosrbské literatuře a tisku) se užívá jejich slovanské varianty, v prostředí celoněmeckém pak varianty německé. Tato skutečnost však vede k velkým problémům při heuristice v němec‑ kých archivech, kde jsou jména psána výhradně v německé variantě, i když je daná osoba jinak běžně známa pod svým lužickosrbským jménem. V předkládané monografii je z těchto důvodů uváděna u Lužických Srbů primárně slovanská podoba jejich jména a pří‑ jmení, v závorce pak obvykle (nikoli však ve všech případech) jejich podoba německá. Podobně je tomu rovněž u lokalit v saské a brani‑ borské části srbské Lužice. Práce Lužičtí Srbové v lidové sněmovně by nemohla vzniknout bez finanční podpory badatelského projektu, který poskytla Hum‑ boldtova nadace (Humboldt‑Stiftung), za což jí patří prvořadé po‑ děkování. Poděkování za četné rady a poskytnutí příjemných ba‑ datelských podmínek náleží rovněž děkanovi Fakulty jazykových,
13
literárních a kulturních věd (Fakultät Sprach‑, Literatur‑ und Kul‑ turwissenschaften) Technické univerzity v Drážďanech (Technische Universität Dresden) Christianu Prunitschovi a dnes již emeritnímu řediteli Lužickosrbského institutu v Budyšíně Dietrichu Scholzemu. Velké díky patří i dalším pracovníkům Lužickosrbského institutu, a to za pomoc při vyhledávání dokumentů, při vyřizování technic‑ kých záležitostí i za příznivou atmosféru, jež zde panovala. Z dal‑ ších osob, které byly nemalou měrou nápomocny při důkladnějším náhledu do lužickosrbského života v době NDR, je třeba jmenovat historika Timo Meškanka z Lipské univerzity, soukromého badatele Měrka Šołtu, předsedu Matice lužickosrbské v Budyšíně Jurije Łu‑ šćanského a také předního funkcionáře Domowiny z doby NDR Ju‑ rije Gróse (jeho politické činnosti se kniha důkladně věnuje). Jim patří rovněž poděkování. Za cenné rady z pohledu recenzentů práce náležejí díky v neposlední řadě dvěma historikům, a to opět Timu Meškankovi a Piotru Pałysovi (Państwowy Instytut Naukowy – In‑ stytut Śląski w Opolu).
14 úvod
1. Lužičtí Srbové v saském zemském sněmu a v říšském sněmu do vzniku NDR Lužičtí Srbové, obývající v 19. století území Pruska a Saska, byli od dávných dob jako venkované spojeni hlavně s půdou a k jejich způsobu života vždy patřilo také náboženské vnímání světa. Rozho‑ dující změny proběhly v této souvislosti v oblasti Horní i Dolní Lužice v 16. století, kdy většina lužickosrbského obyvatelstva přijala reformaci a malá část z nich v Horní Lužici zůstala katolíky. Tato náboženská diferenciace na evangelíky (Dolní a Horní Lužice) a katolíky (Horní Lužice) se uchovala i v následujících stoletích a zůstala i důležitým do‑ provodným jevem lužickosrbského národního hnutí v 19. století. Du‑ chovní (později také učitelé) se stali jednou z rozhodujících složek lu‑ žickosrbského národního obrození a svou autoritou mohli ovlivňovat i domácí politické dění, i když aktivně obvykle jako poslanci jednotli‑ vých sněmů nepůsobili. V politice se s rozvojem spolkového a politic‑ kého hnutí začaly stále více angažovat selské vrstvy Lužických Srbů. Francouzská červencová revoluce roku 1830 zasáhla i události v Sasku, resp. saskou část Horní Lužice. Pod vlivem narůstajících pro‑ testů na přelomu let 1830–1831 byla 4. září 1831 vydána saská ústava a 17. března 1832 zákon o vyvazování poddanských povinností za ná‑ hradu ve prospěch dosavadních vrchností, který zahájil odstraňování stavovského agrárního řádu v zemi.8 Sasko se takto stalo konstituční monarchií. Zmíněnou ústavou získal saský král svou suverenitu v Lu‑ žici, a Horní Lužice tak byla administrativně začleněna do Saska (do té doby byla lénem českého krále). Některá česká práva (včetně zpět‑ ného navrácení) však zůstala v Lužici zachována, což bylo potvrzeno dohodou saského krále s lužickými stavy 17. listopadu 1834.9 8 ŠOŁTA, Jan – ZWAHR, Hartmut, Stawizny Serbow. Zwjazk 2. Wot 1789 do 1917, Budyšin, Ludowe nakładnistwo Domowina 1975, s. 66–67. 9 Srv. KAPRAS, Jan, Lužice a český stát. K třístému výročí Pražského míru, Praha, Společnost přátel Lužice 1935, s. 19.
15
Resumé/Zusammenfassung Sorben in der Volkskammer. Abriss des politischen Lebens in der sorbischen Lausitz zur DDR‑Zeit Die Monografie Sorben in der Volkskammer ist in sechs Grundkapitel gegliedert. Das erste davon Sorben im Sächsischen Landtag und Reichs tag bis zur Entstehung der DDR verfolgt das Engagement der sorbi‑ schen Vertreter in den obersten gesetzgebenden Organen vor der Entstehung der DDR. Das anschließende Kapitel Die Sorben nach dem Krieg und ihr Engagement im politischen Leben charakterisiert die Lage in der sorbischen Lausitz nach dem Krieg vor der Entstehung der DDR und skizziert ein Bild des politischen Engagements der sorbischen Bevölkerung in der DDR. Das dritte Kapitel mit der Be‑ zeichnung Schulfrage, Presse und Wahlagitation in der sorbischen Lausitz verweist darauf, welchen wesentlichen Einfluss die Schulfrage auf die Denationalisierung der Sorben hatte, ferner macht es die Leser mit den sorbischen Periodika zur Zeit der DDR bekannt und deutet an, wie damals die Wahlagitation aussah. Der Schwerpunkt der Publikation liegt auf den drei Kapi‑ teln über die sorbischen Abgeordneten in der Volkskammer. Den Meilenstein, der die ersten beiden Kapitel, Epoche von Kurt Krjeńc (1949–1964) und Epoche von Jurij Grós (1964–1989/1990) voneinan‑ der trennt, ist das Jahr 1964, als Jurij Grós (Groß) nach Kurt Krjeńc (Krenz) zum führenden Funktionär der Domowina aufstieg. An den Schicksalen der erwähnten obersten sorbischen politischen Vertreter zu Zeiten der DDR zeigen wir, wie der Prototyp eines sorbischen Funktionärs in der DDR aussah. Das dritte dieser Kapitel, insgesamt das sechste Kapitel, Epoche des Umbruchs (1989/1990), charakterisiert die Zeit des Zusammenbruchs der DDR und die letzte Volkskammer. In jedem dieser drei Kapitel werden kurz die Lebensläufe weiterer Abgeordneter der einzelnen Epochen der Volkskammer behandelt. Menschen mit sorbischer Abstammung waren zu DDR‑Zeiten in allen zehn Volkskammern vertreten. Insgesamt verzeichneten wir achtundzwanzig Abgeordnete, in Bezug auf die zumindest eine 177
schriftliche Quelle ihre sorbische Abstammung erwähnte. Unter ihnen waren zwei Abgeordnete, die im Parlament jeweils nur in der Funktion als Ergänzungskandidaten vertreten waren. Die üb‑ rigen von ihnen, die als Ergänzungskandidaten in die Volkskam‑ mer kamen, wurden später zu vollberechtigten Abgeordneten des obersten gesetzgebenden Organs der DDR. Abgesehen von der provisorischen Volkskammer 1949, deren Mitglied aus den Reihen der Sorben nur Kurt Krjeńc war, betrug die Anzahl der Sorben in der Volkskammer jeweils drei (1950, 1958) bis zehn Abgeordnete (1986), und zwar einschließlich Ergänzungskandidaten. Für die Bürger der DDR hatte die Volkskammer, ähnlich wie in den anderen Ländern des Ostblocks, vor allem symbolische Bedeu‑ tung. Die SED wählte zum großen Teil Vertreter aus den Reihen der Arbeiter und Bauern, um propagandistisch zeigen zu können, dass sie die zentralen Kräfte des sozialistischen Regimes sind. Nach den gleichen Prinzipien wurden auch Sorben eingesetzt. Es existierten keine Kriterien, die die Anzahl der Abgeordneten sorbischer Ab‑ stammung in der Volkskammer vorgegeben hätten, immer war je‑ doch mindestens ein führender Funktionär der Domowina vertreten. Wie festgestellt wurde, konnte kein Sorbe direkt für die Domowina kandidieren.
178 resumé/zusammenfassung
Resumé/Summary The Sorbs of Lusatia in the People’s Chamber. An Outline of Political Life in Lusatia during the GDR The book The Sorbs of Lusatia in the People’s Chamber is divided into six main chapters. The first of these, The Sorbs in the Saxony Landtag and in the Reichstag up until the establishment of the GDR, follows the activities of the Sorbian representatives in the highest legislative bodies prior to the establishment of the GDR. The following chapter, The Sorbs after the war and their engagement in political life, characterizes the situation in post‑war, pre‑GDR Lusatia and outlines the political activities of the Sorbian inhabitants in the GDR. The third chapter, called The schooling question, the press and election campaign in Lusatia, draws attention to the significant influence that the issue of schooling had on the de‑ethnicization of the Sorbs, and it further familiarizes readers with the Sorbian periodicals from the GDR period and indicates what pre‑election campaigning at that time looked like. The main part of the publication consists of three chapters on the Sorbian representatives in the People’s Chamber. The milestone dividing the first two chapters, The Kurt Krjeńc period (1949–1964) and The Jurij Grós period (1964–1989/1990), is the year 1964, when Jurij Grós (Groß) became the main office‑holder of the organization Domowina, succeeding Kurt Krjeńc (Krenz). Using the life stories and fates of the highest‑ranked Sorbian political representatives from the GDR period, we demonstrate the prototype of a Sorbian office ‑holder during that time. The third of these chapters and the sixth overall, The revolution period (1989/1990), characterizes the period of the disintegration of the GDR and the final People’s Chamber. Each of these three chapters contains short biographies of other representatives from individual periods of the people’s chamber. People of Sorbian origin were members of all ten people’s chambers during the period of the GDR. Overall, we registered 28 representatives for whom at least one written source mentioned their Sorbian origin. Among them were two representatives who only 179
participated in the sessions as alternates. The others who entered the chamber as alternates later became regular representatives in the GDR’s highest legislative body. If we do not count the temporary people’s chamber from 1949, of which the only Sorbian member was Krjeńc, the number of Sorbs in the People’s Chamber ranged from three (1950, 1958) to ten representatives (1986), including alternates. Like in other countries of the former Eastern Bloc, the People’s Chamber had above all symbolic meaning for the inhabitants of the GDR. For the most part, the SED selected representatives from families of manual laborers or farmers, so that they could demonstrate in a propagandistic way that these were the central forces of the socialist regime. The Sorbs were appointed according to the same principles. There were no criteria predetermining the number of inhabitants of Sorbian origin in the People’s Chamber, however, there was always one prominent office‑holder from the organization Domovina. As the findings of this study reveal, none of the Sorbs could run for office as a direct representative of Domovina.
180 resumé/summary
Petr Kaleta Lužičtí Srbové v lidové sněmovně. Nástin politického života v srbské Lužici v době NDR Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 23. svazek ediční řady Fontes Jazyková redakce Klára Kunčíková, Vladimír Petkevič Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2017