Nasilí na mužích. Sonda do zákoutí lidských vztahů

Mgr. Simona Pikálková, Ph.D. (* 1974) se věnuje sociologickým aspektům vzdělá‑ vání a trhu práce a srovnávacím analýzám vzdělávání v evropských zemích. V letech 2003–2004 byla koordinátorkou meziná‑ rodního projektu pro ČR International Violence Against Women Survey, který se za‑ býval násilím na ženách v mezinárodní perspektivě. Je spoluautorkou monografie Intimate Partner Violence (2013).

Mgr. Zuzana Podaná, Ph.D. (* 1980) pů‑ sobí na katedře sociologie FF UK jako od‑ borná asistentka. Věnuje se kriminologic‑ kému výzkumu se zaměřením na domácí násilí, stalking a delikvenci a viktimizaci mládeže. Výsledky své diplomové práce o násilí v intimních vztazích publikovala v Sociologickém časopise (3/2010), její diser‑ taci o delikvenci mládeže vydala Hlávkova nadace a má již celou řadu studií publiko‑ vaných v zahraničí.

ISBN 978-80-7308-545-2

Násilí na mužích

Jiří Buriánek, Simona Pikálková, Zuzana Podaná

Doc. PhDr. Jiří Buriánek, CSc. (* 1950) vedl v letech 1992–2013 katedru sociologie na FF UK v Praze. Několikrát byl zvolen předsedou Masarykovy české sociologické společnosti, v současné době je členem vý‑ boru Evropské kriminologické společnosti a Rady vědeckých společností AV ČR. Na‑ psal dvě teoreticko‑metodologické mono‑ grafie (Systémová sociologie? Problémy, předpoklady, perspektivy, 1983 a Systémová sociologie: Problém operacionalizace, 1994), učebnici Sociologie (3.vyd. 2008) a množství odborných článků či kapitol v monografiích (Intimate Partner Violence, 2013). Podílí se na další vlně mezinárodního výzkumu delikvence mládeže ISRD3 a zabývá se otázkami po‑ citu bezpečí občanů a obavami z korupce.

NÁSILÍ NA MUŽÍCH Sonda do zákoutí partnerských vztahů

Jiří Buriánek Simona Pikálková Zuzana Podaná

Specifický zdroj ohrožení dnešních mužů ná‑ silím představuje chování jejich partnerek v intimních vztazích. Ačkoli hlavní těžiště případných útoků spočívá ve střetech s ostat‑ ními muži, většinou neznámými, zhruba ka‑ ždý desátý muž se ve svém životě setkal rov‑ něž s fyzickým atakem od vlastní partnerky.

V reprezentativním šetření českých mužů se zjistilo, že více než 5 % zažilo v posledních pěti letech nějaký druh fyzického útoku ze strany manželky či partnerky. Ačkoli tato čísla nejsou dramaticky vysoká, vypovídají přesvědčivým způsobem o existenci pro‑ blému a svým způsobem legitimizují i vydání první systematické publikace na toto téma u nás. Protože ve výzkumu zjišťujeme, že vět‑ šinou jde o poměrně vážné incidenty, nelze tento fenomén podceňovat. Psychické násilí navíc zasahuje ještě větší podíl mužů, jakkoli je těžké v této oblasti stanovit nějakou hra‑ nici „normálu“, zejména pokud jde o „běžné partnerské“ hádky, o projevy žárlivosti nebo nadměrné kontroly. V každém případě je za násilí nutno považovat jakékoli formy smě‑ řující k poškozování, k zneužívání, k vydí‑ rání nebo k jinému zneužití moci, ať již jde o opakované a systematické týrání fyzické, sexuální, psychologické, nebo ekonomické.

Fakta o tom, že muži bývají obětí domácího násilí prakticky stejně často jako ženy, vy‑ volávají již téměř čtyřicet let vášnivé spory mezi feministickou kriminologií a zastánci hypotézy „genderové symetrie“. Tato kniha si neklade za cíl tento spor rozhodnout, uka‑ zuje ovšem nelehkou pozici českých mužů i konkrétní obtíže pomoci případným obě‑ tem. Domácí násilí přitom zasahuje všechna sociální prostředí a jeho výskyt zřejmě do velké míry souvisí s osobnostními charak‑ teristikami partnerky a s průběhem manžel‑ ských krizí a konfliktů.

Kniha nabízí čtenáři seriózní sociologickou analýzu, v níž lze však za řečí čísel tušit ce‑ lou řadu dramatických osudů.

NÁSILÍ NA MUŽÍCH S onda do zá k ou t í partnerskýc h vzt a h ů

Jiří Buriánek Simona Pikálková Zuzana Podaná

filozofická fakulta univerzity karlovy, 2014

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Buriánek, Jiří Násilí na mužích : sonda do zákoutí partnerských vztahů / Jiří Buriánek, Simona Pikálková, Zuzana Podaná. – Vyd. 1. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014. – 110 s. – (Humanitas ; sv. 8) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-545-2 364.63–055.1 * 316.472.42 * 364.63–027.553 – násilí na mužích – partnerské vztahy – domácí násilí – kolektivní monografie 364 – Sociální problémy vyžadující podporu a pomoc. Sociální zabezpečení [18]

Recenzovali PhDr. Veronika Polišenská, Ph.D. PhDr. Jan Tomášek, Ph.D. © Jiří Buriánek, Simona Pikálková, Zuzana Podaná, 2014 © Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2014 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-545-2

Obsah 1. Partnerské násilí a muži jako jeho oběti [Jiří Buriánek]

7

2. Fyzické násilí v partnerském vztahu [Simona Pikálková]

29

3. Psychické násilí [Zuzana Podaná]

45

4. Subjektivní vnímání a důsledky partnerského násilí, možnosti řešení [Simona Pikálková]

66

5. Sebekontrola, partnerské konfigurace a násilí na mužích [Jiří Buriánek]

78

6. Souhrnná analýza prediktorů fyzického a psychického násilí, závěry studie [Zuzana Podaná a Jiří Buriánek]

91

Literatura Resumé/Summary

102 109

1. Partnerské násilí a muži jako jeho oběti Násilí na mužích představuje příslovečnou odvrácenou stranu trestné činnosti, nebo – méně dramaticky řečeno – prostě jenom tak trochu zanedbané téma, a to zejména ve vztahu k násilí partnerskému. Následující text1 zajisté posílí argumentaci ve prospěch legitimity daného tématu: na základě analýzy bohatého faktického materiálu o situaci v ČR chceme doložit, že rozhodně nejde o problém vymyšlený nebo jinak uměle konstruovaný. Využijeme přitom všechny alternativy, jak zjišťovat intimní násilí pomocí běžných sociologických výzkumů i v rámci cílených viktimologických studií, přičemž samozřejmě chápeme, že nejlepší způsob, jak tento jev uchopit, zřejmě představuje triangulace.

Téma násilí mezi intimními partnery spojuje kriminologii (např.

Akers 1973; Agnew 1992) s některými teoriemi rodiny a intimních vztahů (Giddens 1992). Ani zdaleka nejde pouze o problém nastavení právních norem v návaznosti na vývoj rodinného a partnerského soužití. Je zřejmé, že existují značné kulturní rozdíly ve frekvenci incidentů domácího násilí, v jejich vnímání a v reakcích na ně (viz Johnson, Ollus, Nevala 2008; Levinson 1989; Walklate 2001).

Pokud jde o specifické zkoumání násilí proti mužům, stav poznání zůstává stále poměrně skromný: omezuje se pouze na několik menších pilotních studií (Lenz 2001; Jungnitz 2004) nebo na údaje získané z viktimologických šetření, jež jsou k dispozici (viz Heiskanen, Ruuskanen 2011) zejména pokud jde o skandinávské země. Většina studií o partnerském násilí se zaměřuje spíše na muže jako pachatele, ale postupem času se ukazuje, že ani násilí žen vůči mužům zdaleka není výjimečnou záležitostí, ba některé studie dokonce zjistily větší míru násilí páchaného ženami (viz hojně citovaná metaanalýza provedená J. Archerem 2000).

1 Publikace prezentuje výsledky projektu Intimate Partner Violence (Násilí v partnerských vztazích) financo­ vaného grantem GAČR č. 404/12/2452. Její vydání podpořila Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta v rámci programu PRVOUK P 07. partnerské násilí a muži jako jeho oběti 7

Ve společenském uspořádání, které ještě ve 20. století zavíralo oči před násilím páchaným na ženách, nebylo příliš místa pro úvahy o násilí, které v partnerských vztazích zažívají muži. Představa muže, kterého žena bije, se sice objevovala sem tam třeba v lidové tvorbě, ale vždy spíše jako nepříliš pravděpodobná karikatura a umělecká nadsázka. Prezentace domácího násilí jako fenoménu zcela výjimečného či exkluzivního, jenž se může týkat nanejvýš nenormálních, psychicky narušených jedinců, činila přiznání existence násilí ze strany partnera pro oběť natolik stigmatizujícím, že mlčení pro ni představovalo často jedinou reálnou volbu. Muži se v tomto ohledu příliš neodlišovali od týraných žen a jejich šance domoci se nějaké ochrany byly možná ještě o něco menší.

K uvedení tématu partnerského násilí do veřejného diskursu došlo ve světě až na počátku sedmdesátých let zásluhou zejména ženských emanci­pačních hnutí. Ta záhy podnítila také zájem výzkumníků o toto téma, takže se poměrně rychle ukázalo, že dlouho vytěsňovaný problém má v moderní společnosti až překvapivě vysokou prevalenci. Šlo tedy o téma opomíjené vskutku neprávem: Dobash a Dobash (2003) na základě výzkumů z Kanady, USA a Velké Británie odhadují, že alespoň jeden akt násilí ze strany svého partnera zažila během svého života přibližně čtvrtina všech žen a u jedné desetiny se tomu tak dělo opakovaně.

Skutečnost, že ani výzkumná fronta nebyla po teoretické stránce plně připravena, dokládá fakt, že u jednoho z prvních výzkumů domácího násilí v USA National Family Violence Survey (NFVS) rozlišovali jeho autoři (Straus, Gelles, Steinmetz 1980) mezi „normálním“ násilím, které je „činem provedeným se záměrem nebo domnělým záměrem způsobit fyzickou bolest nebo zranění druhému“ a hrubým (abusive) násilím, které „má vysoký potenciál zranit napadenou osobu“, přičemž za „skutečné“ domácí násilí považovali pouze druhý typ (Pikálková 2004).

Feministickou perspektivu koncipující partnerské násilí jako jeden z projevů dominance muže vůči ženě pramenící z patriarchálních vztahů ve společnosti (Dobash, Dobash 1979) značně zpochybnily již první sociologické výzkumy, které doložily, že také násilí žen vůči mužům je poměrně rozšířené, i když jeho následky jsou většinou 8

násilí na mužích

méně závažné. Suzanne Steinmetzová publikovala již v roce 1978 provokativní stať s názvem „The battered husband syndrome“ (Steinmetz 1978), vlastně jakousi alternativu syndromu týrané ženy (Walker 1979; Walker 1984). Jako členka týmu Strause a Gellese využila poznatků z výzkumu, který odhalil, že u 16 % párů se ve vztahu v posledním roce opakovaně objevily různé podoby násilí, kdy u poloviny z nich se role agresora a oběti střídaly, a také mezi páry s jednostrannými agresory byl podíl mužů a žen podobný (Čírtková 2010).

První NFVS přinesl v tomto směru konzistentní výsledek, když v průběhu roku údajně použilo násilí v manželském vztahu 12,1 % mužů a 11,6 % žen (Straus, Gelles, Steinmetz 1980). Ačkoli tento a obdobné výsledky bývají někdy pokládány za podporu hypotézy symetrie násilí mezi mužem a ženou, existují k nim podstatné výhrady: jednak neodlišují, kdy bylo násilí použito záměrně a kdy pouze v sebeobraně, a pak také nehodnotí závažnost násilí (Dobash, Dobash 2004). Navíc jiné studie dospívají k diametrálně odlišným výsledkům, například podle amerického šetření National Crime Victimization Survey z roku 1998 byly ženy obětí partnerského násilí v 85 případech ze 100 (Rennison, Welchans 2000). Tento obraz podporují přirozeně hlavně oficiální statistiky založené na trestněprávní kvalifikaci nebo na výkazech využití institutu vykázání agresora z domácnosti.

Studie vycházející z dat Národního výzkumu násilí v rodině (National Family Violence Survey; Straus, Gelles, Steinmetz 1980; Straus, Gelles 1986; Straus, Gelles 1990), které ukázaly poměrně vysoký podíl případů násilí páchaného na mužích jejich manželkami, byly velmi diskutované a občas kritizované právě proto, že nekorespondovaly s výstupy z jiných výzkumů zabývajících se partnerským násilím, s praxí ve zdravotnických a sociálních zařízeních ani se zkušeností z každodenního života. Jakousi „pomocnou ruku“ k vysvětlení nabídl Johnson (1995), který se do literatury pokusil zavést pojem „běžné partnerské násilí“. Běžné partnerské násilí se jeví jako více genderově vyrovnané a autor je interpretuje na pozadí kulturního kontextu západní kultury, která je údajně násilí nakloněná. Naproti tomu domácí násilí vychází z tradice mocensky odlišného postavení mužů a žen, tedy z genderové struktury společnosti. partnerské násilí a muži jako jeho oběti 9

Příčinou dodnes neustávajících diskusí – pomineme-li vyostřená ideologická stanoviska – může být zmíněná záměna běžných (byť násilných) konfliktů v párovém soužití za domácí násilí. Spouštěčem prvního bývá konflikt, příčinou druhého cokoli, co může posloužit jako záminka. Podstatu domácího násilí ztělesňuje systematické týrání jednoho partnera druhým, takže jeho určujícím znakem je zjevná, dlouhodobá vztahová asymetrie (Čírtková 2008). Nicméně i tam, kde jde o spontánní reakce a o situace, ve kterých se role střídají, lze jen těžko říci, že jde o konstelace vyrovnané a že na škodách nezáleží. Označení nějakého násilí adjektivem „běžné partnerské“ samozřejmě může obstát ve forenzní perspektivě, přesto však zůstává jeho monitoring výzvou jak pro výzkum, tak i pro přemýšlení o kvalitě života v dané společnosti.

Shrnutí současných stanovisek nabízí v návaznosti na Schneidera (2009) L. Čírtková, když u kategorie obecného párového násilí a u vzácné formy „vzájemné střídavé kontroly násilím“ konstatuje vyrovnaný podíl mužů a žen, zatímco u domácího násilí typu „intimního terorismu“ předpokládá 97 % ženských obětí. Čtvrtou formu, kdy fyzický útok proti násilnému partnerovi představuje fakticky „vzpouru“, charakterizuje rovněž vysoký podíl žen jako aktérek (96 %). Čírtková (2010) nicméně uzavírá, že fenomén týraného manžela nebo partnera reálně existuje.

V české společnosti se problematice partnerského násilí dlouho nedostávalo adekvátní pozornosti. Před rokem 1989 nebylo násilí mezi intimními partnery vůbec předmětem veřejné diskuse, první organizace zaměřené na pomoc obětem domácího násilí se postupně objevovaly až v devadesátých letech a kromě přímé pomoci klientům se musely zaměřit také na šíření osvěty mezi veřejností. Na přelomu století pak byly realizovány první sociologické výzkumy zahrnující i oblast násilí v partnerském vztahu a postupně došlo i ke změnám legislativy. Výhodou realizovaných výzkumných šetření ať už obecně viktimologických, anebo specializovaných výzkumů veřejného mínění bylo to, že od počátku byly vedeny snahou získat údaje od obou pohlaví a neomezovat spektrum sledovaných forem (shrnutí mnoha zahraničních studií nabízí např. Straus 2010), typická byla rovněž snaha o zjištění kulturních souvislostí (jde totiž také o to, 10

násilí na mužích

co sami aktéři za násilí považují, jak jsou nastaveny třeba i nepsané normy v dané společnosti).

V České republice se první reprezentativní sociologické výzkumy zahrnující též oblast násilí v partnerském vztahu objevily až koncem devadesátých let. Bloky otázek orientované na násilí v rodině byly zařazeny do dvou sociologických výzkumů bezpečnostních rizik agentury Universitas (řešitel J. Buriánek) pro Ministerstvo vnitra ČR Bezpečnostní rizika 1999 a Bezpečnost občanů 2001 (vyhodnocení viz Vymětalová 2001, shrnutí táž autorka již jako Pikálková 2004). Prvním výzkumem zaměřeným výhradně na oblast domácího násilí byl výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris provedený v roce 2001, který zjišťoval povědomí, postoje a zkušenosti české veřejnosti s domácím násilím. Vlastní viktimizaci partnerským násilím přiznalo 13 % respondentů (Desatero 2001).

Reprezentativní šetření zaměřené z velké části přímo na násilí mezi intimními partnery přinesl výzkum násilí na ženách realizovaný v roce 2003 v rámci mezinárodního projektu International Violence Against Women Survey2 Filozofickou fakultou UK (řešitel J. Buriánek) a Sociologickým ústavem AV ČR (S. Pikálková). Jeho cílem bylo zjistit výskyt násilí v partnerském vztahu v poměrně rozsáhlém kontextu nejrůznějších negativních zkušeností. Šetření sice bylo zaměřeno pouze na ženy, inspirovalo však sondu provedenou později v Jihočeském kraji mezi muži a seniory, a navíc vytvořilo ideové zázemí pro náš nejnovější projekt, podpořený Grantovou agenturou České republiky (Intimate Partner Violence: Follow-up Research to IVAWS 2003).

V něm již šlo o systematické srovnávání situace mužů a žen, jakkoli se v této práci zaměříme na mužské oběti partnerského násilí.

2 Metodologie projektu IVAWS se částečně opírala o International Crime Victim Survey (ICVS), který je úspěšně realizován ve více než 65 zemích světa. I když součástí výzkumů ICVS původně byla i oblast domácího násilí, vzhledem k vysoké míře citlivosti tématu výsledky zjevně neodpovídaly skutečnosti, a proto vznikla koncepce samostatného projektu zaměřeného na problematiku násilí na ženách (Johnson et al. 2008). V České republice byla data pořízena na reprezentativním souboru dospělé populace žen starších 18 let, velikost vzorku činí 1 980 respondentek. Sběr dat proběhl v květnu až červnu 2003. Vzhledem k citlivosti daného tématu byly tazatelkami pouze ženy, které absolvovaly zvláštní školení zaměřené na specifika problematiky násilí na ženách (­Pikálková 2004). partnerské násilí a muži jako jeho oběti 11

1.1 Vymezení partnerského domácího násilí Terminologie v celé oblasti domácího násilí není ani dnes zcela jednotná: je zřejmé, že mezi násilí „v domácnostech“ se počítá i násilí vůči dětem nebo dalším členům, naopak k partnerskému násilí dochází i mimo rodinu, na pracovišti nebo třeba v rámci seznamování a „randění“ (dating violence). Ani samotné pojmy násilí (violence) nebo týrání/zneužívání (abuse) nemusejí být chápány zcela jednotně. Gelles (2003: 838) rozlišuje mezi úzkou definicí, která se omezuje pouze na fyzické násilí, a širokou definicí, která násilí pojímá jako „jakýkoli čin poškozující oběť“. Široké pojetí násilí zahrnuje kromě fyzického násilí i další formy, které lze obecně shrnout pod násilí psychické, sexuální a ekonomické (např. Voňková, Huňková 2004). Způsobů, jak je realizovat, se samozřejmě pachatelům nabízí široká škála: můžeme k nim zařadit například používání donucení, hrozeb, zastrašování, citového týrání včetně ponižování, sociální izolace od rodiny a přátel prostřednictvím neustálé kontroly a projevů žárlivosti, scén, zlehčování vlastní viny nebo obviňování druhého, používání dětí jako „rukojmích“ nebo omezování přístupu k finančním zdrojům (Domestic 2005).

V našem přístupu přirozeně dominuje výzkumné hledisko, jež vede k jen o něco málo užšímu pojetí násilí jakožto chování konceptuálně odlišného od ostatních forem chování způsobujících škodu či bolest jinému člověku (Buriánek, Pikálková 2013), avšak taxativně zasahuje většinu výše uvedených forem násilí a zneužívání. Cílem je získat oporu pro výzkum, který by tyto formy dokázal identifikovat, měřit a analyzovat. Humanistická perspektiva samozřejmě zdůrazňuje širší přístup k definování násilí a pojímá jej jako celou škálu chování či aktů, které způsobují bolest, resp. škodu jinému člověku ve smyslu bránění rozvoje jeho osobnosti a potenciálu. Problém má přirozeně také politické či právní dimenze, které pojímají celou oblast z hlediska právnické terminologie a legislativních úprav – my je ovšem z pochopitelných důvodů odsuneme poněkud do pozadí.

Musíme však připomenout, že v roce 2006 byl u nás schválen zákon č. 135/2006 Sb., kterým se změnily některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím (s účinností od 1. 1. 2007). Přije12

násilí na mužích

tím tohoto zákona se Česká republika zařadila mezi státy Evropské unie, jež mají ve svém právním řádu upravenu ochranu osob, které jsou domácím násilím přímo ohroženy. Důvodová zpráva k zákonu č. 135/2006 Sb., se rovněž přiklání k širší definici a charakterizuje domácí násilí jako opakované násilné jednání nebo vyhrožování takovým jednáním, v jehož důsledku dochází k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti, nebo hrozí, že k němu dojde, a toto jednání se odehrává mezi osobami v rodinném nebo obdobném vztahu, které spolu žijí v bytě nebo domě. Přitom lze jasně identifikovat osobu násilnou i osobu ohroženou, proti které útok směřuje (Důvodová zpráva 2006). Předpokládá se tedy zřetelná mocenská asymetrie.

Domácí násilí v užším smyslu neboli intimní (partnerské) násilí je „jakékoli ohrožující chování, násilí nebo zneužití psychické, fyzické, sexuální, ekonomické nebo emocionální mezi dospělými osobami, které jsou nebo někdy v minulosti byly intimními partnery nebo členy rodiny, a to bez ohledu na pohlaví“ (Voňková, Huňková 2004: 17). Čírtková (2002) uvádí tři základní specifika domácího násilí: 1. soukromí jako místo, kde dochází k partnerskému násilí, 2. opakování a postupný nárůst intenzity násilných incidentů a 3. specifičnost příčin a kořenů domácího násilí. Domácí násilí se většinou odehrává v rámci partnerského vztahu. Hovoříme o něm tehdy, když se nejedná o izolovaný jev fyzické či psychické agrese, ale o systematické počínání jednoho z partnerů, které je vedeno cílem získat kontrolu nad partnerem a má za následek osobnostní dezintegraci oběti.

Toto vymezení se hodí i pro specifický typ partnerského násilí, resp. násilí v intimním vztahu (intimate partner violence), které se zaměřuje výhradně na vztah mezi intimními partnery. Původní zaměření na manželský pár se ovšem v souladu s postupným vývojem společnosti muselo rozšířit i na nesezdaná soužití a později i na páry homosexuální. Jak už bylo výše uvedeno, určitý podíl násilí mezi partnery může být pojímán jako běžné partnerské, v zásadě dyadické a vzájemné násilné chování, jež vyplývá spíše z momentální situace. Může být ale posunuto – naší koncepci více vyhovuje předpartnerské násilí a muži jako jeho oběti 13

Resumé/Summary Aggressive behavior of spouses represents a specific part of victimization risks by men. Although the main core of the (potential) violence to which men are exposed lies in conflicts with other males, and primarily strange and unknown men, roughly every tenth man has also met with a physical attack from his own partner during his life. Furthermore, more than 5 % experienced some type of physical attack from wives or partners in the past 5 years and the last year prevalence can be estimated on 3 %. Although these numbers are not extremely high, they speak convincingly about the existence of the problem of intimate partner violence against men. Mostly because it is a relatively serious issue, this phenomenon cannot be underestimated or trivialized. In addition, psychological violence reaches even a greater proportion of men, though it is difficult to establish a boundary of a “normal” behavior, especially if it concerns “common partners’ quarrels”, a manifestation of jealousy or verbal insults.

If we compared the reported incidence of violence with the situation in a previous calamitous relationship the previous experience seems to be a bit worse. Nevertheless, this difference could be even greater, therefore a certain tendency remains to repeat the experience here (obviously risk partners simply “return on the market”).

In addition, there is a tendency to repeat patterns learned in the family of origin. For the victims, we find that from their childhood or adolescence they bring more frequent experience with violent conflicts among parents, and also have more experience with physical punishment by their caregivers. These factors significantly increase the risk.

Determination of violent behavior of partners by expectable risk factors (alcohol, drugs, aggression in public) was confirmed in most surveys repeatedly. The victimization apparently does not depend too strongly on social status. However, the analysis showed that men who didn’t run a business or have lower than average income are relatively more likely to experience violent conflicts with their resumé/summary 109

partners. Domestic violence affects all social environments, and its occurrence and form probably depends a lot on personality characteristics during matrimonial crises and conflicts. An important predictor of violence is particularly low self-control on the side of partners.

Psychological abuse affects men in approximately the same extent as women. This form of abuse may therefore be considered as dyadic and interpersonal. Indeed it occurs in partner conflicts and the actions are rarely one-way. Although men are generally more resistant to intimate partner violence, maybe this is the reason that these forms are frequent about as often as among women. However, if the offender was a woman, a certain degree of frequent incidence and considerable asymmetry was revealed among detected cases.

Specifically, there is a relatively little chance that somebody else learns about the situation in the case of male victims. Simply said, the chances of external agents finding out are low (only less than 50 % of men said that close friends were aware of their situation).

The problem is that male victimization by intimate partners does not correspond to the male gender identity. It goes beyond traditional cultural patterns.

Psychological abuse could indicate the presence of serious violence in the partnership. It affects the satisfaction with the partnership and it could also play a role in the explanation of the high divorce rates in the Czech Republic. The victimization of men offers a lot of similarities when it is compared to the one of women. For example, the influence of some risk factors (alcohol, drugs, aggression) on the partner side is corroborated in both cases. The phenomenon is relatively independent of social status (violence is omnipresent…) and negative experiences from the past (with previous partnership) affect the next choice but only slightly (in this respect, different pathways can be observed).

110

násilí na mužích

Jiří Buriánek, Simona Pikálková, Zuzana Podaná Násilí na mužích Sonda do zákoutí partnerských vztahů Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 8. svazek ediční řady Humanitas Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2014