Hana Šmahelová: Otevřená hra

OTEVŘENÁ HRA Studie z let 2001–2015 Hana Šmahelová

FILOZOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY, 1234

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Šmahelová, Hana Otevřená hra : studie z let $%%&–$%&' / Hana Šmahelová. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, $%&(. – $)% stran. – (Mnemosyne ; &'. svazek) Anglické resumé ISBN *)+-+%-),%+-()%-& +$(%*&) * +$&.&($., * *,%.+' * +$:,&(.,-) * +$.%* – literární historie – česká literatura – &*. století – národní obrození – Česko – národní identita v literatuře – literárněvědné rozbory – studie – sborníky +$ – Literatura. Literární život [&&]

Na frontispise kresba z cyklu Okna, 1987, papír, tuš, 70 × 50 cm, autor Jiří Voves

Recenzovali prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc. PhDr. Václav Petrbok, Ph.D.

© Hana Šmahelová, 2016 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2016 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-670-1

FrantiĹĄkovi

Obsah Úvodem Obrození z vize zrozené ("##$) Bernard Bolzano a české národní obrození ("##") O romantismu v duchu sportovním ("##") „Čtyry doby“ tří žen ("##") Románové rozhraní v obrazné fikci Labyrintu světa a ráji srdce J. A. Komenského ("##*) Hermeneutická interpretace folklorní pohádky ("##+) Otázka pro … strukturalismus ("##,) Adalbert Sti-er a dějiny literatury ("##,) Rétorické aspekty v biografiích Boženy Němcové ("##.)

Diskuse o současných otázkách literární historie a komparatistiky ("##.)

Zapleten do času. Šalda mezi kritikem a historikem ("##0) Několik poznámek na obranu kánonu a kontinuity v literární historii ("##0) Hledání českého romantismu ("##1) Dějiny literatury na skřipci národní identity ("##1) Kde je vina, kde trest, kde Erben? ("#$#) Aspekty totality v literatuře národního obrození ("#$*) Proměny reprezentace nacionality v literatuře devatenáctého století (2014) O vědě, ideologii a strukturalismu ("#$,)

$+) $$'

Ediční poznámka Seznam literatury Jmenný rejstřík Resumé/Summary

$)+ $)$ $() $'+

" #$ $% &' ($ ') *' #+# #+) ##) #$& #%# #)+ #)* #(# #'+ #'"

Úvodem Bude-li se chtít čtenář orientovat v Otevřené hře podle názvů jednotlivých studií a hledat za nimi nějaký jednotící prvek, bude zklamán.

Z hlediska témat lze v tomto souboru celkem snadno identifikovat skupinu textů, které se vztahují k literatuře národního obrození, u dalších může být vodítkem jméno určité osobnosti (A. Sti-er, B. Němcová, F. X. Šalda), které naznačuje přesah do následujícího období. Tak beze zbytku to však také neplatí: Bernard Bolzano sice ještě patří k obrození, ale studie o Komenského Labyrintu z kýženého zákrytu literatury $4. století vybočuje hluboko do minulosti.

To nejhorší však na čtenáře teprve čeká: úvahy o strukturalismu, o pojetí kánonu a kontinuity, o vztahu mezi dějinami literatury a vědomím národní identity, a dokonce o ideologii v souvislosti s vědou a strukturalismem – to vše jsou texty, jejichž témata mohou působit poněkud disparátně. Nejenže neslibují žádnou novou informaci o historických faktech, naopak naznačují, že v nich půjde spíše o obecnou reflexi dějin literatury, pojmů a historických koncepcí. Úvahy tohoto typu se obvykle žádné velké přízni netěší, a navíc je provází představa, že zbytečně problematizují postupy, které jsou v historiografické praxi ověřené, dané a tudíž samozřejmé.

Má-li však být Otevřená hra skutečně otevřenou, nemůže se uzavírat ani před úvahami, v nichž se literární historie sama, její metody, možnosti a limity poznání stávají předmětem zkoumání. Je však třeba přiznat, že i když se tohoto tématu explicitně týká jen několik textů, směřování k otázkám metodologickým (či spíše noetickým) poznamenává ve skutečnosti všechny texty: souvisí s nimi formulace tezí, určují způsob argumentace, předjímají směr, v němž je v rámci každého jednotlivého tématu možné hledat a nacházet odpověď. V jistém smyslu představuje právě tato orientace – na jedné straně dovnitř, k historické fakticitě konkrétního problému, a zároveň zřetel k jeho situovanosti v určitém konstruktu dějin – sjednocující prvek celého souboru.

Propojení obou aspektů je nejzřetelnější ve studiích, které se zabývají počátky novodobé české literatury v první polovině $4. století.

Ať už se v nich hledají diskurzivní zdroje obrodného hnutí (Obrození ,

z vize zrozené), nebo možnosti, jak se vyrovnat s ambivalentním vztahem nositelů emancipační tendence k jazykově německé kultuře (Bernard Bolzano a české národní obrození, Dějiny literatury na skřipci národní identity), či s ambivalencí českého romantismu, vždy je součástí této reflexe také obecný problém historikova rozumění textům a jeho úsilí o objektivitu poznání.

Aspekt „hledání pravdy“ za podmínek, které pojmenovává zejména hermeneutika, nechybí ani ve studiích, v nichž je východiskem interpretace konkrétního textu: ve studii Rétorické aspekty v biografiích Boženy Němcové jsou právě z tohoto hlediska sledovány proměny jejího životopisného portrétu, „Čtyry doby“ tří žen jsou zaměřeny na sledování a porovnávání stop tzv. ženského psaní, Románové rozhraní v obrazné fikci Labyrintu světa a ráji srdce se týká zárodku moderního románu v ambivalentnosti metaforického vyjadřování, Hermeneutická interpretace folklorní pohádky směřuje k vyznačení hranic Proppovy morfologie pohádky a za otázkami Kde je vina, kde trest, kde Erben? se skrývá upozornění na pozoruhodné posuny, jichž se Erbenově baladě dostalo v komiksovém zpracování.

Jednotné koncepční zázemí prezentovaných studií plní sice funkci integrujícího faktoru, není to však prvek neměnný, který by neměl svoji vnitřní dynamiku. Chronologické uspořádání souboru vyznačuje určitou linii hledání, upřesňování a ověřování daných tezí v návratech k téže otázce, ale z poněkud jiné strany, a nejen to: časová posloupnost vypovídá sice o peripetiích jedné individuální cesty poznání, ale zároveň také přináší jisté dílčí svědectví o tom, jak se profiloval literárněvědný diskurz nového milénia, jaké otázky vzbuzovaly pozornost i kontroverze. V tomto smyslu lze zmíněnou chronologickou linii považovat za součást kontextu obecnějších diskusí o pojetí literární historie, o vztahu mezi teorií a praxí, o dědictví strukturalismu apod.

To vše, co bylo právě řečeno, není hra v obvyklém slova smyslu.

Není to označení jakési lehkonohé nezávaznosti a volnosti. „V lidské hře ozařuje celek světa sama sebe a v tom, co je ve světě, v konečném, nechává vysvitnout rysy nekonečnosti,“ říká Eugen Fink,$ 1 -.

E. Fink, Hra jako symbol světa. Praha, Čs. spisovatel 1993, s. 251.

OTEV3ENÁ HRA

což – domnívám se – do jisté míry vystihuje i povahu poznání, v němž se splétá obraz dějin. I pro tuto hru platí, že si vytváří vlastní skutečnost, má svá specifická pravidla a strategii, a zároveň je vystavena náhodě i nečekaným zvratům; hra, která ve svém průběhu může hráče vrhnout na pokraj rezignace, aby ho vzápětí zaplavila radostí z nové překvapivé možnosti poznání. Hra, která má svůj vymezený čas, a přece je nekonečná.

ÚVODEM

--

Obrození z vize zrozené Od devadesátých let minulého století se do literární historie opět vrací jako živě diskutované téma koexistence české kultury s kulturou jazykově německou. Fenomén, o jehož významu zejména pro formování novodobé české literatury v $4. století nelze pochybovat, představuje však v diskurzu současné literární vědy docela svízelný metodologický problém. Model, který pro uchopení česko-německých literárních (a kulturních) vztahů vytvořili historici na přelomu $4. a "#. století, vychází z předpokladu ovlivňování, přejímání, a proto se také soustředí na evidenci těchto projevů; hlavní osu uvažování při tom tvoří představa o vývojovém směřování české literatury a celého etnika k nacionální obrodě a k emancipaci. Je přirozené, že v popisu tohoto procesu vystupují do popředí protiklady a důsledky vymezování se jednoho etnika vůči druhému.

Takto pojatá minulost české literatury tvoří smysluplný celek, který má nosnou zápletku a dobrý konec celého příběhu (dosažení jazykové obrody, emancipace a posléze státní samostatnosti). Problém je však v tom, že řada jevů a souvislostí, jež spadají právě do oblasti česko-německých vztahů, je odsunuta na okraj jen proto, že se takto nastaveným souřadnicím vzpírají. Chceme -li tuto situaci změnit, chceme-li tyto zdánlivé mimoběžnosti ukázat jako významné ústrojné prvky historického procesu, potom nestačí jen rozšiřovat faktografii o působení německy píšících spisovatelů obou národností v Čechách, ale je třeba akceptovat otevřenější výchozí koncepci dějin, která umožní změnit úhel pohledu. Proto také považuji za nezbytné, aby snaze porozumět funkci česko-německé koexistence v procesu národního sebe-uvědomění předcházel alespoň náznak odpovědí na otázky, jež sice samy o sobě nejsou nové, stále však stojí spíše na okraji zkoumání literárního obrození: $) odkud se vzal paradox, který se vyjevuje v protikladu mezi „stýkáním“ v praxi, v každodennosti veřejného i soukromého života českých vlastenců na jedné straně, a „potýkáním“, k němuž odkazuje obraz Němce – nepřítele a škůdce národa na straně druhé; ") proč a hlavně jakými způsoby se jazykový nacionalismus uchytil v literární komunikaci -<

OTEV3ENÁ HRA

Resumé/Summary 9e book is composed of papers and glosses written in "##$–"#$, however performing as a homogenous unit with methodological topics of literary history as its focal point. Part of the essays relate to disputable and still unanswered questions of the emancipatory movement in which early $4th century modern Czech literature was formed (e.g.: paradoxes in relations to German literature, the question of bohemism, the ambiguous interpretation of the national identity, etc.). In the broader context of author’s scholar work the presented essays show the gradual formation of the concept of paradigmatic interpretation of literary history closely described in her monograph (In the Network of the history of the National revival literature, "#$$). Related to this book are also two papers (The Aspect of totality in the Literature of the national revival and Changes in the Representation of Nationality in Nineteenth-century Literature) that show further methodological potential of the paradigmatic model in tracing historical changes of different cultural phenomena.

9eoretical questions of historical reflection also apply to essays focused on specific aspects of works of particular authors (Němcová, Erben, Šalda, Komenský). These mono-thematic interpretative discursions may be taken as a verification of possibilities that philosophical hermeneutics offers to literary history. The same concept is also featured by the closing essay that with respect to the issue of an individual as both subject and object of history points out the pitfall in relation between science and ideology.

Translated by Jana Kabátová

<=.

OTEV3ENÁ HRA

Hana Šmahelová Otevřená hra Studie z let 2001–2015 Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 15. svazek ediční řady Mnemosyne Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2016