Redernové v Čechách. Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku

REDERNOVÉ V ČECHÁCH NALÉZÁNÍ ZAPOMENUTÝCH PŘÍBĚHŮ 16. A 17. VĚKU

Milan Svoboda

Ediční řada Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis, řídí prof. PhDr. Ing. Jan Royt

Lektorovali: prof. PhDr. Petr Vorel, CSc. prof. PhDr. Josef Petráň, CSc. prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc.

Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vol. X Milan Svoboda: Redernové v Čechách. Nalézání zapomenutých příběhů 16. a 17. věku Vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1 a vydavatelství TOGGA, spol. s r. o., Volutová 2524, Praha 5 © Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2011 © TOGGA, 2011 © Milan Svoboda Redakční spolupráce: Klára Kunčíková Jazyková korektura: Zdena Wiendlová Obálka a typografie: Jana Vahalíková Sazba z písma Fedra: Dušan Neumahr Tisk: Tiskárna PROTISK, s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2011 ISBN 978-80-7308-356-4 (Univerzita Karlova v Praze) ISBN 978-80-87258-57-6 (TOGGA)

OBSAH

15

Úvod

Prameny poznání. Poznat, pochopit, ocenit 21

I.

Historické prameny, jejich uložení a výpovědní hodnota

27

II. Světlo poznání a mlhy nejistot. Autorské reflexe a imprese

27

II.1. Výhledy

30

II.2. Cestami poznání

37

III. Badatelské cesty. Náměty a otázky

43

IV. Regionální dějiny – antikvářské hobby, nebo odborná disciplína? Příklad pánů z Redernu v 16.–17. století

51

V. Redernové pohledem regionální literatury

Čas, který ustrnul – čas, který zmizel 61

I. Danajský dar. Biberštejnské dědictví a Redernové

61

I.1.

Třicetiletá nejistota? Zakoupení Redernů do Království českého

66

I.2.

Zakladatel severočeské větve Bedřich z Redernu

69

I.3.

Redernská krev

79

I.4. První generace v novém domově. Rezidence a život v nich (1558–1621)

97

I.5. Význam rezidencí. Lidé kolem nich

105

II. Melchior z Redernu a jeho rod

105

II.1. Etapy životaběhu urozeného muže (1555–1600)

112

II.2. Jasná hvězda válečníka Melchiora z Redernu (1575–1592)

117

II.3. Na vlastní půdě. Frýdlant, Liberec, Závidov (1581/1591–1600)

122

II.4. Hejnice – katolíci versus protestanti. Konfesionalizace či disciplinace?

139

II.5. V „uherských“ taženích (1593–1600)

154

II.6. „Grosswardeiner Siegesfest“ – ojedinělá festivita protitureckého ražení?

162

II.7. Medaile jako způsob sebereprezentace

164

II.8. Reprezentace hudbou. Redernové jako její mecenáši a Kryštof Demantius

171

II.9. Konec pozemské slávy, počátek posmrtné pompy

183

II.10. Závěť

187

II.11. Osobnost Melchiora z Redernu

188

II.12. Pohřební plátno s Melchiorem z Redernu

197

8

III. Léta trpká i radostná (1600–1617)

197

III.1. Vdova, matka a regentka. Kateřina z Redernu a její sociální role

203

III.2. Spory o poručnictví, právo várečné, hranice panství a dluhy

233

III.3. Na sklonku života. Vdova

235

III.4. Rodinné vazby

238

III.5. Hrob, o němž se neví

242

III.6. Redernská hrobka

249

III.7. „Monumentum“. Redernové zpřítomnělí

269

IV. Nenaplněné rozhojnění otcovské slávy (1591–1641)

269

IV.1. Kryštof II. z Redernu, aristokrat odcházejícího věku (1591–1641)

283

IV.2. Zásluhy o panství i vlast

289

IV.3. Mravy a nemravníci

292

IV.4. Život bez svárů?

293

IV.5. Věci duchovní

297

IV.6. V soukromí

298

IV.7. Albin Šlik třikrát „žalostně probodnutý“?

301

IV.8. Střetnutí (1618–1620)

305

IV.9. Tresty a cesty urozeného exulanta, hledání nového domova (1621–1639)

313

IV.10. Záchvěv Boží přízně. Redern naposledy v Čechách (1639–1640)

318

IV.11. Pax bello potior…

320

IV.12. Není Redern jako Rödern aneb O tom, co se nestalo

Paměť a nepaměť 325

I.

Redernové v dramatické a literární podobě. Pověsti, historická dramata a beletrie

349

II. Exkurs 1: Co je vlast? Vnímání pojmu „vlast“ u Redernů a tehdejší společnosti

359

III. Exkurs 2: Gerhard Heinrich, Popis mauzolea Redernů z roku 1610

363

IV. Exkurs 3: Zpráva Franze Némethyho o otevření hrobky Redernů 17. června 1808

365

Závěr

367 375 375 378 379 397

Zkratky Prameny a literatura Využité prameny archivní a vydané Využité knihovní fondy Staré tisky, rukopisy (do roku 1800 včetně), edice Ediční řady a edice pramenů

9

10

402 404 417 420 461 481 499

Historická beletrie Odborná literatura: slovníky, všeobecné přehledy, bibliografické příručky Diplomové a dizertační práce, stavebně-historické průzkumy, inventáře Monografie, studie, články Rejstřík jmenný a místní Resumé / Zusammenfassung Resumé / Summary

515 551 553

Obrazová příloha Seznam vyobrazení Rodokmen

ÚVOD

Redernové, svobodní páni a příslušníci rozvětveného šlechtického rodu, v historické paměti svého kraje či krajů nikdy nezapadli do úplného zapomnění. Jejich dobu jen překryly jiné časy a mnohé z prožitého a vytvořeného zmizelo s pamětí i prací těch, kdo přirozeným během času ve zdejších městech nebo vsích uvolnili ornou půdu, řemeslnickou dílnu nebo kupeckou stezku svým následovníkům.

Zůstali přítomni v paměti Frýdlantska a Liberecka stavbami, které se rozhodli zbudovat, a to ať již ku svému užitku a vyjádření zámožnosti, vkusu, urozenosti a starobylosti v podobě zámků, nebo ku prospěchu své duše zakládáním kostelů i kaplí. Zůstalo po nich jedno zcela nové město, zvané Horní kvůli okolním dolům, osady v jizerském podhůří, velkolepý náhrobní monument, ale i drobné okenní štítky s erbem, osmipříčlým stříbrným vozovým kolem v modrém poli, kvůli němuž je někteří historikové mylně považovali za příbuzné českých pánů z Kolovrat. Ostatně právě tento znak coby znamení symbolického rodového dědictví se opakuje nad portály zámků, na radnicích, poplužních dvorech i na klenácích a stěnách církevních budov i nad mauzoleem. Zůstal zachován na listinách a listech, jež jím byly pečetěny na důkaz pravosti, a na počátku vlády Rudolfa II. se také objevil v nově uděleném městském znaku tehdy nevelké obce Liberec.

V této knize jsem se snažil podat ucelený, byť pochopitelně ne zcela detailní výklad o působení Redernů v Čechách mezi lety 1558–1621. Smyslem díla je objasnit jejich společenské, politické, kulturní, náboženské a hospodářské souvztažnosti s nejbližším regionem i s děním v Království českém v raném novověku tak, jak ještě nebyly zpracovány. Text je vytvořen na základě studia nevydaných pramenů uložených v archivech České republiky a v zahraničí (Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko). Rovněž jsem čerpal z vydaných dobových soukromých i oficiálních pramenů (korespondence, deníků, pamětí, záznamů úředního a právního charakteru) a využil též regionální historickou produkci a starší i novější českou a zahraniční odbornou literaturu. Tematicky však kniha nevychází pouze z dochovaných pramenů 16. a 17. století vztahujících se bezprostředně ke jmenovanému rodu, ale obsahuje i pozdější hodnocení Redernů v dílech německých vlastivědců a historiografů na severu Čech do roku 1945 a samozřejmě bere v potaz výsledky dílčích badání v regionu ve druhé půli

15

REDERNOVÉ V ČECHÁCH. NALÉZÁNÍ ZAPOMENUTÝCH PŘÍBĚHŮ 16. A 17. VĚKU

20. století. V metodologické části výkladu jsem nabídl také další směry výzkumu a stručně vyložil některé potíže, s nimiž se při výzkumu a současně i výkladu regionální historie potýkáme.

Základním námětem této knihy je nadregionální výklad o dějinách rodu Redernů původem ze Slezska, který v Čechách nejlépe představují od osmdesátých let 16. století do dvacátých let 17. století tři výrazné osobnosti, ačkoli může jít o určité „perspektivní zkreslení“ dané dochováním pramenů. Je však pravděpodobné, že možnost vstoupit do historie rodu byla dána pouze těm, kdo se dočkali vyššího věku. A tato skutečnost se vztahuje na Melchiora z Redernu, jeho manželku Kateřinu, rozenou Šlikovou, a jejich jediného potomka Kryštofa (II.) z Redernu, jimž je zde věnován největší prostor.

Kniha je rozdělena do tří velkých částí. První z nich, nazvaná „Prameny poznání. Poznat, pochopit, ocenit“, představuje všechny využité archivní fondy v České republice i v zahraničí, podobně jako knihovny.

Poskytuje průhled do metod práce a do pojetí výkladu jednotlivých monografií německých regionálních historiků. Naznačuje možnosti v pokračování starších badatelských námětů, všímá si však i obecně srovnatelných výkonů české historiografie sklonku 20. století a stručně pojednává o dalších oblastech výzkumu, díky němuž lze rozšířit a prohloubit nejen vědomosti o pojednávaném rodu.

Druhá, nejobsáhlejší kapitola „Čas, který ustrnul – čas, který zmizel“ předkládá chronologicky i tematicky propojený výklad dějin rodu Redernů od jejich příchodu do Čech roku 1558 až do konfiskace majetků a exilu roku 1621. Všímá si nejvýraznějších osobností rodu tzv. frýdlantské linie.

Hodnotí jejich politicko-správní, kulturní a duchovní počiny a současně se snaží o vhled do myšlenkového světa aristokratů s jejich vztahy k nejbližšímu i vzdálenějšímu okolí.

Třetí hlava „Paměť a nepaměť“ přináší v literární historii dosud málo reflektované téma, když ukazuje Rederny a jejich historii v představách dramatiků, beletristů a literátů převážně z německého, později také z českého jazykového a kulturního prostředí. Obrazové přílohy na konci knihy představují významné stavební památky a jejich výzdobu, ale i náhrobky, portréty a další artefakty Rederny vytvořené nebo s nimi úzce spojené a vzniklé vesměs v období správy jejich panství v letech 1558–1621.

16

ÚVOD

Kniha o rodu svobodných pánů z Redernu v Království českém představuje jen zlomek osobností z rozsáhlého příbuzenstva, usazeného od středověku v mnoha evropských zemích. I přes krátkost jeho setrvání v Čechách z hlediska regionu i dějin celé české země však rozhodně nejde o rod zanedbatelný.

Poděkování patří na prvním místě mé „matce živitelce“ Technické univerzitě v Liberci a jejím „mocným přímluvcům“, jimž vděčím za pomoc při získání čtyřměsíčního stipendijního pobytu v Drážďanech, laskavě poskytnutého tamní Technische Universität.¹ Mohl jsem mj. probádat alespoň některé archivní fondy v Saském hlavním státním archivu (SHSA Dresden), stejně jako docházet do skvěle vybavené Saské zemské, státní a univerzitní knihovny (SLUB). Technická univerzita v Liberci mi v roce 2006 poskytla v rámci interního grantu semestrální volno pro přípravu habilitačního spisu, na němž ještě stále pracuji. Jsem vděčný všem, kteří se mnou mají trpělivost a na výsledek čekají s nadějí.

Díky patří oběma oponentům dizertační práce, panu prof. PhDr. Josefu Petráňovi, CSc., a panu prof. PhDr. Petru Vorlovi, CSc., kteří text doporučili k vydání. Za mnohé vděčím také své někdejší školitelce prof.

PhDr. Lence Bobkové, CSc. Prostřednictvím jejích grantů jsem navštěvoval Zhořelec a jeho Radniční archiv (RA Görlitz) i lehce staromódní Hornolužickou vědeckou knihovnu (OLB Görlitz).² Za opakované týdenní výjezdy do různých poboček Státního archivu ve Vídni vděčím stipendiu, jež mi za pomoci Krajské vědecké knihovny v Liberci poskytoval Rakouský institut pro východní a jihovýchodní Evropu ve Vídni díky paní Ilone Slawinski.³ Poděkování náleží rovněž institucím domácím, mezi něž zahrnuji alespoň: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci, Biskupství litoměřické, archivy ve městech Česká Lípa, Děčín, Havlíčkův Brod, Chrudim, Jablonec nad Nisou, Liberec, Praha a Semily, státní zámky Frýdlant, Lemberk a Grabštejn, muzea ve Frýdlantu a v Li1

Jde o Herbert-Quandt-Stipendium pro doktorandy Technické univerzity v Liberci (únor–květen 2003).

2

Ratsarchiv Görlitz, Oberlausitzische Bibliothek der Wissenschaften Görlitz (1999–2001).

3

Stipendium od Österreichisches Ost- und Südosteuropainstitut Wien (od září 2002 střídavě do února 2009).

17

REDERNOVÉ V ČECHÁCH. NALÉZÁNÍ ZAPOMENUTÝCH PŘÍBĚHŮ 16. A 17. VĚKU

berci a bibliotéky zmíněné již výše. Všude se našlo dost ochotných a trpělivých lidí, jimž jsem vděčný.

Zvláštní díky zaslouží všichni duchovní a správci z nejrůznějších církví, kteří mně i mým studentům a studentkám při bádání otevírají dveře skutečné i pomyslné. Jejich výčet by byl obsáhlý, za všechny chci však připomenout laskavost P. MUDr. Ladislava Kubíčka, jehož tragický konec považuji za přesný otisk společnosti vymknuté z jakéhokoli řádu.

Rád také vzpomínám na Jana Svobodu, laického kazatele Českobratrské církve evangelické, který při své devadesátileté cestě životem posbíral více moudrosti než leckteří univerzitní učenci. Otevřel mi bezděky myšlení světa exulantů, jejich vnímání a prožívání vlasti, víry a vztahu k Bohu. Opravdovost a neotřesitelnost hodnot starého světa mne při hovorech s dědou vždy fascinovaly. Myslím na něj i proto, že se dokončení této knihy nedožil.

Díky náleží mým (bývalým) studentům a studentkám, od nichž jsem se od roku 1996 mohl leccos naučit. Zvlášť myslím na ty, kteří se stali mými přáteli.

Oceňuji rovněž své kolegyně a kolegy z katedry historie FP TU v Liberci, kteří se s nadšením a poctivě věnují své lopotné badatelské i vyčerpávající pedagogické práci, čímž mi vedení tohoto pracoviště dosti usnadňují. Je radost s nimi sdílet kus života.

Zdánlivě na posledním místě díkůvzdání se ocitají moji blízcí, kteří se mnou šťastně vydrželi všechna léta, po něž jsem náš byt a dům zaplnil množstvím knih a jiných pošetilostí. Díky jejich pochopení a ohleduplnosti bývám, jako každý, při studiu i psaní osamocen, avšak nikoli opuštěn.

Frýdlant, Liberec-Rochlice, Praha a Drážďany v zimě a předjaří 2003, Liberec-Vratislavice nad Nisou v zimě 2010.

M. S.

18