Jan Vobořil: Vlivní muži pražských předměstí

VLIVNÍ MUŽI PRAŽSKÝCH PŘEDMĚSTÍ Komu n á ln í eli t y v Kar lín ě a L i b n i v letech 1 8 6 1 – 1 9 1 4

Jan Vobořil

filozofická fakulta univerzity karlovy, 2017

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Vobořil, Jan Vlivní muži pražských předměstí : komunální elity v Karlíně a Libni v letech 1861–1914 / Jan Vobořil. – Vydání první. – Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2017. – 376 stran. – (Fontes ; 19. svazek) Anglické resumé ISBN 978-80-7308-676-3 352 * 352:328/329 * 332.055.2 * 352.075.2 * 911.375.635 * (437.311) – místní správa – Česko – 1860–1914 – lokální politika – Česko – 1860–1914 – místní rozvoj – Česko – 1860–1914 – obecní zastupitelé – Česko – 1860–1914 – předměstí – Česko – 1860–1914 – Karlín (Praha, Česko) – Libeň (Praha, Česko) – monografie 352/354 – Stupně místní, oblastní a ústřední správy [15]

Recenzovali doc. Mgr. Lukáš Fasora, Ph.D. prof. PhDr. Jiří Štaif, CSc.

© Jan Vobořil, 2017 © Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2017 Všechna práva vyhrazena ISBN 978-80-7308-676-3

Obsah Úvod Určující faktory rozvoje Karlína a Libně Přírodní podmínky a životní prostředí Růst zástavby a průmyslu Dopravní síť Obyvatelstvo a jeho struktura Budování identity ve stínu metropole Provázanost Prahy, Karlína a Libně Reprezentativní stavby jako integrační prvek místní identity Město, předměstí, nebo obec?

Karlín jako hnízdo českého podnikatelstva Kdo vládne obci?

Systém obecních voleb Etapy komunální politiky Další hráči a jejich role v komunální politice Národnostní konflikt na lokální úrovni Socioprofesní složení obecní samosprávy Životní styl Příjmy a majetek Národnost Spolková činnost Bydlení a rodina Obecní hospodaření Příjmy a výdaje Zadlužování Vybrané investiční projekty v Karlíně a Libni (plyn, elektřina, přístav, Invalidovna) Jednání o spojení s Prahou Průběh jednání Proč se nepřipojovat?

Postoje karlínské a libeňské elity ke sloučení a jejich obhajoba

9 21 22 26 40 45 57 60 68 76 84 99 101 116 150 166 191 215 215 231 236 244 269 269 276 280 300 300 309 312

Závěr Seznam pramenů Literatura Použité zkratky Přílohy Příloha č. 1: Členové obecního výboru Karlína Příloha č. 2: Členové obecního výboru Libně a pražského sboru obecních starších za Libeň Jmenný rejstřík Resumé/Summary

322 329 333 345 348 360 368 375

Za mnoho cenných rad při psaní této práce děkuji prof. Jiřímu Štaifovi z domovského Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK. Za velkou dávku trpělivosti projevenou při psaní této práce pak děkuji mé manželce Zuzaně.

Úvod Obecní samospráva představovala v druhé polovině 19. a na počátku 20. století jednu z klíčových oblastí realizace české politiky. Právě na úrovni obcí, kterým byla dána zákonodárstvím z přelomu čtyři‑ cátých a padesátých a zejména z počátku šedesátých let 19. století liberální platforma pro přetvoření života městské i venkovské spo‑ lečnosti, lze sledovat důležité společenské změny, jako byl přechod od absolutismu ke konstitucionalismu, od poddanství k občanství, od zemského patriotismu k nacionalismu a od tradiční společnosti ke společnosti industriální.1 Formování samosprávy je jedním z klí‑ čových prvků rozvoje občanské společnosti. Právě v prostředí samo‑ správy, ať už obecní, nebo okresní, vyrostla česká politická repre‑ zentace, pro niž orgány obecní samosprávy představovaly politickou školu, kde na rozdíl od „velké“ politiky byla relativně úspěšná. 2 Obecní samospráva Prahy se pak stala i jakousi neoficiální „vládou“ českého národa, která nejen spravovala samotnou obec, ale vedla také svoji zahraniční politiku, v rámci níž pěstovala vazby zúročené po první světové válce v mladém Československu.3 Ve stínu praž‑ ské metropole rostla celá řada předměstských obcí s různými před‑ poklady pro růst a rozvoj. Na jedné straně tato předměstí předsta‑ vovala vlastně velká samostatná města, nejrychleji rostoucí obce v Českém království, jejichž obecní reprezentace dokázala sebevě‑ domě obhajovat zájmy své i svých voličů, a to jak uvnitř těchto měst, tak ve vztahu k sousední Praze nebo ke státním úřadům. Na druhé straně ale často šlo o hypertrofované vesnice plné špíny z průmyslo‑ vých závodů a přeplněných dělnických domů, kde v obrovském těle mnohatisícových obcí sídlil vesnický duch jejich nedávno se přistě‑ hovavších obyvatel i členů samosprávy.



1 Srov. Hlavačka, Milan, Čtyři faktory středoevropského 19. století, in: Historický obzor III/1994, s. 60–67.

2 Srov. Velek, Luboš, Rozvíjení české samosprávy jako náhrady neexistujícího státu a jako předstupeň státní samostatnosti, in: Lukáš Fasora – Jiří Hanuš – Jiří Malíř (eds.), Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948, Brno 2006, s. 146–151.

3 Hlavačka, Milan, Zlatý věk české samosprávy – Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektu‑ ální rozvoj Čech v letech 1862–1913, Praha 2006, s. 36.

9

Předměstské obce představují specifický vývojový typ obcí, pro něž je do značné míry určující sousedství s velkoměstem, které slouží často jako vzor i místo pro uspokojování řady potřeb. Předměstské obce je tak třeba, více než jiná města a obce, vnímat v kontextu celé městské aglomerace. Tyto obce rostly ve stálé diskuzi o výhodách a nevýhodách sousedství a případného spojení s „hlavním“ městem.

To se odráželo i na charakteru komunálních elit, které se musely často vymezovat vůči svému většímu sousedovi. Dalším specifikem předměstských elit je fakt, že se obvykle jedná o osoby, které do obcí přišly zvenčí, ostatně jako převážná většina jejich obyvatelstva. Způsob prolínání starých a nových měšťanských elit je tak oproti tradičním měs‑ tům často odlišný. Pouze menšina příslušníků těchto elit se v obci naro‑ dila a jen několik osob ve vedení samosprávy pocházelo z rodin, které měly v těchto obcích silnou pozici už v době předbřeznové. Jednalo se hlavně o rodiny sedláků či řemeslníků, jejichž majetek byl s rozvo‑ jem a industrializací obcí transformován ve výhodné stavební parcely.

Tato práce se zaměřuje na komparaci charakteru a vývoje komu‑ nálních elit ve dvou sousedících pražských předměstských obcích – v Karlíně a v Libni. Výběr těchto dvou obcí na pravém břehu Vltavy není náhodný. Obě jsou umístěné na pravém břehu Vltavy, vzájemně spolu sousedí a ve druhé polovině 19. století patřily do jednoho okresu. Jejich růst souvisel zejména s rozvojem průmyslu, v první řadě strojírenského, ale i textilního, kožedělného nebo chemického.

V obou obcích převládalo etnicky české obyvatelstvo, což se odrá‑ želo i na národnostním charakteru místních elit. Ačkoli měl růst po‑ čtu obyvatelstva odlišnou dynamiku, do 20. století vstupovaly obě obce co do počtu obyvatel jako rovnocenné.

Karlín a Libeň se nicméně v mnohém odlišovaly, což mělo vliv i na strukturu a mentalitu jejich komunálních elit. Karlín byl vůbec nejstarším pražským předměstím v pravém slova smyslu, a byl tak také v roce 1817 označen a v podstatě uměle založen, ačkoli samo‑ zřejmě v této době již navazoval na předchozí využití území za Po‑ říčskou branou. S tímto založením byla spojena i pravidla pro jeho rozvoj, která mu vtiskla jedinečnou tvář klasicistního města. Libeň žádný podobný akt založení a regulace nezažila, vyvíjela se kontinu‑ álně a také mnohem živelněji než Karlín.

10 úvod

Pokud jde o zařazení obou obcí do širšího kontextu pražské aglomerace, demograf Antonín Boháč řadí Karlín a Libeň do dvou různých pásem podle toho, jak byly vzdáleny od hlavního města a jaký charakter a načasování mělo jejich splynutí s Prahou.4 Růst Prahy se od konce šedesátých let 19. století přenesl z vnitřní Prahy na předměstí prvního pásma. Nejrychleji rostoucími předměstími, co do počtu obyvatel i zástavby, se postupně stal Žižkov, Královské Vinohrady a Holešovice­‑Bubny. Naopak Karlín byl poměrně brzy zastíněn rychlým rozvojem těchto předměstí, a to zejména kvůli své problematické poloze spojené s nedostatkem stavebních par‑ cel. V případě Smíchova byl růst sice progresivnější, ale už v roce 1890 byl i Smíchov předstižen Žižkovem a Královskými Vinohrady.

Po roce 1890 byl procentuálně nejvýznamnější růst obcí z druhého pásma, především pak Nuslí, Vršovic a Libně. Tento růst začal ocha‑ bovat kolem roku 1910, kdy nejlepší stavební parcely na těchto před‑ městích byly již zastavěny. Obce třetího pásma nebyly až do roku 1921 podle Boháče pro růst Prahy rozhodující. Tyto obce si většinou zachovávaly venkovský charakter, ale bydleli v nich také dělníci za‑ městnaní v průmyslových závodech v Praze a na předměstích. Jen několik málo obcí třetího pásma nabývalo městského charakteru tím, že srůstaly se svým větším sousedem: Břevnov srůstal přímo s Prahou, Michle s Nuslemi a Vysočany s Libní.

Vedle rozdílné dynamiky růstu se obce odlišovaly i rozdílnou strukturou obyvatelstva, která byla dána zejména absencí úřadů a vzdělávacích institucí v Libni, což vedlo k mnohem plošší sociální struktuře. Toto mělo samozřejmě vliv na charakter komunální elity, protože se u moci udržely mnohem déle, podobně jako v jiných men‑ ších městech, řemeslnicko­‑obchodnické vrstvy, což pak zpětně ovliv‑ nilo samotnou obec, její investice a tempo modernizace infrastruktury.

Cílem této práce je především osvětlit, jakým způsobem se for‑ movaly komunální elity v těchto dvou obcích, jak legitimizovaly 4 Do 1. pásma Boháč počítá Karlín, Smíchov, Vyšehrad, Holešovice­‑Bubny, Žižkov a Královské Vinohrady, do 2. pásma Libeň, Vršovice, Nusle, Podolí, Košíře, Dejvice a Bubeneč, do 3. pásma pak Troju, Kobylisy, Střížkov, Prosek, Vysočany, Strašnice, Michli, Braník, Radlice, Břevnov a Střešovice (viz Boháč, Antonín, Hlavní měs‑ to Praha, Praha 1923, s. 16). 

11

svoji vládu, jakým způsobem mezi sebou interagovaly jednotlivé sociální a profesní skupiny v rámci obce, jejích institucí i veřejného prostoru, jak vypadaly a fungovaly vlivové sítě a jak prosazovaly v rámci obce i navenek své zájmy. Předmětem výzkumu byly také životní styl a mentality komunálních elit, jejich motivace k účasti na veřejném životě a způsob, jak se vytvářela jejich místní identita spojená s obcí, v níž většinou neměly své kořeny.

Metodologie, prameny a literatura Základním badatelským problémem na poli výzkumu komunálních elit je otázka, jak tuto elitu definovat, tedy kde hledat příslušníky těchto elit, tzn. osoby, které měly vliv na rozhodování v obcích. Tento vliv byl spoluurčován třemi faktory a jejich vzájemnou kombinací. Ve‑ dle hospodářské moci to byla sociální prestiž a politický vliv.5 Zá‑ kladním kritériem výběru bude pro účely této práce především kri‑ térium institucionální. Klíčové je zde pak obsazení postů v obecní samosprávě, zejména pozice starosty, jeho náměstka a pozice členů obecní rady. Důležitou roli hráli i představitelé politické opozice, zejména představitelé opozičních občanských politických spolků, kteří zpravidla rovněž působili v obecním výboru a měli významný vliv na politický diskurz v obci. Členy orgánů obecní samosprávy zpravidla nacházíme i ve vedení klíčových nepolitických spolků, jako byly měšťanské besedy, místní pobočky Ústřední matice škol‑ ské, Sokol, živnostenské spolky a společenstva či umělecké spolky ochotnické či pěvecké.

Důležitou skupinou příslušníků komunální elity byli nejvýznam‑ nější obecní úředníci, jako byl obecní tajemník, obecní inženýr či stavitel nebo obecní lékař. Tito lidé měli často zásadní slovo při smě‑ řování obce, a jak ukazuje příklad vrcholných úředníků v Karlíně, vedle zastávání pozic v obecní byrokracii vstupovali později i do or‑ gánů samosprávy, případně i do vyšších politických pater.

5 Srov. Cassis, Youssef, Wirtschaftselite und Bürgertum England, Frankreich und Deutschland um 1900, in: Jürgen Kocka (Hg.), Bürgertum im 19. Jahrhundert, Band II. Wirtschaftsbürger und Bildungsbürger, Göttingen 1995, s. 9n.

12 úvod

Vedle výše zmíněných politických elit měly na rozhodování vliv i elity ekonomické, které zpravidla, ale nikoli vždy, s politickými elitami splývaly. Jde zejména o ekonomický vliv vlastníků a ma‑ nagementu velkých továren, které sice měly své zástupce v obecní samosprávě, ale byly schopny rozhodování obcí ovlivňovat i svými ekonomickými nástroji.

Především v silně industrializovaných obcích, jako byly Karlín i Libeň, nelze zapomínat ani na alternativní elity v podobě klíčo‑ vých postav dělnických organizací. Na rozdíl od voleb do zemského sněmu nebo říšské rady se však do první světové války volební řády v obcích neliberalizovaly natolik, aby připustily tyto lidi ve větší míře k politické moci. Zejména ke konci sledovaného období nic‑ méně alternativní elity v podobě dělnických vůdců či mluvčích for‑ mulovaly zájmy, které byly následně prosazovány představiteli ob‑ čanských vrstev. Ti se takto snažili reagovat na tlak organizovaného dělnictva ve snaze zachovat své pozice jak v obecní samosprávě, tak ve vyšších zastupitelských orgánech, ať už při volebních konfronta‑ cích, nebo v rámci různých stávek a demonstrací.

V neposlední řadě nelze zapomínat ani na vliv státu reprezento‑ vaného zejména okresní správou, ale i vyššími úřady, jako bylo mís‑ todržitelství, vídeňská ministerstva nebo sám panovník.

V souladu s tradičně používaným vymezením komunálních elit6 lze za její příslušníky považovat především držitele politického ka‑ pitálu v obcích, tedy příslušníky obecní samosprávy. Tuto skupinu osob lze rozdělit do dvou podskupin, z nichž první odvozovala svůj status a volební právo od držby majetku, tedy ekonomického ka‑ pitálu (Wirtschaftsbürgertum). Sem lze zařadit zejména zámožné továrníky, ale i obchodnické a živnostenské elity. Druhá skupina pak odvozovala svoji pozici od svého vzdělání, tedy kulturního ka‑ pitálu (Bildungsbürgertum) – jednalo se hlavně o vysokoškolsky vzdělané právníky, lékaře nebo techniky. Tyto skupiny samozřejmě částečně splývaly (například u zámožných advokátů nebo naopak 6 Srov. např. Kladiwa, Pavel – Pokludová, Andrea – Kafková, Renata, Lesk a bída obecních samospráv Mora‑ vy a Slezska v letech 1850–1914, Díl II/1 – Muži z radnice, Ostrava 2008, s. 72; Fasora, Lukáš, Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914, Brno 2007, s. 16. metodologie, prameny a literatura 13

u technicky vzdělaných majitelů továren nebo úspěšných architektů a stavitelů). Podle množství toho kterého kapitálu lze potom tyto podskupiny dále dělit na velkoburžoazii (Grossbürgertum) a malo‑ buržoazii (Kleinbürgertum). Časově je práce vymezena roky 1861 a 1914. Spodní hranice je dána rokem, kdy se v Karlíně a Libni po období neoabsolutismu znovu konstituovaly samosprávné orgány. Horní hranice je pak dána ro‑ kem vypuknutí první světové války.

Pokud jde o problematiku komunálních elit v prostředí větších měst, je tomuto tématu věnována poměrně značná pozornost nejen v prostředí Německa a Rakouska, ale již i u nás. Právě z realizova‑ ných výzkumných projektů zaměřených na městské elity lze čerpat ce‑ lou řadu metodologických podnětů. V Německu od osmdesátých let 20. století existují dvě hlavní centra výzkumu, která v edicích Stadt und Bürgertum, vydávané ve Frankfurtu, a Bürgertum. Beiträge zur europäis‑ chen Gesellschaftsgeschichte, vydávané v Bielefeldu, přinášejí práce týka‑ jící se této problematiky.7 Z jejich podnětů pak čerpá vídeňská řada Bürgertum in der Habsburgermonarchie, která se snaží aplikovat výsledky německých výzkumů na specifika mnohonárodnostní habsburské mo‑ narchie. Z rakouských prací jde zejména o IX. díl této řady nazvaný Kleinstadt Bürgertum, věnovaný menším městům monarchie včetně českých a moravských měst Ústí nad Labem, Berouna, Moravského Šternberka a Uherského Hradiště.8 Otázkám samosprávy se věnuje například i 2. díl VII. svazku řady Die Habsburgermonarchie 1848–1918.9 U nás se v posledních zhruba 15 letech tematice obecní samo‑ správy, komunálních elit a formování občanské společnosti ve měs‑ 7 Srov. např. Pešek, Jiří, Výzkum komunálních elit v Čechách a v zahraničí, in: Documenta Pragensia XIV, Praha 1997, s. 21–38; Kladiwa, Pavel, Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum, in: Slez‑ ský sborník 2002, s. 124–143; Fasora, Lukáš – Kladiwa, Pavel, Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850–1918, in: Lukáš Fasora – Jiří Hanuš – Jiří Malíř (eds.), Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948, s. 11–40.

8 Urbanitsch, Peter – Stekl, Hannes (Hgg.), Bürgertum in Habsburgermonarchie Bd. IX – Kleinstadtbürger‑ tum in Cisleithanien 1862–1914, Wien 2000.

9 Rumpler, Helmut – Urbanitsch, Peter (Hgg.), Die Habsburgermonarchie 1848–1918, Bd. VII, Verfassung und Parlamentarismus. 2. Teilband: Die regionalen Repräsentativkörperschaften, Wien 2000.

14 úvod

tech 19. století věnují zejména moravští a slezští historici. V tomto směru je nutné zmínit především třídílnou práci týmu okolo Ost‑ ravské univerzity Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. Vedle této syntetické práce je třeba zmínit i řadu dalších prací věnovaných jednotlivým městům, z nichž vyniká zejména práce Lukáše Fasory Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914. Dále jde o práci Pavla Kla‑ diwy Obecní výbor Moravské Ostravy 1850–1913: komunální samospráva průmyslového města a její představitelé nebo o práci Andrey Pokludové Obecní rada Opavy 1850–1912.10 Z dalších klíčových prací je nutné jme‑ novat i dva konferenční sborníky věnované komunálním elitám Ob‑ čanské elity a obecní samospráva 1848–1948 a Město a městská společnost v procesu modernizace v letech 1740–1918.11 Problematice interakce mezi měšťanstvem a dělnictvem na příkladu šesti moravských měst se vě‑ nuje kniha Lukáše Fasory Dělník a měšťan. Vhodné je také zmínit práce věnované jednotlivým sociálním vrstvám nebo profesním sku‑ pinám, ať už jde o Nástin sociálního vývoje českých zemí 1791–1914 Jany Machačové a Jiřího Matějčka, sborník Člověk na Moravě 19. století, při‑ nášející studie o více či méně reprezentativních představitelích jed‑ notlivých socioprofesních skupin, nebo o práci Andrey Pokludové Formování inteligence na Moravě a ve Slezsku 1857–1910, která přináší kolektivní biogramy příslušníků moravské Bildungsbürgertum.12 Vedle prací věnovaných přímo problematice komunálních elit byly inspiračním zdrojem této práce i podněty vzešlé z Ústavu 10 Kladiwa, Pavel – Pokludová, Andrea – Kafková, Renata, Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska v letech 1850–1914, Díl I.+ II. – Vývoj legislativy, Muži z Radnice, Finance a infrastruktura, Ostrava 2007–2010; Fasora, Lukáš, Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna v letech 1851–1914, Brno 2007; Kladiwa, Pavel, Obecní výbor Moravské Ostravy 1850–1913: komunální samospráva průmyslového města a její představitelé, Ostrava 2004; Pokludová, Andrea, Obecní rada Opavy 1850–1912, Opava 2007.

11 Fasora, Lukáš – Malíř, Jiří – Hanuš, Jiří (eds.), Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948, Brno 2006; Kladiwa, Pavel – Zářický, Aleš (eds.), Město a městská společnost v procesu modernizace v letech 1740–1918, Ostrava 2009.

12 Fasora, Lukáš, Dělník a měšťan – vývoj jejich vzájemných vztahů na příkladu šesti moravských měst 1870–1914, Brno 2010; Fasora, Lukáš – Hanuš, Jiří – Malíř, Jiří (eds.), Člověk na Moravě v 19. století, Brno 2004; Pokludová, Andrea, Formováni inteligence na Moravě a ve Slezsku 1857–1910, Opava 2008; Machačová, Jana – Matějček, Jiří, Nástin sociálního vývoje českých zemí 1791–1914, Opava 2002. metodologie, prameny a literatura 15

hospodářských a sociálních dějin FF UK věnované podnikatel‑ ským a finan­čním elitám nebo hospodářskému nacionalismu: jedná se o sborníky Moderní podnikatelské elity, Nacionalismus zvaný hospodář‑ ský nebo Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století.13 Další důležitou literaturou je komparativní práce Jiřího Peška Od aglomerace k velkoměstu věnovaná problematice růstu středoevrop‑ ských metropolí včetně Prahy, dále je vhodné zmínit práci Milana Hlavačky Zlatý věk české samosprávy, která se věnuje různým tématům vlivu okresní a obecní samosprávy na hospodářský, sociální a kulturní rozvoj Čech, či dvoudílné České dějiny v 19. století zabývající se mimo jiné i proměnou měšťanské společnosti. Podnětné jsou i práce vě‑ nující se obecnímu hospodaření a majetku v daném období, napří‑ klad práce Karla Maiera Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938 nebo práce Jiřího Šouši jr. Obecní majetek v Čechách 1848–1938.14 Podstatná je i otázka právní, tedy jaká pravidla platila pro for‑ mování a činnost obecní samosprávy. V tomto směru jde o klasic‑ kou práci Jiřího Klaboucha Die Gemeindeselbstverwaltung in Österreich 1848–1918 či článek Petera Urbanitsche „Die Gemeindevertretungen in Cisleitanien“, ale rovněž o dobové zákoníky a komentáře k obec‑ nímu zřízení, jakož i o dobový samosprávný tisk, reprezentovaný ze‑ jména časopisem Samosprávný obzor.15 Co se týče literatury vážící se k Libni a Karlínu, je vhodné jme‑ novat zejména dobovou kroniku libeňského učitele Ladislava Hejt‑ mánka pro Libeň a práce karlínského ředitele škol Františka Knei‑ 13 Štaif, Jiří (ed.), Moderní podnikatelské elity – metody a perspektivy bádání, Praha 2007; Kubů, Eduard – Šouša, Jiří (eds.), Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století, Praha 2009; Jančík, Drahomír – Kubů, Eduard (eds.), Nacionalismus zvaný hospodářský: střety a zápasy o nacionální emancipaci / pře‑ vahu v českých zemích (1859–1945), Praha 2011.

14 Pešek, Jiří, Od aglomerace k velkoměstu, Praha 1999; Hlavačka, Milan, Zlatý věk české samosprávy – Sa‑ mospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech v letech 1862–1913, Praha 2006; Týž, České země v 19. století – Proměny společnosti v moderní době I. + II., Praha 2014; Maier, Karel, Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938, Praha 2005; Šouša, Jiří jr., Obecní majetek 1848–1938 – základy právní úpra‑ vy a vývoj komunálního majetku v Čechách v letech 1848–1938, Praha 2009.

15 Klabouch, Jiří, Die Gemeindeselbstverwaltung in Österreich 1848–1918, München 1968; Urbanitsch, Peter, Die Gemeindevertretungen in Cisleitanien, In: Helmut Rumpler – Peter Urbanitsch (Hgg.), Die Habsburger‑ monarchie 1848–1918, Bd. VII, Verfassung und Parlamentarismus. 2. Teilband: Die regionalen Repräsentativ‑ körperschaften, Wien 2000, s. 2199 –2281; Pražák, Jiří, Rakouské právo ústavní I. – Ústava obecní, Praha 1900.

16 úvod

dla, ať už jde o dějiny karlínského školství, nebo rozpracovanou práci k dějinám Karlína po roce 1817, která zůstala v podobě více či méně ucelených poznámek v rukopisné podobě uložena v Ar‑ chivu hlavního města Prahy.16 Z novějších prací je třeba zmínit práci Zdeňka Míky o Karlínu a jeho významu pro Prahu v Pražském sbor‑ níku historickém z roku 1975,17 ale také v nedávné době vyšlé obrazové publikace Jana Jungmanna o Libni a Zdeňka Míky o Karlínu či ma‑ pové soubory k Libni v rámci edice Historický atlas měst ČR.18 Další důležitá literatura se váže k Praze jako takové – například II. díl práce Pavla Běliny a kol. Dějiny Prahy, obsáhlé dějiny Prahy od Vác‑ lava Ledvinky a Jiřího Peška nebo práce Gary B. Cohena Němci v Praze věnovaná pražské německé a německo­‑židovské komunitě.19 Přínosné jsou rovněž články v řadách Pražský sborník historický a Do‑ cumenta Pragensia.

Pokud jde o faktografii, práce se opírá primárně o prameny jak archivní, tak tištěné. Základními archivními fondy jsou Archiv města Libně a Archiv města Karlína, uložené v Archivu hlavního města Prahy. Tyto fondy jsou zde doplněny o fond Sbírka rukopisů, v němž lze najít například karlínskou kroniku nebo nedokončenou práci Františka Kneidla k dějinám Karlína, a fond Okresní správa politická – Karlín, který obsahuje materiály okresního hejtmanství.

Dalšími archivními fondy byly pozůstalostní fondy některých karlín‑ ských literátů nebo vydavatelů, z nichž nejvýznamnější byl fond kar‑ línského advokáta Edmunda Kaizla, obsahující v podstatě ucelenou řadu deníků tohoto advokáta od padesátých let do roku 1893. Z Ná‑ rodního archivu byly využity fondy zejména k dějinám karlínských 16 Hejtmánek, Ladislav, Libeň – historický nástin, Praha – Karlín 1896; Kneidl, František, Paměti škol okresu karlínského, Karlín 1898.

17 Míka, Zdeněk, Průmyslové předměstí Karlín v 19. století a jeho význam pro Prahu, Pražský sborník histo‑ rický IX, Praha 1975, s. 78–141.

18 Míka, Zdeněk, Průmyslové předměstí Karlín v 19. století a jeho význam pro Prahu, Pražský sborník histo‑ rický IX, Praha 1975; Jungmann, Jan, Libeň – zmizelý svět, Praha 2010; Míka, Zdeněk, Karlín – nejstarší praž‑ ské předměstí, Praha 2011; Semotánová, Eva, Historický atlas měst české republiky sv. 14, Praha – Libeň, Praha 2006.

19 Bělina, Pavel a kol., Dějiny Prahy II., Praha – Litomyšl 1998; Ledvinka, Václav – Pešek, Jiří, Dějiny měst: Pra‑ ha, Praha 2000; Cohen, Gary B., Němci v Praze 1861–1914, Praha 2000. metodologie, prameny a literatura 17

a libeňských spolků, ať už jde o Fond České místodržitelství, nebo Policejní ředitelství Praha. Využit byl rovněž fond Měšťanské besedy v Archivu hlavního města Prahy, a to vzhledem k jejímu významu pro formování karlínské komunální elity.

Významným zdrojem byly také informace z tisku, a to jak tisku celostátního (Národní listy, Národní politika, Právo lidu ad.), zájmo‑ vých či odborných časopisů (Technický obzor, Hostimil ad.), tak i re‑ gionálních novin (Karlínské listy, Libeňský věstník, Hlas předměstí, Před‑ městské listy ad.). Zejména u regionálního tisku se v řadě případů jednalo o minoritní listy, které vycházely obvykle jen několik let, nicméně přinášely řadu informací především o zákulisí komunální politiky. Kromě tisku pak šlo o tištěné prameny spojené zejména s Městskou statistickou komisí hl. m. Prahy, k níž byl připojen i Kar‑ lín. Jedná se primárně o Administrační zprávy hl. m. Prahy, Statis‑ tické knížky nebo Almanach hlavního města Prahy.

Důležité je také zmínit příležitostné tisky, které vydávaly přímo obce a věnovaly se v nich nějakému ožehavému problému. Jejich cí‑ lem bylo posílit argumentační pozici či získat subvence na projekty.

Mezi nimi vyniká libeňskou samosprávou vydaná publikace věno‑ vaná propagaci stavby libeňského přístavu nebo publikace sepsaná ředitelem obecního úřadu v Karlíně Karlem Čížkem, v níž je prezen‑ tována karlínská pozice při jednání o spojení obce s Prahou.20 V ne‑ poslední řadě byly zdrojem informací pro tuto práci výroční zprávy nebo různé jubilejní tisky, ať už šlo o významné spolky, nebo školy.

Základní metodou práce bylo vytvoření kolektivního biogramu všech členů obecního výboru ve sledovaných letech a nalezení ty‑ pických příkladů, zejména pokud jde o způsoby jednání, o životní styl či mentalitu komunální elity i jednotlivých socioprofesních sku‑ pin, které ji tvořily. V prostředí Karlína a Libně se jedná o zhruba 350 osob, které byly buď zvoleny jako členové obecního výboru, nebo byly nastálo kooptovány z řad náhradníků po rezignaci nebo úmrtí jiného člena. Jako primární zdroj informací k jednotlivým osobám posloužily zejména informace ze sčítacích operátů z fondu 20 Návrh zřízení hlavního přístavu pražsko­‑libeňského s loděnicí a přístavním průplavem v Libni, Praha 1885; Karel Čížek, Úvaha o spojení obce Karlínské s král. hlavním městem Prahou, Karlín 1885.

18 úvod

Všeobecné sčítání lidu, z konskripčních lístků pražského policejního ředitelství z fondu Policejní ředitelství Praha, ze Soupisu pražských domovských příslušníků z fondu MHMP I. a částečně i z karlín‑ ských a libeňských matrik, katolických i židovských. Z těchto fondů lze zjistit zejména základní data jako bydliště, datum narození, ro‑ dinné vazby, rodiště či domovskou obec dotyčného, velikost bytu a okruh osob, s nimiž bydlení sdílel. Důležitým zdrojem informací pak byly nekrology otištěné v denním tisku nebo různých pamět‑ ních publikacích. Samozřejmě byla využita i řada informací z vý‑ zkumu archivních materiálů v Archivu hlavního města Prahy, na‑ příklad úmrtní oznámení jednotlivých zastupitelů, které sloužily jako podpůrné prameny zejména k vytipování rodinných vazeb, po‑ dobně jako náhrobní nápisy na libeňském nebo olšanském hřbitově, kde tito lidé odpočívají.

Velkým přínosem byla digitalizace některých fondů Národního archivu a Archivu hlavního města Prahy, z nichž byly získány i ově‑ řovány základní informace o jednotlivých příslušnících komunální elity. Konkrétně jde o digitalizované konskripční lístky Policejního ředitelství v Praze uložené v Národním archivu a dále Soupis praž‑ ských domovských příslušníků a částečně digitalizované matriky v Archivu hlavního města Prahy.

Oproti tradičnímu přístupu, který využívá jako základní zdroj informací voličské seznamy k obecním volbám, se bohužel poda‑ řilo dohledat pouze jediný voličský seznam pro Libeň z roku 1864.

Toto nicméně bylo kompenzováno seznamy soudních porotců, které byly pro osmdesátá a devadesátá léta k dispozici pro Karlín i Libeň a vedle informací o bydlišti a zaměstnání obsahují i informace o výši odváděných přímých daní, o jazyku, který dotyčný ovládal i jaký pre‑ feroval, částečně pak i o náboženském vyznání. Vedle toho jsou in‑ formace doplněny z dobových adresářů, jak pražských, které obvykle zahrnovaly i území velkých předměstí včetně Karlína, tak místních, jako byl adresář vydaný samostatně pro Libeň. Významným zdrojem vedle tisku byly i almanachy a encyklopedie věnované zejména pří‑ slušníkům jednotlivých profesí (právníci, lékaři, podnikatelé).

Důležitým výsledkem tohoto výzkumu je seznam členů obecního výboru, v němž je uvedeno povolání, datum narození a případně metodologie, prameny a literatura 19

i úmrtí, pokud se ho podařilo zjistit a dále informace o tom, kdy a jakou funkci v obecní samosprávě dotyčný zastával. Tento seznam je nedílnou součástí práce. Informace o jazykových preferencích, majetkových poměrech, bydlišti, původu nebo rodinných vazbách jednotlivých příslušníků komunální elity jsou pak obsaženy v pří‑ slušných kapitolách. Co se týče významných členů komunální elity, jejichž jména jsou v závěrečných seznamech uvedena tučným pís‑ mem, jsou do textu práce formou poznámek pod čarou zařazeny i jejich krátké medailonky.

Na závěr je vhodné informovat o používané terminologii zejména v případě obecních orgánů. Ačkoli status Karlína nebyl úplně vy‑ jasněn a ačkoli nebyl právně městem, přesto i před svým povýšením na město v roce 1903 běžně používal názvosloví jako purkmistr, měst‑ ská rada nebo městské zastupitelstvo. V této práci je nicméně užíváno právně správného názvosloví, které je jednotné pro Karlín i Libeň.

Vedle starosty jde, zejména ze stylistických důvodů, o dvojici termínů: pro obecní výbor je užit také termín obecní zastupitelstvo a pro obecní představenstvo rovněž termín obecní rada. Pro období po povýšení obcí na města je termín obecní nahrazen termínem městský.

20 úvod

Určující faktory rozvoje Karlína a Libně Období let 1861–1914 bylo v Karlíně a Libni dobou mnoha dyna‑ mických změn, které zcela přetvořily jejich tvář. Přechod od venkov‑ ské obce k modernímu městu měl v každé z obcí jiný průběh. Tvář uměle založeného Karlína a její proměny do značné míry určoval regulační plán s celou řadou pravidel, která měla od počátku zajis‑ tit, že nově založená obec bude pražským předměstím, jež postupně splyne s hlavním městem. Relativně malá plocha Karlína a stavební omezení na všech světových stranách pak zapříčinila zahuštěný cha‑ rakter zástavby, který měl od počátku městský charakter. Původně klasicistní či empírová zástavba byla v prvních letech 20. století po‑ stupně doplňována secesním Novým Karlínem, který vznikal na vy‑ koupených pozemcích u Invalidovny a představoval reprezentativní bydlení pro zámožné vrstvy obyvatel nejstaršího pražského před‑ městí.

Naopak Libeň byla na počátku šedesátých let venkovskou obcí, na jejíž charakter neměly první průmyslové závody zásadní vliv.

Rozvoj zástavby a proměna jejího charakteru byly pak mnohem ži‑ velnější. Přestože Libeň zažila strmý růst včetně výstavby městských vícepatrových domů, i na přelomu století zůstal rozsáhlým částem Libně venkovský charakter, který se zvláštně snoubil s místním průmyslem. Spisovatel V. K. Krofta, narozený v Libni v roce 1896, vzpomínal na Libeň svého útlého mládí takto: „…ulice se podobaly dásním starých lidí. Co chvíli scházel dům, na jehož místě se černala vykotlaná jáma porostlá travou a bodláčím. A pole byla i uprostřed ulic… Nízké jednopatrové domky podél dvou hlavních ulic, vybíha‑ jících z návrší palmoveckého, vesnická sousedskost, kde viděli jedni druhým do každodenní mísy… Taková byla podoba a tvář rodného hnízda za let vířících kolem roku 1900.“1 1 Krofta,Václav, Život začíná dnes – Zrození města, Praha 1946, s. 17–18.

21

Resumé/Summary The monograph Vlivní muži pražských předměstí (Influential men of Prague suburbs) compares municipal elites in Karlín and Libeň – two suburban areas of Prague – between the years 1861 and 1914.

Both independent municipalities were among the rapidly growing industrial communities with a significant presence of large mechanical engineering factories owned by shareholders. Moreover, Karlín also functioned as a commercial and financial center. Karlín was the oldest Prague suburb in the true sense of the word and was based on a sophisticated classicist plan in 1817. Libeň continuously evolved from a rural community and its development was left uncontrolled.

The monograph, which is based primarily on archival materials and historical sources, analyzes specific characteristics of both suburban municipalities, urban development and demographics in the considered time period, as well as formation of municipal elites at the level of local government, election race and development of local politics. It also discusses the socio­‑professional characteristics of members of local government and their lifestyle based on collective biography considering among others their property, sources of income, national preferences, social activities and housing standards and formation of family relations.

Members of local elites are characterized mainly as members of the municipal authorities with political influence, but also other people or legal entities, often with informal influence based on economic or social capital. They played an important role in community life, such as managing municipal officials, large factories, various interest groups and professional associations or organized labors. From the national point of view both municipalities were represented by Czech speaking elites, but German­‑speaking residents (especially in Karlín) played an important role in life of community, although not formally at the political level. An interesting aspect is a large Jewish community, whose members were Czech speakers, yet in private and religious life they often preferred German. German was usually also their mother language.

375

Social structure in Karlín was significantly more complex than in Libeň. This was also reflected in the structure of municipal elites with important involvement of the well­‑educated social class, such as lawyers, alongside managers. In Libeň, on the other hand, mainly artisans and merchants formed the elite. Members of municipal authorities of Karlín were wealthier, had better accommodation with more service staff, than in Libeň. They had also supra­‑regional ambitions and contacts.

Differences in skills of municipality elite members were manifested for example in municipal management and the ability to implement significant modernization projects as well as the degree of confidence in relation to the state administration or in relation to the capital city of Prague during negotiations to join it. The monograph deals with chosen modernization projects such as the construction of the harbor in Libeň, electrification and gasification of Karlín or building of a new part of the town on the former military training ground near Invalidovna in Karlín. Karlín was generally more successful in modernization projects, but also in the municipal finances and the use of credits. Positions of Karlín’s municipal elites are then reflected in a negative attitude towards the connection of the town with Prague. On the other hand, Libeň sought a connection and had no serious doubts about it.

376 resumé/summary

Jan Vobořil Vlivní muži pražských předměstí.

Komunální elity v Karlíně a Libni v letech 1861–1914 Vydala Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, nám. Jana Palacha 2, Praha 1, jako 19. svazek ediční řady Fontes Jazyková redakce Zdena Wiendlová Typografická osnova František Štorm Sazba z písem Baskerville Pro a John Sans Pro studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Tiskárna PROTISK s. r. o., České Budějovice Vydání první, Praha 2017