Kamil Bouška, Inventura by Éditions Fra

Kamil Bouška Inventura

Každé ráno žeru svoje srdce!

Česká poezie

fra

Kamil Bouška Inventura

Česká poezie

fra

Kamil Bouška (1979) je členem básnické skupiny Fantasía. Publikoval ve skupinovém sborníku Fantasía (2008). Samostatným debutem byla sbírka Oheň po slavnosti (2011), za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera za poezii a objev roku. V roce 2015 vydal druhou sbírku básní Hemisféry.

fra

Kamil BouĹĄka Inventura

Ve Fra vyšlo

Oheň po slavnosti, Hemisféry, 2015

2011

Kamil BouĹĄka Inventura

fra

Česká poezie

Kamil Bouška Inventura Redaktor Petr Borkovec Fotografie Helena Šantavá, 2015 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, www.fra.cz, roku 2018 jako svou 177. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Éditions Fra, 2018 Text © Kamil Bouška, 2018 Photos © Helena Šantavá, 2015 Author photo © Jana Plavec, 2018 ISBN 978-80-7521-059-3

AA038

S láskou k člověku a tichou vzpomínkou na všechno lidské

Inventura

Všechno, co můžu říct, je všechno, ale nemám slova, aspoň se nesměju do dlaní a neřvu do klobouku, když mluvím, zatímco ztrácím každým slovem každý den, každou minutu, místnost za místností, krok za krokem, nestrávený od nehtů na nohou až po vlasy, zvenku i zevnitř, ztrácím člověka za člověkem a jazyk nechávám na jazyku, a ten živí, přiživuje a vykrmuje člověka, štěpím se v člověku zvratně a křižmo, přežvykuju od kůrky, drolím se, omílám, rozmělňuju a napodobuju kůži – jsem ten a tenhle a tahle taky, chlebové těsto já, všechno, které není, jen vítr, kámen, jinovatka.

Proboha, ale ten člověk… … je to přeci člověk?

Inventura

Člověk byl někdy vděčný prachu, někdy klečel před prachem a byl mu vděčný za každý kout, do kterého se mohl schovat, někdy by člověk dal prachu celé srdce, jen aby mohl košťátkem vymetat kouty, vymetat zrnéčka a chuchvalečky, i když už nebylo nic k vymetení, člověk pak někdy klečel před vlastními dlaněmi, pokládal je na ubrus a modlil se za drobky, za každý žmolek ztvrdlého rohlíku, aby dlaně mohly hladit a dávat smysl, člověk pak někdy rovnal srovnané hřbety knih v regálech, někdy zaléval zalité květiny a říkal si, že nakonec bude všechno dobré, říkal si, že člověk nakonec bude, že člověk někdy a pak nakonec, a mluvil k člověku, někdy k člověku, někdy od člověka, a říkal si a mluvil, protože nebylo co říct, nebylo někdy a pak schovával dlaně mezi stehna, aby neviděl ruce, někdy měl plné zuby svých rukou, které zametají a dávají smysl hebké rovině, člověk byl někdy, někdy byl člověk a někdy byl vděčný prachu a klečel před prachem pro každý kout, do kterého se mohl schovat a zazpívat si za každé zrnko prachu, i když už nebyl žádný hlas po ruce ani po člověku, protože nebylo co říct, protože před sluncem za sluncem nikdo nechce stát.

Inventura

Člověk musel kolikrát přecházet z pokoje do pokoje, člověk musel procházet zdí, protože nebyla po ruce klika, ani dveře, ani ruka, člověk se pak musel slepovat, lepit, pracně letovat kosti světlem pozdních odpolední a člověk musel světlo, člověk musel světlo vyškrabovat, vyklepávat z bot, vyprošovat na podrážkách a pantoflích, člověk se přitom musel držet, držet svého čtverce, útulně držet, zútulnit se a těžce, těžce skládat hlavu do pískání v uších a správně si rozumět a nezaměňovat se, člověk musel kolikrát jenom nehtem vyškrabovat množství člověka, množství, jedna, dva, tři, sestry a bratry pracně slepovat a držet ochrannou ruku, ale ta chyběla, a člověk musel kolikrát kamarádit s přelétavou mouchou, kolikrát, kolikrát, by nespočítal ani jednou, ani jeden, ani jedna hlava na hlavě, člověk si musel kolikrát hodit hašlerku nebo mentosku, aby mohl zaslechnout vlastní mlčení, člověk musel kolikrát mluvit i za ty, kteří nemají co říct, a ti museli mlčet i za člověka, který mluví, člověk musel, aby mohl, člověk musel poslouchat kašel dítěte z protějšího domu a správně rozumět a dělat si čárky, dělat za sebou čárky a nevynechat, nevynechat ani jednu, ani jednu z těch, která ho pak vyplivne, člověk se musel kolikrát nechat vyplivnout, vyplivnout člověkem, nechat člověka plivat, člověk se musel, člověk se musel, aby mohl, člověk se musel také nějak nadechnout, musel se nějak, ze vzduchu nejspíš, ze vzduchu, hvězd, přecházet tam a zpátky tam. 20

Inventura

Člověk škrtal a přepisoval, člověk škrtal a přepisoval člověka, napínal šlachy a vrstvil škrty v přeškrtaném člověku a říkal miluju tě, a neměl počasí, neměl počasí pro svá slova, člověk neměl žádné počasí pro člověka, protože škrtal a přepisoval člověka až k protržení a zaplétal se do škrtů a vzduchoprázdna, a pak jen do vzduchoprázdna, člověk byl milostnou pletkou se vzduchoprázdnem, ach, člověk říkal miluju tě a nepřetržitě škrtal a přepisoval každý mráček v člověku a člověk bez mraků neměl žádné počasí pro člověka, ale říkal miluju tě, a člověk miloval člověka bez mraků, ach, a sladká vůně kolem rozkvetlých keřů šeříku, a bílé květy na třešních, a kyprá zeleň trav, a kosí zpěv nad lidmi bez lidí protkal ovzduší a stisknul srdce.

Inventura

Byly dny, kdy člověk neřekl ani slovo, byly dny, kdy člověk jen luštil a pořádal znaky, byly dny, kdy člověk nebyl na pořadu dne, byly dny, kdy člověk nebyl, jen matný pohyb pod kalnou vodou za plynárnou, a člověku rostly žábry pod kalnou vodou dne a člověk neřekl ani slovo, člověk luštil šplouchání kalné vody a pořádal vodní řasy pod hladinou, byly dny, kdy člověk nevěděl o člověku, člověk o člověku nevěděl a říkal já nevím, co je to za lidi, co je to proboha za lidi, a začínalo to semafory na křižovatkách, začínalo to někdy mnohem dřív a člověk nevěděl kdy, člověk, aby se bál promluvit, člověk, aby se bál překročit práh bytu, člověk, aby se jenom bál, a byly večery, kdy člověk zaslechl člověka, kdy člověk náhodou zaslechl člověka mluvit, nechtěně, a vlastně omylem, a člověk slyšel divné věci, člověk slyšel člověka říkat, že je zbit a zašukán do člověka, zbit a zašukán, a to pak v člověku divně žbluňklo na cestě člověka za člověkem, a člověk nechtěl, člověk už nechtěl slyšet člověka, člověk si radši ucpal uši peckami, aby neslyšel ani slovo, člověk pak jen plul, bez člověka, a někdy proti člověku, člověk proti člověku, vypálený, vybagrovaný, vyvápněný, a to pak člověk říkal a dělal divné věci, do kruhu a do spirály, cestou, na cestě pryč od člověka, a byly noci, kdy člověk zíral do noci, byly noci, kdy člověk čeřil hladinu a luštil obraz na dně pod hladinou, a noc člověku podlamovala kolena, a člověk viděl tu děsnou jámu, která nadýmá člověka 22

člověkem, a člověk šel potmě tou jámou, podkluzovaly mu nohy, a člověk šlapal po člověku a překračoval člověka v jámě, člověk šel po mrtvolně žluté a zelené kůži člověka a potmě luštil cestu, a člověk byl zbit a zašukán do noci, a noc člověku podlamovala kolena, a člověk byl jámou nadýmanou člověkem.

Inventura

Člověk myslí na člověka podle věcí, kterých se dotýkal, dveří, které otevřel, podle přechodu pro chodce, podle čísel tramvají, obrubníku, který překročil, a vůně v keři zastřené podzimním vzduchem, člověk myslí na člověka podle vyryté rýhy v prkně jedné lavičky, proměnlivé barvy světla v koruně stromu, podle ulic, kterými šel, člověk hledá člověka na schodech k parku, hledá letmý dotyk prstů na bezbarvém zábradlí, ovzduší zkrabatělé hlasem, rukopis v rovném povrchu, člověk hledá člověka podle světla, ve kterém stál, podle spojených dlaní a smíchu, který jemně rozevlál obrysy, člověk myslí na člověka a slzy padají do otevřeného kapesního zrcátka, a kapky tečou po skle, a ženy jsou o to krásnější, že jsou cizí, a muži jsou o to šarmantnější, že jsou cizí, a každý muž a každá žena je hvězda, a člověk hledá modrou notu, člověk myslí na člověka a drží modrou notu na východ od hudby, člověk je modrá nota, neskákej, prosím, do tečky na konci věty.

Inventura

Člověk se dusí člověkem, sípe v sobě, píská, píská si v uších, uplácaný z kůže, chlupů a pigmentových skvrn, člověk je pověšený na člověku, člověk je oběšencem člověka, teče si po bradě, červená v očích, a sevřené pěsti ho vedou k starosti o člověka, ale starost člověka svědí, člověka svědí starost o člověka, a člověk nemá slov, nemá slov, nemá k tomu už co říct, člověk je skener, beznaděj opírá o plast a plast plive papír, obrázek, informaci, data bez vnitřností, člověk vede k plastu a plast k člověku, člověk je vzduch přilepený k plastu, a plast miluje kůži člověka, chlupy a pigmentové skvrny, plast je nepsaný zákon člověka, dusí ho a mlsá, topoří u těla, miluje ruměnce a pot, hrůzu orosenou vzrušením, hrůzu na útěku před rozkoší, slabikář zamlčené přírody, ani růže se neptá proč.

Inventura

Ty se na mě zlobíš? Ale proč? Kvůli čemu se na mě zlobíš? Proč se na mě zlobíš? Prosím tě, můžeš mi to říct? A prosím tě, můžeš mi to aspoň naznačit? Chápeš, já nevím, kvůli čemu to je, nenapadá mě žádný důvod, já vůbec nevím, co jsem provedl, co jsem provedl tak hrozného? Prosím tě, proč mi to nechceš říct? Proč mi neřekneš aspoň, kvůli čemu se na mě zlobíš? Já nevím… můžu s tím něco udělat? Chápeš, když mi neřekneš, kvůli čemu se na mě zlobíš, jak to můžu změnit? Co s tím můžu dělat? Jak to mám napravit? Prosím tě, můžeš mi to říct? Prosím tě, řekni mi to, řekni mi, co se děje, chápeš, já vůbec nevím, co se děje, prosím tě, co se stalo? Když si to neřekneme, jak se to má změnit? Jak? Co mám udělat? Řekni mi to, prosím tě, řekni mi to… chápeš, záleží mi na tobě... Proč mi to nechceš říct? Proč? Copak tobě na tom nezáleží? Copak tobě je to jedno? Copak tobě na nás nezáleží? Já vůbec nevím, o co jde, abych s tím mohl něco udělat, ale jak s tím mám něco dělat, když mi neřekneš, o co jde? A prosím tě, můžeš mi to odpustit? Já sice nevím co, ale tak mi to prosím odpusť, odpusť mi to, já ti přeci nechtěl ublížit, urazil jsem tě snad nějak? Řekl jsem něco, co tě urazilo? Nebo jsem někomu řekl něco, co jsem neměl? Ale já vůbec nevím, co, chápeš, já vůbec nevím, co jsem udělal, chápeš, já to nevím… Můžeš mi to, prosím tě, říct? Jak mám vědět, co jsem udělal, když se mnou nemluvíš? Prosím tě, mluv se mnou. Mluv se mnou! Nemů26

Éditions Fra 001 Thomas Ernest Hulme, Modlitba

049 László Darvasi, Nejsmutnější kapela

002

050 051 052 053 054 055 056 057 058

003 004 005 006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017 018 019 020 021 022 023 024 025 026 027 028 029 030 031 032 033 034 035 036 037 038 039 040 041 042 043 044 045 046 047 048

za úsměv luny Richard Caddel, Slova straky /The Magpie Words Imagisté Vítr z Narragansettu One Stop Stories Vladimír Sadek, Židovská mystika Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjongjangská akvária Joyce Mansour, Výkřiky Eugénio de Andrade, Svrchovanost José Ángel Valente, V kořenech světla ryby Alena Nádvorníková, Anebo ne /Ou bien non Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu /Courage at Daybreak Raúl Rivero, Důkazy spojení Antologie nové české literatury 1995–2004 Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský písemný znak jako básnické médium Petr Mikeš, Jen slova/Just Words Petr Borkovec, Vnitrozemí Roland Barthes, Světlá komora Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, Experimentální hry Petr Král, Arco a jiné prózy Jurij Odarčenko, Verše do alba Muhammad Šukrí, Nahý chleba Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce Antologie současné lotyšské poezie Guillermo Rosales, Boarding home Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh Jano Pavlík Viola Fischerová, Předkonec Blanca Varela, Křídla na konci všeho Erich Fried, Milostné básně Shitao, Malířské rozpravy Mnicha Okurky Petr Měrka, Telekristus a Mentál Zápisky z mrtvého ostrova Bytosti schopné zemřít Jonáš Hájek, Suť Viola Fischerová, Písečné dítě Yasmina Reza, Zoufalství Richard Caddel, Psaní v temnotě /Writing in the Dark Polona Glavanová, Noc v Evropě Andrés Sánchez Robayna, V těle světa Michal Witkowski, Chlípnice Jerzy Pilch, U strážnýho anděla Emanuel Mandler, Poslední Branibor a jiné příběhy František Kautman, Alternativy Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský Orhan Pamuk, Nový život

059 060 061 062 063 064 065 066 067 068 069 070 071 072 073 074 075 076 077 078 080 081 083 085 086 088 090 091 092 093 094 095 096 097 098 099 101 102 103 104 106 107 108

na světě Yasmina Reza, Adam Haberberg Dorota Masłowska, Královnina šavle Jean-Claude Izzo, Totální chaos Zafer Şenocak, V novém světě Guy Viarre, Bílé předání Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já John Berger, O pohledu Fotostrojka Georges Didi-Huberman, Ninfa moderna Jakub Řehák, Světla mezi prkny Petr Borkovec, Berlínský sešit /Zápisky ze Saint-Nazaire Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet Václav Durych, Černé tečky Ladislav Šerý, Laserová romance 2 Vladimír Sadek, Židovská mystika Fra Blank. Reader Cena Jindřicha Chalupeckého 2006 Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta! Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy Carlos Victoria, Stíny na pláži Dario Fo, Polomyšín Médium kurátor Karel Císař, Věci, o kterých s nikým nemluvím Ladislav Šerý, Laserová romance 3 Václav Benda, Noční kádrový dotazník a jiné boje C. B. Levensonová, Buddhismus David Voda, Sněhy a další Viola Fischerová, Domek na vinici Chez Erik. Kuchařka Fra Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie Bohumil Nuska, Malé příběhy Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel Antonio Gamoneda, Tohle světlo Jonáš Hájek, Vlastivěda Dorota Masłowská, Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky Tašo Andjelkovski, Mirny Lidia Amejko, Známé příběhy Liāna Langa, Sešit antén Vilém Flusser, Za filosofii fotografie Sylva Fischerová, Pasáž Ernesto Santana, El Carnaval y los Muertos Kamil Bouška, Oheň po slavnosti Karel Urianek, Beránek Petr Měrka, Fantasmagorie televize Viktor Špaček, Co drží Nizozemí Serhij Žadan, Big Mac Andrzej Bart, Továrna na mucholapky Krisztina Tóthová, Čárový kód Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor Antologie současné polské poezie Jean-Claude Izzo, Chourmo

109 Frédéric Beigbeder, Povídky psané 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141

pod vlivem extáze Viola Fischerová, Hrana Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento Ondřej Horák, Mrtvá schránka Michal Witkowski, Královna Barbara Roland Barthes, Říše znaků Martin Kubát, Čistka Martha Acosta Alvarez, La periferia Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou Veronika Bendová, Nonstop Eufrat Ivana Myšková, Nícení Ondřej Buddeus, rorýsy Petr Borkovec, Milostné básně Roland Barthes o Rolandu Barthesovi Cédric Demangeot, Slota Jakub Řehák, Past na Brigitu Jean-Philippe Toussaint, Koupelna Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři tento chléb přežvykovat, psacími písmeny Jana Šrámková, Zázemí Jan Frolík, Útěcha z ornitologie Martina Blažeková, Lom Šest slovenských básníků Juliana Sokolová, My house will have a roof/Môj dom bude mať strechu Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje Frank Correa, Larga es la noche Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách Ondřej Lipár, Komponent Samanta Schweblin, Ptáci v ústech Alena Kotzmannová Rafani

Éditions Fra Šafaříkova 15, Praha 2

142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177

Petr Borkovec, Zlodějíček Kristina Láníková, Pomlčka v těle Krisztina Tóthová, Akvárium Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen Álvaro Enrigue, Podchlazení Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme Petr Maděra, Filtrační papíry Lukáš Horák, Amensch Kde i mrtví pochodují Petr Král, Město je náš les Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil, úvod Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie Miloslav Topinka, Probouzení Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp Pomlčky v těle Petr Borkovec, Wernisch Nicanor Parra, Jiné básně Jurij Andruchovyč, Moskoviada Adéla Knapová, Nemožnost nuly Julio Jiménez, Un mundo tan blanco Zuzana Lazarová, Železná košile Nonardo Perea, Los amores ejemplares Kamil Bouška, Hemisféry Hroby v povětří. Poezie Bukoviny Bernard Noël, Výřezy z těla Adéla Knapová, Slabikář Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami Jakub Řehák, Dny plné usínání Abel Fernández-Larrea, Shlemiel Petr Borkovec, Lido di Dante Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof Kamil Bouška, Inventura

facebook.com/editionsfra www.fra.cz

fra.cz

DPC 149 Kč

Od jistého věku začal psát… No, těma svýma tlapičkama ne, to on takovou tu jemnější motoriku nemá… ale vyťukává do klávesnice, to ho strašně baví… to svoje psaní začal posílat do nějakých literárních soutěží… a vyhrával… No a časem z toho byla jedna knížka, druhá knížka, napsal jich už deset…

nil, úvod Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie Bernard Noël, Výřezy z těla Hroby v povětří. Poezie Bukoviny Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami

Připravujeme

fra

tento chléb přežvykovat, psacími písmeny

fra.cz

Od jistého věku začal psát… No, těma svýma tlapičkama ne, to on takovou tu jemnější motoriku nemá… ale vyťukává do klávesnice, to Novinky strašněHerbář baví…k čemusi to svoje psaní začal posílat Petrho Borkovec, horšímu do nějakých literárních soutěží… a vyhrával… Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje Váno Krueger, Poslední Leninův polibekknížka, druhá No a časem z toho byla jedna Nicanor Parra, Jiné básně knížka, napsal jich už deset…

DPC 149 Kč