Jonáš Hájek, Suť

Česká poezie

Jonáš Hájek Suť

Jonáš Hájek Cena Jiřího Ortena ’07 Nominace Magnesia Litera ’08

fra.cz

fra

Česká poezie

Jonáš Hájek Suť

fra

fra

Jonáš Hájek Suť

Jonáš Hájek Suť

fra

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR © Agite/Fra, 2007 Text © Jonáš Hájek, 2007 Cover photo © Michal Rydval, 2007 Author photo © Jan Fila, 2007 ISBN 80-86603-60-1

6

Se mnou se do brnění schováš v náruči starých, zplstnatělých dek – do básně, jež jak pevný podpalovač zahoří bíle. Na plný úvazek.

7

Stárnoucí muž se vleče plískanicí.

Hrbí se v hruškách. Chtěl by ke kamnům.

Nastydlý podzim kašle. Smyčce, bicí.

V orchestru mlhy hledá vlastní dům.

Na vrata fouká. Bláto… Nedojde k nim?

Uťatá větev. Listy. Žluté stáje.

Po cestě zemře. Padne podchlazením.

Ve sklepě nový se sklem v ruce zraje.

8

Vykácené hory Estétsky ses kochal vyléváním džbánu: každou kapku jsi pak chtěl slíbat zpět.

Rovná poušť kolem však zřejmě žízní víc.

9

Příběh jezírka Náhle si vzpomněl na nebesa.

Vykřikl: „Bože! Utonu!“ Kameněl vědomím, že klesá, a o to víc se blížil dnu.

I sochu škrtil v pozdní víře drát, který trestat nepřestal.

A kolemjdoucí pyšné zvíře bez povšimnutí kráčí dál.

10

Chalupa Vyhaslá kamna příjezdu a černá zrnka myší.

Náznaky plísně koberců. Zahradou tání slyšíš.

Na stole tramín vypitý. Světnice sešeřelá.

Zápraží hostí pozvolna dvě dýchající těla.

Vyhlídka do vsi mlhavá. Krajina poztrácená děravou kapsou všednosti, kde ty je tvrdá měna.

Ráno i pod peřinou snu je plevelnatá zima.

Prostřeno. Nečekaný svit starostem otisk snímá.

11

Plavba V ruce se těší rozevřené nůžky: blíženci po stranách a mezinoží jedno.

Napjaté magnety, na povel mužských prstů čekají, kdy k sobě sednou.

Naše loďstvo, stlučené řeckými nýty!

Stojíme na místě, s klidem v žaludku.

Moře je zatuhlé a z jeho sítí nevyveslujem ani s bubny předsudků.

Ptáme se, kdo ukrad vítr plachtám – mezitím k dlani připalčuje Bůh a s panáčky si krátí dlouhou chvíli.

Jak se tak všechno zvolna cachtá hladinou, nuda bezvládnosti ještě sílí a z nebes plandá rozstříhnutý vzduch.

12

Bezdomovec Včera šel parkem, viděl sem ho, byl to jedináček tmy. Jak palimpsest, vyškrábnutej každym ránem, poslední, co zapisoval, bylo tlustou čárou: „Prolnutí sebe se samým,“ mlel si, „já – totožnost… ať aspoň chvíli…“ Předtim zas v hospodě: „Žena… a srdce…“ „Vypadni, nevzdychej tady,“ vrchní na něj, „voběma trvá, než je rozpumpuješ, co?

Teď si můžeš honit akorát tak bycha!“ Jó, pravdy půllitrů a jejich dna, čísi smrad, ulice – domovy naruby, člověk by si to taky kolikrát… Je u potoka.

Hlásil bych to, ale sem bez dokladů.

13

Nokturno U stolu sedí piják, jenž si právě pěstuje tragédii jako fazoli.

Dřív brankářem na vnitřním hřišti – znavený genitiv schne opodál a nebolí.

Bývalý chlast na podlaze prýští ze střepů: sovice třikrát pálená u kamen.

Bytem jde dotaz, který loket dal podpírané hlavě – zda budu ještě někdy někde přítomen.

14

Kam zmizel holub?

Nedaleko konzervatoře jsme spatřili cosi zcela bezlakého.

Být jen se sebou, je v tom ptaní a žádá odpověď.

Kde sebral náš vypečený kraj špatnou parafrázi oběda?

Třeba byl v křídlech ještě život a v něm i vzlétnutí bolesti navzdory.

Nebo se naskytla nějaká kola, mrštila zbytek přímo nikam a tohle poslala na chodník. Že jsme však tři, zdá se nám akorát směšné to nevědomé neštěstíčko.

Osamocený pařát, který průkazně nevyrostl bez těla.

15

Co když na tebe svět něco ví, o čem nemáš zdání?

Na pánvi hlavy máslo jako sníh ti taje, tvé vnitřní slunce každým hnutím zahřívá je, a život nehýbat se brání.

16

Autoškola Pozor na výduť, hladový oko, kontrolovat měrku…

Nemáš rád řemen? Užívej zbylých ampérhodin!

Náš čtyřtakt poháněný starostmi… Svou herku žeň dál, ať se nenadýcháš vlastních zplodin.

Načteno v postřikovačích, jedeš aspoň stem po dálnici s jedním exitem.

17

Na břehu vězí plno skrytých drátů.

Plody i trny překážejí blátu.

Výpověď všemu, aspoň na hodinu!

Podivná změť se zatím změní v hlínu.

18

Velikonoce Sobota, bílé víno, z hráze nás hostí pohled na dvě strany. Narcis a Goldmund.

Nazítří na mši duní aleluja místních, koupíme vajíčka, nařežeme pruty.

Přiložit pár polen. Výhoda skutečnosti, horko, trocha hantecu a pak zas domů.

Chci něco říci, jak bych to jen vystih…

K ránu připluly ledy. Spousta němé suti.

19

Ukazuji své milé, jak umím řídit. Auto se třese.

Pokrývku rozkládáme roztouženě – Znovu se našly i brýle, odložené v lese.

Byli jsme, tak přirozeně!

20

Jsi ponechaný. Uvidíš holičky, jak zručně zastřihují tvá příčestí.

Snad tvá povaha, sklíčená políčky, jednou odemkne, co bylo zaseto.

21

V bazénu Kdo nejdřív okusí nohou, možná se vyznává z ochutnávek osudu. Stejně tam sestoupíme.

Jordánsky se ponořujeme, zlepšujeme záběry, narážíme na sebe při znaku. Odevzdáváme se.

Včerejší podvojnosti, znalost klamných spojů, vše věrně plave s námi: jsme stále oblečeni.

Pokud pak máme, již uschlí, zčervenalé oči, je to snad proto, abychom nezapomněli pláč.

22

Tak konečně zase jednou debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bez možného a nutného dalšího vývoje), s autorem, který neředí první sbírku publikováním netrpělivých a nedodělaných „náčrtků“, chvíli vypadajících tak básnivě… Jonáš Hájek si nenápadně (a vážně) hlídá svůj jazyk, neotřelý, ačkoliv prostý exkluzivit a násilností. Dokáže veršem „mlčet“ i ironicky trnout, především ovšem dokáže udržet v textu temperaturu osobního vzrušení a prožívání, která pak nedovoluje, aby se verše staly dekorací, byť umně předenou. Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet do skutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvláštně pomalé a jímavě obyčejné. Vidění, v němž si nepřekáží benzinová pumpa s tajemstvím – to je mi zvlášť drahé.

Petr Hruška

9 788086 603605

Cover © Michal Rydval, 2007

Photo © Jan Fila, 2007

Tak konečně zase jednou debut, v němž máme co do činění s autorem hotovým (jistě nikoliv bez možného a nutného dalšího vývoje), s autorem, který neředí první sbírku publikováním netrpělivých připravujeme a nedodělaných „náčrtků“, chvíli vypadajících tak Dorota Masłowská, Královnina šavle básnivě…

Jonáš Hájek si nenápadně (a vážně) hlídá Yasmina Reza,neotřelý, Adam Haberberg svůj jazyk, ačkoliv prostý exkluzivit a náJean-Claude Izzo, Totální chaos silností. Dokáže veršem „mlčet“ i ironicky trnout, Frédéric Beigbeder, vlivem extáze především ovšemPovídky dokážepsané udržetpod v textu temperatuAtíkruRahímí, Tisíc domů asnu a hrůzy která pak nedovoosobního vzrušení prožívání, Lianozovo. ruskédekorací, minimalistické poezie luje, abyAntologie se verše staly byť umně předePetrnou.

Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire Přirozeně nechává poezii její sílu vhlížet do Jonathan Crary, Techniky pozorovatele skutečnosti, v tomto případě do skutečnosti zvláštGeorges Didi-Huberman, Ninfa moderna ně pomalé a jímavě obyčejné.

Vidění, v němž si neJohn Berger, O pohledu překáží benzinová pumpa s tajemstvím – to je mi Raúl Rivero, Důkazy spojení .pdf zvlášť drahé.

Petr Hruška

9 788086 603605

Cover © Michal Rydval, 2007

Photo © Jan Fila, 2007

fra