Jonáš Hájek, Vlastivěda

Agite/Fra

Jonáš Hájek Vlastivěda

Jonáš Hájek

fra.cz

fra

Agite/Fra

Jonáš Hájek Vlastivěda

fra

Jonáš Hájek (1984) absolvoval Pražskou konzervatoř, obor violoncello, a vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě UK. Pracuje jako redaktor v hudebním nakladatelství. Publikuje muzikologické studie (časopis Hudební věda aj.). V roce 2007 vydal básnickou sbírku Suť (Cena Jiřího Ortena). Působí v redakci internetové revue A tempo; podílel se na přípravě knihy rozprav s básníky 90. let Pod cizím nebem bloudili jsme spolu (2009). Texty o literatuře publikuje na stránkách respekt.cz.

V současné době se zabývá překládáním německého básníka Güntera Eicha. Žije v Praze.

fra

Jonáš Hájek Vlastivěda

Od téhož autora ve Fra Suť, 2007

4

Agite/Fra, 2010

Jonáš Hájek Vlastivěda 2007–2009

fra

Edice české poezie Jonáš Hájek Vlastivěda Redakce Petr Borkovec Reprodukce na obálce Štěpánka Šimlová, z cyklu Krajiny, 1999–2000 Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2010 jako svou 88. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Agite/Fra, 2010 Text © Jonáš Hájek, 2010 Cover artwork © Štěpánka Šimlová, 2010 Author photo © Jiří Thýn, 2010 ISBN 978-80-86603-83-4

AA009

Obsah Vlastivěda Shromáždil jsem… 13 Žehuň 14 Zas táhne v kostele… 15 Za mnou zvuk 16 Vyvedení z míry… 17 Výlet 18 Vstávat 19 Voyeur 20 věty jen tak nahozené… 21 Uvozovky 22 united kingdom 23 Trpělivost 24 Telefonát 25 Sušárna č. 3 26 Sumec 27 Stopa 28 Stará procházka 29 Sediment 30 Ruina 31 Raut 33 Ranní očista 34 Příchod 35 Protipohyb 36 Premiéra Epilogu 37 Periferně 38 Neschopnost 39 Nemocnice 40 Mohuč 41 Lipsko 42 Lesson (Own Goal) 43 Kréta 44 Kobylisy 45 Chalupa 46 7

Hryžu se do křídla… 47 Fragment 48 Díly 49 Čtvrť 50 Braunův Betlém 51 Blaženství zvuků 52 Bílý Potok 53 Bianco 54 Bělečko 55 Anketa 56 A tak jsme obešli… 57 65. kilometr 58 Na konec 59 Závěsný obraz 61

8

pro A.

9

10

Vlastivěda

11

12

Shromáždil jsem spoustu map s vrstevnicemi, čísly domů, dálkou, abych se zbavil mlhy za posuvným sklem a viděl blednout turistické trasy.

Litomyšl a Litoměřice na sebe naléhají, šisovány sluncem, Bezděz a Bezdrev, vzájemně přišlápnuté rozvázané tkaničky, jak smyslu zbavené. Práší se na hřebeny.

Praha politá čajem od pomníku k památníku, Černý Most na Bílé Hoře, tři čtyři městečka přibalená s sebou a případně otevřená. û Placaté Foligno, placatý Aland.

Vyhýbám se kartografii stejně jako zlézání Adršpašsko-teplických skal.

Na jednom rubu jsem se však dozvěděl o střídavé expozici svahů.

13

Žehuň Stonek stulíku sestupuje až k bahnitému dnu. Šírava hladiny kopíruje list, zástavba přiléhá k vzrostlému vodnímu poli.

Projíždějící vlak nabírá bezdrátovou rychlost z mnoha směrů-úhlů-stran.

Příště vystoupím v dokonalých nedbalkách a přivřu steré oči.

14

Zas táhne v kostele: zpožděný průvod za Evu a za Adama zima. Auta schovávají žár.

Václavky zalité v kořeněném nálevu – sousta, kterými se jednou zpestří kar.

V bývalé pevnosti jsem zahlíd dvojí snahu být blíže druhému, a to až na doraz.

Déšť zatím ustoupil po rozmočeném svahu a ženich přemáhal svůj náhle slabý hlas.

28. 9.

15

Za mnou zvuk Jedna hodina.

Kouřím, zvenku se dívám na dveře.

Když vtom za mnou zvuk, jako když někdo šlápne do plechu právě dopečených sušenek.

Otočím se.

Velký rampouch zpod mého svítícího okna dopadá do sněhu.

Gesto města, tak nicotné, jak obsažné, zbavuje pout mou pozornost a vpouští ji k samomluvě čeřené racky.

Od páté vteřiny, co to dopadlo: další zážitková báseň.

Tři hodiny, když ji neochotně píšu.

Vítr políbí okno, vzdychne nábytek, cvaknou dveře neklidného spánku.

Hovoří i mé břicho.

V oblevě zvuků bohatne noc. únor 2009

16

Vyvedení z míry.

Zůstalo v ní prázdno.

17

Výlet Mluvit je někdy proláklina bytí, řekla, aniž o tom předem uvažovala.

Myslet jsou ryby, zachycené v síti, doplnil v duchu, ale nevyslovil to.

Jedině hudba občas kamsi vzlíná! křičeli neznělým hlasem mezi kameny.

A pouhá báseň stéká někam jinam – pot nezrozených čel, zamlčely kroky.

2005

18

Vstávat Přimět tělo, aby nebylo včera.

Auta vyrážejí s novou silou.

Zvuky jako příliv. Protivěta z rádia.

Po zmizení koróny nad vzdálenějším panelákem objeví se světelné skvrny na zdi. Bílé divadlo.

Dočasně ostřejší kontury na hřišti, skrz které prorůstá tráva: půdorys keltských vykopávek.

Ochablé končetiny tohoto roku, ujde to.

Chybí pravidelné přehrávky – neschází mi, mladá paní, nic.

19

Voyeur „Tak pánové, kde máte nástroje,“ směje se požadavku a plní jakékoli přání davům mužů, kteří ji rázem obklopují. Průběžně trénuješ břichomluvectví, vlastním tělem stylizován do role člověka – voyeur. A přesto jsi nikdy nebyl sám, jen v nepřítomnosti jiných, nesedáváš mimo dosah, jen mimo dotyk. Přátelé ať tedy nechodí, protože na tykání, jak známo, si můžeš pěkně vylámat chrup, od řezáků po osmičky – představíš si, jak budeš šišlat „jestli mi rozumíte“ – ne, slovem bys rozdvojil já. Spíše by ses pak mohl jít podívat ven a nechat si větrem vyfénovat hlavu – ale žádnou hořkost, dlíš před monitorem.

Ohříváš pizzu a přebíráš vůli dostát náročnějšímu štěstí.

Někteří muži jsou v maskách a ty, nádraží vzdálen, ztlumíš o trochu zvuk. Ať nemusíš k uším přitlačovat prsty.

20

věty jen tak nahozené omítka večera zaseklé háčkem do protějších úst zatímco píše v hlavě odpověď zatímco vypadlý nýt zatímco trojobal základních pojmů zatímco rozmotat vlasec jednou zapletený do vrb zatímco být na břehu zároveň na lodi zatímco rozpuštěná vteřina zatímco se s důvěrou obrací, pánev zatímco žár stále stejný zatímco navíjí jezero skřípající oči zatímco kurz čirého roztoku / v čirém roztoku zatímco nikdy nepoužité slovo motory jen tak tak nahozené v sítích / síních popraskaného podpalubí míče jen tak podané

21

Uvozovky Odporný verš. Zde je jeho místo.

Suché a temné, ať se nezkazí.

Doplň, co chceš. Ať tu máme čisto.

Pak zatni drápy do frází.

22

Photo © Jiří Thýn, 2010

9 788086 603834

fra.cz

Cover artwork © Štěpánka Šimlová, 2010

Z neautentické, virtuálně globalizované současnosti prchají i nejmladší čeští básníci: Jonáš Hájek se vrací na klidné místo, kde hrají roli elementární skutečnosti jako příroda, samota a rituály.

Gertraude Zand, Lichtungen

Photo © Jiří Thýn, 2010

Z neautentické, virtuálně globalizované současnosti prchají i nejmladší čeští básníci: Jonáš Hájek se vrací na klidné místo, kde hrají roli elementární skutečnosti jako příroda, samota a rituály.

Gertraude Zand, Lichtungen novinky 5/10 Liāna Langa: Sešit antén David Voda: Sněhy a další Česká vizuální poezie. Teoretické texty, Eva Krátká, ed.

fra.cz

fra 9 788086 603834

Franz Wurm: Král na střeše Výpustka Tašo Andjelkovski: Mirny Antonio Gamoneda: Tohle světlo Karel Urianek: Beránek Carlos Victoria: Stíny na pláži Carlos A. Aguilera: Teorie o čínské duši Yveta Shanfeldová: Americký deník

Cover artwork © Štěpánka Šimlová, 2010

připravujeme