Petr Maděra, Filtrační papíry by Éditions Fra

Česká poezie

Petr Maděra Filtrační papíry

filtron, obrazy zbořených jídel, centimetry čtvereční, nástropní básně, průsvitky, nahá síta

fra

Česká poezie

Petr Maděra Filtrační papíry

fra

Petr Maděra (1970 v Ostrově nad Ohří) po maturitě na ostrovském gymnáziu vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Poté působil jako vychovatel a krajinný ekolog. Nyní je redaktorem publikací zaměřených na vědy o Zemi. Žije v Praze. Vydal básnické sbírky Krevel (Host 1997), Komorní hůrka (Host 2001), novelu Černobílé rty (Protis 2007) a pro děti rýmovaný atlas hub Houbeles pictus (Práh 2008).

fra

Petr Maděra Filtrační papíry

fra

Česká poezie

Petr Maděra Filtrační papíry Redakce Vratislav Färber Reprodukce na obálce Jiří Šigut, Pod balvanem, 29. 4.–12. 5. 2005 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2014 jako svou 149. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první © Éditions Fra, 2014 Text © Petr Maděra, 2014 Cover artwork © Jiří Šigut, 2005 Author photo © Radek Brousil, 2014 ISBN 978-80-87429-63-1

AA023

Obsah filtron

Hlas ve vzdušných proudech 13 Vrstvy 14 Kristus nese Krista 16 Portréty dna vany 19

obrazy zbořených jídel

…zakreslit zrození 33 Opilé nádobí 34 Obrazy zbořených jídel 35 Nástin dna záchodové mísy na štědrý den 36 Písma, rozemletá zrna, hasnoucí semena 37 Sluchové kůstky 38 Vratce na peří 39 Portrét dna vypuštěného dřezu 40 Vedlejší srdce v plechové schránce 41 Portrét skla domovních dveří 42 To, co se zrodilo ze zašpiněných oken 43 Páteř a srdce v okrové písečné bouři 44 Další skica dna záchodové mísy 45

centimetry čtvereční

Centimetry čtvereční z mysli A. W. 49 Ateliér 57

nástropní básně

Podlaha mého pražského pokoje 61 Portrét stropu v horečce 62 Mícha spojená s očními stíny, ta bytost 63 Podlaha pokoje s lednicí 64

průsvitky

Zlatavý prach 67 Portrét jen po paměti, před nocí 68 Šerosvitné zahrady, v kterých žijí 69 Lesní jámy porostlé černými chlupy 70 Růž 71 Horké, žhoucí kameny na nočním nebi 72 Dveřní vlas světla 73 Tělo, stínítko duše, které soustředí 74 Jako by teprve nádoba odřená, vydíraná 75

nahá síta

Cestou na Marienbad 79 Smrt stále jako spodní vrstva krásného obrazu 80 Za zády vroucně čtoucí 81 Návrat ztraceného syna 82 Přehnaně vyzvětšovaná myšlenka 86

Ve velké míře sdílejí básníci své problémy s malíři, a básníci se proto musejí často utíkat k jazyku malířství, aby si vůbec mohli promluvit o svých vlastních otázkách. Wallace Stevens

filtron

…příšeří pod píšící rukou. Uvnitř zvon oslepený krví

( ) Hlas ve vzdušných proudech, zádušní bělmo, svět jemně protkaný, kůže bělozářka, která jako filtrační papír propouští celý život a na svém povrchu zachytí písmo a křehká světla čekající při zemi na nová ústa.

Vrstvy Zvrásněné vrstvy zápisníku, slupky vědomí, vrstvy skutečnosti odkryté na hrudi. Čas uniká dírou v tělesném plotě, bouřící pečetní krev svlékané nevěsty. Vypuštěné vzpomínky na jižním pobřeží, průzračné vody, silné slunce na vyprahlé půdě. Papír z poražených stromů, sladké komposty, zrání, svázané stránky jako součin země, navrstvení životů, hlíny různé barvy a vůně, do nichž pochováváno a z nichž vzcházeno a okříváno, poničené vrásněním, přeskládané sněním, kolizemi, srážkami s jinými bytostmi (v psané básni se protínají, právě v tuto chvíli svou podstatou, energií z dálky vstupují do vlhké čáry textu, rozmnožují a přetáčejí šumící čas jako v kazetovém magnetofonu, vrství svůj hlas, lahodné smetí světa, a z tajných popelnic na svém těle posílají dechnutím do větru množiny svých předků, poruchy a frontální linky, které budou podpírat písmo prachu…),

deformované, omleté, roztavené a pocuchané v přítmí pokojů, pod širým nebem, ve výčepech a kinosálech, biografiích s pornem, artem, smyčkami nasnímaného dětství… Souvrství emocí, rýhy a otisky zubů. Každá slza je slepovala a oslepovala.

Kristus nese Krista I Hučivý průvan přivírá oči obydlí. Světlo poseté latinskými slovy. Dým a zvonky, bílá roucha se vracejí do omítky. Stín se znepokojivými záměry v pozadí přináší bezvládné tělo trpícího. V nitru sám, jeho dlouhé vyhublé končetiny splývají ke strmým řečištím. V okolí srdce vydechl tvář a pokovoval tepající tkáň. Mouchami nakladená slunce. Dává se celý, posetý jikrami světů. Odráží příchod v nerovnostech stropu, po podlaze z jediného stromu vede vlas ženy, něžnou notu chvalozpěvu. Vítr povívá svěšenou natí v okně, prach na římse, překotný běh věcí. Krev naředěná na koupelnové kamenině, na hladkém, studeném povrchu světa.

II Bouřka a blýskání mezi dvěma postavami, film protkaný němčinou, ona ho bude hledat… Nosítka hudby. Žebrák s uťatou nohou spal o půlnoci na dlažkách ustlaných novinami, text do něj natékal, prach, syrové míjení, studilo ho to do snů. Adresa napsaná v obličeji. Ještě jím roztavený sýr, ale už dávno mé myšlenky naplňují celý řetěz vlaku, rytmika a svist, zastřená kupé… Víš to ještě? A…? Prší hlasy, světla města, podél trati rozčesané hlasy žen. V televizi další televize a v ní už černobílá skutečnost zabržděného času, liják, bušení na srdce pod gumovým pláštěm, její příliv… Zabržděné okno života uprostřed bílého světla, zmuchlaná stránka, vytržená, nejdůležitější z knihy. Sladce propršelé šaty, stehna na přídi. Hřmění a ulehnutí ke spánku, slabiny vesmíru jsou v tom druhém okně na konci noci.

III Hřeby… okříslé oči… rty ženy… polykání andělíčků… prosvítání… Budeš bloudit v jejím uchu, labyrintickém boltci, bez kořisti jejího plachého srdce, bez dopadu jediné dešťové kapky jejího polibku. Vyznání, která vyslovíš, vyslovuješ u ochmýřeného prolomení hradby, budou navždy bloudit vnitřním časem v kráse. (Inspirováno stejnojmenným obrazem Františka Hubatky)

Portréty dna vany I Vlhký písek přepisuje usazenou špínu, přítok rozmočeného času, úd s tmavomodrými meandry, vzorek svatého válečkování daleko v rozpadlé kapli Sudet. Pod nahou vahou buněk rozkrojený kovový citrus výlevky, stříbrný řetěz, jímž je muž jako jedoucím nočním vlakem přikován k jejímu obrazu. Jako obkreslený přes pauzák v dětství, přinořují se malí synové, hladina stoupá a zalévá hlas za příčkou obnažené, přilehlé ženy, jež dvěma polovinami ohlazuje den.

II Po velkém rozbřesku se do prázdného prostoru zvolna nanáší vnitřnosti koupelny. Zamřelá voda stojí v nejnižším rohu u porcelánu. Paty, nárty, prsty, nahrblý ohled na vlastní pohlavní život. Rybenka nemůže nahlédnout modře planoucím otvorem karmy.

Základním živlem Maděrových textů je voda, pralátka a životodárné prostředí, svou působivostí tolik podobná času a dějům, kterými jsme zde na zemi unášeni. Filtr, nastavovaný neodolatelnému plynutí, může zachytit vzácný sediment – báseň.

fra.cz

Vratislav Färber

Základním živlem Maděrových textů je voda, pralátka a životodárné prostředí, svou působivostí tolik podobná času a dějům, kterými Novinky jsme zde na zemi unášeni. Filtr, nastavovaný Karel Urianek, Beránek neodolatelnému plynutí, může zachytit vzácný Kateřina Rudčenková, sediment – báseň.Chůze po dunách Ondřej Lipár, Komponent Vratislav Färber Lukáš Horák, Amensch Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

Připravujeme

fra.cz

fra

Kristina Láníková, Pomlčka v těle Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš Jan Zvettler, Stále ještě Miloš Tomasco, Sám Tebou Tašo Andjelkovski, NID