Joyce Mansourová, Výkřiky

Světová poezie

Joyce Mansourová Výkřiky

Joyce Mansourová

fra.cz

fra

Světová poezie

Joyce Mansourová Výkřiky

2

fra

Joyce Mansourová, původem Egypťanka narozená v anglickém Bowdenu v roce 1928, patří mezi největší básnické osobnosti minulého století. Po studiích v Anglii, Egyptě a Švýcarsku se usadila v Paříži, kde v roce 1953 publikovala svou první sbírku Výkřiky, kterou nadšeně ocenili surrealisté ve své revue Médium, řízené André Bretonem. Od té doby se Mansourová aktivně podílela na činnosti a životě pařížské surrealistické skupiny až do jejího zániku v roce 1969. Poté ještě spolu s dalšími básníky a malíři oživovala jejího ducha v revue B. L. S. Vydala okolo patnácti knih, její básně stejně jako povídky jsou plné erotismu, obscénních obrazů, nenávisti ke všemu, co brání a znemožňuje svobodu, od výchovy v rodině až po hnilobu křesťanství. Básník Jean Schuster o ní napsal: „Hroutí-li se u Joyce Mansourové pod ranami uvážené agrese pustošivost rodičovských instancí, to, co se odtud rozvíjí, představuje anarchii ve verbalizaci libida. Nikdy nebyly polohy výkřiku a šepotu úmyslně tak špatně rozloženy. Ne proto, aby byl vnitřní svět senzibility zamaskován, nýbrž aby mu bylo uděleno slovo za nejtěžších podmínek s jediným záměrem, vyjít z této zkoušky opravdu vítězně: ano, ať mluví, ale bez intelektuální melodie.“ Joyce Mansourová zemřela na rakovinu v roce 1986.

Z díla jmenujme: Výkřiky, 1953, Trhliny, 1955, Dravci, 1960, Bílý čtverec, 1965, Zastávka na znamení, 1977, Černé díry, 1986 (poezie); Julius César, 1958, Ukojené náhrobky, 1958, To, 1970, Škodlivé příběhy, 1973 (próza); Modř hlubin, 1968 (divadelní hra).

fra1

2

Joyce Mansourová Výkřiky

3

4

Joyce Mansourová Výkřiky Přeložili Erik Lukavský, Jan Gabriel a Pavel Řezníček

fra5

Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury ČR

Světová poezie Joyce Mansourová Výkřiky Z francouzských originálů Prose et Poésie (Actes Sud 1991) a Trous noirs (La Pierre d’Alun 1986), vybrali a přeložili Erik Lukavský, Jan Gabriel a Pavel Řezníček Doslov napsal Jan Řezáč Kresba na obálce Josef Kotzian, 1919 Vydalo nakladatelství Fra, V Olšinách 70, 10000 Praha 10, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2003 jako svou 8. publikaci Vytiskla tiskárna Akcent Vimperk s. r. o.

Vydání první. Náklad 450 výtisků © Philippe et Cyrille Mansour, 2003 Translation & selection © Erik Lukavský, Jan Gabriel, Pavel Řezníček, 2003 Photo © Hana Hamplová, 2003 Czech edition © Fra, 2003 ISBN 80-86603-08-3

6

Výkřiky (1953)

7

* Miluji punčochy, které obepínají tvé nohy.

Miluji korzet, který stahuje tvé třesoucí se tělo, tvé vrásky tvá poskakující ňadra tvůj hladový výraz tvou starobu na mém mladistvém těle tvůj stud před mým vševědoucím zrakem šaty načichlé tvým zetlelým tělem.

Tímhle se konečně pomstím mužům, kteří o mě nestáli.

8

* Hřeb zasazený do mé nebeské tváře rohy, které mi vyrůstají za ušima, krvácející rány, které se nikdy nezacelí, má krev, která se mění ve vodu, rozpouští se, zavání, mé děti, které škrtím naslouchajíc jejich přáním, to všechno ze mě dělá vašeho Pána a Boha.

9

* Dovol, abych tě milovala.

Miluji chuť tvé husté krve převaluji ji dlouho ve svých bezzubých ústech.

Její žár mi spaluje hrdlo.

Miluji tvůj pot.

Ráda laskám tvé podpaží zářící radostí.

Dovol, abych tě milovala.

Dovol mi olizovat tvé zavřené oči dovol mi prorážet je ostrým jazykem a naplnit jejich prázdnotu triumfující slinou.

Dovol, abych tě oslepila.

10

* Zapomeň na mě.

Aby můj klín mohl nabrat čerstvý vzduch tvé nepřítomnosti, aby mé nohy mohly kráčet bez tvého stínu, aby můj pohled prohlédl, aby můj život chytil druhý dech, zapomeň na mě, Bože, ať se na sebe rozpomenu.

11

* Nejezte děti druhých, neboť jejich maso by mohlo ve vašich přecpaných ústech shnít.

Nejezte rudé letní květy, neboť jejich míza je krví umučených dětí.

Nejezte černý chléb chudých, neboť byl oplodněn jejich hořkými slzami a zapustil by kořeny do vašich vyzáblých těl.

Nejezte, aby vaše těla povadla a zemřela a učinila na zemi ve smutku podzim.

12

* Slepé intriky tvých rukou na mých rozechvělých ňadrech pomalé pohyby tvého chromého jazyka v mých citlivých uších všechna má krása utopená v tvých mrtvých očích smrt v tvém klíně požírajícím můj mozek to vše ze mě dělá podivnou slečinku.

13

* Zvedám tě do náruče už naposledy.

Rychle tě ukládám do laciné rakve. Čtyři muži zatloukli víko nad tvou ztrhanou tváří nad tvými sklíčenými údy.

Snášejí ji dolů, proklínají úzké schodiště a ty se převracíš ve svém stísněném světě.

Tvá hlava vedle proříznutého hrdla to je počátek věčnosti.

14

* Viděla jsem tě skrz zavřené oko, jak se plazíš po strašlivé zdi snů.

Tvé nohy ztrácely na ospalém mechu půdu pod nohama.

Oči se ti lepily na přibité hřeby.

A já zatím se zavřenými ústy křičela, abych otevřela tvou hlavu noci.

15

* Přijmi mé modlitby.

Spolykej mé nečisté myšlenky.

Očisti mě: ať otevřu oči, ať spatřím skrytý smích vrahů.

A až budu čistá, ukřižuj mě, Jidáši.

16

* Vzpřímená vyčerpaná vyholená žena její černé nohy drží smutek za své mládí opírá svá ohnutá záda o nepřátelskou zeď záda ohnutá sněním o mužích ani nevidí, že nakonec přišel úsvit, tak byla její noc dlouhá.

17

* Zavolej mě mým posledním jménem.

Rozvěs mé šaty po planetách po hvězdách.

Ať mé nohy bezcílně pochodují světem a zasévají mou beznaděj do srdcí zvířat, ať mé poslední odpovědi zní jako hrana, která svolává lidi k rozhřešení.

18

* Ustoupila jsem její smrti.

Ustoupila jsem před naším životem.

Její hlava se zmáčenými tvářemi ze mě proti mé vůli dobývala bezcenné sliby vyřvávané sliby výkřiky ticha.

Má zpocená záda můj strach můj křik.

Abych unikla jejímu pohledu, sklopila jsem hlavu, poklekla a svým vyděšeným čelem utišila její bolesti.

19

* Včera večer jsem viděla tvou mrtvolu.

Byla jsi vlhká a nahá v mé náruči.

Viděla jsem tvou třpytivou lebku viděla jsem tvé kosti unášené ranním mořem.

Pod váhavým sluncem na bílém písku se krabi rvali o tvé maso.

Z tvých plných prsou nezůstalo nic a přece jsi mi právě takhle byla nejmilejší, má květino.

20

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojími dveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavárny, v koupelně nebo v nádražní čekárně, jsou napsány automaticky, tak jako byly napsány některé z nejlepších surrealistických básní, v onom zázračném stavu roztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krátkým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všechny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsi obdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obscedantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichž nám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucího, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

Alain Jouffroy Joyce Mansourová, veselá a výbušná, diktuje ultimátum bezuzdné nestoudnosti…

Robert Benayoun

9 788086 603087

Básně Joyce Mansourové jsou napsány mezi dvojími dveřmi, mezi dvěma dostaveníčky, v zadním sále kavárny, v koupelně nebo v nádražní čekárně, jsou napsány automaticky, tak jako byly napsány některé z nejlepších surrealistických básní, v onom zázračném stavu roztržitosti, který napomáhá volným asociacím, krátkým spojením mezi jednotlivými slovy a obrazy. Všechny básně Joyce Mansourové skládají dohromady jakýsi obdivuhodný nesouvislý film, ovládaný jediným obscedantním pocitem, jaký vzbuzují některé sny, v nichž nám něco neznámého, někdy i pošetilého a matoucího, ruší zdánlivý řád i chaos našeho života.

Alain Jouffroy Joyce Mansourová, veselá a výbušná, diktuje ultimátum bezuzdné nestoudnosti…

Robert Benayoun

připravujeme

José Ángel Valente, V kořenech světla ryby Helena Lawsonová, Odvaha za úsvitu/Courage at Daybreak Alena Nádvorníková, Anebo ne/Ou bien non Petr Mikeš, Jen slova/Only Words Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet Guillermo Rosales, Boarding Home Muhammad Šukrí, Nahý chleba Raúl Rivero, Důkazy spojení E. F. Fenollosa, E. Pound, Čínský znak/Chinese Character Roland Barthes, Světlá komora Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie

fra

9 788086 603087