Ondřej Horák, Pohlavní styky

Kamil odcházel toho dne z redakce jako někdo, kdo se stal v novinách téměř bezcenným. A navíc taky už téměř neviditelným. str ana 751

Ondřej Horák Pohlavní styky kr atochvilná veselohr a

Próza

Fra

ondřej hor ák se narodil v roce 1976 v Českých Budějovicích a v yrostl na břehu Malše. V roce 1990 odešel do Prahy studovat gastronomii, později literaturu.

Již drahně let žije na břehu Botiče.

Jeho život je jedna chyba za druhou. Včetně toho, že začal pracovat v literárním provozu – v literárním časopise, jako literární redaktor v novinách, jako knižní redaktor, a nakonec se odhodlal publikovat i vlastní knihy. Nicméně existuje ještě mnohem delší řada dílčích pochybení v životě osobním. Zkrátka ať se snaží, jak se snaží, vždycky v yprodukuje akorát další chybu.

Ve Fra v yšlo

Mrtvá schránka 2018

Éditions Fra

Ondřej Horák

Pohlavní styky kr atochvilná veselohr a

Ondřej Horák Pohlavní styk y Redakce Jakub Šofar Koláž na obálce Gerhard G. Design Nusle(.org) Vydalo Éditions Fra, Šafaříkova 15, 120 00 Praha 2, Fra.cz, roku 2021 jako svou 208. publikaci Vytiskla Tiskárna Protisk, České Budějovice Vydání první ba033

© Éditions Fra, 2021 © Ondřej Horák, 2021 Cover photo by Gerhard G., 2018 Author photo © Jana Plavec, 2018 Design © Nusle, 2021 isbn 978-80-7521-180-4

Obsah

první díl 11 15 28 35 48 57 69 77 85 96 104 111 121 129 135 148 155 160 165 174 179 186 191 198 206 214 222 231

Čeho je lépe se nedožít…

Filoména a její němé výčitky Jednou jsi hvězda, tak se pochlub Zdravoučká večeřička Srdeční záležitost Rozevřená náruč Když plži mlží Smradlavá kára má poslání Vánoce s černým kominíčkem Jezevec na nudapláži Už dlouho hledám borce Féroví, slušní lidé od kumštu Ksindl, co zničil našeho Ríšu Neposkvrněné početí s papežem Perníková chaloupka Moc buchtiček a málo šodó Ošemetné věci okolo lásky Vidle na hnoji zasahují Pozor, z dortu vyskočí dědeček V garáži zhasni a pak žasni Čtyři postavy hledají G-bod Ocucávání rampouchu života Dostaveníčko vítězných typů Takhle ryjí jenom opravdoví kanci Tak proč se nevyholí?

Hotová vzpoura želé hadů Faktura za hru na saxofon Série malých ostud Jak dělá kapřík?

Fra

241 245 255 261 269

Uvězněn v bahnité proláklině Perořízci nás rozdělí Milostné vzplanutí v divokých peřejích Kamil krátce pod tlakem Uspokojení nejnáročnějšího pozůstalého druhý díl

279 287 298 306 314 324 331 338 349 357 365 374 383 392 400 407 415 423 433 440 448 455 460 467 474

Tak to bude teda porod…

Kamil objevil Ameriku Ve studiu je odbornice na partnerské vztahy Náčelník Wošahů ze Šumavy Tady všude už byl Karlos Všichni po mně jdou, kromě tebe Nešťastné párky Průnik do šestnáctky aneb Malá, domů!

Přesmutné kácení v milostném lese Když Antonínovi něco nevoní Krátký, leč intenzivní cyklovýlet Krtek bez kalhotek Letmé zívnutí ministra bez portfeje Vlasta a její nenasytný samec Carmen vyděsí zlé sny Přidat si Heydricha do přátel Máriův fantastický prohoz po čáře Přijdu ti otevřít kompot, kotě Sypat si na hlavu válečný popel Pan policejní ředitel se pohřešuje Poslední skutečně prokletý básník Carmen si vyšla na bazárek životních zkušeností Jak Kamil pohřbil i poslední naději Nepleťte si umělkyni s rajdou Carmen vzdává boj za lepší svět Kamil musí čelit otevřené neúctě

482 489 494 503 511 517 523 530

Celý život neúnavně píchal do vosích hnízd Tamara je dáma, co má styl Čestmírova sezóna tajného zastlávání Mikrofon je prostě její droga Nejzajímavější jsi, když mlčíš Chceš vědět, kde leží Jamajka?

Osvědčený mejdánek s módní policií Ztracené vejce versus porod třetí díl

539 546 551 557 563 568 576 582 589 596 604 611 618 624 631 637 642 649 656 662 669

Co si teď jenom počnem…

Moje klíčová dírka Rozžhavená kamna a štěkající vodojem Váhající Kamil je na kolenou Slaninou prošpikovaná kultura Kamil se ocitl v cizích teplákách Božská běhna a blonďatý andílek Filoména se těžce vzpamatovává z děsivého snu Ženská se pro chlapa klidně rozkrájí Neztratila jste kapesníček?

Za málo peněz aspoň hodně muziky Ústřicovou, Ústřicovou, tu já mám nejradši!

Bohyně pomsty rukojmí nebere Únava z velkého nostalgického putování Předem prohraný boj s životními chybami Každý se přece narodil pro něco jiného Brno je jako vždycky první Nejhustší rošambo, a nikdo nepřišel…

Zoufale postrádáme sexík se seniorkou Praha jako předběžné centrum světové literatury Může být něco horšího než lepší společnost?

Mulisákův boj o rozhlas

676 682 689 697 704 709 716 723 733 742 747 752

Bolívie se o tebe zajímá, ty čerchmante!

Kamil jako první pomoc i poslední šance Klučit les můžou pouze notoričtí holkaři Obzvlášť vypečená buchta přece nezůstane na ocet Stádo divokých hřebců zvítězilo na celé čáře Návrat do země zaslíbené promrdaným kariérám Suchá větev, vlhká Carmen a mokrý strop Jihočeské pohostinnosti drobátko ujel vlak Hlavně se z těch Venuščiných řečiček neposrat Něžné pohlaví – hrubá nespravedlnost Papáníčko, jaké svět neviděl Kamil sice touží po nesmrtelnosti, ale zas ne po každé

Čeho je lépe se nedožít… první díl

Filoména a její němé v ýčitky první k apitola

„ Já si asi něco udělám,“ vytanula opět Čestmírovi na mysli Kamilova věta, když se uložil na kanapátku v obývacím pokoji.

Bylo to totiž jako vždycky, když se vrátil z pravidelného setkání se svými spolužáky Kamilem a Carmen. Životní družka Dagmar uraženě pohodila jeho lůžkoviny v obývacím pokoji a zamkla se v ložnici. Skrze sklo ve dveřích Čestmír viděl, že se tam již nesvítí, ale jestli jeho andílek už spinká, nebo se ještě převaluje na najednou tak velké a prázdné posteli v návalu vzteku, nebylo z kanapátka jasné. Chudák holčička, tolik se kvůli němu musí trápit a on je tak ošklivý, že nechá Dášenku celý večer samotnou, říkal si Čestmír.

Ve skutečnosti Dagmar večer spořádala tři chleby tlustě namazané máslem, k tomu snědla třicet deka mortadely, dvě rajčata, pak si udělala pleťovou masku, dívala se na televizi, kde dávali pořad o tom, jak zkvalitnit dlouhodobý vztah, načež ještě půl hodiny krafala po telefonu se svou kamarádkou Vlastou, jež se u nich na návštěvách opakovaně velmi rozohňovala nad tím, že ji žádný muž nechce, případně že v jejím okolí není žádný muž, jenž by s ní intelektuálně souzněl. Rozohňovala se až tak, jak si všiml i Čestmír, že jí černý knírek pod nosem vyváděl hotové divy a zahanboval i ty nejmrštnější stonožky.

Kanape bylo tak malé, že i drobné Čestmírovo tělo z něj přečuhovalo na obou stranách. Po chvíli se hlava zvedla, ruka zašátrala v kapse u kalhot, položených na křesle, a tělo pocítilo chlad telefonního přístroje. Čestmír si dělal o Kamila kvůli té větě starosti.

11

12

Ondřej Horák

Šlo však o starosti naprosto liché, neboť Kamil pokaždé, když měli na konci setkání platit, napřel všechny své síly a schopnosti, aby navodil dojem, že je na tom psychicky neobyčejně špatně, případně aby u druhých vyvolal pocit viny. Byl v tom opravdovým mistrem, i když s Carmen to tedy většinou ani nehnulo, zatímco na Čestmíra by zas pokaždé stačila sotva polovina Kamilova hereckého talentu. „Nevzbudil jsem tě?“ zeptal se Čestmír, když to Kamil zvednul. „Ne, co blbneš?“ „Já nerad ruším, jen jsem se chtěl ubezpečit, že si nic neuděláš, jak jsi říkal, když jsme se loučili. Vypadal jsi najednou tak zlomený, Kamile, stalo se ti něco?

Jsi hodně nešťastný?“ „Tak to si piš, že je to na vyližprdel, no… Ale z toho se snad vyspíme, ne?“ zvedl Kamil nadějeplně intonaci. „To je dobře, Kamile, to je dobře, tak pěkné sny.“ „Dobrou, ty ďáble…“ Pravda byla taková, že Kamil, když přišel domů, si opravdu něco udělal, respektive dělal, a právě proto musel hovor s Čestmírem co nejrychleji ukončit, aby se to nespálilo. Aby si mohl z pánve vylovit penízky z vepřové panenky, kterými si rozhodl zpestřit závěr pracovního dne starého a začátek pracovního dne nového. Při tom měl Kamil plnou hlavu těžko řešitelného rébusu. Jedna pánev, na ní medailonky z jedné panenky, a na stole dva talíře…

Ani Kamil totiž neměl příchod ze setkání se spolužáky tak úplně bez problémů. Jen odemkl dveře, už viděl v moudré tváři v předsíni němou výčitku. To se ve výrazu Filomény podivuhodně spojovala tupost s naštvaností. Nevraživost bílé boxerky s černým fle-

Filoména a její němé v ýčitky

kem přes levé oko navíc zdůrazňovaly růžové bombarďáky, jež jí nedávno Kamil pořídil ve výprodeji.

Při té příležitosti se pohádal se dvěma mladými prodavačkami, které znuděně postávaly mezi zbožím a docela otevřeně se mu posmívaly, takže je musel důrazným křikem ukáznit. Když mu potom ale pokladní zboží balila, Kamil si všiml, že i tento prostředek se minul účinkem a ta trdla s holým pupíkem se dál chichotají a pobaveně po něm loupají očima.

Na bloumající Filoménu narazil Kamil jednou v Kinského zahradě během mrákotného putování z neúspěšného milostného výletu, a už spolu zůstali, neboť se o ni nikdo nepřihlásil. Později se dozvěděl, že bílý boxer je mezi psími odborníky vnímán jako méněcenný, a tak se asi někdo zbavil nechtěného štěňátka, z něhož od té doby už vyrostla pořádná hospodyně, ne-li rovnou velitelka okupační armády.

Kamil chtěl kvůli Filoméně chvíli počkat, až maso vystydne, a taky si ji po tom pozdním příchodu trochu udobřit, proto pustil hudbu a začal trsat a k tomu falešně, s hranou naléhavostí zpívat: A když pozřel banán, zjistil, že je nadán, zjistil, že je na-dá-á-án…

A to už posupně hledící Filoména neudržela svou pózu uražené manželky, přimrcasila se ke Kamilovi, který se točil u stolu oděn jen ve spodky a zástěru, načež se její morda vymrštila proti Kamilovu břichu a její packy ho sevřely v pase. Dlouho se však slečinka svého partnera neudržela, pomalu se svezla po stehnech, a tak se Kamil mohl vrhnout ke sporáku a nandat na talíře.

13

14

Ondřej Horák

Když Filoména vsrkla druhý medailonek, jako by na všechno předchozí naprosto zapomněla. A když následně v koupelně dohlížela na to, jak se Kamil sprchuje, překypoval již její výraz svatou mateřskou trpělivostí. Ve chvíli, kdy Kamil pouštěl Maigreta a lovce zvuků a lezl do postele, Filoména už tam dávno byla a růžové kalhotky se na jejím pozadí rýsovaly až poněkud vyzývavě.

Ostatně o jiném zadečku v kalhotkách si v téhle posteli Kamil mohl nechat jen zdát. Několikrát si nějakou cácorku po tom, co Filoménu adoptoval, přivedl, ovšem nalezenec pokaždé bezpečně konkurenci z postele i z bytu vyštípal. Na letišti Filoména propínala nohy tak dlouho, až objekt Kamilovy touhy vystrkala na podlahu. A když se ji Kamil snažil zavřít v kuchyni, ztropila takový virvál, že mu nezbylo, než aby ji zase pustil zpátky do postele.

Hlas Rudolfa Hrušínského se nesl tmou pokoje a Filoména se ještě jednou hlasitě oblízla. U většiny Maigretových případů Kamil už znal začátek na­ zpaměť, ale chvíle, kdy vypátral vraha, se téměř nikdy nedočkal. Přesto tohle uspávadlo zbožňoval. A Filoména mu to kupodivu trpěla.

Jednou jsi hvězda, tak se pochlub druhá k apitola

Filoména strkala svým přemoudřelým obličejem do Kamilovy ruky tak dlouho, až se konečně probral a pohnul. Byl totiž čas jít. S rozcuchanými vlasy a tvářemi přežehlenými nočním bojem se vypotácel z bytu a tupě následoval Filoménu hrnoucí se směrem k parku. Po chvíli popocházení se Kamil rozhodl svou otupělost a únavu setřást tím, že se posadil na lavičce a nechal Filoménu, ať si dělá, co chce a kde chce.

V křoví za sebou slyšel dominantně šustit tu nebohou samici a sám seděl a měl hlavu v dlaních. Začal zaměřovat teprve, když kolem jela velmi hratelná maminka s kočárkem. V tu chvíli jím ovšem projelo též strašné poznání, po němž se mu na čele objevily krůpěje potu. Je středa, musí rychle něco napsat a potom to odevzdat.

Ale kdy to stihne? A co bude psát? Žádnou knížku za celý týden nepřečetl… Takže bude muset napsat jakousi chytristiku, esej o rašícím trendu, který neexistoval, nebo tak něco… Panebože, že by se hodil marod? Že by si vymyslel rychle úmrtí v rodině? Nebo jinou dojemnou historku? Vytopil ho soused a voda natekla i do jeho počítače, kde měl už týdny vybrušovaný článek, třída jedna A? Bylo mu hrozně, nejradši by se někam schoval…

Ze své schovávačky ale právě vystoupila Filoména a jala se ducat uslintaným ksichtíkem do Kamilova kolena. „No, kamarádko, nic mi neříkej, teď budu muset něco vyslintat úplně stejně jako ty,“ marně hledal

15

16

Ondřej Horák

účast v očích tupého zvířete, které už se těšilo na snídani.

Vyrazili k domovu. Filoména radostně vrtěla zadkem, její ocas by se klidně uživil jako stěrač tiráku.

Kamil se ploužil za ní s přetěžkým nákladem v hlavě.

Když si v půl jedenácté naplnil hrnek dalším kafem, čímž rázně zakončil snídani, měl už zhruba jasno, o čem bude psát, i když mu to nešlo tak dobře jako předtím vymýšlení důvodů, proč článek nemohl napsat. Důležitá je první věta nebo aspoň titulek, věděl moc dobře, pak už to jede. To teda bude jízda, pomyslel si, a vylovil z misky poslední višni v čokoládě… Vešel do pokoje a oživil počítač, pustil muziku a napsal titulek: Život a názory Vilmy Prázdné aneb Jednou jsi hvězda, tak se pochlub To by mohlo jít, říkal si Kamil, pojal totiž nápad, že vtipně – haha, vtipně – ukáže, jak jsou všechny ty rozhovory s rádobycelebritami hloupé a zbytečné a že si je člověk může klidně vymyslet a vyjde to úplně nastejno, jelikož jsou nejen hloupé a zbytečné, ale i předvídatelné, hrozně předvídatelné. Aby ho to bavilo, rozhodl se ovšem pro pohled holky až ženy, jakési hopsandy až zpěvačky a těsně ne herečky… Tak začni, ať už to máš, přece si nebudeš kazit život nějakým blbým cancem…

Naši mě vždycky nechali, ať si sama rozhodnu, co chci dělat, rozhodně mě do ničeho nenutili. Ale co se týče kluků, byli dost přísní, poprvé jsem se líbala s klukem v šestnácti a panna jsem byla až do devatenácti. Ostatně nebyl na to čas, pořád jsem dřela, moje kariéra se už pozvolna rozjížděla.

Jednou jsi hvězda, tak se pochlub

Na začátek je to nic moc, ale člověk se potřebuje odpíchnout ode dna, říkal si Kamil. Usrknul kafe, podrbal se na stehně a pokračoval.

Když jsem poprvé přijela do Prahy do studia, byla jsem ze všeho vyklepaná, ale všichni byli moc fajn. Viděla jsem, že i když to jsou lidi, kteří už mají leccos za sebou, jsou úplně normální a chovají se ke mně přátelsky. Potom měla v rádiu ohromný úspěch moje písnička Kupovitá oblačnost, a na konci roku už jsme měli koncert v Lucerně.

Z takového velkého prostoru jsem tehdy měla skutečně respekt, navíc když bylo opravdu plno, ale pak jsme zahráli první song, pamatuju si, že to byla Tvrdohlavá holka, a všechno ze mě spadlo. Moc jsme si to tam tehdy s kapelou užili.

Už se nám to rozjíždí, říkal si Kamil, sedící před počítačem jenom v trenýrkách a nepřítomně hledící z okna. Teď dáme nějakou lásku asi nebo tak něco.

V posledních letech jsem hodně pracovala, ale i tak, člověk si přece na lásku a na vztahy vždycky čas najde, to nejde plánovat. Teprve teď ovšem cítím, že to bude ono, Miloš je opravdu mojí oporou, fandí mi, radíme se spolu o spoustě věcí. Už taky plánujeme, že se sestěhujeme. Miloš je pr vní chlap, s kterým si dokážu představit, že bych měla dítě.

S těmi předtím jsem si to představit nedokázala. „To víš, že jo, ty chytromilo,“ povzbuzoval se Kamil a s nepřítomným pohledem bušil do klávesnice.

O dva měsíce později: Chci se teď hlavně soustředit na nahrávání nové desky, takže na soukromý život mi moc času nezbývá. A je pravda, že po tom zklamání jsem taky už da-

17

18

Ondřej Horák

leko opatrnější. Byla to opravdu tvrdá rána, nikomu bych nepřála, aby prožíval to, co jsem si zažila já. Myslím, že si to v sobě ponesu až do konce života a už nikdy chlapům věřit nebudu. „Že bych se přece jenom chytil?“ řekl Kamil nahlas, jakoby k Filoméně, která se povalovala pod židlí. Potom si znovu loknul studeného kafe, trochu se vyklonil do strany a následně látku trenýrek napnula tlaková vlna, až Filoména pohoršeně zacukala pysky.

O půl roku později: Česká kotlina už je pro mě těsná, chtěla bych zkusit prorazit do světa. Myslím, že by si to moje muzika zasloužila. Děsí mě představa, že v jiných zemích jsou lidi, kteří by si moje písničky pouštěli pořád dokola, ale nemůžou, protože je prostě neznají. „Fandíme ti, ty kometo, tobě to určitě výde…“ O měsíc později, telefonický rozhovor z Londýna: Zatím mě tu přijali velmi vlídně, poznávám prostředí opravdového velkoměsta. Natáčet budeme s producentem Lolem Cloudem, jenž už spolupracoval s takovými kapelami jako Cat 57, Crying Machine nebo Island of Dreams, což hovoří samo za sebe. „Seš světová škeblička, to ti Véna písk…“ Filoména zavrtěla hlavou, až ušiska zabouchala do nohou židle.

O tři měsíce později: Už jsem tady absolvovala několik koncertů v klubu, což je sice zadarmo, nicméně atmosféra je skvělá a třeba s mou angličtinou, jak někteří čeští kritici namítali, nebyl nejmenší problém. Na jednom koncertě byl

Jednou jsi hvězda, tak se pochlub

dokonce slavný Peter Caterpillar a zašel za mnou pak dozadu a řekl, že zpívám snad ještě líp než Samantha Fox. Sakra, to je opravdová hrůza, jak já se tady dřu, litoval se v duchu Kamil, zatímco sledoval, že Filoména natažená na koberci spokojeně odfukuje, jak se jí něco začínalo zdát. Pořád horníci a bůhvíkdo ještě, ale že novinář se taky nadře, na to si nikdo nevzpomene… Tak dál, honem…

Nakonec se však rozhodl, že si přece jenom skočí do kuchyně pro bonbony, které včera sám před sebou ukryl do skříňky za hrnečky. Našlapoval jen na špičky, aby Filoménu nevzbudil.

Tak teď návrat do vlasti…

O dva roky později: Už se hrozně těším na koncerty a na české publikum. Právě proto je to turné takové komorní, po menších klubech, abychom mohli být s kapelou blízko publiku, abychom s ním mohli dýchat a s ním si koncert užít.

Po delší době budu zase zpívat česky, na což se hrozně těším, protože čeština strašně pěkně zní a je to ohromně bohatý jazyk. „A teď už to s tebou pude rychle, bonbonku dumavej, z dlouhýho procesu uděláme krátkej…“ O měsíc později: novinové titulky Vilma Prázdná byla na koncertě úplně opilá či Vilmo, v tomhle stavu můžeš zpívat leda tak Jsem rumová víla…

O tři měsíce později: novinové titulky Prázdná má plno starostí či Nahrávací firma vypověděla smlouvu s Vilmou Prázdnou.

O týden později: Není pravda, že jsem vystupovala opilá, jenom jsem si šňupla kokain, brání se Vilma Prázdná.

19

20

Ondřej Horák

Na vině je prý neznámý člověk, kterého potkala před koncertem na baru.

O týden později: fotogalerie Podívejte se, jak se Vilma Prázdná k ránu vypotácela z drogového doupěte.

O týden později: V soukromí si můžu dělat, co chci, do toho nikomu nic není, chci se prezentovat výhradně muzikou, namítá Vilma Prázdná. Proto taky teď natáčím novou desku.

O dva měsíce později: Myslím, že se nám deska povedla, cítím z ní ohromnou energii. Mám radost a už se těším, až s ní vyjedeme na turné. Je to, jako bych se znovu narodila.

Kamil si nabral z pytlíku další bonbony. Potichoučku, aby si toho Filoména pod ním nevšimla.

O dva týdny později, z recenze nové desky Vilmy Prázdné: Hudebně je to tak primitivní, že člověk dlouze přemýšlí, jestli to nakonec nemohl být záměr. Ale pak dojde k jasnému závěru, že nemohl. A co se týče textů, toto dílko rozhodně také zaujme, jsou tu totiž natolik štěpné verše, že je posluchač jen těžce vypudí z hlavy: „Z mý ložnice si utek / jako slepej krtek.“ Nebo: „Tvoje srdce studí / až pod mojí hrudí.“ Největší špílec je však z písně Chodník proradnosti: „Když tě hrozně bolí, když tě láska zradí, / to žádná pojišťovna nikdy neuhradí.“ Do Kamila se náhle zákeřně zakousl hlad, a tak znovu tichounce odcupital do kuchyně a z lednice vy­ táhl malinový jogurt, otevřel ho, zanořil do něj lžičku a zas se vrátil do pracovní pozice, cintaje si na klávesnici.

O týden později: Nevadí, že je teď v módě sestřelit mou novou desku. Já si za svými písničkami stojím a zdá se, že lidé

Jednou jsi hvězda, tak se pochlub

na koncertech mají úplně odlišný názor než páni kritici, brání se Vilma Prázdná.

O měsíc později: Turné Vilmy Prázdné bylo předčasně ukončeno pro další problémy zpěvačky s drogami a také pro malý zájem o vstupenky.

O půl roku později: novinový titulek Vilmu Prázdnou propustili z léčebny a nafotí akty.

O dva týdny později: Myslím, že není nic špatného na tom, když se mladá hezká holka ukáže tak, jak ji pánbůh stvořil. Navíc se jedná o snímky velmi vkusné, nejde tam ani tak o mou nahotu, ale o vystižení určité nálady a vlastně i o umění. Rozhodně nebudu mít problém ukázat je jednou svým dětem, protože mi přijdou decentní. A v současnosti mi to taky dodává na nezávislosti, jelikož ten honorář byl velice zajímavý.

O půl roku později: novinový titulek Vilma Prázdná na večírku ukázala nového milence.

O měsíc později: novinový titulek Vilma Prázdná se na slavnostní premiéře muzikálu poprala s ochrankou.

O tři týdny později: Byli jsme s Vilmou Prázdnou v tetovacím salonu – podívejte se na fotogalerii.

O půl roku později: novinový titulek Tak co to bude, Vilmo? Známá zpěvačka měla na večírku v klubu Šilhavý popelář už viditelné bříško.

O čtyři měsíce později: novinový titulek Šok! Prázdnou krátce před porodem opustil přítel… Vilmo, co teď?

O dva týdny později: novinový titulek Vilma Prázdná ukázala dcerku Koletu-Paulu.

Kamila už to úplně přestalo bavit. Už to chtěl mít hotové a moct odejít z bytu, cítil se jako vězeň, jako otrok, nevolník… Navíc se Filoména probudila, zvedla se, na koberci za jeho židlí se protáhla jak nejstarší

21

Éditions Fra 001 Thomas Ernest Hulme, Modlitba 002 003 004 005 006 007 008 009 010 011 012 013 014 015 016 017 018 019 020 021 022 023 024 025 026 027 028 029 030 031 032 033 034 035 036 037 038 039 040 041 042 043 044 045

za úsměv luny Richard Caddel, Slova straky The Magpie Words Imagisté Vítr z Narragansettu One Stop Stories Vladimír Sadek, Židovská mystika Kang Čol-hwan, Pierre Rigoulot, Pchjongjangská akvária Joyce Mansour, Výkřiky Eugénio de Andrade, Svrchovanost José Ángel Valente, V kořenech světla ryby Alena Nádvorníková, Anebo ne Ou bien non Helen Lawsonová, Odvaha za úsvitu Courage at Daybreak Raúl Rivero, Důkazy spojení Antologie nové české literatury 1995–2004 Elizabeth Bishopová, Umění ztrácet Ernest F. Fenollosa, Ezra Pound, Čínský písemný znak jako básnické médium Petr Mikeš, Jen slova/Just Words Petr Borkovec, Vnitrozemí Roland Barthes, Světlá komora Tomáš Pospiszyl, Srovnávací studie Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová, Experimentální hry Petr Král, Arco a jiné prózy Jurij Odarčenko, Verše do alba Muhammad Šukrí, Nahý chleba Jan Jařab, Šíleně pomalá revoluce Antologie současné lotyšské poezie Guillermo Rosales, Boarding home Catherine Ébert-Zeminová, Bludný kruh Jano Pavlík Viola Fischerová, Předkonec Blanca Varela, Křídla na konci všeho Erich Fried, Milostné básně Shitao, Malířské rozpravy Mnicha Okurky Petr Měrka, Telekristus a Mentál Zápisky z mrtvého ostrova Bytosti schopné zemřít Jonáš Hájek, Suť Viola Fischerová, Písečné dítě Yasmina Reza, Zoufalství Richard Caddel, Psaní v temnotě Writing in the Dark Polona Glavanová, Noc v Evropě Andrés Sánchez Robayna, V těle světa Michal Witkowski, Chlípnice Jerzy Pilch, U strážnýho anděla Emanuel Mandler, Poslední Branibor a jiné příběhy

046 047 048 049 050 051 052 053 054 055 056 057 058 059 060 061 062 063 064 065 066 067 068 069 070 071 072 073 074 075 076 077 078 080 081 083 085 086 088 090 091 092 093 094 095 096 097 098 099

František Kautman, Alternativy Giuseppe Culicchia, Kolo, kolo mlýnský Orhan Pamuk, Nový život László Darvasi, Nejsmutnější kapela na světě Yasmina Reza, Adam Haberberg Dorota Masłowska, Královnina šavle Jean-Claude Izzo, Totální chaos Zafer Şenocak, V novém světě Guy Viarre, Bílé předání Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a já John Berger, O pohledu Fotostrojka Georges Didi-Huberman, Ninfa moderna Jakub Řehák, Světla mezi prkny Petr Borkovec, Berlínský sešit Zápisky ze Saint-Nazaire Szilárd Borbély, Berlin-Hamlet Václav Durych, Černé tečky Ladislav Šerý, Laserová romance 2 Vladimír Sadek, Židovská mystika Fra Blank. Reader Cena Jindřicha Chalupeckého 2006 Martin Kubát, Je večer, vypusťte čerta!

Atík Rahímí, Tisíc domů snu a hrůzy Carlos Victoria, Stíny na pláži Dario Fo, Polomyšín Médium kurátor Karel Císař, Věci, o kterých s nikým ne­mluvím Ladislav Šerý, Laserová romance 3 Václav Benda, Noční kádrový dotazník a jiné boje C. B. Levensonová, Buddhismus David Voda, Sněhy a další Viola Fischerová, Domek na vinici Chez Erik. Kuchařka Fra Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši Róbert Gál, Na křídlech/Agnomie Bohumil Nuska, Malé příběhy Tahar Ben Jelloun, Poslední přítel Antonio Gamoneda, Tohle světlo Jonáš Hájek, Vlastivěda Dorota Masłowská, Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky Tašo Andjelkovski, Mirny Lidia Amejko, Známé příběhy Liāna Langa, Sešit antén Vilém Flusser, Za filosofii fotografie Sylva Fischerová, Pasáž Ernesto Santana, El Carnaval y los Muertos Kamil Bouška, Oheň po slavnosti Karel Urianek, Beránek Petr Měrka, Fantasmagorie televize

100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148

Fernando Vallejo, Madona zabijáků Viktor Špaček, Co drží Nizozemí Serhij Žadan, Big Mac Andrzej Bart, Továrna na mucholapky Krisztina Tóthová, Čárový kód Gertrude Steinová, Mluvit a naslouchat Pier Paolo Passolini, Zuřivý vzdor Antologie současné polské poezie Jean-Claude Izzo, Chourmo Frédéric Beigbeder, Povídky psané pod vlivem extáze Viola Fischerová, Hrana Ahmel Echevarría, Días de Entrenamiento Ondřej Horák, Mrtvá schránka Michal Witkowski, Královna Barbara Roland Barthes, Říše znaků Martin Kubát, Čistka Martha Acosta Alvarez, La periferia Sławomir Mrożek, Ti, co mě nesou Veronika Bendová, Nonstop Eufrat Ivana Myšková, Nícení Ondřej Buddeus, rorýsy Petr Borkovec, Milostné básně Roland Barthes o Rolandu Barthesovi Cédric Demangeot, Slota Jakub Řehák, Past na Brigitu Jean-Philippe Toussaint, Koupelna Guillermo Cabrera Infante, Tři truchliví tygři tento chléb přežvykovat, psacími písmeny Jana Šrámková, Zázemí Jan Frolík, Útěcha z ornitologie Martina Blažeková, Lom Šest slovenských básníků Juliana Sokolová, My house will have a roof /Môj dom bude mať strechu Wanda Heinrichová, Jehla sestupuje Frank Correa, Larga es la noche Petr Borkovec, Herbář k čemusi horšímu Ángel Santiesteban Prats, El verano en que Dios dormía Kateřina Rudčenková, Chůze po dunách Ondřej Lipár, Komponent Samanta Schweblin, Ptáci v ústech Alena Kotzmannová Rafani Petr Borkovec, Zlodějíček Kristina Láníková, Pomlčka v těle Krisztina Tóthová, Akvárium Sylwia Chutnik, Kapesní atlas žen Álvaro Enrigue, Podchlazení Abel Arcos, 9550: una posible interpretación del azul Luboš Svoboda, Vypadáme, že máváme

149 150 151 152 153 154 155 156 157 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 180 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 195 196 197 198

Petr Maděra, Filtrační papíry Lukáš Horák, Amensch Kde i mrtví pochodují Petr Král, Město je náš les Alžběta Michalová, Zřetelně nevyprávíš nil, úvod Alda Merini, Nepřibližuj se ke mně, poezie Miloslav Topinka, Probouzení Ladislav Šerý, Nikdy nebylo líp Pomlčky v těle Petr Borkovec, Wernisch Nicanor Parra, Jiné básně Jurij Andruchovyč, Moskoviada Adéla Knapová, Nemožnost nuly Julio Jiménez, Un mundo tan blanco Zuzana Lazarová, Železná košile Nonardo Perea, Los amores ejemplares Kamil Bouška, Hemisféry Hroby v povětří. Poezie Bukoviny Bernard Noël, Výřezy z těla Adéla Knapová, Slabikář Robert Krumphanzl, Sen s výčitkami Jakub Řehák, Dny plné usínání Abel Fernández-Larrea, Shlemiel Petr Borkovec, Lido di Dante Petr Borkovec, Rozvláčná vyjádření radosti Zuzana Fuksová, Cítím se jako Ulrike Meinhof Kamil Bouška, Inventura Miroslav Olšovský, Tahiti v hlavě Alexej Cvetkov, Král utopenců Gérard Dubey, Sociální pouto v éře virtuality Tamás Jónás, Tatitatitati Veronika Bendová, Vytěženej kraj Adéla Knapová, Předvoj José Alberto Velázquez, Cierra los ojos, no respires Clemens J. Setz, Láska za časů Mahlstadtského dítěte Kristina Láníková, Úvahy nad zájmeny Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot Šest německých básníků Tašo Andjelkovski, nid Jakub Řehák, Obyvatelé Bytosti schopné zemřít (2. vydání) Tomáš Gabriel, Údolí pokusu o výsadbu bříz Luboš Svoboda, Rád čichám ke zvířatům, která jsi vycpala ty Martin Poch, Strana Marzanna Bogumiła Kielarová, Zatopený estuár

199 Veronika Bendová, Vytěženej kraj 200 201 202 203 204

(2. vydání) Pavel Klusák, Uvnitř banánu Martha Luisa Hernández, La puta y el hurón Petr Borkovec, Sebrat klacek Elsa Aids, Přípravy na všechno Petr Borkovec, Lido di Dante (3. vydání)

Éditions Fra Šafaříkova 15, Praha 2

205 Vladislav Chodasevič, Porcelánový věnec 206 David Voda, Xénie 207 Cédric Demangeot, Útržky Sněhurčina 208 209 210 211

kožichu Ondřej Horák, Pohlavní styky Martina Blažeková, Prologomény Zofia Bałdyga, Poslední cestopisy Petr Borkovec, Petříček Sellier & Petříček Bellot (2. vydání)

Fb.me/EditionsFra Fra.cz

Dotisk

Ráno jsem nakoupil v Žabce a tím se můj kontakt s okolím uzavřel.

Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzov ý stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slev y, vzpomínky, zbytky.

Elsa Aids Přípravy na všechno Brož. vazba, 96 s., dpc 169, ekniha 139 kč, Fra 2020, isbn 9788075211699

Román Pohlavní styky má sice světové parametr y, přesto se rozhodl ctít trend používání lokálních surovin. Dík y typick y česk ým ingrediencím – žvanivost, závist, křiváctví, slavomam, nenažranost, zbabělost, mindrák či lakota – totiž vznikl hustý boršč plný řídkých nýmandů. Srdcervoucí konkurs na největšího Čecháčka může začít. Zvítězí některý z ministrů kultury?

dpc 349 Kč ISBN 978-80-7521-180-4

Cover photo by Gerhard G., 2018 Author photo © Jana Plavec, 2018

Fra.cz