Sešit 1 Česká poezie
Pomlčky v těle Rydval, Lukavský, Borkovec eds.
Éditions Fra
Sešit 1, Česká poezie
Pomlčky v těle Michal Rydval, Erik Lukavský, Petr Borkovec (eds.) Fotografie na obálce Ondřej Lipár, 2015 Vydalo Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2015 jako svou 159. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha První vydání © Éditions Fra, 2015 Texts © David Voda, Jan Buryánek (heirs), Karel Urianek (heirs), Matěj Lipavský, Tomáš Fűrstenzeller, Jonáš Hájek, Jakub Řehák, Alžběta Michalová, Petr Borkovec, Kamil Bouška, Tašo Andjelkovski, Michal Rydval, Kristina Láníková, Kateřina Rudčenková, Martina Blažeková, Ondřej Lipár, Milan Děžinský, Zuzana Lazarová, Aleš Kovář, 2015 Cover photo © Ondřej Lipár, 2015 ISBN 978-80-7521-020-3
AA029
Obsah David Voda, Dziady 4 Jan Buryánek, Skutečnost smrsklá do snůšky pojmů 5 Karel Urianek, Důvod 6 Matěj Lipavský, Zahrady jsou zamčené uklizené… 7 Tomáš Fűrstenzeller, Do téhle čtvrti… 8 Jonáš Hájek, Zachráněná 9 Jakub Řehák, Navzdory dějinám 10 Alžběta Michalová, V nočním pokoji mám sen můru 11 Petr Borkovec, Manža 12 Kamil Bouška, Afterparty 13 Tašo Andjelkovski, Visíme na světle… 15 Michal Rydval, Píšeš nic. Jíš nic. Cítíš nic… 16 Kristina Láníková, V chůzi jsem za něčím, co míjím… 17 Kateřina Rudčenková, Půjdu dál v rudé 18 Martina Blažeková, Tepci 19 Ondřej Lipár, Pečuji o svůj příbytek 20 Milan Děžinský, Okrouhlé vikingské štíty 21 Zuzana Lazarová, Kůže nezvěstného 22 Aleš Kovář, Axiom 24
2
Ach ano, poezie. Umění plést si trn a květ. Maurizio Medo, Nejstarší se zasmál přeložil Petr Zavadil
David Voda Dziady U nás se dědí trik, do kroku vhodit bobuli pámelníku, až lup! Hodně solit, recept na omáčku Z mouky a vody. Šlapem jak v pohádce, batole volá: „Paděd! Blik!“
z dokončeného rukopisu, nabídnuto k vydání
4
Jan Buryánek Skutečnost smrsklá do snůšky pojmů Skutečnost smrsklá do snůšky pojmů, nevěstí nic dobrého, říkal si, když poprvé uviděl svítání nad oceánem, když úžas, žádaje o slova, žádal vlastní zmrzačení. Vše, čeho se slovem dotkl, přestávalo být sebou a měnilo se v účelovou lež, v děvku k čemukoli svolnou. Z druhé strany, ze světa bez významů, z konečně pravdivého světa, šklebila se nicota. Je tedy žádoucí zastavit to nutkání neustále žvanit? ptá se Schoulený, co ví, že jeho nejpravdivější verš, já bez příkras a stylizací napíšou červi. Rozhlédl se. Slunce zbledlo a začínalo hřát, družina přátel skotačila po pláži, sbírali oblázky, lastury, největším hitem byl modrý rosol chcíplé medúzy.
z pozůstalosti, nabídnuto k vydání
5
Karel Urianek Důvod nábřežní hráz lysky rozbité výlohy korouhve smaragdový vánek převrácená auta přivřené oči v jasu znásilnění šeptající znásilnění ječící dva kornouty vanilkové zmrzliny hodinky bez ručiček agónie letargická agónie vraždící kniha hřbetem vzhůru překvapené otočení nechápavý pohled smrt laškující smrt rozesmátá naprázdno běžící cívky filmu roztrhané kapesníky přeražená židle slunce jasné slunce tmavé milosrdný kruh město en face z pozůstalosti, nezařazené do vydané sbírky Beránek
6
Matěj Lipavský Zahrady jsou zamčené uklizené rudé okenice pevně kryjí okna zítra ji najdou se strunou kolem krku v chatě v těsném kruhu smrků říkáš když jdeme okolo že bys chtěl být vykradač chatek po prknech vyjdeme na molo termoska svetr krabička startek řeka zahýbá pod zapadající slunce rudá a tvrdá klesá v borovici.
z dokončeného rukopisu, nabídnuto k vydání
7
Tomáš Fűrstenzeller Do téhle čtvrti vyhlídkové autobusy nezajíždějí – Gare Central, výkladní skříň neřestí spořádaného města, jeho klín roztažený do dvou ulic, jimiž se trousí lidské stíny. Stripbary, kašna, ve které se namísto drobných třpytí víčka od piva, a plácek, již houf Diogenů obývá. Křížem přes něj se Satyr na podpatcích nese. Hemživě čilý, uzavřený mikrokosmos, jímž procházím co nejrychleji, když s krosnou na zádech směřuji k nádraží. Nezbývá už moc času. Na druhé straně mikroskopu jsou spěch i opak utopeny v chladném oku – jako na dně kašny ta víčka od piva.
z dokončeného rukopisu, nabídnuto k vydání
8
Jonáš Hájek Zachráněná Zavřenou pískovnu naplnili vodou a v rozbořeném kostele natáčeli film ale co je asi s tou paní začalo to pádem na ulici pomočením ráz naráz dávali jí deset procent obří nádor na mozku syn ji vezl potom už neví v bílých hadrech a s divnou hlavou pod smrkem před bufetem mezi lidmi nepřiléhala k jaru.
z nových básní
9
Jakub Řehák Navzdory dějinám za zdí tvrdne zaprášený chleba noviny pokrývají staré dny těla vcházejí do stínů zborcené tabulky skla chutnají po rohlíku za hustou vřavou větví vlak v dalekých továrnách tkalcovské stroje tečkují zadek úhledným písmem z plakátu padá kapka vody ruce jak lift stoupají černou sukní jazyk se dál vzpíná v pěkných patrech šaty barvy pilin vzpomínají na léto jas zvlnil sloupy před zahnívající omítkou léto přelezlo ramena modř zadků něco stála v křoví kde jsem už dlouho nebyl náhle jsem tě spatřil navzdory dějinám které už neměly jméno
z nových básní
10
Cover photo © Ondřej Lipár, 2015
V nakladatelství a v kavárně a v poštách všeho druhu leží rukopisy. Rukopisy mají uši, napsal Petr Kabeš. Poslouchají, co kdo dělá, co kdo říká. Sešity jsou pro jejich uši.
Éditions Fra
Pomlčky v těle
i tato báseň bude součástí příběhu!
fra.cz AA29