Česká poezie
Jakub Řehák Světla mezi prkny
Jakub Řehák
fra.cz
fra
Česká poezie
Jakub Řehák Světla mezi prkny
fra
Jakub Řehák (1978). Navštěvoval gymnázium v Uherském Brodě. Studoval na Vyšší odborné škole filmové ve Zlíně, během studií režíroval krátké filmy Doupě, Jáma a Svatá Marie. Zaměstnán byl většinou v obchodní sféře. Od roku 2005 pravidelně uveřejňuje poezii na internetovém kulturním serveru www.totem.cz. Časopisecky publikoval básně a recenze ve Tvaru, Wellesu, Pandoře, Souvislostech a A2. Žije v Praze.
fra
Jakub Řehák Světla mezi prkny
4
Jakub Řehák Světla mezi prkny
fra
České poezie Jakub Řehák Světla mezi prkny Redakce Petr Borkovec Reprodukce na obálce Josef Bolf, Dveře do sklepa, 2008 Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2008 jako svou 59. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první Náklad 450 výtisků © Agite/Fra, 2008 Text © Jakub Řehák, 2008 Cover artwork © Josef Bolf, 2008 Author photo © Alena Vostřáková, 2008 ISBN 978-80-86603-73-5
AA005
Obsah 1 Po výkřiku 10 (Marto, dnes večer ses mi zdála) 11 (Půlnoc) 12 Mokrá stopa 13 „Stalker“ 14 Každý okamžik je cestou do neznáma 15 Odchod na půlnoční směny 16 Večerní svět 17 (Dívám se z okna) 18 Papír 19 2 Během léta 22 Noční knihovna 23 (Žár lehá do tabulek skla) 24 Před verandou 25 (V mátohách poledne) 26 (V rohu pokoje) 27 Co nevíme 28 Psáno v kuchyni (podle L. P. Fargua) 29 Den, větve 30 Zakřičet 32 3 (Stín vítězil nad naší denní podobou) 34 Tam dole 35 (Letní poruchy v prachu) 36 (Zvlněné pohledy ve výlohách) 37 (Plyn škrábe v hrdle) 38 Pod Kavalírkou 39 (ve vysokých bytech proděravělých potrubní poštou) 40 Systém kladek 41 7
Živé hodiny 42 Přeskočí okoralou zeď 43 (Za chůze podrážky bot drtí písek) 44 Zahrady po setmění 45 4 Elegie 48 Později léto 49 Svátky bez kapes 50 Suvenýr 51 Civění 52 …do zimní školy 53 Ve čtvrti Močidla 54 Noci na gymnáziu 55 Lyžařský výcvik 56 Sezona 57 Kuchařky 58 Rozpuštěný sníh 59 Vetešnictví 60 Svátky bez kapes 2 61 Naše kuchařky 62 Sami proti všem 63 5 Světla mezi prkny 66
8
1
9
po výkřiku Ve tmě jsme hrůza sama, kameny bouchají o noční zeď. Noc tuhne v ústech po výkřiku.
10
Marto, dnes večer ses mi zdála. Byla jsi nahá jako kniha. Bral jsem tě do rukou a obracel mezi prsty v pokoji, kde byla zima a tma. Tvá záda zářila jako prázdná stránka s překrásnou rýhou uprostřed. Pak jsi se změnila v papírový kornout, přiložil jsem tě k oku a díval se skrz tebe na noční město. Když vniká se do těla, zdrženlivost musí stranou, já ale chci být zdrženlivý. Ty přece nejsi doopravdy. Žiješ už jenom jako stín. Viděl jsem kdysi film a v něm jsi stála znovu přede mnou. Marto, až se potkáme, obživne tvé jméno? Teď už mám právo vyslovit tvé jméno.
11
Půlnoc. Varhany schodů. Točíš vypínačem. Plesnivou chodbu zalije světlo. Peristaltika třese statikou. To dýchá dům. Do útrob potrubí lije kdosi projímadlo ledku, zdi páchnou hnilobou. Ze slepé šachty zvon kuchyňského hlasu. To dýchá dům.
12
mokrá stopa v ranní hodinu prázdno bílý stín ne lidský hlas na druhé straně tvé nohy lesknoucí se tak tvé nohy oživlá smrt plátno vzduchu po horizont chceš vniknout do těla zabodnout se v hmyzí vášni posvětit tekutiny milostný otvor léta léto vrásní kypří léto k pominutí v tramvaji vůně máty na zastávce pach tvá noha vyklání se zpoza sukně mokrá stopa dotknu-li se toho místa bílý stín ne lidský hlas přitiskl jsem tvář říkáš jen já mohu měřit jak hluboko během noci klesla do tvé pusy tma
13
„stalker“ vyhodil kdosi matraci plnou myších děr z děr ozývalo se pištění najednou záře na rumišti záře ukláněl se pejr svlékl jsem šaty padl do písku doma zase
14
každý okamžik je cestou do neznáma Ve žluté škole letního žáru tvůj úsměv bez odkladu, nohy koryto horkého vosku – vždycky budu suť, která žhne na sedřené kůži zadku. Malý, zlověstný, mlčenlivý bůh městského kamene zatím spí, pak křičí nad tvou nahou nádherou. Jsme odsouzeni ke zvuku, čekáš až přítel zahrad promluví k hliněným panenkám. Každý okamžik je cestou do neznáma. Noc protnou hlasy na motocyklu. Tvůj bezramenný křik vedle mě.
15
odchod na půlnoční směny Zimní noc: vyměním sníh za okamžik na tvém krku. Osvětlená hrůza do stěn až na konci světa dere se. Koleje vyhlazené na sněžném svetru. Přemýšlím, zda růžová klesne k bodu mrazu, cigareta, zrcadlená v oku, ozáří na vteřinu výsek pokoje.
16
večerní svět Fasády krámů krabatí čela. Lampa z ulice – sekera prudkého světla. Bezhlavý stín prchá ke kašně. V narůžovělé vodě želva, na hřbetě drží večerní svět. Noc hrne z hrdla netopýra. Nemám ponětí o poloze těla. Hlava mi klesne k výloze. Budu spát na peřině ze skla. Vyhasne všechno, co patří bílé lebce dne.
17
Dívám se z okna. Tlející kočky ve dvoře. Myši z vedlejšího sklepa. V kuchyni blýskají talíře, vrčí lampa. Hrnek na stole – spíš úzkost kouří z něj než káva. Dům krká mě ven na dvůr. Plíce jak urna. Mimoděk zapálená cigareta je plní popelem.
18
papír Dlouho jsem nezakašlal, ale u kotníků už sníh zapustil kořeny, prach vířil ze zažloutlých fasád, autobus voněl máslem: chvíle, kdy jsme na sídlišti roztloukali led, věci času. Objevila ses s malými žárovkami a krabicí. Uvnitř klubko elektrických obvodů. Blikající barvy na papírové stěně, v níž jsem nahmátl struktury tvých prstů. Jako vždy jsi byla nezaměnitelná, krok srovnaný s dechem, slova zavěšena v dobře otevřených ústech. Přes sarkastické poznámky jsi chůzi zvládla s elegancí. Křupání bot na umělém sněhu nikdy nevypadalo víc eroticky. Bylo nám vlhko v křoví. Zbytky hlíny, dřevěných klacků spěšně nacpané pod látku roztřepeného prádla. Potom vzhůru na Paví vrch. Vidět stopy ve sněhu stočené všemi směry, krky umyté větrem. Dívali jsme se skrz mřížku drátěného plotu na město pod kopcem. Tam jsi klečela na dlažbě a zpoza sukně lezla ven nestvůrně velká bílá stehna. Nikdo z nás nelovil papír po kapsách druhého, přesto jsme hovořili o setkání.
19
20
www.fra.cz
9 788086 603735
Cover © Josef Bolf, 2008
„Běž a vyprávěj. / Nasaď oči, nos. Ukaž, že inkoust / teče z očí, že ubíhají roky.“ Těmito slovy končí Jakub Řehák svou první básnickou sbírku. Roky ubíhaly. Čas zanechal stopu na básníkových domech – hniloba, plesnivina, pavouci, rez. Z gymnazistek předposledního oddílu se staly ženy, které až magickým procesem pojmenování dosáhnou celistvosti bytí. Jinak v knize převládají – téměř surrealisticky – jednotlivé části (nahého) těla. Neživé se oživuje a živé se stává věcí. A tak se prolínají ženy a knihy – obojímu patří celá autorova láska. „Inkoust teče z očí“ „tam, kde končí pohled a začíná popis“. Pozorování a popis jsou neoddělitelné. Ačkoliv v básních dominuje léto a zima, popř. sníh, poledne a noc, tedy jednoznačnost času, čtenář si nikdy nemůže být jistý, jestli se děj (a něco se děje, i když ‚chybí‘ slovesa) odehraje ve skutečnosti nebo ve snu. Je vždycky veden dál překypující autorovou fantazií a zvuky slov. Anne Hultsch
.pdf ekniha na www.fra.cz
Photo © Alena Vostřáková, 2008
www.fra.cz
9 788086 603735
fra
Cover © Josef Bolf, 2008
„Běž a vyprávěj. / Nasaď oči, nos. Ukaž, že inkoust / teče z očí, že ubíhají roky.“ Těmito slovy končí Jakub Řehák svou první básnickou sbírku. Roky ubíhaly. Čas zanechal stopu na básníkových domech – hniloba, plesnivina, pavouci, rez. Z gymnazistek předponovinky sledního oddílu se staly ženy, Jean-Claude Izzo, Totální chaoskteré až magickým procesem pojmenování dosáhnou celistvosti bytí. Jinak Orhan Pamuk, Nový život v knize převládají – téměř surrealisticky – jednotlivé Muhammad Šukrí, Nahý chleba části (nahého) těla. Neživé se oživuje a živé se stává připravujeme věcí. A tak se Berlínský prolínají ženy a knihy – ze obojímu patří Petr Borkovec, sešit/Zápisky Saint-Nazaire celá autorova láska. „Inkoust Sławomir Mrožek, Kohout, lišákteče a jáz očí“ „tam, kde končí pohled začíná popis“. Pozorování a popis Guy Viarre, Bíléapředání jsou neoddělitelné. Ačkoliv v básních dominuje léto Lianozovo – jedno slovo. Ruská minimalistická poezie a zima, Crary, popř. sníh, poledne a noc, tedy jednoznačJonathan Techniky pozorovatele nost času, čtenář si nikdyNinfa nemůže být jistý, jestli se Georges Didi-Huberman, moderna děj Berger, (a něcoOsepohledu děje, i když ‚chybí‘ slovesa) odehraje John ve skutečnosti nebo ve snu. Je vždycky veden dál překypující autorovou fantazií a zvuky slov. Anne Hultsch
.pdf ekniha na www.fra.cz
Photo © Alena Vostřáková, 2008