Česká próza
Viktor Špaček Co drží Nizozemí
Viktor Špaček
fra.cz
fra
Česká próza
Viktor Špaček Co drží Nizozemí
fra
Viktor Špaček (1976 v Praze), básník a výtvarník. Studoval češtinu a dějepis na Pedagogické fakultě UK, absolvoval sochařství na VŠUP (ateliér Kurta Gebauera). Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách v Čechách i v zahraničí. Publikoval sbírku básní Zmínky a případky (Literární salon 2007). Jednotlivé básně vyšly francouzsky, italsky a anglicky, je zastoupený v italské antologii mladé české poezie Rapporti di errore (Mimesis 2010). Pracuje jako knihovník.
fra
Viktor Špaček Co drží Nizozemí
Viktor Špaček Co drží Nizozemí
fra
Kniha vychází s podporou Nadace Český literární fond.
Edice české poezie Viktor Špaček Co drží Nizozemí Obálka Viktor Špaček, Můj komentář ke každodennosti, 2010 Odpovědný redaktor Petr Borkovec Vydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz, roku 2010 jako svou 101. publikaci Vytiskla Tiskárna VS, Praha Vydání první Náklad 450 výtisků © Agite/Fra, 2010 Text © Viktor Špaček, 2010 Author photo © Radeq Brousil, 2010 Cover artwork © Viktor Špaček, 2010 ISBN 978-80-87429-09-9
AA012
Obsah Zlom 9 Únava 10 Mrtvo vedrem… 11 V kolika podobách… 12 Malý a velký život 13 Bůhví jak dlouho jedno kolo… 14 Tajuplný život… 15 Dítě 16 Hranice 17 Jako dům po mrtvém… 18 Tady je tady 19 Tady 20 Vlajka 21 Směr 22 Svět jako celek 23 Malování 24 Naplňující 25 Čas 26 Ticho 27 Stvořitel 28 Otázka do sebe 29 Pohyb 30 Příběh 31 Ostych 32 Sousedství 33 Holt 34 Místo pro krutost 35 Rákos 36 Řeč 37 Prostory 38 Ten vlídný, klouzavý pohyb… 39 Co drží Nizozemí 40 Po všem 41 Bílá 42 7
Kámen… 43 Rovnováha 44 Tělem 45 Můj život moje smrt… 46 Ta samozřejmost… 47 Staré značky 48 Doopravdy smrt 49 Látka života… 50 Já – tohle ráno… 51 A tak spěcháme… 52
8
Zlom Nevzdávat to do kopce se hrabe motorka na ní nabalený chlap pionýr slábne škrouká chlap začíná cítit že nahoru nedojede že dál už ho nedoveze co ho dovezlo až sem… Už to skoro chcíplo už to skoro stojí v tom okamžiku rovnováhy sil v tom napjatém tichu než se život zlomí ale chlap se zatvrzele nevzdává sedí občas zezadu dopředu zarumpluje tělem.
9
Únava A moje budoucnost? Anebo minulost? Nezmůžu se ani na vlastní stín v zářivkovém bezčasí ve kterém je rozvalený vyčerpaný pozdní podzim Z žerdi sušák za kotvu bezvětří sesmeknutí mezi dvěma druhy únavy jediný skutečný pohyb A kde se teď zahlédnout na čáře života? Nic tak velkého tu nikde není… A je to zakřiklé potichu popřené jako když večer spolkne sluneční hodiny.
10
Mrtvo vedrem. Horečka života se rozplynula v jiné, větší horečce. Už nejsem odněkud někam. Podivná věčnost, zavřená v sobě. Proč, když se bláto dívá do sebe, vidí jenom bláto? Protože samotný pohled bláta je z bláta.
11
V kolika podobách. Ale teď vyplivnutý do temna pokoje jak židle po hostech. Posečeno, holé pole. A tiše posedávající rozpačití zajíci, srna nebyla? S cigaretou po životě, tohle, zdá se, nelže, nebylo tam nic.
12
Malý a velký život Neplánovaná chvíle, chvíle, co se krásně nepočítá, neodtikává tu nic. Hybatelem odpoledne jen drobná energie hry. Napětí života? Spor mezi vůněmi? Jako když černá kočka zavře oči a splyne s tmou, zmizel celý ten plán, celý ten větší život, jak školní úkol, nechaný na potom.
13
Bůhví jak dlouho jedno kolo bůhví jak dlouho kouřím zvenčí kde nic tu nic čas někam dovnitř Tak dlouho žiju v tomhle městě jsem možná daleko v minulosti anebo dávno v budoucnosti z ničeho nepoznám nic Podzimy navždy jara výstřik bez paměti pravidelné bílení zdí.
14
Tajuplný život slepého ramene… V akváriu v prázdném domě popoleze šnek. Zabrblá bublinka. Zbytečná rána, nová a nová rána, nicota chybuje. Nevydrží v jednom tvaru, přetéká a přepadává.
15
Dítě Ve tmě dělá na tapetě cestičky pak se jimi nehtem prochází v neděli po koupání před usnutím najednou zasmrdí školní pondělí úterý středa najednou dá se vidět ten řetězec najednou zeď syrově se přitulila… Pak během času hodně se naučit… Ale tohle – to hlavní – znát dobře odjakživa.
16
Hranice Dnes ráno konečně střízlivýma rukama. Nechce, tak nechce. Tady jsou hranice. Když někoho vyženou z velkého bytu a dají mu malý, taky nemlátí hlavou do zdi. Zařídí se, vlastně je tu všechno pro nějaké štěstí. Jen kdyby to netáhlo jinam. Ale dnes ráno jsou vidět hranice, voda opadla, paměť poodstoupila. Téhle chvíle využít. Tady je telefon, je třeba to zpečetit.
17
Jako dům po mrtvém. Věci, napůl svobodné, nikdo nepřekáží jejich novému, cizímu, divnému směru, ale ještě se nevymkly, ještě patří, ještě na nich něčí stín, ale je cítit, že pod ním už se někam sunou. Jsem tu, i jinde, vpředu a tu a vzadu. Pokoj napůl můj, napůl už po mrtvém, jsem obraz napůl dopředu rozmalovaný, napůl už pozůstalost.
18
Photo © Radeq Brousil, 2010
fra.cz 9 788087 429099
Cover artwork © Viktor Špaček, 2010
Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o půvabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu. Tomáš Samek
Photo © Radeq Brousil, 2010
připravujeme
Franz Wurm, Král na střeše Výpustka Kamil Bouška, Oheň po slavnosti Carlos Victoria, Stíny na pláži Yveta Shanfeldová, Americký deník Petr Borkovec, Milostné básně
fra.cz 9 788087 429099
Cover artwork © Viktor Špaček, 2010
Jako by nás fotograf nutil udělat si představu o půvabu fotografie ne z ní samé, nýbrž z negativu: co Viktor Špaček vidí, je mu tak drahé, že to nevysloví, jen k tomu ukáže cestu. Tomáš Samek novinky Tašo Andjelkovski, Mirny Antonio Gamoneda, Tohle světlo Lidia Amejko, Známé příběhy Jonáš Hájek, Vlastivěda Carlos A. Aguilera, Teorie o čínské duši
fra