dalibor david
dalibor david
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
© Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, www.ogv.cz © Dalibor David © Petr Vaňous, Jaroslav Grodl ISBN 978-80-86250-36-6
14. 1. — 13. 3. 2016
dalibor david
V říši divů hluboko za zrcadlem Dalibor David se dlouhodobě koncentruje na postižení relativně jednoduchých obrazových forem a vztahů. Rádius jeho malířských motivů tematizuje provázanost figury s jejím nejbližším okolím – životním rámcem – prostřednictvím užívaných předmětů, a to i tehdy, když figura absentuje. Jedná se o svět ztišený, intimní, ale také, z hlediska prožívání, velmi intenzivní. Světelná subtilnost náhodných konstelací převedená do barevných a tvarových vztahů odkazuje na prchavé okamžiky, jejichž kouzlo spočívá v malířském znovuobjevování a zpřítomňování. Bohatost jevového světa je tu stavěna proti schematizaci a redukci zobrazení, které plodí hromadná, nikdy a nikde nekončící technická reprodukce, především digitální fotografie. Obrazy Dalibora Davida intuitivně překračují hranici této popisné redukce a otevírají prostor pro nevyčerpatelné možnosti lidského vnímání spojeného právě s médiem malby. Umožňují nořit se do matérie různě intenzivního světla, které samo modeluje naše představy o předmětnosti, boří mýty o banalitě předmětů a prostých motivů a odhaluje stále subtilnější roviny tvořící netušené a vždy znovu otevřené souvislosti mezi jedincem, prostorem a časem. Dalibor David vytváří alternativu k všudypřítomnému času zrychlení. Zkoumá a šíří oblast klidu, zlidnění, usebrání a kontemplace. Obraz nemá nic měnit ani přetvářet. Má být naopak formou akumulovaného časosběrného poznání, které není vyčerpáno ani informovaností, ani popisem, ale odehrává se kdesi hluboko za těmito kategoriemi komunikace. Malba reflektuje a zpřítomňuje otevřený systém jevů. Svou formální otevřeností má David blízko k neuzavřenosti poetického jazyka. Jako tam, i zde promlouvá barva jazyka, odhmotňuje materiální povahu zobrazovaného a proměňuje jednoznačnou věcnost v nekonečné množství variant, z nichž každá má svou nezastupitelnou platnost a smysl (Lampičky). Malířské prostředky u Davida neoznačují předměty, nezastupují je v plošné více či méně zdařilé „reprodukci“, nýbrž postihují jejich živoucí situace, jakési neopakovatelné chvíle, odhalují jinými postupy principy proustovské mimovolné paměti založené na náhodných či podvědomých asociacích; přitom |3
je to právě odhmotněná věcnost, která tuto mimovolnost iniciuje a uvádí v život. Předmětnost zbavená tíže a materiálního významu levituje, podobně jako aura, mezi asociací a vzpomínkou, mezi východiskem kořenícím ve skutečnosti a vztahovou, zabydlující představou spojenou s vizí dokonalého obytného prostoru, jenž postrádá násilnost pohybu a změn. Pohyb je zastaven jak u věcí tak především u figur. Setrvávají v pozicích, v nichž lze pozorovat jejich prolnutí s prostorem či naopak jejich suverénní osamostatnění a důraz na prostorovou emancipaci. Klíčovým okruhem, který Dalibor David ve své malbě tematizuje, je také dvojí role barvy. Barva jako světlo a barva jako vlastnost plnící účel. Nejlépe lze tento rozdíl identifikovat v obrazech s motivem oblečených figur. Barevnost oděvu vytváří mimikry, které na jedince buď upozorňují (V pláštěnce II; Dívka s pejskem), nebo ho skrývají (Postava v kapuci). V každém případě ho vydělují z prostorového kontinua, jež je modelováno světlem (Dvě postavy na lavičce). Podobně je předmět (Gaučík s pruhy a puntíky) rozložen do barevné kompozice, pod kterou pouze tušíme prostorovost věci. Jiným případem je předmět, který je naopak pohlcován prostorovým kontinuem a tvoří jeho součást natolik, že se v něm doslova ztrácí (Nerozsvícená lampa; Bílá lopatka). Stejné předměty mohou být tedy různým způsobem zapojeny do prostoru. Záleží na intenzitě jejich svrchní části. Holé obnažené tělo kontrastuje se žlutou ponožkou (Žlutá ponožka). Každý ze stejně velkých polštářů vyskládaných na gauči má v barevném odlišení jinou prostorovou platnost (Polštáře I; Polštáře II). Hlava v kapuci vypadá jinak, nežli bez ní. Změna účesu nebo nárůst vousů radikálně mění obličej, ruka s pistolí se mění ve funkční nástroj–novotvar apod. Souhrn drobných pozorností, kterým autor věnuje ve své tvorbě velkorysý čas, se zúročuje. Davidovy malby nám odhalují mistrovství zdánlivé jednoduchosti, která obsahuje neredukovanou plnost a šíři malířova záběru ve vztahu k intenzitě prožívaného. Jsou to nepatrné události, které se v obraze vzácně potkávají s odpovídající formou a tvoří přesvědčivou nedělitelnou jednotu. Za Davidovými obrazy stojí silná individuální zkušenost, kterou nelze napodobit ani obejít. Lze ji pouze trpělivě, kontinuálně a důsledně realizovat v čase, tak, jak to také autor úspěšně činí. Teprve potom se může podařit tuto zkušenost zprostředkovat a předat ji dál, jinými slovy, vytvářet díla, která jsou současná přirozeným nikoliv spekulativním způsobem. — Petr Vaňous, Kutná Hora, říjen 2015
|4
dalibor david
Zpřítomnit barvou Dalibor David je malířem, který maximálně důvěřuje barvě. Barva v jeho případě tvoří jádro i tělo obrazu, je celým ústrojným systémem s morfologií i chvějivým dýchajícím povrchem. Autor na až neatraktivně všedních námětech dokazuje, že jazyk barvy – konceptualitu barvy samé – lze modulovat různými mnohdy velmi jemnými a slovy obtížně uchopitelnými posuny. Pomocí barvy se snaží dotýkat okolního světa, jaksi jej barvou obejmout. Svět v jeho případě neznamená ani přímý pohled na věci (malba podle modelu), ani akceptování zprostředkovaného pohledu – simulakra (malba podle fotografií), ale znamená pohled dovnitř, do paměti – do specifického emocionálně-racionálního prostoru, kde jsou věci uloženy v podobě osnovy utkané soužitím s nimi. To se týká i figur, jejichž stavba není přísně anatomická, nýbrž je obsahově funkční, využívá zkratkovitě zachyceného gesta, situace. Tyto předobrazy věcí, lidí i jevů Dalibor David vskutku zaříkává, zaklíná. Podstatnou roli tu hraje intuice. Varuje se metody – nemaluje bez vzrušení, bez důvodu. Jeho malba je vždy dobrodružná – obraz se mění. Někdy vstupuje do prostoru malby barevnými kontrasty velmi odvážnými, aby věc uchopil v základu – zpodstatnil. Jindy přichází ke slovu jemnost nuancí – když dochází k přirozené plnosti, uzavřenému trvání věcí. Stává se objevitelem neotřelých až překvapivých barevných kombinací, nespekuluje ovšem o barevnostech, naopak ty jsou přirozeným výsledkem zaujatého úsilí. Barevná lázeň Dalibora Davida ukazuje, že svět – jevy i věci – se v nás neustále přepodstatňují. Zrychlování a propojování světa přináší jiný odstín vnímání času, prostoru; přináší posuny v mezilidských vztazích, i v poměru k věcem. Není snadné udržet pozornost něčemu tak základnímu, nepostřehnutelnému a být opřený výhradně o barvu, zvláště v situaci informační exploze, kdy je umělec v permanentním pokušení hustě prošívat vlastní tvorbu nitěmi intelektuálního vkladu – citacemi, odkazy. — Jaroslav Grodl
|5
V pláštěnce II
110 x 90 cm, olej na plátně, 2013
|7
Bílá lopatka
50 x 70 cm, olej na plátně, 2011
|8
Pověšená pláštěnka
75 x 65 cm, olej na plátně, 2013
|9
Košilka
45 x 35 cm, olej na plátně, 2015
| 10
Hnědý gauč
115 x 150 cm, olej na plátně, 2011
| 11
Žluté křeslo
80 x 90 cm, olej na plátně, 2011
| 12
Gaučík s pruhy a puntíky
90 x 150 cm, olej na plátně, 2014
| 13
Polštáře I
140 x 130 cm, olej na plátně, 2015
Polštáře II →
140 x 130 cm, olej na plátně, 2015
| 14
Žlutá ponožka
60 x 60 cm, olej na plátně, 2013
| 16
Rozvalený
100 x 150 cm, olej na plátně, 2013
| 17
Dívka s pejskem
85 x 70 cm, olej na plátně, 2013
| 18
Dvě postavy ve větrovkách
90 x 70 cm, olej na plátně, 2015
| 19
Dívka v parku
150 x 120 cm, olej na plátně, 2014
| 20
Dvě postavy na lavičce
60 x 50 cm, olej na plátně, 2015
| 21
← Holka s kapucí
195 x 130 cm, olej na plátně, 2014
Postava s kapucí
85 x 75 cm, olej na plátně, 2013
| 23
Černý melír
115 x 150 cm, olej na plátně, 2014
| 24
Lea
45 x 35 cm, olej na plรกtnฤ , 2014
| 25
Červená štětka
80 x 60 cm, olej na plátně, 2014
Nerozsvícená lampa →
110 x 70 cm, olej na plátně, 2014
| 26
Černá papírová vlaštovka
45 x 60 cm, olej na plátně, 2010
Konzerva
45 x 45 cm, olej na plátně, 2008
| 28
Tílko
45 x 35 cm, olej na plátně, 2015
| 29
dalibor david Narozen 1972 ve Valašském Meziříčí Studium 1990 — 1997 1986 — 1990
AVU Praha (J. Sopko) SUPŠ Uherské Hradiště
Samostatné výstavy (výběr) 2014 2012 2011 2008 2006 2004 2002 2000
Mezi sebou, Galerie Hřivnáč, Opava Neřekl jsem ti vše, Galerie Dole, Ostrava Obrazy, Klub Final, Praha Obrazy (s J. Sopkem), Galerie Sýpka, Valašské Meziříčí Akvarely, Galerie Minikino, Ostrava Střelci, Minigalerie U Zlaté štiky, Kolín Vany a vysavače (s P. Šmídem), Dubá Hlubočepská 40, Kavárna Ouky Douky, Praha Práce na papíře, HVB Bank, Praha Trosečníci, Galerie U Kamene, Cheb Galerie Holec, Ostrava
Společné výstavy (výběr) 2008 2007 2006 2005 2004 2002 1999 1998 1997 1996
Symposium Felixe Jeneweina, Kutná Hora Resetting / Jiné cesty k věcnosti, GMPH – Městská knihovna, Praha Dobré ráno / Good Morning (s J. Czesaným a P. Šmídem), Galerie Caesar, Olomouc Studenti, absolventi školy J. Sopka, AJG – Wortnerův dům, České Budějovice Absolventi školy J. Sopka, Galerie České spořitelny, Praha Mosty, Banka HVB – Valdek, Praha Studenti, absolventi ateliéru J. Sopka, Galerie XXL, Louny 4×1, Galerie VŠUP, Praha Metro, Galerie Černý pavouk, Ostrava Dole v Bunkru, prostory bývalého klubu Bunkr, Praha D.U.M., ulice Bořivojova, Praha Punčový řez 2, Městské divadlo, Zlín Punčový řez (s M. Nedvědem a P. Šmídem), Galerie Fiducia, Ostrava
www.dalibordavid.cz | dalibor.david@centrum.cz | 31
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě 14. 1. — 13. 3. 2016
Vydala Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě v roce 2016 při příležitosti výstavy Události — Dalibor David | Jiří Středa konané ve dnech 14. ledna — 13. března 2016 ve výstavních prostorách OGV, Masarykovo náměstí 24, Jihlava. Kurátor výstavy: Jaroslav Grodl Texty: Petr Vaňous, Jaroslav Grodl Fotografie: Marcel Rozhoň, marcel.atelierkolbenka.cz Grafická úprava: pure-beauty.cz Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod a.s., www.thb.cz Náklad: 400 ks www.ogv.cz © Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, 2016 © Dalibor David © Petr Vaňous, Jaroslav Grodl ISBN 978-80-86250-36-6