Pure Beauty by grodl

Pure Beauty je pseudonym, který má být vlastně úhrnně řečeným „manifestem“. Nemá znamenat víc než odkázání k věcem (k obrazům, kresbám,…) samotným a životopisné reálie, profesní skalpy, erudované výklady uměleckého gesta, informace o kontextu, všechno smlčet, ponechat stranou jako nadbytečné informace vlastně odvádějící pozornost od podstatného, neboť ty mohou být užitečné možná k naplnění ambice stát se umělcem v institucionálním slova smyslu, ve smyslu úspěchu ve výtvarném provozu a následného psaní dějin umění, ale samotné umění je pro Pure Beauty jen otázka po čistotě a pravdivosti, může-li být jaká, v tom posledním, ve věcech. V ryzosti, přímosti by snad mohlo být cosi jako krása. Ovšem nemá zde jít o povýšené mentorování, jen o sled pokusů, o ptaní se po tady a teď, s povědomím o obdivuhodné železné kontinuitě minulého umění. ¶ Pure Beauty is a pseudonym, which is to be a sum mary “manifesto”. It is meant just as a reference to objects (pictures, drawings…) themselves. It shouldn´t include biographical facts, professional scalps, eru dite explications of an art gesture or information on context. It should leave all these information unsaid, leave them aside as unnecessary and diverting the attention from the essential. Such information could be perhaps useful to fulfil the ambitions of an artist to be in the institutional sense of the word, in the sense of the success in art traffic and subsequent art history writing. But for Pure Beauty, the art itself is only a question of the purity and the truth, if there are any of these qualities, in objects. PB finds some kind of beauty in sincerity, directness. But it is not a matter of haughtily mentoring, it is rather a succession of attempting, asking about here and now, with and within the notion of the admirable firm continuity of past art. ¶

Malba v krizi středního věku …kéž jsem tě, lásko, četl dost a bystře… ¶ Dante Alighieri, Peklo, (překlad Vladimír Mikeš) ¶ Nejsme vašimi nepřáteli Chceme vám darovat oblasti širé podivuhodné Kvetoucí tajemství se tam nabízejí každému kdo je chce utrhnout Planou tam ohně nevídané barvami nezřenými Tisíce nezvažitelných přeludů Které je třeba proměnit ve skutečnost Chceme probádat dobro nesmírnou končinu kde vše utichá A je tu také čas, který lze zapudit nebo přivolat zpátky Slitování s námi kdož vždycky svádíme boj na hranicích Nekonečná budoucnosti Slitování s našimi omyly Slitování s našimi hříchy ¶ Guillaume Apollinaire, Sličná rusovláska, (překlad Adolf Kroupa) ¶ Čím je současnosti obraz? ¶

se, vyjadřují jinou úlevnou skutečnost – lidé jsou různí a mají potřebu svoji zkušenost s tajemstvím vlastního života prožívat a následně artikulovat v mnoha paralelních světech. ¶ Tato barevnost světa, přijetí a respekt k různým sklonům, prefe rencím a potřebám ostatních se ukazuje být na jedné straně snad tou nejcennější myšlenkou, kterou moderní civilizace postupně formulovala, na druhou stranu se ukazuje být nesmírně těžkou až utopickou pro sdílení a skutečný život společnosti. Jedno duše: lidé, zdá se, zatím zoufale tíhnou k fundamentalismu, a to ve všech jeho podobách, kdy se i fanaticky hájená svoboda vyjá dření nebo bezbřehá tolerance a korektnost vůči čemukoliv stává jakýmsi fundamentalismem naruby, znemožňujícím proti něčemu se jasně vymezit, aniž by byl člověk nařčen z intolerance. ¶ Myslím, že jedním z klíčových problémů je stále přetrvávající ten dence přistupovat k odlišnostem nikoliv v polaritě moje / tvoje (můj / tvůj způsob života, moje / tvoje sexuální orientace, atd.), ale v kategoriích dobré X špatné a v umění stále častěji inovace X tradicionalismus, současné X staré. ¶

Argument, že vznikem fotografie se malba stala přebytečnou, se velmi rychle ukázal jako nedůsledný. Myslím, že lidé mají ten denci nově vzniklým bezezbytku nahrazovat už přítomné. Je to Domnívám se, že se jedná pouze o trochu jiný překlad magické jejich způsob sebepotvrzení – v představě, že vývoj jde dopředu – formule, toho šému rozhýbávajícího celou naši společnost, kte stoupá a nové to původní překonává a posouvá výš. Zpětný po rým je fráze „trvale udržitelný růst“. ¶ hled často vyjeví, že nově vzniklé starému nekonkuruje, že mluví o něčem jiném. ¶ Ale vraťme se ke vstupnímu pnutí mezi malbou a fotografií. Řekl bych, že se stalo cosi zpočátku nečekaného. Místo toho, aby foto Podobně jako moderní analýzy ukazují, že alchymie není jen ně grafie malbu odsunula jako překonanou fázi, v něčem jí vlastně jakou primitivnější a zaostalou chemií, ale že šlo o nauku s odliš pomohla. Pomohla jí ve vlastní – dá-li se to tak říci – emancipaci. nými cíli a předměty zkoumání, kde více než o výzkum chování Pomohla osvobodit její bytostnou vlastnost, která, ačkoli vždy pří látek šlo o celkový růst osobnosti. V současné době tento po tomná, stala se viditelnější. A to sice Abstrakci. ¶ hyb můžeme sledovat v teprve po několika stech letech konečně vážně započatém dialogu mezi vědou a náboženstvím, nebo lépe Záhy po vzniku fotografie vznikl spor, jedná-li se o technickou mezi vědou a vírou. ¶ disciplínu, či o umění. Nejzajímavějším jejím výsledkem se mi zdá tehdejší názor, že fotografie se uměním stane v okamžiku, kdy si Věda, která se zdála nahrazovat zastaralé pověry a představy uvědomí své specifické možnosti a začne mluvit vlastním jazy o fungování světa, si jako v jistém smyslu vedlejší produkt vlastní kem. Až přestane, tak jak tomu v počátcích bylo (piktorialismus, důslednosti sama začala uvědomovat své mantinely. Z dialogu živé obrazy atp.…), imitovat malbu a začne se vyjadřovat tak, jak postupně vyplynulo osvobozující zjištění – různé formy lidského může jen ona sama. ¶ úsilí se nemusí nutně stavět proti sobě, protože – jako explicitně v tomto případě – mluví jiným jazykem o jiné fasetě skutečno Poznání je to analogické k zmíněnému dialogu disciplín nebo sti. Nekonkurují si, ale mohou se doplňovat a tím, domnívám k dialogu vědy a víry. Tak i malba nástupem fotografie a nejen jím

| získala nový dech. Byla vědomě uchopena jako „fleky na plátně“,

které se různě organizované mohou svobodně pohybovat od zobrazení platonských těles, geometrie, monochromu až k por trétu, ale – a to je důležité – princip abstrakce zůstává tentýž. Jde pouze o řád, kterým je organizována. Tím dokáže malba svůj motiv nikoliv popsat, ale vyjádřit. ¶ K zmatení dochází tím, že abstrakcí byla nazvána určitá období nebo vyhraněné tendence vývoje malby (geometrická, lyrická, gestická abstrakce…), a tak se tento termín neuplatňuje na malbu jako celek, malbu jako způsob vnímání, myšlení, vyjádření. Přesto – a o tom jsem hluboce přesvědčen – každá dobrá malba je z principu abstraktní. ¶

To si žádá vyjasnění. Rekonstrukci profanovaných a různě konta minovaných pojmů. Kdy je tedy malba tím, kolem čeho se jako ko lem tajemství snažím alespoň kroužit? Právě tehdy, když si s tejně jako bylo zmíněno o fotografii, autor uvědomí, s čím zachází, když nahlédne nekonečnou svobodu, kterou princip „barevných fleků“ dává, a rozhodne se vyjádřit cele skrze ně. Když se pokusí pů sobení svého díla ztotožnit s působením vizuálních, ať jakkoliv použitých prvků. Jednoduše, pokud celá informace spočívá ve vizuálním působení. To znamená důvěru, že v lidech je podobně jako hudební sluch i samotné vidění a že se jedná o jeden z důle žitých kanálů komunikace a vlastního rozvoje. ¶

jednu fázi fází jinou. Většina konfliktů se neděje na základě sku tečné povahy věcí, ale na základě protikladnosti vyplívající z je jich pojmenování. Tento vhled umožněný malbou, dává š anci alespoň občas vystoupit z fundamentalismu, o kterém jsem mluvil na počátku. ¶ Krása sbližuje, protože mimo jazyk protiklady neexistují. Když však přece na jazykovou logiku přistoupím, jsem přesvědčen, že opakem krásy není ošklivost, ale nepravdivost, klam a kalkul. ¶ Přes tuto schopnost se malba dostala do zvláštní situace, už mnohokrát diagnostikované jako její smrt. Myslím však, že o smrt nejde, spíše o „krizi středního věku“. Ta je v současnosti pova žována za nežádoucí stav, který je třeba co nejrychleji překo nat… rozptýlit jej. Dřívější přístup k tomuto „polednímu démonu“ byl jiný – chápal se jako okamžik kdy „běh života je v půli“, jako klíčová šance ujasnit si své priority. Pustit se na hloubku, po kusit se proniknout za a skrze svůj stín. Vyjádřit celou složitou pleteň vlastních pocitů a okolních vztahů právě malbou, me diem s prastarou tradicí a mnoha vynikajícími předchůdci se jeví jako téměř nemožné stejně jako se zdá nemožné namalo vat vzduch a světlo. „Virus“ malby si však stále nachází nové hostitele. Jsem hluboce přesvědčen, že umění je samo sebou právě tehdy, kdy opouští prvoplánový nárok produkce, inova tivnosti, překvapivosti nebo požadavek být současné, a o něco „nemožného“ se pokusí. ¶

Proč mi to přijde důležité? Protože, je-li malba „potravou pro oči“, je něčím, co stojí mimo jazyk, mimo významový, literární, …Kéž jsem tě, lásko, četl dost a bystře… tak ve svém Pekle Dante informační kontext. Blíží se možnosti, že i obraz po pěti stech zdraví Vergilia. Jako učitele a Mistra, na jehož dílo navazuje a na letech nalezený někde na půdě bude působit, aniž bychom o něm jehož nijak nezamlčovaný vliv odpovídá vyznáním. Takový vztah cokoliv dalšího museli vědět. A proč mi toto přijde důležité? ¶ k dílu svých předchůdců dávno není běžný. Místo něj nastoupil buď přehnaně uctivý odstup, zdvořilý nebo naprostý nezájem. Ti Jaká je cena zcela samostatného „vizuálního zářiče“? V tom, co „mumifikovaní staří mistři“ byli slávou a cenami svých děl (in je pro mě nejvlastnějším smyslem malby. Dává šanci vyvázat se formace o výši ceny dosažené při dražbě je jediná informace, alespoň na okamžik – když stojím před obrazem – z jazykového jíž výtvarné umění dnes vůbec proniká do mediálního prostoru) pojmového systému, který z většiny definuje náš přístup ke sku vyzdviženi nebo možná spíše vykázáni do tak odlehlých výšin, tečnosti a k vlastnímu životu. To je pro osobní „ekosystém“ jako že už neobtěžují, nezneklidňují. Jsou bezpečně mrtví. V Louvru sklenice studené vody. Je to trhlina, kterou lze zahlédnout by jsem si říkal, jestli ty vrstvy pancéřových skel oddělujících turisty tostnou provázanost, cirkulaci všech jevů. Jejich tekutost. ¶ od Giocondy tak, že „slavný úsměv“ téměř není vidět, jestli ty bariéry jsou tam skutečně proto, aby chránily obraz před lidmi, Tato zkušenost, jak věřím, má šanci postupně spolu s dalšími nebo spíše proto, aby ochránily lidi před obrazem. To místo je člověka tříbit směrem ke skutečné toleranci vůči mnohosti. silnou metaforou doby. Vzpomněl jsem si na Jungovu větu: „ná Dává šanci zahlédnout iluzi, kterou myšlení založené na jazyce boženství je ochranou před živým bohem“. V její logice se pak často sugeruje: že totiž věci, lidé, názory… stojí proti sobě, když takto chápaná kultura stává ochranou před znepokojivou živostí prostě stojí trochu někde jinde. Že evoluce znamená nahradit děl minulých dob. ¶

PB si toto velmi dobře uvědomuje. Maluje především lidi a vědo Ještě jednu hlubší rovinu pak PB s citátem z Dantova Pekla sdílí. | 5 mě navazuje na ty větve tradice jejich zobrazení, které jsou mu Tak jako se v něm Básník vřele hlásí ke svému básnickému kole zvláště drahé. Ve svých obrazech se otevřeně vyznává, bez po govi a předávání „jiskry zájmu“ z člověka na člověka považuje za třeby svoje autentické zaujetí tématem figury ironizovat, bez po něco samozřejmého, tak i PB považuje za součást tradice i určitý třeby svůj zájem balit do „ohnivzdorných“ obalů intelektuálního étos vztahu k ostatním malířům. Svoji neobyčejnou kolegialitou odstupu nebo svou práci s tradicí redukovat na poučené pomrká a altruismem, organizováním společných výstav a rozličnou po vání na podobně poučené diváky v podobě postmoderní „bojovky“ mocí překračuje rámec svého prostředí. Tvůrce, chce-li být vel na hledání citací a odkazů. O to vůbec nejde. PB se pokouší zcela korysý ve svém díle, musí být nejdříve velkorysým člověkem. ¶ vážně zabývat tradicí malířského jazyka, protože ji nechápe jako něco uzavřeného, ale jako cosi dynamicky živého, něco co nabízí Matěj Lipavský ¶ spoustu naznačených doposud neprozkoumaných nebo nevytě žených náznaků. Chápe ji jako množinu děl, která svou kvalitou bez ohledu na kontext říkají: Tady a teď. ¶

Painting in the crisis of middle age If I have rightly understood your words... ¶ The divine Comedy, vol.1, Inferno, Dante Alighieri, ¶ (trans. by Courtney Langdon) ¶ We‘re not your enemies We want to give you vast and strange domains Where mystery in flower spreads out for those who would pluck it There you may find new fires colors you have never seen before A thousand imponderable phantasms Still awaiting reality We want to explore kindness enormous country where all is still There is also time which can be banished or recalled Pity us who fight always at the boundaries Of infinity and the future Pity our errors pity our sins ¶ The pretty redhead, Guillaume Apollinaire, (trans. by James Wright) ¶ What is painting for the contemporaneity? ¶ The theory saying that with the rise of photography painting became redundant proved very fast to be inconsistent. I think people tend to substitute the present reality completely by the newly created one. It is their way of self-affirming – within the notion, that the evolution gets forward, rises, and the new reality overcomes and shifts the precedent somewhere higher and further. A look back often reveals that the newly created reality does not compete with the old one that it speaks about something else. ¶

human studies do not necessarily have to oppose each other, because – as shown in this case – they use another language to speak about another image of the reality. They do not compete, but they can be complement and thus in my regard they express another relieving fact – people are different and they feel the urge to go through the experience of their lives and articulate it in many parallel worlds. ¶ This colorfulness of the world, acceptance and respect for different tendencies, preferences and needs of others prove as – on one hand – perhaps the most valuable idea gradually formed by modern civilization, and on the other hand – seems to be very difficult, almost utopic for the real life of the society. Simply: people seem to desperately tend to fundamentalism in all its forms. Even a fanatically defended freedom of expres sion, or endless tolerance and correctness towards anything becomes a sort of fundamentalism turned upside down, making it impossible to define oneself against something without being accused of intolerance. ¶ I think that one of the key problems is the ever persistent ten dency to access the differences not within the polarity my way of life – your way of life, my sexual orientation – your sexual orientation, etc., but within the categories of good versus bad. In the art we can see this more often as innovation versus traditio nalism, contemporaneous versus old. ¶ I think it is only a slightly different translation of the magic for mula, this shem setting the whole society into motion – the phrase “sustainable growth”. ¶

Just as modern analyses show the alchemy is not only a more primitive and obsolete chemistry, but it was a science with dif ferent targets and subjects of research, in which – rather than looking into the behavior of substances – people strived for the overall growth of personality. Nowadays we can observe this de velopment thanks to eventually a seriously started dialogue – and it had taken centuries to start it – between science and religion, or better between science and faith. ¶

But let us get back to the initial tense between painting and pho tography. I would say something initially unexpected has hap pened. Instead of erasing painting as an outdated form of art, photography helped painting. It helped it to emancipate itself. It helped to liberate its inner character which – although always present – became more visible. I speak about Abstraction. ¶

Science which seemed to replace the old superstitions and images about functioning of the world, started to realize – as a side product of its inner consistency – its intrinsic limits. A liberating finding came from this dialogue – various forms of

Soon after the rise of photography, a dispute arose, wheth er it is a technical subject, or an art technique. The most inte resting result of this debate is in my view the then opinion, that photography becomes art at the moment when it realizes its

| specific possibilities and starts speaking its own language. When

And so let me ask: what is the value of the “visual emitter” it self? The answer lies in the innermost sense of painting. It gives a chance to escape – at least for a small moment in which I am standing in front of a painting – from the linguistic conceptual system which mostly defines our attitude to the reality and to This is a process analogical to the above mentioned dialogue of our life. It is like a glass of water for our personal “ecosystem”. sciences, or to the dialogue of science and faith. Similarly the It is a gap through which we can see the existential coherence, painting gained a new breath with – but not only – rise of photo circulation of all phenomena. Their liquidity. ¶ graphy. It was consciously understood as “spots on canvas”, which – differently organized – have the freedom of movement This experience, I believe, together with others, has a chance to from the representation of platonic solids, geometry, mono shape a human being towards a real tolerance with the plurality. chrome up to a portrait, but – and it is important – the principle It gives a chance to see the illusion, which is often suggested by of abstraction remains the same. What matters is the order of the thinking based on language: that things, people, opinions... how it is organized. Thus, the painting is not a description of the oppose themselves simply because they stand somewhere else. subject, it is an expression of it. ¶ That evolution means replacing one period by another one. Most conflicts do not arise from the real essence of things, but from There is a certain confusion caused by the fact, that the term the contradiction resulting from their naming. This insight that abstraction is used for certain periods or specific tendencies of painting makes possible gives a chance to exit the fundamental the evolution of painting, (geometric, lyrical, gestural abstrac ism I mentioned at the beginning. ¶ tion...), and so this term is not used for the painting as such, painting as a way of perception, thinking, expression. Although – Beauty brings anything closer, because there are not any con and I am deeply convinced about this – every good painting is tradictions outside the language. Shall I accept the linguistic logic principally abstract. ¶ I am convinced that the opposite of beauty is not ugliness, but untruthfulness, deception and calculus. ¶ This might need clarification: reconstruction of meanings that have been downgraded and contaminated in different ways. So, Despite this ability painting has got into a specific situation, diag when is painting that notion, that something, around what like a nosed mostly as its death. I think it is not death, but rather a “cri secret I am trying to circle? Just at that moment when the author sis of middle age”. Which is considered as an undesirable state realizes the essence of what he handles with, and similarly as that is to be fast overcome – and resolved. Former attitude to this I mentioned this in the case of photography – when he insights “noon demon” was different – it was understood as a moment, in the unlimited freedom, which is given by the principle of “colorful which the lifespan is in its half, as a key chance to clarify one´s spots”, and he decides to express himself through them. When priorities. Get into the depth, try to come through behind – or he tries to identify the effect of his work with the effect of visual through one´s own shade. To express the complicated mixture elements, no matter how used. Simply, if the sum of the informa of feelings and relationships through painting, the medium with tion lies in the visual effect. It implies the trust that – similarly as immemorial tradition and many excellent predecessors seems having the ear for music, people have a sense of visuality, which as almost impossible as to paint the air and light. But the “vi is one of the most important channels of communication and rus of painting” keeps finding new hosts. I am deeply convinced individual development. ¶ the art is art only at the very moment when it leaves the heady demand of production, innovativeness, surprise factor and the Why do I find this important? Because if the painting is under demand on being contemporaneous, and when it tries to achieve stood as “food for eyes”, it is something what stands outside the something “impossible”. ¶ language, outside the topical, literal or informational context. It is quite possible that even a painting found somewhere in the attic If I have rightly understood your words... greets Dante in his Hell after five hundred years will effect us without knowing anything Vergilius. As a teacher and master, whose work he continues else about it. ¶ and whose open influence is reflected in a confession. Such it ceases – as it was at the beginning with pictorialism, live ima ges etc. – to imitate paintings and starts expressing itself in its own particular way. ¶

a relationship with the work of predecessors has not been u sual himself in an open and authentic way, without the need to ironize | 9 for a long time. Instead, either an over exaggerated distance, it, without the need to wrap his interest into an intellectual dis or polite or even absolute lack of interest commenced. Those tance or reduce his work with tradition onto a postmodern game “mummified old masters” were through their glory and prices of of quoting and references. This is not the issue. PB tries to per their works (information of the height of the price in an auction ceive seriously the tradition of the language of painting, because is the only information that gets into the media nowadays), are he does not understand it as something closed, but as something lifted – or perhaps expelled – into such heights, that they do dynamic and lively, something offering a lot of hints that have not not disturb or worry us anymore. They are safely dead. When been searched or explored yet. She understands it as a set of being in Louvre I asked myself, whether the layers of armored works saying regardless to context: here and now. ¶ glass separating the tourists from Gioconda to the point that the “famous smile” is hardly seen, if these barriers are there really There is one deeper layer that shares PB with the quotation to protect the painting from the people, or rather to protect the from Dante. Just as the poet openly proclaims his affinity to people from the painting. The place is a strong metaphor of these his colleague in poetry and to the “sparkle of interest” handed days. Standing there I recalled one sentence of C. G. Jung: “the over from one person to another, PB acknowledges the tradition religion is a protection from the living god”. Within its logic, a cul and certain ethos related to other painters. Through his extra ture understood in this way becomes protection from the disqui ordinary friendliness and altruism, through organizing common exhibitions and help of all sorts he oversteps the frame of his eting liveliness of the works of old times. ¶ surroundings. Noble-mindedness in life precedes the noblePB is aware of all this. He paints mostly people and consciously mindedness in work. ¶ establishes the ways of traditional images of people, which are of a particular value for him. Through his paintings he is expressing Matěj Lipavský ¶

| 11

Melancholie / Melancholy | 170 x 180 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

Národní / Národní Avenue | 120 x 150 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 13

Sídliště / Housing area | 85 x 105 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

| 15

Odpoledne / Afternoon | 100 x 120 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2007

Matka s dítětem / Mother with a child | 140 x 100 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2007

Dívka s kytarou / Girl with a guitar | 120 x 170 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010 Metro / Underground | 105 x 90 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 17

Schody / Stairs | 130 x 160 cm | komb. tech. na plátně / mixed media on canvas | 2006 Jdoucí dívka / Walking girl | 150 x 120 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

| 19

Náměstí / Square | 65 x 80 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

| 21

Křižovatka / Crossroads | 135 x 195 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

Parkoviště / Parking lot | 105 x 100 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

| 23

V lese / In a wood | 90 x 95 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2011

Jezdecký portrét / Equesterian portrait | 130 x 130 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 25

Sylva | 170 x 120 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2011

| 27

Bílé světlo / White light | 60 x 60 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

V zeleni / In the green | 60 x 60 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 29

Červený deštník / Red umbrela | 50 x 70 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

Dvojportrét / Doubleportrait | 140 x 110 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

Piknik / Picnic | 100 x 120 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2011 Mrholení / Drizzle | 60 x 60 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 31

Smutek / Sadness | 90 x 90 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2012

| 33

Trénink / Training | 120 x 100 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

Náměstí / Square | 140 x 200 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013 Setkání / Meeting | 150 x 120 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2006

| 35

Výloha / Shop window | 80 x 110 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2014 Bouračka / Car accident | 80 x 80 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2011

| 37

Bar | 150 x 150 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2012

| 39

1, 2, 1, 2 | 130 x 170 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2014 Na mostě / On the bridge | 100 x 95 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2011

| 41

Bez názvu / Untitled | 16 x 22,5 cm | tempera na papíře / tempera on paper | 2014

Park | 18 x 13 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2006

Jdoucí madona / Walking madonna | 120 x 160 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010 Andrea | 130 x 90 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2007

| 43

Pozdní odpoledne / Late afternoon | 90 x 90 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 45

Místnost (Kavárna) / Room (Cafe) | 90 x 85 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

| 47

Večerní ulice / Evening street | 80 x 100 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

Dálniční krajina / Landscape with a highway | 110 x 115 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

Park | 18 x 13 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2006 Dvojice / Pair | 50 x 25 cm | akryl na dřevě / acrylic on wood | 2007

| 49

V bazénu / In a swimming pool | 50 x 40 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

Lesem / Through a wood | 120 x 150 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2008

| 51

Dívka s cigaretou / Girl with a cigarette | 120 x 180 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

Nádobí / Washing dishes | 60 x 50 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2014

| 53

Nábřeží / Embankment | 60 x 60 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2009

| 55

Zelená konev / Green kettle | 120 x 150 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010 Vchod – východ / Entrance – exit | 90 x 90 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2013

Obývák / Living room | 85 x 105 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2014 Bruslaři / Skaters | 120 x 100 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2008

| 57

Domovní odpad / Homewaste | 60 x 60 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2010

| 59

Záda / Back | 70 x 50 cm | akryl na plátně / acrylic on canvas | 2008

Pure Beauty Koncepce katalogu / Catalogue concept: Pure Beauty | Matěj Lipavský | Jakub Sýkora Text: Matěj Lipavský Překlad / Translation: Jana Budínská Grafická úprava / Graphic design: Jakub Sýkora – kukryniksa.com Fotografie / Photographs: Jaroslav Grodl Tisk / Printer: XXX Vydáno vlastním nákladem v počtu XXX ks v roce 2015. / Published own expense in the number of pieces XXX in 2015.

Pure Beauty nar. 1984, Pelhřimov / Born in 1984, Pelhřimov

Studium / Studied: 2003-2009 Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství I – škola Jiřího Sopko, Ateliér grafiky II – škola Vladimíra Kokolii) 2007 stáž Akademie der Bildenden Künste München (Klasse Jerry Zeniuk) 1999-2003 Střední umělecká škola grafická Jihlava

2003-2009 Academy of Fine Arts in Prague (Painting Studio I – Jiří Sopko School, Printmaking Studio II – Vladimír Kokolia School) 2007 fellowship at Akademie der Bildenden Künste München (Klasse Jerry Zeniuk) 1999-2003 Art and Graphics High school Jihlava

Výstavy (výběr posledních) / Exhibitions (selection of the recent ones): 2015 Venku, uvnitř a za…, Městská galerie Panský Dvůr, Veselí nad Moravou, (s KW – Igorem Korpaczewski) 2014 Alter ego, Galerie Jiří Putna, Brno, (s Barborou Lungovou) 2014 in_interior, Galerie Prostor 228, Liberec 2014 Město/2, Závod 01 Humpolec, (s Petrem Gruberem) 2014 Pure Beauty, Galerie Doma, Kyjov 2014 Fundament: Barva, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, (s Jakubem Tomášem a Petrem Gruberem) 2013 Just screens, Galerie Artatak, Praha, (s Jakubem Tomášem) 2012 Doma, Galerie Nod mini, Praha, (s Matějem Lipavským) 2012 Dole, Galerie Dole, klub Fiducia, Ostrava, (s Matějem Lipavským) 2009 Matěj Lipavský + Pure Beauty, Galerie Makráč, Praha, (s Matějem Lipavským) 2009 Diplomanti AVU, Veletržní palác, Národní galerie v Praze

2015 Outside, inside and behind…, Panský Dvůr City Gallery, Veselí nad Moravou, (with KW – Igor Korpaczewski) 2014 Alter Ego, Jiří Putna Gallery, Brno, (with Barbora Lungová) 2014 in_interior, Prostor 228 Gallery, Liberec 2014 City/2, Závod 01, Humpolec, (with Petr Gruber) 2014 Pure Beauty, Doma Gallery, Kyjov 2014 Fundament : Colour, Vysočina Regional Gallery in Jihlava, (with Jakub Tomáš & Petr Gruber) 2013 Just screens, Artatak Gallery, Prague, (with Jakub Tomáš) 2012 At home, Nod mini Gallery, Prague, (with Matěj Lipavský) 2012 Downstairs, Dole Gallery, Fiducia Club, Ostrava, (with Matěj Lipavský) 2009 Matěj Lipavský & PB, Makráč Gallery, Prague, (with Matěj Lipavský) 2009 Academy Graduates, Veletržní Palace, National Gallery in Prague