Filmový Klub Jihlava by Jihlava

podzimní cyklus 2010

jarní cyklus 2014

Promítáme vždy v pondělí v 19.30 hodin.

Vážení přátelé filmového umění, vítáme Vás v jarním cyklu 2014 Filmového klubu Jihlava. Filmové umění prochází v posledních letech poměrně radikálním vývojem. Kromě nástupu moderních technologií jsou to především nové filmové postupy jak v hrané, tak i dokumentární tvorbě. Vznikají nová díla, která překvapují svým pojetím, nápadem, provedením, vizuálním zpracováním i výbornou hudbou. Tyto snímky i přes vysokou uměleckou úroveň bývají často srozumitelné a přístupné i běžnému komerčnímu divákovi. V posledním desetiletí se objevilo také mnoho nových nadějných tvůrců, kteří často už svými debuty překvapují odbornou kritiku i veřejnost. Je jedině dobře, že souběžně s tím rostou nároky diváků, jejich filmová vzdělanost a díky internetu i množství zhlédnutých filmů. Většinu nových filmů díky své vysoké technické kvalitě stojí za to vidět na velkém plátně s kvalitním zvukem. To si řada filmových fanoušků uvědomuje a i když návštěvnost kin nijak prudce neroste, řada lidí si ráda vychutná skvělý film v plné kvalitě v kinosále. Nehledě na to, že sdílení pocitů s lidmi naladěnými na stejnou strunu umocňuje niterný prožitek z uměleckého díla. Přejeme Vám hezké zážitky nejen na představeních Filmového klubu Jihlava.

Jaroslav Kristek předseda FK Jihlava

program podzimního cyklu leden–květen 2014 hrací den pondělí (s výjimkou dokumentárních čtvrtků), začátky představení ve 20:00 hod., kino Dukla

leden 6. 1. 13. 1. 16. 1. 20. 1. 27. 1.

Nymfomanka I. Trápení | pásmo Pocta Karlu Kachyňovi Dobrý řidič Smetana + beseda | dokumentární čtvrtek Nymfomanka II. 12 let v řetězech

únor 3. 2. 10. 2. 17. 2. 20. 2. 24. 2.

Pina Král Šumavy | pásmo Pocta Karlu Kachyňovi Rozbitý svět DK + beseda | dokumentární čtvrtek Život Adele

březen 3. 3. 10. 3. 17. 3. 20. 3. 24. 3. 31. 3.

Náš vůdce Naděje | pásmo Pocta Karlu Kachyňovi Je to jen vítr Show! + beseda | dokumentární čtvrtek Velká nádhera 2001: Vesmírná odysea

duben 7. 4. 14. 4. 17. 4. 21. 4. 28. 4.

Tady to musí být Vysoká zeď | pásmo Pocta Karlu Kachyňovi Urbanized + beseda | dokumentární čtvrtek Hugo a jeho velký objev Atlas mraků

květen 5. 5. Noe 12. 5. Lásky mezi kapkami deště | pásmo Pocta Karlu Kachyňovi) 15. 5. Perverzní průvodce ideologií + beseda | dokumentární čtvrtek 19. 5. Ve stínu 26. 5. Vtáčkovia, siroty a blázni | před koncem monopolu

Představení Filmového klubu Jihlava probíhají v kině Dukla každé pondělí od 20:00 hod., snímky v rámci „dokumentárních čtvrtků“ jedenkrát měsíčně vždy ve čtvrtek rovněž ve 20:00 hod. Roční program filmového klubu je rozdělen obvykle do dvou částí – jarního a podzimního cyklu. Na klubová představení mají přístup jak členové klubu, tak i veřejnost. Členem filmového klubu je možné se stát vyplněním přihlášky a zakoupením členského průkazu v pokladně kina. Členský průkaz vydává Asociace českých filmových klubů a má platnost ve filmových klubech na území ČR, Slovenska a v Polsku. Platnost průkazu je do 31. 12. 2014. Držitel průkazu může využívat slevy nejen ve FK Jihlava, ale i v ostatních filmových klubech – v první řadě na běžných klubových představeních, dále i na vybraných akcích pořádaných či spolupořádáných Asociací českých filmových klubů (filmové přehlídky včetně Letní filmové školy a MFDF Jihlava, festivaly, semináře…). Členové platí ve Filmovém klubu Jihlava zlevněné vstupné, nečlenové platí plné vstupné. Členský průkaz je nepřenosný na jinou osobu. Lektoři FK Jihlava: Petra Fujdlová, Jaroslav Kristek, Vladimír Křesťan, Pravomil Prchal, Antonín Přibyl

6. ledna 2014

Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac) Dánsko/Německo/Francie/Belgie/Velká Británie, 2013, DCP, německy, české titulky, 110 minut scénář, režie: Lars von Trier | kamera: Manuel Alberto Claro | střih: Molly Marlene Stensgaard | hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier, Jesper Christensen, Jens Albinus, Caroline Goodall, Jean-Marc Barr, Kate Ashfield, Nicolas Bro, Saskia Reeves, Michael Pas Otevřená studie ženské sexuality podle kontroverzního dánského režiséra Larse von Triera. Dlouho očekávaný nový snímek dánského „enfant terrible“. Jednoho chladného zimního večera objeví starý okouzlující mládenec Seligman (Stellan Skarsgård) při své procházce v aleji zbitou Joe (Charlotte Gainsbourg), která sama sobě diagnostikovala nymfomanii. Seligman vezme zbědovanou Joe k sobě domů, kde se jí pokouší vyčistit a ovázat rány. A ona mu za jeho starostlivost začne vyprávět svůj příběh. Film je divokou a poetickou kronikou sexuálních a erotických zážitků Joe od útlého věku až do jejích 50 let. Proč tento film? “Všechno, kvůli čemu Triera milujeme i nesnášíme, je v tomhle filmu v kondenzované a čisté podobě. Nymfomanka se vám může líbit a nemusí, ale musíte jí vidět. Trier zase posouvá hranice a my chceme být při tom. ” Dánský režisér Lars von Trier je stále jedním z nejinvenčnějších režisérů současnosti a jeho autorský rukopis zůstává i nadále mimořádným. Každý režisérův nový film je diváky i kritikou velmi očekáván, neboť slibuje konfrontaci s něčím, co se na filmovém plátně běžně nezobrazuje. Režisér rád šokuje a snaží se bořit mnohá společenská tabu, ať už jde o otevřenost sexuálních scén či pro mnohé až neúnosnou dávku černého humoru. Jeho publikum se většinou dělí na zcela nesmiřitelné tábory. Pro část diváků jsou jeho filmy plné rafinovaných poselství, šifer a symbolů hovořících o naprostém duchovním úpadku současného světa, druhá část režiséra zatracuje právě za jeho posedlost zobrazovat emoce obnažené až dřeň a detaily balancující na hranici vkusu. Jisté však je, že na jeho filmy se do kina chodí a žádného diváka nenechávají chladným. Mezi režisérovy

nejznámější snímky patří Prolomit vlny, Tanec v temnotách, Dogville, Kdo je tady ředitel?, Antikrist. oﬁciální stránky ﬁlmu: http://nymphomaniacthemovie. com/

13. ledna 2014 Pocta Karlu Kachyňovi

Trápení Československo, 1961, 35 mm, černobílý, 84 minut režie: Karel Kachyňa | scénář: Karel Kachyňa, Jan Procházka | kamera: Josef Illík | hudba: Jan Novák | hrají: Jorga Kotrbová, Zora Jiráková, Milan Jedlička, Václav Neužil st., Dagmar Neumannová, Pavel Bártl, Jaroslav Nekolný, Rudolf Průcha, Kamil Olšovský, Zdeněk Jarolímek, Václav Fišer, Václav Korn, Miroslav Bradáč, Rudolf Kruliš, Zdeněk Míka, Jan Štrébl, Karel Kachyňa a další | ocenění (výběr): Mezinárodní setkání filmů pro mládež Cannes 1962: Velká cena mezinárodní poroty, Mezinárodní filmový týden Vídeň 1962: Čestný diplom FIPRESCI, IV. MFF Mar del Plata 1962: Zvláštní cena poroty, XIV. MFF dětských filmů Benátky 1964: Stříbrná Minerva (CCR). Dvanáctiletou Lenku nelákají obvyklé dívčí prázdninové hry. Raději zkouší svou odvahu přecházením zábradlí nad potokem. I s tím je ale konec, když spatří nezkrotného hřebce Prima z místního statku. Dívce se jako jediné podaří spřátelit s divokým černým hřebcem. Ne všem se však jejich přátelství zamlouvá. Karel Kachyňa (nar. 1. 5. 1924 Vyškov, zem. 12. 3. 2004 Říčany) – režisér, kameraman, scénárista, herec. Stal se jedním z prvních absolventů filmové fakulty pražské AMU (1947–1951). Už za studií se spřátelil s kolegou Vojtěchem Jasným a už tehdy spolu natáčeli dokumentární snímky (např. Není stále zamračeno). V 60. letech začal spolupracovat se scénáristou Janem Procházkou – z této spolupráce vzniklo několik úspěšných filmů. V této době se jeho tvorba přiblížila k tvorbě české nové vlny (Ať žije republika, Kočár do Vídně, Ucho). Některé jeho snímky byly dosti kritické vůči tehdejšímu politickému režimu, a proto byly po nástupu normalizace zakázány. Umělecká činnost mu naštěstí nebyla zakázána a tak mohla v sedmdesátých a osmdesátých letech vzniknout řada dalších snímků, z nichž se některé řadí k vrcholům československé kinematografie (Zlatí úhoři, Smrt krásných srnců, Kráva). Mnoho Kachyňových filmů sklidilo

na tuzemských i zahraničních filmových festivalech řadu ocenění. V roce 1999 převzal Karel Kachyňa na MFF Karlovy Vary zvláštní cenu za dlouholetý přínos světové kinematografii. Díla Karla Kachyni snesou směle srovnání s tím nejlepším, co bylo ve světovém filmu natočeno. režijní filmografie (výběr): Není stále zamračeno (1949, dok., studentský film), Křivé zrcadlo (1956, dok.), Král Šumavy (1959), Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966), Noc nevěsty (1967), Ucho (1970), Už zase skáču přes kaluže (1970), Lásky mezi kapkami deště (1979), Zlatí úhoři (1979, TV film), Pozor, vizita! (1981), Vlak dětství a naděje (1985, TV seriál), Smrt krásných srnců (1986), Poslední motýl (1990), Kráva (1992, TV film), Tři králové (1998, TV seriál), Cesta byla suchá, místy mokrá (2003, TV film)

20. ledna 2014

Nymfomanka, část II. (Nymphomaniac) Dánsko/Německo/Francie/Belgie/Velká Británie, 2013, DCP, německy, české titulky, 130 minut scénář a režie: Lars von Trier | kamera: Manuel Alberto Claro | střih: Molly Marlene Stensgaard | hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Uma Thurman, Shia LaBeouf, Jamie Bell, Wilem Dafoe, Christian Slater, Udo Kier a další Dlouho očekávaný nový snímek dánského „enfant terrible“ Lars von Triera. Otevřená studie ženské sexuality podle kontroverzního dánského režiséra. O dvoudílné Nymfomance se mluví jako o závěrečné části „trilogie deprese“, ztělesněné snímky Larse von Triera – Antikrist a Melancholia. Kuriózní bitvu o českého diváka mezi měkčí a tvrdší filmovou erotikou svedou dva nové filmové tituly: nová verze hříšné Angeliky a dvoudílná Nymfomanka. Proč tento film? „Všechno, kvůli čemu Triera milujeme i nesnášíme, je v tomhle filmu v kondenzované a čisté podobě. Nymfomanka se vám může líbit a nemusí, ale musíte jí vidět. Trier zase posouvá hranice a my chceme být při tom.” oficiální stránky filmu: http://nymphomaniacthemovie. com/

27. ledna 2014

12 let v řetězech (Twelve Years a Slave) USA, 2013, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 133 minut režie: Steve McQueen | scénář: Steve McQueen, John Ridley | kamera: Sean Bobbitt | hudba: Hans Zimmer | hrají: Chiwetel Ejiofor, Michael Fassbender, Brad Pitt, Benedict Cumberbatch, Paul Dano, Taran Killam, Scoot McNairy, Ruth Negga, Garret Dillahunt, Paul Giamatti, Sarah Paulson, Michael Kenneth Williams, Alfre Woodard, Dwight Henry, Adepero Oduye, Quvenzhané Wallis Rok 1841, New York. Solomon Northup je svobodný černoch. Žije se svou ženou a dvěma dětmi v Saratoga Springs v New Yorku. Živí se jako zkušený tesař a hudebník. Jednoho dne se nechá zlákat dvojicí mužů na lukrativní práci v cirkuse. Druhý den se však Solomon probouzí připoután na podlaze. Je převezen do New Orleans a s nově přiděleným jménem „Platt“ je prodán do otroctví. Steve McQueen (nar. 9. 10. 1969, Londýn, Velká Británie ) – postupně studuje umění na několika prestižních školách. V roce 1993 ukončuje studium na Tisch School v New Yorku kvůli zjištění, že pro něj zdejší přístup není dostatečně experimentální. Z počátku McQueen točí pouze němé filmy. Jeho prvním dílem je snímek „Bear“, ve kterém si dva nazí muži (jeden z nich sám McQueen) navzájem vyměňují různé pohledy. Jeho nejznámější dílo je „Deadpan“ z roku 1997. Jde o remake kaskadérského kousku Bustera Keatona, ve kterém se na kaskadéra hroutí stěna domu. V roce 2006 odchází do Iráku jako oficiální válečný umělec. Následující rok představil anglické královně kolekci známek založených na portrétech britských vojáků padlých ve válce v Iráku. V roce 2008 debutuje na festivalu v Cannes snímkem „Hunger“. režijní filmografie: Hlad (2008), Stud (2011), 12 let v řetězech (2013). oficiální stránky filmu: http://www. foxsearchlight. com/12yearsaslave/

3. února 2014

Pina (Pina) Francie/Německo/Velká Británie, 2011, DCP 3D, barevný, české titulky, 106 minut režie a scénář: Wim Wenders | kamera: Hélene Louvart | hudba: Thom | produkce: Wim Wenders, Gian-Piero Ringel | hrají: Regina Advento, Malou Airaudo, Ruth Amarant a další | ocenění: nominace na Oscara (nejlepší dokumentární film), Evropské filmové ceny (nejlepší dokumentární film) ad. Vůbec první evropský hraný film ve 3D natočil v roce 2011 režisér Wim Wenders. Jak napovídá název, je poctou německé choreografce Pině Bausch, která zásadním způsobem ovlivnila tanec a divadlo poslední třetiny dvacátého století. Původně měl být společným projektem, na kterém se Bausch podílela, ale po jejím náhlém úmrtí v červnu 2009 vznikl film s pozměněným scénářem a bez její přítomnosti. S podtitulem „Tančeme, tančeme, jinak jsme ztraceni“ zachycuje film její dech beroucí vystoupení, natáčeny byly nejen v divadelním prostředí, ale i v přírodě či v ulicích Wuppertalu. Na Pinu vzpomínají tanečníci a její nejbližší spolupracovníci. Všichni promlouvají ve svých rodných jazycích, ve filmu tedy uslyšíme vedle němčiny i ruštinu, angličtinu či španělštinu. Mnoho informací o Pině Bausch ale od filmu nečekejte. Spíše než dokumentem je poctou určenou jejím obdivovatelům a milovníkům tanečního umění a pastvou pro oči, uši i duši všech ostatních. Pina je jeden z mála filmů, kde má užití 3D své opodstatnění a není jen uměleckou manýrou. Novátorskou choreografii úžasných tanečních vystoupení se Wendersovi podařilo přenést do filmového jazyka a s citlivostí předkládá svět emocí a gest, cestu do krajiny duše zobrazené tancem. Wim Wenders (nar. 1945) – německý filmový režisér, producent a fotograf. Krátce se živil i jako malíř. Svá největší filmová díla jako Nebe nad Berlínem natočil v 80. letech. Dokumentární filmy točí již od 60. let, mezi jeho pozdější hudební filmy patří Buena Vista Social Club. Poté, co si vyzkoušel možnosti technologie 3D, chystá i svůj následující film v novém formátu. Natáčení filmu Every Thing Will Be Fine začalo v srpnu 2013. režijní filmografie (výběr): Stav věcí (1982), Paříž Texas (1984), Nebe nad Berlínem (1987), Tak daleko, tak blízko (1993), Buena Vista Social Club (1999), The Million Dollar Hotel (2000), Dalších deset minut (2002, jedna z povídek) oficiální stránky filmu: www. pina-film. de

10. února 2014 Pocta Karlu Kachyňovi

Král Šumavy Československo, 1959, 35 mm, černobílý, česky, 193 minut režie: Karel Kachyňa | námět: Rudolf Kalčík, František A. Dvořák | scénář: František A. Dvořák, Karel Kachyňa, Rudolf Kalčík | kamera: Josef Illík | hudba: Miloš Vacek, Jaromír Vejvoda | hrají: Radovan Lukavský, Jiří Vala, Jiřina Švorcová, Jaroslav Marvan, Stanislav Remunda, Miloslav Holub, Jiří Holý, Ilja Prachař, Eva Jiroušková, Rudolf Jelínek, Milan Holubář, Vladimír Menšík, Ferdinand Krůta, Miroslav Kahoun, František Krahulík, Libuše Havelková, Leopold Novák, Jindřich Narenta, Karel Vavřík, Josef Henke, Václav Sloup, Monika Indingerová, Václav Bouška a další | ocenění: pět cen na tuzemských filmových festivalech (např. Cena československé filmové kritiky za rok 1959) Rok 1948. Drsná a syrová šumavská příroda je kulisou napínavého příběhu o lidech, kteří se po druhé světové válce stali nekorunovanými králi části našeho pohraničí. Jednotka pohraničníků vedená poručíkem Kotem se spolu s novým členem strážmistrem Karlem Zemanem snaží zlikvidovat převaděče, kteří výborně znají svůj kraj a převádějí lidi na obě strany hranice. Film ani dnes neztratil nic ze své strhující působivosti... Král Šumavy je především výborně natočený thriller s perfektní atmosférou a hereckými výkony. Je jedno, že se odehrává v padesátých letech na území socialistického Československa – příběh je zkomponovaný tak, že místo děje a ideologické pozadí nehraje příliš velkou roli. Příběh i dialogy se drží v uvěřitelné rovině, nejsou zde žádná agitační hesla a dobová schémata, proto tento film nezapadá do škatulky propagandistických děl jako jiné filmy své doby. Karel Kachyňa – viz snímek Trápení 13. 1. 2014

17. února 2014

Rozbitý svět (Broken) Velká Británie, 2012, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 90 minut režie: Rufus Norris | scénář: Mark O’Rowe | námět: podle románu Daniely Claye | kamera: Rob Hardy | hudba: Electric Wave Bureau | hrají: Tim Roth, Eloise Laurencová, Cillian Murphy, Zana Marjanovicová, Robert Emms, Rory Kinnear, Rosalie Kosky-Hensmanová, Faye Daveneyová, Martha Bryantová, Bill Milner, Denis Lawson, Clare Burtová | ocenění: Nejlepší britský nezávislý film, Nejlepší herec ve vedlejší roli (Rory Kinnear) – British Independent Awards 2012, Grand Prix – Febiofest Hlavní postavou snímku je jedenáctiletá Skunk žijící na předměstí Londýna s otcem a starším bratrem. Je diabetička a je dost cool. Poklidné letní prázdniny naruší násilný incident mezi jejich sousedem a dívčiným kamarádem, lehce mentálně zaostalým Rickem. Další ne právě veselé události na sebe nenechají dlouho čekat. Před očima dospívající dívky se hroutí okolní svět, mezilidské vztahy a hodnoty, které dosud považovala za platné. Fascinující dětskou postavu doplňují ve vedlejších rolích herci Tim Roth či Cillian Murphy. Hudbu k filmu vytvořil bývalý frontman skupiny Blur Damon Albarn. Rozbitý svět je dalším z výborných filmů současné britské produkce. Vedle snímků Steva McQueena či Lynne Ramsay se mu také dostává pozornosti u českého publika a byl oceněn hlavní cenou na Febiofestu. Rufus Norris (nar. 1965) Film Rozbitý svět je jeho celovečerním filmovým debutem. Před čtyřmi lety natočil krátkometrážní snímek King Bastard. Ovšem jako divadelní režisér má už minimálně v rodné Británii významnou pověst. Od roku 2015 bude uměleckým ředitelem Národního divadla v Londýně.

20. února 2014 dokumentární čtvrtek

DK ČR, 2013, DCP, dokumentární, česky, 73 minut scénář, režie, produkce: Bára Kopecká | kamera: Braňo Pažitka | střih: Michal Dvořák

Celovečerní dokument o životě a smrti manžela režisérky dokumentu, radikálního architekta Davida Kopeckého. Bolestné téma zpracované do jakési piety, která ale nevyznívá jako plačtivé vzpomínání. Silně osobni věc prezentovaná divákovi tak, že se necítí nesvůj. Stavitel, který nejradši bourá. Plachý excentrik, chladnokrevný panikář, asketický hédonik, velkorysý uzurpátor. Vynálezce života. Nevkusné obrazy a kryty od wafek vyhazoval lidem z oken. „Dezinfikuju prostor,“ říkal a nepřestal s odstrojováním a demolováním, dokud nedosáhl svého: zdi a předměty přestaly existovat, zůstalo jen zachycené světlo. Život člověka, který nikomu v ničem neustupoval a byl za to stejně obdivován jako bit. Je možné svobodně vynalézat a přitom přežít ve světě finančníků a maloměstských představ o životě? Lze si zachovat přesnost a čistotu a nelikvidovat přitom sebe i okolí? Dá se žít s vizionářem? Čím se platí za život bez kompromisu? Koláž jako metoda, fragmenty vzpomínek, hledání identity. Film byl uveden na MFDF Jihlava 2013 a v soutěžní sekci dokumentů na 48. ročníku MFF Karlovy Vary 2013, kde vzbudil mimořádný zájem. Bára Kopecká (1970) – režisérka, dramaturgyně, scenáristka, střihačka, publicistka a filmová pedagožka, absolvovala katedru střihové skladby na FAMU. Vyučuje na katedře FAMU International. Od počátku 90. let spolupracuje s řadou českých i zahraničních filmových produkcí a televizí. oficiální stránky filmu: http://www. aerofilms. cz/dk

24. února 2014

Život Adele (Vie d‘Adèle) Francie, 2013, DCP, barevný, francouzsky, české titulky, 179 minut režie: Abdellatif Kechiche | scénář: Abdellatif Kechiche, Ghalia Lacroix | námět: podle komiksu Julie Maroh | kamera: Sofian El Fani | hudba: Jean-Paul Hurier | hrají: Léa Seydoux (Emma), Adèle Exarchopoulos (Adéle), Jeremie Laheurte (Thomas), Mona Walravens (Lise), a další | ocenění: Zlatá palma, cena FIPRESCI – MFF Cannes 2013 ad. Příběh dvou mladých dívek, které se do sebe zamilují, vstupuje do českých kin již s pověstí velkého filmu přijímaného s nadšením. Adele je patnáct let a má pocit, že v jejím životě není úplně všechno tak, jak by být mělo. A pak potká tajuplnou sympatickou dívku s modrými vlasy... Příběh první lásky a hledání sama sebe v dospívání je jedním ze základních archetypů vyprávění, zde jen v obměně lásky dvou žen. Pozoruhodnost a síla filmu

Život Adele spočívá tedy spíše než v originální zápletce, v působivém podání. Kamera snímá dění obvykle v polocelcích nebo detailech a setrvává na nich nezvykle dlouho, pohybujeme se tak přímo v intimním prostoru mezi postavami. Výjimečná přesvědčivost a realismus umožňuje intenzivní prožití příběhu spolu s postavami. Předlohou filmu byl komiks autorky Julie Maroh z roku 2010 s názvem Le bleu est une couleur chaude (Modrá je teplá barva). Na festivalu v Cannes získal film hlavní cenu a navíc naprosto výjimečně i cenu pro dvě ústřední herečky filmu – debutující Adele Exarchopoulos a Léa Seydoux (Lurdy, Půlnoc v Paříži). Film byl v předpremiéře uveden na Festivalu francouzského filmu a na přehlídce Mezipatra. Abdellatif Kechiche (nar. 1960, Tunis) – režijní filmografie: 2000 Voltairova chyba, 2003 Únik, 2007 Kuskus, 2010 Černá Venuše, 2013 Život Adele oficiální stránky filmu: http://laviedadele-lefilm. com/

3. března 2014

Náš vůdce (Die Welle) Německo, 2008, DVD, barevný, česky, 110 minut režie: Dennis Gansel | scénář: Dennis Gansel, Peter Thorwarth | námět: Todd Strasser | hudba: Heiko Maile | hrají: Jürgen Vogel, Frederick Lau, Max Riemelt, Jennifer Ulrich, Christiane Paul, Elyas M‘Barek, Jacob Matschenz, Max Mauff, Cristina do Rego, Ferdinand Schmidt-Modrow, Amelie Kiefer, Odine Johne, Tim Oliver Schultz, Fabian Prege a další | ocenění: nominace Audience Award za nejlepší ﬁlm, European Film Award za hlavní roli a Grand Jury Prize, Německá ﬁlmová cena za vedlejší roli. Němečtí studenti gymnázia si jsou zcela jisti, že nástup diktatury v Německu by v dnešní době již nebyl možný. Učitel Rainer Wenger se proto v rámci svého týdenního semináře rozhodne pro neobvyklý pokus, v němž chce studentům zhmotnit počátek diktatury, a zakládá skupinu „Vlna“. Vše nejdříve začíná nevinnými pojmy, jako disciplína a soudržnost. Rainer Wenger si svou vybudovanou pozici užívá, postupně si osvojuje manipulátorství a další diktátorské postupy. Brzy se teorie mění v praxi. Už po několika dnech začínají studenti odstraňovat ty, jejichž smýšlení je jiné, u jiných se projevuje agresivita. Je příliš pozdě, experiment se dostává zcela mimo kontrolu. Německý režisér Dennis Gansel, který s oblibou točí snímky s válečnou

tematikou, se jí zabývá i ve filmu „Náš vůdce“, avšak z originálního úhlu. Předlohou pro tento snímek se mu stal skutečný experiment profesora historie Rona Jonese v Kalifornii. Profesor vytvořil hnutí „Třetí vlna“. Již po několika dnech se u studentů začala projevovat ochota přijmout přísnou disciplínu a vzdát se své svobody s vyhlídkou lepšího života. Dennis Gansel (nar. 4. 10. 1973 Hannover, Německo) v roce 1993 úspěšně odmaturoval na gymnáziu Tellkampschule v Hannoveru. Studia mu přerušila civilní služba, poté se ale vrací zpátky do školy. V roce 1995 vyhrává Friedrich-Wilhelm-Murnau-Award s filmem „The wrong trip“. V kinech debutuje nepříliš úspěšnou komedií „Mädchen, Mädchen“. Od roku 2004 začala být pro Gansela inspirativní válečná tématika. režijní filmografie: Wrong Trip (1996), Libing Dead (1998), Im Auftrag des Herrn (1998), Das Phantom (2000), Holky to chtěj taky (2001), Dawn (2001), Napola: Hitlerova elita (2004), Náš vůdce (2008), Wir sind die Nacht (2010), Čtvrtá mocnost (2012)

10. března 2014 Pocta Karlu Kachyňovi

Naděje Československo, 1963, 35 mm, černobílý, česky, 83 minut režie: Karel Kachyňa | scénář: Jan Procházka, Karel Kachyňa | námět: Jan Procházka | kamera: Josef Vaniš | hudba: Jan Novák | hrají: Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček, Viktor Očásek, Jan Faltýnek, Lenka Fišerová, Ingrid Kostková, Ivana Bílková, Josef Bárta, Zdeněk Leština, Václav Král, Ladislav Gzela, Jaroslav Nekolný, František Vicena, Darja Hajská | ocenění: Cena za režii na MFF v Buenos Aires 1964 Počátkem šedesátých let vzniklo u nás několik filmů, které vzbudily pozornost kritiky i publika. K těmto dílům právem patří tvorba dvojice Karel Kachyňa – Jan Procházka. Po Trápení a Závrati se v roce 1963 objevil nový film tohoto tandemu – Naděje, film, který se snaží hledat a nacházet „perličky na dně“ v prostředí ne právě filmařsky typickém. Hlavními hrdiny jsou rovněž na tu dobu netypické postavy, které nepatřily do rejstříku hrdinů socialistického realismu. Děj zavádí diváky do prostředí obrovského povrchového dolu s nehostinným prostředím, se

sychravým počasím a všudypřítomným bahnem, kde tráví své bezútěšné večery opilec Lucin (Rudolf Hrušínský) a děvče lehkých mravů Magda (Hana Hegerová). Náhodou se setkají a instinktivně se na sebe upnou. Jejich podivný způsob soužití přináší střety, hádky i facky, přesto však se k sobě stále vracejí a odpouštějí si. Vědí totiž, že si jsou navzájem tou opravdu poslední životní oporou… Herecký koncert Rudolfa Hrušínského a Hany Hegerové v černobílém mistrovsky vybroušeném ﬁlmovém klenotu Karla Kachyni. Karel Kachyňa – viz snímek Trápení 13. 1. 2014

17. března 2014

Je to jen vítr (Csak a szel) Maďarsko/Německo/Francie, 2012, DCP, barevný, maďarsky, české titulky, 87 minut režie: Benedek Fliegauf | scénář: Benedek Fliegauf | hrají: Katalin Toldi, Gyöngyi Lendvai, Lajos Sárkány, György Toldi, Gyula Horváth | ocenění: Zvláštní cena poroty Stříbrný medvěd, cena Amnesty International Film a Peace film V roce 2008 se v Maďarsku odehrála série brutálních rasových útoků proti místní romské komunitě. Vyžádala si šest mrtvých včetně dvou malých dětí a desítky zraněných. Útočníci stříleli brokovnicí a zapalovali domy. Na základě této události natočil maďarský režisér Benedek Fliegauf snímek „Je to jen vítr“. Upracovaná matka se stará o svého nemocného otce, dcera se snaží poctivě chodit do školy a syn se toulá po okolí, únikem z rodinné bídy má být odjezd za manželem do Kanady. Snímek „Je to jen vítr“ zachycuje neobvyklou dokumentární formou jeden den v životě romské rodiny. Režisér a scénárista Benedek Fliegauf zobrazuje romskou rodinu tak, jak obvykle nejsme zvyklí ji ve filmu vídat. Vykresluje narůstající napětí ve společnosti. Ohroženi jsou všichni. Nezáleží na tom, jestli pracují, nevyvolávají konflikty, nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí se přizpůsobit. Nocí se nesou podivné zvuky. Je to jen vítr? Benedek Fliegauf (nar. 15. 8. 1974, Budapešť, Maďarsko). Nikdy nestudoval filmovou školu, a přesto patří k jednomu ze světově nejuznávanějších režisérů současnosti. Pracoval jako asistent režie v televizi a dále pokračoval směrem k samotné režii. Jeho filmy se vyznačují propracovanou prací se zvukem, který v jeho filmech nabývá rovnocenné role obrazu.

režijní ﬁlmograﬁe: Beszélö fejek (2001), Existuje předsmrtný život? (2002, dok.), Hypnos (2003), Houština (2003), Európából Európába (2004, dok.), Sor, A (2004), Dealer (2004), Pörgés (2005), Mléčná dráha (2007), Csillogás (2008, dok.), Lůno (2010), Maďarsko 2011 (2012), Je to jen vítr (2012)

20. března 2014 dokumentární čtvrtek

Show! České republika, 2013, DCP, dokumentární, barevný, česky, 69 minut režie: Bohdan Bláhovec | scénář: Bohdan Bláhovec | kamera: Prokop Souček, Marek Dvořák, Šimon Dvořáček | produkce: Pavla Kubečková | hrají: Michal Mertl, 5Angels, Michal David, Karel Gott, Filip Renč ad. | ocenění: MFDF Jihlava 2013 – Cena diváků v sekci Česká radost Bohdan Bláhovec natočil jako svůj absolventský ﬁlm překvapivý portrét holčičí popové kapely. Pětice náctiletých slečen si říká 5Angels, kamarádí se s Michalem Davidem a Darou Rolins a jsou přesnou kopií amerického receptu na úspěch. Manažer kapely a zároveň otec jedné z dívek, jediné stálé členky skupiny, je profesionálem v tom, jak vybudovat produkt a brand, který se dobře prodává. Po koncertě školačky sbírají fotky se slavnými celebritami. Ve volných chvílích fotí reklamu na jogurt nebo dětské šampaňské. Upravené musí být vždy a všude. A hlavně žádný tuk na bříšku. Bohdanu Bláhovci se podařilo zachytit skutečné zákulisí českého showbyznysu a jeho továrny na celebrity. Do obrazu nevstupuje, neprovokuje konfrontační situace a režírovaných zpovědí přímo do kamery se dočkáme jen výjimečně. O to silnější je taková výpověď z perspektivy pozorovatele. Původním záměrem bylo věnovat se Michalu Davidovi, ten jej přivedl na 5Angels, pro které píše muzikál. S natáčením nakonec strávil celé dva roky a výsledek je otevřený různým interpretacím. Kapela ambiciózních holčiček, jejichž kariéra připomíná dřinu vrcholových sportovců, vzbuzuje úžas i u těch, kdo se za pasivní diváky televizních show nepovažují. Je ale otázkou, jaká cena se platí za rozvíjení talentu. A nakolik se takovýto formát na české poměry ještě ne tolik obvyklý setkává s odezvou u svého publika. Jak se vyrábí kapela, celebrity a nekončící show? Bohdan Bláhovec (*1984) Mimo oblast dokumentárního ﬁlmu je známý také jako průkopník slam poetry, improvizační disciplíny na hranici poezie 15

a performance, v Česku. Je několikanásobným vítězem oblastních i národních kol. Show! je jeho absolventským filmem na Katedře režie FAMU. filmografie: 2007 Kdo chce zabít Ashley? (studentský film), 2008 O domě (bakalářský film), 2011 proStrory (TV pořad o architektuře, scénář a režie dílu o Ladislavu Lábusovi), 2013 Show!, 2013 Expremiéři (jeden díl), 2014 Gottland (jeden díl) oficiální stránky filmu: http://www. ceskatelevize. cz/porady/10396468675-show/

24. března 2014

Velká nádhera (La grande belleza) Itálie/Francie, 2013, DCP, barevný, italsky, české titulky, 141 minut režie: Paolo Sorrentino | scénář: Paolo Sorrentino, Umberto Contarello | kamera: Luca Bigazzi | hudba: Lele Marchitelli | produkce: Francesca Cima, Nicola Giuliano | hrají: Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Serena Grandi, Luca Marinelli, Vernon Dobtcheff a další Jep Gambardella (Toni Servillo) je uznávaný novinář, kritik a autor úspěšného románu, který napsal jako mladý, zamilovaný spisovatel plný elánu. Po příchodu do Říma propadl společenskému životu města a během let se proměnil do krále hýřivých večírků, uznávanou osobností mezi povrchními celebritami a vyprázdněnou smetánkou. Svým námětem tento snímek silně připomíná „Sladký život“ od Federica Felliniho, přesto „Velká nádhera“ není pouhým falzifikátem či kopií italské klasiky. Servillova figura je mnohem více cynická a společensky ošlehaná, nejedná se již o mladého Candida, který by hltal zkaženost římského života s mladistvou dychtivostí. Jep, který právě překročil hranici šedesáti pěti let, se dovídá o úmrtí ženy, kterou vášnivě miloval a jejichž lásku přetavil do oceňovaného románu. Rázem se pod arogantní, znuděnou tváří začne probouzet sentiment a pocit prázdnoty. Nepromarnil Jep svůj život? Velká nádhera platí za naprosté zjevení a nezařaditelný kousek v současném evropském filmu. Vyžaduje soustředěnost, ale je tak podmanivá, že si získá i diváka, který náročnější kinematografii nevyhledává. Precizní Sorrentinovo vedení, charizmatický herec, jímavý scénář – to může vyústit jen a jen v plnohodnotný filmový zážitek.

Paolo Sorrentino (nar. 31. 5. 1970 Neapol, Itálie) ve svých začátcích napsal několik scénářů pro film a pořadů pro televizi. V roce 1997 získal jeho scénář Dragoncelli di fuoco (Ohniví dráčci) významnou cenu Premio Solinas, v roce 1998 režíroval krátký film L‘ amore non ha confini (Láska nezná hranic). Scénář filmu Přebytečný člověk vyhrál v roce 1999 cenu RAI International. První celovečerní film L’uomo in più s Toni Servillem a Andrea Renzim v hlavních rolích byl v roce 2001 uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a získal tři nominace na cenu David di Donatello (ceny italské akademie) a získal cenu Nastro d’Argento (ceny italských filmových novinářů) pro nejlepšího debutujícího režiséra. režijní filmografie: L‘ Amore non ha confini (1998), Uomo in più (2001), Následky lásky (2004), Sabato, domenica e lunedì (TV film) (2005), Rodinný přítel (2006), Božský (2008), Aquila 2009 – Cinque registi tra le macerie (2009, dok. video film), Partita lenta, La (2009), Napoli 24 (2010, dok.), Tady to musí být (2011), Velká nádhera (2013), Rio, Eu Te Amo (2014), In the Future (2015) oficiální stránky filmu: http://www. indigofilm. it/home/

31. března 2014

2001: Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey) Velká Británie/USA, 1968, 35 mm, barevný, anglicky, české titulky, 139 minut režie: Stanley Kubrick | námět: Arthur C. Clarke (povídka Hlídka) | scénář: Arthur C. Clarke, Stanley Kubrick | kamera: John Alcott, Geoffrey Unsworth | hudba: Aram Chačaturjan, György Ligeti, Richard Straus, Johann Strauss | vizuální efekty: Con Pederson | produkce: Stanley Kubrick | hrají: Keir Dullea, Gary Lockwood, William Sylvester, Daniel Richter, Margaret Tyzack, Douglas Rain, Vivian Kubrick a další | ocenění: 1968 – Oscar za vizuální efekty 2001: Vesmírná odysea je zjevně nejznámějším ﬁlmem Stanleyho Kubricka. Vznikl ve spolupráci se spisovatelem Arthurem C. Clarkem. Do té doby nevídané speciální efekty, jejichž natáčení trvalo přes jeden a půl roku, znamenaly vysoce stylizovanou podívanou a nezapomenutelný vizuální zážitek. Efekty jsou i dnes rozhodně působivé, úžasná je do detailu promyšlená kompozice obrazu, ladění barev, souhra s jedinečně

zvolenou hudbou... Málokdy film tak sebevědomě vyzývá ke kochání se každým záběrem. Vesmírná odysea je symbolickou poutí člověka od jeho zvířecích počátků přes dobývání vesmíru a konflikt s umělou inteligencí až po přechod na vyšší rovinu existence. Značná část děje se odehrává na palubě kosmické lodi Discovery, se kterou se posádka vydala na dalekou misi s úkolem zjistit bližší informace o mimozemských civilizacích. Na palubě lodi však postupně dochází ke konfliktu mezi posádkou a palubním počítačem HAL... Vesmírná odysea je svrchovaným uměleckým dílem, které přesahuje hranice žánru sci-fi – je spíše velkolepou filmovou operou, v které Stanley Kubrick předešel dobu a svým filosofickým přístupem k science fiction zvrátil doposud vládnoucí předsudky. Stanley Kubrick (nar. 26. 7. 1928 New York, USA, zem. 7. 3. 1999 Hertfordshire, Anglie). Otec byl lékař, jako hobby měl fotografování a šachy. Možná právě proto mladý Stanley se sám brzy nadchl pro šachy a ve škole se zase věnoval fotografování. Byl značně průměrným žákem. Znepokojení rodiče ho nechali absolvovat sérii testů na Kolumbijské univerzitě a k jejich velkému překvapení se ukázalo, že Stanley má výjimečně vysoký inteligenční kvocient, ale škola jej jednoduše otravuje. V r. 1950 natočil svůj první film (krátký dokument o boxerovi Walteru Cartierovi). Prvním filmem dobře přijatým odbornou kritikou byl celovečerní hraný válečný film Stezky slávy, divácký úspěch mu přinesl teprve velkofilm Spartakus z r. 1960. Dnes je Stanley Kubrick po právu považován za jednu z nejvýraznějších osob historie filmu. režijní filmografie: Day of the Fight (1951, dok.), The Seafarers (1953, dok.), Strach a touha (1953), Vrahův polibek (1955), Zabíjení (1956), Stezky sláva (1957), Spartakus (1960), Lolita (1962), Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), 2001: Vesmírná odysea (1968), Mechanický pomeranč (1971), Barry Lyndon (1975), Osvícení (1980), Olověná vesta (1987), Spalující touha (1999)

7. dubna 2014

Tady to musí být (This Must Be the Place) Itálie/Francie/Irsko, 2011, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 113 minut režie: Paolo Sorrentino | scénář: Umberto Contarello, Paolo Sorrentino | kamera: Luca Bigazzi | hudba: David Byrne, Will Bigazzi | produkce:

Francesca Cima, Nicola Giuliano, Andrea Occhipinti | hrají: Sean Penn, Frances McDormand, Judd Hirsch, Eve Hewson, Shea Whigham, Harry Dean Stanton, Kerry Condon, Gordon Michaels, Joyce Van Patten, David Byrne, Liron Levo, Barack Obama, Jamie Oliver, Kef Lee, Simon Delaney a další | ocenění: MFF Cannes 2011 – Cena ekumenické poroty, 4x cena Donatellův David v r. 2011. Cheyenne je bývalá rocková hvězda. Ve svých padesáti letech se stále obléká ve stylu gothic a žije v Dublinu ze svých autorských honorářů. Smrt jeho otce, se kterým dlouhých 30 let nekomunikoval, ho zavede zpět do New Yorku. Cheyenne zjišťuje, že jeho otec byl celý život posedlý jednou věcí: pomstít se za pokoření, které utrpěl v koncentračním táboře v Polsku. Cheyenne se rozhodne pokračovat tam, kde jeho otec skončil a vydává se na cestu napříč Amerikou. Stylisticky pozoruhodný film se sebevědomě snaží vypořádat jak s posedlostí holocaustem tak s tématem nalomených rodinných vazeb. Skvělý road movie s úchvatnou hudbou, silnými hereckými výkony a působivou vizuální složkou zakládá na pocitově intenzivní filmové dílo. Paolo Sorrentino – viz snímek Velká nádhera 24. 3. 2014. oficiální stránky filmu: http://www. kittokoko. com/

14. dubna 2014 Pocta Karlu Kachyňovi

Vysoká zeď Československo, 1964, 35 mm, čb, 71 minut režie: Karel Kachyňa | scénář: Karel Kachyňa, Jan Procházka | kamera: Josef Vaniš | hudba: Jan Novák | hrají: Radka Dulíková, Vít Olmer, Helena Kružíková, Václav Lohniský, Ivana Bílková, Josef Koza, Marian Jirásko, Andrea Čunderlíková a další | ocenění: Stříbrná plaketa na MFF v Locarnu 1964. Režiséru Kachyňovi a scenáristovi Procházkovi se podařilo vykouzlit v neobvykle zpracovaném příběhu silný citový nářez, který je příjemně vystupňován hudbou. Za zmínku rozhodně stojí také skvělý výkon ústřední dvojice rolí Radky Dulíkové a Víta Olmera, kteří nepochybně v rozdílných postavách ztvárnili role silně přesvědčivě a s neobyčejným vzájemným pochopením. Film, který přináší vnímavému divákovi opravdovou radost. Starý dobrý Československý ﬁlm opět zaválel! Film, který spolu

s Trápením a se Závratí tvoří jakousi trilogii a který je z této trilogie asi nejzdařilejší. Procházka a Kachyňa byli silná dvojka čs. filmu šedesátých let, která s přehledem stačila celé nové vlně, kam až tak nepatří. Skvělí vypravěči, kteří při vší jemnosti svých filmů se vyhnuli jakémukoliv intelektualizování a samoúčelnému formálnímu experimentování. Tenhle film vytvoří magickou atmosféru pomocí obrazů běžných věci. Moc se mi líbí exteriéry (uličky, dvorky, říční navigace), také herecké výkony tohoto velice čistého filmu jsou úžasné. Jedenáctiletá dívka Jitka tajně chodí k nemocniční zdi, kde se setkává s neznámým mladým mužem. Ten při autonehodě utrpěl úraz páteře, teď je upoután na kolečkové křeslo a nevěří, že by mohl znova chodit. Jitka ho den za dnem při svých tajných výletech přesvědčuje o opaku. Oba spolu prožijí několik těžkých chvil, odehrají se mezi nimi hádky i opětovná sblížení. Jitka si přitom neuvědomuje, že vlastně prožívá první, zatím nevinný milostný vztah. Karel Kachyňa – viz snímek Trápení 13. 1. 2014

17. dubna 2014 dokumentární čtvrtek

Urbanized (Urbanized) USA/Velká Británie, 2011, HD-PC, dokumentární, barevný, anglicky, české titulky, 85 minut režie: Gary Hustwit | kamera: Luke Geissbuhler | hudba: Kristian Dunn produkce: Gary Hustwit | účinkuje: Norman Foster Urbanized hledá odpovědi na otázky, kdo a proč může měnit tváře města a prostoru, ve kterém žijeme, jakým způsobem se rozhoduje o tom, jak bude naše okolí vypadat a co na to říkají lidé, jichž se architektonické změny dotýkají nejvíce. Ke slovu se dostanou významní světoví architekti a územní plánovači, ale i samotní obyvatelé měst, kteří se rozhodli vyjádřit se k prostředí, ve kterém žijí. Gary Hustwit je nezávislým ﬁlmařem, který žije a pracuje v New Yorku a Londýně. V osmdesátých letech pracoval s punkovou nahrávací společností SST Records, v devadesátých letech vlastnil nezávislé knižní nakladatelství Incommuniado Press, v roce 2000 se stal viceprezidentem portálu Salon. com a o rok později založil další nezávislé DVD nakladatelství Plexﬁlm.

filmografie – režie: Helvetica (2007, dok.), Objectified (2009, dok.), Urbanized (2011, dok.). oficiální stránky filmu: http://urbanizedfilm. com/

21. dubna 2014

Hugo a jeho velký objev (Hugo) USA, 2011, 3D DCP, barevný, anglicky, české titulky, 121 minut režie: Martin Scorsese | námět: Brian Selznick | scénář: John Logan | kamera: Robert Richardson | hudba: Howard Shore, Randall Poster | hrají: Asa Butterfield, Chloë Grace Moretz, Ben Kingsley, Sacha Baron Cohen, Helen McCrory, Jude Law, Gulliver McGrath, Christopher Lee, Frances de la Tour, Richard Griffiths, Ray Winstone, Emily Mortimer, Michael Stuhlbarg, Amanda Dyar, Brian Selznick, Martin Scorsese, Francesca Scorsese, Ed Sanders a další | ocenění: pět cen Oscar za rok 2011, Zlatý glóbus 2011 – Nejlepší režie Hugo Cabret (Asa Butterfield) je neobyčejný kluk, který po otcově smrti žije na pařížském vlakovém nádraží u strýce alkoholika, který tu pracuje jako seřizovač nádražních hodin. Po tátovi Hugo zdědil vynalézavost a robota s klíčovou dírkou ve tvaru srdce, který možná ožije, pokud se do ní vloží ten správný klíč, a předá chlapci otcův vzkaz. Alespoň v to doufá. Neutišitelná zvědavost přivede Huga k nerudnému prodavači mechanických hraček (Ben Kingsley) a od něj i k jeho chráněnce (Chloë Grace Moretz), která, ač je to neuvěřitelné, drží v rukou klíč k rozluštění Hugovy životní záhady. Jak k němu přišla? Jaké tajemství skrývá její adoptivní prarodič, že o něm nesmí nikdo mluvit? Skrývá robot skutečně otcův vzkaz? A dokáže Hugo na všechny tyhle otázky odpovědět dřív, než ho dostihne ruka zákona v podobě přísného nádražního hlídače a pošle ho do sirotčince? Když o nějakém filmu řekne režisér Avataru James Cameron, že lepší 3D dosud v kině neviděl, nejedná se o jen tak ledajaký kompliment. A přestože je Martin Scorsese, žijící legenda mezi filmovými tvůrci, na pochvaly zvyklá, v Hugovi se mu podařilo stvořit něco, čemu se bez uvozovek říká mistrovský kousek.

Martin Scorsese (nar. 17. 11. 1942 New York, USA) – režisér, scénárista, producent, střihač a herec. Vystudoval New York University a začínal jako střihač. Debutoval pod produkční záštitou Rogera Cormana krimipříběhem Boxcar Bertha. Dnes je jedním z nejoceňovanějších amerických režisérů současnosti. Na svém režisérském kontě má více než 25 filmů. režijní filmografie (výběr): Vesuvius VI (1959, KF, amatérský film), It‘s Not Just You, Murray! (1964, studentský film), Taxikář (1976), Zuřící býk (1980), Poslední pokušení Krista (1988), Mafiáni (1990), Mys hrůzy (1991), Casino (1995), Kundun (1997), Bob Dylan (2005, dok.), Skrytá identita (2006), Impérium – Mafie v Atlantic City (2010, TV seriál), Prokletý ostrov (2010), Hugo a jeho velký objev (2011), Vlk z Wall Street (2013), Sinatra (2015), Silence (2015) oficiální stránky filmu: http://www. hugomovie. com/

28. dubna 2014

Atlas mraků (Cloud Atlas) Německo/USA/Hongkong/Singapur, 2012, DCP, barevný, anglicky, české titulky, 165 minut režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski | předloha: David Mitchell (kniha) | scénář: Tom Tykwer, Andy Wachowski, Lana Wachowski kamera: John Toll, Frank Griebe | hudba: Johnny Klimek, Tom Tykwer, Reinhold Heil | hrají: Tom Hanks, Halle Berry, Jim Sturgess, Hugo Weaving, Hugh Grant, Ben Whishaw, Jim Broadbent, Susan Sarandon, Keith David, James D‘Arcy, Xun Zhou, Du-na Bae, Alistair Petrie, Götz Otto, David Gyasi, Robert Fyfe, Zhu Zhu, Mya-Lecia Naylor, Genevien Lee, Martin Wuttke, Marie Rönnebeck a další | ocenění: 2013 Saturn Award: střih Alexander Berner, masky Daniel Parker, Heike Merker, Jeremy Woodheoad, 2013 Critics Choice Award: Masky Děj Atlasu mraků se odehrává v několika různých časových rovinách v průběhu několika staletí a vypráví šest příběhů, které by samy o sobě vystačily na samostatný ﬁlm. V r. 1849 se mladý právník účastní zámořské plavby a na lodi se skamarádí s černým pasažérem – černošským otrokem. Sám však začne mít vážné zdravotní problémy. V třicátých letech století dvacátého se hudebně nadaný mladík nechá zaměstnat u věhlasného hudebního skladatele a o své práci si dopisuje se svým milencem. V letech sedmdesátých se průbojná novinářka snaží pátrat po pravdě

a nenechat se přitom zabít. V současnosti se neúspěšný knižní nakladatel ocitne v domově důchodců a plánuje útěk. Ve 22. století je geneticky modifikovaná servírka (sériově označená jídlonoška) osvobozena neznámým zachráncem a účastní se vzpoury proti systému. V post-apokalyptické budoucnosti vede domorodý ostrovan tajuplnou ženu na místo, kde sídlili bohové, a ochraňuje ji před kanibaly. Atlas mraků má široký časový i tematický záběr. Obrovská paleta postav, emocí, motivů a příběhů, kterými se jako červená stužka vine jednotící prvek v podobě poselství o naději, víře v jednotlivce a lásce. Atlas mraků je film, jaký dlouho nevznikl. Vizuální ztvárnění i duchovní poselství jsou slovy těžko popsatelné – každopádně jsou pro většinu diváků velmi povznášející. Předsudky, boj proti teroru, potlačení vlastních potřeb a oběť pro celek, to jsou všechno velká slova. Jsou však tvůrci, kteří o těchto věcech mluví tak uvěřitelně a nepateticky. Tom Tykwer – filmografie – režie: Because (1990), Epilog (1992), Tödliche Maria (1993), Zimní spáči (1997), Lola běží o život (1998), Princezna a bojovník (2000), Nebe (2002), True (2004), Parfém: Příběh vraha (2006), Paříži, miluji Tě (2006). Making of The International (2009, dok., video film), Making of ‚The International‘, (2009, dok., video film), Německo 09‘ (2009), 3 (2010), Soul Boy (2010), Atlas mraků (2012) Lana + Andy Wachowski – filmografie – režie: Past ‚1996), Matrix (1999), Matrix Revolutions (2003), Matrix Reloaded (2003), Speed Racer (2008), Atlas mraků (2012), Jupiter Ascending (2014) oficiální stránky filmu: http://www. cloudatlas-derfilm. de/

5. května 2014

Noe (Noah) USA, 2014, DCP, barevný, anglicky, české titulky režie: Darren Aronofsky | scénář: Darren Aronofsky, John Logan | kamera: Matthew Libatique | hudba: Clint Mansell | hrají: Russell Crowe, Jennifer Connelly, Logan Lerman, Douglas Booth, Emma Watson, Ray Winstone, Anthony Hopkins, Dakota Goyo, Mark Margolis, Kevin Durand, Don Harvey, Jóhannes Haukur Jóhannesson, Madison Davenport Biblický hrdina Noah trpí apokalyptickými vizemi, předpovídající brzkou potopu celého světa. Noah udělá vše proto, aby zachránil svou rodinu před blížící se katastrofou. Je ale obava skutečná?

Darren Aronofsky si stanovil nelehký cíl natočit biblický příběh o potopě světa tak, aby byl atraktivní, stále myšlenkově plnohodnotný, ale přitom nevypadal nepatřičně, nebo dokonce rouhačsky. Vystoupil tím z řady tichých adaptací určených primárně věřícím, jichž si jde sotva všimnout. Od poloviny minulého století vzniklo v USA také několik biblických velkofilmů – velmi lukrativních a všudypřítomných – vzpomeňme na megalomanských Deset přikázání Cecila B. DeMilla nebo i pouze volně inspirované obrazově revoluční Roucho či jedenáctioscarového Ben Hura. Pokud lze tušit, Darren Aronofsky zcela jistě nešel ani cestou tiché adaptace, ani cestou biblického velkofilmu – o to víc se lze těšit na jeho podání tohoto dost nesnadného námětu. Darren Aronofsky (nar. 12. 2. 1969, New York, USA). Sám se označuje za „televizního maniaka“. V dětství ho matka posadila před televizi a řekla mu „Už nikdy nebreč. “ Zamiloval si klasické filmy a jako teenager trávil čas malováním graffiti. Po střední škole Darren Aronofsky studoval animaci a hraný film na Harvardu. Školu dokončil filmem „Supermarket sweep“, který získal mnoho filmových ocenění. Roku 1993 natáčí s kameramanem MAtthewem Libatiquem snímek „Protozoa“. Díky tomuto filmu se zrodilo mnoho vizuálních technik, které využívá i v dalších svých filmech. Po pouhých dvou celovečerních snímcích se Darren Aronofsky stává jedním z nejvíce uznávaných nezávislých režisérů ve Spojených státech. filmografie: Protozoa (1993), Pí (1998), Requiem za sen (2000), Hlubina (2002), Fontána (2006), Noe (2014).

12. května 2014 Pocta Karlu Kachyňovi

Lásky mezi kapkami deště Československo, 1979, 35 mm, barevný, česky, 126 minut režie: Karel Kachyňa | námět: Jan Otčenášek, Vladimír Kalina | scénář: Jan Otčenášek, Vladimír Kalina, Karel Kachyňa | kamera: Jan Čuřík | hudba: Luboš Fišer | hrají: Vladimír Menšík, Lukáš Vaculík, Jan Hrušínský, Zlata Adamovská, Tereza Pokorná-Herzová, Rudolf Hrušínský, David Vlček, Michal Dlouhý, Dana Balounová, Eva Jakoubková, Luděk Kopřiva, František Suchomel, Lubomír Bryg, Eva Olmerová a další. | ocenění: XVIII. festival českých a slovenských ﬁlmů Košice – Čestná cena za celoživotní scénáristickou práci – Jan Otčenášek

Poetický, dojemný i působivý film Karla Kachyni odehrávající se na starém Žižkově. Děj příběhu je situován do rozmezí několika let v období první republiky. Příběh o klukovských partách, prvních láskách, prvních životních zkušenostech a prvních životních zklamáních. Filmem se mihne spousta žižkovských postaviček, které umocňují krásu příběhu. Nádhernou postavu zde vytvořil Vladimír Menšík. Jeho boj v roli malého ševce Bursíka s velkou firmou Baťa má své nezapomenutelné kouzlo. Stejně jímavý je i příběh lásky mezi mladinkou Terezou Pokornou a Lukášem Vaculíkem. Lásky mezi kapkami deště – to není jen film, to je sám svět. A protože svět je vždy jak chléb o dvou kůrkách, tak je tu všechno – přátelství, romantická láska, přízemní sex, každodenní bída světa a protloukání se životem ve zlých časech i víra v časy lepší – to vše nakonec platí i pro dnešek. Karel Kachyňa – viz snímek Trápení 13. 1. 2014

15. května 2014 dokumentární čtvrtek

Perverzní průvodce ideologií (The Pervert‘s Guide to Ideology) Velká Británie/Irsko, 2012, DCP, dokumentární, anglicky, české titulky, barevný, 134 minut režie: Sophie Fiennes | scénář: Slavoj Žižek | kamera: Remko Schnorr hudba: Magnus Fiennes | produkce: Martin Rosenbaum, James Wilson, Katie Holly | hrají: Slavoj Žižek | ocenění: MFF Toronto, BFI London Film Festival (uvedení v hlavní soutěži) Jakou roli hraje v Titanicu jako příběhu o lásce to, že loď narazí do ledovce? Netradiční pohled a interpretace za hranicemi běžného chápání jsou specialitou kontroverzního slovinského myslitele Slavoje Žižeka. Po úspěchu předchozího dokumentárního ﬁlmu se vrací tentokrát se zaměřením na ideologii. Jeho předchozí Perverzní průvodce ﬁlmem z roku 2006 vznikl také ve spolupráci s britskou režisérkou Sophie Fiennes. Tentokrát se jejich pozornost obrací na společnost utvářenou kolektivním vědomím a jednáním a provádí nás historií i současnými společenskými fenomény. Žižekovým výchozím bodem a náhledem na svět je opět Freudova psy-

choanalýza. Ilustračních ukázek z různých filmových děl se ale nevzdává a komentuje i ikonické momenty filmových dějin. Žižek přezdívaný „Elvisem teorie kultury“ vysvětluje, nakolik jsme stále otroky ideologie, přestože si to uvědomujeme, a nakolik ovládá současnou populaci „povinnost“ věnovat se zábavě a užívat si. Perverzní (mělo by se snad lépe překládat jako „Pervertův“ – z anglického Pervert‘s) průvodce ideologií je důkazem, že i filmové médium může nakládat s náročnou filozofickou látkou má-li dostatečně charismatického průvodce, a tvůrce, kteří dokážou pracovat s názorností, příklady a filmovou řečí. oficiální stránky filmu: http://www. thepervertsguide. com/

19. května 2014

Ve stínu Česko/Slovensko/Polsko, 2012, DCP, barevný, česky, 101 minut režie: David Ondříček | scénář: Marek Epstein | kamera: Adam Sikora hudba: Jan P. Muchow, Michal Novinski | hrají: Ivan Trojan, Sebastian Koch, Soňa Norisová, Jiří Štěpnička, Marek Taclík, Filip Antonio, Norbert Lichý, David Švehlík, Martin Myšička, Miroslav Krobot, Hynek Čermák, Halka Třešňáková, Richard Stanke, Jan Novotný, Simona Babčáková, Tomáš Bambušek, Ondřej Malý, Miroslav Bambušek, Jaroslava Adamová, Martha Issová, Václav Neužil ml., Markéta Frösslová, Jaroslav Plesl, Adam Kraus, Eva Kratochvílová, Štěpánka Ludvíková, Marie Ludvíková, Kamila Kalousová, Magdalena Zimová, Jakub Žáček, Jaroslav A. Haidler, Klára Pollertová-Trojanová, Jaroslava Pokorná, Karel Dobrý, Adam Kubišta, Zuzana Bydžovská, Aleš Najbrt, Martin Hofmann, Michael Hofbauer, Jan Šantroch, Justin Svoboda | ocenění: devět cen Český lev za rok 2012 (vč. ceny za nejlepší ﬁlm) Děj ﬁlmu je zasazen do období před měnovou reformou v roce 1953. Kapitán Hakl (Ivan Trojan) vyšetřuje banální krádež v klenotnictví. Z banality se ale časem vyklube politická kauza, ovlivňovaná zákulisními intrikami tajné policie. Z nařízení STB tak případ přebírá německý vyšetřovatel major Zenke (Sebastian Koch). Pod jeho vedením se ale vyšetřování ubírá zvláštním směrem. Ten se naprosto liší od Haklových instinktů. Se svým šéfem se Hakl domluví, že může pokračovat v pátrání na vlastní pěst a o výsledcích ho bude průběžně informovat. Postupem času se ale kolem Hakla začíná stahovat smyčka estébácké mašinerie. Kapitán se už necítí bezpečně a uvědomuje si, že ohrožuje sebe a především vlastní

rodinu. Jak se tedy rozhodne? Bude pro něj znamenat víc jeho vlastní rodina, nebo důkazy, které vedou ke skutečnému odhalení pravdy? David Ondříček se svým štábem vytvořil čistokrevnou detektivku, splňující požadavky žánru a dokázal něco, co po revoluci ještě nikdo. Dokázal natočit detektivku, thriller a osobní drama, které přiková diváka k sedadlu a nenechá ho vydechnout do závěrečných titulků. David Ondříček (nar. 23. 6. 1969 Praha, Československo) – scénárista, režisér, producent, herec. Absolvoval dokumentární katedru pražské FAMU. Po několika dokumentárních filmech debutoval v roce 1996 filmem Šeptej. Jeho hrané filmy mají úspěch jak doma, tak i v zahraničí. Ondříčkovy snímky patří v českých kinech k nejnavštěvovanějším. režijní filmografie: Om... (1990, dok.), Lucie Tour (1990, dok.), Theodor Pištěk (1991), Prouza a Priessnitz (1992, dok., TV film), Mystic Skate Cup (1996, dok., TV film), Šeptej (1996), Samotáři (2000), Jedna ruka netleská (2003), Grandhotel (2006), Ve stínu (2012) oficiální stránky filmu: www. vestinufilm. cz

26. května 2014

Vtáčkovia, siroty a blázni Československo/Francie, 1969, 35 mm, barevný, slovensky, 78 minut scénář a režie: Juraj Jakubisko | hudba: Zdeněk Liška | hrají: Philippe Avron, Magda Vášáryová, Jiří Sýkora, Míla Beran, Mikuláš Ladižinský, Augustín Kubáň, Jana Stehnová a další | ocenění (výběr): Přehlídka českých a slovenských filmů Sorrento 1969: Zlatá siréna, MFF Karlovy Vary 1990: Cena FIPRESCI, Festival českých a slovenských filmů Bratislava 1991: Cena čs. Filmové kritiky Málokdy osudy provázející vznik filmu tak věrně kopírují jeho příběh a náladu. Na počátku všeho stála nabídka, o které sní každý režisér. Světově proslulý producent Samy Halfon (mj. Hirošima, má láska) nabídl Juraji Jakubiskovi, ať si natočí film, jaký chce. Během šestnácti dnů vznikl scénář, který dával značný prostor improvizaci. Jakubisko ve snaze vyjít vstříc francouzskému publiku hledal jakýkoliv pevný bod, který by mohl spojovat tuzemského diváka s francouzským, 27

až našel postavu Milana Rastislava Štefánika, spoluzakladatele československého státu, ale především muže, který byl svého času nejen slovenským, ale právě i francouzským generálem. Začátek filmu je radostný. Domnělý Štefánikův syn třicátník Andrej a jeho vrstevník panic Yorick vedou nudně bezstarostný život, do něhož vnese to opravdové světlo a radost až setkání s půvabnou židovkou Martou. Tři sirotkové, jejichž rodiče se navzájem povraždili, přežívají ve světě násilí, cynismu a beznaděje díky svému bláznovství, hravosti a optimismu. Tak jako ale tvůrci bezprostředně po srpnu 1968 nedokázali utéct před okolní realitou, neutečou před ní ani hrdinové filmu. To, co začínalo jako radostná pohádka, končí drastickým, pro Jakubiska zcela netypickým mordem. Juraj Jakubisko – tento legendární slovenský filmový režisér se narodil 30. dubna 1938 v obci Kojšov u Spišské Nové Vsi. V roce 1957 absolvoval obor fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě a v letech 1959–1966 vystudoval pražskou FAMU. Po absolutoriu debutoval režijně filmem Kristove roky (1967), následovaly filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969) a v roce 1970 tvůrce pracuje na filmu Do videnia v pekle, priatelia, který však mohl dokončit až o celých 20 let později. Rok 1983 je rokem velkého triumfu. Premiéru má film Tisícročná včela, velkolepá adaptace románu Petera Jaroše, považovaná za jeden z vrcholů Jakubiskovy tvorby a slovenské kinematografie vůbec. V té chvíli Jakubisko nečekaně změnil žánr. Jeho exkurze do světa dětského filmu (Perinbaba, 1985, Pehavý Max a strašidlá, 1987) dopadla nad očekávání dobře a zejména Perinbaba, v hlavní roli s manželkou Jakubiskova režijního vzoru Federica Felliniho Giuliettou Masina, je považována za jednu z nejkrásnějších slovenských filmových pohádek. Předrevoluční období uzavřel film Sedím na konári a je mi dobre s Bolkem Polívkou v jedné z hlavních rolí. Ještě zbývající dokončené tituly: Takmer ružový príbeh (1990, TV film), Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992), Nejasná zpráva o konci světa (1996), Post Coitum (2004), Bathory (2008), Krútňava (2008, divadelní záznam), Slovanská epopej (2013).

Kino Dukla Jihlava Jana Masaryka 20 586 01 Jihlava tel: 731 989 428 (pokladna)

www.kinodukla.cz Vydalo statutární město Jihlava v roce 2013. 30 Graﬁcké zpracování Eva Bystrianská.