Síla rozumu v bláznivé době

Manuál kritického myšlení

© Tomáš Benedikovič / Deník N

listopad 2022

ze slovenštiny přeložil Miroslav Zelinský

měkká vazba 256 stran

ISBN 978-80-7637-336-5

Jak odhalit dezinformace? Jak se bránit argumentačním faulům? Jak dokážou marketingoví specialisti využívat evolučních nedokonalostí lidské mysli? A jak diskutovat na internetu, aby to mělo smysl? Jak pochopit myšlení a chování lidí, kteří uvažují jinak než já? A co každý z nás může udělat pro to, aby naše země byla lepším místem pro život?

Síla rozumu v bláznivé době není jen srozumitelně napsanou odpovědí na tyto a mnohé další otázky, ale také hutným souhrnem nápadů a strategií, jak využívat kritické myšlení v každodenním životě. Pomocí konkrétních příkladů z médií a sociálních sítí provede čtenáře veškerými nástrahami, kterým čelí při snaze vytvořit si vlastní názor. Výklad vedený s nevšední pedagogickou zručností míří u každého z témat k přehlednému shrnutí, které je po ruce, kdykoli je třeba. Na Slovensku knihu, jež se velmi brzy po vydání stala bestsellerem, hojně využívají rovněž učitelé na základních a středních školách. Vzhledem k širokému záběru a schopnosti autora dávat věci do souvislostí ale neurazí ani poučenější čtenáře.

Ján Markoš

(1985) je vzděláním filosof a teolog a profesí šachový velmistr, spisovatel a lektor kritického myšlení. Po studiu na Filozofické fakultě a Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy působil jako středoškolský učitel. Je spoluzakladatelem Sokratova institutu v Bratislavě. Kromě Síly rozumu a několika šachových příruček vydal rovněž knihu o etických dilematech Medzi dobrom a zlom (2020) a práci Bližšie k sebe s podtitulem Hľadanie ľudskosti v době médií, technológií a vedy (2021).

Britský deník Financial Times zveřejnil v srpnu 2015 k vraždě bývalého ruského agenta Litviněnka úvodník, který vrhal podezření, že do celé věci byly zapojeny ruské tajné služby. Ruská ambasáda v Londýně ještě tentýž den reagovala pobouřeným veřejným dopisem. Jeho úvod se ještě týkal Litviněnkovy vraždy, po několika odstavcích se však tón dopisu změnil. Ruská ambasáda píše: „Proč máte tolik slepé důvěry ke svým vlastním? Samozřejmě je snazší říkat skotským nacionalistům, co mají dělat ve Westminsteru, a hlavním ekonomikám rozvojového světa, že za jejich problémy nemůže nastávající politika FED-u, ale ony samy. Proč nerozeznáváte – v rovině politické kultury – cosi skutečně pruského v německém diktátu Řecku? Proč se důkladně nestaráte o vlastní britské záležitosti a neptáte se, proč ještě nikdo nebyl odsouzen za britské padlé ve válce v Iráku?“

Dostali jsme se dost daleko od vraždy Litviněnka, že? A přesně toho chtěl pisatel citovaných řádků dosáhnout. Tento rétorický faul se v angličtině nazývá whatabautism, protože v mluvené řeči je obvykle uveden otázkou And what about…? (A co řeknete na…?).

Když se obdivovatele Putinova režimu zeptáte na to, zda byla anexe Krymu v souladu s mezinárodním právem, máte velkou šanci, že dostanete odpověď A co řeknete na Kosovo? Když se zeptáte politika na podrobnosti korupční kauzy, do které je zapletený, často dostanete odpověď, že za Radičové, Dzurindy či Fica byly mnohem větší korupční kauzy. A člen katolické církve si musí zvyknout na to, že mnohé hospodské diskuse o současné podobě veřejného života končí neprůstřelným argumentem, že katolická církev v minulosti upalovala čarodějnice a vedla křižácké výpravy.

Mimochodem, přesouvání pozornosti každodenně používá ještě jiná velká skupina lidí – rodiče malých dětí. Nic neuklidní malého rozzlobeného potomka tak spolehlivě jako nový zajímavý předmět či hra, se kterou si ještě nehrál.