Měšťan a šelma

S vojskem ve městě za třicetileté války

říjen 2022

vychází s podporou Západočeské univerzity v Plzni

pevná vazba 304 stran

ISBN 978-80-7637-328-0 Vojsko v branách města znamená ničení, vraždění, znásilňování a loupeže, alespoň v obecné představě. Vojáci však ve městech také obchodovali a navazovali přátelské, a dokonce příbuzenské vztahy. Opevněná města se z jejich ubytovávání a zaopatřování snažila získat nejednu výhodu. Soužití městského a vojenského živlu na omezeném území obydlené lokality, jeho dopady na život měšťanů, kruté zkušenosti se soldateskou, ale i překvapivé oboustranné sociální a hospodářské benefity zkoumá kniha na příkladu třicetileté války v českomoravském a německém prostoru. Autor studoval problematiku dlouhá léta v domácích i zahraničních archivech a vytvořil monografii, která význačně přispívá k obrazu každodennosti raného novověku.

Jan Kilián

(1976) vystudoval univerzity v Liberci a v Praze a roku 2014 se habilitoval v Hradci Králové. V současnosti vyučuje především české dějiny raného novověku na univerzitách v Plzni a v Hradci Králové. Primárně se zabývá sociokulturní problematikou období třicetileté války a dějinami českých měst v 17. století. Je autorem nebo spoluautorem tří desítek knižních publikací a přibližně jedné stovky odborných článků, které publikuje doma i v zahraničí.

Verbování Současný čtenář má díky televizní produkci nepochybně živou představu o tom, jak probíhalo verbování do armády. Stačí vzpomenout klasickou českou pohádku S čerty nejsou žerty a verbovací výpravu knížecího kaprála do hostince, v němž za pomoci alkoholu a přesvědčivých slov o snadném životě u vojska získá několik rekrutů, kteří by však po vystřízlivění nejraději vzali nohy na ramena a vrátili se domů. Klišé? Ne tak docela. Podobnou praxi totiž zachycují i autentické prameny z období třicetileté války. Otázkou je, v kolika případech se podařilo brance získat nátlakem a lstí. Kašperskohorskému Klementu Královi nutili vojáci minci. Kdyby ji přijal, považovali by jej za rekruta. Toho on si byl ale dobře vědom a minci odmítl – což však vojákům posloužilo jako záminka k nařčení, že hanobí císařskou měnu, a tak nebohého Krále zbili.

Hostinec asi skutečně stál v pozadí nejednoho úpisu. Důvody a motivace městských obyvatel k tomuto zásadnímu kroku byly však velmi rozličné. Mohla za rozhodnutí vstoupit do armády snaha vymanit se ze stereotypu, vidina dobrodružného života, cestování, nebo snad vyhlídka na zbohatnutí? Pro mnohé, a pro chudší vrstvy zvláště, mohlo být vojenství atraktivním povoláním. Někteří si očividně jen chtěli pomoci z nepříjemné situace, např. od dluhů, nebo dokonce z vězení. Ani ne tři roky před skončením třicetileté války psali tři novoměstští měšťané místodržícím, že se kvůli své chudobě a snazšímu odvozování daní dali naverbovat k městské gardě v domnění, že nebudou sloužit nikde jinde. Jenže garda byla na příkaz arcivévody Leopolda Viléma začleněna do valdštejnského pluku, který měl již mnohem širší působnost než jen zajišťovat bezpečnost Prahy. Sice bylo ustanoveno, že ti, kteří byli měšťany a provozovali živnosti, což se pisatelů týkalo, měli být propuštěni, podplukovník je přesto odmítal uvolnit. Přímo dluhy zřejmě stály za odchodem kašperskohorského řezníka Matěje Glasera, který dlužil vysokou částku jednomu poddanému pasovského biskupa.