Vztahy a pasti

říjen 2022

měkká vazba 176 stran

ISBN 978-80-7637-324-2 „A co bys chtěla po patnácti letech?“ „Hlavně spolu musíme pořád mluvit!“ „Proč nám ten sex už tak nefunguje?“ „Všichni jsou na sociálních sítích, tak co se rozčiluješ!“

Všichni si vytváříme představy o správném partnerství. Kde ve vztazích číhá past? Kolik vztahových pastí si vlastně nastražíme sami? A jak vypadají? Například můžeme sami sebe přesvědčit, že nuda je ve vztazích obecně nevyhnutelná. Že stejně tak musíme s tím druhým pořád komunikovat a analyzovat se. Že pořád musíme vytrubovat do světa sociálních sítí, jak se máme báječně. Občas dokážeme sami sebe lapit do pastí svých představ o tom, co je a co není správné.

Jestli se dají takové pasti poznat a jak nebezpečné jsou, vám ukáže nová kniha od autora bestselleru Vztahy a mýty. Odborně, ale s humorem sobě vlastním kombinuje lidský přístup a zkušenosti dlouholetého párového terapeuta.

Honza Vojtko

(1975) je psychoterapeut, věnuje se převážně párové a individuální terapii. Absolvoval výcviky v kognitivně-behaviorální terapii, schéma terapii, využívá ve své praxi bodyterapii, zabývá se vzděláváním dospělých. Kromě terapie také píše knížky pro děti či články pro dospělé. Občas ho můžete slyšet v rádiu. Spolu s Ester Geislerovou vystupuje na interaktivních přednáškách v rámci projektu Terapie sdílením. V roce 2020 mu v Pasece vyšla knížka Vztahy a mýty.

Past šestá: sociální sítě Fenoménu roztříštěné pozornosti a tzv. zadních hořáků (back burners) jsem se dotkl už ve Vztazích a mýtech, ale protože je to akutní a téma, budeme se mu věnovat i zde.

My bychom hořáky spíš připodobnili k zadním vrátkám. Označujeme tak fenomén udržování intimního či sexuálního vztahu online, za pomoci sociálních sítí. Takový vztah navazujeme, i když máme jasně definovaný, reálný offline vztah.

Past číhá v tom, že tyto online pseudovztahy mohou začít naprosto banálními událostmi a činnostmi, které na sociálních sítích děláme. Tu „postnete“ fotku z dovolené nebo z večeře u přátel. Tu sdílíte oblíbenou písničku. Tu přepošlete odkaz na zajímavý článek. Nebo se veřejně rozněžníte nad videem s roztomilými koťátky.

A někdo se ozve.

Někdo vám odpoví. Třeba kolega z práce. Nebo bývalá spolužačka ze střední školy. Nebo úplně cizí člověk, který si vás „jen tak“ kdysi přidal a vy jste jeho žádost přijali.

Napíše, že je to krásná fotka. Vy odpovíte, že děkujete, on na to, že vám to tam sluší. Vy zase zareagujete a kompliment vrátíte… … a už to jede.

Tahle zadní vrátka si můžete udržovat i jako pojistku. Kdyby to náhodou s tím stávajícím vztahem nějak nevyšlo. Ne hned! Třeba za měsíc. Za rok. Za pět let. Protože tak trochu tušíme, že se to může stát.

A v tom je ta past.

Reálné vztahy prostě občas mívají krize. Konflikty. Lidé se v nich hádají. Ne vždycky jsou totálně šťastní. Jakmile se chytíme do pasti roztříštěné pozornosti, velmi snadno najdeme útěchu, zprvu jen v podobě zprávy na messengeru, kdy nás „zadní vrátka“ politují.

Jenže velmi rychle lze vystoupit z online světa do toho offline.

A nechat se utěšovat naživo.