Shuggie Bain

říjen 2022

z angličtiny přeložila Lenka Sobotová

pevná vazba 508 stran

ISBN 978-80-7637-291-7 Hugh „Shuggie“ Bain je křehký, osamělý chlapec, který vyrůstá v 80. letech na zanedbaném sídlišti skotského Glasgow. Politika Margaret Thatcherové připravila obyvatele průmyslového města o práci a uvrhla je do kolektivní agónie. Shuggieho matka Agnes sní o vlastním domě, listuje stránkami katalogu s oblečením a objednává si na dluh trochu štěstí. Po tom, co ji opustí záletný manžel, nachází stále větší útěchu v pití, a sociální dávky utrácí za plechovky extra silného piva. Shuggieho dospívající sourozenci si raději rychle najdou způsob, jak z domova zmizet, a malého bratra nechají, aby se o matku staral sám. Shuggie se mezitím snaží stát se obyčejným klukem, jenže zjišťuje, že je všechno, jen ne „normální“.

Román Douglase Stuarta je drásavý příběh o závislosti, sexualitě a lásce a naléhavý obraz dělnické rodiny, který připomíná díla Édouarda Louise nebo Alana Hollinghursta.

Douglas Stuart

(1976) vyrůstal ve skotském Glasgow jako nejmladší ze tří sourozenců. Otec rodinu opustil, matka bojovala s alkoholismem a zemřela, když bylo jejímu synovi šestnáct let. Douglas Stuart vystudoval střední textilní školu a poté londýnskou Královskou akademii umění. Dnes žije v New Yorku, kde se živí jako módní návrhář. Za román Shuggie Bain získal v roce 2020 Man Bookerovu cenu, byl nominován na Carnegieho medaili a stal se finalistou britské Národní knižní ceny.

V některé dny slyšel po příchodu domů v bytě ještě další hlas. To se musel proplížit celou chodbou, než zjistil, kdo to je. Příjemní návštěvníci k nim dávno přestali chodit. Čím déle v Pitheadu bydleli, tím spíš zašel na návštěvu někdo příšerný.

K nejhorším patřili důlní strejdové, nervózní chlápci s trhavými pohyby a řídnoucími vlasy, které jako by měli pořád mokré. Zaskakovali k ní juknout se, jak to zvládá bez mužského. Nosili čokolády a igelitky plné piva a seděli i uvnitř v bundě.

Shuggie věděl, že svým příchodem ze školy jim kříží jejich zlolajné plány. Tu a tam některý strejda, v naději, že si zajistí trvalé postavení, předstíral o chlapce jakýs takýs zájem a postrkoval k němu přes stůl posypaný popelem čokoládku. Ptali se: Jak mu to de ve škole? Von si nehraje rád venku?

Když povyrostl, už to nedělali, přestali se na něho šklebit faginovským úsměvem. V jeho deseti letech na něho pohlíželi téměř jako na dalšího mužského a nevrle se kabonili, takže Shuggie věděl, že jim dělá čáru přes rozpočet.

Když se v obýváku vyskytovaly neotevřené plechovky piva, posadila Agnes Shuggieho vedle dotyčného mužského na gauč. Opřela se a mžourala na ně skrz dým z cigarety, sledovala je, jak se ošívají. Vykládala všem těm šamstrům, jak je její Hugh bystrý a jak mu to jde skvěle ve škole. Oni poslouchali a přikyvovali a začínalo jim být jasné, že jejich plány, jak odpoledne hupsnou na klukovu máti, berou za své. Leckterý vyplázl slušnou částku, aby ji dostal na správnou úroveň povolnosti. A teď je od nemotorné upocené šukačky odřízly odpolední kreslené pohádky v televizi.

Strejdové, kteří se vraceli, na to šli podruhé jinak: přinesli laciný kopací míč, plastového pouštěcího draka, prostě hračky, které by Shuggieho dostaly ven. Ti nejzoufalejší mu dali umaštěnou hrst drobných s doporučením: „Zajdi si na hodinku do kina.“ Shuggie se na ty ukoptěné chlapy díval bez výrazu a hodil si olezlé mince do školního batohu jako průvodčí do brašny, zdvořile poděkoval a pustil na plné pecky bednu.