POČÁTEK PROTIKOMUNISTICKÉHO ODPORU
s vládou Gottwaldovou!“ V Táboře odevzdal jistý František Javornický 50 kusů letáků, které mu údajně přišly poštou. Stálo v nich, že „smrt presidenta Dr. Beneše bude signálem k ozbrojenému boji proti násilí, obyvatelstvo se vybízí ke stávkám, k obsazení sekreta riátu KSČ, národního výboru a stanic SNB“.429) Podobná situace se opakovala i v dalších dnech na jiných místech, kupříkladu 7. září 1948 zachytila policie „45 letáků protistátního štvavého obsahu“ v Žamberku.430) Nezůstalo však jen u písemných projevů odporu. Už 3. září, v den Benešova úmrtí, kolem 21. hodiny „shluklo se asi 250 osob, většinou mladí lidé, na dolním Václavském nám. v Praze II a pochodovali pak v šestistupech, s obnaženými hlavami, v klidu a bez slovních projevů směrem k museu, kde zpívali nár. hymny. Poté vraceli se v hloučcích k Můstku. K vážnějším incidentům nedošlo“.431) Situace se opakovala o den později, 4. září, kdy se ve večerních hodinách začaly na různých místech vnitřní Prahy tvořit hloučky lidí, které policie charakterizovala jako „provokatéry, snažící se vyvolati nepokoje“. Vyslala proti nim 75 příslušníků SNB pod vedením dvou důstojníků, kterým se je však podařilo rozehnat až před půlnocí. Při tom bylo zadrženo 36 osob, většinou „pro demonstrativní nošení červeno-bílých karafiátů, demonstrativní nošení odznaků býv. strany nár. soc., pro neposlechnutí stráže, pro nepovolený prodej obrazů býv. presidenta Beneše“ a podobné „zločiny“.432) Klid nenastal ani v dalších dnech: 6. září ve večerních hodinách zatkli příslušníci SNB v Praze na Václavském náměstí čtyři osoby, „které provokovali [!] s černobílými [!] karafiáty“.433) Vláda rozhodla, že poslední rozloučení s Edvardem Benešem bude mít formu státního pohřbu, a jeho termín stanovila na 8. září. V zemi byl na týden, tedy do 10. září 1948, vyhlášen státní smutek, v den pohřbu byly státní vlajky na veřejných budovách vyvěšeny na půl žerdi, v divadlech, kinech „a podobných podnicích“ se v den pohřbu nekonala představení a v průběhu dne následujícího byl povolen pouze program „vážnějšího rázu“. Po dobu státního smutku bylo zakázáno „provozování hudby pro poslech a k tanci ve veřejných místnostech, rovněž tak se nekonají taneční zábavy“, sportovní podniky, veřejné schůze ani shromáždění. Dokonce pracovní doba v Praze byla upravena tak, aby se obyvatelé mohli pohřbu zúčastnit.434)
PAS_dejiny_XVII_01.indd 155
155
429)
430)
431)
432) 433)
434)
01.02.2022 14:38
