Historie Olympijských her Olympijské hry (dále také OH), ať už ty zimní či letní, jsou dlouho očekávanou událostí nejen milovníky sportu, ale i lidmi, již jsou sportem nepolíbeni. Málokdo ale ví, jakou cestou lemovanou trním musely projít, aby se dostaly do podoby, která je nám známa dnes. První zmínky o olympijských hrách sahají do antického Řecka, konkrétně do slunečného 8. července roku 776 př. Kr. Ačkoli je tento den považován nejen za počátek her, ale i řeckého kalendáře, existují báje a legendy, dle nichž se konala tzv. sportovní klání v Olympii, podle které jsou olympijské hry pojmenovány, mnohem dříve. Za pravděpodobného zakladatele olympijských her je považován Héraklés (též známý pod jménem Hercules), Diův syn. Hry zřídil na počest svého otce, nejvyššího boha tehdejšího Řecka. Tuto teorii podporovali i tehdejší Sparťané, ale existuje mnoho jiných domněnek (např. že nebyly na počest Dia, ale samotného Hérakla či označují dobyvatele Peloponésu Pelopa za samotného zakladatele), a proto je pravý vznik olympijských her zahalen do závoje mýtů. Přestože reálný důvod vzniku OH není jistý, jejich první disciplína je vylíčena přesně – běh na jeden stadion, jehož délka byla 192,27 m (tedy 600 olympijských stop). Tato disciplína trvala až do roku 724 př. Kr. (do 14. konání OH), kdy byla vystřídána během na dvě stádia, tzv. diaulos. Čas se závodníkům neměřil, šlo pouze o to, kdo doběhne jako první. Také je nutno zmínit, že účastníky OH mohli být pouze svobodní občané řeckého původu, cizincům, otrokům, ale i ženám bylo zapojení do soutěže zakázáno. Muži museli soupeřit nazí a bosí, a to kvůli dvěma motivům. Především se jednalo o uvedení krásy lidského těla do vědomí lidí v celé její podobě, ale taktéž mělo jít o zamezení případného ukrytí zbraní. Sledovat průběh her bylo dovoleno všem kromě vdaným Řekyním, kterým, pokud by byly chyceny při pokusu o vniknutí mezi publikum, hrozilo svržení ze skály. Řecké ženy a dívky měly vlastní hry, tzv. héraie, které byly patrně spjaty s oslavou plodnosti na počest bohyně Héry. Jejich zakladatelkou byla Pelopova manželka Hippodameia. Na rozdíl od mužských zápasníků mohly závodit oblečené v chitonu, druhu starořeckého spodního prádla, jež za běžného života nosili obvykle i muži.
10
