Bludný Uroboros by Ladislav Selepko

B l ud

E P

nĂ˝ U r o

O ros

2001 - 2007

Ladislav Selepko

BludnĂ˝ Uroboros

ÂŠ Ladislav Selepko, 2013 4

Ladislav Selepko

BLUDNÝ UROBOROS (výbor z básní 2001 - 2007)

Obsah Výlet bez královny Menstruace Úl Bonus Proč tě tolik miluji Čtu si v tvém klínopise Kusy syrového masa Žena surrealisty Domů Den státnosti Z jižních věznic Gigolo

10 13 14 15 16 17 19 20 23 24 25

Rolnička Jméno Stokrát opotřebovaný motiv Echa Akční ceny Poušť Něco Rolnička píše básně Ticho Odpověď počasí Like A Hurricane Vídeňský valčík V okně Realita Krvavá roláda

30 31 34 35 36 37 40 42 43 44 45 46 47 49

Přístaviště I (Na konci světa, v hnízdišti havranů …) II (Toužím po jediném rezavém hřebíku …) III (Prší jim na obličej, dnům i stromům …) IV (Jak lehce padají listy ze sešitu …) V (Vracím se zpátky na místo činu …) VI (Přibitý ke klekání, ruce sepjaté …) VII (Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete jabloňová zahrada …)

54 55 56 57 58 59 60

VIII (Uteču od tebe, zahubím paměťové buňky …) IX (Jako by večer byl zářící ohnivá naděje …) X (Opouštím matku s cizí hlavou …) XI (Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě ...) XII (Stojím v plamenech, v lese zdřevěnělých mýtů …) XIII (Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách …) XIV (Dny karanténa, domov překážková dráha …)

61 62 63 64 65 66 67

Dezinfekce Mašíbl Saša nejede nikam Ghetto Vděčné motivy Únor Smrt na ulici Ohledávání O třech hrncích Státní vlajka Láska Žlutá

70 71 72 73 74 75 76 77 78 80 81

Tabulový vrch Mariánský příkop Playstation II Drží nad sebou patronát Svědci Turnaj v obrubníku Kaňky v mlhovinách Pájka a citoslovce Tabulový vrch Stromopád Kouzlo je pryč Vilová čtvrť Jízdenky Žula sklivec

84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 98

Volá Londýn Stará řemesla K cizincům

100 101 7

Jasnější než světluška Volá Londýn Stránky z vysílače Nesmíš mě prosit Nekonečná, nevystupovat Hmyzí svět Placaté statky Chybovník Nezdařený odchod Španělské radovánky

102 103 104 105 106 107 108 109 110 111

Zakopanou krajinou Březen Povinnosti Nula kilometrů Vývrať Čas vederní Pelyněk Sny Allegro moderato Zříceniny Nech mě hnít! Zakopanou krajinou

114 115 116 117 118 119 120 121 125 126 127

Lyme Regis Vyhnanství Nemoc Děláme velkoměsto Bláto Tunel Podzim Adresa U.F.O. Nenávist Bronzová cesta Lyme Regis Noční Chodec Cíl

130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 142 143 144

Výlet bez královny

Menstruace Proč tvé nohy začaly hořet? Proč se remorkér plouží do přístavu? Proč mrtvý dinosaur? Vzal bych tě do náruče kdyby svět nenosil triko naruby - míč zahnaný do slepé uličky Chci si koupit iluzi života, rodinné štěstí dnes jsem si byl vybrat hřbitov na kterém bych chtěl ležet Co mi ještě chybí k dokonalosti k mohyle štěstí? Kůň zapřažený do popruhů hrnčířský kruh Lampa svítí tvoje všechno je takové nádech a výdech robot na prožívání nespravedlivý soud budeš mě bít dávat mi jíst? Jako bavlněný polštář na spaní mýdlová bublina praporek zastrčený v konečníku zubní výplň za třicet korun Chci tě obejmout vyhodit z okna akumulovat podél vymontovat z pojistek zapomenout ve vlaku hypnotizovat za jízdy prozkoumat zkumavkou 10

Dnes jsem měl k večeři tvůj záblesk v očích marinovaného pstruha vykolejený vlak – tvůj obličej ani nevím, jak mi chybíš připadám si jako náhrobní kámen sebevraha Na mezi rostou pampelišky půjdeme vzduchem ukousni si jablko z mého rtu na čele se ti rozsvítí semafor blouzním o našem společném životě náš společný život je blouznění Kokrhá kohout z tvého bludiště vytéká krev oranžová máš na rtech krev v rukou držíš kůzle chci tě vidět oranžově Na prsou vrabčí hnízdo v korunách borovic spílají preláti smích vzal tropy pěstí Dnes jsem putoval k televiznímu vysílači televizní přenos cívka se motá u Brundibárů bude veselka Měsíc je výš než před hodinou vlak se zmítá jako harpunovaná velryba ještě chvíli a vyletíme z kolejí Myslíš teď na mě v Sudetech? Mám se do tebe zamilovat v Sudetech? Zamilovat se do sudetského Němce? Naše láska týden po odsunu - šrouby a vazelína 11

Myslím na tvůj úd jak často si ho myješ? Na podzim? Podívej, venku padá hnůj Nelze naplnit přeplněnou nádobu přesto je to jediné životní poslání Vlak staví i v Sudetech oranžová mě vyprovází z každé stanice Chtěl jsem se ti podívat do očí místo toho jsem zahlédl měsíční sondu pohled do tvých očí je stejně nejlepší chladí jako matčina ruka nemohu ji vygumovat nemohu na ni zapomenout nemohu ji vynulovat Jako matčina ruka na údu sudetského Němce - kam ty se na ni hrabeš! Pohled do tvých očí je stejně nejlepší naděje umírá poslední tvá ruka se vleče jako třetihory ostřelovaná a zablokovaná na hranicích svírá můj úd nanejvýš jako cukrářský výrobek tvá ruka jej vůbec nesvírá žít s tebou je peklo Další den bez onanování za každý takový den jeden den s tebou dnes nebylo slyšet, jak se nahoře milují

Úl Modlím se k úlu vráženému do živého masa cikád Je to kus čerstvého masa od řezníka ražničí ve vlastní šťávě s vyhlídkou na nové bydliště Procházím pokoji, jejichž sokl je čerstvě natřen obětovanými bohyni měsíční krve panenské krve žlutých orchidejí Mám strach, aby se stěny předčasně nesesuly na stole zbývají nějaké sladkosti křik se rozléhá popravištěm Ruce se drží zbytků vědomí ale záplavová vlna je mocnější než strach Noci strávené za houkání sirén potracené děti se válejí na chodnících obuj flétnu, vyšli ji do mrazivých ulic Koberec, který rozbaluji ...

Bonus Otevíráš se nůž opřený přes okraj talíře drobné miny vybuchují v květinové keře na bílém porcelánu zástup černých mravenců ruka natažená na vzdálenost krajiny Květina s červenými listy hnědými květy černý stonek Dlužím ti polovinu oblohy tlustou deku nataženou pod koly válce smích, který sám sobě řeže žíly Tlama se otevírá vidím tě plavat ve svých žilách pod modrou oblohou, v žluté záplavě květin Zpoza rohu vybíhá černý býk držím tě v rukou, šťáva vytéká z pórů vidím tvou tvář svítit z oblohy – je úplněk znovu tvá krev větve uvadají, zvedá se silný vítr; vločky, sníh a mráz Usmíváš se rozpáraná vlky prorostlá ostnatým drátem košíky s trhanými květinami Usmíváš se, protože jinak bys musela začít plakat

Proč tě tolik miluji Když poslouchám všechny ty malé bohy kteří si nedokáží odepřít kůži z lososa jsem jedním z nich vyvěšený z okna vlajka na vdávání, kůže přikrytá ekrazitem Mohl bych se do tebe zamilovat jako rozpočítadlo unést tě z kláštera bloudit po vlnách otvírat si konzervy tvým úsměvem rozpadat se jako uhlík na požární stanici vigvamem zakroutit až do setmění V tobě je noc v tobě se válí studna jantarové vody tvůj pysk vábí čmeláky oheň hoří v naftových polích mlha se zvedá nad řekou ruku mi přejíždí přístav vzdálené houkání sov ze sobot a nedělí To není náš svět náš hmyz se roztočil kapkami blaha a modrotiskových odznáčků Tam půjdeme kde se smích střetává se sněhem do vykloubené pramice tam čeká pastvina a kohout se otáčí kolem vlastní osy tam hnije náklad rajčat a paprik tma pustá že dýchat by se nedalo

Čtu si v tvém klínopise Zdá se mi o tvých nohou stehnech svírajících hlavu dva kusy sulce na váze stlačují mě do podvodní říše kudy nemohu proplout ani proplavat zamotán do řas čelím nástupu Maginotovy linie vlnám tsunami bořícím můj pracně stavěný účes Údery beranidla rozhazují myšlenky disk mi vypadává z dlaně na Ovčárně dnes nepůjde proud ruce se přidržují zábradlí jako by moře mělo vyvrhnout velrybu plovoucí v tvých vnitřnostech trávící jízdní řád Sunu se po integrovaném obvodu do vyšších pater mrakodrapu míjím zamrzlé Hurónské jezero obilná sila v Severní Dakotě téměř vyčerpán nahlížím přes okraj sopečného kráteru ale nedokážu se zeptat na cestu jíž se vchází do červeného lesa na pobřeží Tichého oceánu

Kusy syrového masa Uvolněný za hranice letních snů papiňák zmačkaný v koši kouřím se z horských lesů vyzvedávám poklad starého opata ze zatopeného lomu když se otírám o úlomky žuly seřazené podle velikosti nebo měkkosti věčně připalovaný na pánvi rozkoše čaruji nad tvým břichem zaklínáním léčím ochrnuté myšlenky a představy syrový den si mi sedá na rameno sůl mě vyzývá na souboj v kádi s kapry V takto zuboženém stavu obracím další stránku prosáklého románu Klín potažený jinovatkou na čajovém hrnku se obrací v akordech vášnivého tanga mě obracejí coby palačinku v hotelu Cunnilingus asi jsem vzdychal příliš hlasitě že se požární směrnice rozutekly Barvím ti vlasy namodro abych i potmě zůstával tvým bohem láska na každý pád z okna filipínská soutěska zaplavena Ale jaderná katastrofa dosud nepominula stále se svíjejí na jídelním lístku plutonia dva trilobité s cestovní kanceláří předvádějí varieté v krokodýlí tlamě Válím se po sněhu v naději, že se mě dočkáš Davem demonstrantů probleskuje tvá holá hruď atomový hřib se mi zatmívá před očima 17

pokládám se na lehátko kroky stínů se rozléhají podzemní továrnou v ústech mám modlitbu svatý Pavel mi vypadává z úst Roznáším ranní noviny strůjcům neštěstí předžvýkávám svědomí – sloní chobot dívat se na tu nekrofilii není povzbudivé tvůj vlak to také nestíhá Za ruce se brodíme bitvou u Kurska umíráme při předávání ceny na jevišti vyzdviženi s troskami Titaniku pomazleni předsedou Valného shromáždění se nechceme minout ani s jedním ročním obdobím proto si obouváme sněhové řetězy a vyrážíme na předvolební kampaň Delfínům jde dobře plavat na břiše nás to studí Musím ho jít zabít, nelze se dívat, jak vítr strhává plakátky z tvého obličeje Snůška vajec, kilo za kus – je to výhodný? Nevím, nemohu najít cestu k pokladnám uteču bez placení dříve než mě větrací vrtule rozsekají na reklamní slevy

Žena surrealisty V ústech jí dozrávaly maliny na ňadrech se pohupovaly bárky přes břicho vedla šestiproudá dálnice v klíně si lišky dávaly dobrou noc stehny protékal stowattový džus mezi koleny hráli koalové tenis po lýtkách sestupovala horolezecká výprava v zadním traktu kotníků probíhal divoký večírek pohraničníci hlídali prsty A když se otočila hýždě se vzduly na tibetském slunci pod lopatkami se usadil prach kolem šíje se omotal ostnatý drát Ve vlasech vlaštovky stříhají látku na nové fraky v očích soutěž „Deset stupňů ke zlaté“ po tváři si vykračuje golfový míček v krku propast do bezhvězdné noci a v míze šustí půlnoční vysílání pobřežního rádia

Domů Pohlaď mě dlaní plnou svatojánských mušek opékej mou lásku nad táborovým ohněm vykřič jméno svůdce do noci přistav další trajekt, ať na něj mohu přeskočit žeň mě pastvou ubíjejících očí smýkej mým jménem po nemocniční chodbě dýchej vzduch, jako by to byl kámen burácej v uších popraveného jeď na hřbetě mastodonta ohnivým zaříkadlem rozprostři igelitové tašky po nádraží vzdoruj náporu křídel prsty jako řetízkem od hodinek navždy spal pěšáky rozumu viř a bubnuj na zabedněné okno strhni údolí, svírej bolest v srdci kleštěmi ukousej další stránky příběhu uzavři je do truhly na dně moře roztroušené součástky napadne jaro ale teď se listí nechává pojistit v bubnu loterie Procházím tebou tam a zpátky jako zubní kaz sklovinou štěkot psa uvězněného na celnici kontraband rozhazovaný hladovějícímu obyvatelstvu procházím zámky, klíči sklo je pryč tvůj obraz taktéž Cítím, že mě opouští touha po smrti navždy přibitý do tvé dámské kabelky cítím, jak mě váha odmítá usměrňovat dech motýla mě designuje za téma konference vlčí zuby rodí malé žirafy výtahová šachta se plní vodou semafory mě vysvětlují závorám dopravní světla přivádějí před dům ve kterém svítí křišťálový lustr a klubko nití listuje televizním programem 20

To všechno si představuji abych nemusel otevřít oči na žádný z obrazů, jež poletují vířivkou já, hřebík zatlučený do výučního listu imigranta dvojitá porce jogurtu na skalním ostrohu igelitový pytlík klouzající pod zářivkou jméno prasete vytetované na buldozeru bahno usazené v kbelíku před umytím Zrozený k tomu, abych věšel portréty prezidentů na krk malým školačkám mezi první a druhou přestávkou abych o samotě vyjmenoval chráněné rostliny lil na tebe z výšky unipetrol uložil tě do regálu a pral se s námořníky při zmínce obnaženého kytovce abych doplnil figurku do políčka, které jí léta náleží rozloučil se s hracími kartami bruslil po zledovatělých střechách abych se díval, jak major Zeman pelichá v kůlně zvrtnul si kotník při přelézání z jednoho života do druhého abych se na výhybce smál svým přáním a kloval do izolace samostřílu abych se pustil okapu, padl do záhonu růží popělavějících na tvém narozeninovém dortu abych tam usnul spánkem spravených chladniček Chtěl jsem utéct z počítání přeživších dělat, že nevidím na jedno oko do budoucnosti a musel se chytat koblih a námořníků po každém vykročení jsem boural sloupy lahví po několika metrech ztratil půdu pod nohama a nebyl k nalezení Potom jsem se objevil na úplně jiné zastrčené stanici omotaný laními slinami, vyzáblý na stránku z Dikobrazu 21

posadili mě do vlaku a poslali do lázní opakovalo se to pořád dokola byl jsem tím proslavený I tebe jsem minul se zkříženými šavlemi než ti vytrhali zuby než ti ruka vystřelila za pouťovým balónkem a ty sis stačila přečíst program tebe jsem minul ve vozíku na uhlí při objížďce dálnice jsem tě vůbec neviděl Vědět, že to jsi ty že se plnou parou neřítím do ozvučné desky gongu kde padá omítka kde strýc omývá rodidla tetě kde se fasují plynové masky a končí tento den, v němž se snažím doplazit k rozvrhu letů - značkování telat kde kráčím po navigaci z pomerančové kůry z vnitřností obojku k bezhraničné interpretaci vakua nebo vodopádu volným časem na předměstí

Den státnosti Nechat lešení ať se konečně zřítí na mě těhotného třemi fontánami červenou, modrou a hnědou úhoř ať navždy zmizí pod kamenem ať se nikdy nevrací tento den ani ten zítřejší kterého října spáchám milostné harakiri Co se v tuto chvíli děje ve vřesovišti? Milostný hašašíra sbírá houby rozkročený nad krocaním krkem stenografujícím úchylky hvězd na pavlači v kalhotách obrazárnu Nechat sváteční večer ať se namotá na hygienickou vatu (nicméně, úhoř nechť nevyjíždí – silný boční vítr trhá štítky zasedacího pořádku) Myšlenkami na svatou Trojici utahuji struny houslí, kterými jsem zvrzal několik posledních týdnů a dnů možná i let svého života v rukou mistra Stradivariho dřevo obrácené zuby naruby dezert nabídnutý Salomé Ale já nekřtím, obtahuji linku ve výši zlatého řezu mám spoustu hodin času barva na přechodu dosud neuschla ještě mi v náruči vrní klíček - zvířátko chybí Zlatá rybka proplouvá fontánou fontána mou hlavou – celnicí z otvoru vypadne úhledně zabalená krabice netoužím vědět, co je uvnitř vyšplhám na temeno lva s klínem v ruce a zítra, až zítra se pustím 23

Z jižních věznic V jeskyni s tvou rukou se svíjím na sultánově koberci znakoplavka uvařená i s kostí rozlévaná do hrnků na poličkách Odřezky vlasů, vysílené poletují po oběžné dráze sháňka po včerejších novinách je disk zapomenutý v šatně Vnímám obě ruce opřené o stěnu kůlny úroveň sněhu se nevyrovná otlučeným kolenům Je to tím, že jsem se modlil i za nepořádek v kabině strojvůdce volal z vrcholu vodojemu Na plakátě jsem četl: Smrt světlem - poslední kamzíci do zástavy Hluboko v horách, v náruči komtesy vlak vybíral zatáčku a brumlal o přebytečném másle kterého se letos urodilo že jím jsou pomazané cesty na mapách Život v jižních věznicích se dočkal triumfálních oslav

Gigolo V noci, kdy se nám nic nezdá opadávají z tebe panely kolem očí zajíc vyryl neúspěšnou brázdu otáčím se čelem v protisměru brzdy skřípou, na kůži se rojí mrakodrapy ještě několik vteřin a svět pohltí obrovská tlama zívajícího nosorožce Přesto bych vzal nejbližší telefon a jel s tebou do polárních krajů nebo tropických demonstrací na tři dny které by byly jen naše Umýval bych tě v bazénu s užovkami byl bych číšníkem, portýrem, hotelovým poslíčkem zábradlím či kobercem snášel bych tvé pomluvy a gravitace drahokamy, rozlitou tuš, smutek z pomíjejícího času Mohlo by ti být dvacet, nebo dvacet pět děti by nebyly na světě po římsoví by se procházely labutě za okny tyrkysové kopce v bublinkách by myšlenky čekaly na zrození pod stropem by se vznášel pavouk hudba v předsíni by se nevyrovnala hudbě v kuchyni se západem slunce by orchestr odtáhl potom ticho, ve kterém dorážejí vlny na pláž Převlékl bych se a vykonal nejtěžší službu večera až by se rozezpívali půlnoční ptáci a pokoj by vyplnila záře právě objevené komety 25

Tvým tělem by projížděly moderní vlakové soupravy mohlo by to být i v Japonsku nástupiště by se lesklo chirurgickými nástroji odešel bych na balkon kouřit ty by ses věnovala počítání přistoupivších pasažérů na strážních věžích pastýřských kopců by se houpaly obrázky pouťového světce Dech by byl znovu modrý jako ryby vytažené na světlo z mořských kamenolomů dech by byl dar za slast zabalenou do novinových zpráv naše splynutí i náš jed jímž bychom umírali každou hodinu znovu a znovu až by ze mě zbyla jen služební uniforma a ty by ses nafoukla v ohromné vulgární slunce s ostny proti všemu živému Do temných slují podzemního města by se pořádaly poznávací zájezdy já – převlečen za rezervní pneumatiku autobusu Karosa - bych tyl z privilegia vidět své uslintané pohrobky lopotit se nad úlohou z matematiky To však předbíhám, ještě tam nejsme nebyli mi ani vzít míru ačkoliv se na mě ptali a zřízenci hotelu, kteří mě znají jen z fotografií vymýšlejí pro mě přezdívku gigolo Cítím se víc jako kultivátor nazouvák smíchaný s pomerančovou šťávou když rozhrnuji závěje nepromokavého sněhu abych se aspoň na pohled jedním okem přiblížil ke startovací rampě, zatímco v nafukovací hale probíhá vyřazovací turnaj ve vrhu stolem, za nímž sedíme 26

a královna matka nezištně hnije v podloubí vysídleného města - jednou bude patřit všem slušným prostitutkám Přijmi proto dech jenž staletí bloudí nad Lamanšským průlivem a nechce se nechat vyjmout ze zásuvky i kdyby jej proto měla rozjezdit tramavaj a koleje se proměnit ve vybombardovaný kabaret I to je nízká cena za tři dny s roztočeným gramofonem Ultrasoft mixérem zážitků s ňadry balenými do sterilních státníků po dlouhé době spatřených v rohu obrazovky Obědy s obchodními partnery, cvičené skleničky na stole se válím já, nedojedený pažout odcházíš v blescích radiolokátorů v lomu se chystá veselka lámou se tam paprsky družičky si nasazují hokejové chrániče já maskovaný v obalu od tyčinky Figaro se rozpadám žárlivým horkem v dorážení pomstychtivých much tleju po odchodu hostů Stín se rozpřahuje, žádá si moji putovní adresu, ztrácím drahé kilometry za tvým konvojem, noc se blíží cíl se vzdaluje, vzduch řídne, obraz se zvedá k odchodu vlci posílají snubní prsteny kravám ty jim za to slibují nové vydání Zapadlé vesnice život v bezpečí roztočené centrifugy výhřevny velikonočních vajec rány do stolu, oškubaná slepice, vztyčený paragraf horský hotel k pronajmutí 27

Předvádím se před tvým spícím oknem v plavkách mám míru pod deset odcházím zdrcen jako vydražená rušička bloudím ve tvých snech, když odmítáš usnout máš na mysli neposkvrněnou krásu obývacího pokoje protestovat u admirality papírových kapesníků je mi platné jako slonu kupé na skluzavce Zkouším ještě jednou obejít město s pětitunovým rámem k ukradenému obrazu jako bych na něm byl já sám

RolniÄ?ka

Jméno Rolničko! - tohle je tvoje jméno schovám si je, aby je nikdo nenašel Musím o něm mlčet nemohu se jej tak často dotýkat nemohu se dotýkat sebe ani koneckonců tebe Zbývá mi klávesnice a město svítících bodů hlas, který otevírá chrámové dveře kde stojím v koutě na hanbě zabalený do promáčených novin Kolik je hodin? Co píší v novinách? Je tam už něco o nás, nebo otiskují báseň Františka Branislava? Vyhodilas mě do vzduchu a já teď trčím na větvi a nemohu dolů

Stokrát opotřebovaný motiv Klečím a klečím na řetízkovém kolotoči ve psí boudě před zprávami i po nich na jídelním lístku U dvou ňader klečím v poznávací soutěži v televizi na balkoně v misce na žrádlo utíkám k popelářům pro trochu pepře abych mohl klečet dál na semaforech, při vkládání pětikoruny do vozíku Dozvídám se, že cena ropy stoupla klečím na obrazovce zkrachovalého makléře jako když kyne těsto po tom, co se zadělává klečím v bubnu pračky v blikotu výherního automatu při podepisování novomanželské půjčky klečím, jako když se natírá plot jako když zrají hrušky Vodím se rukama po hromosvodu a klečím sousedům před talíři skrz okno klečím ve výtahu i na pohřbu černé kočky při vykládání karet a uhlí klečím ti ve tváři – to ze všeho nejvíc i když ty za nic nemůžeš Ale kdo potom? Klečím vesele dál nikdo si mě nevšímá Klečím naschvál zedníkům na lešení v maltě rezavím jim lano od jeřábu všechno je oukej svět se dívá na zabíjení v Indočíně, Kazachstánu, na Maltě klečím při druhém podání při třetím trhání zubů při procházce tvým domovem rozklečím zvonky 31

oživím květiny okoušu nehty své sestře psu ulámu hračky, ze špejlí nadělám nohy Klečím zas o kus dál mezi svačinářkami a svíčkami klečím a klečím a klečím na loukách se pasou krávy ale kolik lidí má stádo hlav? Vzduch se mi zakomíhal před očima když jsem tě minul o několik let nezdolná růže z Káhiry pyšná antúrie spalovaná hydrolýzou vodíku jeřabino na městském úřadě v Brně sloupe vystavěný na odiv severským výpravám hlase skřehotající žáby vůni z dětských vzpomínek na prales vůni z pokácených kuželek snad jsem se proklečel do tvé náruče do nekonečné prérie Proklečel jsem se na střechu mezi antény navždy se budu vidět padat matice utahující krček šroubu strojvůdce na cestě za korálovými útesy zlé svědomí, tvůj nedojedený krajíc přílišný pomysl na výsledek golfového utkání Ale nic ti nevyčítám ani s tebou nemám soucit a už vůbec tě nelituji Nelituju tě - nelituj ty mě! Tvé peklo lze zvládnout i bez plovací vesty peklo je žebřina, na které lámou vzorné ministryně prachu jenž tu zbude po tvých myšlenkách a pocitech po tvých bolestech a dětech, které nebudou moje 32

ani jiné hlavy státu tvé děti tu nebudou dávno po nás Klečím už jen, jako když okapává čaj ze sítka na uvítanou mezinárodní konferenci válím slzy v sudu od oleje rozestavuji je do hieroglyfů na pařeništi Vánoce strávím mezi železničními závorami uklečený k slávě podorané meze Dost jsem se naklečel abych mohl alespoň týden spát

Echa Prázdná klášterní zahrada si ve mně ustýlá se vzpomínkou na tebe hlavu až někde v oblacích Tyčíš se nade mnou - můj stín Budu smět s tebou ještě někdy promluvit nebo jsi jen políčko propáleného negativu? Mluvím zády k tobě a nemám chuť se otočit Když ne s tebou - tak s kým? Držím se s někým za ruce a létám - já anděl ty ďábel, který mi k tomu dopomohl ty anděl - já ďábel celý život je naopak

Akční ceny O jednu naději chudší světlo, které nedosáhlo až ke mně ruka objíždějící ňadro se pořeže o bradavku na procházce mořskou plání zmítaná vlnami krvácí do kbelíku s vodou Je toho víc než na kbelíček s hrabičkama víc než dokáže unést osobní výtah je toho tak na tři zabíjačky krev smísit se solí oči s tmou otevřít ústa polknout obří pilulku Je toho víc, než by si dokázal vymyslet Steven Spielberg hlava zabořená v tuhnoucím betonu a nekonečné kvedlání láva prodávaná v metrákovém balení Víko od kanálu dopadá s pravidelností dechu k obnaženému telefonnímu vedení vedoucí samoobsluhy vítá zákazníky pověšený ve dveřích za akční ceny

Poušť Tak jako v tuto chvíli jsem tě nikdy nemiloval a na dálku, která nás dělí cítím, že i ty mě v tuto chvíli miluješ jako nikdy předtím Není to krásná smyšlenka? I ty jsi krásná ale ne jako pomeranč za úplňku nýbrž jako třpytící se pouštní písek Odrážíš se od oblohy na polední straně - stojíš mě spoustu vody nebe mě vpíjí, tolik modrého staniolu všude Až při pohledu z té výšky jsem se do tebe zachumlal celým tělem které mi dávno nepatří

Něco Neopouštěj mě, Rolničko právě v tuto chvíli kdy se kymácím nad propastí jednu nohu ve vzduchu Proč je tvá ruka tak daleko? Tvoji ruku, prosím! Moci se za tebou rozeběhnout a skočit ti do nákupní tašky moci v někoho věřit snad v sebe v tobě? Vidím ji, čeká dole z jejích nohou stoupá gibraltarská vůně vybělené zuby, oči mimozemšťana světy, z kterých se nevrací Ohlížím se, padám, letím snáším se pomalu jako sníh na vyzáblý magnet bezduchý příspěvek na zatopenou oblast Rolničko, ... - proč? Řekla jsi mi, abych věřil... a já jsem se ... začal vznášet Fakír ležící nad propastí nafukovací balónek tyrkysové barvy provázek visí dolů - nikdo jej nedrží Nemohu na zem, horký vzduch mě unáší vzhůru do ticha, - už vím proč si Sylvie dala hlavu do trouby... Otevírám oči, nepotřebuji tě nepotřebuji nikoho, ani boha dokonale osamělý ve světě, v kterém nikdo není 37

Vrátil jsem se a vyšel po svých nohou za tvým jménem - bylo mírně pod mrakem pustina tu a tam vydýchala keře s květy musel jsem dýchat, měřil jsem přes dva metry a přece bych si neříkal Frankenstein Bylo to jako jít po Měsíci ve snu jsem se napil z pramene skotačily kolem něj děti, bál jsem se že voda bude špinavá zřejmě nevěděly, k čemu je Byl to můj pramen ale tys mě k němu přivedla nesl jsem jej s sebou před palác sluneční bohyně usmívala se dostal jsem něco do dlaně, zabalené věděl jsem, kam jít Nejdříve jsem musel za tou jež na mne hleděla nekonečně smutnýma očima ukazovala mi naše dítě co jsem při tom mohl cítit? Dal jsem jí napít Její oči ze mě vylamovaly jednu kachličku za druhou za chvíli jsem byl rozebraný jako opuštěný dům Stál jsem tam a čekal jak to dopadne mohla mě i zabít Řekla, že je dost času a odešla 38

Nebyl jsem to já vyplňovala jsi všechny póry mého těla každou skulinku Byl jsem na oplátku v tobě? Něco jsem měl v dlani a šel s tím dál na jih

Rolnička píše básně Tvoje básně, Rolničko zvonková dráha s vřískajícími dětmi sníh dopadající před práh Štědrého večera cesta zaoceánskou lodí v pět hodin v létě odpoledne obloha - sirup braný po lžičkách A teď tam někdo stojí, nic na sobě nemá proč je to tělo tak pořezané? Z očí ukapává melasa pro náhodné kolemjdoucí a každý jako by byl přeslazený Co by chtělo dřevo nachýlené tribuny před definitivním ohněm? Kdo ocení vrypy a zářezy po všech utkáních? Ona se vám nedá bude praskat, kvílet a šlehat Naslouchejte hlasu, který vypráví o tom co se v ní děje, když odejdou svědci o stolech prostřených pro obvázané tlapky želv o vlaštovkách hrajících vybiku o párku rorýsů luštících křížovku o stromech ohýbaných bouří, o hromadné kolizi na dálnici Cesta lesem světla v mlze, kašpárkova čepice oči, v nichž cinkají rolničky za dlouhé bílé jízdy ze snu ke rtům Kdy už tam budem? Kdy se dech pozdraví s dechem prsty se došmátrají sukovitých znamení na obloze a křehkost se zlomí pod nevyslovitelnými hesly krupiček na kůži? 40

- Jednou, možná... Bude polární září v zrcadle až se narodí

Ticho Pach větrné kuželky se nese po kraji muž, který má v knihovně antilopu má v kapse levharta Na protějším břehu je ticho tahle značka znamená ticho v něm jsem tě našel oblak mlhy k instantnímu použití Ztratila jsi mě sama sobě ukradená opilá do němoty - do nekonečných vzdáleností mezi hvězdami Našel jsem tě naloženou pod skleněným zvonem - zvoničko Tam jsi mi rozbila srdce, vyrvala kořeny ukradla kabát Poprvé ses usmála s výrazem nemluvněte Usmál jsem se zpátky a řekl: Už nesněží

Odpověď počasí Hlavu mi roztáčíš na hrnčířském kruhu špičky rozžhavených nožů zabodáváš do břicha děkuji ti - svému spasiteli Usmíváme se při tom na sebe šelmy v křečovitém zápase ani se nestačily obejmout a již se rozbruslují v očích nože jsou góly, led je dezinfekce slzy přesnídávka, kapání do čaje Jenže já nedokážu zatnout poslední dráp čekám na tvůj bublající řev lepidlo ran rozpuštěné vlasy zařízlé do horské chaty čekám na tvou kyselinu sírovou která si vždy najde cestu do mých nohou pokaždé stejná smrtící injekce Chtěl bych křičet: miluji tě - miluj mne! A to už cyklon rve billboardy ze zasedacích místností střechy, okna, nábytek, lednička se tříští v surové vášni zářícího semaforu ve zbytečnostech nastřádaných pro životy důchodců v atmosférické poruše na Tchaiwanu

Like A Hurricane Dal jsem se ti celý až jsi ze mě zbyla jen ty a můj dech Toho jsem se držel, rodného čísla po něm jsem ručkoval do říše rostlin k tyčkám na fazoli stavěl lešení kolem mrakodrapu A věř mi, bohyně octa, úzkostí jsem zavíral oči a modlil se za nový příval smršti jenž učiní zadost umělohmotným pohádkám který si nevybírá, ale bere všechny, již se octnou v jeho blízkosti A někde, miláčku z nejmilejších v nehybném oku topíš se i ty a voláš o pomoc tím, že zabíjíš

V okně Boj na život a na smrt s tvými provazy zprostřed hrudi mi vyrůstá hřebík běž pryč! - nebo jsou tvá ňadra dostatečně informovaná aby zabránila krvácení z úst do úst? Ještě, že v noci nasněžilo tolik aby nejezdily vlaky ani autobusy a květinářka zmrzla aby ji to nebolelo tolik jako když hoří iglú Pocit a výpočty když pod oknem projíždí rolba tvá slova se rozlévají do těla, plundrují nejzapadlejší buňky Stojím shrbený před nadživotní sochou krutovládce, s prstem v ústech nacházím řešení ve svítící reklamě Nedýchám víc než si mrazivý vzduch zasluhuje

Vídeňský valčík Hážeme po sobě zrní sýkorky se zamrzlými zobáky oči se mi vydávají na vysokohorskou túru při pohledu z okna jsi zalitá ve skleněné kouli slyšíš mě? Seš zalitá, zalitá! Když jsme kolem tebe projížděli vyklonil jsem se z okna a natáhl ruku mám ji teď od barvy, nevím jaké Fialové, růžové, modré? Splácat tě jako modelínu co od tebe vůbec chci? Teď už nic teď už opravdu nic jsi jen vypálená krabička sirek pouštím se kvůli tobě do bažin ani mě nebolíš Být s tebou alespoň na papíře - ale místo vedle mě je prázdné a žádná představa je nezaplní žádný hlas nezhmotní druhého člověka Tančil bych s tebou na nábřeží a přesto ne s tebou když ne s tebou, tak s kým? Bloudím skleněným lesem kde mě nechceš vzít za ruku a přitisknout mě k sobě, abychom na chvíli byli jeden dech protože jedna duše už jsme 46

Realita Ty mě nepotřebuješ když se řítím tobogánem do tlamy zvonkovodu ulpívám na pohledech kolemjdoucích ryb - věšáků na ručníky Teču jako zvonek na hřbitově mráz na pekáči jedovnice jednorozená, smrtonosko strašecí jsem to já obnažený na ostnatý drát v situaci mrtvolného ticha Nemohu ani pohnout návěstidlem jak jsi mě umučila křičel jsem na tebe z hrobu který byl původně tvůj Vyměním si s tebou osud! Teď mě nekonečná ruka sráží jako blok při volejbalu Byl to svět ve cvičebním úboru sirka přelomená v krku a přesto bych za tebe znovu skákal mezi zvířecími kotci Teď už ne, nikdy Mlčím s tebou - řvi! Zatížený panelovou výstavbou rozevírám paže duchapřítomnosti obhlížím nádraží, zda-li na něm někdo kouří ale není tam Bela ani Sebastián Vůně budoucnosti mě objímá kolem krku jenže já seru na skok o tyči nerudným vrcholkům vylévám mazut do očí brzdové kapalině 47

- to snad smíš pít, ne? Utlučený v láhvi od sodovky vypuštěný na dno rybníka vykořisťovaný slunečním žárem utíkám ze všech sil z krajiny explodujícího sněhu pod nímž hoří pružná láva utíkám obrazu ze zrcadla lámu pálku tam, kde se stýká se síťkou lámu lyže Tvůj vyzáblý smích klopýtá po cimbuří Hamletova levá srdeční komora tvůj svět mě pohlavkuje za přebreptnutí a tak tě shrnuji bagrem s ubrusem nádobím, skleničkami, tekoucí vodou, výkopem od brány srdcem na pranýři, z kterého se vymotal rezavý motouz Vysoušel jsem prádlo podle kubánské revoluce a dospěl do mrtvého bodu vzteku vylepeného na výstrahu do suchého listí Hlava zabořená ve skleněném stínu

Krvavá roláda Stojím před cihlově červenou zdí mlátím do ní krumpáčem ze všech SIL ani se nehne střepinka neodlétne Krumpáč ODSKAKUJE, létají z něj jiskry - marná práce Jsem vyčerpaný do OČÍ se mi hrnou slzy bezradnosti Klesám na zem - OPŘU se o tu zeď/ Ve chvíli se propadám --- zády do jiného světa VIDÍM TO JEŠTĚ. JSEM tak! překvapen Andělé, zlaté světlo, bílý opar, barevné stromy spousta oblých žen a jsou to všechno krásné a svítící ŽENY které se zády ke člověku rozkročí, PŘEDKLONÍ a medovým hlasem mezi stehny řeknou: Hi! How are you? Je tam nespočet MALÝCH gejzírů barevných SKVRN z nichž přecházejí oči žádné ZÁVORY nebo koleje Není tam ANI ledový HLAS za ocelovými dveřmi Z odstaveného bagru vytéká brzdová kapalina Rozbitý deštník DÍVKY v bílém tlustá stonožka s množstvím hnisajících RAN smaragdové výpary Mám neodolatelnou potřebu Přitulit se K ní a obejmout ji. Políbit 49

Zanechat na SOBĚ otisky jejího hnisu A slizu Bývala to krásná a svítící dívka. Možná ještě v KOUTĚ je ... Jeden vySVOBOZUJÍCÍ polibek, jak to bývá Potom Si lehnout na záda, nechat se přejet parním VÁLCEM Zatlačit obličej mezi kaktusy krysí ZOUBKY igelitové o b a l y a hodiny se tak Dusit Dusit Nemoci se nadechnout Vrazit si volnou rukou pár do NOSU ať krev ozdobí to, na co slunce nestačilo Hnít dlouhé hodiny a roky pomalu splývat s okolím Objevit se ve větvích stromů v květech přežvykovaných dobytkem v jarním PYLU v bublinkách na potoce Rozprostírat se na čerstvém vzduchu za doteku komářích křídel UMŘÍT v jejím NÁRUČÍ v záplavách SVĚTLA Cestou do SNU mezi vykutálené chobo chobo chobo t nice, které Omotají člověku nohy a nepustí jej dříve, než jim dotyčný slíbí hrát donekonečna ......... PEXESO V tom SNU jsem se viděl UTÍKAT krajinou s vybuchujícím SNĚHEM Pod NÍMŽ 50

žhnuly plameny ujíždět MOTOROVÝM vlakem na nádraží NA poslední chvíli přestupovat do osobního VLAKU který mne měl odvézt do BEZPEČÍ VÝPRAVČÍ na té zapadlé venkovské stanici mi ještě POMOHL nastoupit protože UŽ se rozjížděl Ve vlaku za námi byla ONA ALE nestihla to Jak se země propadala, ji to SPOLKLO Její DUCH se teď trápí v o h n i v ý c h hlubinách a NENÍ pro něj VYSVOBOZENÍ Ale já ji m i l u j i a trpím s NÍ

Přístaviště

I Na konci světa, v hnízdišti havranů budu se mazlit se skutečností přibitý ke kovadlině, dokud mě nedoklovou a můj duch se nerozplyne nad vřesovištěm Unášej mě ke třem planetám, útočišti světlušek jen ať zemětřesení prosákne podrážky od země stoupá kouř orgány činné sopky nad krajem se rozprostřela žlutá plachta háčkovacího stroje jemu patří svatyně Myslel jsem si, že umřu, že nejsem nesmrtelný těsně před roztržením, odpoutaný, a přece ne volný vložený do úst starostlivé tmě, ležím na operačním stole Nikdy jsem nezažil ledovější vítr nekonečně hladkou pláň dvacet tisíc mil pod mořem pročítám sto let staré noviny a představuji si, jak se jednou vylodím

II Toužím po jediném rezavém hřebíku namazaném na chlebu, její síla se rovná síle amputované sopky Dnes byl krásný lidojedský den stříhání pávů, zahlédl jsem krásu Marie Panny cestou z rákosového údolí Věřím osamělým létům lepeným prehistorickým splávkem jednomu, dvěma setkáním nad pytlem prašivé mouky

III Prší jim na obličej, dnům i stromům utekl jsem z vězení, běhám po polích s ručníkem v černobílém světě zbaveném dálky i ostružiní Vzpomínka na dva kráčející kteří se o něco snažili, až se to povedlo zůstali sami na útěku před samotou Ať někdo přijede a vyveze mě z toho deště na skládku: oheň, prázdné křeslo, hudba někdo se dívá, kam nepatří Probírám hromadu ořechů ve snaze nalézt žluté jádro vytesávám do vápence jeskyni Altamiru kus žuly provrtaný nízkou oblačností

IV Jak lehce padají listy ze sešitu tak bezbolestně opadávají okvětní lístky rozhodl jsem se milovat chiméru vlajku protkanou černými kříži Pro ni jsem opustil skutečnou ženu abych se sesypal na hromádku popela nečekaně a náhle, nebyl čas uhnout v hořícím křoví poznávám svou tvář Chimérou nadobro vyčerpán mizím a přicházím na čísi pokyn zboural jsem hranice, nežiju v písku usínám mezi zkamenělinami

V Vracím se zpátky na místo činu k listům ledového salátu které tu zůstaly nedovřené jako strašidla Prolézám schátralou zeminou do budoucnosti, vyjít ještě jednou z lesa bludných kořenů Přešlapuji na rozhodnutích zaklíněný celým tělem do svazku přestrojených klíčů Cesta jde na západ do Kalifornie po elipse s možností vykloubení každodenní dřina vodního zdroje Jsi netušená a samospásná erupce klíčních kostí a stavidla anarchie uvnitř cestovního kufru Obíhám kolem tebe jako planetka slunce, které se dotklo země měsíc, jenž se skoulel do moře

VI Přibitý ke klekání, ruce sepjaté modlím se k bohorodičce propadám dřevěnou podlahou od pasu dolů už si nepatřím Nohy se mi potulují v kleci svítíš na ně lampičkou uskakuji před hrobem věčným zatracením v klíně Je ve mně, jsem to já, vraždící mýdlo horkou vodou omotala si kolem prstu hřbitov univerzální anestetikum Nemohu vydat ani hlásku i když uvnitř křičím ze všech sil protože zubatý kotouč prochází matně osvíceným labyrintem Francouzské zahrady a vynořuje se v ranním mrazu jako zakrvavený kotouč nad mou nebohou hlavou Stojí přede mnou vykoupená z drátů, rozkousnutá pýcha královská míčovna, sada parket zapovězená braniborská skála

VII Vzadu hoří Himaláje, vpředu kvete jabloňová zahrada most smrti i znovuzrození přes muzeální řeku jedním směrem do nebeského souostroví na tajných mapách klíčení Vzal jsem tě do úst, přenesl přes hydrant leč to bylo vše, co se do batohu vešlo už se necítím být spřízněný ani potřebovaný vezu se na chvostu komety do nekonečna

VIII Uteču od tebe, zahubím paměťové buňky abys mě nemohla uhrabávat jako sušinu zbyde černá tečka někde vzadu budu žít dál, jako bych nikdy nesnil Jenže já nesním, zoufale hledám jeden pocit zamiloval jsem se do přísných očí polární lišky to je led ohřívaný nad tlukoucím srdcem možná láska, vrcholná recidiva zlomu

IX Jako by večer byl zářící ohnivá naděje tělo dotýkané kvetoucíma očima trochu divočejší zahrada skutečné prsty, zahrabané pod hladinou moře a samozřejmě, dvojí liščí tvář dvojí tlukot země Slova padající ze dveří pustíme se, než měsíc zavyje na psa stejně spolu rosteme před všemi dny ani nedutají v neznámém světle když tvoje hlava padá ze střechy a moje letí vzhůru

X Opouštím matku s cizí hlavou a vzdávám se nejkrásnějším očím květiny a hvězdy září tmou teplý vesmír obepíná zemi Noc propíchaná hvězdami mohla bys zářit, otevírat srdce já jsem to světlo, jež vábí můry uvolňuji kyslík, zaplavuji stůl Tvůj mučednický kůl žirafa, svatý obrázek, světlo co přichází z vanilkových jícnů držíš mě, abys přežila

XI Jak odhrnuji vrstvu po vrstvě k měkkému tepoucímu svalu daleko za hranicemi poznávám své staré tváře, cáry oblečení Schody, jež nikam nevedou dělí nás nekonečná lidská povaha sluj vládne přírodním úkazům obzor se srazil, oblečení v blátě Mé početí, tvá dokonalá ruka píšu ti, abys mi nerozuměla po setmění vlašským pravopisem jenže ty vládneš a pokoušíš Nechala jsi talíř chytat paprsky odešla líbat kanáry, tvůj sluha zrádce pampelišek, mluví z bdění kde se rozvaluje studené slunce Bez tebe nelze zavřít oči peklo se oholilo, zasypej se štěstím až mě vyčerpáš, ohneš paprsek budu konečně dokonalý mnich

XII Stojím v plamenech v lese zdřevěnělých mýtů jsem nemocná ohněm, ale nedokážu shořet musím milovat vodu, ta jediná mě může vysvobodit kde jsi, s krystalkově čistým jezerem? Viděla jsem ze skály vytrysknout potůček sílil v nezvladatelný proud, někdo nastavil náruč abych se nezřítila mezi padající kameny později řeka malovala obrazce v neznámé krajině Teď o mně víš všechno, běž klidně spát budu ti svítit z noční oblohy, věčná noc v sobě nenašla zrnko hvězdného prachu nemohu zemřít, bojím se, že se nenarodím

XIII Kolik jedu zbývá v tvých hlubinách abych polykal jednu hořkou pilulku za druhou z nepochopitelných hnutí po tobě toužil přízračnou krajinou bloudil blíž do srdce? Je tohle láska, o niž se opírá černá zmije? nebo hrad z písku zaplavený přílivem? Zůstávám s tebou, jako bys mě potřebovala černé ohnisko zla mě přitahuje jako život

XIV Dny karanténa, domov překážková dráha pohřební průvod, zírám do ohnivého roucha listí je láska po třech letech nevinného partnerství Kolik nožů, tolik bodných ran do svědomí jde sama, pouť na kříži, s nikým není k vydržení vyplešatělý dvůr, domino před žatvou Dětská duše vpletená do zaschlých větví modrá záře, zkusím aspoň pomalé a drobné pohyby drolí se mi prsty, mám se rozejít se svým životem ničeho nelitovat, vyhlížet z okna na těžké počasí Radost je pod kobercem, zamilovaný do sicilské kasičky hledám svůj život na měsíci ve snu jsem řekl její jméno a byla to pravda, byl to sen Dostat se za gravitační pole země, do jiného souhvězdí být skála, o kterou se tříští její vlny, kterou zaplavuje teplo rovníkového moře, magnetický pól břeh, jenž vytvaruje oceán, rozdrolený útes mělká zátočina, sopečný ostrov na hladině zvlněných vlasů Sto let po odlivu identifikován jako bota kterou si někdo nazuje, aby jej vedla do zářících poslucháren křesťanského nebe hledáme ten svět, z kterého jsme vyšli lehce měkkou náplast na bolení hlavy, říši zla Velká černá ryba fluoreskuje na procházce v uličce nočního rychlíku do hlavního města kde se vztah nečekaně zbortí barvy ztratí lesk, přitažlivost se převrhne v odpor k velké černé díře, omotané růžovou stužkou

Dezinfekce

Mašíbl Zima prochází předletovou kontrolou na budíku sedí kočka v okně se modře jiskří splav za nás zaplatil elektriku Bratři v zmrtvýchvstání na kolečkových bruslích vydávají patafyzickou revue Umazán od křídy, naléhající na kopírák cestou do Plumlova zachytil signály z neznáma přišel červen, odešel listopad místo toho pucoval tank, trhal pařez Kolem Dukly kus ňáký lebky smích čouhal z hasičské hadice měl sklony k potápění, tahal štrougalův poklad až došlo na popření humoru Kdo měl vousy, jel k moři jinak roky vyblízaných hrnců nad smysluplností toho všeho nic než mašíbl Naděje vykukuje z Valdštejnovy hrobky z očí sto dvaceti volů nebo si uřízla z vostudy šunku? Dopadání kýt rušilo i hrobníka Mezi zvlněnou iluzí a plochou skutečností kůly vytryskly na světlo v renesanci - a buďme starci! Bez nároku na metastázi

Saša nejede nikam Když pláče kontejner a z kostela vynášejí ostatky svatých ano, když se mraky ženou přes celnici Když průvan rozhýbává plechovky v parku tehdy mohu s plným břichem prohlásit že vanilková zmrzlina došla Došla, došla, došla Na adresu, kde léta nikdo nevynáší smetí kde pila zařezává dubový kmen Listí opadává čím dál pomaleji a stále neochotněji se vrací

Ghetto Zázrak Kristova umučení tvářím se jako nájemný vrah jako zemní plyn – hurá do stratosféry! Čeká tam máslový měsíc pytel shnilých brambor se valí krajinou ruka pročesává rozkrok mrkací panny - hledá se dvouletý chlapec klíč od zapalování, osud zapalovače Hledá se Vinnetou do prezidentského paláce svěrky pohlaví pláčí, nás to dojímá dojídáme zbytky představ o něčím jiném životě Cvakám si lístek, vzpouzím se jet načerno hlava mi uvadá, v klíně uvaděčky zhasnuto Umění huňaté jako pára dlouhé, předlouhé hodiny drhnu podlahu bůčkem Vcházím do výtahu, zeď se drolí dům mává křídly, jako by měl dost času před utlučením tříhlavého draka jako by o všem zatím jen snil nebo četl v místních novinách

Vděčné motivy Když si zima sloupává kůži na výročí Vítězného února stíny fanatických stromů vyhrávají funerábl marš V klíně dopraskává dřevo, které nepálí dlaně letí nízko nad zemí loučím se s tebou devátý měsíc zamrzlý po pás v rákosí Paneláky se drží, nic je neporazí ani varieté rurálního surrealisty lepí svá slova jako modely z beztvaré šedivé hmoty Kusy plechu se ptají: kterým směrem je duben? Doporučená pošta oddychuje po dlouhém běhu krajinou mohyl

Únor Vysypaly se ze mě součástky do hodinek čekám na zelenou povodeň Motýli zcepenělí v objetí souchotináře také nic nevydrží Oči, ve kterých sněží kardinálové Muž kráčející vstříc rozjeté lokomotivě - jeho zenová stezka Nikam jsme nedojeli na všech stanicích stejný hlas Protivný vítr sedí v kamnech a zatápí

Smrt na ulici Básník – surrealista jde po ulici a říká si: mozek vepřovej vždycky mě zajímaly inherentně zlé ženy neboť jsem se skrze ně dobýval ke svému vlastnímu inherentnímu zlu Avšak včera u Cindy: byla to krev nebo to byl kečup? V každém případě zůstávám básníkem hnití s obrazotvorností nadopovaného mývala Potom mu v kočáře přivezou další myšlenku: život je odkládaná smrt Se slzou lítosti si vzpomene na Cindy jak se jí vepřové kýty rozevíraly jako motýlí křídla, dobře promazaná kredenc Málem usnul v kafilérce za vytrvalého dotírání deště pod sprchou z mločích jater, hovězích kloubů „Óch, Cindy!“ povzdechne si, načež se pružina vymrští - terč při střelbě na asfaltové holuby Leží na břiše nad okrajem kanálu a mluví prostou řečí venkovských pastýřů: život má dva klouby, tím třetím je smrt

Ohledávání Byl jsem odposlouchávat na dně rybníka na dně vodního díla, v Moskvě ve vyšetřovně Zjistilo se, že mám prošlý pas a trpím padoucnicí Odposlouchával jsem i na dně umyvadla v němž do sebe narážely dívčí trsy Bloumal jsem krajinou ohlodáván ze dvou stran z výročí zahrádek ohledával cesty žil, jejich dospívající tajemství Mléko stékalo po stěnách stěračů na nejohyzdnějším muchomůrkovém sídlišti Dva dny jsem se vlekl mezi balíky doporučené slámy a zíval

O třech hrncích Byl hrnec plný špaget a hrnec plný parket Ten druhý se zamíchal, aby se snědl první vyložil na stůl srdcového filka Když to uviděl tvar dutých houslí zavolal na kolem letícího čápa aby vhodil do schránky závdavek Básník Bauhaus postával na semaforech s hrncem Britových kostí a nemohl se rozhodnout, zda přejít na pistáciovou, nebo béžovou - v obou barvách se něco lesklo, něco tam hnilo Hrnec plný parket vyložil na stůl kulový blesk hrnec plný špaget se polil kečupem, postrouhal sýrem a přikryl pokličkou – od těch dob ho nikdo nikdy neviděl Bauhaus hledal po kostelech půllitr aby se mohl rozpůlit a přejít na obě barvy Nad městem se rozhoukal hlas zasněžených bledulí Když to uslyšel tvar dutých houslí kousl se do klíče a dovrzal Brit dožral kosti, ty se nasraly a přešly na červenou Hrnec plný parket vyložil na stůl zbylé trumfy a skočil z pátého patra do dřezu - pokud ho někdo neumyl, leží tam dodnes Hrnec plný kostí si dal Bauhaus do banky hrnec plný špaget nikdo nikdy neviděl

Státní vlajka Toto jsou prsa, mezi nimiž sídlí mírová mise rozvalená v Chorvatsku na pláži závaží na misky vah Pod těmito prsy úpí jho do nich se vejde celovečerní film i s titulky od nich vede cesta zakázanou krajinou - dotýkat se životu nebezpečno O těchto prsou se zdá odsouzencům na smrt přikládají je jako dezert v nejlepších hotelech na rány hrdinů o ně se perou zvláštní zmocněnci Obejít tato prsa znamená sloučit severní a jižní pól O nich se mi zdá, když nemohu usnout a představuji si, jak se snášejí na můj obličej mění skupenství kyslíku v neprodyšnou měkkou hmotu Pod takovými prsy bych úpěl i rád přivázaný k židličce vystříhal bych si z nich parník vyklopil je z vlaku, obehnal rumovou esencí Tato prsa bych okopával jako řepu z nich bych se díval na svět vyrážel do boje za deštné pralesy Tato velrybí prsa s nákladem velrybího tuku schovaná před zraky kapitána Ahaba plovoucí křižovatkami Tichého oceánu bych líbal, až by mi ze rtů létaly jiskry Jimi bych balzamoval mrtvé nosil je na čtení do krytu s nimi bych šplhal po střechách, utíkal policii 78

Z těchto prsou bude vystavěn Nový Jeruzalém jimi elektrifikují železniční koridor z nich poteče mléko dunajským kanálem o nich si šeptají rybáři s přeraženými pruty Z těchto prsou září věčné světlo tělo Kristovo - Bohu díky

Láska Rostou nám ve vlasech žampióny v oknech voní hovězí kolena a žebra na místě adresy zejí cihly jsme jedno tělo s měsíčním kráterem Zažít pohled na obnaženou konstrukci mostu rty svírají hejna žlutých jeřábů na město dopadají listy velryb do přepychově zařízených zrcadel Večer do kina Nezval na Long Island chytají se do pupečních šňůr opírají se do šlapek a nemohou se dočkat až se roztříští o betonovou zeď

Žlutá Vzduch je prosycen čekáním pero bezvládně leží u nohou psa magnetická bouře zoceluje mozek výpravčí zrychleně polyká pilulky Chomout visí na dveřích kůlny ruka se dožaduje posledního políbení pero bezvládně padá na jadranské pobřeží V ordinaci zvoní mobil skalpel zajíždí do nosu, objevuje se ve večerních zprávách klid na tržišti klapot střevíčků se nese prázdným koupalištěm Chytám do sítí motýly, dávám si je k večeři dostal jsem se za druhé dveře a stejně chňapám po čerstvém listí Chci rakev pobitou kysličníkem uhličitým stěnu, na niž bych mohl malovat čerta víko z domoviny

TabulovĂ˝ vrch

Mariánský příkop Ticho před bouřkou z vlastivědného muzea vylézají švábi Sedím ani nedutám ještě je zde pnutí, kynoucí těsto, chvíle pro písničku vyřazený atmosférický svářeč život psa na udici, návnada byla frankofonní Děti z Bullerbynu jdou okolo koše vrážet peníze do nepojízdných tlumičů Několik mileneckých obtisků s kávou rozumíme si vestoje i na břiše rozloupáváme ořechy ve větrném víru na zvrásnělé kožešině, na postrach strýcům Vynořují se s akreditační kartou, přikováni k buldozeru vyměňují pažitku za peřiny Dusno se holedbá klíč překračuje povolenou rychlost není v něm nic opravdického ani shnilého Na ničem z toho doopravdy nezáleží nejméně na jablku padajícím na dno Mariánského příkopu

Playstation II Město mě objalo, vstoupil jsem do obrazu v nových botách z vodníkovy kůže Mým úkolem bylo navázat zpřetrhané spoje na pobřeží vztahů klasickou rovnicí o dvou neznámých smotaných funebrácích Deníky cinkaly na krbových římsách ve společenské místnosti sleva pro začínající matky okupovala zbrázděné výlohy Bedýnka s nanuky položená těsně vedle dveří oznamovala úřadům, že kraje zarostlé plevelem do kapesního přehrávače nepatří

Drží nad sebou patronát Vlasy a prdel chátrajícího mravenečníka v obklopení španělskými dorty se topí v čaji Zbývá nám složit několik nádvoří a co teprv mouku rozpuštěnou v cholesterolu vozící se hladce po kádrovaných stěnách! Rozpad merkuru v předsálí kraje s horší pověstí, s celuloidovými ňadry zvířecí zákusky na zrušené železnici Přišli, aby se učesali, plechovka vzdala hold sešitům s tichou účastí, velké ponaučení očekává se od nich hudba na pomezí, ukvalský dřístek Karty rozházené po veřejném osvětlení čáry a máry na buzerantskou středu fotbal je Praha, gumové došky Plánička Venku je krásně, odnikud nikam jdou ...

Svědci V šedesátých letech nebyly ještě domy ani silnice bagr stál opuštěný na betonovém plácku z nádraží vyjížděli tříkolkáři za vesnou Kosti na obíračku si bělily dásně prvním i druhým skrutiniem protékala mokvající kytara Jsem si jistý, že nevymřeli leží zakopáni pod drezúrou ocúnů jejich kravaty, límce a množiny, brokátové těsto sedí rozsazeny na prstech mimoúrovňové křižovatky

Turnaj v obrubníku Kostkované paneláky ve večerním obleku muchomůrkové sídliště s nevyvrtanými kazy placatý válečník si nahýbá z plakátů Zde jsem prožil zavařovací léta, síně s kosmonauty vrací se mi složenky, prožhavené uzdy zajíkám se potřebou svléct to zaregistrované nástupiště Vanička s kolíčky letí z desátého patra za podnikovou zábavou do omaštěných vchodů vedou poslední kroky dětských kol Kde nejsou lesy, potloukají se kobaltoví piráti kde hlína páchá nenásilnou sebevraždu trávou dotýkají se značky s kuřaty Metamorfózy bují na žesťových kyčlích na prádlo sever probodený horizontálou, nafouklá opuka v bázenu máslo s připínáčky Listy žádají akademický azyl v Tuberách konce kanálů, vypravěči sanitních vozů na křižovatkách smrti nikde žádný úchyl Vše seřazeno do protisměru jako o volbách

Pájka a citoslovce Zarazil jsem klíč hluboko do mechového jezírka a vzpomněl si na dávné žaludské sedmy Krakonoše obětované cárům z jižní spojky se trousily kapesní výtisky na galeriích dořvávaly hrtany Světnice parazitů, kůlny zlozvyků zametaly trávicí prahy, prkýnka od záchodů něco jim ukluzovalo z Babiččina údolí zvětralé elektrárny stavěly na odiv zuby když se podávala jucha, mráz dohlodával Chytit se včas ponku, nebo aritmetiky rozšlápnout plechový lavor, zmlátit buzolu úsilí tvarované do želé, svrasklá hadovka příběhy měkkýšů, zářících mystiků před finančním úřadem kohout dokrká

Kaňky v mlhovinách Když lezla pod stůl, tramvaj do depa přistoupil jsem k ní alespoň očima listí se chvělo, hvězdy padaly jako žoky Je hrůza být nominován a nemít vůli po vítězství přímým tahem do okrajové čtvrti bát se a nedat gól přes mlhavou riflovinu Ohlédla se s kaňkou v zubech jako když si pouští rádio na barbarské pláži Mezi tyčemi kaluž z nebe, kapky Mozarta v síti se třepetal chrámový polovodič

Tabulový vrch I dnes Svatý Kopeček svítí v zádumčivém stuporu ze druhého břehu v jehož v korytu žíznivý rejnok vrhá vykřičníky do náprsních kapes, rozstříhaných podprsenek a na sublimující strašidla v chůzi Vlak na ně vystrkuje zarudlý zadek, smeká se chodbou z listí do barokní vany Z pozorovatelny na návrší při kraji obětiště pomalovaného neznámými směrovkami magnetická bouře v Sudetech v tom poloprázdném žaludku pro čítanky Pojď, náruči má, osetá pihami! Dnes naposledy viděl jsem tvé sjezdovky a koliby na rozpáleném plechu když září pospíchalo k napajedlu My jsme uvnitř, děláme tmu, ta se nás nebojí

Stromopád Vítr fouká, stromy se domlouvají na Bukové hoře se chystá výprask není zde řeka, jež by odplavila listí Kameny drtí tenisové míčky, kilometry vánočních řetězů, běžci v papučích zívají na novodobé lomy, pralesy v mlze Hrnutí a schnutí blikotajících zářivek odpoledne nastavované pohledy z okna kuchyňské jeskyně do slepého domu Záhony plavuní vlekou vytrhané stoličky židle pořezané na pastvu kozlímu nábytku králičí oči křižující posvátná vrakoviště

Kouzlo je pryč Na lékárnických vahách odměřuji jed zdalipak se také odvážím? Mraky divoce menstruují, z vysílače létají čarodějnice vlak stojí ve stanici výpravčí vrhá otrávené šípy do protisměru zuřivý kocour skáče do okna Mně plesnivina voní, říká rezavý mušketýr malíř Plesnivina dokončil předsíň a chystá se na kuchyň Město věžákem bere pěšce na parkovišti ze třicátých let zbyla jen vina nabouraného hřbitova rozházené listí kouzlo hromosvodu je pryč Dívka v bengálském tangu vysiluje tygra za chvíli zazvoní k večeři zákuskem budou prášky na fantazírování Pak Čapek v ringu s Husákem, povětroň proti buldozeru odkryjí společně malovanou husu na mohylnatém zápěstí zazní první kapky Novosvětské

Vilová čtvrť Ještě je čas posbírat zotvírané kufry narovnat květiny na fasádách chodit křížem krážem po šachových polích snít o Lübecku, krysaři z kterého sem přišli Něco tu zapomněli, ústy provinilce kácejí stromy, aby bylo vidět na nové dějiny umyté plivance komunistů létající za ostnatým drátem Rozbije sklo listopadu, slova na chvíli ožijí …

Jízdenky Čekat, čekat a čekat, když tělo by chtělo utíkat když ona by něco chtěla, vysavač s kobkou když čas je rozřezán do krevního oběhu natažený jako kysané zelí Existenční mouchy projíždějí vytapetovanou krajinou mlýnské kolo se děsí období sucha Mouchysněztesimne se nedostavil, usíná s párkem v jogurtu Co může dělat zamotaný do popruhů? Výkopové práce si na něm rozdělávají ohníčky živí se metaforami a zelím, sbírá poustevníky Je třeba seběhnout po schodech dolů kolem hydrantu být zruinovaný, smutek v metastázi břicho olepené izolepou neboť 335 706 much se dobývá do výkladu Volný verš sto metrů za křižovatkou, přejetá ruka Oddělte ho od kompasu a zatočí se vám jako mlýn smetí ve vysavači žákovská knížka před sborovnou recyklující žvásty, křídu, ukazovátko a tabuli Bude se muset smířit s tím, že koleje jsou, jaké jsou ačkoliv oni při tom něco prožívají svíčkovou nebo míčové hry Nikdy předtím se tolik nebál čpavku leží s prostřeleným břichem uvnitř rákosí hrůza z náletu mu nosí květiny, stává se zhoubným nádorem Jak proslulá cesta ze sídliště! V autobuse je mokro, jak pěkně se ty knihy jmenují z revizorského podsvětí, jemu ale žádnou 95

jízdenku neprodají, brusle si nechal v kanceláři utápí se na sedátku Házel do sebe lopaty cukru hučelo mu v křídovém papíru jako by moře zaplavilo soutěsku mezi panelárnou a pouliční lampou Utíká za mléčným zubem, vypleveleným záhonkem k hrázděným domům, spářit se se stodolou zrušit své zasnoubení se skutečností s vytrvalým zvoněním v telefonní budce Nastal den smrákání, třípalcových hněvů pravda smutná jako smrt princezny Blány hra s jazykem, koulemi a konvičkami zasouvání šuplíku pod náhrobek Ukousl kus záclony, vlákna zůstala trčet poběží stíplčejs přes skříňky, schová se do kamen při roztápění, kdo ho bude hledat v mlze nad Kosířem? Uviděl draka, jenž se nemohl utrhnout cukal se a podlétával Běží s krumpáčem proti masívu v zubech vysílačku vždyť všechno je prdel v zubařském křesle koťata chčijou do peřin a dveřmi táhne vždyť teplota skáče jako klokan lítá nahoru dolů jako jojo! Už ho bavilo jen civět na teploměr rovnat deku u dveří zápolit o každý stupeň rozdílu mezi Ihnačákem venku a Libou uvnitř, on – Vincenc Lukáč Ihnačák – Liba – Lukáč, první pětka VSŽ Košice 96

osmdesátá léta na gauči v obýváku svět bezpečný, antikoncepce sterilizací, Romové a strach, novinky před Corsem Jeden pracovní den skončí jedna vyučovací hodina potom si může jít zabruslit do kanceláře donucený k onanii bandou vyvrhelů z točny sám jako hanba v koutě Určitě má něco smysl a něco nesmysl holky mají kozy vypasené na švýcarských sýrech mléko podestlané senem měli by ho vykastrovat, než něco rozbije se bojí, no – Bůh? To je něco hodně depresivního

Žula sklivec Bude se dívat na polévku v bochníku špičku komína, lámání vzduchu víření činelu v hokynářství na vlak odjíždějící před východem slunce Mráz v barokním kulichu ve ztichlé síni na stohy staletí o volné neděli, bez řečí kamiónů izolován od všech směrů Ve spícím vagónu, dárce mlíka na principu padající vločky, kočičí bůh

Volá Londýn

Stará řemesla Přicházejí, aby mě rušili dělají mi to naschvál dělám, že jsem zrovna na odchodu Dva roky, sedm měsíců a dvanáct dní jsem vydržel být odcizený Potom jsem vše nahlásil Ale jít do města zdechlých psovodů? Leda léčit si nervy škrobem počítám týdny do odjezdu Nechat zde troskamenty a samohýby když utopit, tak jedině v Temži když popravit, tak na dvoře Alžběty první Už bych jel, nebýt karantény zahrát si na pomatení mysli smíchání světových stran Nemám jim co říct, nic pro ně nemám vytloukají mě jako zaprášený koberec to ticho je katastrofální!

100

K cizincům Dívám se z okna, kopce se nehýbou strážmistři vybírají kočkám blechy v dortovém řezu byl skrytý policajt Žít v šestnáctém století, víc mě nezajímá začalo to napoleonskými válkami opékání cizinců v přednádraží je stejně nelibé jako sázení větví na stromy Proč bych tam měl jet, proč? Abych se díval, jak pouštěli žilou světu? Být oblečený do kostkovaných peřin? Barabiznu v polích ani ve snu neopustím! Domov je tam, kde se rozkládá syreček kde muzeum trhá vlasy polapeným neštovicím kde výkvět ulic v lenošce kouří trávu v barokní bažině topí se brnění Ve městě postiženém staletým váháním zda nechat kostely pobíhat po setmění nebo k deseti kůlům mít přivázané lodě není proč chodit ven, jen na nádraží a Sbohem!

101

Jasnější než světluška Tak dlouho jsem si hrál na kulisy až jsem do nich spadl dřevěný a protézový, nekonečně protahovaný první servis zlost vyobcovaná do napajedla za hradbami Zelí kysalo u zadních dvířek až náhle svícen ponořený do petrolejové lampy užasl v síťovině seřazených vertikál ticho se nabídlo k prozkoumání Plyn ujel, s ním i klarinety tma z barové stoličky ukousla inventární štítek do pochodu se daly kukly s hraběnkami Než šálky popadaly z úvodní ceremonie zakousl se šátek do beznaděje na letišti zaplaveném divokými husami vyrostl z bezu očkovací průkaz Vše vypadlo meteorům z huby doskřípalo flašinetům ve strusce ve strouze, z níž vyčnívala bílá prostěradla nikdo se neměl k placení

102

Volá Londýn Vyčerpaný velbloud na operačním stole ze břehu kontroluji situaci dnes budeme stěhovat piáno, zítra kočky zvážíme situaci: pětkrát čtyři kila plus mínus ocásek, dvě myši bez hlavy Zavaření do duranové konstrukce stan nepadá, teplotní rekordy ano ti, kteří zůstávají, mají za domovní znamení trpělivost s jasnýma očima probírají nevímco aby si mohli v klidu hovět nad zbytky z kuchyně Až se jednou vydají úzkou chodbou mezi sedadly bude jim pozdě žádat o vedlejší roli Vysílače zmlknou, pára dosyčí budou se toulat londýnskými kanály hledat stopy po povodni jež vyplavila zbylé touhy z jejich životů

103

Stránky z vysílače Myslela jsem, že průvan nekvete papír má náušnice, když už na zádech že sítem se neprotlačí křovák a žabinec hučí podle not Podlejzala sem kostru vysvětlování když ruka v rukavici zakoupila los Může to být velikonoční úterý nebo osuška zvadlá na parapetu Popisovala jsem různé předměty hrála koně na návštěvě v podhůří přikládala vidličku ke kalendáři z halenky jsem si ušila dřeváky

104

Nesmíš mě prosit Dva měkkýši vylepují kostky na hladinu dva rezervovaní vojáci obcházejí střežený prostor z návěstidla se loupe barva za oknem popsaným mrazem kvete fraucimór Denní diety budou osvobozeny od daně nemohu za někým jen tak přijít a popřát mu Dobrý den mohu se přivázat na krk úředníkovi a pozorovat, kolik rozštíplých kolejnic vykolejuje I kdyby se hora tyčení rozvrstvila přijala další uhláky na míchání ten luxus by se dovážel odjinud radioaktivita by prokapala stoprocentně suchou slují

105

Nekonečná, nevystupovat Strážní věže osázené krtinami stroj času se dává do pohybu převrací kontejnery, hledá vlaječky Dívka se naklání před zrcadlem zamilována velkou černou rukavicí Vítr v žárovce, dětství na klozetu v atomové elektrárně poměr vstupného a krouženého přepočítá Za pravou ruku, za slanečky v kruzích vysype se na zeď moře hrachu do světa zvrhlých, deklasovaných lupičů Ještě sálajícím stěžněm do maelströmu zkontrolovat pas, obohatit uran! Zapálit svíčku za utopené láčkovce Rány kyjem do měchuřiny návraty kyvadla v ohňové zemi ráno se oddíl podivuje nad zásahy v terči

106

Hmyzí svět Tvá ňadra, barokní kostely, rozhoupané zvonky díže vyplněné kynutím, hracholusky vaničky se zmrzlinou Směji se číslům v loterii, nikdo si nic nevybírá hraji na slonovou kost vzteklí četníci chtějí mít po službě Tvoje beránky na zataženém nebi řezníkův sen o kradených kýtách pohádka o chytré kmotře lišce Starostu z bezpečného světa rozbolela hlava dvojice mladíků nafukuje pneumatiku mezi patníkem a souvislou čárou hlazení Jde z těch ředkviček zima, naklepávají kosu proti četníkům, vyběračům vajglů z očí ani to slunce vždy nebývala slast Každý má své lehátko, zóny kterými se snaží dostat do pravěku když se jeskyně začíná zevnitř drolit revolucí Přidržuj se zábradlí zavádějícího pod hladinu potom si nestěžuj na nevysušené prádlo výlety patřící nekromanům v sukních Na dámských kolech, v dámských plavkách z nichž vylézají účty za elektřinu radlice v dlaních, paže obrostlé jehličím Zeď, se kterou nešlo nikdy hnout protože ležela jako přikovaná

107

Placaté statky Smutek mě polil, maso v tubě se bezvládně promenuje po Staroměstském náměstí týden po popravě Strkal jsem prsty do rozvodné skříně a vytáhl dva zmoklé žabáky přecpané jarmilkami I bylo to jedno Vzduch sám se oplodňoval starými omítkami které Nabule nechtěla výnosy z cukru hleděly přes brány cukrovaru Stříhaly si prázdné kóje pro styk s rašelinou armabeton bobtnal při dotyku s diolýzou Zpevňované a pevnější dvojnásob stočené mandarinky musely mít za syna hanácké muzeum v Příkazech vyobcované, nevážící si tematických posloupností Zato sukně v cis moll, našponované přes kobylku lákaly vidličky do samorostlých dezertů k ping-pongu na asfaltové přistávací ploše

108

Chybovník Sníh roztál, souložení za drátěným oknem neustalo přivezli mák, bandasky s mlékem cvrndaly o chechot kankán jim byl strážní vartou, hop, hop, hop Smetí létalo z vysavače, když mu přiškrtili rouru kontrolní vzlyky, bramborové stehy Staví své město ze sněhuláků, zátoku buduje z uhláků Přivezli horní kůži srny vnitřní střeva vytratili cestou po zelené hromádky jačích hlav, na kterých seděl alkoholik Kdyby to někdo zapsal do třídní knihy učitelku zavřou na sedm záchodů dětem zakážou nosit samé jedničky Horko je na márách, hned vedle marxismu slušnost je s někým se vyspat než si do bytu přivede pokojskou Pokojská roztála jako knoflíky alespoň jsou vidět profily opevnění a na staveništi vládne zmatek

109

Nezdařený odchod Nohy jsou podkolenky, ústa mandarinky u dveří stojí kufr, otevřená kniha pluje vzduchem klika se sama pohne, ale ve dveřích nikdo jen polední jas vybírá předplatné Jídlo ztrácí chuť, vlak píská, svačinka z mléčné pěny šroubky se rozkutálely po nástupišti ha, ha, ha - nemohu se hnout, podpírám střechu proti meteoritům a hvězdám, proti černé hmotě Vlak ujíždí, díváš se zděšeně z okýnka musíš jet, musím zůstat, začíná zemětřesení Touha se prodírá zalepeným stropem vzduchem poletují prázdné složenky usnul jsem na polštáři, dva roky se vynulovaly nemáme u sebe místo

110

Španělské radovánky Tlustý palec si píše omluvenku a myslí na španělského prince, který trpí španělskou chřipkou ve španělské vesnici obletován španělskýma muškama pojídá zeleninu Ten tlustý princ je neomluvitelnější než jeho palec neskutečnější než pára nad hrncem V troskách se najde příčina nehody zde ale k žádné nedošlo co se nepovedlo, zmizí pod hladinou v okně modré ulice Jak dlouhá je tvá láska, princi? Vystačí za první roh? Lépe se snáší, když v umývárně aut sestoupí z pondělního snu naleštěná pragovka nebo roztrhané boty když zakopnou o vědro Život opařený sublimací trochu nateklé obočí a nezařaditelná touha dnes konečně vystupují s anděly

111

112

Zakopanou krajinou

113

Březen Tající sníh dělá místo štěrku slova jsou leklé ryby prznitelé, váleční zločinci v den Haagu Voda v kalužích si nevzpomíná jak ležela v bezvědomí v sněhokupách mezi polem a nicotou Bílá mraveniště v ocelovém městě vyčkávají do májových oslav ve stínu růžolících rozjásaných pionýrek Ve světě menším než špendlíková hlavička po kalhotech ani památka závaly nesečené divočiny Sníh, dálkový plavec, spolykal hektolitry šlehačky a mraženého krému teď mu je blbě na cestě do houslí Přijít tam, kde kamna jsou na půl žerdi odložit odřezky uší po čelní srážce se severním pólem

114

Povinnosti Piloval jsem součástky k ventilátoru honil jsem sysla mezi žernovy se sedmou kavalerií česal hříbata ochránce tvrdých hodnot v modrých deskách Ztracený pro svět peněz a živobytí tak jsem se vyspal a přišel na svět v trojlodí svatého Jakuba kokrhal a říhal sonety faráři do podvěsku Honem, rychle čaj, číslo bot a domů do botanické zahrady v hloučku Kleopater to jsme se nasmáli při předávkování stehny moukou mezi kameny, bičíkem k žentouru

115

Nula kilometrů Opustím vězení s kolečkem třísek které tu jedině zbydou z mého dřívějšího života včetně její ohořelé páteře Bude to takzvaná proměna korunních sardinek v okurkový salát město lehne popelem i se sítí zastávek Uteču do nákladního vagónu nebo se roztříštím o buky v květnu zpátky k ohmataným stěžňům nikdy nezahodím pytel se starými hodinami Ač všechny stránky nejdou otočit obzvlášť ne ty napuštěné duběnkovým inkoustem vše dobré je zapomenuto a neprožito nikdy to nebylo, všednost leze do uhláku nula kilometrů v kůlně

116

Vývrať Kraj zřícenin, vytrhaných zubů mokrých hřebíků somrujících Ježíšů jeho jézeďáckých učedníků Šedivá káva rozlitá po domech za soumraku vyplňuje útroby kráčejících podle intuitivní mapy a nezřetelného vkusu vlákaných do prodlužovaného popíjení Lesy zakleté vodou, cesty spojující vlaky vyhozené z hnízda ikonografu ještě jednou se vracíme do města žít podle zásad slušného přezimování Stojíme podél nedokončených zastávek čas se točí kolem jídla a pisoáru porážky kilometrické banky na rozcestích necháváme za sebou rozkousané náušnice

117

Čas vederní Jsou zde: nadpis a těžká mechanizace střeva lezoucí za oponu pivního kríglu rezavějící blázinec Nikdo nepodá vodu ruským emigrantům musím si opakovat, co jsem přečetl aby mi neopadala hlava v koutě samoděržaví Symbolicky jsme zůstali trčet v semeništi zlomky nosu popotahují prsty děsíme se možnosti, že jsme naživu Cihlová klenba ve svíčkovém světle zárodky xenofobie po kapkách prchají ze země sklepním okýnkem

118

Pelyněk Barevné světy nesmírné tíhy nosí motýli v batozích na zádech slunce je v nadhlavníku, nebo v peřiňáku Den z nás dělá krokety do kriketu zasypané golfové jamky jejichž tyče nezúčastněně mávají praporky Hole tlučou o prázdné výklady popelnice jsou na zámek pelyněk na čtyřmístné heslo ve zdi Zámek je na Kafkovy deníky drží si hlavu pod hladinou nepláče, napouští rybník sazemi

119

Sny Cihly, cihly, cihly, uvnitř plesnivé srdce vzpomínka na dům Londýn z baráku vychází otec, oblečený do konstrukce z drátů vysílá nesrozumitelné vzkazy V závěsu za ním matčina hlava nastrojená do barevných hadýrků v hystericky dětském veselí, neobratně vede koloběžku přes kusy dřev a kamení Ztvrdlé, zmuchlané tlusté pytle zadržují ozvěnu prasečího chrochtání sídliště, barák, Londýn, dětství seřazeny před odchodem na těžní věž snů

120

Allegro moderato Přeoráván v polovině února na plesy nechodím, lehce vydechuji než přijde jaro s dalšími kvalifikačními zápasy V čem žiju, v tom také umřu nechci, aby tíha odcházela, ale vyháním ji kotvím v povrchovém dole při umělém osvětlení skřípu staletým pantem do bezhvězdné noci po odchodu z průsmyku Nemám černé boty ani vzpomínky až mi bude padesát, budu tam chodit s celou rodinou pojídat kokosový dort Červený kýbl zanechává krvavé stopy takový pytel, do kterého se vejde všechno, i nejdelší nohy Zprávy o fotbale si ujít nenechám který z nich porazil rakovinu, který leukémii Manchester City nebo United Copak je to tak vážné? Musíme sledovat vývoj umyvadla až ke Kanárským ostrovům? Zaplnil jsem loutkárnu, abych mohl položit nový základní kámen na minovém poli - proč bych měl jinak vzpomínky na to všechno? Ulice s tramvajemi v sobotu odpoledne šeříky zvadlé blahobytem, tank zrůžovělý studem nic z toho se mě netýká, tím méně výsledky dávno jsem přestal vykopávat Není čas ani důvod zabývat se něčím do hloubky po třicetileté válce přijdou dějiny fotbalu potom umění 20. století 121

Ani svým životem Důležité je obalit si sešit vždyť čekám, až si pro mě přijdou, rozpečou rohlíky mám rád kyselé deště při jídle asociační metodou oplodňuji důlní výtah učím se používat piják ztratil jsem názor na věšák Byla to pěkná cesta vilovou čtvrtí ale to vzpomínám, už tu nejsem Mám dané mantinely a sešit plný drobků musím se nalejvat novinama, abych neexplodoval dávat si pozor na tenký led mezi režisérem a hercem Hrát jako vyměněný a vždycky večer když by měl povolit ten stisk ruky - nejsou to drobky, je to pyl motá se mi hlava z povolání zřejmě jsem nakradl málo orchidejí

... my jsme o Novém Zélandu nic nevěděli ale ve volném čase, prakticky mezi přednáškou a schůzí jsme si vše nastudovali ... ... vždyť my jsme na Zélandu ani nebyli! Oni nás tam deportovali, neměli povolení ... ... není nad živý herbář příště se necháme zatknout ve střední Americe v Panamě se dá sbírat jako na Svatém Kopečku ty nešťastné orchideje jsme sebrali jen jako doplněk stravy pár kusů na internu pro lepší hojení ... ... jak to tady všechno prezentovali! Nevědomost, nezkušenost, strkání nosu do cizí polívky 122

mezi chlapy, deficit z dětství, špatné návyky málo ran přes prsty, které přerostly v nechápavá chapadla a konzulát mezi lidožroutem a mýdlem ... Je mi líto marného kredence v propadlišti poslechnu si výbuch atomové bomby však mě někam přestěhují přežiju konec vesmíru i nekonečno dalších vesmírů Mezi mantinely, obalený prózou studnice čerpající světlo z druhého konce světa v ní slunce nikdy nezapadá čtyři tuny v plastikovém obalu Smět se dívat na domy, napomenout konečníky sešity, které nikde nekončí ve svém volném čase jsme zabíjeli, po pracovní době surrealismu jsme se z dálky vyhýbali chodili jsme okukovat secesní faunu zda z okna nevyhlédne nějaký úředník život, jak jsme jej nepoznali . . . Nic o nás nevíme, nedotýkáme se sebe léčí nás hrůza, obléká pohřební služba jaký necit připravit se o vzdálenosti „Seš plná lásky, Vaňková!“ křičí zoofil z Brandenburské brány ale hluchoněmá neslyší, uši má zalehlé láskou několik let mrtvá orchidej, vylisovaná v herbáři Někdo zapomněl vypnout vítr, který roznáší laciné romány po zalezlých hospodách v koutě je tma i bez bezpečnostních pásů dušnost vypila na ex čtyři životy na pátý jí nezbyly halucinogeny Prší. Teď v zimě? 123

Stojím s pytlem nápadů na vedlejší silnici vítr nás dokodrcal až sem, málem nás vypískal byl to jen kousek přes pole, přes nafoukané jazyky Stále chodím ke kamnům jako k doktorovi buď v nich hoří moc, nebo vůbec jsem z nich celý vyčouhlý, vyschlý Za těchto světel bych se chtěl objevit v chybovníku píšu po onemocnění falešný soucit přes falešné brýle, tisícina nádoru výzva ke spánku Měl bych se krotit před svítáním stokrát jsem chtěl vyrvat stříkačku ze zbrojnice na důkaz vlastní ubohosti vynášení koček na mírný mráz se děje v noci

124

Zříceniny Hromádky popela na slunci už má dnes odsvíceno zrudlé námahou sesouvá se tíhou z nezřízené vášně Pláň bledne, modrá omrzlinami pod ztvrdlým kabátem cukru a soli za zdí a plechovým plotem, kostrami bezů nevyčerpatelná zásoba běžkařů bičuje v dálce poskládané sukno Na hřbetě hliněného ještěra dvojice dobývá křišťálovou nicotu Kouř z teplárny se sápe po bohu, hadí pohyby jej zrazují tuny začátečníků a mírně pokročilých obětí mého jak mrkev prožraného svědomí hučí do mě, všem jen přitakávám splývám s osvícenou netečností dvora

125

Nech mě hnít! Mezi námi není živý plot zplihlá plachta zaclání jaru na kolečkových bruslích trhá kalendář, písek a rez Moc věcí, symbolů za výlohou plechovka s močí vypráví nemám sílu se přemáhat povstávat z bahna, řídit dopravu Zkusím znovu se zamilovat do prádla na žlutých štaflích v galerii s náručí housek podtrhnout stoličku vášním Teď už mě nech putovat s anděly za cíle odložené házet mouku zapadlo slunce, a ještě není noc cítím se dobře, jen trochu šilhám

126

Zakopanou krajinou I Stále sedím za stolem a pozoruji sněžení po výletu na kopec s větrnými mlýny já tam viděl mlýny, ty elektrárny To je ten rozdíl mezi námi při pětadvaceti stupních vytlačovaných z mořského prostoru pekelnými písty houskami ze zabaveného mocnářství v otáčkách bez soli Nekonečno času pojedeme vrhat zašlé stíny okusovat krabice, vraždit dárky drnčet po kolejích v bezhlavém návratu vrátíme cukroví na ubrus II Zakopanou krajinou, zaraženou bránicí voda se mění v páru, kopce v rovinu Maria Panna z kapličky, smutná a trpící v popelnicových polích ztrácí podobu Prošel jsem máslem jako nůž krizí syrový bramborový knedlík Adventu v rehabilitační vodě, vroucí a vířící bojím se nemít tichou myšlenku

127

128

Lyme Regis

129

Vyhnanství Země bez lesů, není se kam schovat země, kde nic nikam nevede beze snů opuštěná bankovní čtvrť výkřik před probuzením na lavičce Planina bez orientačních bodů cíl je fata morgána v pozadí nenávist přeložená do závislosti světlo zapomenuté v přístavu Vražda v magnetickém parku sušenky zahrabané pod skříní hodiny běží pozpátku na start těžko je slavíku v peřinách Myslíme na topoly a lípy z jater zaprášeného nádraží na cestu do temnot nestříhaného lesa mlhu nad slunečnicovým polem Síly z hlubin kravinců na loukách mouchy si sedají na blatouchy ze zapomenutých třísek vylézá sen o kamenných troskách na předměstí

130

Nemoc Přemýšlím nad smyslem kohoutího kokrhání nad potřebami mrkvové šťávy když nezvykle hustě prší Den poznamenaný cestou kolem hřbitova mlha oslintává spadané kaštany pod žirafami listí Táhnu kufr nacpaný starožitnostmi na nádraží houká vítr, jenž se nezdá být ani desetinou toho, co přijde v půl čtvrté Utřel jsem přední sklo, zavřel oči v boudě na pobřeží rozjímal o hladomoru zdálo se mi, že zemské jádro na kopcích kašle

131

Děláme velkoměsto Ztracený čase na habrovém listí bláto je událost v bažinách Cesta se rozpadla do klikatých stezek Smysl je v bytí nazdařbůh nepatříme si v mdlobách ani rozptýlení smíme pozorovat, jak nás někdo přehrává Svět se pohnul na otočném křesle svět se zdál být pomalý a ve spánku zakaboněné prázdno kolem horké kaše Zcizené životy nikdo nebude žít čas běží pořád stejně po tartanu na nikoho nečeká, když je zástupcem ředitele Přišli jsme o kadidelnici i slunce jsme si tu navzájem pozůstatky řeči beznadějně přitlučeni, stravováni úsměvem Bolí nesmyslnost celého podniku na výrobu destilovaných háčků vlastní propocená košile Odstavili mě od agregátů, zašlapali do květin opakovaně a zřetelně tluču hlavou na železná vrata, železnou oponu Dobydlet, dotrhat, domontovat další pronajatou cestu za vysněným vězením z něhož visí nesourodé zbytky dlouhého vedení

132

Bláto Představy, jež se nehoní hlavou ani srdcem strašlivé mléko stékající okapem do dětských piškotů Sny prošly minovým polem derou se do vlaku s ohňostrojem kufrů s muničním skladem přání Udělalo se jim mdlo při pohledu na průvodčího bohužel, nedokázaly si vymyslet nic, o čem by nevěděl Chtěly ho proto schroupat k lístku ale vzpříčily se jim kleště v zadním vagónu načež se do nich pustila zima a sála to strašlivé mléko Věděl jsem, že oplodnit bláto nebude snadné nebude se v něm o co opřít čeho chytit, jediná možnost byla zůstat Neplodně pohlcen v ponuré slasti v níž se tu a tam zaleskl paprsek z dávných smyšlených břehů

133

Tunel Ve starých almarách odpočívají saze přijď mi tam vyprávět o starém krému mluvím o té spáse, jak jsi o ní mluvila Za okny slejvák, dokonale prší ve tvých očích chátrají hrady tuny vzteku dopadají na vítězný oblouk Tahám se s náhrobkem po hřbitovech má duše je temné fotbalové hřiště veselá tapeta v rokokovém salónku Když jsi mě opustila uprostřed vánice vůbec jsem neplakal, smrtelně vážně na průtrži mračen ve křídových kopcích

134

Podzim Přichází podzim se žlutými víčky stoly polité nejjemnější žíravinou zůstat o něco déle na zkoušku kolotoče sto, dvě stě let zde trčet jako hrábě Loď na slunci se kývá v dešti připálených polibků smrt se blíží na mluvícím kříži nikdo ji nepřikryje, nejsem to já

135

Adresa Konec je konec, ze zdi trčí šňůra rozhovoru vedeného jedním směrem do věčnosti drapák zarovnává sutiny po demolici nekouří se ani nepráší, kde je zákaz vstupu Už není tak pěkný s nepadnoucí jizvou s roztrhaným rancem, vyrvanými listy po deseti letech může začít znovu pokoušet se o změnu místa trvalé adresy Hledat východisko zpátky v rodném městě v zavrhované tůni vystlané brčálem hladinou se lesknou perníkové kruhy trestné pro vyloděnce, jenž nemůže z kola ven

136

U.F.O. Vlezli jsme do korálů pro dny bez pohybu po příletu ze světa v dobrovolné karanténě něco vzácného mu chybělo v očích vydali jsme se všanc stmívání na peróně Jednou za sto let se někdo vrátí nebude čekat pod mostem z opičích hlav pozvolna si zvykne na teplotu v holinách pustí se do vyřezávání spánku na obloze Drama usínání se slaninou na rtech s pozvánkou do kina v podnájmech vrcholí na zemi létající talíř můžeme hodit po dveřích, s nimiž nikdo nelomcuje

137

Nenávist Živý se plazí vystěhovaným sídlištěm nemůže se odlepit od žvýkačky Počasí se po letech nezměnilo strnulost nezpřeházela domy na sítnici Konečně jsme přišli o hybnost v nervovém sanatoriu, kde se odráží úzkost od - do mozku zabudovaných závaží Smést drobky z paměti blahoslavení sladkého ducha se procházejí na pokraji požáru, děti řvou z vidlí kam nůž nikdy nepřijde, tam nepoteče křen

138

Bronzová cesta --Jaro v mohyle obývané vlaštovkami šachy s polámanými figurkami potřeboval bych kopýtka, nebo další život když mi vystydne voda v botách --Jdu, jako když mlčím na všechny strany podle větru, deště a slunce od hradiště k hradišti, od tebe k sobě --Holé světlo v tisíciletém okně žalmy a modlitby ve vyprahlé zemi ve starém písmu nesmrtelný papír nejjednodušší zjevení v tmách --Opouštím krajiny jednu pro druhou v tichu a jasu dorážejícím na silnici cesta se vine mezi rohy býků --Roztroušené kameny, desetníky, dvacetníky polepené mechem a hedvábím ovce s nenaplněnými pohledy --Zůstala zapsaná do času motýlů bezejmenná pláň čekající na déšť proležela se do mraků a jitra zahalila se mlhou a nepromluvila --Noc v černé stodole ve společnosti kuny ráno čaj s mlékem u opata na cestě k bílému obru v sametových horách 139

--V zahradě zkroucených dubů sucho do dálky rozvržená mapa příšeří křídové vody na pastvinách na přítulném větru děravá bota --Koně rozorali cestu na šedivou kaši potok se mi vysmál, šlahouny postavily pohyblivou zříceninu, pece nadrolily kámen do lesních tříd --Na moment jsem se rozlil večerem s modrošedým divadlem tráva se orosila, cesta vyschla zůstal jsem ležet s makovou hlavou --Lucerna klimbá v nočním tichu vzbuzení ptáci lekle vydechnou měsíc se ujídá z pravé strany v příšeří světlo z minula --Počkám, až vyjdou první hvězdy přemítán do ztracena, pak se probudím budu se rozhlížet po zubatých slovech trhaných jazykem od druhých --Prázdnota, moře, vytrhaní ptáci válet si hlavu v bahně a tmě když vítr hrdlořez opouští hnízdo --Mraky se stahovaly ze spodního prádla v slzách, nebo dešti, nevím hledal jsem, co zbylo z našich životů 140

--Došli jsme mezi nevidomými na konec slov i porozumění nepatříme si, jenom v minulosti --Vzpomínky v srdci, chlad na jazyku nepochopitelné zadání: už nikdy spolu které se slovy vysvětlit nedá --Za každým krokem bezedno padl jsem do trávy, dělal mrtvého vždy jednou za čas se to přihodí cesta zmizela, déšť ustal, nebe se zavřelo --K večeru dojít na útesy s výhledem na blednoucí moře dát si čaj s mlékem, domácí koláč v pavilónu z bambusového dřeva

141

Lyme Regis Možná je mi lépe u zářícího moře na lavičce ve stínu, kde se tísním sám se sebou ostatní se vydávají slunci, písku a vodě nikdy jsme nebyli šťastní ve dvou? Přibíhají vlny, věční poustevníci za rohem se obléká chlad do chřadnoucího hladina lidštější než útěšná slova rackům je zle a slunce se překlopilo Vina je nejistá, příliv a odliv tibetské mísy zvoní o pobřeží v černobílém filmu s plandavým pásem žena surrealisty mizí se syrovým masem Z amplionu k vám mluví mořský veleještěr klokotá ozvěnou světelných let nalevo tři okousané čokoládové koláče nechal si na další milión let Horko se rozcvičilo, pustilo se do práce v hlavě mi vyhrává promenádní kapela zase mi otrnulo, vznáším se s albatrosem i když ho nevidím, myslím, že tu je

142

Noční chodec Jít v noci s lucernou po útesech hladina zbělala od mléčné dráhy svítím si na cestu po kamenech a drnech pode mnou nekončící melodie harfy Bude to těžký svět, až moře zčerná propadne do hlubin, kde stojí čas vzpomínat budeme na cesty bez konce liány, cypřiše, vlny z pískovce Tři světla na vodě, věrní souputníci za nimi tma je vážná, opravdová pohled mi svádějí k tísni po půlnoci od zhaslých obydlí – tam se chci schovat! Pohřební síla, náhrdelník z mohyl nalevo pole, napravo mořská pláň zkouším nezapomenout, jak dělat kroky v tichu a samotě odevzdán úvahám Když skála mluvila, nastala eroze city se svalily na smutnou hromadu horší jsem vrah než slunce na obloze všechno jsem zavinil, za všechno mohu

143

Cíl Červené, bílé a modré plachty lenosti připoutaly mě k lavičce na nábřeží stádo vodních krav o půl čtvrté v létě lehce se kymácí, nemotorně nadouvá Zvířata při povodni slepenými zobáky zda jsem byl okraden, nebo zůstal dlužen? Co bylo těsné, zavírá oči před zármutkem nůž projel mrakem, pláž se vylidnila Nad hladinou se vyjasňuje, spíš než stmívá vrátit se není kam, dál jen moře bělošedé cesty z rozdrcených živočichů vedly mě po hraně k dávnému domovu Za jakým životem, stárnutím slov v rostoucím horku znovu se vydávám? Hodinu po hodině obracím plachty vánku pro zemi bez moře, po stopách bláznů Nepadnoucí kalhoty, roztroušené tkaničky které by nezavázal ani jednorozený za dveřmi některé z příštích slavností pípá detektor kovu, vyvřelin a štěstí

144