Ediční plán E-knihovny Městské knihovny v Praze jaro / léto 2023

ediční plán

JARO – LÉTO 2023

Naši milí čtenáři, rádi bychom opět napsali něco na úvod k představení vydavatelských plánů E-knihovny pro první pololetí tohoto roku, ale slova se jaksi vzpírají skutečnosti, k níž bychom měli něco poznamenat. Co se děje kolem nás, a ten okruh uvažujme nejen v úzkých (třeba jako čtenářský koutek v oblíbeném křesle), ale též v nejširších dimenzích (třeba jako celý svět), je pro většinu z nás něco, co jsme si dosud neuměli představit. Sotva jsme se otřepali ze zcela nečekané a fantasmagorické covidové dvouletky, odehrávají se před našimi zraky nové spektákly.

V obdobích, kdy si jedinec běh dějin nějak nedokáže vysvětlit, utíká se obvykle k poučení či útěše historií již dávnější, zhodnocenou, probádanou, pro niž neplatí, že nevíme, jak to dopadne, jak se s tím lidé vyrovnají, jaké si vezmou poučení a jak zkušenost přetaví. Bývá zajímavé sledovat paralely i paradoxy a doufat v budoucnost s optimismem.

A jindy a jinému zase v zapeklitých dobách pomůže odpoutat mysl a vydat se do světa fantazie, napětí, dobrodružství, nechat se strhnout osudem literárním a odpočinout si od reality.

Nejsnáze přitom do jiného života vklouzneme v dramatech, míněn literární druh, a při jejich četbě může naše obrazotvornost a převtělovací schopnost ještě lépe než při jejich sledování na jevišti pracovat na plné obrátky – vyzkoušejte.

Zaručeně hojivou sílu má pak poezie, lyrická, patetická, odhodlaná, hravá, sebezpytná, burcující, mile starosvětská i inspirativně moderní…

Pro každý čtenářský a lidský typ máme opět něco a v katalogu je uloženo již více než 2 800 titulů. Vybrat si tak jistě lze pro nejrůznější příležitost, náladu a potřebu. Na následujících stránkách je upozornění na to nejzajímavější, co pro vás chystáme.

Ať už dáváte přednost jakémukoliv druhu čtenářského zážitku, přejeme vám hlavně vše dobré a aby skončil nelehký rok 2023 velkým happy endem.

Redakce MKP

Na obálce: Matej Krén, Idiom, 1993–1998, courtesy Galerie Jiří Švestka Praha

André Gide (1869–1951)

Málokdo může přesvědčivěji promluvit i k dnešku o síle vlastní zkušenosti a nebezpečí obecně nekriticky přijímaných ideálů. Sám bojující s dogmatickou ukázněností, kterou mu vštípilo rodinné prostředí, lidsky dozrál k hodnotám svobodného názorového tříbení. Všestranný francouzský literát, nobelista (1947) A. Gide obsáhl svou tvorbou široké pole témat i žánrů. Za vrcholné dílo je pokládán román Penězokazi (1925), soustředěný na společenské problémy, pro autora samého měl zvláštní význam románový coming out Zemři a živ budeš (1926), my však saháme po jeho až děsivě aktuálním literárně ztvárněném údivu levicového intelektuála nad sovětskou realitou.

Návrat ze Sovětského svazu (1936)

„Co vytýká s tak bolestnou upřímností Gide? Pomineme-li maličkosti, tedy nejvíce nesvobodu, konformismus, tedy přitakávání k existujícímu nebo rodícímu se řádu, neprodyšné uzavírání hranic proti cizině a z toho vyplývající neznalost zahraničí, kult Stalina, komplex povýšenosti, a jako základní notu toho všeho nedostatek ducha kritiky.“ Tak čte Bohumil Mathesius, překladatel díla, v roce 1936 Gidovu zprávu o stavu země, o níž jsme v té době u nás již měli vědět, že tam „zítra znamená včera“. Avšak nelze chápat tato vzletná slova i tak, že včera, dnes i zítra jde v historii velké mocnosti o totéž?

Doporučujeme:

„Jestliže jsem se z počátku zmýlil, je nejlíp svůj omyl co nejdříve přiznat; neboť jsem tu odpověden za ty, které tento omyl svádí.“

Dále vydáme: Vatikánské kobky

Josef Pekař (1870–1937)

Univerzitní profesor J. Pekař přišel na historiografické kolbiště s myšlenkou, že husitství nelze hodnotit jen jako pokrokové hnutí, a naopak pobělohorské období jen jako „temné“. Svým pojetím českých dějin jako mnohovrstevnatého procesu, na který lze nahlížet z mnoha úhlů a hodnotit jej v různých kontextech, a i politickými názory se míjel s dobovými autoritami v čele s Masarykem. Tím sám naplňoval ideu, že o názorovou svobodu a pluralitu v historii jde především. A pro dnešek vzkázal: „‚Smysl‘ českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti – a to jak v oboru života politického, tak duchovního.“

Kniha o Kosti (1909–1911)

J. Pekař jako žák Jaroslava Golla ctil zodpovědný přístup k pramenům a jejich podrobnému studiu. Kniha o hradu Kost, kterou se vrátil do kraje svého dětství, tak zúročuje detailní poznání pobělohorské doby a přináší plastický obraz o životě v českých zemích na přelomu 17. a 18. století. Podobně zevrubný byl i ve svém stěžejním díle Žižka a jeho doba (1928–1934). Avšak i v dílech méně obsáhlých (např. Svatý Václav, 1934) a také v dlouhá léta používané středoškolské učebnici Dějiny československé (1922) se snažil přinést nejen sumu faktů, ale i jejich interpretaci a zlidštění.

Doporučujeme:

„Profesore Pekaři, byl jste hodný člověk!“

(Nápis na smuteční kytici věnované TGM k poslednímu rozloučení)

Dále vydáme:

Bílá hora: její příčiny a následky; Svatý Václav

Ivan Olbracht (1882–1952)

Pod pseudonymem se skrývá syn spisovatele A. Staška, oba vlastního příjmení Zeman. Sociální orientaci své tvorby zdědil po otci, levicové zaměření vyplynulo z ducha doby. Olbracht se hlásil ke komunistickým ideám, jejich ironií však bylo i to, že své nejnadšenější hlasatele často zavrhovaly. Po vyloučení z komunistické strany na základě literátského Manifestu sedmi (kritika bolševizace strany a gottwaldovské linie, 1929) se ale do ní opětovně vrátil za 2. sv. války a stal se jejím předním představitelem. Pro jeho životní intermezzo na Podkarpatské Rusi a díla odtud vytrysklá a snad pro linii psychologické prózy (např. Podivné přátelství herce Jesenia, 1919) je však možno pozapomenout i na Annu proletářku (1928).

Nikola Šuhaj loupežník (1933)

Mnozí nadšení návštěvníci kultovního představení

Balada pro banditu v divadle Husa na provázku

možná netušili, že Milan Uhde pro něj zpracoval Olbrachtův příběh o loupežníkovi, co bohatým bral a chudým dával. Nechali se strhnout lidovou vášnivostí, romantikou zbojnického života, dramatem milostného citu a tíhou zrady. Pobyt v Koločavě ve 30. letech Olbracht zúročil i dalšími díly těžícími z hluboce lidských osudů obyvatel chudého kraje a exotiky podkarpatského živoření (Země beze jména, 1932; Golet v údolí, 1937). A je to jeho nejcennější literární odkaz.

Doporučujeme:

„Neboť v tomto kraji lesů, zvrásněném horami jako kus papíru, který se chystáme hodit do kamen, žijí posud děje, jakým se bláhově usmíváme jen proto, že se u nás nestávají již po staletí.“

Dále vydáme:

Ze starých letopisů; O zlých samotářích; Žalář nejtemnější; Podivné přátelství herce Jesenia; Hory a staletí; Golet v údolí; Biblické příběhy; Zamřížované zrcadlo; O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

Našim věrným příznivcům neprozrazujeme nic nového: pravidelně jsou v našem edičním plánu zastoupena i díla dramatická. Některá totiž nepatří právě ke stálicím divadelních scén, někdy je četba v soukromí vlastních představ přitažlivou alternativou k návštěvě divadla, ke studijním účelům se také hodí mít text kdykoliv při ruce. A tak k četbě dramat vábíme tentokrát tímto výběrem z děl autorů světoznámých i pozapomenutých – a je to současně průřez historií od 5. století př. n. l. po první polovinu 20. století, od antických kořenů přes ruské moderní drama, české historické drama až po zakladatele českého psychologického dramatu. Necháte se pozvat do divadla v pohodlí vlastního ušáku?

Aischylos: Prométheus

Anton Pavlovič Čechov: Racek

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor

Arnošt Dvořák: Václav IV.

Jan Bor: Zuzana Vojířová

Jaroslav Hilbert: Vina

Jack London (1876–1916)

„Můj čtenáři, který se mnou, jak doufám, poputuješ daleko v čase a prostoru, měj prosím na paměti, že jsem o těchto věcech mnoho přemýšlel. (…) Prošel jsem pekly všech životů, abych ti přinesl zprávy…“ (Z Tuláka po hvězdách.) J. London, americký spisovatel, novinář – válečný zpravodaj, námořník, zlatokop, lovec ústřic, tulák, opravdu prožil mnohé z toho, co lze najít na stránkách jeho knih a co také můžeme nazývat peklem. Leccos se objasní z románů Cesta (o velkém vandru Amerikou, 1907), Martin Eden (hrdina autorovým alter egem, 1909), Démon alkohol (nemilosrdně o alkoholismu, 1913). Posledně jmenované dílo jako by prorokovalo, kam zbytečně krátká, ale nikoli marná životní pouť plodného a dodnes inspirativního autora spěje.

Tulák po hvězdách (1915)

Po řádce Londonových dobrodružných toulek divočinou, rozbouřeným mořem a aljašskými ledovými pláněmi se k autorovi vracíme a odhalujeme jeho tvář hloubavou. Tulák po hvězdách je proudem filozofujících fantazií osvobozujících od kruté reality drsného vězení. Cesta od skutečnosti vede do různých časů a prostorů a udržuje hlavního hrdinu, odsouzence na doživotí, při schopnosti existence. Londona, který sám byl nějaký čas také vězněn, velmi zajímala otázka justiční spravedlnosti a aktivně se bral za lidské podmínky vězňů i za nutnost předcházení mylným rozsudkům či jejich nápravy. Román založený na skutečném osudu se stal inspirací i symbolem pro věčnou touhu po svobodě, důstojnosti a lidskosti.

Doporučujeme:

„Ach, jaké chvění zářivých obrazů a dějů.“

Již jsme vydali:

Dům pýchy; Dobrodružství; Mužská věrnost; Dcera sněhu; Moře, sníh a velkoměsta; Povídky rybářské hlídky; Samuel

Dále vydáme:

Stopař; Průkopníci; Prérie; Lodivod

James Fenimore Cooper

Poslední Mohykán (1826)

J. F. Cooper (1789–1851) není jen jeden z amerických spisovatelů první pol. 19. století, je to tvůrce národního hrdiny, symbolu amerických pionýrských ctností, a to přesahuje hodnotu dobrého romantického historicko­dobrodružného románu, jakých napsal více než tři desítky. Čerpal přitom z vlastních životních zkušeností, které získal jak studiem na Yaleově univerzitě, tak v americké námořní službě a na cestách. Sepsal i odborné práce o námořnictví, ale věhlas mu přinesla tvorba umělecká. Indiánka Poslední Mohykán je z hlediska posloupnosti děje druhou částí pentalogie Příběhy Kožené punčochy. Jednotlivé díly lze číst na přeskáčku, ostatně tak také byly psány. Jednotícím prvkem je svérázný dobrodruh Nathaniel Bumppo v kožených punčochách, jehož prostřednictvím sledujeme dějiny amerického Středozápadu a učíme se, jak se chovat v přírodě a k původním indiánským obyvatelům. Román byl mnohokrát zfilmován a naše e­kniha se zařadí za čtyřicítku předcházejících českých vydání.

Emilio Salgari

Černý korzár (1899)

Dále vydáme:

Hora světla; Město malomocného krále

Již jsme vydali: Sandokan

Proč se právě E. Salgarimu (1862–1911) říká italský Jules Verne? Bohatost jeho fantazie dokládá více než 200 dobrodružství ze všech koutů světa a jeho sláva překročila hranice geografické i časové. Nikterak ale nekonkuroval Verneovi ve spřádání vědecko­fantastických snů. Přes literární píli a čtenářskou oblibu ze svého díla nezbohatl a osobního štěstí nedosáhl. Potěšení však připravil svým čtenářům, když jim nabízí sérii exotických příběhů o Sandokanovi, Malajském tygrovi, bojujícím proti holandským a britským koloniálním utlačovatelům. Nebo když v jiném konci světa, v Karibiku, uvádí na scénu romantického hrdinu, italského šlechtice, mstícího se na pirátské lodi pro změnu španělským uzurpátorům za smrt svých bratrů. Román Černý korzár se rozrostl na pětidílný cyklus. Je i to pro milovníky dobrodružné literatury málo? Pak lze vybírat z dalších knih, které se čtou jedním dechem, chystáme opravdové lahůdky –

L. Wallace: Ben Hur, W. Scott: Kenilworth, R. L. Stevenson: Černý šíp, F. B. Harte: Gabriel Conroy.

Již jsme vydali:

Pes baskervillský; Příběhy Sherlocka Holmese aj.

Arthur Conan Doyle

Studie v šarlatové (1897)

S trochou nadsázky můžeme britského spisovatele A. C. Doyla (1859–1930) korunovat na otce detektivky. Každopádně je otcem jednoho z nejznámějších detektivů: Sherlocka Holmese. Do života ho uvedl právě románem Studie v šarlatové, v němž se našli Holmes s dr. Watsonem. Od té doby po celou více než 50titulovou sérii případů tato protikladná dvojice přátel rozvíjí deduktivní úvahy, které nakonec vždy vedou k rozluštění záhady a odhalení pachatele. Proslulost Doylovy literární postavy poněkud překrývá další sféry zájmu velmi aktivního a všestranného autora. V rámci tohoto výběru z našeho edičního plánu zaujme fakt, že podobně jako London se zasazoval o nápravu soudních omylů. Kromě toho se věnoval své profesi – medicíně, ale dále též dějinám, politice, sportu, psal nejen detektivky, ale i sci­fi, historické romány, články do novin, dramata, ba i poezii, až dospěl k spiritistické tematice. Přestože jako lékař se specializoval na oční nemoci, jako spisovatel zůstává oblíben natolik, že nad jeho dílem si oči ochotně namáháme.

Edgar Allan Poe

Zlatý skarabeus (1843)

Již jsme vydali:

Filozofie básnické skladby; Havran a jiné básně

Americký spisovatel E. A. Poe (1809–1849) je oblíbený jako autor hororových příběhů (Černý kocour, 1843), jako tvůrce detektivek (Vraždy v ulici Morgue, 1841), jako romantický básník (Havran, 1845) i jako originální esejista (Filozofie nábytku, 1840). Žil krátký, o to komplikovanější život sirotka braného na milost, nedostudovaného studenta dychtícího po vědění, vdovce po životní lásce, úspěšného spisovatele v neustálé finanční tísni a v důsledku všeho nešťastného muže s alkoholovými a drogovými excesy. Jakkoliv zoufale se jevil jeho osud lidský, v dějinách literatury se řadí k velikánům, a to jak z pohledu čtenářského zájmu, tak jako trvalá inspirace. Pro nás se zde sešel s Doylem, pro nějž svým Dupinem vytvořil vzor detektiva, zapůsobil ale i na Baudelaira, Dostojevského, Bradburyho, Rowlingovou… A tak nikoliv „nevermore“, nýbrž „pořád dál“ se nechme unášet záhadami, tajemnými předměty, přízraky a třeba i šiframi, z nichž jednu luští povídka Zlatý skarabeus.

Jules Verne (1828–1905)

Úvodem by se slušelo poděkovat Janu Nerudovi, protože právě on k nám ze své cesty do Paříže přivezl Verneovo dílo Pět neděl v baloně (1863) a roznítil české nadšení pro „verneovky“. Pozoruhodné je, že tato obliba přečkala až do dob, kdy se řada z Verneových zdánlivě jen fantastických představ stala skutečností. Vždyť létáme už nejen balonem, videofony používáme zcela běžně, cesty do kosmu dostávají ráz turistické atrakce, účel skafandru, vrtulníku či tanku zná každé malé dítě. Přesto se dobrodružné duše rády znovu a znovu vydávají na kteroukoliv z „podivuhodných cest“, které francouzský spisovatel, tvůrce vědecko­fantastického žánru a též plodný dramatik, vytyčil již ve druhé pol. 19. století.

Cesta kolem světa

za osmdesát dní (1873)

Vsaďte se, že vás to bude bavit. A určitě vám nebude trvat 80 dnů, než zhltnete dobrodružný román také o sázce – stihne Angličan Fogg cestu kolem světa vlakem, lodí, na slonovi za necelé tři měsíce? A hlavně jak si poradí se všemi nástrahami cesty a zvláštnostmi cizích zemí? Jeden z nejoblíbenějších Verneových románů se dočkal mnoha překladů i filmových adaptací. Autor v něm uložil své nadšení pro vědu, geografii a cestování.

Literární ztvárnění těchto vášní za podpory jeho exkluzivního nakladatele Hetzela čítá 54 tzv. Podivuhodných cest a vzrušení z četby umocňuje i fakt, že autorství je v některých případech nejisté.

Doporučujeme:

„To se mi líbí! To je něco pro mne! S panem Foggem si budeme dokonale rozumět!“ (Možná, že si to říká natěšený čtenář, určitě je to ale výrok hrdinova nového sluhy na začátku románu.)

Dále vydáme: Lodivod dunajský

Již jsme vydali: Dva roky prázdnin; Cesta do středu Země aj.

Jerome Klapka Jerome

(1859–1927)

S prázdnou kapsou a s rukopisem přišel do nakladatelství, a když odcházel, byl finančně zajištěn do konce života… Scénář, o kterém sní snad všichni spisovatelé, se splnil anglickému prozaikovi, dramatikovi a novináři Jeromemu, když mu bylo třicet let – stačilo sepsat zážitky z jedné letní výpravy. Ačkoli sám uvádí, že podle svého názoru napsal i lepší a vtipnější knihy (celkem má na kontě 29 titulů), jeho nejúspěšnějším dílem se stal právě román Tři muži ve člunu. Jerome knihu původně zamýšlel napsat jako cestopis, ale nakonec na radu nakladatelského redaktora vsadil především na humor. A dobře udělal: vyprávění o prázdninové plavbě tří přátel (a jednoho psa) po Temži nadchlo čtenáře po celém světě a dodnes patří k nejoblíbenějším humoristickým románům.

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) (1889)

Tři britští gentlemani – Jiří, Harris a Jerome – zjišťují, že jen pořádná dovolená je může zbavit jejich strašlivých zdravotních neduhů. Rozhodnou se podniknout plavbu po řece, vždyť co může být prospěšnějšího než svěží vzduch a trocha té zdravé námahy? A dobrodružství může začít! Ačkoli nejdřív je potřeba vše důkladně naplánovat, zabalit, a i to může přinést ledajaké nesnáze… „Největší krása této knihy nespočívá tolik v jejím literárním stylu nebo rozsahu a užitečnosti informací, které poskytuje, jako v její prosté pravdivosti. Její stránky jsou záznamem událostí, které se skutečně staly. Jenom jsem si je přibarvil, za to jsem si však nic navíc nepočítal. Jiří, Harris a Montmorency nejsou výmysly autorovy fantazie, ale věci z masa a krve – zvlášť Jiří, který váží kolem 170 liber.“ (Z autorovy předmluvy)

Již jsme vydali: Lenochovy myšlenky; Dělat věci s rozmyslem je ztráta času

Doporučujeme:

Dále vydáme:

Extáze, úžasy a vidění

Rudolf Richard Hofmeister

Kosmický smích (1928)

Dostaneme­li chuť začíst se do příběhu z pravěku, hned z knihovny vytahujeme nějakou z knih Eduarda Štorcha. A přitom to nebyl jediný autor, který se ve svém díle vydával do hlubin dávných časů. Toto téma rozvíjel také jeho současník Rudolf Richard Hofmeister (1868–1934), rukavičkář z Rožmitálu, spisovatel a historik samouk, jehož prózy se pohybují na pomezí beletrie a literatury faktu. Ve svém „potápěcím zvonu fantazie“ se nořil do hlubin času, aby prostřednictvím svých obrazů a příběhů přiblížil vznik Země i vývoj života na ní. A jeho fantazie se vydala ještě dál, i za hranice naší planety. Ve sbírce volně navazujících povídek (až básní v próze) Extáze, úžasy a vidění (1922) zachytil své vize kosmického života; soubor Kosmický smích (1928) zase nabízí sedm humorně laděných fantastických, až sci­fi příběhů. Tušíte, co se může stát, když dostanete kosmickou chřipku? Nebo když socha sv. Václava přistane na cizí planetě?

Rudolf Těsnohlídek

Vrba zelená (1925)

Již jsme vydali:

Liška Bystrouška; Nénie;

Paměti českého polárního lovce a zlatokopa (editorem)

Spisovatel, básník, dramatik, novinář a překladatel – tím vším byl Rudolf Těsnohlídek (1882–1928). Ačkoli pocházel z Čáslavi, je jeho tvorba nejvíce spjata s Brnem, kde dlouhá léta žil a pracoval (a také bohužel tragicky zemřel). Pro Lidové noviny tu napsal na tisíc soudniček a mnoho dalších textů inspirovaných městem a jeho obyvateli, včetně příběhů na pokračování. Nejznámější z nich je jeho pohádková bajka Liška Bystrouška (1920), inspirovaná brněnskou přírodou a doplněná ilustracemi Stanislava Lolka, později zhudebněná Leošem Janáčkem. Poněkud méně známý je jeho výlet do říše sci­fi, fantasticko­groteskní román Vrba zelená zasazený do Brna 30. století. Hypnotizér pošle čtyři muže z roku 1924 do roku 2924 a pánové se nestačí divit, jak se civilizace proměnila. Život v přírodě kombinovaný s všelijakými vynálezy, prohození mužských a ženských rolí, a ještě prakticky nový jazyk. Troufnete si na brněnštinu 30. století? Slovníček přiložen…

Dále vydáme:

Bizarní povídky

E. T. A. Hoffmann

Zlatý hrnec (1814)

Německý romantický spisovatel Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann (1776–1822), známější pod pseudonymem E. T. A. Hoffmann (A jako Amadeus), bývá často označován za jednoho z průkopníků žánru fantastiky a hororu. Mystika, pohádkové motivy, fantaskní svět propletený se světem reálným, hrůzostrašné příběhy i kapka satiry; nechybí ani dobrodružné zápletky a napětí… To je Hoffmannův recept, kterým oslovil čtenáře a inspiroval i takové autory, jako byli E. A. Poe, Ch. Baudelaire nebo F. Kafka. Zlatník, který zabije každého, kdo si od něj něco koupí, kocour, který sepisuje své postřehy ve verších, děsivý Pískař přinášející sny… Jeho příběhy se často odehrávají na pokraji šílenství a neuvěřitelnosti. V Hoffmannově tvorbě ale nechybí ani magické příběhy pohádkově něžné, jako je například slavný Louskáček a Myší král. Pohádkový námět má také fantaskní novela Zlatý hrnec, kouzelný příběh o síle fantazie, který prý Hoffmann považoval za jedno ze svých nejlepších děl.

Karel Švanda ze Semčic

Fantastické povídky (1892)

Byť se jedná o poněkud pozapomenutého autora, na jeho příjmení můžete i dnes snadno narazit, stačí se projít po Smíchově… či si zajít do divadla. Švandovo divadlo už sice více než sto let rodině Švandů nepatří a názvů za tu dobu vystřídalo mnoho, ale nakonec se vrátilo ke jménu svého zakladatele, divadelního ředitele Pavla Švandy. Syn Karel (1867–1928) pokračoval v otcových šlépějích a divadlo na konci 19. století také vedl, stihl si ale vyzkoušet i další profese. Pracoval jako policejní úředník (vyhodili ho, protože údajně pustil k vydání problematické Písně otroka Svatopluka Čecha), překládal (například právě Zlatý hrnec E. T. A. Hoffmanna) a věnoval se také vlastní literární tvorbě, která soudobou kritiku příliš neokouzlila, byť obsahovala spoustu fantaskních prvků – bylo mu mimo jiné vyčítáno, že si je vypůjčil odjinud, často právě od Hoffmanna. I tak nám ale Švanda poskytl spoustu materiálu, nad kterým se dodnes můžeme zasnít a vychutnat si tak fantastiku konce 19. století.

Teréza Nováková (1853–1912)

Teréza Nováková se zapsala do historie více způsoby: jako spisovatelka – autorka venkovských románů, jako etnografka, jako matka literárního historika Arne Nováka… Pocházela z pražské česko­německé rodiny, po svatbě se s manželem přestěhovala do Litomyšle. Láska k východočeskému kraji se v ní rodila postupně, nejprve pro ni nebylo snadné Prahu opustit, ale brzy si východní Čechy zamilovala. I po návratu rodiny do Prahy se do kraje často vracela. Sbírala kroje, výšivky a keramiku a sepisovala (nejen) o těchto lidových krásách národopisné studie. Do východočeského kraje také zasadila svá stěžejní prozaická díla. A nezapomeňme ani na její roli v dějinách českého feminismu: od mládí se ve stopách Karolíny Světlé účastnila ženského hnutí, psala do časopisů pro ženy a zasazovala se o práva žen na vzdělání a volební právo.

Děti čistého živého (1909)

Inspirována vyprávěním o sektě adamitů plánovala Nováková napsat povídku, nakonec ale z tohoto námětu vzešel její nejrozsáhlejší román. Děj se odehrává v okolí Proseče, kde Nováková ke konci života žila, a jednotlivé postavy jsou inspirované skutečnými lidmi, které tu znala. Titulními hrdiny jsou příslušníci náboženské sekty, která neuznává žádnou církev a hledá dobro, spravedlnost a bratrství na zemi. Bratří a sestry věří v princip dobra obsažený v lidském srdci, v „čistého živého“, a doufají, že cestu k vyššímu životu najdou pomocí poznání. Konflikt tvrdého světa s jejich ideály ale často končí tragicky. V kontrastu s těmito hloubavci pak stojí lidé více praktičtí, „děti světa“, které věří spíše v peníze. Nadčasové, co říkáte?

Doporučujeme:

„V ducha věřím, jsa sám z ducha! V každém

člověku duch jest, který nás spravuje a utěšuje, bez něho nic nejsme.

Bůh duch jest v nás, jest v celém světě, celý svět jím se hýbe a spravuje a my jsme v něm.“

Dále vydáme: Jiří Šmatlán; Na Librově gruntě; Jan Jílek; Drašar

Jan Opolský (1875–1942)

Téměř zapomenutý autor, jehož dílo v posledních letech znovuožívá v literárním povědomí. Jan Opolský představuje osobitý zjev českého symbolismu – krajina jeho básnické duše je snem s tragickými tóny a zejména jeho první sbírku, Svět smutných, přijala dobová kritika s nadšením. Melancholické naladění jeho veršů a především lyrizovaných próz je probarveno i jeho vztahem k výtvarnému umění, který se odrazil také v jeho zájmu o krásu knih (většina jeho prací vyšla v bibliofilských edicích). Opolského texty byly po jeho smrti vydávány jen zřídka, své čtenáře si ale stále nachází. Před lety jeho dílem s oblibou listovali mimo jiné Jiří Orten, Karel Toman nebo Jakub Deml, dnes patří k jeho příznivcům například Václav Cílek, známý geolog a spisovatel.

Svět smutných (1899)

Nálada

Dva černí ptáci k horám veslovali nad mírně zšedlou pozdní krajinou, z podivných míst se děti bujně smály a měsíc teskný brouzdal bařinou.

Z luk pozvedly se měkkých můrek šiky nad meze kosmaté, jež páchly kořenitě, potoků drobné rozběhly se vzlyky a z neznáma zas zavýskalo dítě.

Čís tóny zněly chvějně vibrujíce jak rokot zvonů ve vzdálených vsích a s nebes různě zadřímaly svíce… Pak večer ztich’ jak v kápi věčný mnich.

„Jeden z rodu melancholiků, plachý, teskný a intuitivní snivec, který zná život mrtvých věcí, řeč němoty, smysl podvědomého a temného, narážky a signály predestinace a celý strašný úžas toho snu, jímž je život…“ (F. X. Šalda)

Již jsme vydali: Čtení z hvězd a obelisků; Hrst ironie a satiry; Klekání; Upír a jiné prósy

Dále vydáme: Hory a doly a lesy

Doporučujeme:

Fráňa Šrámek (1877–1952)

„Ani hříšník, ani spravedlivý. Nade mnou v nebi radost nebude…“ Tímto dvojverším začíná sbírka Života bído, přec tě mám rád, první soubor veršů Fráni Šrámka, jednoho z generace básníků „života a vzdoru“. Radost z tohoto synka berního úředníka ze Sobotky nemělo především rakouské mocnářství, které bujného básníka, prozaika, dramatika a hlavně buřiče s anarchistickým a antimilitaristickým postojem za jeho básně několikrát poslalo vychladnout do vězení. Naštěstí vždy jen na pár týdnů, a Šrámek si z těchto zážitků navíc odnesl další inspiraci (část básní sbírky Modrý a rudý vznikla právě ve vazbě). A jeho dílo (na rozdíl od Rakouska­Uherska) přetrvalo dodnes.

Doporučujeme:

Curriculum vitae

Na doktora studoval jsem, tatík po tom toužil, císař pán, ten vzpomenul si, abych jemu sloužil, a ty zas chceš, moje milá, bych se pro tě soužil.

Tatík lomil rukama, já nelámal hlavu, císař pán mi nechal ujít jenerálskou slávu, co moh ztratit, ztratil jsem, s tebou ztratím hlavu.

Moji milí profesoři, já vás pozdravuju, také na vás, pane hejtman, s kletbou pamatuju, pro tebe se, moje milá, k smrti umiluju…

Dále vydáme:

Modrý a rudý; Splav; Léto; Měsíc nad řekou; Stříbrný vítr; Tělo

Života bído, přec tě mám rád (1905)

Jiří Kolář (1914–2002)

„Zdá se, že experiment a odvaha v umění je pro falešně myslící lidi mnohem nebezpečnější než cokoli jiného. Začni přemýšlet po svém a jsi nebezpečnější než cokoli, co lze vyrobit. Všechna moc umění, a literatury především, spočívá opravdu jen v posunutí něčeho do nového pole vnímání.“ Komunistický režim ztížil život řadě umělců. Jedním z nich byl i Jiří Kolář, člen Skupiny 42, velký experimentátor na poli poezie a mistr koláže slovní i výtvarné. Oficiální vydávání mnoha jeho děl zablokovala cenzura (za Prométheova játra byl zatčen a uvězněn), jeho texty se proto šířily hlavně pomocí samizdatu. Proslul také jako mecenáš: úspěch jeho výtvarného díla v zahraničí mu umožnil finančně podporovat další české umělce, a v této aktivitě neustal ani v exilu.

Křestný list (1941)

Až jednou zubatá

Až jednou zubatá nahmátne to „Hajdy“

A drajdy rajských jablek rtů zardí

V záhrudí oken mých očí burcujících

Smích pípne v hrachu pod koleny snů

Až jednou „Počkej až nebudu“ mi z lesa Rosa zažvatlá „Jiříčku máš hlad“

Hmat vydrbe smuteční pásku slovem

A skokem u mne bude réva

— — — snad někdo nepřišel

A neuzřel Jdi dýmko vzbuď svíce

„Jsme přinuceni mlčet a na druhé straně jsme nebezpeční svým mlčením; jako kdyby cítili, co se s námi děje, že nám není třeba mluvit, abychom řekli své.“ (Jiří Kolář)

Doporučujeme:

Dále vydáme: Dny v roce; Limb a jiné básně; Mistr Sun o básnickém umění; Návod k upotřebení; Nový Epiktet; Očitý svědek; Odpovědi; Ódy a variace; Prométheova játra; Sedm kantát; Vršovický Ezop

Radek Malý (* 1977)

Literární vědec, překladatel, básník a autor knih pro děti. Procházku literární historií uzavíráme s autorem současným – olomoucký rodák Radek Malý již ale také v české literatuře zanechal velkou stopu. A to jak množstvím děl (a jeho tvorba se stále utěšeně rozrůstá), tak i počtem sklizených ocenění. Cena Jiřího Ortena (2003, sbírka Vraní zpěvy), Magnesia Litera za poezii (nominována byla již jeho prvotina Lunovis, cenu získal v roce 2006 za Větrní), porotce (a nejen je) si získala také jeho tvorba pro děti (2012 Magnesia Litera za knihu pro děti a mládež a Zlatá stuha). A jistě ještě řadu trofejí posbírá. Největší cenou jsou ale spokojení čtenáři…

Větrní (2005)

Pod Prahou

Ó eskalátor Ten my v Olomouci máme jen v jediným obchodním domě

A když jsme jste byli malí taky jste se ptali a mami co je tam dole tam pod nima?

Tak blízko jsme si jeden živý zástup Tak cizí jsme si Ukončete nástup

Přece i tady teče ponorná řeka z člověka do člověka

„Má vznosný i do prostoty vzhlížející jazyk, témata jsou každodenní, zvláštní i s nádechem osudovosti. Malý je básník rodem, směřováním, úsilím. Jistě jeden z nepochybných a nejvýraznějších talentů, jaké má česká poezie prvního desetiletí 21. století.“ (Z komentáře k udělení ceny Magnesia Litera za poezii, 2006)

Doporučujeme:

Dále vydáme: Lunovis

•• BLATNÝ Lev • Housle v mrakodrapu; Povídky z hor •• CONSTANT Benjamin • Adolf

•• DVOŘÁK Arnošt • Husité; Bílá hora; Matěj Poctivý •• HERMANN Ignát • Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku •• CHEVALLIER Gabriel • Babylon; Lázně

•• KAMEN Jiří • Štěstí pod míru •• KRUŠINA ZE ŠVAMBERKA Josef • O čerchmantovi a jiných věcech podivných čtení kolikeré •• LUKAVSKÝ Josef • Satanova prohra

•• MONTESQUIEU Charles Louis de Secondat • Perské listy •• RYPL Václav • Synové nebes

•• SAINT-EXUPÉRY Antoine de • Letec a živly •• SCHÄFER Otomar • Vtělení Pampylasovo •• SCHNITZLER Arthur • Anatol •• SUE Eugène • Tajnosti pařížské

•• SUMÍN Jiří • Povídky skoro neuvěřitelné •• ŠIKTANC Karel • Horoskopy; Mariášky; Město jménem Praha •• TWAIN Mark • Život na Mississippi •• VAVREČKA Lukáš • Dej holce jméno; Ztracená generace •• WYSPIAŃSKI Stanisław • Varšavanka •• ZOLA Émile • Člověk bestie ••

Jak stáhnout e­knihu

E­knihy vybírejte na stránce E­knihovna.cz

• Najdete na ní také žánrové a tematické výběry.

• Přehled všech dostupných e­knih se otevře po kliknutí na odkaz VŠECHNY E­KNIHY (zcela nahoře) či VÍCE (na stejném řádku zcela vpravo).

• Při výběru vám může pomoci filtr UPŘESNIT HLEDÁNÍ.

• Podrobnosti o vybraném titulu naleznete po kliknutí na obálku knihy.

• Kliknutím na tlačítko ZÍSKAT u vybraného titulu zobrazíte nabídku formátů ke stažení nebo k prohlížení on­line.

• Zvolte vhodný formát pro vaše zařízení: PDF na monitory, EPUB pro čtečky, tablety a telefony, PRC pro čtečky Kindle.

www.e­knihovna.cz

BOOKPORT

Nové rozšíření nabídky e­knih zdarma.

On­line přístup k výběru beletristických i populárně­naučných titulů na platformě BOOKPORT, které MKP předplatila pro své stávající i nově registrované čtenáře.

Podrobný návod na on­line registraci čtenáře MKP a na využití nabídky BOOKPORT najdete na webu MKP.