TEXT B1

Naši čtyři __uzikanti zasedli za stůl, vzali zavděk tím, co zbylo, a jedli, jako by __ěsíc sousto neviděli. Když se nasytili, zhasli světlo a každý ulehl podle svého pohodlí. Kocour se stulil u teplých kamen, __es za dveřmi, __sel na smetišti, __ohout vylétl na střechu a všichni utrmácení dlouhou cestou brzy usnuli.

Minula půlnoc a __oupežníci z dálky viděli, že už se v __omě nesvítí. A protože neslyšeli ani žádný rámus, řekl jejich __ejtman: „Snad jsme přece jen nemuseli vzít rovnou nohy na ramena,“ a hned jednomu z __oupežníků přikázal, aby se vrátil a domek prohledal. Zvěd se znovu ujistil, že je všude ticho, a vkročil do kuchyně, aby rozžal lampu. Vtom ve tmě zahlédl dvě žhnoucí tečky a v domnění, že jsou to doutnající uhlíky, přiložil k nim sirku. Byly to však oči rozespalého __ocoura a tomu nebylo do žertů. Skočil loupežníkovi do obličeje a celého ho poprskal a poškrábal. __oupežník se lekl, rychle se přemístil k zadním dveřím, ale tam na něj skočil __es a kousl ho do lýtka. Nakonec se přece dostal ven, jenže to vzal kolem __metiště, kde ho osel zadní nohou vydatně kopl. Hlukem se probudil i __ohout na bidýlku a začal křičet:

„Kykyryký! __ykyryký!“

Loupežník vyběhl ze vrat, upaloval zpátky k hejtmanovi a hlásil:

„V sednici je hrozná __arodějnice, prskla na mě a dlouhými nehty mě celého poškrábala. U dveří hlídá chlap s dýkou, ten mi málem probodl nohu, na dvoře mě nějaká __erná nestvůra praštila klackem a nahoře na střeše sedí soudce a volá na ty dole:

„Chyťte lotry! Chyťte lotry!“

„Tak myslím, že bychom měli koukat, abychom byli rychle pryč.“ Ostatní loupežníci souhlasili, a nejen že odtáhli, dokonce se od té noci domku širokým obloukem vyhýbali. Zato našim muzikantům se v něm tak zalíbilo, že si druhý den na __rémy už ani nevzpomněli.

(Literatura 12, str. 236–237)