TEXT E2

Když byla Popelka tak nastrojená, nastoupila do kočáru. Kmotra jí kladla na srdce, aby se nezdržela déle než do půlnoci, protože pak se její kočár zase promění v tykev, koně v myšky, kočí v krysu, lokajové v ještěrky a její šaty budou vypadat jako předtím.

E2

Slíbila tedy své kmotře, že nezapomene opustit ples před půlnocí. Odjela, radostí celá bez sebe. Když princi oznámili, že přijela vznešená princezna, kterou vůbec nikdo nezná, běžel ji honem uvítat.

E2

Nabídl jí ruku, aby mohla lépe vystoupit z kočáru, a uvedl ji do sálu, kde byli všichni hosté. Zavládlo naprosté ticho, všichni přestali tancovat, i housle zmlkly – tak byli všichni zaujati neuvěřitelnou krásou neznámé.

E2

Bylo slyšet jen zmatený šepot: „Ach, ta je krásná!“

Sám král, který už nebyl žádný mladík, nemohl z ní spustit oči a řekl tiše královně, že už dávno neviděl tak krásnou a milou osobu. Všechny dámy si pozorně prohlížely její účes a její šaty, aby si již zítra mohly pořídit něco podobného v naději, že seženou dostatečně pěkné látky a šikovné švadleny. Princ ji usadil na nejčestnější místo a vzápětí ji vyzval k tanci.

E2

Tančila s takovým půvabem, že ji všichni museli obdivovat ještě více. Na stoly přinesli tu nejvybranější krmi, ale princ se ničeho ani nedotkl – nemohl od neznámé krásky odpoutat svůj zrak.

Konec textu E2

Text F2

Popelka si šla sednout vedle svých sester a složila jim spoustu poklon. Dala jim část pomerančů a citrónů, které dostala přímo od prince, což je velmi udivilo. Přece se vůbec neznaly! Když se tak spolu bavily, zaslechla Popelka hodiny odbíjející tři čtvrtě před půlnocí.

F2

Hluboce se uklonila všem přítomným a utekla tak rychle, jak jen mohla. Sotva se vrátila domů, vyhledala svou kmotru, a když jí poděkovala, řekla, že by si moc přála jít zítra zase na ples, protože princ ji o to žádal.

F2

Pak vyprávěla své kmotře, co všechno se na plese odehrálo, ale to už její sestry bušily na dveře.

Popelka jim šla otevřít.

„Copak, že jdete tak pozdě?“ řekla jim. Přitom zívala a protahovala se, jako by se právě probudila. Ve skutečnosti neměla ani trochu chuť jít spát od chvíle, kdy sestry opustila.

F2

„Kdybys byla na plese,“ řekla jí jedna ze sester, „taky by ses nenudila. Přišla tam nejkrásnější princezna, jakou kdo kdy viděl. Byla na nás velmi milá a dala nám pomeranče a citróny.“

Popelka byla radostí bez sebe.

F2

Chtěla vědět, jak se princezna jmenovala, ale ony jí odpověděly, že ji nikdo neznal, že princ z ní byl celý pryč a že by býval dal cokoli na světě, jen kdyby se dozvěděl, kdo to je.

Popelka se usmála a řekla jim:

„To byla opravdu tak krásná? Ach bože, jak jste šťastné! Nemohla bych ji také vidět? – Škoda!“

Konec textu F2

Text G2

Nazítří obě sestry zase odjely na ples – a Popelka také. Byla ještě nádherněji oblečená než poprvé.

G2

Princ se stále točil kolem ní a nepřestával jí říkat milá slůvka a skládat komplimenty.

Mladá slečna se proto ani chviličku nenudila, a tak brzy zapomněla, co jí kmotra kladla na srdce.

G2

Když začala odbíjet půlnoc, myslela nejdříve, že je teprve jedenáct. Pak se ale zvedla a utíkala pryč rychle a lehce jako laň.

G2

Princ ji pronásledoval, ale chytit ji nedokázal. Nechala však z nohy sklouznout skleněný střevíček, který princ zvedl a pečlivě uschoval.

G2

Popelka přiběhla domů celá udýchaná, bez kočáru, bez lokajů a ve svých starých ošklivých šatech. Z celé bývalé vznešené krásy jí nezbylo nic než jeden z jejích střevíčků, stejný, jako byl ten, který nechala sklouznout z nohy.

Konec textu G2

Text H2

Když byla tázána stráž u vrat královského paláce, jestli někdo viděl odcházet princeznu, jeden strážný odpověděl, že neodešel nikdo, jen uboze oblečené děvče, které vypadalo spíš na venkovanku než na šlechtičnu.

H2

Když se její dvě sestry vrátily z plesu, Popelka se jich vyptávala, jestli se dobře pobavily a zda tam byla i ta krásná dáma.

H2

Řekly, že ano, ale že utekla, když odbíjela půlnoc, a to tak spěšně, že ztratila cestou jeden ze svých skleněných střevíčků, nejkrásnějších na světě.

H2

A princ ho prý zdvihl a díval se potom na něj po celý zbytek plesu. Určitě byl velmi zamilovaný do té, které malý střevíček patřil. Měly pravdu.

H2

O několik dní později nechal královský syn vytroubit, že si vezme za ženu tu, která skleněný střevíček obuje.

Konec textu H2