TEXT D1

„Jsem velmi nemocný a s velkou námahou jsem k tobě došel. Buď tak hodn__ a řekni mi, co mě čeká v budoucnosti.“

„Zemřel bys, kdybys za mnou nepřišel. Ale protože jsi podnikl tak dlouhou cestu, uzdravíš se a zbohatneš.“

Po této předpovědi se muži začalo dař__t lépe a zanedlouho se zcela uzdravil. Poděkoval astrologov__ a požádal ho:

„Rád b__ch se s tebou poradil jménem mých přátel, s nimiž jsem se potkal na cestě.

V jedné zem__ je od narození němá královská dcera. Víš, jak jí pomoci?“

„To není obtížné,“ řekl astrolog. „Ať král dovol__ své dceři provdat se za prvního člověka, se kterým promluví, a ona se rychle uzdraví.“

Muž pokračoval: „U řek__ jsem se sešel s krokodýlem. Prosil mě, abys mu poradil. Nemůže se ponořit pod vodu.“

„Krokodýl má v hlavě zasazený kámen s kouzelnou mocí. Až bude odstraněn, bude se moci ponořit pod vodu.“

„Také jsem se sešel s hadem, který tě žádá o pomoc. Žije v hromadě kamení a nemůže to m__sto opustit. Proč tomu tak je?“

„I to je jednoduché,“ v__světloval astrolog. „Had tam musí střežit velký rubín. Až bude rubín odstraněn, dostane se, kam bude chtít.“

A muž nezapomněl poradit se ani o duchu, který střež__ banyán. Ptal se, proč nemůže strom opustit. Astrolog řekl:

„Pod stromem je hrnec plný zlata, který mus__ hlídat. Až bude poklad odstraněn, duch stromu bude osvobozen a může strom opustit.“

Muž věnoval pozornost každému slovu, které astrolog řekl, a v__dal se na cestu k domovu.

(Zjistěte, kde na světě roste banyán a na jakém ovoci si díky němu můžeme pochutnat.)

(Literatura 14, str. 27–28)

Text A2

Byl jednou jeden vznešený pán a ten se podruhé oženil. Jeho nová paní byla ta nejnadutější a nejpyšnější, jakou kdo kdy viděl.

A2

Měla dvě dcery, které byly zrovna takové a ve všem se jí podobaly. Její muž měl rovněž dcerku, ale ta byla tak milá a dobrotivá, že jí rovné nebylo. Byla po své vlastní matce, která byla tím nejlepším člověkem pod sluncem. Ještě neskončily svatební oslavy a macecha dala průchod své špatné povaze.

A2

Nemohla totiž vystát přednosti toho děcka, vedle něhož působily její dcery ještě odporněji. Naložila na děvče hned ty nejsprostší domácí práce: muselo mýt špinavé nádobí a drhnout schody, voskovat a leštit podlahy v salónu macechy a v komnatách svých sester.

A2

Přespávat muselo až kdesi nahoře v podkroví na staré slámě, zatímco jeho sestry pobývaly v pokojích s naleštěnými parketami, spaly v postelích nazdobených podle poslední módy a mohly se zhlížet ve velikých zrcadlech, kde se viděly celé od hlavy až k patě.

A2

Ubohé děvče to všechno trpělivě snášelo a ani svému otci si nestěžovalo. Bálo se, že by mu huboval, protože ve všem podléhal své ženě. Když skončilo svou práci, odpočívalo v koutku u krbu, a proto dívce všichni v domě říkali Popelice. Jen mladší z obou jejích sester, která přece jen nebyla tak nevlídná jako ta starší, jí říkávala Popelka.

Konec textu A2

Text B2

Avšak Popelka, i když byla oblečená jen v ubohých hadrech, byla stokrát krásnější než její sestry navlečené do těch nejnádhernějších šatů. I stalo se, že královský syn uspořádal ples, na který pozval všechny vznešené osoby. Naše dvě slečinky byly rovněž pozvány, protože jejich rodina měla v té zemi významné postavení.

B2

To je velice potěšilo, a tak věnovaly všechen čas vybírání šatů a účesů, které by jim co nejvíce slušely. Pro Popelku to znamenalo jen další trápení, neboť musela žehlit sestrám prádlo a plizovat jim rukávy. V domě se mluvilo jenom o šatech.

B2

„Já,“ řekla mladší sestra, „si vezmu ty z rudého sametu s anglickými doplňky.“

„Já,“ řekla starší sestra, „si obleču docela obyčejnou sukni, ale přes ni si vezmu pláštěnku se zlatými květy a diamantový pás, který není zrovna nejhorší.“

B2

Poslaly pro známou kadeřnici, aby jim udělala lokýnky, a nakoupily mušky na tváře a všelijaké jiné ozdoby u těch nejlepších řemeslníků a obchodníků.

B2

Zavolaly Popelku a chtěly znát její názor, protože měla dobrý vkus. Popelka jim dávala jen ty nejlepší rady a nabídla se, že dokončí jejich účesy, což ony rády přijaly.

Konec textu B2

Text C2

Když je česala, vyptávaly se: „Popelko, jestlipak bys také nechtěla jít na ples?“ „Ach, slečny, vy se mi posmíváte, to přece není nic pro mne.“

C2

„Máš pravdu, to by se všichni nasmáli, kdyby viděli, že Popelice jde na ples!“ Jiná by jim alespoň pocuchala vlasy, ale ne tak Popelka. Bylo to dobré děvče, a tak udělala vše, aby jejich účesy byly co nejkrásnější.

C2

Sestry byly radostí tak bez sebe, že dva dny nepozřely ani sousto. Potrhaly víc než tucet šněrovadel, protože chtěly mít co nejútlejší pasy, a jen se neustále otáčely před zrcadlem. Konečně nastal ten šťastný den. Odjely na zámek a Popelka se za nimi dívala, dokud nezmizely z dohledu. Pak se rozplakala.

C2

Její kmotra, když viděla, že pláče, se jí zeptala, co se jí stalo.

„Já bych ráda… Já bych ráda…,“ plakala hořce bez přestání.

Její kmotra – byla to víla – jí řekla:

„Ty bys asi chtěla jít na ples, že?“

„Ach bože, ano,“ vzdychala Popelka.

„Tak dobře. Když mě poslechneš,“ řekla jí kmotra, „pomohu ti.“

C2

Vzala ji do svého pokoje a pravila: „Jdi na zahradu a přines mi odtud tykev.“

Popelka nechápala, jak by jí mohla tykev pomoci dostat se na ples, ale přesto našla tu nekrásnější a přinesla ji kmotře. Kmotra ji vydlabala, až z ní zbyla jen slupka, pak vzala kouzelnou hůlku a proměnila tykev v nádherný zlatý kočár.

Konec textu C2

Text D2

Pak se šla podívat do své pastičky na myši a v ní našla šest zdravých myšek. Řekla Popelce, aby lehce nadzdvihla záklopku pastičky a každé myšky, která odtud vyběhne, se dotkla hůlkou.

D2

V okamžiku se myšky proměnily v pěkné koně, a tak zde za okamžik stálo šedivě grošované šestispřeží. Ale z čeho pořídit kočího, si kmotra nevěděla rady. „Půjdu se podívat do pasti do stáje,“ řekla Popelka, „jestli tam není chycená krysa. Uděláme z ní kočího.“

D2

„Máš pravdu,“ pravila kmotra, „jdi se tam podívat.“ Popelka přinesla past a v ní byly tři velké krysy. Víla vybrala jednu z nich, tu, která měla nejsilnější fousky, a udělala z ní tlustého kočího, který měl ten nejkrásnější knír, jaký kdo kdy viděl. Potom jí řekla:

„Teď jdi na zahradu a tam najdeš za kropicí konví šest ještěrek. Přines mi je.“

D2

Když je Popelka přinesla, víla z nich svou hůlkou vykouzlila šest lokajů ve zdobných livrejích a ti hned naskákali na zadní stupátko kočáru, zatvářili se vznešeně, a tak vypadali, jako by odjakživa nebyli ničím jiným než lokaji. Nakonec řekla víla Popelce:

„Tak vidíš! Jsi spokojená, že můžeš jet na ples?“

„Ano, jsem. Ale copak tam mohu jít v těchhle ubohých šatech?“

D2

Kmotra se jí jen lehce dotkla svou kouzelnou hůlkou a v tom okamžiku se její šaty proměnily v nádherný oděv ze stříbrného a zlatého sukna zdobeného drahokamy. Pak jí dala pár skleněných střevíčků, těch nejkrásnějších na světě.

Konec textu D2