Adventní kletba by Nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondruška ADVENTNÍ KLETBA Hříšní lidé Království českého

Odpovědná redaktorka Olga Poulová Grafická úprava PT MOBA Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Autorská spolupráce Alena Vondrušková Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2014 www.mobaknihy.cz

ISBN 978-80-243-6509-1

VLASTIMIL VONDRU·KA

aneb tfii zloãiny, které rozfie‰il královsk˘ prokurátor Oldfiich z Chlumu

Mému nejmilej‰ímu literárnímu detektivovi staroãínskému soudci Ti

Pí‰e se druhá polovina 13. století. âeské království patfií k nejmocnûj‰ím v Evropû. Právem, ale také s trochou závisti oznaãují souãasníci ãeského krále Pfiemysla II. Otakara „králem Ïelezn˘m a zlat˘m“. Kutnohorské doly chrlí neuvûfiitelné mnoÏství stfiíbra. Obávaná ãeská vojska poráÏejí v krvav˘ch bojích nejednoho nepfiítele. âesk˘ král soupefií s Habsburky o titul fiímského císafie. Za pozlátkem slávy se v‰ak skr˘vají trhliny. Doma, v âeském království, zápasí Pfiemysl II. Otakar s vlastní odbojnou ‰lechtou. Páni si za ãasÛ jeho pfiedkÛ aÏ pfiíli‰ zvykli na slabou vládu a nyní jim pevná ruka vadí. Bojují kaÏd˘ s kaÏd˘m a v‰ichni spoleãnû proti králi. V‰em jde o jediné – ovládnout co nejvût‰í majetek, urvat pro sebe co nejvíce moci. Je to doba nebezpeãná a neklidná. Aby upevnil svou moc, buduje panovník nová královská mûsta a také hrady. Jedním z nich je i nedávno zaloÏen˘ Bezdûz v severních âechách. V˘stavbou hradu a dohledem nad odbojnou oblastí je povûfien mlad˘ královsk˘ prokurátor Oldfiich z Chlumu. Zastupuje panovníka, velí královské vojenské posádce, vybírá danû, stará se o bezpeãnost na cestách a také hájí zemské právo. Vy‰etfiuje hrdelní zloãiny, soudí a vyná‰í rozsudky. I kdyÏ v‰echny své povinnosti plní jistû svûdomitû, vyniká pfiedev‰ím pfii fie‰ení detektivních pfiípadÛ.

OSOBY Hlavní postavy Oldfiich z Chlumu – královsk˘ prokurátor a správce hradu Bezdûzu Ota ze Zástfiizlí – pano‰ královského prokurátora

Osoby z Pfiípadu Hroznatova pokladu Sezama z Kra‰ova – pán hradu Sever˘n – pfievor klá‰tera v Teplé Lutold – mnich klá‰tera v Teplé rytífi Laufiím – majitel koÏlanské tvrze Johanides – neãtinsk˘ zeman Bohuslav – hradní kaplan Osoby z Pfiípadu ztraceného studenta Jindfiich – záhadn˘ student paní Guta – manÏelka Sezamy z Kra‰ova Bu‰ek – syn Sezamy z Kra‰ova Beatus – mnich klá‰tera v Plasech Bonifác – kejklífi Magdalena – dûveãka Osoby z Pfiípadu nepoctivé kuchafiky Hanu‰ – kra‰ovsk˘ purkrabí Eli‰ka – hradní lazebnice Jakub – hradní ‰enk˘fi Heda – kuchafika a ‰enk˘fiova manÏelka

I. KAPITOLA

Toho roku si dal BÛh s pfiíchodem zimy na ãas. Po svatém Martinu trocha snûhu sice napadla, ale bílé vloãky se záhy promûnily v bláto. Zaãal advent a zemû byla jako na zaãátku kaÏdé zimy pfiichystaná k odpoãinku. Ale sníh stále nikde. Holá strni‰tû se podobala tváfiím vyhublého a neholeného starce, kter˘ ãeká na smrt jako na spasení. JenÏe ta ne a ne pfiijít. Pah˘ly stromÛ bez listí trãely k nebi podobné pafiátÛm kostlivce. Nic není truchlivûj‰ího neÏ prosincová krajina bez snûhu. Ráno na svatou Barboru zaãaly ve vzduchu poletovat nepatrné snûhové vloãky, které se pomalu sná‰ely z ‰ediv˘ch oblakÛ. Trochu se ochladilo, ale mráz nebyl nijak siln˘. Nic nevûstilo zmûnu poãasí. Královsk˘ prokurátor Oldfiich z Chlumu vyrazil se svou druÏinou záhy po ranní m‰i na cestu do cisterciáckého klá‰tera v Plasech. Ale je‰tû pfied Liblínem, kde chtûl pfiebrodit Berounku, se poãasí ve chvilce prudce zmûnilo. Setmûlo se, jako by ani nebylo poledne. Pfiihnal se siln˘ vítr a citelnû se ochladilo. Vzápûtí zaãalo snûÏit. Nejprve jen lehce chumelilo, ale vloãek rychle 7

pfiib˘valo, aÏ se z nebe sypaly husté závoje snûhu. Ledové krupiãky bolestivû ‰lehaly do nechránûn˘ch obliãejÛ. Zesílil vítr, kter˘ zlovûstnû huãel údolím, jehoÏ zalesnûné svahy svíraly fieku. „V tomhle poãasí, pane královsk˘ prokurátore, pfies brod nepfiejdeme,“ snaÏil se vichfiici pfiekfiiãet mnich v bílém plá‰ti, kter˘ druÏinu vedl. S velikou námahou pokraãoval: „O nûco v˘‰e po proudu u Kozojed je na‰tûstí malá dfievûná lávka. Vozy by sice po ní pfiejet nemohly, pro nû je moc úzká. Ale pfiejít pû‰ky se pohodlnû dá. V‰ichni jedeme na koních. Staãí, kdyÏ u ní sesedneme a konû pfievedeme za uzdy. Sice nás to zdrÏí, ale jinak to pfies fieku nepÛjde.“ Malá druÏina královského prokurátora musela v‰ak z koní sesednout mnohem dfiíve, neÏ si mnich myslel. Vichfiice zasílila natolik, Ïe se v sedle pokraãovat nedalo. Vojáci se zahalili do plá‰ÈÛ a kolem obliãejÛ si ovázali ‰átky. Jediné, co si nemohli zakr˘t, byly oãi. Na oboãí se usazovaly krupiãky ledu a umrzaly v malinké ostré jehliãky. V‰ichni unavenû klop˘tali vedle sv˘ch koní se sklopen˘mi hlavami. V hlubokém pfiedklonu se krok za krokem probíjeli proti sílící vichfiici. Mûli pocit, kdyby se zastavili, Ïe je divok˘ Ïivel povalí. JenÏe otoãit se a vrátit byl hol˘ nesmysl. Nebylo kam. NejbliÏ‰í osadou pro‰li skoro pfied dvûma hodinami. Pak uÏ putovali jen lesnat˘mi údolími, jeÏ od sebe oddûlovaly holé hfiebeny kopcÛ. Krajina v‰ude kolem byla pustá. Beatus, mnich cisterciáckého klá‰tera, musel napnout v‰echny síly, aby pfiekfiiãel dunûní vichfiice. „Podívejte, tamhle je ten most,“ zvedl unavenû ruku a ukazoval do bílé mlhy pfied sebou. Nejasnû se tam r˘sovala silueta vysokého stromu. 8

KdyÏ pfii‰li blíÏ, nespokojenû se zastavili. MÛstek nevypadal nijak dÛvûryhodnû. Berounka se pod ním s hukotem valila a ‰pinavá voda, která rychle stoupala, naráÏela do opûrn˘ch kÛlÛ. Cel˘ most se s nepfiíjemn˘m skfiípáním chvûl. Mnich v‰ak o nebezpeãí vÛbec nepfiem˘‰lel. Znal tuhle cestu dobfie a kráãel tudy nesãíslnûkrát. Star˘ mÛstek vypadal vÏdycky stejnû chatrnû. Je‰tû nikdy se na nûm nikomu nic nestalo. PokfiiÏoval se a pak vykroãil. Po ztrouchnivûl˘ch prknech pfievedl bez potíÏí konû na druhou stranu. Zastavil se a spokojenû pokynul druÏinû, aby ho následovala. Zvedl ruku s jedním vztyãen˘m prstem. V‰ichni pochopili, Ïe po mostû mají jít po jednom. Královsk˘ prokurátor pfie‰el stejnû snadno a rychle. Za ním se vydal jeho pano‰ Ota ze Zástfiizlí. KdyÏ byl v polovinû mÛstku, ozvala se silná rána, jako by cosi prasklo. Lávka se zachvûla, ale jinak se nestalo nic. Mladík pfiesto znepokojenû zrychlil a konû táhl za sebou skoro jako loutku. Druhého bfiehu dosáhl rovnûÏ bez potíÏí. Ale voják v plá‰ti s erbem ãeského krále, kter˘ ho následoval, u‰el jen nûkolik sáhÛ. Pak se znovu ozval onen nepfiíjemn˘ praskot a vzápûtí se most naklonil. Prohnul se po proudu a hned se vrátil na své místo. Vypadalo to, jako by ho neviditelná ruka napínala stejnû, jako se oh˘bá luk. MÛstek se chvûl a stále rychleji se k˘val do stran. Do rachotu vichru a huãení vody v fiece se tlumenû ozval pfiíkaz Oldfiicha z Chlumu, aby se voják vrátil zpátky. Ale zfiejmû ho nebylo sly‰et. MÛstek se je‰tû jednou prohnul a vzápûtí se s rachotem rozlomil. Prkna a trámy zaãaly padat do proudu ledové vody, která se valila korytem fieky. 9

Voják se v panickém strachu otoãil a chtûl utíkat zpût na bfieh. Ale kÛÀ, kterého za sebou vedl, se spla‰il. Vzepjal se a zaãal bít do vzduchu kopyty. Voják musel pfied ním uskoãit. Pfiepadl pfies naklonûné zábradlí a zfiítil se dolÛ. Siln˘ proud ho uchvátil a odná‰el pryã. Byl to jen mÏik, neÏ zmizel v snûhové mlze, která zakr˘vala v˘hled k zátoãinû Berounky. Koni se v‰ak na lávce podafiilo otoãit a jedin˘m skokem se vrátil zpût do bezpeãí na bfiehu. Nevûfiícnû otáãel hlavou a hledal svého pána. Je‰tû neÏ se dotkl bfiehu, poslední prkna mostu zmizela ve vodû. „Co mÛÏeme dûlat?“ zakfiiãel mnichovi do ucha Oldfiich z Chlumu. „Nic, urozen˘ pane,“ odpovûdûl bled˘ mnich. Tfiásl se na celém tûle a i kdyÏ byl siln˘ mráz, na ãele se mu perlily kapky potu. Je‰tû nikdy nebyl tak blízko smrti. Bylo ‰tûstí, Ïe nad ním BÛh drÏel ochrannou ruku a on pfie‰el bez úhony. „Co znamená nic?“ rozãiloval se Oldfiich. Byl vysok˘, robustní, bradu mûl zarostlou hust˘m vousem a zamraãené oãi si nepfiívûtivû mûfiily men‰ího a obtloustlého mnicha. „Nic znamená, urozen˘ pane, Ïe se zbytek va‰í druÏiny na ná‰ bfieh v téhle vichfiici nedostane. Nebo dopadnou jako ten neboÏák. BÛh aÈ je milostiv˘ jeho du‰i! A na‰im také.“ „Kde je tu nejbliÏ‰í vesnice? Pokud moÏno s hospodou. Musíme se rychle schovat, nebo zmrzneme.“ „Je tu jediná a není zrovna blízko. Jmenuje se Kozojedy. Na návsi je celkem slu‰n˘ zájezdní ‰enk,“ drmolil nervóznû mnich. Oldfiich z Chlumu se pokusil v hluku vichfiice zavolat na své muÏe, aÈ si najdou nûjak˘ úkryt a aÏ bude po 10

v‰em, Ïe se sejdou v Kozojedech. Ale nebylo ho sly‰et. Nakonec tedy rezignovanû pokrãil rameny a spolu s pano‰em a mnichem se vydali pryã od fieky. JenÏe jak se ukázalo, najít cestu ve snûhové vánici nebylo snadné. âerstv˘ sníh pokryl ve vysok˘ch závûjích celou krajinu. Najednou nebylo vidût nic neÏ neporu‰en˘ bûloskvoucí koberec, hladk˘ jako rozbalen˘ ‰tÛãek plátna. Místy ze snûhu vystupovaly stromy, ale v‰e ostatní zapadlo. Vãetnû cesty. Brodili se smûrem, kde doufali najít vytouÏenou osadu. Zapadali do snûhu aÏ po pás a cítili, Ïe jim pomalu omrzají nohy. Netu‰ili, kolik mohlo b˘t hodin, museli v‰ak ujít znaãnou vzdálenost. Potáceli se závûjemi z posledních sil. Nechtûli si to pfiiznat, ale bylo zfiejmé, Ïe zabloudili. Jinak by uÏ dávno museli dorazit do vesnice. Nebyli si jistí, zda se uÏ zaãalo stmívat, nebo jen je‰tû víc zhoustly mraky. Vichfiice kolem huãela s neztenãenou silou a skalnatá zalesnûná údolí kolem se pomalu nofiila do podveãerního soumraku. „Jestli tu rychle nenajdeme nûjaké obydlí, do rána nepfieÏijeme,“ vyhrkl zlostnû pano‰ Ota. Pak popadl mnicha Beata za rameno a zalomcoval jím. „Ví‰ vÛbec, kde teì jsme?“ „Nevím,“ zkrou‰enû pfiiznal cisterciák. Opfiel se o strom a zdálo se, Ïe vyãerpáním upadne na zem. Nebyl na rozdíl od zbyl˘ch dvou muÏÛ zvykl˘ na tûlesnou námahu. Potácel se z posledních sil. „Tohle nemá cenu, Oto,“ fiekl unavenû Oldfiich z Chlumu. „Vidí‰ ty smrky? Tam budeme alespoÀ v závûtfií. Odpoãineme si a poradíme se.“ KdyÏ dorazili k husté hradbû smrkÛ, mal˘ obtloustl˘ mnich padl na zem. Sepjal ruce a zaãal se 11

modlit. „BoÏe, smiluj se nad mou hfií‰nou du‰í,“ nafiíkal. Královsk˘ prokurátor si ho nev‰ímal. Spolu s Otou pfiivázali konû k nejbliÏ‰ímu stromu. Bylo jasné, Ïe motat se dál ve vichfiici by byl nesmysl. Cestu stejnû nemûli ‰anci najít. Kdoví do jakého údolí vlastnû zabloudili. Byla jich tu spousta. Právû kdyÏ se chystali vyhrabat mezi stromy ve snûhu jámu, v níÏ by se pokusili pfieãkat noc, usly‰eli v dunûní vichru zvlá‰tní zvuk. „Co to bylo?“ vyhrkl pfiekvapenû Oldfiich z Chlumu. „Já bych fiekl, Ïe zvuk trouby.“ „Pfiesnû,“ pfiik˘vl Oldfiich z Chlumu. „Takové, co uÏívají stráÏe na hradech. Poãkej,“ vykfiikl a udefiil se dlaní do ãela. „Jsem to ale... V jednom údolí pfii cestû do Plas by mûl b˘t hrad Kra‰ov. ¤íkala mi o nûm moje Ïena Ludmila. Je nûjak vzdálenû spfiíznûná s Hroznatovci, ktefií ho postavili. Ten zvuk sem dolehl z hradu. Musí tu stát nûkde poblíÏ!“ Pfies protesty vyãerpaného mnicha Beata vyrazili dál na cestu. Pro‰li lesem a ocitli se na okraji vysoké skály. Pod nimi se otevíralo úzké, ale hluboké údolí, kter˘m protékal potok a vléval se do Berounky, pfiitékající z druhé strany. Na ostrohu na opaãné stranû údolí se pfiímo proti nim tyãila nad soutokem fiek ponurá silueta hradu s vysokou ‰piãatou vûÏí. Trvalo je‰tû chvíli, neÏ na‰li cestu dolÛ. Pfies potok se pfiebrodili snadno a po ‰iroké pohodlné cestû vystoupili na protûj‰í svah. K hradní bránû se dopotáceli z posledních sil. StráÏn˘ je zfiejmû zahlédl jiÏ dfiíve, protoÏe vrata byla otevfiená. Vjeli do rozlehlého pfiedhradí. Byla tu více neÏ desítka volnû roztrou‰en˘ch obytn˘ch stavení. Chlévy a stodoly stály stranou podél hradeb. V celém pfiedhradí v‰ak byla 12

tma. Nikde ani Ïiváãka. V první chvíli to Oldfiicha z Chlumu zarazilo, neÏ si uvûdomil, Ïe v‰echna okna byla pevnû zakrytá okenicemi. Proto nebylo vidût svûtlo z místností. Vichfiice je‰tû zesílila, takÏe jedin˘ zvuk, kter˘ vnímali, bylo divoké kvílení vûtru, prohánûjícího se po ostrohu. Na zemi leÏela vysoká vrstva snûhu, v níÏ si teprve teì v‰imli úzk˘ch vy‰lapan˘ch cestiãek. Lidé tu tedy nûkde byli, ale v‰ichni zalezli k ohni‰tím. Pfiímo pfied nimi se na mírném svahu tyãila druhá hradba, mnohem vy‰‰í neÏ palisáda kolem pfiedhradí. Zamífiili k ní. Horní hrad oddûloval od pfiedhradí hlubok˘ pfiíkop, vytesan˘ ve skále napfiíã návr‰ím. Pfies nûj vedl padací most k bránû, chránûné z jedné strany vûÏí s fortnou. Z malého okénka se linulo slabé Ïluté svûtlo louãe. Na chvíli se v okénku mihla jakási vousatá tváfi. Královskému prokurátorovi pfiipadala ne zrovna pfiíjemná. Pak se do skuãení vichru ozvalo skfiípûní pantÛ. Ve fortnû se otevfiela malá branka a ven vyhlédl robustní zamraãen˘ muÏ. „Pojìte dál!“ zabruãel. „A co konû?“ namítl pano‰ Ota. Malou brankou mohl projít pouze ãlovûk. A to je‰tû musel sklonit hlavu. „Já se o nû postarám,“ opáãil nerudnû vousáã. „Stáje jsou jen v pfiedhradí.“ ProtoÏe se mu zdálo, Ïe pozdní hosté je‰tû váhají, otrávenû zabruãel: „Tak pÛjdete dál, nebo chcete zÛstat venku?“ Oldfiich z Chlumu rychle pfiehodil uzdu konû pfies kÛl na kraji pfiíkopu. Pfie‰el padací most jako první. Pano‰ Ota a mnich Beatus vzápûtí za ním. Vousat˘ stráÏn˘ poãkal, aÏ budou v chodbû. Pak sundal ze stûny hofiící louã a dvífika zabouchl. 13

Oldfiich z Chlumu se otfiásl. Ta rána znûla dutû, zlovûstnû. Jako by v sobû skr˘vala nevyslovenou hrozbu. Na ãele mu vyrazil pot. Jsem po cestû vyãerpan˘, uklidÀoval se. „Chválabohu, Ïe jsme pod stfiechou. V‰echno lep‰í neÏ spát v takovém poãasí venku v lese. Je‰tû ‰tûstí, Ïe Kra‰ov postavili zrovna tady.“ „Pojìte za mnou,“ usmál se stráÏn˘ kfiiv˘mi ústy, která odhalila zkaÏené zuby. „Ná‰ purkrabí Hanu‰ vás uÏ netrpûlivû oãekává.“

2. KAPITOLA

Hned za horní bránou stálo po pravé ruce rozlehlé patrové stavení. Za ním se tyãila mohutná okrouhlá hradní vûÏ. Po levici bylo vidût nûkolik men‰ích domkÛ pfiilepen˘ch zadní stûnou k hradbû z velik˘ch kamenn˘ch kvádrÛ. Elipsovité nádvofií uzavíral na konci ostrohu dvoupatrov˘ hranol paláce s kaplí, jeÏ byla s palácem spojená dfievûn˘m mÛstkem. V hustém snûÏení v‰ak na nûj nebylo dobfie vidût. StráÏn˘ úsluÏnû svítil louãí na cestu. Ukázal rukou do ‰irok˘ch dvefií po pravici. Vstoupili do patrového kamenného domu. Podlahu rozlehlého mázhauzu tvofiily ‰estihranné ãervené dlaÏdice. Nízkou podlouhlou místnost s klenut˘m stropem z hrubû okfiesan˘ch kamenÛ osvûtloval oheÀ, kter˘ hofiel na kamenném schodu u neomítnuté zaãouzené stûny. Jeho koufi unikal mal˘m otvorem u stropu ven. Kolem ohni‰tû stálo nûkolik mladíkÛ v pfiiléhavém odûvu. Pfies ramena mûli pfiehozené krátké plá‰tíky a na hlavách studentské ãapky. Hfiáli si spokojenû ruce a pfiíchozích si vÛbec nev‰ímali. Îivû mezi sebou o ãemsi rokovali. 15

StráÏn˘ ukázal na schodi‰tû, které na konci mázhauzu vedlo do patra. Sám ‰el jako první. Vystoupil na dfievûnou pavlaã, která vedla po vnûj‰í stranû domu nad prudk˘m srázem, ztrácejícím se v nedohledné hloubce. Pavlaã byla krytá stfií‰kou s dfievn˘mi ‰indeli a mûla chatrné zábradlí pobité ‰irok˘mi prkny. StráÏn˘ se zastavil hned u prvních dvefií. Otevfiel je a oznámil, Ïe hosté koneãnû dorazili. Rukou pokynul Oldfiichovi z Chlumu, aby ve‰el. Pak se otoãil a rychle odbûhl dolÛ, aby se vrátil do fortny u brány. Královsk˘ prokurátor trochu rozpaãitû pfie‰lápal a potom se sklonûnou hlavou vstoupil. Pochopil, Ïe si je stráÏn˘ spletl s nûk˘m, koho na hradû oãekávali. Místnost byla prostû zafiízená. Neomítnuté zdi mûly spáry mezi tmav˘mi ploch˘mi kameny vyplnûné ‰edohnûdou maltou. U stûny stály dvû lavice a stÛl, na opaãné stranû prosté lÛÏko. Pod oknem, uzavfien˘m dfievûnou okenicí, byla masivní truhlice z hrubû otesan˘ch tmav˘ch prken. Uprostfied klenuté svûtnice stál Ïelezn˘ stojan se Ïhav˘m dfievûn˘m uhlím. V malé místnosti bylo pfiíjemné teplo. O stÛl byl opfien˘ vysok˘ huben˘ muÏ v ‰edém plá‰ti s vy‰it˘m hroznatovsk˘m erbem. Mûl fiídké ãerné vousy, dlouh˘ ‰piãat˘ nos a rozcuchané vlasy, které jiÏ zaãínaly na nûkolika místech ‰edivût. MÏoural oãima trochu polekanû. Zfiejmû zrovna dfiímal. „Kdo jste?“ vyhrkl pfiekvapenû. Oldfiich z Chlumu ukázal na rameno svého plá‰tû. Sníh, kter˘ na ‰atech pfiimrzl, nyní v teple tál a zaãínal nepfiíjemnû studit. „Nevidí‰ erb ãeského krále? Jsem královsk˘ prokurátor. Jel jsem do klá‰tera v Plasech, ale ve vánici jsem se sv˘mi sluÏebníky zabloudil.“ 16

MuÏ se zfiejmû teprve teì úplnû probudil. Rychle se uklonil a cosi nesrozumitelného drmolil na svou omluvu. „Jsem purkrabí tohoto hradu. Mé jméno je Hanu‰, urozen˘ pane. Samozfiejmû se o vás postarám. MÛj pán Sezama bude mít radost. Taková vzácná náv‰tûva. Zvlá‰tû dnes!“ „âímpak je dne‰ní den tak mimofiádn˘?“ optal se zvûdavû královsk˘ prokurátor. Pfie‰el místností ke ko‰i s fiefiav˘m uhlím a natáhl k plamenÛm zimomfiivû ruce, aby se trochu zahfiál. „Dnes je pfiece svátek svaté Barbory,“ trochu pfiekvapenû opáãil purkrabí Hanu‰. „Slavíme ho podle odkazu blahoslaveného Hroznaty uÏ od zaloÏení Kra‰ova.“ Oldfiich z Chlumu se obrátil na mnicha Beata, kter˘ stál spolu s pano‰em Otou za ním. Cisterciák se díval do ohnû tak láskyplnû, Ïe kdyby to bylo moÏné, asi by si do tepl˘ch plamenÛ nejradûji lehl. Na nûmou otázku v‰ak jen neurãitû pokrãil rameny. Teprve po chvilce zabruãel: „Sly‰el jsem o svatobarborsk˘ch oslavách na Kra‰ovû. Ale úãastní se jich pouze premonstráti z Teplé. Jejich klá‰ter Hroznata zaloÏil, nikoli ná‰. Cisterciáckého fiádu se tyhle oslavy net˘kají.“ „Pozvaní hosté stejnû asi nedorazí,“ fiekl s lítostí v hlase purkrabí Hanu‰. „V takovém poãasí by to bylo hazardování s BoÏí pfiízní. Dokonce ani ctihodn˘ bratr Marek, opat premonstrátského klá‰tera v Teplé, si netroufl pokou‰et osud,“ fiekl a trochu shovívavû si mûfiil malého kulatého mnicha. „Tak on je‰tû Ïije?“ vyhrkl trochu neuctivû Beatus. Na první pohled bylo vidût, jak ho potû‰ila zpráva, Ïe tepelsk˘ opat nedorazí. „Myslel jsem, Ïe si ho 17

Pán uÏ povolal k sobû. ¤íkalo se na jafie, Ïe je tûÏce nemocn˘.“ „BÛh byl k nûmu milosrdn˘. Pan opat se uzdravil,“ opáãil su‰e purkrabí. Poznámku cisterciáckého mnicha zjevnû povaÏoval za krajnû nevhodnou. Odvrátil se od nûj a pokraãoval k Oldfiichovi z Chlumu. „ To, co nás tady na hradû teì rmoutí, bude urãitû skvûlé pro vás. Ale tak uÏ to v Ïivotû chodí.“ „Jak to myslí‰?“ „Jindy je bûhem svatobarborsk˘ch slavností problém v‰echny hosty ubytovat. Ale dneska je hrad skoro prázdn˘. Dokonce ani ti Ïebraví studenti, které jste vidûl v mázhauzu, nebudou muset spát v ãeledníku. Najdu pro nû místo v purkrabství. Pro vás, urozen˘ pane prokurátore, budu mít loÏnici v paláci hned vedle komnat na‰eho pána Sezamy.“ Oldfiich z Chlumu si okamÏitû uvûdomil, Ïe ubytování v horním paláci vedle pána hradu s sebou nese nepfiíjemné spoleãenské povinnosti, kter˘m by se rád vyhnul. Bolelo ho celé tûlo a píchalo ho ve spáncích. Mûl pocit, jako by se ho zmocÀovala horeãka. NeÏ ale staãil namítnout, Ïe by se spokojil i se skrovnûj‰ím noclehem, pokraãoval purkrabí hlasem, kter˘ nepfiipou‰tûl odmítnutí. „LoÏnice v paláci mají krby a jsou na rozdíl od svûtnic v tomto domû pfiíjemnû vyhfiáté. Tam vám bude lépe neÏ mezi prost˘mi lidmi. Navíc se nebudete muset trmácet snûhem pfies nádvofií na hostinu, ani na noãní m‰i.“ „Nerad bych obtûÏoval,“ zabruãel Oldfiich z Chlumu. Miloval teplo a vidina komnaty s krbem, naloÏen˘m bukov˘mi a bfiezov˘mi poleny, z nichÏ by sálalo teplo, nebyla k zahození. I za cenu, Ïe by mûl 18

prohodit nûkolik zdvofiil˘ch vût s panem Sezamou. Ale pfiedstava oslav a zvlá‰tû noãní m‰e ve studené kapli ho dûsila. „Jsem po cestû unaven˘ a necítím se dobfie!“ namítl a rukou si pfiejel po ãele. Cítil, Ïe ho má skuteãnû horké. „Rád bych ‰el brzy spát.“ Purkrabí Hanu‰ zavrtûl odmítavû hlavou. Pak laskavû pokraãoval: „ Tu‰il jsem uÏ ráno, Ïe hosté, pokud vÛbec dorazí, budou potfiebovat trochu ãasu na odpoãinek. Proto jsem nechal roztopit lázeÀ. MoÏná jste si jí v‰imli, kdyÏ jste projíÏdûli pfiedhradím. Je to ten mal˘ domek s vysok˘m kamenn˘m komínem hned vedle kovárny.“ „LázeÀ by mi urãitû pomohla,“ pfiik˘vl spokojenû Oldfiich z Chlumu. „MÛj pano‰ Ota se vyzná v masáÏi, postará se o mû.“ „Ani nápad!“ vykfiikl pohor‰enû purkrabí. „Je‰tû by se v okolí fieklo, Ïe se neumím postarat o hosty. Máme svou lazebnici, ta se vás ujme. Umí spoustu pfiíjemn˘ch vûcí,“ dodal s dÛvûrnû pfiimhoufien˘ma oãima, ale hned pfiísnû pokraãoval: „Co se t˘ká oslav a m‰e, nemohu vás samozfiejmû k niãemu nutit. Vy jste královsk˘ prokurátor a já jen prost˘ ãlovûk. Ale jak znám na‰eho pána, povaÏoval by va‰e odmítnutí urãitû za tûÏkou uráÏku. Pan Sezama je prudk˘ ãlovûk, neumím si pfiedstavit, co by mohl v hnûvu udûlat. Vy tady vlastnû zastupujete královsk˘ majestát. Nebylo by pro krále Pfiemysla dobré, kdyby se po okolí rozneslo, Ïe jeho úfiedníci pohrdají místní ‰lechtou.“ Oldfiich z Chlumu se nespokojenû o‰il. Umûl b˘t klidn˘ i v situacích, kdy by jiní vybuchli vzteky. Ale teì mûl co dûlat, aby se nerozzufiil. Obyãejn˘ správce hradu z hlubok˘ch lesÛ, kudy nevedla ani kupecká cesta a Ïádné mûsto nebylo na míle daleko, ho bude 19

pouãovat. Tak zoufale se mu nechtûlo dnes je‰tû nûco dûlat. Ale rozum mu fiíkal, Ïe tenhle stárnoucí purkrabí není ani drz˘, ani hloup˘. Aã bylo nepfiíjemné, co fiíkal, mûl pravdu. Rezignovanû si povzdechl. „Bude mi samozfiejmû velikou ctí, i kdyÏ jsem pfii‰el, aniÏ by mne tvÛj pán pozval. Dfiíve neÏ mne ohlásí‰ panu Sezamovi, rád bych si chvíli odpoãinul. A ohfiál se ve va‰í lázni. Co vy dva?“ obrátil se na pano‰e Otu a cisterciáckého mnicha. „PÛjdete také?“ „Pokud tu mají pohlednou lazebnici, neodmítnu,“ usmál se pano‰ Ota ze Zástfiizlí. Byl to hezk˘ vysok˘ mladík se svûtl˘mi vlasy, nakadefien˘mi podle poslední módy. Vypadal na pohled sice trochu jako dvorsk˘ hejsek, ale ve skuteãnosti byl skvûl˘ bojovník. S meãem v ruce se mu jen tûÏko mohl nûkter˘ rytífi rovnat. Aã dosáhl v turnajích fiady vítûzství, fiíkali o nûm pfiátelé se závistí v hlase, Ïe to není nic proti jeho úspûchÛm u Ïen. A nejen svobodn˘ch. Královsk˘ prokurátor Otu ãasto pro jeho lehkomyslnost plísnil. Ale musel uznat, Ïe bez jeho pomoci by vût‰inu tûch sloÏit˘ch pfiípadÛ nerozfie‰il. Mnoho dÛleÏit˘ch informací získal Ota právû od dívek, které svedl. Pfiesto se podíval na svého pano‰e více neÏ pfiísnû a chladnû opáãil: „DÛraznû ti zakazuji udûlat cokoli, co by mohlo pohor‰it dobré mravy obyvatel tohoto hradu!“ „Já do láznû rozhodnû nepÛjdu. Láznû jsou brána do pekla,“ opáãil pfiísnû mnich Beatus. Pak zvedl baculatou ruku a vztyãil prst, aby dodal sv˘m slovÛm váhy: „O jak˘ch dobr˘ch mravech tu hovofiíte, urozen˘ pane prokurátore? Kde jsou lazebnice, tam je prostopá‰nost a smilstvo!“ 20

„Nu, tak stra‰né to snad nebude,“ chlácholil ho purkrabí Hanu‰. „Na‰e lázeÀ není urãitû ta nejpoãestnûj‰í v tomto království. Ale není ani nejhfií‰nûj‰í. Ostatnû, nikdo vás, bratfie cisterciáku, k niãemu nenutí. Jen jednu poznámku mi dovolte. UÏ v knize MojÏí‰ovû se praví, Ïe má o muÏe peãovati Ïena a nikoli jin˘ muÏ. I kdyÏ v˘slovnû nehovofií o lázni, platí to podle mne o lazebnictví beze v‰í pochybnosti také.“ „Základem kaÏdého kacífiství je svévoln˘ v˘klad Písma svatého,“ upjatû opáãil mnich Beatus. Aby dal na srozumûnou, Ïe se nemíní dál o této vûci pfiít, podotkl smífilivûji: „Pokud mi zatím ukáÏete komnatu, kde mne ubytujete, odpustím vám va‰e hfiíchy. Radûji si odpoãinu na lÛÏku. Musím nabrat sil, abych se mohl zúãastnit noãní bohosluÏby. Rozjímání o samotû povaÏuji za mnohem uÏiteãnûj‰í neÏ mrzké rozko‰e tûla.“

3. KAPITOLA

Oldfiich z Chlumu nemûl s sebou kromû nûkolika drobností skoro nic. Náhradní odûv a osobní vûci byly sloÏené ve vaku na druhém koni, kter˘ zÛstal na opaãném bfiehu Berounky. O zbytek druÏiny strach nemûl. Vûdûl, Ïe velitel Divi‰ je zku‰en˘ voják a umí si poradit. Mûl ale tak trochu vztek sám na sebe. V koÏené bra‰nû u sedla svého konû vozíval pfiedev‰ím úfiední odznaky. S sebou tu mûl peãeÈ královského prokurátora a zlat˘ fietûz, kter˘ nosil zavû‰en˘ na krku pfii zasedání soudu. Ale náhradní suchou ko‰ili si nepfiivezl. Nemûl vlastnû vÛbec nic, do ãeho by se mohl pfievléknout. UmiÀoval si, Ïe pfií‰tû svûfií listiny a zlat˘ fietûz Divi‰ovi a sám si poveze pár osobních vûcí. V bûÏném Ïivotû byly uÏiteãnûj‰í. S ubytováním na Kra‰ovû neztrácel zbyteãnû ãas. V doprovodu purkrabího Hanu‰e si zbûÏnû prohlédl nevelkou, ale útulnou komnatu v prvním patfie paláce. Byla slu‰nû zafiízená a oheÀ v krbu pfiíjemnû hfiál. Chvíli dokonce váhal, Ïe se vzdá potû‰ení z láznû a zÛstane zde. Ale pak zaslechl jak˘si muÏsk˘ hlas na chodbû a uvûdomil si, ãím pozdûji se vrátí do paláce, tím více oddálí úfiední povinnosti. 22

Pano‰ Ota se objevil za chvíli a nesl koÏenou bra‰nu s listinami a úfiedními odznaky, kterou zatím sundal ze sedla. Trochu rozpaãitû ji poloÏil na stÛl a pak vytáhl ze záÀadfií sbalenou plátûnou halenu a podal ji Oldfiichovi z Chlumu. „Mám dvû. Snad vám ta moje bude. Jste sice urostlej‰í, ale tahle je dost ‰iroká.“ Oldfiich se na pano‰e usmál. Opatrnû si ko‰ili vzal, jako by to byla oltáfiní svátost. Chvíli ji drÏel v ruce a pak ji schoval pod plá‰È. „Obléknu si ji, aÏ pÛjdeme z láznû,“ fiekl vdûãnû. „Pane purkrabí, odvedete nás tam?“ Purkrabí Hanu‰ pfiik˘vl. I kdyÏ byla noc, ani se nepokou‰el vzít s sebou zapálenou louã. Venku byl tak siln˘ vichr, Ïe by mu ji stejnû okamÏitû uhasil. Vy‰li z paláce na nádvofií a pomalu ve tmû tápali snûhem dolÛ k bránû. Oldfiich z Chlumu klop˘tl o jak˘si kámen, kter˘ nebyl v závûji vÛbec vidût. Zaklel, zastavil se a ohlédl, aby varoval pano‰e Otu, kter˘ kráãel za ním. Právû v tu chvíli se vichr uti‰il. SnûÏná mlha se roztrhla. Koneãnû si mohl prohlédnout celou impozantní budovu horního paláce. Byla to masivní hranolová stavba z kamene. ·piãatou stfiechu kryly tmavé ‰indele. UÏ‰í stranou byl palác obrácen˘ do nádvofií. Zde byl vchod a jen nûkolik mal˘ch okének. Nad strmou propastí, která na konci ostrohu spadala dolÛ k soutoku fiek, se temnûla del‰í stûna budovy. V pfiízemí nebyla Ïádná okna, jen úzké vûtrací otvory a stfiílny. Zato dvû horní patra mûla oken spoustu, ale v‰echna byla zakrytá dfievûn˘mi okenicemi. Pfiesnû ve chvíli, kdy se královsk˘ prokurátor zastavil, se jedna okenice v nejvy‰‰ím patfie otevfiela a do 23

tmy bliklo tlumené svûtlo z místnosti. Pak se v oknû objevila jakási postava v tmavém odûvu a plá‰ti. Vzápûtí se zfiítila do hlubiny. Ozval se tlumen˘ v˘kfiik a hned nato se okenice zavfiela. Byl to jen krátk˘ mÏik. Oldfiich stál a nevûfiícnû zíral do tmy. Témûfi mûl pocit, Ïe ho o‰álily smysly. Palác byl opût ponofien˘ do tmy a zlovûstného ticha. Udûlal nûkolik rychl˘ch krokÛ, aby dohnal purkrabího Hanu‰e. Popadl ho za rameno. ProtoÏe vichfiice nabrala novou sílu, musel kfiiãet, aby ho bylo sly‰et. „Právû nûkdo vyskoãil z okna paláce. Nebo ho vyhodili,“ oznámil zlostnû. „Musíme ho jít hned hledat. Ten chudák musel spadnout aÏ nûkam dolÛ k fiece.“ Purkrabí pokynul královskému prokurátorovi, aby ho následoval. Právû se blíÏili k horní bránû, kterou se procházelo z nádvofií do pfiedhradí. Úzkou klenutou chodbiãkou se dostali do matnû osvûtlené jizby, v níÏ na lavici dfiímal stráÏn˘. KdyÏ uvidûl purkrabího, vyskoãil a snaÏil se tváfiit, Ïe je ve stfiehu. Ale zakopl o vlastní kopí a to se s fiinãením porouãelo k zemi. Rozpaãitû se usmál. ProtoÏe mûl kfiivá ústa, vypadal ten pokus jako pitoreskní ‰kleb. „Vypadni,“ kfiikl na nûj purkrabí. V obliãeji byl smrtelnû bled˘. StráÏn˘ pokrãil rameny, sebral kopí a úÏeji se zahalil do plá‰tû s hroznatovsk˘m erbem. Beze slova vy‰el ven. „Co jste pfiesnû vidûl?“ nejistû se optal purkrabí Hanu‰. Sedl si na lavici a rukou si stíral z obliãeje vlhké vloãky snûhu. Pfiitom si v‰ak pozornû prohlíÏel tváfi královského prokurátora. 24

KdyÏ Oldfiich z Chlumu struãnû popsal, ãeho byl svûdkem, huben˘ purkrabí si tûÏce povzdechl. Jeho dlouh˘ ‰piãat˘ nos jako by se je‰tû více protáhl. Stáhl oboãí a na ãele se mu vytvofiila veliká vráska. Byl krajnû vzru‰en˘ a neumûl svÛj strach skr˘t. „To byla paní Anna,“ fiekl ti‰e a nervóznû si mnul ruce. „Musíme se po ní okamÏitû podívat! Tfieba se jí dá je‰tû pomoci,“ nafiizoval úseãnû královsk˘ prokurátor. „TûÏko,“ vrtûl hlavou purkrabí. Mluvil ti‰e a tûÏce, jako by ho vyslovení kaÏdého slova bolelo. „Paní Anna z toho okna vyskoãila pfied tfiemi lety. Od té doby se na Kra‰ovû obãas zjevuje. Pfiedev‰ím v ãase adventu.“ „Nevûfiím na duchy a stra‰idla,“ utrhl se Oldfiich z Chlumu. „Z toho okna nûkdo skuteãnû vypadl.“ „¤íkáte, Ïe z druhého patra?“ opatrnû pokyvoval hlavou purkrabí Hanu‰. „OdpusÈte, urozen˘ pane, ale to ve skuteãnosti není moÏné. V‰echny okenice mají od podzimu pevnû pfiitluãené závory. Nedají se otevfiít. Necháváme je zavfiené i v létû. Nejsou tam Ïádné komnaty k ob˘vání, pouze komory a sklad. A pfiíleÏitostné loÏnice pro hosty, pokud pfiijedou na adventní slavnosti. Teì jsou v‰echny prázdné. Jestli chcete, mÛÏete se pfiesvûdãit sám, aÏ se vrátíte z láznû,“ dodal, a protoÏe se za stûnou ozval jak˘si skfiípav˘ zvuk, vydû‰enû se ohlédl. „Oto,“ obrátil se Oldfiich z Chlumu na svého pano‰e, „pÛjde‰ se po tom tûle podívat! Pan purkrabí s tebou jistû po‰le jednoho nebo dva muÏe, ktefií to tu znají. Ten ne‰Èastník musí leÏet nûkde u soutoku dole pod palácem.“ Purkrabí Hanu‰ jako by rezignoval. Pokrãil rameny a ti‰e fiekl: „ Dám vám dva muÏe. Ale vûfite mi. Je to úplnû zbyteãné. Nikoho nenajdou!“ 25

„I kdyby to, co jsem vidûl, byl duch zemfielé paní Anny,“ fiekl opatrnû Oldfiich z Chlumu, „nechápu, proã se tak chvûjete? Jste podle mého soudu rozumn˘ a bystr˘ muÏ. Copak to zjevení mÛÏe nûkomu ublíÏit?“ „Kdykoli se objeví, zemfie nûkdo z hroznatovského rodu,“ odpovûdûl ti‰e purkrabí Hanu‰. „Tohle prokletí trvá uÏ dlouho. Pfiichází vÏdycky o adventu. Paní Anna byla matkou pana Sezamy. Od její smrti zemfieli dal‰í lidé. V‰ichni z jejího rodu. Nikdo a nikdy nedokázal jejich smrt vysvûtlit. V‰e, co se tu stalo, se zcela vymyká lidskému rozumu. Ani tepelsk˘ opat Marek, kter˘ je nejuãenûj‰í muÏ, jakého jsem kdy poznal, nena‰el nic, ãím by tu záhadu vysvûtlil. Nakonec navrhl mému pánovi, aby sem povolal exorcistu, kter˘ by zahnal temné síly zla. Ale pan Sezama zatím inkvizici odmítl.“ „To udûlal dobfie,“ zabruãel Oldfiich z Chlumu. Znal práci inkvizice a nedÛvûfioval jí. Pozornû purkrabího poslouchal a s pfiimhoufien˘ma oãima se snaÏil vzpomenout, zda na královském dvofie zaslechl nûco o nevysvûtlen˘ch úmrtích v hroznatovském rodu. Ale nevybavovalo se mu vÛbec nic. „Nevím, jestli udûlal dobfie,“ vrtûl pochybovaãnû hlavou purkrabí Hanu‰. „Bojím se o pana Sezamu. Jak jste vidûl sám, zlo tu stále je. Nûco by se mûlo udûlat!“ „To jistû,“ Ïivû pfiik˘vl královsk˘ prokurátor. „AÏ si trochu odpoãinu, podívám se na tu záhadu. Ale stejnû mne nepfiesvûdãí‰, Ïe jsem vidûl vyskoãit z okna démona. Îijeme v kfiesÈanském svûtû, v nûmÏ nemají pohanské povûry místo. MoÏná zemfiel dal‰í ãlovûk. Nechci pfiivolávat ne‰tûstí na nikoho Ïivého, ale uvidí‰, Ïe pano‰ Ota moji domnûnku potvrdí.“ 26

Pano‰ se zdvofiile uklonil a pak ti‰e ‰pitl, aby ho sly‰el pouze královsk˘ prokurátor: „TakÏe lazebnici budete mít zatím pouze pro sebe. Co by tomu asi fiekla paní Ludmila?“ „O to se ty nestarej,“ nakva‰enû odsekl Oldfiich z Chlumu. „Moje Ïena ví moc dobfie, kdo nenechá jedinou Ïenskou sukni na pokoji. Jeden takov˘, jako jsi ty, v mé druÏinû úplnû staãí!“ Dva vojáky, ktefií mûli doprovodit pano‰e Otu, sehnal purkrabí Hanu‰ obratem. Hned pak pokraãoval Oldfiich v jeho doprovodu do pfiedhradí. Vánice opût zesílila a chumelilo tak hustû, Ïe i purkrabí Hanu‰ mûl co dûlat, aby trefil k budovû láznû. Po krátkém tápání mezi nízk˘mi rouben˘mi domky na‰el ten prav˘. Spokojenû zvedl závoru a otevfiel dvefie, stluãené z hrubû otesan˘ch prken. Ze sínû se vyvalila vlhká pára. Oldfiichovi se zdálo, Ïe uÏ dlouho nic tak pfiíjemného necítil. Vzápûtí se ve dvefiích objevila zpocená Ïena v dlouhé lnûné ko‰ili. „Pojìte rychle dál, aÈ nevyvrzáte v‰echno teplo,“ pobízela je netrpûlivû. „Eli‰ka se o vás dobfie postará. Teì mne omluvte,“ uklonil se purkrabí. Poãkal, aÏ Oldfiich z Chlumu vstoupí. Ale je‰tû neÏ se zavfiely dvefie, otoãil se a s nahrben˘mi zády se pomalu vydal vánicí zpût k horní bránû. Pomalu, jako by nesl na zádech tíÏi hfiíchÛ celého hradu. Královsk˘ prokurátor za sebou zavfiel, ale zÛstal stát na prahu s pfiimhoufien˘ma oãima. U stropu sínû se válel ‰tiplav˘ koufi, kter˘ unikal z otevfieného otvoru pece. V peci byla silná vrstva fiefiav˘ch uhlíkÛ, na nichÏ tanãily oranÏové plameny a olizovaly polena. Klenba pece byla sloÏená z ploch˘ch opukov˘ch ka27

menÛ a silné vrstvy vysu‰eného jílu. Do sínû v‰ak vyãnívala jen malá ãást pece, zbytek klenby mizel za stûnou, kde se nacházela potní místnost. Dvefie, které ji oddûlovaly, nepfiiléhaly tûsnû. Do sínû pod nimi pronikala vlhká pára. Proto obrysy v‰ech vûcí kolem ztrácely v mlÏném oparu na ostrosti. „LázeÀ si uÏijete mnohem lépe, kdyÏ se svléknete,“ fiekla lazebnice s úsmûvem. I kdyÏ její hlas provokoval, nebyla v nûm ani stopa po lascivní vulgaritû, kterou královsk˘ prokurátor nesná‰el. Zvlá‰tû proto, Ïe se s ní tak ãasto setkával. Rychle odloÏil plá‰È a zaãal si uvolÀovat opasek a ‰nûrování nohavic. Se zájmem si pfiitom lazebnici prohlíÏel. Nebyla jiÏ nezku‰ené dûvãe. Mohlo jí b˘t nûco kolem tfiiceti let, stejnû jako Oldfiichovi. Na sobû mûla jen prÛsvitn˘ rubá‰, kter˘ tûsnû pfiiléhal ke zpocenému tûlu a dokonale obkresloval její hezké proporce. S potû‰ením si královsk˘ prokurátor v‰iml, Ïe má boky pod rubá‰em ovinuté pruhem látky. I kdyÏ to vyÏadovala vût‰ina nafiízení, témûfi nikde to lazebnice nedodrÏovaly a vyz˘vavû ukazovaly hostÛm to v‰e necudné, ãím ìábel obdafiil Ïenu. Lazebnice Eli‰ka mûla hnûdé vlnité vlasy, které jí spl˘valy v hust˘ch pletencích aÏ na ramena. Mûla kulat˘ obliãej, velké oãi a plné rty. Na první pohled v ní nebylo nic hrubého, ãím se vût‰inou vyznaãovaly prosté venkovanky. „Nejdfiív vodní lázeÀ,“ rozhodla nesmlouvavû, jakmile Oldfiich odloÏil odûv. Sehnula se a v rohu odsunula dfievûn˘ poklop. Pod ním se v podlaze ukr˘val nevelk˘ bazének, vyloÏen˘ ploch˘mi kameny. Z vody se je‰tû koufiilo. Na kraji stál nízk˘ dfievûn˘ Ïebfiík, po nûmÏ se dalo pohodlnû do láznû sestoupit. Voda byla 28

horká a prÛzraãnû ãistá. KdyÏ se do ní královsk˘ prokurátor ponofiil, bylo jí skoro po pás. „AÏ se vykoupete, urozen˘ pane,“ hovofiila zatím, „pÛjdete do páry a pak vás namasíruju. Pokud byste se chtûl se mnou pomilovat, mÛÏeme to odb˘t tady. Ale kdybyste chtûl radûji na loÏi, hned vedle je mÛj dÛm.“ „Mnû staãí lázeÀ,“ trochu upjatû odsekl Oldfiich z Chlumu. Jeho hlas znûl opovrÏlivûji, neÏ zam˘‰lel. Lazebnice na chvíli ztichla, sedla si na lavici u stûny a dívala se k zemi. Teprve po nûkolika minutách ticha se sama ozvala: „KdyÏ je nûkdo bohat˘ jako vy, vidí mnoho vûcí urãitû jinak. B˘t ctnostn˘ si chudák nemÛÏe dovolit.“ „BÛh chce, aby se hfiíchu vyvarovali v‰ichni kfiesÈané, aÈ bohatí nebo chudí,“ zabruãel královsk˘ prokurátor a slastnû si ve vodû sm˘val ‰pínu z cesty. „Nemáte pravdu, urozen˘ pane,“ zavrtûla lazebnice hlavou. „Pokud by tomu tak bylo, pak by dal jistû BÛh radost a ‰tûstí v‰em kfiesÈanÛm. Nejen bohat˘m, ale i tûm chud˘m. Je urãitû správné, aby se vyvarovali hfiíchu lidé, kter˘m dal BÛh ‰tûstí. Ale mnû ho nedal. Tak co je mu do toho, jak Ïiju?“ „Nerouhej se! Jsi zdravá, nehladoví‰ a má‰ stfiechu nad hlavou,“ opáãil nespokojenû. Nemûl takové hovory rád. Nebyl teolog a církevní argumenty pouÏíval nerad. Zvlá‰tû od té doby, co opustil klá‰terní ‰kolu. Pokud byl k sobû upfiímn˘, v skrytu du‰e ãasto lidem rozumûl víc, neÏ by se zdálo. JenÏe copak mohl nahlas pfiipustit, Ïe se v fiádu svûta stala chyba? Ale lazebnice nemínila pfiestat. Pohodlnû se usadila na lavici a ti‰e zaãala vyprávût. „Narodila jsem se v jedné osadû kousek odsud. Hluboko v lesích. Kromû m˘ch rodiãÛ tam Ïily je‰tû ãtyfii rodiny. V‰echny cho29

valy pár kusÛ dobytka a na vykluãen˘ch m˘tinách pûstovaly Ïito. Mûla jsem pofiád hlad. Zrovna kdyÏ jsem dorÛstala, udefiila stra‰ná zima. Nejdfiív do‰lo obilí, pak jsme snûdli dobytek, drÛbeÏ, psy, a dokonce i krysy ve stodole. Nakonec jsme jedli v˘var z jehliãí. KdyÏ umfiel hladem první soused, se‰li se hospodáfii a rozhodli, Ïe jediná moÏnost, jak zachránit vesnici, je sníst nûkteré z dûtí. Losovali a vybrali mû. Na‰tûstí se mi podafiilo utéct. V lese mne na‰el kováfi, kter˘ tam sbíral dfiíví. Mûl kovárnu tady na Kra‰ovû. Odvedl mne s sebou a dal mi najíst. Myslela jsem, Ïe se na mû usmálo ‰tûstí.“ Lazebnice vstala, nabrala z rezavého kotle do dfievûné ‰toudve vodu a vylila ji Oldfiichovi na záda. Pak pfiinesla je‰tû jednu ‰toudev a postavila ji na zem vedle bazénku. „To je na obliãej,“ dodala vûcnû a hned pokraãovala ve vyprávûní. „Jak se ukázalo, potfieboval sluÏku a líbila jsem se mu v posteli, protoÏe jsem byla skoro je‰tû dítû. O panenství mû pfiipravil hned první noc. Ale to by mi nevadilo. Vzal si mû za Ïenu, tak co? JenÏe moc pije. Tluãe mû na potkání a v posteli se uÏ léta na nic nezmÛÏe. Víte, kvÛli ãemu mû bije? KdyÏ mu neseÏenu peníze na kofialku. V‰ichni na hradû o tom vûdí, a tak mi pomáhají. Dávají mi peníze pro mého manÏela a já je za to zase potû‰ím tím, co umím. Není v tom nic hfií‰ného. Je to prostû obchod, urozen˘ pane. Jakmile manÏelovi pfiinesu mûìáky, mám veãer klid. KdyÏ se v noci pfiipotácí, vût‰inou stihnu zmizet a nûkam se schovat. Ná‰ kaplan fiíká, Ïe hfiích je v du‰i. Já jsem v du‰i stejnû ãistá a poctivá jako na‰e urozená paní Guta. To mi vûfite! Nejsem lárynû, nabídla jsem vám jen, co tady na hradû patfií k mé sluÏbû v lázni.“ 30

„BÛh mnohé poctivé kfiesÈany zkou‰í, ale o to vût‰í blaÏenost je ãeká,“ bezmy‰lenkovitû opáãil královsk˘ prokurátor nauãenou vûtu. Po Ïebfiíku vylezl z bazénku a zamífiil do vedlej‰í místnosti s párou. „Já vûdûla, Ïe mi nebudete rozumût,“ pokrãila lhostejnû rameny. Ale Oldfiich nepustil z hlavy, co mu vyprávûla. KdyÏ se usadil na dfievûné lavici v potní komofie, pohodlnû natáhl nohy, zavfiel oãi a pfiem˘‰lel. V duchu si její pfiíbûh opakoval. B˘t soudcem bylo je‰tû bolestnûj‰í neÏ se stát knûzem. Knûz mohl mávnutím ruky pfiejít v‰e zlé, co ãlovûka na zemi potkávalo. Mohl vzletnû hovofiit o Ïivotû vûãném. Ale soudce nemohl pfiestat pomûfiovat lidské skutky podle skuteãného Ïivota na zemi. Tolik odli‰ného od biblick˘ch ãasÛ. Knûz nemusel trestat, to pfienechával Bohu. Ale soudce musel zvaÏovat míru provinûní. âím byl Oldfiich star‰í, tím ãastûji pochyboval, zda mÛÏe trest postihnout skuteãnou vinu. KdyÏ uÏ nemohl v páfie vydrÏet, vybûhl z láznû a vrhl se do snûhové závûje venku pfied stavením. Chvíli se v ní válel a chladil. Po rozpáleném tûle mu stékaly praménky vody ze snûhu, kter˘ na kÛÏi tál. Teprve kdyÏ pocítil chlad, vrátil se do láznû. Sedl si na lavici a usmál se na lazebnici. „Jsi urãitû hodné dûvãe, Eli‰ko. UÏ jednou jsem ti fiekl, Ïe nejsem knûz. Jsem také ãlovûk, stejnû jako ty. A jako ãlovûk tû chápu.“ Îena se usmála a chtûla nûco odpovûdût. Pak si to rozmyslela a rukou ukázala na lavici, aby se Oldfiich z Chlumu poloÏil. Zku‰enû mu zaãala tfiít unavené svaly. V síni zavládlo ticho. Sly‰et bylo jen praskání polen a pleskání dlaní o kÛÏi. 31

Královsk˘ prokurátor se cítil mnohem lépe. Právû kdyÏ se obrátil na záda, fiekla lazebnice ti‰e: „OdpusÈte, Ïe se k tomu je‰tû jednou vracím. Ale jste krásn˘ chlap. Ráda bych se s vámi pomilovala. Ne jako lazebnice, ale jako normální Ïena. I kdyÏ je mi jasné, Ïe teì uÏ by to byl hfiích. ProtoÏe bych to nepovaÏovala jenom za svou sluÏbu tady v lázni.“ Oldfiichovi z Chlumu se lazebnice líbila ãím dál víc a musel si pfiiznat, Ïe po ní touÏí. Ale své manÏelce je‰tû nikdy nebyl nevûrn˘ a nemínil svou zásadu poru‰it. Rychle se snaÏil vymyslet odpovûì, jak odmítnout, ale pfiitom jí neublíÏit. Vysvobodil ho pano‰ Ota. Vrazil do láznû a uÏ od dvefií trochu nervóznû hlásil: „Purkrabí Hanu‰ mûl pravdu. Îádné tûlo jsme venku pod zdí paláce nena‰li!“