Husitská epopej II - Za časů hejtmana Jana Žižky by Nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondruška HUSITSKÁ EPOPEJ II 1416–1425 Za časů hejtmana Jana Žižky

Odpovědná redaktorka Olga Poulová Grafická úprava Miroslava Zedníčková/PT MOBA Obálka Karol Lament/PT MOBA Autorská spolupráce Alena Vondrušková Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2015 www.mobaknihy.cz

ISBN 978-80-243-6480-3

L A S T I M I L

O N D R U Š K A

HUSITSKÁ EPOPEJ

1416 -1425 S: Ą :LŅ A>CMF:G: C:G: ñBñDR

Mé Ïenû Alenû

Prolog Slunce svítilo uÏ nûkolik dní a nabíralo na síle. Tály zbytky snûhu nahrnutého ke zdem domÛ, a na svûtlo boÏí se tak dostávaly odpadky, které se pod ním ukr˘valy uÏ od svatého Martina, kdy zaãalo poprvé hustû snûÏit. Tak to b˘valo na jafie vÏdycky. Pfiíroda se probudila, svûÏí a panensky ãistá, ale ulice se promûnily v bahnité a ‰pinavé stoky. Dfiíve se uklízely hned, jak sníh zaãal tát. To jsme byli na radnici my, kali‰níci. Teì ji ovládají stoupenci fiímského papeÏe a podle toho to ve mûstû vypadá. Pr˘ staãí uklidit aÏ na Velikonoce, neboÈ se slu‰í uctít památku JeÏí‰e Krista. Pfied nûkolika dny jsem se pohádal s kon‰elem Zmrzlíkem. Zeptal jsem se ho, zda by se neslu‰elo ctít rovnûÏ nás, ktefií ve mûstû Ïijeme, a uklidit nám pro radost o nûco dfiíve. „Co jsme my proti na‰emu Pánu?“ opáãil pokrytecky a zboÏnû se pokfiiÏoval. Odplivl jsem si a ‰el dál. Copak má cenu diskutovat s hlupáky? Veãer mne nav‰tívil bratranec Petr. Lev˘ bok mûl ulepen˘ ‰pínou, protoÏe na ulici uklouzl a spadl do hromady toho nejãernûj‰ího bláta. Povûdûl jsem mu o svém rozhovoru s oním kon‰elem. Schválnû, neboÈ on je také stoupenec fiímského papeÏe a podporuje na‰i mûstskou radu. Chvíli mlãel a pak opáãil spí‰e smutnû, neÏ aby mne káral: „Mil˘ Danieli, já vûfiím v boÏí pravdu stejnû jako ty. Ale i kdyÏ pfiijímá‰ z kalicha a já ne, shodneme se jistû v tom, Ïe v obou na‰ich církvích jsou lidé slu‰ní i hloupí. NemÛÏe‰ chtít, aby v‰ichni Jeho odkaz pochopili dokonale. Stejnû jako není správné ve jménu JeÏí‰e Krista zabíjet, není ani správné pfiehlíÏet nepofiádek. Na ulicích, v rodinách ãi na radnici. Ale proto jsem nepfii‰el.“ Sáhl pod plá‰È a na stÛl poloÏil objemnou knihu vázanou ve vepfiovici. KÛÏe je‰tû vonûla jircháfisk˘m louhem a vazba knihafisk˘m klihem. PoloÏil na ni spokojenû ruku a dodal: „Tak tohle je první díl kroniky ProkopÛ.“ 5

I já se usmál, podíval jsem se mu do oãí a uznale pfiik˘vl. Rukou jsem pohladil desky spisu a najednou nevûdûl, co odpovûdût. Já, mûstsk˘ notáfi, kter˘ nikdy ne‰el pro slova daleko. MoÏná to bylo dojetím, protoÏe v té knize byly dûjiny na‰eho rodu. Loni jsme je zaãali sepisovat podle dochovan˘ch listin, zápiskÛ na‰ich pfiedkÛ a také vzpomínek, neÏ s námi nenávratnû zmizí z tohoto svûta. Nefiíkám, Ïe jsme se shodli na v‰em, jsem kali‰ník a ctím víru sv˘ch rodiãÛ. MÛj bratranec Petr je katolík a rovnûÏ ctí víru sv˘ch rodiãÛ. Zpoãátku jsme se o mnohé události pohádali, protoÏe jsme je vidûli sv˘ma oãima, ale spoleãná práce nás nauãila jistému respektu k názorÛm toho druhého. To neznamená, Ïe bych ustupoval! Nebo Ïe bych dokonce svou víru zrazoval! Ale to, co si proÏili potomci starého Prokopa, stojí za zamy‰lení. Obû vûtve rodu mezi sebou vykopaly ve jménu boje o kalich nepfiekroãitelné pfiíkopy. Kopaly je obû strany a neuvûdomily si, jaké ‰kody tím zpÛsobí samy sobû. NeboÈ není nic hor‰ího neÏ b˘t hluch˘ k názorÛm druh˘ch. KdyÏ jsme o téhle vûci s Petrem hovofiili, pfiekvapil mne chytrou my‰lenkou (stále tvrdím, Ïe kdyby nebyl katolík, je stejnû moudr˘ jako já), neboÈ prohlásil: „Ví‰, Danieli, v mnoha vûcech s tebou nesouhlasím, ale pfiesto tû vyslechnu a budu o tv˘ch slovech pfiem˘‰let. Stejnû tak se budu snaÏit, abys mohl své my‰lenky bez obav hlásat i na radnici, byÈ ji teì drÏí stoupenci mé víry. Mûli bychom ctít kaÏdého, kdo hledá Kristovu pravdu, i kdyÏ se mu to nedafií zrovna dokonale. Vy, kali‰níci, nejste zlí, jen jste zabloudili.“ AÏ na ten závûr jsem s ním musel souhlasit. Proto jsem ochotnû slíbil, Ïe spoleãnû budeme pokraãovat v psaní dûjin na‰eho rodu. Sotva ode‰el, udûlal jsem si pro sebe pár poznámek, jak to s na‰imi pfiedky vypadalo v dobû, o které jsme mûli psát. Mám pfiece jen svÛj vûk a nûkdy zapomínám. Synové píseckého Prokopa Ïili v tom roce, kdy byl upálen mistr Jan Hus, uÏ dávno své vlastní Ïivoty. Nejstar‰í Olbram byl zámoÏn˘ majitel Ïelezáfiské hutû, Jo‰t slouÏil Oldfiichovi z RoÏmberka a Adam byl fieholníkem v Îelivi. Jejich sestra, nejmlad‰í z dûtí starého Prokopa, byla pro6

vdaná na Novém Mûstû praÏském za fiezníka VaÀka. Vítek, syn Prokopova nevlastního bratra Mikulá‰e, slouÏil na Moravû Lackovi z Kravafi. Témûfi v‰ichni mûli své rodiny, a pokud jim BÛh dûti nedal, starali se o cizí. Adam se staral o jistého Hanu‰e, jemuÏ bylo uÏ jedenáct let. Vítkova Ïena, která ztratila po tûÏkém porodu schopnost znovu otûhotnût, pfiijala za svou malou Klárku. A je‰tû dva chlapce musím zmínit, neboÈ mûli na‰i krev a zasáhli do budoucích dûjÛ. OlbramÛv syn z prvního manÏelství Olbram Ïil u svého pûstouna Mikulá‰e z Pístného na hradû Hus a otce smrtelnû nenávidûl. ¤ezníka VaÀka zase nenávidûl jeho nevlastní bratr Jifiíãek, jehoÏ vychovávali v Bfievnovském klá‰tefie. DluÏno je‰tû dodat, Ïe âe‰i v té dobû nenávidûli Nûmce, protoÏe jim upálili Jana Husa. A aby toho nebylo málo, mnozí zaãali obracet svÛj hnûv proti církvi, která byla rozmafiilá a hfií‰ná. Ale co je hor‰í, nûktefií se dokonce zaãali obracet proti celému fiádu svûta a stále hlasitûji se ‰ífiily fámy, Ïe jiÏ brzy nastane tisícileté království boÏí. Pfii‰la studená zima, vymrzlo obilí a byl hlad. S odstupem let se na v‰e dívám s rozumn˘m nadhledem, ale pfiedstavte si, Ïe nevíte, co vím dneska já, a ze v‰ech stran se oz˘vá, Ïe pfiichází skonání vûkÛ.

Rok Pánû 1415 Má snacha se objevila ve dvefiích, usmála se na nás, do‰la ke stolu a poloÏila na nûj mísu medov˘ch koláãkÛ. Slu‰elo jí to. Oba mí synové si vybrali dobré manÏelky. To se o synovi mého bratrance Petra fiíci nedalo, ale taktnû jsem mlãel. „Mohu se zeptat, co tu celé veãery spisujete?“ zeptala se a dlanû si otfiela do bílé zástûry. Jako správná hospodynû ji nosila i do kostela. „Dûjiny na‰eho rodu,“ opáãil Petr a zálibnû si ji prohlíÏel. Z toho je zfiejmé, jak jsou katolíci po‰etilí. Pfii‰li jsme pracovat, a ne klábosit. PotíÏ s Ïenami je totiÏ ta, Ïe nepoznají, kdy by mûly mlãet a kdy mluvit. Dûlají to vût‰inou obrácenû. „To je skvûlé,“ zatleskala nad‰enû rukama a bez ptaní se posadila ke stolu. Nerad to fiíkám, ale sebevûdomí Ïenám, které pfiijaly kalich, nikdy nechybûlo. PoÏádala, abychom jí nûco pfieãetli. SnaÏil jsem se situaci zachránit a upozornil, Ïe právû zaãínáme. Copak nevidí, Ïe kniha, která leÏí pfied námi, je nepopsaná a ãistá jako poãestná panna? Nepatrnû se zamraãila, protoÏe mû zná, a ukázala na tlust˘ fascikl vázan˘ ve vepfiovici, kter˘ spoãíval opodál na rohu stolu. „Já samozfiejmû myslela, Ïe mi pfieãtete nûco z té popsané knihy,“ dodala kousavû. To ona umí. Petr v‰ak vypadal polichocenû (inu, katolík). Pfiitáhl fascikl k sobû, otevfiel a zaãal ãíst. Má snacha je vzdûlaná a chytrá. Nûkolikrát ho pfieru‰ila a vyptávala se na události, kter˘m nerozumûla. ProÏili jsme celkem pfiíjemn˘ veãer, snûdli v‰echny koláãky a nenapsali ani fiádku. První díl kroniky konãí upálením Jana Husa v Kostnici. Tuhle ãást pfiedãítal bratranec s obzvlá‰tním zalíbením. KdyÏ skonãil, mûla má snacha v oãích slzy. ProtoÏe její koláãky Petrovi vÏdycky chutnaly (jeho snacha je mizerná kuchafika), zdrÏel se licomûrnû komentáfie. On sám jako zboÏn˘ katolík v‰ak povaÏoval Husovu smrt za správnou. 9

„To bylo stra‰né ne‰tûstí,“ ‰pitla snacha ti‰e s pohledem sklopen˘m k podlaze. „Národ jeho muãednickou smrt právem oplakal. Nikdy na nûj nezapomeneme.“ „Proã by to mûlo b˘t ne‰tûstí?“ ozval se mrzutû Petr. Pfiece jen mu nedalo, aby vymûnil víru za mísu koláãkÛ. „O jakém umuãení mluví‰? Byl fiádnû souzen a odsouzen. Byl to trest.“ Pohodila vzpurnû hlavou, vstala a bez dal‰ích fieãí ode‰la. Oba jsme mlãeli. Nakonec si Petr s náznakem provinûní v hlase povzdechl (jak fiíkám, nûkdy se chová celkem rozumnû): „To jsem asi fiíkat nemûl. JenÏe my pí‰eme historickou kroniku. A národ tehdy neplakal.“ „Stoupenci fiímského papeÏe neplakali,“ upozornil jsem vûcnû. „To záleÏí na tom, jak se na celou vûc dívá‰,“ bránil se. „Jak velká ãást národa podle tebe, Danieli, doopravdy truchlila? Má‰ spoãítáno, kolik bylo stoupencÛ Jana Husa a kolik pravé fiímské církve? Ale hlavnû, kolik bylo tehdy tûch, jimÏ to bylo úplnû jedno?“ Pfiekvapenû jsem se na nûj zadíval. „Jak jedno?“ vyhrkl jsem nechápavû. „Spory o kalich se v tom roce pfiece je‰tû nevedly zdaleka v celé zemi. Ve vût‰inû mûst lidé vÛbec netu‰ili, co h˘be královsk˘m dvorem. O venkovû ani nemluvû. A pokud lidé nûco náhodou zaslechli, nerozumûli tomu ani za mák. To jen v praÏsk˘ch mûstech va‰i hanební kazatelé mátli lidem hlavy. A pak na jihu, tam kolem Sezimova Ústí.“ „A jak ví‰, Ïe jinde ne?“ „Vím to. A vím taky, proã na jihu. Kolem LuÏnice totiÏ existovalo uÏ dávno pfied Husem hnízdo tajn˘ch kacífiÛ. Ti pomatenci tam Ïili nûkolik generací, abys vûdûl!“ „Va‰e historie,“ odfrkl jsem pohrdavû. „V‰echny, ktefií se ozvou proti zlofiádÛm, tvá církev oznaãuje ‰mahem za kacífie. Je pravda, Ïe na venkovû to v okolí Sezimova Ústí zaãalo. Ale kde by se tam vzali kacífii pfied Janem Husem? Aby tam dokonce vyrÛstaly celé generace, jak tvrdí‰, to jsou pomluvy!“ „Ták?“ opáãil protáhle a pfied sebe rozloÏil nûkolik listÛ papíru. „Je sice uÏ pozdû, ale tohle si musíme vyjasnit, neÏ se dáme do práce na na‰í 10

kronice,“ (mluvil tak pfiemoudfiele, Ïe jsem chtûl odseknout, zda má vÛbec smysl se do dal‰ího psaní pou‰tût). „Tady je inkviziãní protokol z ãasÛ krále Jana Lucemburského. Tehdy do jiÏních âech utekly z nûmeck˘ch zemí stovky rodin katarÛ. Právû tûch katarÛ, které v fií‰i upalovali jako nejhor‰í nepfiátele víry a podle nichÏ se odpadlíkÛm zaãalo fiíkat katafii ãi kacífii. Katafii se u nás rozpt˘lili po vesnicích, na oko pfiijali pravou víru, ale doma se v ústraní oddávali sv˘m bludÛm. Ty je‰tû Ïivili jejich tajní kazatelé, a tak tam celé generace pfieÏívaly témûfi celé století. Ti lidé mûli svÛj bludn˘ v˘klad evangelia, znali se, byli organizovaní a zcela pom˘lení. Právû z nich se pozdûji rekrutovali ti nejradikálnûj‰í. Nejkrutûj‰í a nejnebezpeãnûj‰í. Rodem byli skoro v‰ichni Nûmci, i kdyÏ uÏ dávno mluvili ãesky.“ „To tvrdí inkvizice,“ odmítl jsem to, ale jist˘ jsem si nebyl. Pravda totiÏ byla, Ïe jsem neumûl vysvûtlit, proã se právû na jihu objevilo tolik radikálních my‰lenek. A proã se tam na poãátku boje o kalich vynofiilo tolik stoupencÛ mé víry. Abych se vyhnul nepfiíjemné diskuzi, rychle jsem navrhl: „Nemûli bychom se radûji vûnovat potomkÛm starého Prokopa?“ „Proã ne?“ pfiik˘vl a sáhl po druhém listu. „MoÏná by tû v‰ak zajímalo je‰tû nûco. Tady jsou zápisy z jednání kostnického koncilu. KdyÏ jsem je pfieãetl, aã nerad jsem uznal, Ïe si dfiíve církev nedûlala tûÏkou hlavu s tím, koho prohlásit za kacífie. Ví‰, co se stalo na podzim toho roku, kdy byl upálen Jan Hus?“ Chtûl jsem opáãit, Ïe mne to nezajímá. Hanebn˘m upálením Jana Husa pro mne pfiestala Kostnice existovat. Pfiiznám se v‰ak, Ïe jsem byl zvûdav˘ a proti svému pfiesvûdãení jsem ho vybídl, aÈ hovofií dál. Zná mû a nepatrnû se usmál, jako by zvítûzil. Hned ale zváÏnûl a pokraãoval: „Danieli, tohle je list, kter˘ se jmenuje StíÏnost národa nûmeckého. Koncilu ho pfiedloÏili pfiední nûmeãtí arcibiskupové, biskupové a opati. V nûm se brojí proti zlofiádÛm v církvi a Ïádá se náprava. Hlavním cílem NûmcÛ bylo skonãení papeÏského schismatu, v nûmÏ vidûli pfiíãinu úpadku. Nerad uznávám, Ïe mnohé z jejich my‰lenek najde‰ i u toho va‰eho Jana Husa, i kdyÏ fieãen˘ch jinak. Ital11

sk˘m, francouzsk˘m a ‰panûlsk˘m úãastníkÛm koncilu se v‰ak zdál ten spisek pfiíli‰ radikální, mnozí stále podporovali stávající papeÏe, zvlá‰tû stafiiãkého Benedikta, a tehdy osoãili císafie Zikmunda, Ïe je sám kacífiem.“ „·koda Ïe ho taky neupálili,“ povzdechl jsem si, sefiízl brk a navzdory tomu, Ïe za okny uÏ byla ãerná noc, dal jsem se do psaní.

KAPITOLA 1

Už několik dní hustě pršelo a navzdory tomu, že bylo léto, prudce se ochladilo. Vltava se vylila z břehů a zaplavila nábřeží až k městským hradbám. Na protějším břehu pod Pražským hradem zatopila sklepy domů a také zahradu arcibiskupského paláce. Voda byla zahnědlá jílem, který sem řeka přinášela z jihu. Po hladině plavaly trámy stržených chatrčí, chcíplé slepice a prasata a na jezu pod Vyšehradem uvízlo tělo utopeného starce. Večer po svátku svatého Jindřicha, druhého římského císaře toho jména, přišlo krupobití. Z potemnělého nebe pršely kroupy velké jako slepičí vejce. Prudký vítr cloumal střechami, na dvorech převracel kádě a odnášel proutěné koše. Lidé ukrytí doma za zavřenými okenicemi se modlili a prosili Pána, aby ušetřil jejich životy a majetek. Ale všechno bylo marné. Většina střech na Starém Městě pražském byla poničená a na polích před hradbami bylo vidět dílo zkázy. Během krupobití zahynul jakýsi žebrák a pekař Mehlstein zemřel na zástavu srdce. Hned jak se ráno otevřely městské brány, objevil se muž na koni. Na sobě měl deštěm zplihlý černý hábit, na tváři krvavý šrám od větve stromu, byl bledý a nevyspalý. Tryskem se hnal ke Karlově koleji. O chvíli později vyběhlo z budovy několik univerzitních mistrů a všichni se rozběhli po domech, v nichž žili jejich stoupenci a přátelé. Pak se z několika věží naléhavě rozezněly zvony. Na ulicích se objevili čeští studenti a všem na potkání sdělovali tu neuvěřitelnou zvěst – před deseti dny upálili v Kostnici jako kacíře jejich Jana Husa! „To přece není možné!“ vykřikla zoufale Markéta, jakmile se to dozvěděla. Zrovna zadělávala těsto. Odložila mísu, ruce si otře13

la do zástěry a utíkala na jatka za svým manželem. Ale i tam už ta zpráva dorazila. Vaněk se zrovna domlouval s ostatními řezníky, co podniknou. „Půjdeme do Betléma!“ navrhl kdosi. Všichni s ním okamžitě souhlasili. Průvod vyrazil přes Nové Město pražské k Havelské bráně. Kdosi zanotoval píseň Navštěv nás, Kriste žádúcí, kterou složil před odchodem do Kostnice Jan Hus. Markéta se přidala, měla hezký sytý hlas a ráda hrála prim. Ulicí sevřenou úzkými štíty vysokých kamenných domů se k pošmournému uplakanému nebi nesly stovky hlasů. Někteří lidé, kteří postávali v podloubí, se k průvodu přidali, jiní vyděšeně utíkali do mázhauzů a zavírali za sebou vrata. Cestu zpívajícímu davu se pokusil na dolním konci Koňského trhu přehradit houfec městských ozbrojenců, ale když si jejich velitel spočítal, kolik lidí proti sobě má, a navíc zahlédl rozkurážené řezníky, cestu raději uvolnil. Před Betlémskou kaplí byl již obrovský zástup lidí. A přicházeli další a další. Dveře do kaple však byly zavřené. „Chceme se pomodlit za spasení duše našeho Jana,“ volalo několik tělnatých měšťanek. „A chceme přijímat z kalicha,“ hlasitě žádal hubený svraštělý stařec. Jakýsi student zalomcoval dveřmi a pak křikl na své druhy, že se půjdou podívat do kazatelova bytu. Než se však protlačil k průchodu kolem nároží, dveře do kaple se rozletěly a v nich se objevil kněz Havlík. Byl to hřmotný muž se širokým obličejem a přísným pohledem. I když nepatřil k nejhlasitějším stoupencům nápravy církve, byl celkem oblíbený a v kapli kázal už druhým rokem. Vždy uměl říci slova, která povzbudila. Pravda však byla, že jeho kázání nebyla odvážná. Nechtěl si proti sobě popudit mistry vysokého učení, ale ani arcibiskupa Konráda z Vechty, a proto neustále lavíroval. Přítomným požehnal a pak s těžkým povzdechem vystoupil na kazatelnu. „Bratři v Kristu, nikdo z nás nemohl být na tuto smutnou událost připraven,“ začal, když se kaple zaplnila. Příchozích bylo tolik, že někteří museli zůstat na ulici. 14

Havlík hovořil opatrně, neboť netušil, jak se k té věci postaví královský dvůr, arcibiskup a Staroměstská radnice. Neušlo mu, že pod kazatelnou stojí pár vlivných velmožů a konšelů, ale také dva dominikánští mniši a písař arcibiskupské kanceláře. Místo kazatele bylo výnosné. Pro své kázání si narychlo zvolil starozákonní příběh o Ezauovi a nadšenými slovy velebil otcovskou lásku. Husova smrt ho zaskočila. „Zadrž,“ přerušil ho najednou ostrý hlas. Jakýsi měšťan se dral ke kazatelně a křičel: „Mluv o našem Janovi! Odpověz mi, bylo správné, co učinili hanební preláti v Kostnici?“ „Ano,“ přidávali se další. „Je křesťanské, aby císař Zikmund porušil své slovo, že zajistí našemu milovanému mistru svobodný návrat domů?“ „Je správné přijímat kalich?“ překřičel všechny jakýsi student. „Bratři v Kristu, proč bouříte?“ nabádal je kněz Havlík, když se lidé utišili. Zvedl ruce nad hlavu, aby dodal svým slovům váhy. „Náš Pán všechno vidí a bude soudit spravedlivě. Své věrné i ty hanebné. Každý jednou předstoupí před jeho tvář. Copak se nepraví v Písmu, že...“ „Kdo je podle tebe věrný křesťan? Jan Hus, nebo papež?“ nenechali ho domluvit. „Chceme, abys nám podal kalich!“ „To přece nelze. Mistr Jan Hus byl v té věci zdrženlivý, jak sami víte,“ bránil se Havlík. Trochu rozpačitě si upravoval svůj tmavý hábit. „Před odchodem do Kostnice přece řekl, aby se v té věci posečkalo na jeho návrat! Učení mistři musí tu věc posoudit, neboť tu jde o zákony boží! Snažně vás prosím, nenechte si zatemnit rozum žalem, který cítím i já. Nejednejte ukvapeně!“ „Jak dlouho ještě chceš o té věci spekulovat?“ rozzlobila se hubená šlojířnice, která žila nedaleko dominikánského kláštera. „Krista ukřižovali, Jana Husa upálili. Máme čekat, až zakroutí krky i nám?“ „Ale sestro...,“ vydechl polekaně kněz. Rozhlížel se z kazatelny a všude viděl jen nepřátelské pohledy. A jízlivé tváře dominikánů, kteří si něco šeptali s arcibiskupovým písařem. 15

„Bude se v Betlémě ctít památka mistra Jana Husa?“ rozkřikl se mládenec v tmavém hábitu. Byl kudrnatý, měl hezkou tvář a oči mu plály vzrušením. Stál jen pár kroků od Markéty a ta na něm mohla oči nechat. „Co je to za otázku? Byl to můj učený a slovutný předchůdce,“ ohradil se ostře kněz Havlík. V tu chvíli onen kudrnatý mládenec udělal něco neslýchaného. Odplivl si a pak se prodral mezi lidmi a po schodech vystoupil na kazatelnu. Teprve teď si většina přítomných všimla, že má na temeni hlavy vyholenou tonzuru, která svědčila, že je řádně pomazaným knězem. Odstrčil Havlíka a začal hovořit. Měl vášnivá gesta a dav na něm doslova visel očima. „Proč ty vytáčky, kněže? V bibli stojí psáno: Tvá slova budiž ano, ano či ne, ne. A já pravím, že Jan Hus je svatý a upálili ho římští farizejové, aby se ho zbavili, stejně jako ti židovští ukřižovali Ježíše Krista. Je na nás, abychom pokračovali v mistrově díle! Jako apoštolové bojovali za památku Spasitele, musíme i my zvednout hlas, abychom nenechali zplanět květ skutečné víry, který mistr Jan Hus zasel a pod jehož rukama vzklíčil.“ „Kdo je to?“ šeptali si lidé zvědavě. Většina toho mládence neznala. Z Prahy nebyl. Jakýsi podomek s ním nedávno hovořil a polohlasně vykládal, že se jmenuje Jan a odešel od hanebných mnichů z želivského kláštera do Prahy, protože měl vidění, že nastane skonání věků. „Co tady ještě hledáme?“ bouřil z kazatelny mládenec. „Pojďme za Jakoubkem ze Stříbra. To je kněz oddaný Husově věci a kalichu. V jeho kostele se už přijímá podobojí. A bude to tak všude! Učiňme přísahu, že neustoupíme před tím ryšavým drakem, který se nazývá císař Zikmund!“ Sestoupil pružně dolů a zamířil k východu. Lidé chvíli váhali, ale pak se celý dav vyhrnul na ulici za ním. „Semlel všechno možné, ale nic z toho nebylo pokorné ani užitečné. A už vůbec ne pravdivé,“ stěžoval si kněz Havlík nevelkému hloučku měšťanů, který v kapli zůstal. 16

„To je možné, ale šli za ním!“ „Dav jde za tím, kdo se mu vlichotí do přízně,“ namítl nevzrušeně jeden z dominikánů. „Tys to nedokázal. Ale nevadí. Lůza se vybouří a bude zase klid. Jen s poslušnými syny církve mohou křesťané dojít spasení. Na to nezapomeň, kněže, až budeš zase kázat!“ Do svého hamru v Železném Újezdu se vrátil Olbram s poloprázdným vozem a ve tváři neskrýval obavy. Přivezl jen čtyři pytle mouky, a to bylo zoufale málo. Jenže od Písku až po Plzeň víc sehnat nedokázal. Po dlouhých deštích byla pole rozbahněná a polehlé obilí začalo hnít a dostalo sněť. „A to jsem za těch pár pytlů musel zaplatit skoro všechno, co jsem za železo na jarmarku stržil,“ stěžoval si ženě Marii. O všechny úspěchy i neúspěchy se s ní poctivě dělil. „A ti, co na sýpkách nějakou mouku mají, ji ukryli, aby za ni dostali ještě víc, až přijde opravdu hlad.“ Marie trochu roztržitě přikývla, ale neodpověděla. „Stalo se něco?“ ulekl se Olbram. V duchu ho napadlo, zda není něco s dětmi, ještě se s nimi ani neuvítal. Předpokládal, že všechny tři lítají po lesích. „Zastavil se tu kupec ze Švábska,“ odpověděla po kratinkém zaváhání. „Někde tam u nich upálili Jana Husa. Toho kazatele, co jsme ho jednou potkali v Praze.“ Olbram si oddechl, že se nestalo nic horšího. Spíše z povinnosti dodal: „Já vím, byl to učitel bratrance Vítka. Celkem sympatický chlapík, škoda ho.“ „Každého křesťana je škoda. Skončit na hranici je hrozná smrt,“ vykládala přesvědčeně. Pokřižovala se a v očích měla opravdový soucit. Olbram svou ženu chápal. I ji chtěli kdysi upálit, když rodiče zemřeli na mor a křivoklátský purkrabí si myslel, že jím onemocněla i ona. Na svých cestách viděl Olbram tolik lidského utrpe17

ní, že nebyl důvod truchlit pro to jediné, Husovo. Tak to v životě prostě chodilo. V Plzni zaslechl, že se u Chebu objevil mor. To ho v tuhle chvíli trápilo mnohem víc než smrt nějakého kazatele. Nebylo to tak dávno, kdy mor skončil, a představa, že by se měl vrátit, ho zkrušovala. „Tváříš se, jako by se tě to vůbec netýkalo,“ napomenula ho přísně. Marie byla skvělá manželka. Olbrama ctila a udělala by pro něj vše, co mu viděla na očích, ale mezi své povinnosti zahrnovala také péči o jeho duši. Pokud udělal něco, co nepovažovala za správné, uměla se rázně ozvat. Proto si jí Olbram vážil. Vyrostla před hradbami Písku mezi rybáři a nedostalo se jí žádného vzdělání. Na vše se dívala praktickýma očima, a proto byla rozumnější než většina dcer zámožných měšťanů. To poznal, když ještě žil se svou první manželkou Gunhildou. Její názory byly k ničemu. Žádná jiná žena mu navíc nedokázala dát při milování tolik rozkoše jako Marie. „Týká se mě to, samozřejmě,“ snažil se ji udobřit, i když věděl, že jeho výmluvy obvykle prohlédne. Jenže tentokrát se dala ukonejšit a dál tu věc nerozváděla. Odběhla k peci a donesla mu misku s kaší. Uchopil do ruky lžíci a s chutí se dal do jídla. Snědl však jen pár soust. Marie stála u okna a zamyšleně ho pozorovala. Znal ji a věděl, že se něco děje. Její obavy určitě nepramenily jen ze smrti toho kazatele. „Pojď ke mně,“ řekl něžně. Vstal, a když došla ke stolu, objal ji. Přiložila si tvář k jeho rameni a pevně se k němu přitiskla. Bylo to jasné, něčeho se bála. Chvíli však trvalo, než se svěřila. „Nechtěla jsem ti přidělávat starosti, hned jak ses tu objevil,“ řekla a v očích se jí zaleskly slzy. „Byl tu posel z Nepomuku. Opat Hildesheim na tebe podal žalobu.“ „Na mě?“ podivil se Olbram. „Spor o Železný Újezd se přece vede mezi cisterciáky a Zdeňkem z Rožmitálu. Řeholníci si to ale zavinili sami. Neměli se mne pokoušet odtud vyhnat a mohli dostávat nájem dál. A ne malý. Tvrdit, že tohle místo nepatří klášteru, ale 18

pánům z Rožmitálu, byla naše jediná možnost, jak se bránit. Teď máme světskou vrchnost, a je nám lépe, chválabohu.“ „Jenže tu žalobu na tebe podal opat ne kvůli hamru, ale proto, že prý jsi jeho poddaný a odmítáš plnit povinnosti. Má v ruce listinu, podle níž ti kdysi provozování hamru povolil.“ „Jeho logice nerozumím. V době, kterou se ohání, Železný Újezd přece ještě neexistoval a v té listině o něm není jediná zmínka.“ „Já tomu taky nerozumím,“ přiznala se. „Ale bojím se. Já totiž moc dobře vím, co vrchnost dokáže. Písecký rychtář Ruprecht mne i s rodiči vyhnal z domova jen proto, aby ti mohl do lože necpat tu svou strašnou Gunhildu. Když se to pánům hodí, rozšlápnou nás jako šváby.“ „Tak jednoduché to zase není. Netrap se tím,“ řekl, zvedl jí hlavu a políbil na tvář. „Zvládli jsme horší věci. Když už jsem se klášteru postavil, necouvnu. Já se o hamr připravit nenechám. Že se léta potáhnou soudy, to jsme věděli. Víš dobře, že se královský dvůr na požadavky církve nedívá zrovna laskavě.“ „Jenže ten řeholník tvrdil, že se máš dostavit před soud pražského arcibiskupa. Církev má jakési privilegium, aby své právní spory řešila sama, bez neblahého vlivu světské moci. Přesně tak to ten cisterciák řekl. Kdybys ho viděl, jak se šklebil!“ Olbramovi zatrnulo. To vypadalo mnohem vážněji. Jenže nechápal, proč by se měla církevní privilegia vztahovat na něj. Byl přece svobodným píseckým měšťanem. „Tak vidíš, že jde o hloupost,“ řekl s hranou bezstarostností. „Kdy mám být souzen?“ „Hned po svatém Václavovi.“ „Takže zbývají ještě dva měsíce. Za tu dobu se dá stihnout spousta věcí. Kdy se vrátí děti?“ „Až večer, znáš je. O Barborku a Olbrama starost nemám, ale Jeníkovi jsou teprve tři roky. Jenže co nadělám?“ „Nic. Takže máme spoustu času pro sebe,“ konstatoval spokojeně a začal své ženě vyhrnovat nedočkavě suknici. Byl na ces19

tách za obchodem skoro tři týdny. Chvíli se bránila, musela stále myslet na chystaný soud a na milování neměla vůbec chuť. Jenže znala svého manžela, a tak se mu podvolila. Nakonec musela přiznat, že se jí to líbilo a dostala lepší náladu. Ostatně, proč by měl spor s nepomuckými cisterciáky dopadnout špatně? Olbram dokázal za těch deset let, co spolu žili, zvládnout horší problémy. Byl právem nejbohatším výrobcem železa v celém brdském podhůří. Trochu se uklidnila.

KAPITOLA 2

Zpráva o upálení Jana Husa zastihla Lacka z Kravař na jeho oblíbeném hradě Helfštýně. Vyslechl ji s pohledem upřeným kamsi ke stropu, beze slova hodil poslovi pár stříbrňáků a pak se odebral do kaple. Nevečeřel a na modlitbách strávil celou noc. Zkroušený byl i Vítek, neboť měl Jana Husa opravdu rád. I když nesouhlasil se vším, co jeho učitel hlásal, a později se příliš nestýkali, nemohl zapomenout na jejich první setkání v Betlémské kapli. Byl jeho žákem, a i když uznával, že ne nejlepším, betlémský kazatel mu otevřel dveře poznání. Ale i kdyby se od něj nedozvěděl vůbec nic, spojovalo je ještě jedno silné pouto, a tím byla jeho laskavá slova, kterými promlouval k němu a Rozárce na jejich svatbě. Když odcházel z paláce do předhradí, kde se svou ženou žil v malé komůrce pár kroků od brány, cítil v očích slzy. Rozárka se právě vrátila z kuchyně, malou Klárku držela na klíně a dřevěnou lžící ji krmila mléčnou kaší. Zvedla oči a starostlivě se začala svěřovat, že Klárka celý den plakala, protože se jí klube zoubek. Trochu roztržitě přikývl. Zamířil ke stolu, ženu políbil na tvář a děvčátko pohladil po hlavičce. Měla ji pokrytou chmýřím prvních vlasů a ke svému uspokojení si všiml, že jsou černé jako ty jeho. Také se kroutily do půvabných kudrn. Když už kvůli své ženě přistoupil na hru, že Klárka je jeho krve, byl vděčný za každou maličkost, která ji v té představě utvrzovala. Byla to jediná lež, jíž se vůči ní dopustil. Poté, co Rozárka potratila a bylo zřejmé, že další dítě mít nebudou, lepší řešení nenašel. Klárka se mu ve skutečnosti příliš nepodobala. Měla široký rozesmátý obličej a velké zvídavé oči. Vítek byl vysoký, vážný a spíše zamračený. 21

„Přinesla jsem placky,“ oznámila manželka, když dítě nakrmila a uložila do kolébky. Klárka usnula skoro hned. „Jsou se zelím, zbyly z panské tabule, budou ti chutnat.“ Jedl mlčky. „Co je s tebou?“ dorážela na něj. „Celý den jsi pryč a teď se tváříš jako bubák.“ „Doufal jsem, že budeme přes léto spolu,“ opáčil, když dojedl. Mastné ruce si opláchl ve vědru u dveří. Vrátil se ke stolu a pokojně se usadil na lavici. Rukou objal Rozárku kolem ramen. Byla štíhlá a křehká. Dlouhé černé vlasy nosila spletené do dvou copů, které si jako každá vdaná žena halila do bílé loktuše, ale doma chodila prostovlasá. Vítkovi se vždy líbila, ale navzdory svému vzdělání často hledal vhodná slova, jak jí to povědět. Smávala se jeho rozpakům, ale současně je omlouvala a říkala, že je chápe, neboť studoval vysoké učení a tam se věnují sice věcem zbožným, ale málo praktickým. Byla dcerou chudého staroměstského ševce a na křesťanské vědění měla svůj názor. „Pojedeš někam s naším pánem?“ zeptala se odevzdaně. Těšila se, až se Lacek z Kravař vydá jako každé léto na obhlídku svých panství a oni budou mít chvíli čas na sebe, protože na tyhle cesty Vítka nebrával. „Nejspíše začnu objíždět moravské pány.“ „Ty to ještě nevíš jistě? Proč?“ „Pán to sice zatím nenařídil, ale určitě to udělá. Upálili totiž Jana Husa!“ „Upálili?“ vykřikla zoufale. Pro ni to nebyl kazatel, ale člověk, jehož znala a měla ráda. Připadalo jí, jako by přišla o někoho blízkého. „Předpokládám, že tohle si moravské panstvo líbit nenechá. Kdybys viděla, jak byl pan Lacek zdrcený, když se to dozvěděl,“ vykládal s obavami v hlase Vítek. „Jen sám Bůh ví, co z toho povstane. Ale určitě nic dobrého.“ 22

Rozárka vrhla láskyplný pohled ke kolébce, pak vstala a celkem zbytečně upravila přikrývku. Malá Klárka se potila, bylo léto a i v podvečer vládlo parné dusno. „Myslíš, že bude válka?“ zeptala se stísněně. „Jak tě to napadlo?“ zakroutil překvapeně hlavou. „Bude kolem toho spousta silných slov a výhrůžek, ale zapomínáš, že naše země byla už v horších situacích. Panstvo zajalo krále, jeho bratr se pokusil uchvátit českou královskou korunu, papež nad námi vyhlásil interdikt, a vidíš, vždycky se to uklidnilo.“ „Dej bože,“ usmála se zdrženlivě a vrátila se na lavici. Uchopila Vítka za ruku a sama změnila téma hovoru. Začala vyprávět o rvačce dvou čeledínů, která se strhla jen proto, že jeden v noci příliš hlasitě chrápal. Když skončila, vesele se zasmála a dodala: „Tak si to pamatuj! Máš štěstí, že jsem jen slabá žena, jinak bych se už taky musela s tebou poprat.“ „Připomínáš mi to obden,“ opáčil pobaveně. „A víš, proč to je? Kdybys mě v noci nenechala hned usnout, tak...“ „Vydrž. Ještě den, a bude to dobré,“ omlouvala se trochu stydlivě. „Pak ti to vynahradím.“ Ráno se ukázalo, že Vítkovy obavy nebyly liché. Lacek z Kravař mu nařídil, aby ihned odjel do Olomouce. „Jednat budeš s kapitulou a s biskupovým administrátorem,“ vysvětloval velmož. Byl to šlachovitý rytíř, jemuž v posledních měsících rychle zešedly vlasy a kolem očí se objevily hluboké vrásky. „Biskup Václav Králík z Buřenic je nejméně o dvacet let starší, než jsem já. Byl jsem ještě dítě, když on už byl vysvěceným knězem. Kvůli pokročilému věku o diecézi příliš nepečuje a většinou pobývá na svých statcích. Je však oblíbencem krále Václava, a to stačí, aby měl klid. Má slušné živobytí, za celá ta léta získal řadu výnosných obročí. I když Wyclifa odsoudil, k Janu Husovi se vždycky choval smířlivě.“ „Vím o tom. Díky Jeho biskupské Milosti se podařilo obsadit okolní fary českými duchovními, kteří navštěvovali vysoké 23

učení v Praze. Jsou to většinou stoupenci reformy. Sám jsem tu věc zařizoval.“ „Správně! Ale k tvému úkolu. V Olomouci budeš tlumočit nesouhlas s tím, co koncil spáchal. Žádám, aby olomoucká kapitula odsoudila čin koncilu a prohlásila, že Jan Hus není kacíř. Současně ji jménem moravského panstva požádej, aby povolila přijímání z kalicha.“ „To kapitula neudělá.“ „Možná ne hned, ale ať v Olomouci vědí, co od biskupa očekávám. Není všem dnům konec, milý Vítku! Já vyrazím do Prahy za Čeňkem z Vartemberka. Nikdy dříve nebyla jednota českého a moravského panstva tak důležitá jako právě teď.“ Říkal to tak naléhavě, že Vítek poprvé zapochyboval, že se podaří udržet mír. Rozloučil se s Rozárkou. Klárce se konečně zoubek prořízl. Holčička se už zase smála na celé kolo a žvatlala cosi, co mohlo při troše dobré vůle znít jako táta. Sám si osedlal koně a vyrazil na cestu. Doprovázeli ho dva ozbrojenci v plné zbroji a na kopích nesli rozvinuté zástavy. Na nich byl rodový erb pánů z Kravař se zavinutou střelou. Tak se nazýval šíp s kusem látky, která se před výstřelem zapálila a pomocí níž se při obléhání podpalovaly střechy domů. V bráně se ještě otočil a zamával Rozárce. Stála ve dveřích jizby a v náruči chovala Klárku. Byl příjemný prosluněný den a koně odpočatí. V údolí Bečvy obilí ještě nedozrálo, ale sotva ho za Lipníkem opustili a ocitli se v rovinaté krajině, vládl všude na polích čilý ruch. Muži se srpy v rukou pomalu postupovali v hlubokém předklonu a podávali hrsti obilí ženám, které kráčely za nimi a vázaly snopy. Všichni byli zpocení a rozesmátí, neboť Bůh jim dopřál dobrou úrodu. Jak ale Vítek věděl, jinde to tak nebylo. Tady však měli štěstí. Přebrodili řeku Moravu a do Olomouce vjeli bránou Všech svatých. Od ní stoupala cesta do mírného svahu ke katedrále a nádhernému paláci, který před sto lety postavil biskup Jindřich Zdík. Poblíž se nacházela fara, jejímž štědrým donátorem byl Lacek z Kravař. 24

V ní jeho služebníci přenocovali pokaždé, pokud navštívili město. Zamířil tam i Vítek. Ke svému údivu se však nesetkal se stařičkým knězem, neboť před několika týdny zemřel. Obročí obdržel nový, mnohem mladší. Biskupův administrátor ho sem dosadil, aniž o tom Lacka z Kravař informoval. Nový farář byl pedantský muž poslušný příkazů církve. Jeho jmenování bylo nejen zjevné porušení tradičních zvyklostí a čirý nevděk, ale svým způsobem dokonce vyhlášení nepřátelství. Vítek vše rychle uvážil a raději pokračoval do města, kde se ubytoval v zájezdním hostinci poblíž rynku. Nebyl pověrčivý, ale takový začátek se mu nelíbil. Čekala ho složitá jednání a hned po příjezdu pochopil, že olomoucká kapitula nemíní respektovat moravské panstvo. Vysocí preláti se zjevně ocitli ve vleku kostnického koncilu, který je neustále nabádal, aby rázně zakročili proti českým kacířům. To bylo špatné znamení. Šenk byl čistý a pohodlný, a protože do výročního jarmarku bylo daleko, byl téměř prázdný. Vítek dostal nejlepší jizbu s okny do kvetoucí zahrady, která se za domem táhla až k masivní roubené stodole, jež částečně zakrývala ochoz hradby. S pomocí svých ozbrojenců odstěhoval truhlici s věcmi a vyrazil do kanceláře biskupského paláce, aby ohlásil příjezd a sjednal si slyšení. Přijal ho hubený písař, jemuž chyběly na pravé ruce dva prsty. Říkalo se, že mu je kdysi usekli pro křivé svědectví. Vítka vyslechl a ochotně slíbil, že vše co nejrychleji zařídí a pošle do šenku zprávu, kdy ho administrátor přijme. Protože do večera bylo daleko, zastavil se Vítek v bibliotéce. Patřila k nejlepším v zemi, schraňovala několik stovek kodexů. Vypůjčil si spis lyonského biskupa Ireneje Proti herezím. Začetl se do něj tak, že se do šenku vrátil až za tmy. „Mám za tebou v noci přijít?“ optala se bokatá holka, která obsluhovala v šenku. „Za dva stříbrňáky vystoupíme spolu na nebesa jako svatý Eliáš.“ Pobaveně se zasmál, ale její nabídku rezolutně odmítl, i když holka byla pěkná a před odjezdem z domova se nestihl s Rozárkou 25

pomilovat. Jenže slib manželské věrnosti bral vážně. Z časů svých studií si v těchto věcech odnesl navíc jistou ostýchavost. Pokrčila rameny a odběhla za svými povinnostmi. Ale později, kdy těch několik málo hostů z šenku odešlo, se vrátila. Přinesla si džbánek piva a posadila se ke stolu. „Prý sloužíš urozenému panu z Kravař, říkali ti dva, co s tebou přijeli.“ Přikývl a odsunul prázdnou misku. Dojedl a chystal se na lože. Vrhl krátký pohled do její tváře, letmo zabloudil k výstřihu, ale pak se raději věnoval svému džbánku. Věděl, že se důvěrnosti vůči těmhle holkám mohou vymstít. Umínil si, že ráno šenkýře napomene, protože podle zemského práva bylo to, co tahle holka dělala, zakázané. „Nechtěl jsi být náhodou knězem, že se tak tváříš?“ pokračovala provokativně. „Ale to se vlastně hodí. Já se měla stát jeptiškou, takže mě se bát nemusíš.“ „Nebojím se tě,“ zabručel rozmrzele. Kdyby však teď vstal a odešel, jen by ji v jejím posměchu utvrdil. „Jmenuju se Magdalena. Přátelé mi říkají Svatá Máří. Jak se jmenuješ ty?“ „Vítek,“ opáčil neochotně, protože mu bylo jasné, že jeho jméno musí znát, jen to zkouší. Řekl ho přece šenkýři. Rozhodl se, že bude raději za nekňubu, a rázně vstal z lavice. Holka ho naléhavě chytla za ruku. „Neodcházej ještě, prosím. Jen pár slov.“ Chtěl se jí vytrhnout, ale ona tiše dodala: „Znáš Prokopa z Fulneka?“ Vítek se zarazil. To jméno opravdu znal. Navštěvovali spolu lekce na artistické fakultě a byli ubytovaní ve stejné koleji, ale nikdy k sobě neměli blízko. Holka se k němu naklonila a tiše pokračovala: „Něco bych ti o něm mohla povědět. Nahoře u tebe.“ „Dobrou noc!“ vyhrkl zlostně a zamířil ke dveřím, které vedly dozadu k jizbám hostů. Holka pokrčila rameny, dopila džbánek a odběhla za svými povinnostmi. 26

Vítek si lehl, ale navzdory svému přesvědčení nemohl dlouho usnout. Převaloval se na lůžku, v místnosti bylo k zadušení, venku vládla horká letní noc. Jenže kdyby otevřel okno, vlétli by dovnitř můry a komáři, a to nesnášel. Před očima měl stále tu holku z šenku a představoval si, jak vypadá bez suknice. Nakonec sice usnul, ale neustále se probouzel a ráno si připadal jako rozlámaný. Na dvoře se u kamenného koryta svlékl a celý se umyl v příjemně chladné vodě. Pak zamířil do šenku. Tentokrát ho obsluhoval sám šenkýř. „Čekají vás v biskupském paláci,“ oznámil nerudně a vzápětí požádal, aby mu za pobyt zaplatil hned. Vítek byl po přestálé noci tak ubitý, že neměl sílu odmítnout, i když to nebyl požadavek obvyklý. Položil na stůl hrst stříbrňáků. Kde je služebná, se raději ani nezeptal. Snědl misku řídké polévky s kusem okoralého chleba a vydal se na jednání. Biskupův administrátor se jmenoval Zbygněv a byl rodem Polák. Byl to ctižádostivý muž středního věku s neupřímným pohledem a monotónním hlasem. Vítka přijal v kapitulním sále a jemu po boku sedělo osm kanovníků. Nejprve se vyptal na zdraví urozeného pana Lacka z Kravař a teprve pak si s pohledem upřeným stranou vyslechl požadavky moravského hejtmana. „Je ti jasné, že tvá slova nelze považovat za správná, zvláště teď, kdy se celé křesťanstvo snaží o nápravu tohoto světa? Je třeba víru v Krista upevnit, a ne ji podkopávat. Jan Hus byl potrestán zcela podle práva a stejně skončí ti, kteří by chtěli jeho bludy opakovat a šířit. To je k první části tvé řeči. O nestoudnosti, abychom přijali kalich, tu raději pomlčím!“ „To mám vyřídit svému pánovi?“ „Vrať se do šenku a vyčkej. My se nejprve poradíme a pak ti sdělíme rozhodnutí olomoucké diecéze.“ Vítek odcházel z paláce se smíšenými pocity. Částečně je přičítal svému nevyspání, ale na vině byla i divná atmosféra, která v kapitule panovala. Byl si totiž jistý, že zjevnou nechuť administrátora 27

nesdílejí všichni kanovníci, a to mu dávalo naději, že jednání bude pokračovat. Pak by byla naděje něčeho dosáhnout. Na nebi se objevily šedé mraky, rychle se zatáhlo a spustil se liják, který doprovázela bouřka. Blesky se s rachocením křižovaly po obloze. Vítek se těsněji zahalil do pláště, přes hlavu přetáhl kápi a utíkal prázdnou ulicí do šenku. I když to nebylo daleko, dorazil tam celý promočený. Uvnitř na něj čekali dva konšelé s několika biřici. „Podle rozhodnutí městské rady půjdeš s námi,“ oznámil přísně starší z nich. „Jsem posel moravského hejtmana a chrání mne zemské právo!“ „Jsi obviněn z kacířství a církev požádala o tvé potrestání. Radím ti, nezpěčuj se!“ Okamžitě ho uchopily silné ruce, a protože se bránil, biřici ho doslova vyvlekli ven. V dešti jím neurvale smýkali po ulici, nešli však daleko. V domě na nároží, který sloužil k zasedání městské rady, ho zavřeli do sklepení. Když ho strčili do kobky, překvapeně zjistil, že už tam jednoho vězně mají. Na rozviklané lavici seděl Prokop z Fulneka. I jeho obvinili z kacířství, protože na ulici kázal proti kostnickému koncilu. Vaněk vlastnil nedaleko rynku na Novém Městě pražském výstavné obydlí s trochu omšelou soškou patrona řezníků svatého Matěje ve výklenku nad vchodem. V domě vládla pevnou rukou Markéta. Byla zvyklá poroučet a manžel jí v soukromí často ustupoval. Navzdory tomu, že to byla žena paličatá a v mnoha ohledech nevyzpytatelná, miloval ji. Odpustil jí i věci, které by jiným měšťankám neprošly, včetně toho, že se ráda a mnohdy s netajeným příslibem usmívala na cizí muže. Věděl však, že tím její zájem končí. Markéta byla sice rozmarná, ale věrná. Zvláště od loňského roku, kdy se jim narodila dcera Adléta, se s ní dalo celkem dobře vyjít. Jako by ji mateřství trochu zklidnilo 28

a Markéta si začala uvědomovat své povinnosti. Co je navíc spojovalo, byl zájem o reformu církve. Asi týden po rozpačité snaze uctít smrt Jana Husa v Betlémské kapli, přivedl Vaněk do svého domu na večeři onoho mladého kazatele, který se tak odvážně prodral na kazatelnu. Hostit potřebné patřilo k tradici jeho domácnosti. „Tak to je on,“ ukázal na něj pyšně. „Jan Želivský se jmenuje.“ Vaněk se rád pohyboval v učené společnosti. To platilo už od časů, kdy ještě žil jeho otec a on ve společnosti svého bratrance Vítka navštěvoval univerzitní šenky. Díky tomu měl mezi řezníky pověst muže rozvážného i moudrého, a vysloužil si úřad cechmistra. „Vítej,“ řekla Markéta a zvědavě si hosta prohlížela. Jan Želivský neměl v sobě nic z hranatosti řezníků, ani zjemnělosti mnohých učených bakalářů. Měl chytré živé oči, a pokud se usmál, jen těžko se mu dalo odolat. Vyzařovala z něj jistá zemitost, ale současně respekt. Požehnal jí i její dceři a pak se pokorně usadil k rohu stolu na znamení, že nehodlá překážet. Vaněk začal hned protestovat, ale on odmítl sednout si jinam. „Jsem prostý křesťan,“ vykládal měkce, „proč by mi mělo příslušet čestné místo? Tys cechmistr a tvá půvabná žena bojuje za naši věc s odvahou prvních křesťanek. Vy si zasloužíte úctu, nikoli já.“ Jedl střídmě a způsobně. Přitom ochotně odpovídal na vše, co Vaňka zajímalo. Řeč se logicky stočila na pravdu evangelií a smrt Jana Husa. „Jednou věcí je pochopit boží pravdu,“ vysvětloval Želivský trpělivě názor radikálních kazatelů. „Jinou, neméně důležitou, je za ni bojovat. Do statků i hrdel. Právě teď na nás Bůh seslal těžkou zkoušku, v níž však obstojíme, neboť naše úmysly jsou zbožné. Je třeba vymést ten Augiášův chlév!“ „A jak by sis to představoval, otče?“ zajímala se Markéta. Očima mu doslova visela na rtech. „Což nejsou ve městě hanební stoupenci římského papeže?“ podivil se překvapeně. „Protože ryba páchne od hlavy, je třeba za29

čít trestat především je. Měli by jít příkladem ve zbožnosti, ale jdou příkladem jen v cizoložství, svatokupectví a chamtivosti.“ „Jistě hanební jsou, ale jak bys je chtěl napravit? Ani Jan Hus to nedokázal.“ „Proč bychom je měli napravovat?“ namítl Jan Želivský. „Oni by měli napravovat nás, chybující křesťany. Pokud však sami hřeší, pak je třeba se jich zbavit. Vyhnat je! Fary by měli spravovat jen ti, kteří oddaně slouží Kristovi. Pouze oni ctí slova evangelia, nepřekrucují je a hlásají skutečnou Kristovu pravdu.“ „Znamená to, že by je měli spravovat kněží, kteří podávají kalich?“ ujasňoval si podsaditý řeznický cechmistr. „Není jiný legitimní způsob, jak se účastnit Kristovy hostiny. Všichni křesťané jsou si rovní, a proto mohou dosáhnout spásy jen tehdy, pokud budou přijímat tělo, ale i krev Páně.“ „Vyhnat faráře,“ opakovala okouzleně Markéta. „Otče kazateli, kde teď pobýváš?“ „V jednom špitálu na předměstí,“ opáčil pokorně. „V přízemí máme prázdnou komoru po mém bratranci Vítkovi. Tam by ses určitě cítil lépe. U našeho stolu se vždycky plná miska najde,“ nabídla rozzářeně. Vaněk se mrzutě zamračil, ale neodporoval, protože věděl, že to je zbytečné. Horoval pro reformu, ale nemyslel si, že by měl náklady nést na svých bedrech pouze on. A pak, jeden kazatel už jeho ženě hlavu popletl a obával se, aby se to neopakovalo. Jenže Markétě odporovat neuměl. Povzdechl si a odběhl do sklepa pro další džbánek vína, aby si připili na znamení dohody.

KAPITOLA 3

Vítek měl neuvěřitelnou zlost. Jak si mohla olomoucká městská rada troufnout uvěznit ho? Ale především, copak on byl nějaký kacíř? „Není podstatné, jak věříš v Krista,“ vykládal mu zatrpkle Prokop z Fulneka. „Podstatné je, abys věřil v moudrý koncil. A ve spravedlnost přihlouplých konšelů.“ Vítek měl pocit, že to, co tvrdí jeho spoluvězeň, kacířstvím opravdu je. On sám si nic takového nemyslel. Nebo lépe řečeno, nikdy ho podobné spory nezajímaly. Proto opustil dráhu kněze, aby mohl žít s Rozárkou. Chtěl se věnovat životu, který byl srozumitelnější, zábavnější a podle jeho přesvědčení také užitečnější než dráha kazatele. Neshledával nic praktického ve vášnivých sporech o transsubstanciaci. Tak ho vychovali. I jeho otec Mikuláš zběhl ze studií, aby mohl žít s ženou, kterou miloval. „Co si o tom myslíš?“ dorážel na něj Prokop z Fulneka. Byl to pohublý mládenec s nezdravou barvou ve tváři. Jedl málo a v noci ho často trápily křeče. „Platí slovo papeže víc než zákony boží?“ „To máš těžké. Existují jisté autority, na nichž stojí řád světa. Nemůžeš je všechny šmahem odmítat. Jak by to vypadalo, kdyby země neměla panovníka? Nebo kdyby slovo boží vykládal po svém každý nevzdělaný sedlák? Já netvrdím, že je všechno ideální, ale nebylo by ještě hůře, kdyby tohle nebylo?“ „Ty hlupáku!“ napružil se hubený kazatel a významně zvedl svůj kostnatý prst. „Nepochybuj, že by bylo lépe! První křesťané žili ve společné úctě a lásce. Stačilo k tomu jediné – milovat a ctít Krista. Jak ale vidím, tys stejný jako papeženci.“ 31

„Nejsem. A nerozčiluj se pořád,“ mírnil ho Vítek. V žaláři nebylo, kam před podobnými diskuzemi utéct. Nebylo ani co dělat. Čas se vlekl zoufale pomalu a nevěděli, co s nimi vlastně bude. Ještě štěstí, že ráno i večer dostávali misku kaše a kus chleba, takže hladem netrpěli. Kobka měla malé okénko. V chladném podzemí bylo příjemněji než na rozpálených ulicích. Slunce venku bývalo tak nesnesitelné, že přes poledne byli všichni ukrytí doma. Ti, co stihli sklidit, na tom byli dobře. V kopcích však nedozrálé obilí schnulo, stejně jako ovoce na stromech. Na pastvinách se jen těžko hledala trocha píce pro dobytek. „Ty znáš sklepnici z šenku pod rynkem? Říká si Svatá Máří,“ zeptal se Vítek, aby změnil téma hovoru. „Víc než dobře,“ připustil Prokop. „Je od nás, z Fulneka. Utekla sem.“ „Příbuzná?“ „Všichni jsme synové a dcery boží,“ opáčil nevzrušeně hubený kazatel. Na okamžik zaváhal, ale pak se začal vášnivě obhajovat: „Nikde v evangeliích nenajdeš, že by Kristus odpíral apoštolům právo spát s ženami. Někteří byli přece ženatí. To si vymysleli až hanební papežové. Magdalena je ovšem holka hanebná, samo to, jak si říká, je velký hřích. Proto už s ní nespávám.“ Semleli toho spoustu, a i když se mnohokrát pohádali, v jedné věci byli zajedno. Jan Hus nebyl kacíř. Uplynul týden a kromě žalářníka, který jim nosil jídlo a džbán s vodou, se o ně nikdo nezajímal. Nikdy s nimi nepromluvil ani slovo. „Jak dlouho nás tu budeš držet?“ udeřil na něj jednou večer Vítek. Ramenatý žalářník jen pokrčil rameny. Byl to svalnatý chlap, který nosil na odhalené chlupaté hrudi těsnou koženou kazajku bez rukávů. „To má být odpověď křesťana křesťanovi?“ rozčílil se Prokop z Fulneka. Ten den se s Vítkem ještě ani jednou nepohádal. 32

Žalářník znovu pokrčil rameny, obrátil se a zamířil ke dveřím. Prokop to nevydržel, zezadu ho zlobně nakopl a zařval: „Sakra, ty neumíš mluvit?“ Bylo to dětinské a úplně zbytečné. Žalářník se prudce otočil a mohutnou pěstí srazil Prokopa na zem. Pak otevřel ústa. Bylo vidět, že má vyříznutý jazyk. Zle se zaškaredil a zmizel. Dveře za sebou prudce přirazil. O dva dny později se ráno v kobce objevil olomoucký rychtář v doprovodu dvou konšelů a kata. Za nimi stál v šeru jakýsi minorita v šedavém hábitu a v ruce držel kříž na znamení, že přichází se svatým posláním. „Prokop je tu déle, půjde první,“ oznámil břitce rychtář a úsečně se svému žertu zasmál. Vítek v cele osaměl. Poklekl a začal se modlit. Cítil, že se mu strachem svírají útroby. Zavřel oči a uviděl Rozárku, která stojí ve dveřích s malou Klárkou v náruči a volnou rukou mu mává na rozloučenou. V očích má strach, ale současně důvěru, že se k ní vrátí. Čas pomalu plynul. Vítek natahoval uši, zda něco nezaslechne. Předpokládal, že výslech právem útrpným se koná v nějaké komoře poblíž. Ale kromě pištění myší bylo všude hluboké, nepřátelské ticho. Teprve když se podle jeho odhadu blížilo poledne, zaslechl venku hluk. Pak se otevřely dveře a dovnitř se vpotácel Prokop z Fulneka. Jeden z biřiců ho musel podepírat. Zkrvavělé prsty měl rozdrcené, záda rozšlehaná a na nohou zaschlé strupy krve. „Nezaprodal jsem Krista,“ řekl slabým, třesoucím se hlasem. „A tebe, bratře, prosím, nezaprodej svou duši ani ty. Pamatuj, že tam nahoře nás čeká život věčný.“ „Drž hubu!“ rozzlobil se rychtář a udeřil ho do tváře. Prokop z Fulneka se zvrátil, padl na podlahu a udeřil se do hlavy. Vítek se k němu chtěl sehnout, ale biřic ho popadl za rameno a vyvlekl ven. Zamířili ke schodům. Výslech se nekonal ve sklepení, ale nahoře v patře, ve velkém sále, kde jindy zasedala městská rada. Na čestném místě ve vysokém křesle s vyřezávaným opěradlem seděl biskupský administrátor Zbygněv. Vedle sebe měl stolek, na něm 33

číši s rudým vínem a misku se sladkými koláčky. Vypadal spokojeně. Jednání ale neřídil, pouze mu přihlížel. Po jeho pravici seděli na dlouhé lavici vedle sebe konšelé. Byli tu jako přísedící. Pod oknem stál u pulpitu písař s brkem v ruce a na nízké stoličce seděl se sepjatýma rukama onen minorita. To on jednání soudu vedl. Biřicové odvedli Vítka k pulpitu a srazili ho na kolena. „Byla proti tobě vznesena žaloba, že jsi kacíř,“ začal s bolestným výrazem ve tváři minorita. „Je lživá!“ vykřikl Vítek. Víc ale nestihl povědět, protože ho jeden z biřiců tvrdě udeřil do tváře. Rozsekl mu ret a Vítek ucítil sladkou chuť své krve. „Církev svatá se nemýlí. Natož abys mohl prohlašovat, že lže,“ pokračoval ještě bolestněji řeholník. „Už to svědčí, že kacíř nejspíše jsi. Navštěvoval jsi lekce u Jana Husa. Souhlasíš s tím, co vás učil?“ Vítek mlčel. „Teď mluv!“ vybídl ho laskavě minorita a biřicům pokynul, aby od něj odstoupili. „Učil nás různé věci. Předčítal nám ze spisů církevních otců, z evangelií,“ opáčil opatrně Vítek. „Jsi prý vzdělaný. Pak jistě tušíš, že na to se tě neptám!“ rozzlobil se minorita. „Proměňuje se při eucharistii chléb v tělo Páně? Nebo zůstává chlebem, jak tvrdí někteří pomatenci?“ Vítek znovu cítil, jako by mu hrdlo sevřela chladná ruka smrti. Věděl, že hraje o svůj život. Rozhodl se rychle a pevně potvrdil: „Ano, je to má pevná víra. Chléb se proměňuje v tělo Páně a víno v jeho krev.“ Nemusel ani lhát, tak ho to učili doma v Krumlově a vždycky si myslel, že to je správné. Minorita vrhl krátký pohled na administrátora a pak o něco laskavěji pokračoval: „Má laik přijímat sub utraque specié?“ „Jan Hus nás nikdy nic podobného neučil. Laik přijímá pouze tělo Páně.“ 34

„Ale nemůžeš popřít, že jsi od kapituly požadoval, aby povolila laický kalich na celé Moravě!“ „Nikoli já, ale můj pán. Já pouze tlumočil jeho poselství,“ bránil se Vítek. Nemínil ještě opustit svět pozemský. Ale především nemínil opustit Rozárku a maličkou Klárku. „I tak jsi vinen, neboť jsi tlumočil požadavek kacířský. Ten, kdo kacířská slova opakuje, sám se stává kacířem. Co na to odpovíš?“ „Zhřešil jsem z neznalosti a jsem ochoten učinit pokání!“ „Co soudíš o papežovi?“ ozval se najednou administrátor Zbygněv. Vítek musel odpovídat na desítky věroučných otázek. Byl však vzdělaný a věděl, jaké odpovědi preláti chtějí slyšet. Vůbec se netrápil tím, zda se svým tvrzením doopravdy souhlasí, či nikoli. Řekl si, že je na učené disputaci, jejímž smyslem není nalézat pravdu, nýbrž zachránit si krk. A pak, co vlastně byla teologická pravda? A co ta boží? „Dobrá,“ řekl konečně administrátor a zvedl ruku na znamení, že výslech končí. „Bůh vidí do tvé duše a ví, zda jsi hovořil upřímně, či nikoli. Podle toho tě buď přijme mezi své věrné, až předstoupíš před jeho tvář, nebo tě zatratí. Já však prohlašuji, že ti dáme možnost vrátit se mezi pokorné věřící a své chyby odčinit. Zítra slavnostně spolu s dalšími kajícníky odpřisáhneš, že považuješ Jana Husa za kacíře a laické přijímání z kalicha je smrtelný hřích. Vlastnoručně přiložíš spolu s nimi oheň k hranici.“ „K jaké hranici?“ „Na níž bude jako kacíř upálen Prokop z Fulneka.“ Královna Žofie byla zámožná, protože jí manžel Václav daroval několik hradů a měst ve východních Čechách. V Praze si zřídila soukromý dvůr v domě, který se nazýval U Černého orla, neboť nad vraty byl vymalován erb římského krále. Tam si ráda zvala velmože i učence a někdy se s nimi vydržela bavit dlouho do noci. Sama 35

byla vzdělaná, zvídavá a ráda se smála. Po smrti Jana Husa však pořádala podobné hostiny výjimečně. Se svým manželem se vídala zřídka. Král Václav většinou pobýval na svém oblíbeném hrádku u Kunratic, kde se věnoval honům, vínu a několika hezkým ženám neurozeného původu. I když dříve Žofii nesmírně miloval, stejně jako vše, co v životě dělal, ho posléze omrzela a jejich vztah zůstal na úrovni zdvořilé korektnosti. Žofii to příliš netrápilo, zvykla si. V příštím roce měla oslavit čtyřicet let, a to nebylo pro žádnou ženu příjemné zjištění, neboť vstupovala do věku požehnaného stáří. Mnohé ženy se ho ani nedožily, neboť si je Bůh povolal dříve. Příliš mnoho jich umíralo po porodu, neboť to byl úděl křesťanek. Žofie králi Václavovi potomka nedala. S manželem se o to pokoušela mnohokrát, ale nepovedlo se. Bůh jim nepřál a právě to byla jedna z věcí, které jí Václav vyčítal. Proto v poslední době tolik pil, alespoň tak to říkal. Žofie si však myslela, že na vině je spíše jeho zklamání z vlády. Král Václav se snažil panovat spravedlivě a dobře, neustále opakoval, že by rád byl důstojným dědicem císaře Karla. Jenže jako vše, co dělal, dopadlo to většinou špatně, protože byl nestálý, málo odvážný a v duši líný. Příliš si zvykl na život ve stínu svého velkého otce. Žofie bývala jiná. Byla rázná a v době mládí ji část panstva považovala za nebezpečnějšího soupeře než jejího královského manžela. Jenže ty časy byly pryč. Král Václav přišel o velkou část moci a křesla v královské radě místo jeho pochybných přátel obsadili představitelé nejvýznamnějších zemských rodů. Situace v zemi se uklidnila a chvíli se zdálo, že se pomalu začne vracet dávný blahobyt. Jenže pak přišly neúrody, černá smrt a teď ta věc v Kostnici. Jediný, s kým se Žofie stýkala pravidelně, byl nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka. K jeho vysokému úřadu mu dopomohla právě ona. Čeněk byl o deset let mladší než ona a o jejich vztahu se šeptaly různé pomluvy. Všechny byly nepravdivé. To, co ji s Čeň36

kem z Vartemberka spojovalo, byl zájem o veřejné záležitosti, a především o reformu církve. On sám horoval pro kalich a Žofie si zase oblíbila Jana Husa. Jeden z posledních listů betlémského kazatele z Kostnice byl určen právě jí. „Urozené rody se bouří,“ vykládal Čeněk z Vartemberka s číší vína v ruce. Byl ctižádostivý a královna Žofie mu zajistila vzestup, jakého nikdo dříve v jeho rodě nedosáhl. To však nebyl hlavní důvod, proč miloval pravidelná podvečerní setkání s královnou. Měl rád chytré ženy. Jeho manželka chytrá nebyla. Byla však dobrá hospodyně a dala mu tři zdravé děti. Žila na jeho hradě Velíši, svědomitě se o vše starala a vídal ji zřídka, většinou jen během zimy, kdy mohl opustit Prahu. Bohatě mu to stačilo. „Urozené rody se bouří neustále,“ upozornila královna s neskrývanou hořkostí. „Jenže časy se změnily. Nebouří se proti našemu králi, ale jsou nespokojené s tím, co dělá církev. Abych byl přesný, upálení Jana Husa považují za hanebnost. Vinu na tom nese i bratr tvého manžela, má paní, císař Zikmund.“ „A kdo nutil Jana Husa, aby odjel do Kostnice a tam se před koncilem obhájil, že není kacíř? Vy, česká a moravská šlechta!“ „Požadovali jsme však záruky. A ty jsme dostali,“ bránil se mrzutě Čeněk z Vartemberka. Tuhle výtku slyšel už dříve a vůbec se mu nelíbila. Nesmlouvavě proto upozornil: „Ostatně, i ty sama jsi tehdy uznala, že pro království tvého manžela je neúnosné, aby chodil svobodně po Čechách s cejchem kacíře a ještě veřejně kázal.“ „Tak jsem to neřekla,“ odmítla to ostře. I ona cítila vinu za to, co se stalo. Chvíli oba mlčeli. Sklepník, který takové situace znal, jim oběma dolil. Ten večer se pilo výtečné uherské víno, které Žofie dostala darem od císaře Zikmunda. Čeněk z Vartemberka upil a čekal. Neslušelo se, aby nový hovor začínal on sám. I Žofie mlčela a zaobírala se svými myšlenkami. Nebyly zrovna radostné. Pak spíše zoufale vyhrkla: „Co ale bude dál?“ 37

„S panem Lackem z Kravař sbíráme podpisy urozených mužů, abychom vyjádřili nesouhlas s hanebným skutkem kostnického koncilu. To jistě už víš, má královno. Rozhodl jsem se však, že je třeba jít ještě dále. Na začátek září jsem svolal do Prahy velký sněm panstva. Přijedou všichni, kteří ctí Husův odkaz.“ „Co si od toho slibuješ?“ „Budeme demonstrovat svou jednotu. Věřím, že nás podpoří i tvůj královský manžel. Pokud mám zprávy, ani on nesouhlasí s upálením Jana Husa.“ „Máš pravdu, i on truchlí nad smrtí betlémského kazatele,“ potvrdila, neboť dbala na Václavovu pověst. Věděla však, že jeho zármutek není ve skutečnosti nijak hluboký. Nedávno s ním v soukromí o Husově smrti hovořila a on opáčil: „Když si ho Zikmund upálil, ať si nese následky. Doufám, že to českému panstvu otevřelo oči. Mé vládě to může jen prospět.“ Když to říkal, nebyl úplně střízlivý. Nejsmutnější pro Žofii bylo, že měl pravdu, protože Husova smrt opravdu oslabila Zikmundův vliv v Čechách. Pro jejího manžela byl Jan Hus jen jednou z mnoha figurek na šachovnici, kterou musel obětovat. Pro Žofii nikoli, ona brala upálení betlémského kazatele velice osobně. Jenže realisticky chápala, že pravdu má Václav. I ona uměla hrát šachy. A velice dobře. Byla jedna z mála, kdo dokázal českého krále porážet. „Nejde jen o to,“ pokračoval Čeněk z Vartemberka. Otevřeným oknem doléhaly do honosného sálu hlasy z ulice. Město se pomalu ukládalo na noc. „Církev má příliš moci a majetku. Nic z toho však neužívá ku prospěchu této země. Tvrdí, že jí jde o víru a památku Ježíše Krista. To jde nám všem, ovšem lze to dělat i v chudobě a s pokorou. Přesně jak to hlásal Jan Hus.“ „Ani tohle neřekl nikdy přesně těmito slovy,“ opáčila, teď už opět se svým klidným a shovívavým úsměvem. K Čeňkovi z Vartemberka se někdy chovala jako k neposlušnému synovi. „Říkal jen, že by se církev měla zbavit hříchů a toho, co nepotřebuje. I když tu38

hle zem miloval, nikdy nenadřazoval její zájmy nad zájmy veškerého křesťanstva. Jemu šlo o podstatu světa! Vidím, že otvíráš ústa, abys své královně odporoval. Nedělej to! Já jeho dílo znám téměř zpaměti. Chceš zkazit dnešní večer tím, že ti začnu citovat, co doopravdy napsal?“ „Jeho myšlenky si vždycky rád poslechnu,“ odpověděl zdvořile. „Kdykoli a od kohokoli. Ale v tvé přítomnosti, má královno, bych si přece jen raději užíval potěšení z myšlenek tvých.“ „Dvorný a chytrý jako vždy,“ přikývla spokojeně. „Takže budu opakovat svou otázku. Co bude dál? Kam chce směřovat české panstvo, až se na sjezdu sejde? Chcete bojovat s církví?“ „To jistě ne. Všichni jsme věrní synové církve svaté. Ovšem té Kristovy, nezkažené hříchy, hamižností a pýchou papežů.“ „Jistě. Přesně tohle tvrdí ti, kteří volají po reformě. Jenže přemýšlel jsi, k čemu to může vést?“ „K nápravě věcí duchovních i světských, jak jinak?“ „To tvrdí mistři vysokého učení. Už léta. Jenže upřímně, dokázali oni sami něco změnit či napravit? Co je znám, hádají se o pojetí univerzálií, o transsubstanciaci a Wyclifa. Jeden na druhého je jako kočka, která najde odřezek loje. Jim nejde o víru, ale o ně samotné! Žárlí na sebe a dávají si pozor, aby některý z nich neudělal něco, co by mu přineslo víc přízně než těm ostatním. Vždyť oni vypudili Jana Husa z Prahy.“ „Ne oni, ale arcibiskup a kapitula.“ „Ovšem vysoké učení se tomu nebránilo.“ Čeněk z Vartemberka pokrčil smířlivě rameny. Nechtěl se přít, ale věděl své. Odchod Jana Husa z Prahy na Kozí Hrádek byl tehdy nejlepším řešením. A byl to on, kdo tohle celé zařídil, neboť byl poručníkem nezletilého Oldřicha z Rožmberka. Na jihu mohl betlémskému kazateli zajistit klid a bezpečí. Jenže to bylo před dvěma lety. „Takže do třetice,“ nesmlouvavě opakovala královna Žofie. „Co si od sněmu slibuješ?“ 39

„Dobrá, povím ti svou představu. I když netvrdím, že se ji podaří prosadit. Chci omezit vliv církve. Radikálně. Tenhle záměr spojuji s posílením vlivu těch kněží, kteří se kloní k podávání kalicha prostému lidu.“ „Mnozí z těch kazatelů se sice ohánějí památkou Jana Husa, ale ve skutečnosti o jeho učení nic nevědí a vykřikují do světa jen různé pomatenosti. Nedávno jsem slyšela jistého Jana Želivského. Hovořil sladce, dobře se to poslouchalo, ale pokud o jeho myšlenkách přemýšlíš, zjistíš, že nabádal k tomu, aby prostý lid svrhl světskou vrchnost. A pamatuj, nemluvil jen o prelátech, ale o všech pánech. I o vás, urozených rodech.“ „Pomatenci byli vždycky. Dám ho zavřít a bude klid. Musím ti však oponovat. Nejsou všichni hanební. Slyšela jsi třeba kázání Jana Bradáčka? Nebo Jana z Jesenice?“ „Samozřejmě. To jsou mužové učení. Ale co se stane, pokud se reformy církve chytí ti nevzdělaní? Nebo ještě hůře, ti ctižádostiví a nezodpovědní?“ „Nedělej si starosti, má paní. Víš sama, kolik schopných kazatelů vychovalo pražské vysoké učení. Ujmou se Husova odkazu. Kalich má v této zemi skvělou budoucnost! Slibuji ti, urozené rody dohlédnou na to, aby se poměry změnily k lepšímu.“ „Dej Bůh,“ souhlasila a zbožně se pokřižovala. Pak pokynula svému zpovědníkovi, který zamířil k pulpitu, na němž ležel otevřený kodex. „Poslechni si tohle,“ řekla Žofie svému hostu. „Je to popis křížového tažení do Svaté země. Mému správci se podařilo koupit tu knihu v Norimberku. Byla drahá, ale těch peněz opravdu nelituji.“ Zpovědník měl příjemný hlas a začal číst. Zvenku k nim dolehly hlasy zvonů, které oznamovaly, že se zavírají městské brány.