Vlastimil Vondruška
HUSITSKÁ EPOPEJ V
1450 –1460
Za časů Ladislava Pohrobka
Odpovědná redaktorka Olga Poulová
Grafická úprava Miroslava Zedníčková/PT MOBA
Obálka Karol Lament/PT MOBA
Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín
Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2023 www.mobaknihy.cz
© Vlastimil Vondruška, 2017, 2023
© Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017, 2023
Vydání druhé
ISBN 978-80-279-0649-9
„MoÏná trochu neuváÏenû jsme nadepsali tenhle díl kroniky o osudech na‰eho rodu ProkopÛ rokem Pánû ãtrnáctist˘m padesát˘m, “ zaãal mÛj bratranec Petr, kdyÏ na stÛl poloÏil knihu vonící je‰tû novotou. Byla vázána v bûlené kÛÏi s nádhern˘m mosazn˘m kováním v rozích. Na hfibetû se skvûl zlatem vyveden˘ nápis: „Volumen quintus“, tedy pát˘ díl.
„Proã neuváÏenû? Právû to byl rok, kdy se hodnû zmûnilo. Jak v Ïivotû téhle poÏehnané zemû, tak i na‰ich pfiedkÛ, “ namítl jsem.
„To je pravda, Danieli, “ potvrdil Petr a zvedl prst (jak mívá ve zvyku, kdyÏ se cítí dÛleÏit˘). „JenÏe zapomíná‰, Ïe nûco málo bychom pfiece jen vysvûtlit mûli. NezapomeÀ, Ïe mnozí ãtenáfii nebudou tak uãení a znalí, jako jsme my dva. “
„Nepfiehánûj! Ale hlavnû, nepodceÀujjiné!“ napomenuljsem ho dobromyslnû. „Poznበvymlácenéproso od Ïita? Urãitû ne. Tak se neohánûj svou uãeností. KaÏd˘ boÏí tvor musí nûco umût, jinak by zemfiel hlady. Knihy nejsou v‰echno a uãenost neníjen to, Ïe znበslova jin˘ch uãencÛ. ProtoÏe, nic ve zlém, je to, jako bys vafiil ka‰i ze staré ka‰e. Ohfiívበjen to, co kdosi kdysi uvafiil. “
„Nerozãiluj mû, “ napomenul mne. „Je uãenost a uãenost. “
„Jistû, “ skoãil jsem mu do fieãi dfiíve, neÏ znovu stihl zvednout prst.
„Pokud by bylo zle, co by bylo dÛleÏitûj‰í? Znát Aristotela, umût zorat pole nebo ohánût se meãem?“
„Zatracenû, ví‰, jakjsem to myslel. Ajen tak na okraj, pole zorá‰, dá úrodu a tu sní‰. Co zbude? Úhor. O tom, co zbude po ohánûní meãem, o tom radûji ani nemluvím. Ale Aristoteles tu bude vÏdycky, krásn˘, logick˘ a moudr˘, a bude dál ukazovat kfiesÈanÛm cestu kpravdám, které jsou vûãné. “
„Byl to pohan, “ upozorniljsem jemnû, „ale nebudeme se hádat, mበpravdu. Vûdûní má obrovskou moc. Úmyslnû nefiíkám, Ïe tu moc má uãenost. Vûdûníje totiÏ nûco jiného. Uãenostje postavena na bezduchém
opakování dogmat, pohfiíchu vût‰inou církevních, ale vûdûní na poznatcích, které pfiiná‰í sám Ïivot. Je to hledání, rozumí‰? Postav vedle sebe Aristotela a Aristarcha ze Samu. “
„Taky pohan. Tvrdil, Ïe Zemû není stfiedem vesmíru a Ïe se otáãí. Nechme toho! Pí‰eme kroniku a ne pojednání o astronomii. Pokud se chce‰ hádat, pfiijdu radûji jindy! Na sobû krásnû vidí‰, proã je utrakvismus tak nebezpeãn˘. Nectíte víru, pofiád koketujete s rozumem. A odtud je jen mal˘ krok ke kacífiství!“
Povzdechljsem si, ale nepokraãoval ve sporu. Vzaljsem to dneska za ‰patn˘ konec. S bratrancem se scházíme proto, abychom psali dûjiny. UÏ to samo o sobûje dÛvodem k hádkám, protoÏe na skutky pfiedkÛ se mÛÏete dívat rÛznû. Jednûm se jejich ãiny líbí, jin˘m ne. Jedni vyzdvihují Jana ÎiÏku, jiní tfieba Jana Kapistrána nebo RoÏmberky. Ani na zjevn˘ch vûdeck˘ch pravdách, jako je tfieba klenba nebeská, se kfiesÈané nedokáÏou shodnout, a pfiitom jde o nûco, co mÛÏete pozorovat oãima, co mÛÏete spoãítat, co mÛÏete témûfi uchopit do rukou. NatoÏ aby se shodli na tom, co dûlali na‰i pfiedkové dobfie a co ‰patnû. Psát dûjepisné pojednání je to nejtûωí, co si lze pfiedstavit, pokud chcete b˘t spravedliví.
ProtoÏe, aã nerad, musím pfiiznat, Ïe ne v‰e, co dûlali mí kali‰niãtípfiedkové, bylo správné.
Bratranec Petr mne chvíli pozoroval a pak k mému údivu zabruãel: „Uznávám, Ïe ne v‰e, co dûlali tehdy katolíci, bylo správné. Ale jak jsem
fiekl na zaãátku, ne v‰ichni ãtenáfii budou v historii tak zbûhlíjako my dva.
JenÏe bez znalosti dûjin jim mÛÏe z na‰eho vyprávûní mnoho uniknout.
Proto bychom jim mûli pár okolností vysvûtlit. Souhlasí‰? Tak pi‰! Po dobytí praÏsk˘ch mûst Jifiím z Podûbrad na podzim roku Pánû ãtrnáctistého ãtyfiicátého osmého, abychtûnepopudilhnedna zaãátku, nedodávám, Ïe mimofiádnû hanebn˘m, se následujícího roku zaãalo opût schylovat k domácí válce. Tím musíme svou kroniku zaãít. “
Pokrãil jsem rameny, protoÏe jsem si rychle nevybavil, co pfiesnû má Petr na mysli. Válãilo se pfiece pofiád. Ale pravdou je, Ïe ãtvrtou knihu jsme skonãili, kdyÏ jsme pfiedtím vypili nûkolik dÏbánkÛ vína. Îe jsme opravdu stfiízliví nebyli, potvrzuje pfiípitek, kter˘ po dopsání posledního
listu pronesl mÛj katolick˘ bratranec, kdyÏ svÛj dÏbánek zvedl na zdraví na‰ich pfiedkÛ, katolick˘ch i tûch kali‰nick˘ch.
Petr mne zkoumavû pozoroval, a kdyÏ nepostfiehl jízlivost ani odpor, posunul po stole pfiede mû kus papíru se sv˘mi poznámkami. VÏdycky si zakládal na peãlivosti a systematiãnosti. Ale to já taky! Copakjsem neb˘val notáfiem?
Letmo jsem se na mírnû zaÏloutl˘ list podíval a rychle ãetl. Bylo tam naãmáráno jen pár jmen, ale dost zbûÏnû. Pfiesto jsem souhlasil, mûl pravdu. V na‰em rodû se toho stalo víc, neÏ jsem si v tuto chvíli vybavoval. Ale to bylo tím, Ïe jsem se na dne‰ek pofiádnû nepfiipravil a jako jindy nestudoval kroniky a listiny, které mám ukryté v truhlici. Ne proto, Ïe bych byl nesvûdomit˘, ale teprve vãera jsem se vrátil z venkova. Jsou pfiece Ïnû a já vlastním pfied hradbami pûkn˘ dvorec se spoustou polí. Pokud by ãlovûk ãeleì nehlídal, ukradne, co jí pod ruku pfiijde.
MÛj bratranec vlastní za fiekou také dvorec. Sice o nûco men‰í, ale je tam úrodnûj‰ípÛda. I on musí svou ãeleì hlídat. Ta jeho je katolická, ale i ta krade. Jak vidíte, v tomto ohledu není mezi kali‰níky a katolíky velk˘ rozdíl. Ani v fiadû jin˘ch vûcí.
KdyÏ jsme zaãali pfied lety psát kroniku na‰eho rodu, kter˘ odvozuje
svÛj pÛvod od píseckého Prokopa, mnohokrát jsme se o svou víru pohádali. Ale spoleãná práce nás sblíÏila a oba jsme pochopili, Ïe není podstatné, jak Krista velebíme, hlavní je to, Ïe ho velebíme.
Tedy, tohle chápu já, bratranec Petr má stále je‰tû touhu kázat a nûkdy i pouãovat. V tomhle katolíka pfiedûláte tûÏko. Ale oceÀuji, Ïe tuhle svou nectnost dokáÏe potlaãit, zvlá‰tû kdyÏ nám má snacha pfiinese mísu buchet. DÏbánek vína a buchty dokáÏou ulomit mnohá ostfií. KfiesÈan by nemûl myslet jen na dogmata, ale také na to, jak krátká je na‰e cesta svûtem pozemsk˘m. Za tuhle slabost by nemûli kazatelé vûfiící kárat, protoÏe pravdu má Kristus a ne jeho fanatiãtí, prospûcháfi‰tí a Ïluãovití vykladatelé. A v první fiadû ji nemá papeÏ, ale to bych pfied sv˘m bratrancem nepfiiznal nikdy. On úfiady ctí. JenÏe úfiadje jen úfiad, nemyslíte?
Ov‰em pravdu, tu skuteãnou, musíme hledat kaÏd˘ sám u sebe, ve svém srdci a vífie.
Petr si zatím pfiesunul list papíru zase pfied sebe a zvedl si ho k oãím.
I kdyÏ v mé jizbû hofií dvû lampy a na stole mám tfii voskovice v nádherném mosazném svícnu, obûma nám slábne zrak. Zadíval se do sv˘ch poznámek a pak se zaãal svûfiovat: „KdyÏ mám tûÏkou noc, Danieli, obãas sipfiedstavuji tu hrÛzu, co by se stalo, pokud by tfieba, nedej boÏe, nûkter˘ z dílÛ na‰í kroniky zmizel. Nebo tfieba shofiel. PoÏár je trest boÏí a pfiipou‰tím, my dva nejsme vzorem pokory a zboÏnosti. “
„Také mne to napadlo. Co kdybychom za‰li na radnici, je tam nov˘ mlad˘písafi. Urãitû si rádpfiivydûlá, mohl by jipo veãerech opsat, aby nebyl jen jedin˘ rukopis. Pak se nemusíme bát. “
„To mበpravdu, “ souhlasil, „ale i tak bychom mûli na úvod zrekapitulovat, kdo v té dobû z na‰eho rodu Ïil a kde, jak na tom byl a v kterém z táborÛ tehdy rozhádané a tûÏce zkou‰ené zemû stál. Kdyby se pfiece jen ty star‰í folianty nedochovaly, tak alespoÀ toto. “
„Jako obvykle zaãne‰ ty. Jsi katolík. “
„Ctím, Ïe jsi star‰í. Zaãni ty. “
„Jsem star‰í o pár mûsícÛ, “ namítljsem. Jindy by mne potû‰ilo, Ïe dal pfiednost utrakvistovi, jenÏe jak jsem fiekl, nemûl jsem ãas pofiádnû se pfiipravit, protoÏe jsem se vûnoval Ïním. Vzápûtí mi do‰lo, Ïe on se jim vûnoval také, a proto mi dává pfiednost. Jak fiíkám, nejsme tak odli‰ní, jak se nám snaÏí v kostele namluvit. Poctivûjsem mu povûdûl, jak na tom jsem. Zasmál se a potvrdil, Ïe on taky. Shodlijsme se proto, Ïe doma sepí‰eme kaÏd˘ svou ãást a obû pak do kroniky vloÏíme. Tu jeho první, je pfiece katolík. Pak teprve tu mou. Zbytek veãera jsme uÏ jen leno‰ili.
Stoupenci fiímského papeÏe z pera ctihodného mû‰Èana Petra
AÈ si mÛj bratranec Daniel fiíká, co chce, ale katolická ãást na‰eho rodu se rozhodnû povedla lépe. To mohu s klidn˘m svûdomím napsat, protoÏe mi nestojí za zády a neprotestuje. Zbyteãnû bychom plan˘mi diskuzemi ztráceli ãas, protoÏe by urãitû poukazoval na drobné prohfie‰ky, jichÏ se mí pfiedci dopustili. SnaÏil by se je zveliãit, aby zakryl
fakt, Ïe katolíci byli ve své vífie pevní a nebáli se za ni bojovat, a dokonce iprolít krev. Byli to hrdinové, protoÏe byli v âeském královstvíjako ostrov v rozboufieném mofii, jehoÏ bfiehy biãují zufiivé vlny.
âást m˘ch katolick˘chpfiedkÛ Ïila v západních âechách a v‰ichni horlivû podporovali úsilí tamního landfr˘du upevnit pravou víru, reprezentovanou církví v ãele s papeÏem. Na prvním místû samozfiejmû vnuãka píseckého Prokopa Barborka, dfiíve paní na âachrovû a teì na Pajreku.
V téhle dobû, tedy po obsazení praÏsk˘ch mûst stoupenci Jifiího z Podûbrad, jí bylo víc neÏ ãtyfiicet let, ale byla to stále krásná Ïena, která si vydobyla povûst odváÏného rytífie. A taképovûst Ïeny tak trochu necudné.
V mládí Ïila se sv˘m nevlastním bratrem Olbrámkem na Tábofie, pak ho opustila a vdala se, ale záhy ovdovûla, pak mûla rÛzné milence a nakonec se vdala podruhé. I to se v okolí pfietfiásalo. Rackovi z Pajreka bylo totiÏ o dvanáct let ménû neÏ jí a pÛvodnû byl snoubencem její dcery.
I kdyÏ byl odváÏn˘ rytífi, ani on ji zkrotit nedokázal. Pfiesto se ti dva mûli rádi, a co bylo hlavní, stálipfii sobû vûrnû v dobrém i zlém, jak ostatnû slíbili pfii pfiijetí svátosti manÏelské. A Ïivili se, jak bylo mezi tamními rytífii obvyklé, pfiepadáním kupcÛ za hranicemi v Bavorsku.
Odstûhovali se na hrad Pajrek a tvrz âachrov pfiedala Barborka synovi z prvního manÏelství âejchanovi. Tomu bylo dvacet let a byl krátce Ïenat˘ s jistou Eli‰kou, vzdálenou pfiíbuznou svého otãíma. Dceru Hátu provdala Barborka za Burjana z Gut‰tejna. To je jediné, co jí opravdu vyãítám. Ne to, Ïe Burjan byl star‰í neÏ jeho nevûsta, ale to, Ïe se právû tehdy stal stoupencem Jifiího z Podûbrad. Tuhle nectnost v m˘ch oãích nevyvaÏuje ani to, Ïe byl velice zámoÏn˘. JenÏe co nadûláte? Háta se musela vdát a s ohledem na její po‰ramocenou povûst, nebyla o mnoho lep‰í neÏ ta matãina, to s ní nebylo jednoduché. UÏ dávno totiÏ nebyla panna, a tak to Barborka zafiídila, jak nejlépe to ‰lo. Aã nerad tedy uznávám, Ïe spojení s pánem z Gut‰tejna bylo pro ni a její dûti v˘hodné. Navíc Barborka byla vÛãi kalichu smífilivá, navzdory tomu, Ïe kdysi porazila husity a dovezla obilí do obleÏené Plznû. S druh˘m manÏelem mûla osmiletého syna Racka, ale toho vychovávala jako dobrého katolíka.
Barborãin mlad‰í bratr Jan Ïil v Plzni s manÏelkou Bohu‰í. I on pÛvodnû bojoval v husitsk˘ch houfcích, ale pak se napravil a stal se horliv˘m obráncem svého katolického mûsta. Vlastnil hamr nedaleko Pajreku a byl velice zámoÏn˘. JenÏe kaÏd˘ si neseme svÛj kfiíÏ. Bohu‰e po úrazu zchromla, skoro nemohla chodit a pfii‰la o ãást levé ruky. Trápilo ji to, ale Jan ji opravdu miloval a vûnoval jí v‰echen svÛj voln˘ ãas. Syna Matûje, to mu bylo právû dvacet let, poslali studovat do Norimberku. Matûj byl totiÏ talentovan˘ malífi a hudebník. Dceru Vilemínu si Bohu‰e nechala doma, aby jí pomáhala s domácností. A pak mûli je‰tû malého Tobiá‰e. Tomu bylo dvanáct let a jako nejmlad‰í byl stra‰nû rozmazlen˘. UÏ tehdy bylo zfiejmé, Ïe se pfiíli‰ pro práci nehodí.
Barborãin str˘c Adam byl knûzem a zemfiel bez potomkÛ, ale za svého pfiijal chlapce jménem Hanu‰, a ten ho vÏdycky povaÏoval za svého otce a Prokopy za pfiíbuzné. Hanu‰ mûl syna, kterého pochopitelnû pojmenoval po svém milovaném pûstounovi jako Adama. Dbal na to, aby i on dostal co nejlep‰í vzdûlání, jenÏe Adam se teologem nestal. Zbûhl ze studiíjen s titulem bakaláfie a stal se písafiem Menharta z Hradce na Karl‰tejnû. Katolickou víru si v‰ak zachoval! Adamova manÏelka Rosamunde pocházela z vlivného rakouského ‰lechtického rodu, otec ji v‰ak vyhnal a nest˘kali se.
Druhou dceru Marjánku oÏenil Hanu‰ s Leonardem, synem bohatého koÏe‰níka z jejich mûsta, z Telãe.
Apak tu máme je‰tû Vítka, to byl syn nevlastního bratra starého Prokopa. I kdyÏ on sám byl chvíli kali‰níkem, chvíli katolíkem, nakonec se pfiece jen pfiiklonil k pravému vyznání. SlouÏil v Mûlníku vdovû po císafii Zikmundovi Barbofie Celské. V dobû, o níÏ vyprávíme, mu bylo sedma‰edesát a byl nejstar‰ím muÏem rodu. Díky ‰ikovnosti svého otce Mikulá‰e byl pov˘‰en do rytífiského stavu. A zaslouÏil si to, protoÏe dcera se mu vyvedla mimofiádnû. Tedy, podle jist˘ch náznakÛ se zdá, Ïe byla spí‰e schovanka, ale prokázat se to nedá. Vítkova zemfielá manÏelka jijako dceru kaÏdopádnû vychovávala.
Tahle Klárka chtûla pÛvodnû vstoupit do klá‰tera v LuÏici. JenÏe hanební kali‰níci klá‰ter vypálili a ona se nakonec musela fiízením osudu
vydat po svûtské dráze. Vzala si za manÏela rytífie Matûje Vi‰nû z Vûtfiní a s ním Ïila ve tvrzi v Pasovarech nedaleko Krumlova. Oba podle moÏností pomáhali RoÏmberkÛm v boji s kali‰níky. V dobû, kterou zaãíná tento díl na‰í kroniky, jí bylo ‰estatfiicet let. Byla to Ïena jemná, její krása nebyla vyz˘vavá, ale mûla v sobû cosi z velkoleposti svûtic. Uznávám, Ïe v na‰em rodû bylo v té dobû utrakvistÛ více neÏ katolíkÛ, ale ti v‰ichni ‰mahem dûlali ProkopÛm jen ostudu.
Stoupenci kalicha z pera ctihodného mû‰Èana Daniela
AÈ si mÛj bratranec Petr fiíká, co chce, ale kali‰nická ãást na‰eho rodu se rozhodnû povedla lépe. To mohu s klidn˘m svûdomím napsat, protoÏe mi nestojí za zády a neprotestuje. Zbyteãnû bychom plan˘mi diskuzemi ztráceli ãas, protoÏe by urãitû poukazoval na drobné prohfie‰ky, jichÏ se mípfiedci dopustili. SnaÏil by se je zveliãit, aby zakrylfakt, Ïe kali‰níci byli ve své vífie pevní a nebáli se za ni bojovat, a dokonce i prolít krev. Byli to hrdinové, protoÏe na‰e zemû byla jako ostrov v rozboufieném mofii, jehoÏ bfiehy biãují zufiivé vlny.
Mí utrakvistiãtí pfiedci vze‰li z jiÏních âech, kde víra v kalich zapustila své kofieny snad nejpevnûji. Nûkde, to nerad pfiipou‰tím, aÏ pfiíli‰ hluboko a nekriticky, jako tfieba na Tábofie.
Zaãít musím rozhodnû nejstar‰ím vnukem píseckého Prokopa Olbrámkem. Ten pocházel z prvního manÏelství svého otce Olbrama, a i kdyÏ za kalichbojovalodmládía slouÏilpodJanem ÎiÏkou iProkopem Hol˘m, skonãilv Uhráchajepfiedkem, na nûhoÏpfiíli‰hrd˘nejsem. Dostalo se mu ‰patné v˘chovy, od mládí ho Mikulበz Pístného uãil nenávidût, a léta krvav˘ch bojÛ pokfiivila jeho povahu. Byl v srdci vyprahl˘, ale mÛÏete se divit, kdyÏ znal jen zabíjení? Navíc v sobû nosil vá‰eÀ, kterou nedokázal ukrotit. Nejprve Ïil se svou nevlastní sestrou Barborkou a pak cizoloÏil s manÏelkou svého hejtmana Jana Talafúse z Ostrova. Mezi tím si násilím vzal fiadu dívek na místech, kterájako vojákdobylãi vydrancoval. Îiljako vlk, stále s vycenûn˘mi tesáky.
Drsn˘m muÏem byl ijeho str˘c Jo‰t, syn píseckého Prokopa. I on se stal proslul˘m táborsk˘m váleãníkem a zemfiel s meãem v ruce rok po poráÏce u Lipan. Po sobû zanechal tfii syny a i ti byli vynikající bojovníci. Jindfiich z prvního manÏelství v‰ak nakonec skonãiljako sedlákve vesnici nedaleko Îatce, jmenovala se Sádek. Îil tam se ãtyfimi sestrami a s nimi dohromady zplodil spoustu dûtí, a o dal‰í z jejich pfiede‰l˘ch manÏelství se staral. Navzdory tomu, Ïe Ïil v hfiíchu, Ïil ‰Èastnû a jeho rodina rovnûÏ.
V dobû, kdy Jifií z Podûbrad obsadil praÏská mûsta, Ïila z onûch sester uÏjen nejmlad‰í Dorotka, a tu si vzal za manÏelku. Na vojenské fiemeslo v‰ak nezapomnûl. Pokudpotfiebovalpeníze, nebo hrozilo kalichu ze strany hanebn˘ch katolíkÛ v severních âechách nebezpeãí, chopil se meãe a bojovalpod zástavou Jakoubka z Vfiesovic. A mimofiádnû dobfie, vojenská krev se nezapfie. Byl totiÏ mistrem ve stfielbû z ku‰e.
Jeho nevlastní bratfii, dvojãata Jo‰t a Prokop, slouÏili v téÏe dobû v posádce na Lichnici. OtcÛv dÛm v Tábofie prodali a za strÏenépeníze sipod hradem koupili svobodn˘ ml˘n a oÏenili se. Aby se to nepletlo, taky s dvojãaty, s Rozárkou a Martou. KdyÏ mûli svatbu, bylo v‰em ‰estnáct let a svût se jim zdál krásn˘. Záhy Rozárka porodila Jo‰tovi dvû dûti, Katefiinu a o rok pozdûji Hertvíka. Jo‰t a Prokop slouÏili dál v hradní posádce a jejich pán, Jan Hertvík z Ru‰inova, jim prokázal tu ãest, Ïe se stal kmotrem malého Hertvíka.
Dal‰í dítûpíseckého Prokopa, jeho jediná dcera Markéta, byla Ïenou, jakou mohla zrodit jen doba husitské revoluce. V mládí kráãela po boku Jana Husa a bojovala proti papeÏsk˘m odpustkÛm, její krásu pochválil král Václav IV., pfiátelila se s Janem ÎiÏkou, prvního manÏela jí popravil Jan Îelivsk˘, její druh˘ manÏel zámoÏn˘ staromûstsk˘ kon‰el Matûj Smolafi byl u popravy Jana Îelivského, ale sám pak skonãil na popravi‰ti, kdyÏ jako radikál povstal proti umírnûn˘m kali‰níkÛm. Markéta pfii‰la o majetek v Praze, pozdûji i v Prachaticích, ale udrÏela alespoÀ ten po rodiãích v Písku, zchudla a hroziljí hlad. Tehdy zaãala pÛjãovatpeníze a záhy znovu zbohatla. Nikdy totiÏ nefÀukala a nesloÏila ruce do klína.
S dûtmi ‰tûstí nemûla. Její dceru Adlétu v Praze popravili, protoÏe ze Ïárlivosti zavraÏdila svého manÏela, a syn Jeník se proti ní postavil
kvÛli své vífie, byl to radikální blouznivec. V dobû, o které vyprávíme, vychovávala Markéta svá vnouãata, osifielá po Adlétinû smrti. Se ãtrnáctilet˘m Mikulá‰em problém nebyl, byl to hodn˘ a ‰ikovn˘ chlapec, kter˘ se chtûl stát fiemeslníkem. Zato jeho sestra Markétka byla po babiãce, svéhlavá a vá‰nivá. Jen ne tak obratná. Z Písku utekla s jak˘msi kejklífiem, ale pak byla ráda, Ïe uprchla ijemu a pokornû se vrátila domÛ. Ov‰em tûhotná. Babiãka Markéta, to jí bylo pûtapadesát let, rozhodla, Ïe ji rychle a dobfie provdá. Penûz mûla dost, pfiátel také a umûla intrikovat.
ProtoÏe o sÀatcích obou Markét na konci pfiede‰lého dílu na‰í kroniky nehovofiíme, i kdyÏ by si pozornost rozhodnû zaslouÏily, jen struãnû popí‰u, co se stalo. Jak uÏjsem fiekl, Markéta, ta star‰í, samozfiejmû, byla nesmírnû bohatá. Kolik mûla ve sv˘ch truhlicích, to opravdu netu‰ím, ale muselo to b˘t celéjmûní, urãitû ‰lo o stovky kop gro‰Û. Apoctiv˘ch! Tehdy bylpoctiv˘ stfiíbrÀák cenûn˘ skoro jako by byl ze zlata, to opravdu nepfieháním.
Markéta nejprve skoupila dluhy, které mûl rytífi Jan Malovec z Pacova. Pfiedpûti lety totiÏ získal hrad v Borotínû, to je malépanstvípo proudu Vltavy nedaleko za Táborem. K hradu patfiilo mûsteãko a pár vesnic, a na to si samozfiejmû musel vypÛjãit. Od té doby liknavû splácel a hrozily mu Ïaloby u zemského soudu. To byl první dÛvod, proã se Markéta zamûfiila na nûj. Byla totiÏ obchodnice, jak˘ch se rodí málo. Jeho úpisy pofiídila mimofiádnû levnû, protoÏe platila hotovû, nestály ji ani polovinu zapsané ceny.
DÛleÏité pro její zámûry bylo v‰ak i to, Ïe mu bylo teprve sedmadvacet let a byl to celkem obstojn˘ muÏ. Svou vnuãku mûla ráda a neprovdala by ji za nûjakého bastarda. Pfiála jí co nejlep‰í Ïivot. Janu Malovcovi z Pacova nedávno zemfiela manÏelka. Navíc byl oddan˘m stoupencem kalicha, na to si Markéta potrpûla. A nebyl ledaskdo, byl
pfiítelem Jifiího z Podûbrad. JenÏe byl urozen˘ muÏ a Markétina vnuãka jen obyãejná mû‰Èanka. K v‰í smÛle dokonce dcera popravené mord˘fiky a je‰tû zmrhaná. Taková holka nemûla nadûji najít manÏela ani mezi syny z poãestné mû‰Èanské rodiny. JenÏe to neznáte Markétu!
Nejprve si na‰la tfietího manÏela. Byljím jist˘ Hanu‰ z Vysoké, zchudl˘pfiíbuzn˘pánÛ z RoÏmitálu. Tedy, slovo zchudl˘je je‰tû laskavé oznaãení. Byl skoro Ïebrák a vlastnil jen jednu vesnici, ale ta byla zastavená a Ïádné platy z ní nedostával. Bylo mu bez jednoho roku osmdesát let a Ïil z milosti v klá‰tefie o chlebu a o vodû. Markéta mu nabídla, Ïe u ní mÛÏe doÏít a bude dostávat k jídlu a pití, co si poruãí. Zdráhal se, byl sice star˘, ale rozum mu slouÏil a mûl svou ãest. Tehdy Markétûpomohl sám Zdenûk Lev z RoÏmitálu. Ostatnû, sv˘m zpÛsobem jí to dluÏil, protoÏe jemu kdysi sv˘mi penûzi pomohla zase ona. Hanu‰ z Vysoké mûl navzdory vûku dobré zaÏívání, a to nadjeho ctí zvítûzilo. Hnedpo svatbû adoptoval Markétinu vnuãku jako svou a dal tuto vûc zapsat do zemsk˘ch desek. Tak se Markétina vnuãka stala urozenou Ïenou. A navíc z v˘teãného ‰lechtického rodu.
Pak se svou nabídkou pfiedstoupila pfied Jana Malovce z Pacova. Jednání bylo vzru‰ené a ostré. Teprve kdyÏ mu Markéta pohrozila, Ïe její netefi Barborka spolu s manÏelem Rackem najmou vojsko a její práva na Borotín vynutí mocí, drÏela pfiece zápisy o jeho dluzích, ustoupil. Vûdûl o ní i netefii Barborce dost, aby pochopil, Ïe to není planá hrozba.
Pak se je‰tû dohadovali o v˘‰i vûna, ale Markéta nebyla tak naivní, aby se vzdala zápisÛ o jeho dluzích. Ani tady si nakonec mnoho nevyvzdoroval, ponechala si je. Jeho nevûsta v‰ak dostala slu‰né vûno v penûzích, ale pokud by se k ní choval ‰patnû, Markéta by ho z Borotína vyhnala, protoÏe de facto patfiil jí. AÏ po její smrti ho mûla zdûdit vnuãka. A tak se první Markétãino dítû, maliãk˘ Eliá‰, narodilo uÏ jako manÏelské.
Nu a pro úplnost je‰tû dodávám, Ïe ona Markéta, abychom si je nepletli, hovofiíme o té star‰í, písecké, mûla je‰tû zmiÀovaného syna Jeníka. Z nûj se stal náboÏensk˘ fanatik, kter˘ matku odvrhl a pokusil se ji obrat o majetek, protoÏe byl pfiesvûdãen˘, Ïe otec v‰e odkázal jemu, ne své hfií‰né Ïenû. KdyÏ se mu to nepovedlo, ode‰el do v˘chodních âech a vstoupil do obce vyvolen˘ch, kterou zaloÏil spolu s jist˘m ¤ehofiem. S ním pomohli Jifiímu z Podûbrad dob˘t praÏská
mûsta, a protoÏe ¤ehofi byl synovcem kali‰nického arcibiskupa Jana Rokycany, získali právo pob˘vat v témûfi opu‰tûném klá‰tefie Na Slovanech na Novém Mûstû praÏském, jemuÏ se obecnû mezi lidem fiíkalo Emauzy. ¤ehofi se stal správcem a tam zaãal rozvíjet svou pfiedstavu o Ïivotû bez hfiíchu a v Kristu.
Kali‰níkÛ byla tehdy v na‰em rodû spousta, snad jsem na nikoho nezapomnûl. BohuÏel ta men‰í katolická ãást dûlala ProkopÛm jen ostudu.
KdyÏ jsme se opût se‰li a do kroniky vloÏili to, co jsme napsali, nebylo nám do fieãi. Sedûlijsme proti sobû a byli mrzutí, jako kdysi, kdyÏjsme s psaním zaãínali. Tehdy pfied námi leÏela první kniha, mûla prázdné listy a my se jeden na druhého dívali nedÛvûfiivû, s jist˘m pohrdáním a odporem, i kdyÏ jsme byli pfiíbuzní. Rozdûlovala nás víra.
Teprve pozdûji jsme pochopili, Ïe mÛÏeme b˘t rÛzné víry, a pfiesto si nejsme cizí. Víra má ãlovûka povzná‰et, protoÏe by mûla dávat jeho Ïivotu vzne‰en˘ cíl, a ten by nemûla po‰pinit nenávist k tûm, ktefií majíjin˘ cíl, pokud je ov‰em v mezích kfiesÈanství. I kdyÏ katolick˘ papeÏ a na‰e utrakvistická konzistofi tvrdí nûco jiného, kfiesÈansk˘ svût je dostateãnû velik˘, abychom mohli Ïít vedle sebe v míru.
Jako první promluvil mÛj bratranec Petr. A pfiekvapil mû. Sklopil pohled k desce stolu a zabruãel: „Co nás to najednou napadlo? Ví‰ co? Ty listy spálíme a napí‰eme to jinak. Tak, aby to odpovídalo na‰í kronice. “
„AÈ tû to ani nenapadne!“ odmítljsem to. „Ony totiÏ na‰í kronice odpovídají. NezapomeÀ, Ïe nemluvíme za sebe, ale za na‰e pfiedky. A za v‰echny, ktefií tehdy Ïili. A ti by to rozhodnû lépe nenapsali. AÈ na‰i potomci vidí, jak jsme byli hloupí a moÏná si z na‰ich chyb vezmou pouãení, nemyslí‰?“
„Pochybuji. Ani na‰i otcové si nevzali pouãení z chyb sv˘ch dûdÛ a ti zase z chyb sv˘ch pradûdÛ. Nechme to tedy tak. KdyÏ ne pro pouãení jin˘ch, tak alespoÀ jako v˘strahu nám dvûma. “
Chopil se pera a zaãal chvatnû zapisovat události, které pfiedcházely roku, jímÏ jsme chtûli kroniku otevfiít. ProtoÏe to v‰echno ovlivÀovalo konání na‰ichpfiedkÛ. Ti totiÏ neÏili na pou‰tijako dávnípoustevníci, ktefií to vlastnû mûli snadné, protoÏe se na nikoho nemuseli ohlíÏet. Zato na‰i pfiedkové ano. Museli chránit svou víru, ale také své Ïivoty, majetky a rodiny. A nûkdy museli fie‰it zapeklitou otázku, co mají chránit více, svou víru, nebo své rodiny a vlastní Ïivot? Najít správnou odpovûì, prá-
vû to je ona hranice mezi fanatismem a odpovûdností. UÏ proto, Ïe na to není odpovûì univerzální, ale záleÏí na okolnostech.
„V roce Pánû ãtrnáctistém devûtaãtyfiicátém, jen tfii mûsíce poté, co se Jifií z Podûbrad zmocnilpraÏsk˘ch mûst, se se‰la velká obec. Dnes uÏ se podobná shromáÏdûní lidu k projednání zásadních záleÏitostí mûsta nekonají, nበhabsbursk˘ panovník tuhle praxi zakázal. Pr˘ pfiiná‰í více zmatkÛ a hádek neÏ uÏitku. No, nevím, mnû to pfiipadá poctivé. Ve velké obci mûl právo promluvit kaÏd˘, kdo ve mûstû vlastnil dÛm a platil fiádnû bernû. Mluvit mohly i Ïeny. “
„Od toho asi pocházely pfii jednání ty zmatky, “ upozornil jsem lehkomyslnû. Bratranec Petr se nûkdy vyjadfioval zoufale korektnû, inu, to víte, notáfi. ·lehlpo mnû nelaskavûpohledem. Jako vût‰ina úfiedníkÛ, ani on nemûl pfiíli‰ smyslu pro humor.
Trpnû si povzdechl a pokraãoval: „Tehdy jednaly velké obce v‰ech tfií praÏsk˘ch mûst spoleãnû, aby mûlo rozhodnutí váhu. ShromáÏdûní potvrdilo konfiskace domÛ, k nimÏ do‰lo na poãátku kali‰nické revoluce, konkrétnû po smrti krále Václava, toho jména ãtvrtého. V˘slovnû odmítlo, Ïe by mûlipÛvodní majiteléprávo na jakékoli od‰kodné, natoÏ aby se jim majetky vracely. Odmítnout restituce majetkÛ, to bylo tehdy politicky mimofiádnû dÛleÏité, protoÏe na tom mûli zájem v‰ichni, kali‰níci i katolíci. Nespokojená byla jen katolická církev a vyhnaní nûmeãtí patricijové. JenÏe na ty nebylo tfieba brát ohled. Tví utrakvistiãtí pfiedkové bojovalipfiece proto, aby sipomohli k majetku. Abychom se nehádali, dodávám, Ïe mí katoliãtí jim v tom zdatnû sekundovali. “
„V záfií toho roku pak v‰echna praÏská mûsta vyhlásila vûrnost kompaktátÛm a Jifiímu z Podûbrad jako zemskému správci, “ doplnil jsem.
„Jistû! Ale to bylo uÏ jen formální potvrzení stávajícího stavu. Ten vá‰
Jifií z Podûbrad si totiÏ umanul, Ïe sjednotí ty tvé rozhádané utrakvisty.
A souãasnû vytlaãí ze správy zemû katolicképanstvo. Nebo abych to fiekl
pfiesnûji, omezí jeho vliv na minimum, aby v˘nosné zemské úfiady slouÏily jemu a jeho vûrn˘m. “
„Dodej v‰ak, Ïe katolické panstvo za hranicemi intrikovalo proti své zemi!“
„Ne, hledalo oporu v bojiproti utrakvismu, právûproto, aby tuhle zemi zachránilo. Nebudeme se snad zase pfiít, neboÈ pravda je, Ïe se ãeské zemû nedokázaly vymanit z izolace, do které se samy uvrhly svou náboÏenskou revolucí. Mûly povûst zemû kacífiské, a s takovou nikdo nic mít nechtûl. “
„Ale chtûl, “ vrtûljsem nesouhlasnû hlavou. „Kupci i fiemeslníci za hranicemi záhy pochopili, jaké ‰kody jim pfiiná‰í to, pokud budou ignorovat
ãeské a moravské jarmarky. Pomalu se vraceli a na obou stranách hranice zaãal obchod zase kvést. Ale papeÏ a jeho církevní i svût‰tí nohsledi kalili vodu a spílali âechÛm. Tak to je. Ne‰lo jim v‰ak o nic jiného neÏ o uraÏenou je‰itnost a pocit vlastní moci. A katolické panstvo jim v tom pomáhalo, protoÏe jemu ‰lo o totéÏ. “
„Nezjednodu‰uj to!“ napomenul mne bratranec Petr pfiísnû. „Byl to jedin˘ moÏn˘ zpÛsob obrany, jinak by se celá zemû stala utrakvistickou. A katolíci by pfii‰li o majetky a vliv. My nemluvíme o morálce, milí Danieli, ale o zápasu za pfieÏití!“
„Za cenu zrady své vlasti!“
„Zrady své vlasti, “ opakoval skoro jízlivû. „Byla by to jejich vlast, pokud by z nich kali‰níci udûlali Ïebráky? A pokud by je Ïaláfiovali a zabíjeli? Jako se to ostatnû stalo Menhartovi z Hradce. “
Aã jsem byl nespokojen˘, musel jsem pfiisvûdãit. Menhart z Hradce byl nejvy‰‰ím purkrabím a správcem Karl‰tejna, ale pfii nenadálém pfiepadenípraÏsk˘ch mûst nestihl utéct a stal se zajatcem Jifiího z Podûbrad. Ten ostatní protivníky propustil, ale jeho ne. Chtûl si totiÏ vynutit vydání ãesk˘ch korunovaãních klenotÛ, které byly v bezpeãí uloÏeny právû na Karl‰tejnû. Synovi svého vzácného zajatce, Oldfiichovi z Hradce, nabídl v˘mûnu. Ten to odmítl a Svatováclavskou korunu odvezl na svÛj hrad Velhartice, aby ji mûl pod dohledem.
Oldfiich z Hradce se zaãal pfiipravovat na válku, ale neÏ k ní do‰lo, zdravotní stav jeho otce se prudce zhor‰il, takÏe ho nakonec Jifií z Podûbrad zaãátkem roku Pánû ãtrnáctistého ãtyfiicátého devátého radûji propustil. JenÏe po cestû domÛ v ¤íãanech Menhart z Hradce dne tfietího února zemfiel. OkamÏitû se vyrojily fámy, Ïe ho otrávil hanebn˘ ka-
li‰nick˘ bazili‰ek (tak Jifiího z Podûbrad nazval jist˘ nûmeck˘ pamflet).
Je to ov‰em nesmysl, co by z toho mûl? Îiv˘ zajatec mûl pro nûj velikou cenu, ale mrtv˘?
O pût dní pozdûji, dne osmého února, byla ve Strakonicích ustavena jednota katolického panstva proti Jifiímu z Podûbrad. V jejím ãele stanul
Oldfiich z RoÏmberka se sv˘m nejstar‰ím synem Jindfiichem, jim po boku
stál Oldfiich z Hradce i Jan z Hradce a hostitel celé se‰losti, johanitsk˘
pfievor Václav z Michalovic. Pfiidali se i západoãe‰tí rytífii, na‰i stafií známí Hynek Kru‰ina ze ·vamberka, Jan ·vihovsk˘ z R˘zmberka, Jan Lobkovic, Jindfiich Lib‰tejnsk˘ z Kolovrat, ale také b˘val˘ husitsk˘ hejtman
Bedfiich ze StráÏnice a mûsto PlzeÀ. Svou pfiíleÏitost vycítil i loupeÏiv˘ rytífi Jan Kolda ze Îampachu, kter˘ nemohl Podûbradovi zapomenout vydrancováníjeho Náchoda. Téhle jednotû se ale tehdy je‰tû nefiíkalo Strakonická, ale RoÏmberská.
Záhy mezi obûma stranami vypukly pÛtky, které ale rychle ukonãilo pfiímûfií, které bylo v dubnu toho roku Pánû ãtrnáctistém devûtaãtyfiicátém uzavfieno na hradû pánÛ z Hradce. Pfiímûfií mûlo trvat rok a obû strany získan˘ ãas vyuÏily ke zbrojení a hledání spojencÛ v zahraniãí. Sebekriticky pfiiznávám, Ïe spojence v cizinû hledali nejen katolíci, ale i mí utrakvisti.
„Tak co, mûl jsem pravdu?“ zeptal se bratranec Petr, kter˘ mne pozoroval a podle mého v˘razu pochopil, o ãem pfiem˘‰lím. „Chystala se válka a v takovém pfiípadû obû strany dûlají, co umûjí, aby zvítûzily. Ve válce s jemnocitem a ohledy neobstojí‰. A vlastenecké fieãi se vedou jen proto, aby za tebou ‰li lidé, ale ve skuteãnosti... Ale nechme toho! Mûli bychom na‰im ãtenáfiÛm vysvûtlit je‰tû nûco, neÏ zaãneme vyprávût, jak ta domácí válka v roce ãtrnáctistém padesátém zaãala. Spoluvinu za to nesl, kdo jin˘, neÏ nበrod. “
„Co bys chtûl je‰tû vysvûtlovat?“ bruãel jsem mrzutû. Od chvíle, co jsme dneska zaãali psát, mne bratranec pofiádjen pouãoval a peskoval. A co mne ‰tvalo nejvíc, mûl v nûãem pravdu.
„No, stálo by snad za zmínku povûdût, co se dûlo mezi utrakvisty. Teì nemyslím prosté vûfiící, ale církevní ‰piãky. Pár dní poté, co Jifií z Podû-
brad obsadil praÏská mûsta, se totiÏ v Karlovû koleji na Starém Mûstû praÏském se‰li stoupenci va‰ich hlavních smûrÛ, aby dojednali kompromis. Stále jste se pfiece nemohli dohodnout, zda lze ãi nelze podávat kalich dûtem a zda je moÏné, aby kali‰niãtí knûÏí vykonávali svÛj úfiad bez fiádného svûcení z rukou arcibiskupa. “
„Co ty o tom mÛÏe‰ vûdût?“
„Náhodou se mi do rukou dostal tenhle list. Ví‰, co to je? Jmenuje se Úmluva jednoty a svornosti pánÛv mistrÛv praÏsk˘ch a knûÏí, a v nûm je onen kompromis zapsán. Pfieãti si ho. “
Chtivû jsem ho uchopil, protoÏe tenhle dokument jsem neznal. Tedy, vím, Ïe byl sepsán, ale nikdy jsem ho neãetl. Bratranec Petr mûlpravdu. V‰echno, co bylo sporné, bylo mlhavû odloÏeno na dobu, aÏ Jan Rokycana projedná s koncilem v˘klad znûní kompaktát. JenÏe k tomu nikdy nedo‰lo, protoÏe v dubnu léta Pánû ãtrnáctistém devûtaãtyfiicátém se skomírající koncil definitivnû roze‰el. Ve‰kerá autorita pfie‰la zpût do rukou papeÏe. Jak se záhy ukázalo, pro mé utrakvistické pfiedky to byla katastrofa. Koncil kalich uznal, ale papeÏ ho odmítal. Utrakvisti se znovu stali podle v˘kladu církevních autorit kacífii.
„Je‰tû snad dodám, Ïe pár dní po sepsání téhle úmluvy zemfiel Jan
Pfiíbram, nejvût‰í oponent Jana Rokycany, “ doplnil mÛj bratranec.
„BudiÏ, “ souhlasiljsem, „ijá cosipfiidám, aby to nevypadalo, Ïe o utrakvismu ví‰ víc neÏ já. Hned po Pfiíbramovû smrti, je‰tû bûhem adventu, se Jan Rokycana vydal do ¤íma, aby se pokusil pfiimût papeÏe ke smífilivosti. JenÏe do‰el jen do Salcburku, kde si svÛj zámûr rozmyslel a vrátil se. DÛvodem byly znepokojivé zprávy z ¤íma, protoÏe bylo jasné, Ïe by ho tam nejspí‰e uvûznili. Po návratu do praÏsk˘ch mûst pakpronesl kázání, Ïe pfied babylonskou nevûstkou hlavu neskloní. “
„PÛsobivé, ale celkem zbyteãné, “ komentoval to mÛj bratranec, napil se a my koneãnû mohli zaãít psát osudy na‰eho rodu.
Svůj pobyt na Hukvaldech si Olbrámek představoval úplně jinak. Když ho tam Jan Talafús před rokem vyslal s ozbrojeným houfcem, aby chránil hrad a jeho manželku Žofii, předpokládal, že se konečně stane jejím stálým milencem. Už dříve se jí sice několikrát zmocnil, většinou násilím a jen v chvatu někde v ústraní, ale to nebylo ono. Představoval si, že si budou konečně užívat nekonečné noci plné vášně A proč ne? Žofie byla mladá, krásná a bez manžela trávila dlouhé měsíce, aniž by těšil její klín.
Dobře věděl, že to mezi nimi není bůhvíjak skvělé. Jan Talafús spravoval jako hejtman ve službách Jana Jiskry z Brandýsa hrad Rychnavu na Spiši. Mohl by si tam Žofii vzít, jenže on nechtěl, protože tam s ním žila jeho konkubína, snědá a vášnivá Maria Bodorovská. Věděla to i Žofie, a to dávalo Olbrámkovi naději, že se jeho sny naplní.
Po příjezdu do Hukvald se však k němu chovala víc než chladně. Nezapomněla, že se jí při jejich posledním setkání zmocnil proti její vůli. Jenže Olbrámek byl přesvědčený, že to nemyslí opravdu. Když si ji tehdy bral, křičela potlačovanou vášní a na rozloučenou ho políbila. Jako zkušený válečník věděl, že je nutno při dobývání každé pevnosti stupňovat tlak, až brána povolí.
Před hradbami natrhal v tajícím sněhu sněženky a ty jí donesl. Bylo to v čase oběda, ale ona se na něj ani nepodívala. Poklekl s něžnými kvítky v natažené ruce u jejího křesla, jenže Žofie nic. Najedla se a odešla. Olbrámek se však nemínil vzdát. Klečel tam až do večera, a když se vrátila ke stolu a uviděla ho, slitovala se nad ním. Usadila ho do křesla vedle sebe a chovala se k němu s pozorností
hostitelky, jak se slušelo, vždyť ho poslal její manžel. V jejích očích i hlase však poznal, že jí není lhostejný. Jakmile osaměli, Olbrámek udělal to, co předpokládal, že Žofie očekává. Zmocnil se jí hned tam, ve velkém sále na stole. Tehdy mu Žofie se slzami v očích vyčinila, že všechno zkazil a už nikdy ho nechce vidět. Sněženky mu hodila do tváře a utekla do svých komnat.
To se stalo skoro před rokem. Žofie mu potom už nedala příležitost, aby se setkali mezi čtyřma očima. Pokud s ním musela něco jako paní hradu projednat, pak jen za přítomnosti jiných. Při stolování s významnými členy dvora dostal Olbrámek místo na opačné straně, co nejdále od ní. Nikdy se na něj nepodívala a nikdy ho neoslovila. A pokud se o to pokusil on, ignorovala ho. Byl z toho zoufalý, jenže nenašel způsob, jak její pohrdání zlomit.
Zkusil to s květinami, ale neuspěl. Dvakrát se k ní přitočil v kapli při mši. Chladně ho vyslechla, ale ani jednou mu neodpověděla.
Když se pokusil vniknout do její komnaty v noci, našel dveře zajištěné závorou a vzápětí se z vedlejší jizby vynořila jedna z jejích dvorních dam a ostře se ho zeptala, co tu chce. Dělal, že je opilý a neví, kde je. Rychle zmizel a ve zlosti pak ztloukl jednoho ze svých mužů jen proto, že se mu připletl do cesty.
„Zatracená děvka!“ soptil, když popíjel s Černým Gejzou a Michalem, jemuž se říkalo Jednooký. S nimi bojoval už v houfcích východočeských sirotků. I když neupřesnil, o kom mluví, oba to věděli. Seděli u stolu za strážnicí, hned u hradeb. Už se setmělo a na hradě pomalu zavládl klid. Čeleď i dvořani šli spát.
„Vykašli se na ni a ožer se, to je mnohem lepší,“ radil mu Michal a mrkl na něj svým jediným zdravým okem. Za léta bojů se nezměnil. V životě se staral jen o dvě věci, aby zabil nepřátele dříve než oni jeho, a aby mohl vypít co nejvíce piva a vína.
Černý Gejza se ušklíbl. I on se rád napil, ale žil v klášteře, a proto se na život díval o něco střízlivěji. Řeholníky později v hněvu zavrhl a okázale hájil kalich. Tvrdil dokonce, že má přednost před pivem i hezkou ženskou. A on to nejen říkal, většinou se podle
toho i choval. Byl však mužem rozumným a věděl, že radit hejtmanovi, když má takovou náladu, aby místo na Žofii myslel na kalich, bylo totéž, jako strčit hlavu do tlamy hladového lva. Proto raději mlčel.
„A co bys mi poradil ty?“ rozkřikl se na něj Olbrámek. Měl už notně v hlavě.
„No, říká se, že na kocovinu je nejlepší se znovu ožrat,“ řekl a pobaveně zachytil Michalovo spokojené pokyvování hlavou. „Tebe trápí ženská. Tak se pomiluj s jinou. Ale vyber si takovou, která bude té mrše co nejvíce podobná A pokud se to tamta dozví, tím líp. Pomstíš se jí.“
„Jenže která je tady na Hukvaldech podobná Žofii?“ naříkal Olbrámek. Pak si uvědomil, že tohle jméno nahlas vyslovovat nemůže, a tak se rychle opravil: „Myslím samozřejmě tu děvku od krav.“
„Ta se jmenuje Lucie,“ upozoril Černý Gejza klidně. I to vyvolalo u Olbrámka záchvat zuřivého hněvu. Tasil meč a mával jím tak pomstychtivě, že mu ho raději vzali. Oni dva ještě tak opilí nebyli.
„Já ji chci,“ naříkal Olbrámek, a protože mu vzali meč, začal tlouct hlavou o stůl, až to dunělo.
„Co třeba Marta?“ nadhodil Michal. „Ta se jí trochu podobá.“
„Protože máš jenom jedno oko, ty kopyto. Jinak bys viděl, že to je jako postavit vedle sebe ušlechtilou klisnu a plesnivého osla,“ naříkal zoufale Olbrámek.
„No, tak hrozná zase není,“ přidal se Černý Gejza. Vstal a na nejistých nohách se vydal do čeledníku. Marta se sice vzpouzela, protože už spala, ale nakonec ho poslechla a nechala se vyvést na nádvoří.
„Stáhni si vlasy a svaž do vrkoče,“ nařídil Černý Gejza. „A umyj si držku, holka, jak můžeš jít takhle spát?“
V šeru, když ji přiváděl k hradbám, vzdáleně Žofii připomínala, alespoň postavou. Olbrámek dokonce na chvíli podlehl dojmu, že to je opravdu ona. V opilosti mu nedošlo, že ta by asi na sobě neměla jen prostou plátěnou suknici.
Martu posadili ke stolu a podali jí poloprázdný džbánek s pivem. Byla dusná letní noc. Žíznivě ho vypila naráz.
„Tak, a jsme na suchu,“ povzdechl si Michal, ale Olbrámek vytáhl z měšce tři stříbrňáky a nařídil mu, ať zajde za sklepmistrem a donese další.
Za chvíli pili dál. Marta si ještě několikrát zavdala, ale pak oznámila, že se jí točí hlava a víc už nechce. A jestli dovolí, půjde spát.
„Tak to ne!“ rozkřikl se Olbrámek. „Přidržte ji!“
Černý Gejza ji popadl a začal jí vyhrnovat suknici, ale Olbrámek mu ostře poručil, ať toho nechá Pak přiložil děvečce k ústům svůj džbánek a s pomocí kamarádů ji donutil, aby všechno vypila. Pak jí do hrdla nalil ještě zbytek z Gejzova džbánku. Michal, když si uvědomil nebezpečí, svůj rychle vyzunkl.
Marta sotva stála na nohou, a když ji pustili, svalila se zpět na lavici. Blekotala cosi o tom, že tohle být nemuselo.
„A teď ji odtáhněte k paláci,“ poručil Olbrámek svým druhům.
Zdálo se, jako by trochu vystřízlivěl.
Poslechli ho, v hlavách zatemnělých pivem je nenapadlo nic kloudného než poslouchat svého hejtmana. Pod Žofiiným oknem se Olbrámek zastavil, rozkročil se a začal křičet, ať se vykloní. Protože bylo léto, měla Žofie okno otevřené a dobře ho slyšela. Kvůli němu se jí však vstávat nechtělo.
Černý Gejza opřel Martu o okraj velké kádě, která sloužila na vodu. Vyhrnul jí suknici a Olbrámek do ní vstoupil. Řičel přitom, jak nejhlasitěji uměl. Také Marta začala naříkat, nikoli vášní, ale bolestí a strachem.
„Ty děvko, jen se dívej, o co jsi přišla!“ řval Olbrámek.
To už bylo na Žofii příliš. Vstala, krátce se podívala na nádvoří a okno zavřela.
Když se ráno Olbrámek probudil, bolela ho hlava a měl vyschlé hrdlo. Vstal a na ještě nejistých nohách se vydal na nádvoří, aby se u studny napil. První, čeho si všiml, byla Marta. Klečela a byla za ruce uvázaná ke kruhu vedle stájí, k němuž se jindy
p ř i v a z o v a l i k o n ě . Z á d a m ě l a r o z š l e h a n á d o k r v e a b y l a t é m ě ř v bezvědomí.
Správce panství Václav Falkl z Přívoza už na Olbrámka čekal. Neměli se rádi od první chvíle, kdy houfec Jana Talafúse do Hukvald přijel. Teď mu oči svítily potměšilou zlomyslností.
„Naše paní si chce s tebou promluvit, pojď!“ řekl a zamířil ke dveřím paláce. Olbrámek zaváhal, ale pak ho následoval.
Žofie na něj čekala ve velkém sále. Seděla ve svém honosném křesle, obklopená ženami fraucimoru. Stranou postávalo několik ozbrojenců, které Olbrámek přivedl ze Spiše Právě díky nim si byl jistý, že se mu nemůže nic stát. Poslouchali ho na slovo, a pokud chtěl Václav Falkl z Přívoza proti němu něco podniknout, jako jeden muž se postavili za Olbrámka. Byl přece jejich hejtmanem.
„To, cos tu v noci provedl, je nejen urážka Krista, ale podle zemského zákona také hrdelní zločin,“ oznámila mu Žofie chladně. „Násilím ses zmocnil počestné dívky. Za to si zasloužíš šibenici. Není ale na mně, abych tě soudila, to musí vyřídit můj urozený manžel. Pošlu tě za ním.“
„Nepojedu,“ odmítl to pyšně Olbrámek. Ženská mu nemá co poroučet!
„Ne, nepojedeš,“ souhlasila s nehnutým výrazem ve tváři. „Půjdeš pěšky. V okovech a na provaze za koněm. Doprovázet tě budou strážní.“
„A kdo mne k tomu donutí? Snad tvůj správce?“
„Chopte se ho!“ nařídila ozbrojencům. K Olbrámkovu zděšení ji poslechli. Netušil totiž, že jeho mužům zaplatila. A tentokrát nešetřila.
Bránit se jim nemělo cenu. Olbrámek si nechal vzít meč, spoutat ruce a pak ho odvedli do hradního sklepení. Tam už na něj čekali se spoutanýma rukama oba jeho přátelé.
„Děvka, děvka!“ zuřil Olbrámek. „Až se mi dostane do rukou, zakroutím jí krkem!“
„Ale nezakroutíš,“ mírnil ho Černý Gejza. „To spíše pověsí nás. Udělali jsme pitomost!“
„Talafús potřebuje naše meče,“ odmítl to Olbrámek. Když šlo do tuhého, dokázal uvažovat střízlivě. „Kolik už naši chlapi zmrhali ženských? A víte o někom, koho za to popravili?“
„To je pravda. Ale tys urazil jeho manželku.“
„Jsem si jistý, že o tomhle mu nenapíše,“ ušklíbl se Olbrámek. Věděl, že si Žofie umí spočítat, že by pak mohl mluvit i on.
O dva měsíce později se na Rychnavě ukázalo, že to odhadl správně Jan Talafús jim vynadal, ale nijak zle Pak vynesl rozsudek. Dva měsíce nebudou dostávat žold.
Jan se vracel z Pajrecké Lhoty domů, do Plzně. I když si ze svého hamru odvážel plný měšec stříbrňáků, spokojený nebyl. Trápily ho starosti a nebylo jich málo. Huťmistr Štěpán se o hamr staral vzorně, byl po svém otci Kuškovi svědomitost sama. Pyšnil se svým řemeslem a synům vykládal, že se hamerníky musí vyučit i oni. V podniku samotném problém nebyl. Velké kladivo poháněné vodním kolem, přístřešek nad ním i pec na tavení rudy se pravidelně opravovaly a všude kolem byl pořádek a čisto. Hamr měl stálé zákazníky a ti platili dobře.
Jenže každá huť se časem dostala do potíží, jakmile se v okolí vytěžily zásoby rudy. Jan si dobře pamatoval, jaké starosti s tím měl otec, když ještě vlastnil huť v Železném Újezdu na nepomuckém panství. Stejné potíže měl teď i on.
Co jeho rudník vytěžil, to zdaleka nestačilo. A to ještě musel kutat těžební jámy hodně hluboko, že to bylo až nebezpečné, protože hrozily závaly. Žíly nebyly zdaleka tak bohaté jako před lety, když sem přišel a mohl si vybírat jen ty nejlepší. Proto musel rudu nakupovat, jenže byla drahá a opatřovala se obtížně. V okolí vyrostlo mnoho nových hamrů a všechny chtěly vydělávat.
Už delší dobu věděl, že se bude muset poohlédnout po lepším místě. Tady si zvykl a líbilo se mu tu. Kromě jiného proto, že to měl
jen pár kroků na hrad Pajrek za svou sestrou Barborkou. Nedostatek rudy však nebyl to hlavní, co sužovalo jeho duši. Obchodní potíže byly od toho, aby je řešil. Věděl, že si s tím poradí, i když ho to bude stát spoustu času a nejspíše i peněz.
Měl jinou starost, a tu vyřešit nedokázal. Pomoci mohly snad usilovné modlitby, které pro jistotu nezanedbával, ale podle svých zkušeností jim příliš nevěřil. Jeho žena Bohuše byla mrzák, ale co bylo horší, její zdravotní stav se pomalu, ale plíživě zhoršoval. Berle jí už nestačily a pohybovat se mohla jen na křesle s kolečky. Jak neustále seděla, měla bolesti v zádech Nikdy si Janovi nestěžovala, ale občas se přiznala dceři Vilemíně. A ta to pod slibem mlčení pověděla otci.
Jan si všiml, že při milování má Bohuše stisknuté rty, nikoli vášní, ale bolestí. Jednou jí navrhl, že by měli tuhle věc omezit, mají ostatně už svůj věk, bylo jim téměř čtyřicet let, a tři dospívající děti. Není přece nic neobvyklého, pokud se manželé dohodnou na životě v křesťanské čistotě a lůžko budou sdílet jen jako bratr se sestrou. Zbytek noci Bohuše proplakala a on ji musel konejšit, i když se mu to příliš nedařilo.
Zoufale naříkala: „Ty už mě nechceš. Chápu, jsem mrzák, protivím se ti.“
Nakonec ji nějak utišil a usnula mu stulená v náruči. Od té chvíle si na tohle téma netroufl pronést jedinou poznámku. Věděl, že to, na čem Bohuše tak zoufale lpí, považuje za svou ženskou povinnost. Vždycky měla touhu se pro něj obětovat. Bylo to bezvýchodné, protože ji to bolelo, a jemu to proto nepřinášelo žádnou rozkoš. Jenže to jí přiznat nemohl. Nevěděl, jak z téhle zoufalé situace ven.
Domů vždycky spěchal, obával se, že se cesta jeho Bohuše pozemským životem rychle chýlí ku konci, a chtěl být s ní co nejvíce.
Jenže ona se zlobívala, aby se šetřil a na koni nejezdil tak rychle. „Co bych si počala, pokud bys sletěl a něco se ti stalo?“ Prosila ho, aby byl opatrný.
Musel slíbit, že cestu z hamru do Plzně nebude zvládat za jediný den, ale přespí někde v polovině. Jan však svůj slib nedodržoval.
Pořídil si dalšího koně, protože pro jednoho by to bylo opravdu příliš. Ten na něj čekával při cestě z Plzně odpočatý v maštali zájezdního hostince na Švihově, kde ho vyměnil za toho prvního. A když se vracel, zase ho tam nechal a domů pokračoval na hnědákovi, kterého Bohuše znala. Šenkýř mu rád za rozumný poplatek vyhověl, protože Jan platil majiteli hradu nájem za právo provozovat na jeho panství hamr. Měl tedy u vrchnosti přáno.
Když se tentokrát blížil ke Švihovu, nebe se zatáhlo olověnými mraky a ještě než dorazil k hradu, spustil se prudký liják. Do šenku vešel promoklý na kůži Šenkýřka právě roztápěla pec, aby se příchozí mohli ohřát a usušit oděv.
„Vítej, pane Jane,“ usmívala se přátelsky. Byla to trochu obtloustlá srdečná žena, která si potrpěla na pořádek a klepy. Jan byl stálý zákazník, při každé návštěvě si odpočinul a najedl se. Nikdy o cenu nesmlouval.
„Možná bys měl změnit zvyky a tolik nepospíchat,“ pokračovala s přídechem mateřské péče. „Ten liják hned tak neskončí. Nezůstaneš u nás do zítra?“
„Uvidíme,“ zabručel nerudně, posadil se na lavici a zády se opřel o pec. I jeho dnes bolela záda, nebylo to nic strašného, ale připomínala mu trápení jeho ženy. „Přines mi polévku. Horkou!“
„Dneska tu mám pomocnici,“ rozzářila se a zmizela v nízkých dvířkách do zadní části domu, kde se nacházela kuchyně a jizba, v níž s rodinou přespávala. Její dva čeledíni nocovávali ve stodole vedle stájí, aby byli hostům po ruce, starali se o ustájené koně a hlídali povozy kupců. Obdělávali také pole u řeky, které k šenku od nepaměti patřilo.
Jan přivřel oči, dnes se cítil opravdu unavený. Z hamru odjel za šera, ještě ani pořádně nezačalo svítat, protože musel cosi vyřídit v Klatovech na radnici. To ho tak zdrželo.
„Snad ti bude chutnat,“ zaslechl v polosnu, protože začal dřímat. Rychle otevřel oči. Před ním stála asi osmnáctiletá dívka, měla pihovaté naducané tváře a malý nos, stejně jako šenkýřka. I vlasy měla
stejné, černé jako uhel, na rozdíl od ní však nikoli stočené pod čepcem, nýbrž spletené do dvou copů. Nebyla obtloustlá, i když hubená také ne. V ruce držela misku, z níž se kouřilo. Postavila ji, pak sáhla do výstřihu a vylovila dřevěnou lžíci. Provokativně na něj mrkla a dodala, že s ní mu snad bude chutnat. Pak se otočila a odběhla. Jan si nemohl nevšimnout, že zadnicí kroutí víc, než by musela. Povzdechl si. Už dlouho se pořádně nepomiloval.
Polévka byla výborná, zahuštěná krupicí, a cítil, jak jeho prochladlé tělo ožívá. Venku lilo dál a do šenku přišli další hosté, jeden rokycanský konšel a jakýsi bavorský rytíř Sedli si k jeho stolu, najedli se a objednali si svařené víno. Po prvním džbánku před nimi přistál druhý, mnohem větší.
Pozdě odpoledne se vyčasilo. Tady, na úpatí Šumavy, přicházel nečas stejně nečekaně, jako zase odešel. Vysvitlo slunce a vysušovalo kapky, které se jako perličky jiskřily na listech stromů a trávě.
Zábava však byla v plném proudu a všichni tři zůstali na noc. Jan se s nimi opil a bylo mu dobře, protože alespoň na chvíli hodil své starosti za hlavu.
Když v noci vklouzla do jeho lože ona copatá holka, rozzlobeně ji vyhnal.
Na pláních kolem Čachrova ještě ležel sníh, ale když Barborčin syn Čejchan dorazil do Plzně, na loukách před hradbami se už začínala nesměle zelenat tráva. Jako doprovod vzal jen jednoho muže, a to spíše proto, aby si měl s kým povídat. V kraji bylo celkem bezpečno a on měl meč. A uměl to s ním výtečně.
Jel poprvé navštívit svou sestru Hátu a byl na hrad jejího manžela zvědavý. Vybral si nejrychlejší trasu údolím Mže a za Rájovem odbočil na pohodlnou kupeckou cestu, která vedla podél Úterského potoka. Přespal na faře v jakési bezvýznamné vesničce a další den už stál pod homolovitým kopcem, na němž se tyčil Gutštejn. Tohle byl hrad podle Čejchanova gusta, i když se Žebráku nevyrovnal. Tam sloužil jako panoš, ale jen proto, aby pomohl osvobodit Markétina manžela Matěje Smolaře. Rád na to dobrodružství vzpomínal, navzdory tomu, že tehdy pomohl kališníkovi.
Cesta ke Gutštejnu se vinula po svahu holého kopce. Všechny stromy byly pečlivě vykácené, aby mezi nimi obléhatelé nemohli hledat úkryt. Nejprve míjela samostatně stojící věž v ohybu cesty a za mohutnou baštou stoupala cesta strmě k parkánové brance. Ta uzavírala malinké nádvoří s pivovarem a hned za ním stála masivní brána, kterou se vstupovalo do předhradí. Tam se nacházelo bez ladu a skladu několik roubených stavení pro čeleď a dobytek, u protilehlé hradby pak roubená stodola Skalnatý ostroh
přetínala zhruba v polovině masivní hradba s příkopem a dřevěným mostem, po němž se dalo vjet druhou bránou do vlastního
hradu. Těsné trojúhelníkové nádvoří svíraly nad strmými skálami hradby, které se v nejvyšším bodě návrší stýkaly u paty okrouh-
lé věže. Do té se vstupovalo v patře po dřevěném schodišti. Po levé ruce stál patrový palác.
Háta uvítala bratra bouřlivě a pokárala ho, proč to trvalo skoro rok, než se na návštěvu vydal.
„Měl jsem starosti,“ bránil se dobromyslně. „Ne každý má to štěstí, že dostane za manželku ženu tak pokornou, tichou a poslušnou, jako jsi ty.“
„Všiml sis té velké věže?“ upozornila přísně. „Tak v ní máme vězení pro drzé hosty.“
„A co jsem řekl drzého?“ podivil se a komicky našpulil pusu Na bradě a pod nosem mu rašily první vousy. Neholil se, ale byly ještě řídké a to jen zvyšovalo Hátino veselí. Její Burjan měl nádherný plnovous, jak se ostatně na kališníka slušelo. Ale to nic neznamenalo, protože s jeho skutečnou vírou to nic společného nemělo. Pocházel z poctivé katolické rodiny, jeho otec bojoval proti Janu Žižkovi a mladý Burjan přijímal pod jednou. Pak se stal stoupencem
Jiřího z Poděbrad a přestoupil ke kališnictví. Nedělal si s tím však
těžkou hlavu a na otázku, jaké je víry, nejraději odpovídal, že je poctivý křesťan. Horlivý utrakvista však rozhodně nebyl a Hátě se svěřil, že pokud by se to ukázalo výhodné, klidně se zase kalicha vzdá.
„Já myslela, že mne přijel navštívit bratr,“ povzdechla si trpně, „ale tys nejspíše někdo jiný, protože jinak bys netvrdil tu hloupost, že jsem pokorná a poslušná dívka. Copak mne neznáš?“
„Jako manželku rozhodně ne. Ale jako sestra jsi, nic ve zlém, zrovna moc zábavná nebyla. Vzpomínáš, jak jsi pořád fňukala, že tě nikdo nechce?“
„Můj manžel má pravdu. S katolíky se rozumně diskutovat nedá,“ odsekla, ale tentokrát o poznání chladněji. Pak si uvědomila, že má jako hospodyně jisté povinnosti a provinile ho pozvala ke stolu, aby si po cestě odpočinul. Přitom překotně vykládala, co je u nich doma nového, a jedním dechem se vyptávala, jak je to u nich.
Čejchan většinou mlčel, a když musel, odpovídal co nejúsporněji, protože od manželství s Eliškou očekával rozhodně víc. Sestra
ho však stejně moc neposlouchala a vedla si svou. Placky s medem mu chutnaly, Háta věděla, co má rád. Během chvíle se Jan dozvěděl, že Burjan z Gutštejna právě objíždí rytíře podporující Jiřího z Poděbrad. Moc jich tu nebylo. Od loňska sice platilo příměří, jenže v kraji se šeptalo, že katolíci cosi chystají. A to ho nemohlo nechat chladným, když už se postavil do tábora kališníků.
Na hrad Švamberk to byla totiž necelá hodina cesty. A tenhle hrad patřil Hynku Krušinovi ze Švamberka, který momentálně zastával úřad hejtmana plzeňského landfrýdu. V něm měli převahu stoupenci katolické víry Ostatně, příměří mělo za dva nebo tři měsíce skončit a bylo lepší se připravit.
„A co nějaký potomek?“ pokusil se odvést řeč, když se chopila poháru a žíznivě pila. Jeho domácí šarvátky příliš nezajímaly, protože on svůj boj nevedl tady, ale za hranicemi v Bavorsku. S otčímem Rackem navzdory slibům dál přepadal dvorce a osamělé kupce. Bylo to výnosné řemeslo, neboť českých houfců se tam báli jako čerta a mnozí zaplatili raději výkupné, než by s nimi zkřížili meče. Kališníci měli pověst kacířů a hrdlořezů. To, že Racek z Pajreka a Čejchan z Čachrova byli katolíci, to na věci neměnilo vůbec nic. Ostatně, oni se v Bavorsku svou vírou nechlubili, a když na to přišlo, ochotně se za husity vydávali, protože to bylo pro jejich záměry užitečné.
„A jak jsi na tom s potomky ty?“ opáčila mrzutě. S Burjanem lehávala často, ale stále neobtěžkala. Dělalo jí to starosti.
„Nic. I když se snažím, co mi síly stačí. Eliška mi někdy nedá ani vydechnout,“ vykládal s důvěrnou otevřeností. „Ale před měsícem jsem jí z Bavorska přivezl přívěsek s relikvií, která určitě pomůže. Vzal jsem ji v jednom kostele nedaleko Waldkirchenu.“
Rozprávěli dlouho. Čejchan byl nejen bojovník, ale také svědomitý správce svého panství. V tom si byli se sestrou podobní, tak je to naučila matka. Když se začal vyptávat na hospodářství, nabídla mu, že se projedou po okolí a všechno mu ukáže. Byla hrdá, protože se podle dohody s manželem starala o chod celého panství ona.
Burjan válčil a Háta hospodařila. Nikdy by ji nenapadlo, že ji to bude tak bavit.
Štolba osedlal koně, Čejchan dostal čerstvého. Ten jeho u žlabu v maštali spokojeně přežvykoval oves s obrokem. Aby si Čejchan dodal na důstojnosti, vzal s sebou i svého ozbrojence. Jmenoval se Franc a byl to zábavný chlapík.
Projeli kolem chalup v podhradí a lesní cestou se vraceli podle Hadovky k Úterskému potoku. Najednou se Čejchan zastavil a zvedl ruku, aby dal výstrahu. Z výprav do Bavorska byl zvykl ý r e a g o v a t n a k a ž d i č k ý p o d e z ř e l ý z v u k , b y ť s e b e n e p a t r n ě j š í Mnohokrát se mu to vyplatilo. Franc byl zvyklý poslouchat, ale Háta pokračovala bezstarostně dál. Ona nic nezaslechla, a navíc, byla přece na svém panství. Protože bratr jel v čele jejich malé družiny, chtěla ho objet, jenže jí to nedovolil. Cesta nebyla široká, naklonil se v sedle, popadl prostě otěže jejího koně a sestru zastavil.
Chtěla se ohradit, ale druhou rukou jí zacpal ústa. Znala chlapy a věděla, že jsou situace, kdy je lepší muže poslechnout. Její bratr nebyl výjimka, a i když byl mladší, nebyla si jistá, zda by jí jednu nevrazil. Nepatrně přikývla na znamení, že se podvoluje. Pustil ji a rukou svému ozbrojenci ukázal, aby opatrně vyrazil vpřed a zjistil, co to bylo. Smluvená gesta znali všichni muži jeho posádky, na výpravách za kořistí se v případě nebezpečí jinak nedomlouvali. Franc seskočil a s tesákem v ruce se vydal po cestě podél skoro ještě holých keřů. Přitom se neustále rozhlížel a vždycky po několika krocích se zastavil a zkoumal zem, zda nenajde stopy. Nedošel daleko, když se zastavil a obrátil. Zvedl levou ruku a vztyčil jeden prst. Pak ukázal napravo od sebe a na zem. A pak vztyčil i tu druhou a ruce překřížil.
Čejchan mu dal rukou znamení, aby se vrátil, pak se naklonil k sestře a pošeptal: „Muž na koni. Odbočil do lesa, aby se nám vyhnul. To se mi nelíbí.“
„Mně taky ne. Za Gutštejn odpovídám přece já.“
