Intimní historie by Nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondru‰ka INTIMNÍ HISTORIE od antiky po baroko Odpovûdn˘ redaktor Pavel Vlasatík Technická redaktorka Miroslava Zedníãková DTP a grafická úprava Studio MOBA Obálka Studio MOBA Tisk CPI Moravia Books, s. r. o., Pohoﬁelice Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno © Vlastimil Vondru‰ka, 2007 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2007 Vydání první ISBN 978-80-243-2672-6 Cena vãetnû DPH 219 Kã

Vlastimil Vondru‰ka

INTIMNÍ HISTORIE

od antiky po baroko

ÚVOD Vût‰ina historick˘ch studií si v‰ímá dûjin národÛ, ale bûÏn˘ Ïivot lidí se vût‰inou opomíjí. Je to ‰koda, protoÏe to, jak lidé mysleli a jednali v tûch nejprost‰ích situacích, nám o na‰ich pfiedcích fiekne ãasto víc neÏ popisy politick˘ch zvratÛ a hospodáfisko-sociálních podmínek v˘voje lidské spoleãnosti. Lidé pfied staletími nám nebyli tak vzdálení, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mûli podobné touhy i nectnosti jako my. Ale studovat jejich soukromí je nesmírnû sloÏité. Na základû archeologick˘ch v˘zkumÛ, písemn˘ch pramenÛ, dobov˘ch vyobrazení i muzejních sbírek jsem shromáÏdil informace o intimním Ïivotû lidí od starovûku aÏ na práh moderní doby. ProtoÏe se zpráv dochovalo velice málo, není mozaika samozfiejmû úplná, ale pfiesto podává ojedinûlé svûdectví o Ïivotû na‰ich pfiedkÛ. O jejich úporném boji s krut˘m svûtem, o odvaze a síle, o milosrdenství a lásce, ale stejnû tak i o marnivosti, nectnostech, hlouposti i chytrosti. Lidé hfie‰ili od pravûku. Pokud se v‰ak zamyslíme nad jejich Ïivotem, moÏná pak budeme shovívavûj‰í a tolerantnûj‰í.

PhDr. Vlastimil Vondru‰ka, CSc.

1. ANTIKONCEPCE Starovûk Antikoncepce v dávn˘ch ãasech byla nûãím, co stálo zcela proti obecnému názoru spoleãnosti, Ïe rodina má mít co nejvíce dûtí a hlavním posláním Ïeny je dûti rodit. Pfiesto se zdá, Ïe si jiÏ tehdy dokázaly Ïeny pomoci, i kdyÏ samozfiejmû primitivními prostfiedky, které nemusely b˘t vÏdy úspû‰né. Navíc to urãitû dûlala jen nepatrná ãást z nich. JiÏ proto, Ïe manÏelka musela svému manÏelovi porodit dûti, nejlépe syna. Bezdûtná manÏelka mohla b˘t podle zákonÛ mnoha starovûk˘ch spoleãností vyhnána, muÏ se s ní mohl rozvést ãi si mohl pfiivést druhou Ïenu, která by mu dûti dala. Proto starostí mnoha Ïen bylo spí‰e otûhotnût, neÏ aby otûhotnûní bránily. V mnoha staroegyptsk˘ch papyrech, stejnû jako na mezopotamsk˘ch hlinûn˘ch tabulkách se dochovaly rady lékafiÛ, jak zafiídit, aby Ïena pfii‰la do jiného stavu. Vût‰ina praktik vycházela z pouÏívání pfiírodních lékÛ, ale doporuãovaly se také rozmanité povûreãné praktiky a samozfiejmû také cesta obrátit se o pomoc k bohÛm (a vûnovat tuãn˘ dar chrámu). Na situaci, kdy Ïena byla neplodná, pamatovaly i nejstar‰í zákony. MuÏ mohl neplodnou Ïenu zapudit, jenÏe to nebylo tak jednoduché. Îena mûla ve starovûku znaãná majetková práva, urãitû mnohem vût‰í neÏ v 19. století (proto také starovûk nezná feminismus). Navíc z dikce mnoha dávn˘ch zpráv vypl˘vá, Ïe dÛvodem, proã se muÏ nechtûl rozejít s neplodnou Ïenou, byl zcela obyãejn˘ a lidsk˘ fakt, Ïe ji mûl rád. Proto existovala ve starovûku moÏnost zástupného porodu. MuÏ si opatfiil otrokyni, kterou pfiivedl do jiného stavu. KdyÏ pak otrokynû rodila, lehla si neplodná manÏelka pod ni, aby dítû z lÛna otrokynû vypadlo na ni. Tím se stala symbolicky jeho matkou ona, dítû mûlo v‰echna legální dûdická práva. Otro-

kynû nadále nesmûla na dítû uplatÀovat Ïádné matefiské nároky, nesmûla se ani povy‰ovat nad legální manÏelku (jak v˘slovnû pfiipomínaly mezopotamské zákony), ale na druhou stranu mûla doÏivotní jistotu – nesmûla b˘t prodána jinam a mûla mít právo na lep‰í zacházení. Zatímco vdané Ïeny spí‰e hledaly prostfiedky, jak pfiivést na svût dûti, Ïeny, které se Ïivily prostitucí, mûly problém opaãn˘. Právû ony s nejvût‰í pravdûpodobností pouÏívaly nejstar‰í primitivní antikoncepci. Mnoho dokladÛ se dochovalo pfiedev‰ím v Mezopotámii. Zde patfiil k nejv˘znamnûj‰ím kult bohynû plodnosti a války I‰tar. Této bohyni slouÏily celé zástupy knûÏek, jeÏ pfiená‰ely milost a sílu této bohynû na muÏe. Za náv‰tûvu chrámu a sluÏby knûÏek samozfiejmû muÏi platili, a pokud byli spokojení, dávali navíc i ‰tûdré dary. Chrámová prostituce byla bûÏná v Sumeru, Babylonii i Akkadu. V ãele knûÏek bohynû I‰tar stála veleknûÏka, jeÏ milost bohynû pfiená‰ela jen na nejv˘znamnûj‰í náv‰tûvníky (ãasto jen na panovníka). Erotické rituály, spojené s kultem plodnosti, vznikly nejpozdûji v 7. tisíciletí pfi. n. l. Ale protoÏe ‰lo o náboÏensk˘ obfiad, mûla veleknûÏka zakázáno otûhotnût. Navíc by se tím dostalo do rukou knûÏí panovníkovo dítû, coÏ by mohlo vyvolat problémy pfii budoucím obsazování trÛnu. Pokud by tedy veleknûÏka otûhotnûla (a bylo jedno, s k˘m ve skuteãnosti), byla by pfiísnû potrestána a okamÏitû zbavena prestiÏního úfiadu. Ostatní chrámové knûÏky se dûlily do nûkolika kategorií, obvykle podle toho, z jaké rodiny pocházely, od dcer nejbohat‰ích velmoÏÛ aÏ po chudaãky. Vût‰ina se smûla vdávat a nûkteré mohly mít i dûti, ale i v jejich pfiípadû se pfiedpokládalo, Ïe pÛjde o dûti „ze sémû zasetého jejím muÏem“. JiÏ z dikce tohoto ustanovení je zfiejmé, Ïe si chrámové knûÏky umûly celkem spolehlivû s antikoncepcí poradit. Jako jeden z prostfiedkÛ se dochovala rada zavádût si pfied stykem s muÏem kuliãku uhnûtenou z medu a mandlí. Ostatnû pojem „babylonská nevûstka“ byl ve starovûku tak proslul˘, Ïe vstoupil i do Starého zákona jako symbol hfiíchu. I starovûké EgypÈanky znaly rozmanité antikoncepãní prostfiedky. V lékafisk˘ch papyrech je dokonce doloÏena meto8

da „odchodu z tûhotné“ (tedy potrat). I kdyÏ byl obecnû zakázán a Ïena mohla b˘t za potrat potrestána, v odÛvodnûn˘ch pfiípadech ho mohl lékafi provést. Zpráv o metodách antikoncepce je zlomek ve srovnání s radami, jako otûhotnût ãi jak zabránit nechtûnému potratu, ale vzácnû se objevují. Jedním z prostfiedkÛ uÏívan˘ch star˘mi EgypÈankami byl krokod˘lí trus (nejstar‰í zpráva pochází zhruba z 19. století pfi. n. l.). V Indii ve starovûku zase uÏívaly Ïeny trus sloní. I kdyÏ není podobná pfiedstava zrovna lákavá, je tfieba fiíci, Ïe ‰lo o metodu úãinnou, neboÈ se jím vytváfielo v Ïenské dûloze silnû kyselé prostfiedí, ve kterém spermie rychle hynou. Pozdûji zaãaly EgypÈanky pouÏívat jiné látky, které jsou pfiíjemnûj‰í a mají podobné úãinky. DoloÏeny jsou tampony ze svinutého prouÏku látky nebo chomáãe vlny napu‰tûné kva‰en˘m akátov˘m v˘taÏkem. Z tuku a medu se vyrábûly vaginální ãípky s extraktem z granátov˘ch jablek, kter˘ obsahuje pfiírodní hormon estrogen. Staroegyptské lékafiství vynikalo pfiesn˘m pozorováním a racionálními závûry. I kdyÏ tehdej‰ím lékafiÛm nebyly nûkteré mechanismy poãetí zcela zfiejmé, dokázali vyvinout metodu pouÏití zábrany (podobné dne‰nímu nitrodûloÏnímu tûlísku). Îeny si do dûlohy zavádûly malé kamínky ãi voskové zátky. Mnoho z antického lékafiství bylo pfievzato právû ze starého Egypta. Proto nepfiekvapí, Ïe se podobná metoda uÏívala i v ¤ecku. Tamní Ïeny dokonce pouÏívaly jako nitrodûloÏní tûlísko spirálku zhotovenou ze slonoviny. UÏívaly také metodu zavádûní tamponÛ, které napou‰tûly olivov˘m olejem, medem, cedrovou pryskyfiicí nebo citrónovou ‰Èávou, které zaji‰Èovaly agresivní kyselé prostfiedí, bránící pÛsobení spermií. Podobné metody uÏívaly i fiímské Ïeny. Antikoncepce v té dobû byla zfiejmû pomûrnû spolehlivá, neboÈ víme, Ïe se nevázan˘ch fiímsk˘ch zábav úãastnily i vdané Ïeny, coÏ by jinak nebylo moÏné. O dal‰ích staletích toho víme bohuÏel Ïalostnû málo. S rozpadem fiímské fií‰e vzalo zasvé vedení úfiední administrativy a také mravy se staly mnohem drsnûj‰ími. Je v‰ak pravdûpo9

dobné, Ïe se nûkteré starovûké znalosti diskrétnû tradovaly mezi Ïenami dál. A to jak metody antikoncepce, tak i postupy, jak tûhotenství mechanicky pfieru‰it. Îe se k takov˘m krokÛm Ïeny uchylovaly, svûdãí zmínka ve franckém zákoníku, kter˘ stanovil trest smrti pro Ïenu, jeÏ by zahubila plod ve svém tûle. Pokud hovofiíme o dûjinách antikoncepce, pak se samozfiejmû musíme je‰tû zastavit u metody sice technicky zdánlivû nejjednodu‰‰í, ale v praxi nejménû spolehlivé, a tou je pfieru‰ovaná souloÏ. Jejím problémem je to, Ïe vyÏaduje spolupráci muÏe, coÏ bylo ve starovûku urãitû obtíÏné, zvlá‰tû v pfiípadû, pokud ‰lo o rozko‰, kterou si muÏ zaplatil. Ve Starém zákonû se o pfieru‰ované souloÏi hovofií dokonce nûkolikrát a její dÛvod se vysvûtluje rÛznû, od pohnutek u‰lechtil˘ch aÏ po mrzk˘ chtíã. Bible pí‰e o muÏích izraelsk˘ch, ktefií vystupovali z lÛna Ïeny a své sémû vypou‰tûli na zem z vlasteneck˘ch pohnutek. Izraelité Ïili v té dobû v porobû a nechtûli, aby se jim rodily dûti, které by upadly do otroctví nepfiítele. Znám˘ pfiíbûh z Genesis je spojen s muÏem jménem Onan (po kterém se zcela nesprávnû naz˘vá onanie, i kdyÏ se jeho pfiíbûh t˘ká klasické pfieru‰ované souloÏe). Jedním z praotcÛ Izraele byl Juda, kter˘ mûl nûkolik synÛ. Nejstar‰í Er se oÏenil s dívkou jménem Támar, ale protoÏe byl v oãích Hospodinov˘ch zl˘, ten ho usmrtil. Tehdy Juda rozhodl, aby si vdovu vzal jeho dal‰í syn Onan. Takové sÀatky byly v Pfiední Asii od doby SumerÛ celkem obvyklé. Odbornû se oznaãují jako levirát, tedy sÀatek mlad‰ího bratra s ovdovûlou ‰vagrovou (nûkdy byl dokonce ze zákona povinn˘). Onan ov‰em nechtûl, aby mûla Támar potomky, neboÈ vûdûl, Ïe nebudou patfiit jemu, ale jeho zlému bratrovi (jeho úvaha je sice ponûkud nejasná, ale blíÏe se nevysvûtluje). Proto „kdykoli obcoval se Ïenou svého bratra, dal padnouti semeni na zem, aby nezjednal potomstvo svému bratrovi“. ProtoÏe bylo jeho poãínání v oãích Hospodina zlé, usmrtil Onana rovnûÏ.

Právû tato pasáÏ z bible ovlivnila my‰lení nejen ve stfiedovûku, ale objevuje se v názorech konzervativních vûfiících dodnes. Podle katolické církve je antikoncepce hfiíchem proti Bohu. Jiní hfií‰ní muÏi z izraelského národa dopadli lépe neÏ Onan. V ãásti Starého zákona nazvané Leviticus se o pfieru‰ované souloÏi pí‰e hned nûkolikrát. „MuÏ, z nûhoÏ se vyleje símû, vykoupá si celé tûlo ve vodû a je neãist˘ do veãera,“ a jinde: „SouloÏí-li kdo se Ïenou a nastane v˘lev semene, vykoupou se ve vodû a jsou neãistí aÏ do veãera.“ Stejnû tak se pohlíÏelo i na vûci: „Ve‰keré ‰aty a kaÏdá kÛÏe, naã pfii‰el v˘lev semene, se vyperou ve vodû a jsou neãisté do veãera.“ Antika si s podobn˘mi erotick˘mi úkony tûÏkou hlavu nedûlala a nikde se neobjevuje nic, co by takové praktiky odsuzovalo, ale ani schvalovalo. Zvlá‰tû ve starovûkém ¤ímû platila sv˘m zpÛsobem demokratická zásada, Ïe praktiky, které neubliÏují jin˘m, mají zÛstat soukromou vûcí kaÏdého obãana.

Stfiedovûk a novovûk Vztah stfiedovûku k antikoncepci byl zcela odmítav˘, coÏ vycházelo z církevního pojetí hfiíchu. SouloÏ mûla slouÏit k jedinému úãelu: aby Ïena otûhotnûla a porodila dûti. Cokoli jiného bylo hfií‰né a zakázané, tedy kaÏd˘ tûlesn˘ styk, kter˘ by se provozoval pouze pro potû‰ení. Pokud by Ïeny pouÏívaly prostfiedky antikoncepce nebo by muÏi uplatÀovali pfieru‰ovanou souloÏ, byl to pfiesnû onen pfiípad smrtelného hfiíchu, kter˘ bylo nutno trestat. Jist˘ nûmeck˘ teolog tvrdil, Ïe kaÏdá Ïena, která se pfii pouhém pomy‰lení na tûlesnou rozko‰ nezaãervená, je ve svém du‰i prostitutkou. Jin˘ zase uãil, Ïe manÏelka, která má z milování se sv˘m muÏem rozko‰, tûÏce hfie‰í, neboÈ má vycházet manÏelovi vstfiíc v˘hradnû proto, aby rodila dûti. Pokud pfii tom souãasnû cítí potû‰ení, je v du‰i zkaÏená. ProtoÏe vût‰inu písemn˘ch zpráv zachytila pera sluÏebníkÛ církve, víme toho o antikoncepci opravdu velice málo, ale z nepfiím˘ch zmínek je jisté, Ïe o ní lidé vûdûli a také ji nûjak˘m zpÛsobem pouÏívali. To platí urãitû pro stfiedovûké ne11

vûstky, neboÈ je doloÏeno, Ïe mnohé byly bezdûtné. V˘zkumy porodnosti v 15. století zase dokládají, Ïe existovala pfiímá úmûra mezi finanãní situací rodiny a poãtem dûtí, coÏ by potvrzovalo urãitou regulaci porodnosti. Z demografick˘ch anal˘z je zfiejmé, Ïe metody antikoncepce byly bûÏnûj‰í ve mûstech neÏ na venkovû. Uvedená zji‰tûní ov‰em neznamenají, Ïe by o antikoncepci vûdûli v‰ichni lidé. Je samozfiejmé, Ïe Ïila spousta dívek, které o ní nemûly ani ponûtí, navíc existovala spousta pfiedsudkÛ a povûr. Mezi lidmi se tradovaly „spolehlivé“ recepty, jako pití vody, ve které si kováfi chladil kle‰tû, nebo se do ní nastrouhaly jelení parohy. Dal‰ím „spolehliv˘m“ receptem bylo pití kravské moãi. Od neÏádoucího poãetí mûlo Ïenu uchrá-

Porod, iluminace ze 14. století

nit i to, pokud plivla Ïábû tfiikrát do tlamy nebo hned po souloÏi vstala z lÛÏka a sedmkrát si poskoãila dozadu. Proti otûhotnûní se také nosily rozmanité amulety nebo ‰kapulífie, v nichÏ b˘valy byliny, ale také tfieba kousek Ïebra z lasiãky. Dochovala se také modlitba proti otûhotnûní (i kdyÏ ji lze spí‰e povaÏovat za vtipnou renesanãní ironii). Obrací se k Pannû Marii slovy: „Ty, která jsi poãala, aniÏ bys zhfie‰ila, dej, abych zhfie‰ila, aniÏ bych poãala.“ V praxi v‰ak je doloÏeno, Ïe k modlitbám se uchylovaly Ïeny ãasto, i kdyÏ se ãastûji obracely ke svaté Mafií Magdalénû, napravené hfií‰nici. Ze 16. a 17. století se dochovaly v˘slechy dívek, které byly usvûdãeny ze zabití novorozence. ·lo vÏdy o dívky, které patfiily k té skupinû Ïen, která nemûla o antikoncepci ani ponûtí. Jak z jejich v˘povûdí vypl˘vá, vût‰inou se spoléhaly na to, co udûlají muÏi. Jedné fiekl její obstaroÏní milenec, aby se nebála, Ïe on uÏ je star˘ (a tedy nemÛÏe mít dûti). Jiná dívka se roku 1693 svûfiila soudu: „Já sem ho v niãemÏ neujistila, n˘brÏ on mû, Ïe mnû nic nebude a Ïe ví dobfie, jak to má dûlati.“ A do tfietice pfii konfrontaci s b˘valou milenkou se jist˘ potuln˘ muzikant hájil, Ïe není otcem zabitého dítûte: „...já sem s tebou mûl pûtkráte ãiniti, v‰ak nevypustil sem semena a tím nejsem vinen.“ V renesanci se názor na antikoncepci zmûnil rychle a radikálnû v dÛsledku epidemie pohlavních chorob, které od poãátku 16. století suÏovaly celou Evropu. Syfilis se poprvé objevila roku 1495 mezi francouzsk˘mi vojáky v Neapoli. ·ífiila se neuvûfiitelnou rychlostí. Je‰tû téhoÏ roku ji zaznamenali v Dánsku, následujícího roku v Nûmecku a Anglii. Do ãesk˘ch zemí dorazila uÏ na konci 15. století. ¤íkalo se jí rÛznû – ‰panûlská chfiipka, francouzská nemoc nebo ne‰tovice, neapolsk˘ mor. Jméno nemoci syfilis bylo pfievzato z básnû veronského lékafie, uvefiejnûné roku 1530. V ní vystupuje smy‰len˘ past˘fi jménem Syfilis, Ïijící na ostrovû Haiti. Díky této básni pfievládl názor, Ïe novou nemoc pfiinesli z Ameriky lodníci, i kdyÏ její pÛvod ve skuteãnosti není zcela jist˘. Epidemie syfilis byla v poãáteãních letech stra‰ná. Umíraly na ni stovky lidí, v nûkter˘ch mûstech byly zcela uzavfieny nevûstince (a nevûstky vymrskány z mûsta), uzavfieny byly 13

i láznû a podobná zafiízení. JiÏ roku 1495 vydal císafi Maxmilián II. dekret, v nûmÏ prohlásil nemoc za dÛsledek hfií‰ného a nemorálního chování kfiesÈanÛ. Zpoãátku se lidé domnívali, Ïe syfilis je forma moru a ‰ífií se stejnû – vzduchem, jídlem nebo dotekem. Teprve v dal‰ích letech poznali lékafii zpÛsob pfienosu této nemoci. OkamÏitû se ozvaly první nesmûlé hlasy, volající po zpÛsobu ochrany (neboÈ lékafiÛm bylo na rozdíl od teologÛ jasné, Ïe lidem tûlesn˘ styk zakázat nemohou). V tomto pfiípadû v‰ak jiÏ ne‰lo o prostou antikoncepci, ale o faktickou ochranu pfii souloÏi. A tak spatfiil svûtlo svûta kondom. Byl úãinn˘ a drah˘, takÏe ho aÏ do 19. století uÏívali jen urození a zámoÏní lidé. Jinak se ale v oblasti Ïenské antikoncepce mnoho nezmûnilo. Teprve 19. století pfiineslo dal‰í novinky, pfiedev‰ím se rozvinuly rozmanité bariérové metody. Za zmínku stojí objev spojovan˘ se slavnou kurtizánou Lolou Montes (milenkou hudebních skladatelÛ Ference Liszta, Richarda Wagnera a Frederyka Chopina, stejnû jako bavorského krále Ludvíka I.). Nechala si vyrábût ‰áteãky, které si pfied pohlavním stykem vkládala do pochvy, aby zabránila proniknutí spermatu. Naz˘valy se Venu‰iny zástûrky, a protoÏe musely b˘t z kvalitního materiálu, byly velice drahé. Pfiesto se zvlá‰tû mezi vzne‰en˘mi dámami ujaly. Na podobném principu fungují dnes pesary. Zavádûní antikoncepce v 19. století v‰ak nebylo pfies poznatky lékafiÛ snadné. Pekeln˘m ohnûm hrozila církev v‰em, kdo si troufli zmínit se o nûãem tak bezboÏném. Konzervativní vládnoucí kruhy trestaly propagátory antikoncepce pro oplzlost. Iniciativy zboÏn˘ch vdov volaly po tom, aby byli stoupenci antikoncepce ukfiiÏováni. V USA vzniklo dokonce státní taÏení proti kondomÛm. V‰e zaãalo roku 1868, kdy byl zakázán jejich prodej, a toto nafiízení posvûtil roku 1873 samotn˘ americk˘ Kongres. Vzápûtí vydalo více neÏ dvû stû velk˘ch americk˘ch mûst „protikondomové vyhlá‰ky“. Pouhé informování o úãinku kondomu bylo trestn˘m ãinem. Tato antikoncepãní prohibice trvala prakticky aÏ do konce 19. století. 14

V nûkter˘ch evropsk˘ch zemích (vãetnû Rakousko-Uherska) to bylo podobné. Pokud nestíhal stoupence antikoncepce zákon, stíhalo je vefiejné odsouzení tûch, kdo si osobovali právo hlásat morální zásady jménem ostatních. Hlavní roli pfiitom hrál postoj fiímskokatolické církve. Ta ostatnû pokraãovala v protikondomovém kfiiÏáckém taÏení i ve 20. století, neboÈ pouÏívání antikoncepce je v rozporu s biblí. Stejn˘ boj vedla a vede moderní spoleãnost o právo Ïen na potrat a dal‰í záleÏitosti spojené s erotick˘m Ïivotem. Na zaãátku 20. století se pak objevuje Ïenská antikoncepce zaloÏená na zavádûní nitrodûloÏních tûlísek. Hormonální antikoncepãní preparát byl uveden na trh poprvé v USA roku 1960. JenÏe tak jako vÏdycky v dûjinách, postupnû zvítûzil rozum nad dogmaty a hloup˘mi pfiedsudky a moderní spoleãnost antikoncepci pfiijala. Pokud bychom parafrázovali jedno stfiedovûké úsloví, fiekli bychom, Ïe kdyÏ nebylo moÏno vym˘tit tûlesnou Ïádostivost a spasit du‰i, zvolili jsme men‰í zlo, abychom uchránili alespoÀ tûlesnou schránku.

Kondom Poãátky muÏské bariérové metody ochrany pfii pohlavním styku jsou pomûrnû starého data. Nûktefií odborníci uvádûjí jako moÏnost, Ïe tuto metodu znali jiÏ starovûcí EgypÈané, neboÈ se na freskách ze 14. století pfi. n. l. objevují muÏi s barevn˘mi plátûn˘mi pouzdry navleãen˘mi na penis. Podobná pouzdra ov‰em slouÏila nejspí‰e jako ozdoba a scény, v nichÏ jsou EgypÈané zobrazeni, nejsou erotické, takÏe mÛÏe jít stûÏí o nejstar‰í verzi kondomu. Dekoraãní návleky na penis se objevují i ve starofiecké mytologii (jejich smyslem ov‰em nebylo zakr˘t penis, ale spí‰e vzbudit zdání jeho vût‰í velikosti, podobnû jako tfieba moderní vycpávky v podprsenkách). Pouzdra navleãená na penisu mají také muÏi na jeskynních malbách ve francouzském Combarelles, které pocházejí ze 2. století n. l. I zde v‰ak jde nejspí‰e o ozdobu, protoÏe si 15

lze tûÏko pfiedstavit, Ïe by se z rituálních dÛvodÛ kreslily scény potlaãování plodnosti. Starovûká spoleãnost ji totiÏ naopak vyzdvihovala a v‰echny náboÏenské rituály smûfiovaly k její podpofie. Stafií ¤ekové zfiejmû muÏskou ochranu uÏívali, jak svûdãí jedna z antick˘ch bájí. Podle ní mûl krétsk˘ král Mínós slabost pro Ïenské pohlaví, aÏ se jeho manÏelka na‰tvala a oãarovala ho, aby jeho sémû rozeÏíralo lÛna jeho milenek. Král Mínós se v‰ak nemínil vzdát rozko‰e, a tak si zaãal na penis navlékat plátûn˘ návlek, aby milenkám neublíÏil. Plátûné návleky se zfiejmû uÏívaly i ve starovûkém ¤ímû a vzácnû moÏná i ve stfiedovûku. Byly opatfieny tkanicemi, aby si je muÏi mohli snáze pfiipevnit. Také ve Starém zákonû se dochoval náznak, Ïe se bariérové metody u vyvoleného Ïidovského národa kdysi uÏívaly. K ochranû pfii tûlesném styku slouÏily rybí mûch˘fie nebo ovãí stfiívka. Tato metoda se dá spí‰e pfiirovnat k pesaru (Ïeny si je vkládaly do pochvy, protoÏe na muÏském údu by stûÏí drÏely). Podobná metoda se vzácnû udrÏela i ve stfiedovûku (ov‰em tajnû, církev by podobné praktiky tvrdû trestala). Pozdûji vyneslo uÏívání upraven˘ch ovãích stfiívek jako muÏské ochrany dokonce ‰lechtick˘ titul osobnímu lékafii anglického a skotského krále Karla II. Ten je v 17. století pfiipravoval pro panovníka a ãleny dvora, aby je ochránil pfied „pohlavní nemocí a plozením bastardÛ“. Stra‰livá epidemie syfilis, která na pfielomu 15. a 16. století zasáhla Evropu, pfiimûla poprvé muÏe, aby zaãali pouÏívat ochranu pfii tûlesném styku nikoli kvÛli tomu, aby partnerka neotûhotnûla, ale kvÛli svému zdraví. Ne‰lo samozfiejmû o ochranu v manÏelském Ïivotû, ale pfii uÏívání si rozko‰í s cizími Ïenami. I kdyÏ je jisté, Ïe rÛzné typy muÏské ochrany existovaly jiÏ od starovûku, zlomov˘m se stal rok 1564, kdy italsk˘ lékafi Gabrielle Fallopio zhotovil pouzdro z lnûného plátna napu‰tûné olejem, anorganickou solí a medikamenty jako ochranu proti syfilis. Popsal ho vãetnû zdÛvodnûní, proã ho uÏívat, ve slavném spise De morbe gallico. V˘znam tohoto díla nebyl ani tak v tom, Ïe navrhuje ochranu, která nebyla ve skuteã16

nosti vÛbec nová (aÏ na pouÏití dezinfekce), ale v tom, Ïe vÛbec jako prv˘ o podobné ochranû pí‰e a vefiejnû ji obhajuje i proti pfiísnému zákazu církve. Ve svém díle uvádûl, Ïe konal pokusy a vybavil sv˘m vynálezem více neÏ tisíc muÏÛ, z nichÏ Ïádn˘ se nenakazil syfilis. ProtoÏe si vûdci závidûli od nejstar‰ích ãasÛ, okamÏitû se ozvaly hlasy, které jeho v˘zkumy zpochybÀovaly tvrzením, Ïe je pochopitelné, proã se Ïádn˘ z tûch muÏÛ nenakazil, neboÈ je v‰echny Ïeny odmítly, kdyÏ k nim pfiistoupili s tak komickou vûcí na údu. Pfies ironickou kritiku konzervativních lékafiÛ se jeho dílo stalo odrazov˘m mÛstkem pro dal‰í v˘voj kondomÛ. Nejvût‰ím problémem se stal vhodn˘ materiál. Látku bylo tfieba se‰ít, a i kdyÏ byly stehy malé, mohly b˘t pfii souloÏi Ïenou vnímány jako nepfiíjemné. Proto se v 17. století provádûly pokusy zhotovit muÏskou ochranu z jiného materiálu. Nejãastûj‰í náhradou se stala ovãí stfiívka. Nejstar‰í kondom dochovan˘ v muzejních sbírkách mají ve ·védsku. Byl zhotoven kolem roku 1640 a je zhotoven ze stfiívka praseãího. Dochoval se i latinsky psan˘ manuál pro uÏivatele (moÏná z církevních kruhÛ, jinak by byl napsán v jazyce národním), kter˘ radí namáãet ho pfied pouÏitím v horkém mléce, aby se pfiede‰lo pfienosu chorob. V této dobû se zfiejmû objevil název kondom, i kdyÏ se o jeho pÛvod autofii pfiou. Patronát si osobuje francouzské mûsteãko Condom (kde je dokonce muzeum kondomÛ). Pravdûpodobnûj‰í je v‰ak teorie, Ïe název je odvozen od jiÏ jmenovaného osobního lékafie anglického krále Karla II., kter˘ se jmenoval Conton (nûkteré prameny uvádûjí jméno Condom, Contom, Condon ãi Quondam). Dal‰í teorie odvozuje název z latinského slova „condus“, coÏ znamená nádrÏka ãi nádoba. Pro kondom se v‰ak dochovala i jiná dobová oznaãení, která nepostrádají na pÛvabu – „brnûní proti potû‰ení“, „muÏské brnûní“ ãi „prostfiedek pfied muÏsk˘m brnûním“. Znám˘ milovník Casanova ho ve sv˘ch pamûtech oznaãoval jako „anglick˘ jezdeck˘ plá‰È“. A kdyÏ uÏ jsme u etymologie, slovo prezervativ je odvozeno z latiny a znamená „ochrana pfied nûãím“. A do tfietice – v 16. a 17. století se v Japonsku uÏívaly dva typy kondomÛ – Kawagata zhotovovan˘ 17

z tenké kÛÏe a Kabutogata z Ïelvoviny nebo rohoviny. Japonsk˘ název tohoto tuhého nástavce bychom mohli pfieloÏit slovem „robertek“. Kondomy z ovãích stfiívek se v 18. století roz‰ífiily v nûkter˘ch svobodomyslnûj‰ích zemích tak, Ïe jiÏ v té dobû dávaly obchody tisknout reklamní letáky, které informovaly o jejich v˘hodách a zpÛsobu pouÏití. Pfiesto se textilní muÏská ochrana udrÏela pomûrnû dlouho. Je‰tû v 19. století si nechával básník Heinrich Heine zhotovovat hedvábné návleky ‰ité na míru. Z téÏe doby se dochovaly luxusní kondomy u‰ité z textilu, na nichÏ byly vyti‰tûny obrázky sexuálních scén, mající podnítit erotickou fantazii uÏivatele. Pfielom v dûjinách kondomÛ pfiinesl epochální vynález vulkanizace gumy v roce 1844 (objevitelé Goodyear a Hancock). Záhy se zaãaly vyrábût elastické gumové kondomy. ProtoÏe byly drahé, po pouÏití se nevyhazovaly, ale ãistily (stejnû jako se v pfiedchozích stoletích praly látkové návleky). K tomu úãelu mûl kaÏd˘ muÏ speciální soupravu pomÛcek – stojánek na su‰ení, krém a pudr na zasypání (aby se kondom neslepil). V roce 1880 se objevily první latexové kondomy, které byly slab‰í neÏ gumové a také levnûj‰í.

2. BR¯LE Se slábnoucím zrakem to lidé v minulosti nemûli vÛbec snadné. Problém byl v tom, Ïe starovûké a stejnû tak i stfiedovûké skláfiství nedokázalo vyrobit ãisté kfii‰Èálové sklo a technika brou‰ení skla byla prakticky neznámá. Proto neexistovaly sklenûné ãoãky, které by se daly k zesílení zraku pouÏít, a pokud se v nálezech v˘jimeãnû objevují náhraÏky z jin˘ch materiálÛ, byly zfiejmû neobyãejnû drahé. V troskách staroasyrského Ninive se nalezly malé kousky le‰tûného kfiemene, kter˘ se zfiejmû uÏíval jako ãoãka. O „skle“ k vypalování dûr v pergamenu se zmiÀuje v jedné komedii fieck˘ dramatik Aristofanes (ov‰em nikde neuvádí, Ïe by se tato Ïertovná pomÛcka dala pouÏít také ke zlep‰ení zraku). Podle starofiímského autora Plinia Star‰ího pouÏívali lékafii zvlá‰tní skla k vypalování ran. Je pravdûpodobné, Ïe v‰ak ne‰lo o tavené sklo, n˘brÏ o brou‰en˘ kfii‰Èál. ProtoÏe se zvût‰ovací skla nepouÏívala, museli si zámoÏní lidé ve starovûku pomáhat jinak. Dochoval se povzdech bohatého fiímského patricije, Ïe stárne a slábne mu zrak, takÏe je odkázan˘ na to, aby mu nahlas ãetli jeho otroci. Na své sluÏebníky byli odkázáni i stfiedovûcí panovníci. V jejich pfiípadû v‰ak vût‰inou nikoli kvÛli slábnoucímu zraku, ale proto, Ïe byli negramotní. Pfiedãítání nahlas bylo ve stfiedovûku oblíbené i v církevním prostfiedí. V klá‰terech b˘val bûhem jídla urãen vÏdy jeden bratr, kter˘ toho dne drÏel pÛst a místo potravy pfiedãítal ostatním fieholníkÛm ze svat˘ch knih. Pfiedãítání z evangelia bylo také souãástí kfiesÈansk˘ch m‰í. I kdyÏ antika neznala ãoãky, na‰li se lidé, ktefií si dokázali poradit. Ti nejbohat‰í pouÏívali ke zlep‰ení vidûní brilianty ãi jiné drahé kameny, které díky brou‰ení do mnoha plo‰ek mohly pfii vhodném lomu obraz zvût‰ovat. Barevné

drahokamy v‰ak mohly souãasnû slouÏit jako sluneãní br˘le k eliminaci ostr˘ch ultrafialov˘ch paprskÛ. Je známo, Ïe císafi Nero se rád díval na gladiátorské hry v otevfieném cirku skrze velik˘ zelen˘ smaragd. Stárnoucí filozof Seneka v 1. století n. l. pouÏíval ke ãtení sklenûnou kouli naplnûnou vodou, která plnila funkci primitivní ãoãky. Princip lomu svûtla popsal na poãátku 2. století n. l. fieck˘ matematik a geograf Ptolemaios. Jediné, koho v raném a vrcholném stfiedovûku trápilo slábnutí zraku z pracovních dÛvodÛ, byli mni‰i, ktefií se intenzivnû vûnovali v klá‰terních skriptoriích studiu a opisování rukopisÛ. Teprve kolem roku 1000 dostali pomÛcku ke zlep‰ení zraku. ·lo o sklenûn˘ komol˘ kuÏel, kter˘ se poloÏil uÏ‰í stranou na rukopis a pfii pohledu skrze nûj se písmo zvût‰ilo. Uvádí se, Ïe tento „ãtecí kámen“ byl objeven v Benátkách, ale zfiejmû to není pfiesné. V té dobû je‰tû v Benátkách nestály pozdûji proslulé skláfiské hutû. ProtoÏe podobné „ãtecí kameny“ znali jiÏ dfiíve Arabové, je spí‰e pravdûpodobné, Ïe je Benátãané zaãali jako první do Evropy dováÏet. „âtecí kameny“ byly ve stfiedovûku oblíbené i pozdûji na pÛdû nejstar‰ích univerzit. Roku 1268 se o nûm zmiÀuje anglick˘ filozof Roger Bacon. Nejstar‰í zmínka o skuteãn˘ch br˘lích pochází z konce 13. století. V italském rukopisu z roku 1289 se hovofií o ãoãkách upevnûn˘ch v obrouãkách. Tyto ãoãky byly zfiejmû benátského pÛvodu. V té dobû jiÏ na ostrovû Murano stály nejstar‰í skláfiské hutû, které jako první v Evropû dokázaly tavit relativnû ãisté kfii‰Èálové sklo. Dfiíve se jako vynálezce br˘lí uvádûl Salvino D’Armate z Pisy, novûj‰í práce v‰ak jejich objev pfiisuzují dominikánskému mnichu Alessandru Spinovi z Florencie. JiÏ v roce 1352 zobrazil na fresce Tommaso Barisino di Modena mnicha sedícího ve skriptoriu u pulpitu, kter˘ má br˘le a ãte knihu. Na jiné fresce namaloval dva kardinály, ktefií drÏí v rukách zvût‰ovací skla zasazená do dfievûn˘ch obrouãek s drÏadlem (podobn˘ch pozdûj‰ímu lorÀonu). Jak je zfiejmé, v prostfiedí vy‰‰ích prelátÛ bylo pouÏívání zvût‰ovacích skel v dobû vrcholného stfiedovûku bûÏné. 20

Zatímco s problémy pfii ãtení si stfiedovûk poradit umûl, s krátkozrakostí (tedy ‰patn˘m vidûním do dálky) se dokázali v˘robci br˘lí vypofiádat aÏ v 16. století, kdy byly objeveny konkávní ãoãky (vybru‰ované opaãnû neÏ vypouklé ãoãky star‰í). K renesanãním celebritám, které pouÏívaly br˘le na dálku, patfiil kromû jin˘ch papeÏ Leo X. Nejvût‰ím stfiediskem v˘roby ãoãek v té dobû byly Flandry a Nizozemsko, kde sídlily proslulé dílny brusiãÛ drahokamÛ, které jako vedlej‰í produkt vybru‰ovaly také sklenûné ãoãky. Nejstar‰í skláfiská huÈ v ãesk˘ch zemích, kde je doloÏena na pfielomu 16. a 17. století v˘roba „br˘lov˘ch skel“, byla jihoãeská mízavská huÈ. âesk˘ objev tavby ãistého kfii‰Èálového skla koncem 17. století umoÏnil rozvoj domácí v˘roby optického skla, od 18. století propojeného s produkcí lustrov˘ch ovûskÛ (pfiedev‰ím v okolí Turnova a pozdûji Jablonce nad Nisou). Bifokální ãoãky (s dvojí ohniskovou vzdáleností), které zlep‰ovaly zrak na dálku i na blízko souãasnû, objevil roku 1780 americk˘ pfiírodovûdec a jeden z nejv˘znamnûj‰ích bojovníkÛ za nezávislost USA Benjamin Franklin. Pfies nesporné v˘hody se br˘le s tûmito ãoãkami zaãaly ve vût‰í mífie pouÏívat aÏ v první polovinû 19. století. Stejnû jako dnes nechtûjí nûkteré Ïeny nosit na vefiejnosti br˘le, aby je nehyzdily, je‰tû v dobû baroka odmítala br˘le nosit vût‰ina urozen˘ch muÏÛ. Nasazovali si je pouze v soukromí doma, pokud ãetli. Na vefiejnosti pouÏívali radûji monokl, tedy „br˘le na jedno oko“, kter˘ se zaãal vyrábût kolem roku 1700 v Nûmecku. Naproti tomu br˘le se jiÏ v 18. století spojovaly se vzhledem mûstsk˘ch uãitelÛ, stejnû jako venkovsk˘ch kantorÛ. V jedné povídce se vypráví o uãiteli, kter˘ chtûl pfiesvûdãit kon‰ele, Ïe by byl nejlep‰ím z uchazeãÛ o místo kantora, a proto si opatfiil br˘le s obyãejn˘mi skly, aby vypadal uãenûji. Specializovaná profese oãních lékafiÛ zaãala urãovat vhodnost br˘lí aÏ v moderní dobû. Je‰tû v 19. století si lidé kupovali br˘le sami, bez jakéhokoli lékafiského vy‰etfiení. Staãilo zajít ke kupci, kter˘ je nabízel, a dohodnout se na cenû. Pak staãilo vyzkou‰et ty, které nabídl, a vybrat takové, skrze které bylo vidût nejlépe. 21

3. HOLENÍ Krátké dûjiny vousÛ Kdy se muÏi zaãali holit, asi nezjistíme, ale muselo to b˘t zfiejmû velice dávno, nejspí‰e hluboko v pravûku, je‰tû za ãasÛ lovcÛ mamutÛ. Na nejstar‰ích jeskynních kresbách jsou lovci zobrazováni bez vousÛ, zfiejmû tedy znali prostfiedek, jak se holit (i kdyÏ neexistovaly kovy a mohli tedy pouÏívat jen kamenné noÏíky). Je moÏné, Ïe podobnû jako pozdûji ameriãtí indiáni vousy prostû vytrhávali. Nûkteré pazourkové ãepele z doby pfied 30 000 lety povaÏují archeologové za nejstar‰í holicí nástroje. V pfieddynastickém období starého Egypta chodívali muÏi vousatí, jak dokládají nalezené so‰ky. Teprve po sjednocení Egypta se zaãali holit nejprve velmoÏi a po nich i prostí EgypÈané. V dobû vlády faraonÛ chodili v‰ichni muÏi oholení. Neoholen˘ ãlovûk se povaÏoval za cizince (a tedy barbara) nebo za zanedbaného chudáka. Pouze v dobû smutku si nechávali muÏi narÛst vousy (aby vyjádfiili okolí svÛj Ïal). V˘jimeãnû si nechávali velmoÏové narÛst pod nosem mal˘ knírek. S vousy se zobrazovali nûktefií bohové, a proto mûl právo nosit vousy také faraon. Ale i on se v soukromí holil. Pfii slavnostních ceremoniálech si nasazoval bradku umûlou (pouzdro na masce faraona Tutanchamona). V bibli se pí‰e, Ïe kdyÏ JákobÛv syn Josef upadl do egyptského zajetí a mûl pfiedstoupit pfied faraona, oholili ho. Jako Izraelita nosil samozfiejmû tradiãní vousy, ale b˘t oholen˘ vyÏadoval staroegyptsk˘ dvorsk˘ ceremoniál. Staroegypt‰tí holiãi chodívali za zákazníky do jejich domÛ anebo holili venku na ulici ve stínu vhodného stromu. Na jedné z hrobov˘ch fresek je zobrazen mladík sedící na stoliãce, nad ním stojí holiã s bfiitvou v ruce a u nohou má poloÏenu misku s vodou. Vût‰ina muÏÛ v Mezopotámii nosila vousy. Podle nich se dali bezpeãnû poznat, pokud nav‰tívili Egypt. Stafií EgypÈané

byli (fieãeno moderním jazykem) tak trochu rasisté. Uznávali jen svÛj národ a svou kulturu. V‰e ostatní povaÏovali za ménûcenné. Jejich nezájem o ostatní národy ‰el tak daleko, Ïe svût rozli‰ovali na údolí Nilu s ãernou úrodnou pÛdou a ostatní pfiesnûji nepojmenované zemû. Neznali zemûpis a netouÏili cestovat. Z papyrÛ vût‰inou nepoznáme, o jak˘ch cizincích hovofií, protoÏe v‰echny souhrnnû oznaãovali rÛzn˘mi opisy. Proto egyptologové nikdy pfiesnû nezjistili, k˘m byli nûktefií útoãníci, ktefií v minulosti starovûk˘ Egypt napadli (napfi. Hyksósové ãi mofiské národy). Také proto lpûli EgypÈané na holení, jímÏ se li‰ili od sv˘ch sousedÛ. Nosit vousy byla v Mezopotámii tradice od ãasÛ Sumeru. S vousy jsou zobrazováni panovníci i úfiedníci. Vousy mají také asyr‰tí bojovníci a ze Starého zákona víme, Ïe je nosili rovnûÏ muÏi Izraele. Na tuto tradici navázal souãasn˘ judaismus. Pravovûrn˘ Îid musí nosit husté vousy.

Postavy asyrsk˘ch úﬁedníkÛ na fresce ze syrského Tell Ahmar (8. stol. pﬁ. n. l.)

Stejnû nosili vousy pÛvodnû i stafií ¤ekové. V‰echna vyobrazení od homérsk˘ch dob ukazují muÏe s hust˘m vousem (nejv˘‰e si stafií ¤ekové vyholovali knír pod nosem). AÏ v dobû, kdy vojska dobyvatele Alexandra Velikého obsadila Egypt, se ¤ekové seznámili s holením. Teprve v helénismu se od 3. století pfi. n. l. zaãali fieãtí muÏové peãlivû holit a tento zvyk od nich pfievzali o století pozdûji i stafií ¤ímané. Stejnû jako kdysi pro EgypÈany byla i pro ¤ímany zarostlá tváfi symbolem nízkého stavu a zanedbanosti. Vousy si nechávali muÏi narÛst jen na znamení smutku pfii úmrtí v rodinû, ale také pokud fiímská vojska prohrávala ãi nepfiítel oblehl mûsto. Vousy nosívali rovnûÏ muÏi, ktefií chtûli vyjádfiit zarostlou tváfií hloubku sv˘ch my‰lenek – starofiím‰tí uãenci a filozofové. Teprve ve 2. století n. l. se znovu vrátila móda lehk˘ch vousÛ. Oblíbila si je i vût‰ina císafiÛ pozdního fiímského období. Ze starovûkého ¤íma se dochovalo vyobrazení vefiejné holírny. K základnímu vybavení patfiily Ïelezné nÛÏky, bfiitvy, kovové i slonovinové hfiebeny, drobné noÏíky a také bronzová ãi stfiíbrná le‰tûná zrcadla. První holení mladého chlapce bylo v ¤ímû rodinnou slavností. Oholené vousy pak chlapec v doprovodu otce obvykle vûnoval bohÛm. Zatímco Îidé nosili husté vousy, kfiesÈané se vÏdy peãlivû holili, i kdyÏ Kristus sám se je‰tû dlouho zobrazoval s krátkou bradkou. Po zpÛsobu císafie Konstantina Velikého, kter˘ pfiijal kfiesÈanství, se holili i poslední fiím‰tí císafii. Jedinou v˘jimkou byl císafi Julián Apostata (tedy „Odpadlík“), kter˘ nosil husté vousy na znamení své opozice vÛãi kfiesÈanství. Peãlivû se pozdûji holili také v‰ichni muÏi v Byzanci. I nepatrné strni‰tû na tváfii b˘valo pfiedmûtem posmûchu a nûkdy dokonce opovrÏení. Po rozpadu fiímské fií‰e se vût‰ina muÏÛ vítûzn˘ch germánsk˘ch kmenÛ neholila a vousy si muÏi obvykle jen zastfiihovali. Oholení chodili jen sluÏebníci boÏí – knûÏí a také mni‰i. Ale i zde existovaly v˘jimky, jak dokládají iluminace i legendy a kroniky. Nûkteré zobrazují svûtce a v˘znamné preláty s vousy. V 10. a 11. století nosili muÏi ãasto del‰í vousy, ale objevují se i zastfiihované bradky a také rÛznû upravova24

né kníry. Známe v‰ak i oholené muÏe, nejen preláty, ale i velmoÏe a dokonce i prosté venkovany. Podobná rozmanitá úprava vousÛ se udrÏela po cel˘ stfiedovûk. Zatímco ve 12. a 13. století pfievládaly spí‰e del‰í vlasy a vousy, ve 14. století roste poãet oholen˘ch muÏÛ. Zdá se, Ïe obliba holení souvisela s dvorsk˘m rytífistvím. MuÏi, ktefií vzdávali hold Pannû Marii a pûstovali kult Ïeny, se snaÏili Ïenám pfiipodobnit. Proto si kromû jiného peãlivû holili tváfie. Pokud si muÏi nechávali vousy narÛst, jejich úprava zfiejmû záleÏela na individuálním vkusu, protoÏe neexistovala jednotná móda. JiÏ v nejstar‰ích ãesk˘ch mûstech se objevuje lazebnické fiemeslo. Lazebníci nejen zaji‰Èovali provoz lázní, ale také stfiíhali vlasy a holili. Nûktefií z nich se oznaãují jako specializovaní holiãi – brad˘fii. Z pfiedhusitsk˘ch âech se také dochovala unikátní zpráva o umûl˘ch vousech. Dva lupiãi pfiepadli nedaleko Vy‰‰ího Brodu v jiÏních âechách kupecké vozy. Aby pfiepadení lupiãe nepoznali, „uãinili sobû bradu velikÛ z vlasÛv koÀsk˘ch a kozích“. Holení tváfií poÏadovali jako projev pokory husité, i kdyÏ sám Jan ÎiÏka z Trocnova nosil bradku a knír, stejnû jako nûktefií jeho spolubojovníci. Ale rozmafiil˘m PraÏanÛm podle kroniky stfiíhali brady i kníry. Tak to v dûjinách chodí – pfiedpisy musí plnit jen ti níÏe postavení. Neholen˘m bradám fiíkali kali‰níci posmû‰nû podsebití – tedy ochoz, z nûhoÏ obránci z hradeb útoãili na nepfiítele. PoÏadavek holení brady prosazovali zvlá‰tû kali‰niãtí kazatelé, aby se bûhem pfiijímání neposkvrnila Krev Pánû, podávaná z kalicha. Husit‰tí kazatelé chodívali proto vût‰inou peãlivû oholení. Renesanãní Itálie zavedla módu hladce oholen˘ch muÏsk˘ch tváfií. V ãesk˘ch zemích nosili vousy v 16. století jen nûktefií ‰lechtici, zvlá‰tû zem‰tí úfiedníci si na nû potrpûli. Sestfiih v‰ak byl individuální. V mûstském prostfiedí se s vousy setkáváme jen v˘jimeãnû. AÏ dvÛr císafie Rudolfa II. zaãal na poãátku 17. století pfiebírat ‰panûlskou muÏskou módu nejen v obleãení, ale i v úpravû vousÛ. V té dobû se základem upraveného vzhledu urozeného muÏe staly krátce ostfiíhané vlasy, ostrá bradka zastfiiÏená do ‰piãky a mal˘ knír. 25

Bfiitva a Ïiletka V pravûku se k holení uÏívaly pazourkové ãepelky. Nejstar‰í mûdûné noÏe a bfiitvy jsou doloÏeny na poãátku 3. tisíciletí pfi. n. l. ze starovûkého Egypta a z Indie. Pozdûji se s rozvojem metalurgie zaãaly vyrábût bfiitvy bronzové, Ïelezné a nakonec i ocelové. Bfiitva se stala ve stfiedovûku znamením lazebníkÛ a brad˘fiÛ, objevuje se dokonce mezi cechovními znameními. Bfiitvy nacházejí archeologové i pfii prÛzkumech stfiedovûk˘ch domÛ, neboÈ mnozí mû‰Èané se holili sami. I kdyÏ se bfiitvy zhotovovaly od stfiedovûku z ocele (podobnû jako d˘ky a meãe), rychle se otupily a musely se ãasto ostfiit. K tomu slouÏily rozmanité kamenné brousky, podobné jako k ostfiení zbraní, noÏÛ a také zemûdûlského náfiadí. AÏ do doby baroka uÏívali lazebníci pfii holení rÛzné vonné esence, oleje a také m˘dla. Skuteãné holicí m˘dlo, které v˘teãnû pûní, bylo vynalezeno aÏ v 19. století, stejnû jako voda po holení. O objevu Ïiletky se vypráví historka, jejíÏ vûrohodnost sice nelze ovûfiit, ale v USA se v propagaci vypráví dodnes. Obchodník z Wisconsinu King Camp Gillette se v roce 1895 pofiezal pfii holení bfiitvou. Otíral si krev z tváfie, zle se mraãil na bfiitvu a uvaÏoval, Ïe je to vlastnû zbyteãnû nákladn˘ nástroj, neboÈ se z nûj pouÏívá jen ãást ostfií. Souãasnû se mu vybavila slova mistra, u nûhoÏ se kdysi uãil: „Nejlep‰í zboÏí je to, které se dá pouÏít jen jednou a pak se vyhodí. Zákazník se bude pravidelnû vracet.“ A tak se Gillette pokusil upevnit k dfievûnému drÏátku tenk˘ plátek oceli s ostrou hranou. A první Ïiletka byla na svûtû. Nejstar‰í dílna na v˘robu Ïiletek vznikla v roce 1901 pod hrd˘m názvem The American Safety Razor Company. V roce 1903 zahájil Gillette se sv˘m spoleãníkem Nickersonem v˘robu ve velkém. V˘sledek prodeje za první rok byl katastrofální. Prodalo se jen 51 holicích strojkÛ a k nim pouh˘ch 168 ãepelek. JenÏe americk˘ trh byl vÏdycky tak trochu blázniv˘ a mnohdy jde jen tûÏko racionálnû vysvûtlit úspûch nûkterého zboÏí. AniÏ by mûl Gillette peníze na reklamu, hned v následujícím roce se jeho „Ïiletky“ staly módním hitem. Prodalo se údajnû 90 000 holicích strojkÛ a témûfi 12,5 milionu ãepelek. Hned v následujícím roce Ïiletky úspû‰nû dobyly i trh v Anglii. 26

4. HYGIENA A MYTÍ Dûjiny ãistoty Z pravûku se stejnû jako v jin˘ch sférách Ïivota Ïádné doklady o celkové hygienû nezachovaly. Zato o nejvyspûlej‰ích zemích starovûku víme pomûrnû dost. Tehdej‰í civilizace samozfiejmû pfiedstavovaly ‰piãku v rámci dobové Ïivotní úrovnû. Nejstar‰í dochované archeologické nálezy i písemná svûdectví vypovídají o vysoké úrovni péãe o vlastní tûlo. V té dobû Ïily vyspûlé civilizace na jihu Asie a také v údolí afrického Nilu. Je tak trochu paradoxem, Ïe tam, kde se lidé ve starovûku pravidelnû myli, znali láznû, masáÏe a kosmetiku, je dnes úroveÀ hygieny mnohem niÏ‰í, neÏ byla pfied pûti tisíci lety. Mezopotamské kultury (pfiedev‰ím na území dne‰ního Íránu, Iráku a S˘rie) byly svou podstatou spí‰e technicistní. Proto se vût‰ina dochovan˘ch písemn˘ch dokladÛ t˘ká práva, financí a zásobování. O Ïivotním stylu víme pfiedev‰ím z archeologick˘ch vykopávek. Sám Ïivotní styl vyÏadoval pfiimûfienou míru hygieny, i kdyÏ se o ní v sumersk˘ch, akkadsk˘ch, babylonsk˘ch, asyrsk˘ch a chetitsk˘ch klínopisn˘ch tabulkách pfiíli‰ nehovofií. Je v‰ak jisté, Ïe se lidé tehdy pravidelnû myli, prali si odûvy a pouÏívali kosmetiku. Nepfiímo to dokládají i staroegyptské zprávy, protoÏe EgypÈané se sousedními zemûmi obchodovali i válãili. Nûktefií faraonové mûli za manÏelky cizí princezny. Pfiesto se nikde neobjevuje jediná zmínka, která by kritizovala nedostateãné hygienická návyky cizincÛ z Mezopotámie. A protoÏe stafií EgypÈané byli nejen bonviváni, ale také patrioti, urãitû by neopomnûli na nûco takového upozornit. Sami EgypÈané byli aÏ úzkostlivû ãistotní a v jejich denním Ïivotû najdeme prakticky v‰echny návyky, které jsou bûÏné

ve vût‰inû dne‰ních prÛmûrn˘ch rodin. Pfiitom hovofiíme o civilizaci staré pût tisíc let. Spoustu uÏiteãn˘ch hygienick˘ch pfiíkazÛ obsahuje také Star˘ zákon, vypovídající o Ïivotû starého hebrejského obyvatelstva. V bibli se dokonce mnohé návody oznaãují jako boÏí pfiíkaz, kter˘ musí Îidé plnit, jinak je BÛh zatratí. Neobyãejnû ãistotní byli i ¤ekové, i kdyÏ v krá‰lení ne tak rafinovaní jako EgypÈané. ¤ímané byli prav˘m opakem ¤ekÛ. V du‰i byli pragmatick˘mi vojáky a dobyvateli, nikoli vzdûlan˘mi uãenci a jemn˘mi filozofy. Proto chápali hygienu jako souãást spoleãenského fiádu. V dobách, kdy dob˘vali jednu zemi za druhou, v‰ak propadli marnivosti. Spoustu ãasu a fantazie vûnovali krá‰lení, ale nikdy nezanedbávali ani osobní ãistotu, stejnû jako úklid na vefiejn˘ch místech. To platilo pfiedev‰ím o velk˘ch mûstech na pobfieÏí Stfiedozemního mofie. Îivot v fiímsk˘ch provinciích samozfiejmû tak pfiíjemn˘ nebyl, pfiesto dosahovala úroveÀ hygieny standardu, o jakém se stfiedovûku ani nesnilo. V témûfi nezmûnûné podobû se starofiímské návyky udrÏely po rozpadu fiímské fií‰e ve v˘chodní Evropû, na území ovládaném byzantsk˘m císafiem v Konstantinopoli. A také v prostfiedí arabském, které navazovalo z hlediska ãistoty na tradice starovûkého ¤íma. Jediná oblast Evropy, jeÏ se antickému dûdictví odrodila, byla kfiesÈanská západní a stfiední Evropa. Je‰tû nûjakou dobu po rozpadu fiímské fií‰e se ve vládnoucích germánsk˘ch vrstvách udrÏelo povûdomí antického Ïivotního stylu, kter˘ jako dobyvatelé obdivovali, ale nedokázali udrÏet. Nûkteré z dávn˘ch hygienick˘ch návykÛ se dodrÏovaly je‰tû na dvofie merovejsk˘ch králÛ (dynastie vládla do roku 751 n. l.). Ale postupem doby antická tradice slábla, aÏ zanikla zcela. Stfiedovûcí rytífii odvrhli odkaz starovûkého ¤íma a budovali si vlastní svût kfiesÈansk˘ch váleãníkÛ. DÛvod katastrofálních hygienick˘ch pomûrÛ tkvûl ov‰em nejen v celkovém kulturním a hospodáfiském úpadku spoleãnosti, ale byl v podstatné mífie také dÛsledkem zcestné ideologie hlásané církví. Pouze ten, kdo byl chud˘, hladov˘ a ‰pinav˘, byl povaÏován za pokorného, jehoÏ spasí BÛh. Bohatství, rozmafiilost (a tedy 28

i ãistota) byly podle kfiesÈansk˘ch myslitelÛ hfiíchem a vedly k vûãnému zatracení. Hfiíchem bylo ve stfiedovûku témûfi v‰e, co souviselo s péãí o tûlo a vzhledem. Za rozmafiilost se povaÏovalo i ãasté koupání. Benediktinsk˘ fiád pÛvodnû povoloval mnichÛm jednu, nejv˘‰e dvû koupele roãnû. Îebravé fiády dominikánÛ a franti‰kánÛ proklamovaly ‰pínu jako projev pravé zboÏnosti. Îeny si mûly tváfie cudnû zakr˘vat a ne je krá‰lit. Pokud by se mû‰Èan pokou‰el odklízet z ulice pfied sv˘m domem neãistoty, v oãích sousedÛ by se absolutnû znemoÏnil (tyto práce smûl provádût jen kat se sv˘mi pacholky anebo ras). Církev tak ve stfiedovûku nadfiadila dogmata zdravému rozumu. Zcela potlaãit pfiirozené lidské potfieby se v‰ak nikdy nepodafiilo. Stejnû jako i v jin˘ch sférách v‰edního Ïivota, prv˘m impulzem ke zmûnû k lep‰ímu se staly kfiiÏácké války. Od konce 11. století se lidé ze západní a stfiední Evropy potkávali s kultivovan˘m prostfiedím byzantského císafiství a bagdádského chalífátu. Díky monopolu italsk˘ch kupcÛ na obchod s V˘chodem se nové vzory Ïivotního stylu ‰ífiily nejprve v bohat˘ch italsk˘ch mûstech. Primát patfiil Benátkám, které po mnoho století ovlivÀovaly módu a Ïivotní styl vy‰‰ích vrstev v celé kfiesÈanské Evropû. Povûst Benátek jako arbitra módy si v niãem nezadala s pozdûj‰í povûstí PafiíÏe. Zpoãátku nepfievzala stfiedovûká spoleãnost v‰echny hygienické návyky bûÏné na V˘chodû, ale jen takové, které navenek demonstrovaly zámoÏnost anebo umoÏÀovaly spojit je se zábavou. To do jisté míry platilo i pozdûji v renesanci. Móda pfiikazovala kupovat drahé parfémy a líãidla, paruky, ozdoby a odûvy sloÏit˘ch stfiihÛ. Mytí k poÏadavkÛm renesanãní doby nepatfiilo. Dochoval se povzdech italského mravokárce, Ïe se bohatí lidé myjí málo, aby mohli ukázat, Ïe mají na drahé parfémy. Teprve po tfiicetileté válce se zaãal postoj k celkové hygienû mûnit. DÛvodÛ bylo nûkolik – oslabení pozice církve a tím také odklon od dodrÏování postních pfiíkazÛ, rÛst celkové vzdûlanosti, vliv dobové medicíny, která objevila spojitost mezi nebezpeãn˘mi chorobami a prostfiedím ‰píny, a také 29

promûna Ïivotního stylu. Ov‰em i tak trvalo je‰tû dlouho, neÏ si evropská spoleãnost osvojila mytí a dal‰í hygienické návyky jako bûÏnou souãást svého kaÏdodenního Ïivota. Po dvaceti stoletích dosáhla evropská spoleãnost hygienické úrovnû lidí ve starovûku. Pokrok moderní doby tkvûl vlastnû jen v návratu k tomu, na co lidstvo zapomnûlo.

Starovûk V nejstar‰ích sumersk˘ch a babylonsk˘ch zákonech se mnohokrát uvádí jako trest ãi jako zkou‰ka nevinnosti vhození ãlovûka do fieky. Z jin˘ch klínopisn˘ch tabulek víme, Ïe lidé v Mezopotámii umûli plavat a mnozí se Ïivili jako rybáfii. Z fiek rozvádûli vodu k zavlaÏování polí, uÏívali ji pfii vafiení a také se v ní pravidelnû myli. Je tedy jasné, Ïe voda patfiila k bûÏnému Ïivotu. Ostatnû právû blízkost fiek pfiiná‰ela lidem úrodu. To ve zv˘‰ené mífie platilo o starovûkém Egyptû a Ïivotodárném Nilu. Vody zde byl dostatek, a jak je z textÛ na papyrech zfiejmé, lidé chápali nutnost starat se o vlastní ãistotu. Stafií EgypÈané se myli pravidelnû, ãasto nûkolikrát dennû. Texty uvádûjí, Ïe se myli pfied jídlem i po nûm, obvykle nejen ruce, ale i obliãej. Hieroglyfick˘ znak „usedat ke stolu“ mûl souãasnû i druh˘ v˘znam – „um˘vat si ruce“. Mytí slouÏilo také k osvûÏení v parn˘ch dnech. Kromû toho mûlo náboÏensk˘ v˘znam. Pfied vkroãením do chrámu si knûÏí i vûfiící museli om˘t celé tûlo a pfiípadnû se i vykoupat. V areálech chrámÛ z Nové a Pozdní fií‰e existovaly nádrÏe s vodou pro rituální koupele. Právû v tom byl obrovsk˘ rozdíl mezi stfiedovûkem a starovûkem. Zatímco do staroegyptského chrámu smûli vstupovat pouze lidé ãistí, do stfiedovûkého chrámu pfiicházeli s pokorou v du‰i lidé ‰pinaví a na ty pfiíli‰ ãisté se dívali úkosem jako na rozmafiilé bezboÏníky. O zvyku ranního mytí ve starovûkém Egyptû se zmiÀuje hymnus na slunce faraona Achnatona: „KdyÏ se rozednívá, vychází‰ na horizontu, jsa Slunce ... Lidé procitají a staví se na 30

nohy; ty jsi je zdvihlo. Myjí se, chápou se sv˘ch ‰atÛ a jejich ruce vzdávají chválu tvému zjevení.“ Podobné zvyky platily i v oblasti dne‰ní Palestiny. Ve Starém zákonû stanovil MojÏí‰ IzraelitÛm fiadu povinností, kromû jiného také mytí pfied kaÏdou modlitbou a zpÛsob oãisty pfied jídlem. Rituální om˘vání známe i z dal‰ích asijsk˘ch náboÏenství. Objevuje se v perském pojednání o Zarathu‰trovi, u indick˘ch bráhmanÛ a pozdûji i v koránu. Mytí a celková ãistota patfiily neodmyslitelnû i ke starofiecké kultufie. Stafií ¤ekové se ráno pravidelnû myli, pfies den se koupali, vzhled tûla udrÏovali kosmetikou a také tûlocvikem, jehoÏ byli aÏ fanatick˘mi vyznavaãi. I ve starém ¤ecku patfiila ãistota tûla k náboÏenskému kultu, i kdyÏ existovaly v˘jimky. Jednou z nich byla slavná vû‰tírna v epeirské Dódónû. Tam knûÏí vû‰tili ze ‰umûní posvátného Diova dubu. Homér o nich napsal, Ïe spali na zemi a nemyli si nohy. S v˘kladem této poznámky si dne‰ní historici nevûdí pfiíli‰ rady a nûktefií soudí, Ïe ‰lo o pozÛstatek dávného zpÛsobu Ïivota z ãasÛ, neÏ ¤ekové obsadili Egejsk˘ poloostrov. AÈ uÏ to je pravda ãi nikoli, ‰lo ve starovûkém ¤ecku o naprostou v˘jimku. âistota tûla byla ve starofiecké kultufie spoleãenskou konvencí. Je známo, jak se ¤ekové dívali s opovrÏením na filozofy, ktefií se chtûli vzepfiít spoleãensk˘m konvencím a svÛj postoj demonstrovali askezí a nedbalou péãí o své tûlo (tfieba znám˘ Diogenes). Stejnû opovrÏlivû se dívali na sousední národy, které oznaãovali jako barbary. V fieck˘ch zemûpisn˘ch dílech se charakterizují jako krutí, nevzdûlaní a ‰pinaví. Ideál fiecké módy byl totiÏ zcela opaãn˘. âlovûk mûl b˘t krásn˘ a dobr˘ (ãi moudr˘). Jedinou v˘jimkou ve starém ¤ecku, kdy se tolerovala ‰pína na tûle, bylo vyjádfiení smutku pfii úmrtí nejbliÏ‰ího ãlena rodiny, ale také pfii oficiálních tryznách za padlé hrdiny v bitvách a pfii úmrtí vládce. Bylo zvykem, Ïe se pozÛstalí nûkolik dní nemyli, ãasto si dokonce sypali popel na hlavu, aby zdÛraznili zármutek. Pravidelné mytí bylo od nejstar‰ích ãasÛ bûÏné i starovûkém ¤ímû. Pfiesto existoval pfii podrobnûj‰ím pohledu drobn˘ rozdíl oproti ¤ekÛm. I kdyÏ ¤ímané znali láznû s horkou 31

vodou od nejstar‰ích ãasÛ, myli se pravidelnû ve studené vodû. Jak jsme jiÏ fiekli, ¤ímané byli du‰í vojáci a otuÏilost patfiila k základním atributÛm muÏÛ. Udûlali z koupele ve studené vodû dokonce spoleãenskou záleÏitost. UÏ od archaick˘ch dob se bez ohledu na poãasí muÏi koupali pfied zraky celé fiímské obce v Tibefie. Na Martovû poli, leÏícím v ohbí této fieky, se v dobû císafiství konaly závody a soutûÏe, po nichÏ se v‰ichni úãastníci ponofiili do fieky. Od 3. století pfi. n. l. pfiijímala starofiímská spoleãnost vût‰inu kulturních návykÛ sv˘ch fieck˘ch sousedÛ. To platilo i o mytí a celkovém pojetí hygieny tûla, spojené s tûlocvikem. âistota byla spoleãenskou nutností a zámoÏn˘ patricij by se znemoÏnil, pokud by se objevil na vefiejnosti ‰pinav˘ a neupraven˘. Na svou ãistotu dokonce dbali v mezích moÏností i fiím‰tí legionáfii na taÏeních Evropou. Kde to bylo moÏné, stavûli ve sv˘ch táborech láznû, jinak se koupali v fiekách. Pokud chtûl nûkter˘ fiímsk˘ autor zdÛraznit, jaké stráznû museli vojáci bûhem taÏení vydrÏet, vÏdy uvádûl, Ïe se nemohli nûkolik t˘dnÛ ani vykoupat.

Zbytky kanalizace v pozdnû ﬁímském domû v Alexandrii (4. stol. n. l.)