Mezi tiárou a orlicí

Nakladatelství MOBA vás baví již od roku 1991

Vlastimil Vondru‰ka

MEZI TIÁROU A ORLICÍ Pfiíbûh prvního ãeského krále Vratislava I. Odpovûdn˘ redaktor Pavel Vlasatík Grafická úprava Z. Valach/OPT MOBA Obálka Marcel Bursák/OPT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., âesk˘ Tû‰ín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno www.mobaknihy.cz © Vlastimil Vondru‰ka, 2003, 2006, 2011 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2003, 2006, 2011 Vydání tfietí ISBN 978-80-243-4566-6

VLASTIMIL VONDRU·KA

Pfiíbûh prvního ãeského krále Vratislava I.

MojĂ­ Alence

I. P¤ÍSN¯ OTEC (1045–1055)

1. KAPITOLA

Ranní vítr se prohánûl v korunách zakrsl˘ch bukÛ a vyhánûl mlhu. Zemû, porostlá sytû zelenou ostfiicí, byla tûÏká vláhou a mezi nízk˘mi kefii hnilobnû páchla tÛnû, z jejíÏ hladiny unikaly bubliny. „Vratislave,“ sykl ti‰e chlapec v plátûné ko‰ili, stojící za kefiem bílého hlohu, „podívej. Tamhle jsou!“ „Schovej se, Oto,“ mírnil jeho vzru‰ení mladík, ukryt˘ asi o deset metrÛ dále. „Poslechni, hned se schovej! Chce‰, aby utekly? Ví‰, jak jsou prasnice chytré!“ Chlapec, jehoÏ hlavu zdobily dlouhé plavé kadefie, se snaÏivû s dûtsk˘m úlekem ukryl za kefi. Modré oãi v‰ak prozrazovaly loveckou vá‰eÀ. I kdyÏ mu je‰tû nebylo ani dvanáct let, byl vysok˘ a urostl˘.

V ruce svíral kopí s dlouh˘m ostfiím. ·tíhlé boky mûl staÏené stfiíbrn˘m opaskem, k nûmuÏ mûl pfiivû‰en˘ nádhernû cizelovan˘ tesák. Honosnou marnivost jeho vzhledu podtrhoval pozlacen˘ nákrãník s kfiíÏkem. „Oto, jenom Ïádnou ukvapenost!“ nabádal chlapce Vratislav. „Divoké prase není sysel nebo veverka! Neznám stateãnûj‰í zvífie. Podívej, jsou nûjaká neklidná. Ale vítr jde proti nám, nemûla by nás zvûtfiit.“ „Îe mi nechበprvní ránu?“ ‰pitl po chvíli Ota. Vratislav, kter˘ malou v˘pravu vedl, byl na rozdíl od Oty obleãen˘ prostû. Svalnaté nohy v koÏen˘ch nohavicích, pfies ‰irokou plec bûlostná halena, u krku volnû staÏená konopnou tkanicí. Boky obepínal koÏen˘ opasek s tesákem, jehoÏ stfiíbrem cizelovaná rukojeÈ byla jedinou honosnou souãástí, která napovídala, Ïe ani on není z prostého rodu.

Vratislav byl men‰í, ale robustní. Na rozdíl od jemn˘ch rysÛ chlapce mûl snûd˘, ostfie fiezan˘ obliãej. Mûl rovnûÏ svûtlé vlasy, nikoli v‰ak nakadefiené, ale vzpurnû trãící kolem hlavy jako ostny. Pfiesto bylo na první pohled zfiejmé, Ïe oba lovci jsou bratfii. Vedle jemného Oty, pfiipomínajícího ‰tíhlou srnku, vypadal Vratislav jako sukovit˘ dub, s kofieny pevnû zapu‰tûn˘mi do zemû.

Nalevo se ozvalo zapraskání. Vratislav se vztekle obrátil a sykl na Otu: „Lovãí je nemehlo! Prodírá se jako medvûd. Takhle prasnice jenom vypla‰í, místo aby je nadehnal. Jestli nám uteãou, napráskám mu!“ 7

Bachynû se tfiemi selaty, pijící z tÛÀky asi dvacet metrÛ od lovcÛ, zaãala jevit známky neklidu. Pak se ozvalo hlasité praskání. Nepozorn˘ lovãí ‰lápl na suchou vûtev. Divoãáci sebou trhli, bachynû nespokojenû zachrochtala a zavûtfiila. Pak se otoãila a zaãala utíkat. Zrzav˘ lovãí vyrazil z lesa s dfievûn˘m kyjem v ruce za nimi. Hnal se k tÛni, co mu nohy staãily. Vûdûl, Ïe taková chyba se neodpou‰tí.

Vratislav se pfiestal skr˘vat a narovnal si ztuhlá záda. „UÏ nemusí‰ ‰eptat, “ dodal s pfiemáhan˘m vztekem k Otovi. „Ten pitomec v‰echno zkazil. Drslav není nadhánûã, ale zahánûã!“ Chvíli se zdálo, Ïe lovãí Drslav bude mít ‰tûstí. Selata byla je‰tû mladá a nezku‰ená. Jedno, místo aby utíkalo za bachyní, zaãalo podû‰enû kníkat a toãit se v kruhu. Nakonec si popletlo smûr a zamífiilo ke skupinû bíl˘ch hlohÛ, u nichÏ stáli oba bratfii.

Bachynû se zastavila, ohlédla se a ostfie kníkla, aby sele varovala. KdyÏ zjistila, Ïe je to marné, otoãila se, bojovnû sklonila hlavu a vyrazila. „Prasnice nikdy neopustí svá selata, pokud jsou v nebezpeãí. Na rozdíl od lidí,“ upozornil Vratislav. Otu v‰ak lovecká vá‰eÀ nepustila. Se zaujetím sledoval, co se bude dít.

Lovãí Drslav si nebezpeãí v‰iml pozdû. Pichlavé oãi a rypák se dvûma ostr˘mi kly zaregistroval, aÏ kdyÏ byla bachynû nûkolik metrÛ od nûho. Bezmy‰lenkovitû zdvihl kyj, ale proti valící se hofie masa nemûl ‰anci. Jeho jedin˘m ‰tûstím bylo, Ïe podû‰ené sele se zastavilo a ne‰Èastnû zaãalo kniãet.

Bachynû se rozhodla bleskovû. Lovãího, kter˘ jí stál v cestû, odhodila stranou. AniÏ zpomalila, klusala ke svému mládûti. To zrzavému lovãímu zachránilo Ïivot. Obloukem pfieletûl pfies nízké kfioví a spadl do tÛnû, z níÏ pfied chvílí divoãáci pili.

Vratislav ho sledoval se zaujetím zku‰eného lovce. Vûdûl, Ïe hon skonãil, protoÏe bojovat s rozzufienou bachyní bylo ãiré ‰ílenství. Pfiedpokládal, Ïe prasnice dobûhne k seleti, rypákem do nûho nûkolikrát ‰Èouchne, aby ho obrátila správn˘m smûrem, a pak s ním uteãe do lesa.

KdyÏ v‰ak Vratislav odtrhl pobaven˘ pohled od zrzavého lovãího, kter˘ se mrskal v bahnité tÛni, zbledl. Uvidûl Otu utíkat s napfiaÏen˘m kopím proti zdivoãelé prasnici. „VraÈ se,“ kfiiãel vydû‰enû. Ale je‰tû neÏ dofiekl, sevfiel v ruce kopí a vyrazil za bratrem. Vûdûl, Ïe varování je zbyteãné. Ota zatím dobûhl k seleti a probodl ho. Z tûlíãka, ‰kubajícího se v bolestiv˘ch kfieãích, vytrhl zkrvavûl˘ hrot a pevnû se postavil, aby se stfietl s bachyní. Byl 8

v‰ak o vtefiinu pomalej‰í. Prasnice ho odhodila jako hadrovou panenku. Pak sklonila rypák k umírajícímu seleti a nasála pach krve. Nepfiíãetná vzteky se obrátila k borÛvãí, z nûhoÏ se Ota tûÏce sbíral. Zahrabala pfiední nohou, zachrochtala a vyrazila.

Vratislav cítil, jak mu ve spáncích prudce bu‰í krev. Byl uÏ jen nûkolik metrÛ od Oty, ale bylo mu jasné, Ïe bachynû bude rychlej‰í. Bratrovo drobné tûlo vypadalo jako odhozen˘ uzlíãek plátna. Vratislav jednou vidûl tûlo muÏe, kterého rozdupala bachynû. Zbyl z nûho jenom krvav˘ chuchvalec.

Zvedl kopí a v‰í silou jím mr‰til proti bachyni. Mûl ‰tûstí, protoÏe se mu podafiilo zasáhnout ji do krku tûsnû pod pátefií. Bachynû sice bûÏela dál, ale zpomalila. Pfiesnû ve chvíli, kdy vrazila kly do Otova tûla, dorazil se supûním Vratislav. Máchl tesákem a v‰í silou ho vrazil do jejího boku.

Prasnice se obrátila proti novému nepfiíteli, ale její pohyby ztratily na jistotû. Nezaútoãila, jako by rezignovala, pouze otoãila hlavu zpût k mrtvému seleti. K nûmu zatím dobûhli jeho sourozenci a zvûdavû mrtvolku oãichávali. Bachynû kníkla a z tlamy se jí vyfiinul pramínek krve. Vratislav stál pfied ní s prázdn˘ma rukama a bezmocnû zatínal pûsti. Tiché ‰umûní lesa ru‰ilo jen jeho hluboké oddechování a chroptûní smrtelnû ranûného zvífiete. Napûtí trvalo nûkolik vtefiin. Pak se prasnici podlomily pfiední nohy a padla tlamou k zemi.

Vratislav mûl na l˘tku nepfiíli‰ hlubok˘ krvav˘ ‰rám. Jinak byl bez zranûní. Byl to mal˘ zázrak, ale nemûl ãas o nûm pfiem˘‰let. Vrhl se k bratrovi. Ota leÏel na zemi, bled˘ a v bezvûdomí. Z rozdrásaného boku se valila krev. Na‰tûstí nebyla rána hluboká. Jiné zranûní kromû mnoha odfienin Vratislav nena‰el.

Svlékl si plátûnou halenu, roztrhal ji na pruhy a zruãnû obvázal bratrovu ránu.

V té chvíli se k nûmu dobelhal zrzav˘ lovãí. Od hlavy k patû byl obalen˘ smradlav˘m blátem. „Vzne‰en˘ kníÏe,“ koktal a padl na kolena s hlavou sklonûnou na prsa, „mÛÏete mi prominout?“ „Teì mi pomoz, Drslave,“ pfiísnû nafiídil Vratislav, aniÏ se na nûho podíval.

Lovãí vyskoãil spokojenû, Ïe nebude potrestán hned na místû. Rychle usekl dvû silné vûtve a zhotovil nosítka. Na nû naloÏil Otovo bez9

vládné tûlo a podloÏil ho chvojím. S nosítky na ramenou se oba opatrnû vydali k cestû, kde stáli pfiivázaní konû.

Teprve pozdû odpoledne se blíÏili k domovu. Ota sice nabyl vûdomí záhy, ale sám jet v sedle nemohl. Proto Vratislav pfiivázal nosítka mezi dva konû a lovãí je vedl za otûÏe.

Minuli vysokou vrbu, za níÏ se cesta prudce stáãela kolem Dyje. Odtud se jiÏ otevíral v˘hled na Znojmo. Dfievûná palisádová hradba se r˘sovala na nedalekém návr‰í. Tady Ota znovu ztratil vûdomí.

Vratislav zastavil a s pomocí lovãího poloÏil Otu na zem do trávy.

Nevnímal klid teplého podzimního dne, nev‰iml si ‰plouchnutí pstruha, kter˘ vyskoãil nad hladinu fieky, nesly‰el ani uklidÀující vrzání cvrãkÛ. Dostal strach. „Drslave,“ houkl na lovãího, „vezmi si mého konû a uhánûj pro pomoc!“ Sebûhl k Dyji a navlhãil v fiece kus látky. Opatrnû ji poloÏil ranûnému na ãelo. Pak si sedl na zem vedle nosítek, zády se opfiel o drsn˘ kmen vrby a zavfiel oãi. Ota byl nejmlad‰í z jeho ãtyfi bratrÛ. Vratislav ho mûl rád, protoÏe byl jedin˘, s nímÏ si nejen rozumûl, ale jemuÏ také vûfiil. Nebylo snadné b˘t synem kníÏete.

Pfiemyslovci vládli v âechách od nepamûti. Snad nikdy nebyli tak mocní, jako za vlády jeho otce Bfietislava. Pfiezdívalo se mu ãesk˘ Achilles a urãitû právem.

Po dlouhé dobû sjednotil ãeské a moravské zemû. A nejen to. Ovládl ãást horních Uher, porazil Poláky a donutil je platit mu daÀ. Dokázal se ubránit i fiímskému císafii Jindfiichovi III. Vratislav byl druhorozen˘m synem. Star‰í Spytihnûv byl vûkem pfiedurãen˘ pfievzít po otcovû smrti vládu. S ním vycházel Vratislav ‰patnû. Od mládí mezi nimi panovala rivalita. Bratr Konrád byl mlad‰í o dva roky. Byl bystr˘ a nerad si dûlal nepfiátele. Pokud do‰lo mezi sourozenci ke sporu, vÏdy se snaÏil stát stranou. Poslední Jaromír byl o rok star‰í neÏ Ota. Ale na rozdíl od nejmlad‰ího bratra byl sobeck˘ a nevyzpytateln˘.

Vratislav zahnal rukou ováda, kter˘ se usadil na bledém ãele zranûného Oty. V tu chvíli otevfiel bratr oãi. „Îe neumfiu?“ optal se ti‰e.

V hlase byl sly‰et strach.

Vratislav se usmál a pohladil ho po tváfii. Pak dodal konej‰ivû: „Neboj se, biskup ·ebífi je vynikající ranhojiã. Ví‰ sám, kolika muÏÛm z otcovy druÏiny uÏ pomohl! Neboj se, Oto, neumfie‰!“ 10

Je‰tû pfied pfiíchodem tmy dopravili sluÏebníci kníÏete zranûného Otu do paláce. Bûhem veãefie Vratislav rodiãÛm vyprávûl, co se stalo. „Jednal jsi jako rytífi,“ pochválil ho Bfietislav. „Jsem na tebe hrd˘!“ KdyÏ Vratislav uléhal ke spánku, usly‰el z nádvofií bolestiv˘ kfiik.

Pfiinutil se vstát a vy‰el se podívat, co se dûje.

Ke kamennému pran˘fii vedle brány byl pfiipoutan˘ zrzav˘ lovãí Drslav. Velitel stráÏe Pfiibík ho biãoval dÛtkami, na nichÏ byly olovûné kuliãky, jeÏ trhaly tûlo. „Kolik ran má dostat?“ se zájmem se ptal Vratislav. „KníÏe rozhodl, Ïe ho mám ubiãovat k smrti,“ oznámil velitel a na chvíli pfiestal s mrskáním. Rukou si otfiel zpocené ãelo a uhladil si zjeÏené ãerné vousy. „Je uÏ veãer, a pfiitom takové dusno,“ kroutil hlavou. Na chvíli odloÏil dÛtky a napil se ze dÏbánu, kter˘ stál na kamenném sloupku u zdi za pran˘fiem. Pak si plivl do dlaní a zaãal znovu biãovat.

Drslav zvedl hlavu a tûÏce ze sebe vyrazil: „Milost, kníÏe! Nic jsem neudûlal!“ Jeho oãi zastfiené bolestí prosily do veãerního ‰era o právo Ïít. Vratislavovi ten pohled na okamÏik pfiipomnûl v˘raz, jímÏ se umírající bachynû louãila se sv˘mi selaty. „Otec rozhodl,“ odpovûdûl chmurnû a pomal˘m krokem se vracel zpût do paláce. Za sebou sly‰el svi‰tûní dÛtek a bolestivé, skoro aÏ nelidské úpûní.

2. KAPITOLA

Za okny se setmûlo. KníÏe Bfietislav se svou druÏinou hodoval od pozdního odpoledne. Ve velkém sále PraÏského hradu panovala více neÏ veselá nálada. To byl také dÛvod, proã se knûÏna Jitka se sv˘mi sluÏebnicemi zvedla od stolu a ode‰la do soukrom˘ch komnat. NepovaÏovalo se za slu‰né, aby pfii hostinû, jako byla tato, zÛstávala poãestná Ïena mezi opil˘mi muÏi aÏ do konce.

MuÏi to stejnû od sv˘ch manÏelek nevyÏadovali. VÏdyÈ tu bylo tolik lákav˘ch moÏností. KníÏe Bfietislav mûl na svém dvofie dost pûkn˘ch dûveãek, které obsluhovaly pfii hostinách a byly ochotné povyhrnout si suknice.

11

Star‰í ãlenové kníÏecí druÏiny se sesedli kolem krbu a popíjeli v˘teãnou medovinu. Jak ze dÏbánkÛ ub˘vala, stále hÛfie se hledala slova a my‰lenky. Mladíci se uch˘lili do v˘klenkÛ u oken, za sloupy nebo do z‰efiel˘ch rohÛ, kam dopadaly odlesky louãí jen chabû. Vûnovali se dívãím vnadám a pití.

V jednom z v˘klenkÛ sedûl Vratislav se sv˘m nov˘m pano‰em Martinem. Pano‰ pocházel z chudého rodu a sluÏba na kníÏecím dvofie byla pro nûho velikou poctou. Vratislav mu dal pfiednost pfied jin˘mi urozen˘mi mladíky. OceÀoval jeho sílu a obratnost, s jakou zacházel s meãem, ale také bystrost a jemnost. „Dneska mám dÛvod se opít,“ svûfioval se Vratislav. „Odpoledne mi otec povolil oÏenit se.“ „Blahopfieji, mÛj kníÏe. Získat souhlas asi nebylo lehké?“ usmíval se pano‰ Martin. „BÛh ví, Ïe nebylo. Otec nechtûl o svatbû ani sly‰et. Îe Katefiina není z vlivného rodu. Nûkolikrát opakoval, Ïe má svatba mu nic nepfiinese.“ „Omluvte mou zvûdavost, ale jak se podafiilo zmûnit jeho názor?“ Vratislav natáhl ruku s prázdn˘m pohárem k dûveãce, jeÏ ‰la právû se dÏbánem v ruce kolem. Pfiitom se mu pfied oãima vybavila nevûsta.

Katefiina byla pÛvabná ãernovláska. Narodila se v nevelkém tvrzi‰ti u bavorské hranice. Její rodiãe byli vzdálenû pfiíbuzní s knûÏnou Jitkou. Ta dívku pfiivedla na kníÏecí dvÛr jako sluÏebnou.

Od první chvíle se Vratislav do Katefiiny zamiloval. Snad proto, Ïe se tolik li‰ila od ostatních dívek. Zdála se kfiehká, ale pfiitom byla nesmírnû Ïivá. Umûla se smát, nádhernû zpívala, byla vtipná a odváÏná.

KdyÏ Jitka poznala, Ïe zájem jejího syna není chvilkov˘ rozmar, zaãala jednat. Trvalo dlouho, neÏ Bfietislava pfiesvûdãila. Ale kdyÏ chtûla, umûla svá pfiání prosadit. I to byla jedna z vûcí, pro které ji kníÏe Bfietislav miloval. Bez ohledu na potíÏe, které nûkdy Jitãina tvrdohlavost pfiiná‰ela. „MoÏná se mi bude‰ smát, ale uÏ se nemohu doãkat, aÏ bude Katefiina moje.“ „Láska mi nepfiipadá smû‰ná,“ odpovûdûl s náznakem smutku Martin. I on se nedávno zamiloval, ale na rozdíl od kníÏecího syna nemohl na sÀatek vÛbec pomyslet. Nejdfiív si musel vybojovat postavení v kníÏecí druÏinû a získat majetek. Teprve potom se mohl ohlíÏet po dcefii nûkterého velmoÏe.

12

„Co tady sedíte tak sami?“ ozvalo se za nimi. Trochu obtloustl˘ mladík, kter˘ oba pfiátelsky objal, byl jiÏ trochu podrou‰en˘. TûÏce dosedl na lavici mezi nû.

Divi‰ ze ·ternberka patfiil k bohatému a vlivnému rodu, kter˘ své postavení získal teprve nedávno. Honosil se znakem s hvûzdou, o níÏ Divi‰ s oblibou fiíkal, Ïe to je jitfienka, která mizí z noãní oblohy jako poslední. „Jak jsi daleko se svou Îofií?“ optal se ho pfiátelsky Vratislav. Mûl poÏivaãného Divi‰e rád. Znali se od mládí. Divi‰ vÏdy jednal pfiímo.

Toho si Vratislav váÏil. Ne v‰ichni synové v˘znamn˘ch ãlenÛ druÏiny, s nimiÏ ho vychovali, jednali stejnû. Mnozí podlézali, jiní intrikovali. Od nejútlej‰ího dûtství musel b˘t Vratislav ostraÏit˘. Ale s Divi‰em tenhle pocit nemûl. „Na‰i otcové se pr˘ uÏ dohodli,“ mávl Divi‰ bezstarostnû rukou. „Ale co bych se trápil? Zvlá‰tû teì. Podívej,“ ukázal k vedlej‰ímu stolu. „Ta Polka, co se líbá s panem Je‰kem. To je holka. Vidí‰ ten zadek?

Hej!“ kfiikl na jiné dûvãe, které bûÏelo kolem s pln˘m dÏbánem. ProtoÏe se dívka jen ohlédla, ale nezastavila, chytil ji za loket. „Nalej nám, copak chce‰, abychom uschli?“ „KníÏe Spytihnûv chce pít,“ omluvila se pokornû a snaÏila se vymanit z jeho sevfiení.

Vratislav otoãil hlavu a podíval se do rohu, kde sedûl v krouÏku nûkolika mladíkÛ a tfií podnapil˘ch dûveãek jeho star‰í bratr. Zamraãenû si ho prohlíÏel a znovu si uvûdomil, jak jsou oba odli‰ní. Jako by ani nebyli bratfii.

Spytihnûv byl mnohem urostlej‰í neÏ Vratislav. Mûl svûtlé vlasy jako vût‰ina PfiemyslovcÛ. Vlasy ale podobnost konãila. V obliãeji byl zakulacen˘, aÏ odul˘, masit˘ nos se podobal zralé hru‰ce, pod fiídk˘m knírem se ukr˘valy silné rty. S bled˘m obliãejem ostfie kontrastovaly neúmûrnû malé oãi. Budil spí‰e dojem nevzdûlaného venkovana neÏ urozeného kníÏecího syna. Nûkdy mûl Vratislav pocit, Ïe se venkovanovi podobá i chováním. Postrádal dvorskou uhlazenost a jen tûÏko se s ním dalo na nûãem dohodnout. Nikdy nedodrÏel slovo.

Divi‰ dívku pustil, protoÏe se nechtûl dostat do sporu s nûkter˘m z kníÏecích synÛ. Nemûl rád hádky, a to dokonce ani ve vûci tak dÛleÏité, jako byl dÏbán pln˘ dobré medoviny. „Poãkej!“ zasáhl Vratislav. Zvedl pohár a pfiísnû poruãil dívce: „Nalej. V‰em! MÛj bratr poãká.“ 13

Dívka se tváfiila ne‰Èastnû, protoÏe dostala strach. Rychle zaãala nalévat. Pfiitom se nervóznû ohlíÏela. Snad právû proto si Spytihnûv v‰iml, co se stalo. Zamraãil se. Nelibostí se mu zkrabatilo ãelo.

Vratislav zachytil jeho pohled. S poÈouchl˘m úsmûvem zvedl pln˘ pohár na znamení, Ïe mu pfiipíjí.

Spytihnûv lhostejnû odvrátil oãi, jako by bratrovo gesto nevidûl.

KdyÏ k nûmu dívka dobûhla a nalila medovinu do pfiipraven˘ch pohárÛ, nedostalo se na v‰echny, protoÏe dÏbán nemûla pln˘. Spytihnûv jí nûco ostrého fiekl a pak ji prudce udefiil do tváfie. Dívka vykfiikla bolestí, upustila dÏbán a ten se rozletûl po dláÏdûné podlaze na stfiepy.

Vratislav vyskoãil, ale Martinova ruka ho pfiimûla, aby se zase posadil. „UÏ je po v‰em,“ klidnil ho pano‰. „Spytihnûv v‰em ukázal, jak˘ je chlap. Teì uÏ jí dá pokoj. Ta rána stejnû patfiila vám. ProtoÏe si na vás netroufne, udefiil to dûvãe.“ Dívka sebrala stfiepy z rozbitého dÏbánu a s pláãem odcházela. Divi‰ vyskoãil, a kdyÏ procházela kolem, chytil ji do náruãe. „Tohle jsem nechtûl,“ omlouval se. „Je mi to líto. Vezmi si, aby tû to tolik nebolelo,“ fiekl a vytáhl z mû‰ce malou stfiíbrnou záu‰nici. Nemûla valnou cenu, ale dívce okamÏitû zmizely slzy z oãí. „Dûkuju, pane,“ usmála se a do hlasu se jí vrátila svÛdnost mládí. Divi‰ si ji posadil na klín.

V té chvíli vstoupila do sálu nepfiíli‰ pÛvabná, vysoká kostnatá Ïena v hnûdém fieholním plá‰ti benediktínského fiádu. Na ploché hrudi mûla zavû‰en˘ masivní zlat˘ kfiíÏ, zdoben˘ polodrahokamy. V kfii‰Èálové schránce uprostfied kfiíÏe se nacházela vzácná relikvie, zlomek prstu sv. Jifií, patrona klá‰tera, jehoÏ byla abaty‰í.

Zvedla ruku, v níÏ drÏela stfiíbrem zdobenou hÛl, odznak svého úfiadu. Zlostnû se rozhlíÏela po hodovní síni. Chvíli pohledem bloudila hlouãky muÏÛ, aÏ na‰la kníÏete.

Na Bfietislavovû klínû sedûla baculatá ãernovláska. Pod pfiísn˘m pohledem abaty‰e zãervenala a chvatnû si zakr˘vala Àadra ne zrovna ãistou halenou. Chtûla seskoãit a utéct, ale kníÏe ji pánovit˘m gestem pfiimûl, aby zÛstala. „NuÏe, ctihodná abaty‰e Gertrudo, co tû pfiivádí mezi nás, hfií‰níky?“ smál se pfiiopile. „KdyÏ jsi zaãal stavût kolem svého sídla nové hradby, kníÏe, byla jsem ráda, protoÏe bezpeãí PraÏského hradu znamená bezpeãí i pro nበ14

skromn˘ klá‰ter. Ale to jsem netu‰ila, Ïe se tví lidé budou chovat svévolnû a dokonce sáhnou na majetek na‰eho fiádu. I z toho mála, co máme, nám je‰tû bere‰!“ Teprve teì Bfietislav dívku pustil, upravil si odûv, dlaní pfiejel zpocen˘ obliãej a snaÏil se rychle vyhnat z hlavy lehkou opilost. Dostal vztek, protoÏe jednání s abaty‰í bylo vÏdy nepfiíjemné. Abaty‰i jmenoval fiezensk˘ biskup a Gertruda mûla v fií‰i mocné ochránce. Pfiedev‰ím v Sasku, odkud pocházela.

Klá‰tery nikdy nebyly Bfietislavovi pfiíli‰ po chuti, protoÏe se sv˘m zpÛsobem vymykaly jeho moci. Jednou z vûcí, které musel po prohrané válce císafii Jindfiichovi v ¤eznû slíbit, bylo zachování klá‰terního majetku. To jen zvy‰ovalo jeho nechuÈ k vûãn˘m náfikÛm abaty‰e Gertrudy.

TûÏce vzdychl a obrátil se na Imbrama, nûmeckého stavitele nové hradby PraÏského hradu. „Co se stalo, Ïe jsi tak popudil ctihodnou abaty‰i?“ „Vzne‰en˘ kníÏe, ve svahu nad potokem Brusnicí stála pec, kde si ctihodné sestry pekly chléb. Na první pohled bylo zfiejmé, Ïe pec pfiekáÏí...“ „Nemohl jsi vést hradbu jinudy?“ „Navrhoval jsem to,“ odpovûdûl ti‰e Imbram s oãima sklopen˘ma k zemi, ale do fieãi mu skoãil Spytihnûv. Podle pfiíkazu otce na v˘stavbu dohlíÏel. „Bylo zbyteãné mûnit plány, mÛj kníÏecí otãe. Dobré opevnûní má stokrát vût‰í cenu neÏ pec na chleba. ProtoÏe se ty tupé hlavy zdráhaly, sám jsem omotal kolem pece provazy, pfiivázal je ke koni a pec jsem strhl. Mûl byste vidût, jak se kameny s rachotem kutálely dolÛ aÏ do potoka. Milá abaty‰e,“ obrátil se na Gertrudu, „dneska sis urãitû na koláãích nepochutnala. A uÏ ani nepochutná‰!“ Kostnatá Ïena ‰lehla po Spytihnûvovi opovrÏliv˘m pohledem a pak se obrátila ke kníÏeti. „Mበskuteãnû stateãného syna, vzne‰en˘ kníÏe! Jak˘ je to hrdina! Urãitû uÏ dobyl hodnû hradÛ. Proto má zku‰enosti. Dneska vybojoval dal‰í skvûlé vítûzství nad na‰í pecí. Mûl by si ozdobit skránû vavfiínov˘m vûncem a zvony by mûly slavnostnû vyzvánût na jeho poãest. Dokázal zbourat pec bezbrann˘m jepti‰kám. Co se zdráhali udûlat prostí lidé, nestydûl se udûlat on. Skuteãnû, vzne‰en˘ muÏ!“ Bfietislav ji pobavenû sledoval, a kdyÏ skonãila, upfiímnû se rozesmál. Abaty‰e mu sice mohla vadit, ale uznával, Ïe je to bystrá Ïena, 15

která si umûla získat respekt. V její fieãi nebylo nic z kramáfiského handrkování, kterého mûl za cel˘ den plné zuby. Bylo to vtipné, pfiitom jasné a srozumitelné.

Hodovní síní boufiil smích, neboÈ alkoholem rozpálen˘m muÏÛm pfiipadala fieã kostnaté abaty‰e mnohem vtipnûj‰í, neÏ ve skuteãnosti byla. Jedin˘, kdo se nesmál, byl Spytihnûv. Byl rud˘ vzteky a poníÏením. Kdyby zde nebyl otec, asi by dal té drzé Ïenské za vyuãenou. Takhle ho pfied celou druÏinou poníÏit! „Vûfiím, ctihodná Gertrudo,“ zaãal Bfietislav, kdyÏ se dosyta nasmál, „Ïe se to nestalo ze zlé vÛle. Slibuji, Ïe ‰kodu klá‰teru nahradím. Hned zítra dám postavit novou pec, mnohem lep‰í, neÏ byla ta, kterou dobyl mÛj syn!“ Abaty‰e se uklonila na znamení díkÛ, pak se pichlavû rozhlédla a je‰tû neÏ ode‰la, dodala: „Mé srdce jásá radostí, Ïe ãeské zemi vládne spravedliv˘ kníÏe. Ale je‰tû více by se mé srdce radovalo, pokud by tu Ïili muÏi spravedliví, ale také poãestní!“ Bfietislav se znovu hlasitû rozesmál. „VáÏená abaty‰e, vidím, Ïe ráda Ïertuje‰. AÏ padne na mou du‰i smutek, po‰lu pro tebe, abys mne rozveselila, jak se ti to povedlo nyní!“ Gertruda rezignovanû pokrãila rameny. Pak se otoãila a dÛstojnû ode‰la. „To je Ïenská,“ vydechl Divi‰ ze ·ternberka obdivnû. „S tou bych se nechtûl dostat do sporu!“ „Podívejte se na Spytihnûva,“ zlomyslnû upozornil pano‰ Martin. „Je bez sebe vztekem!“ „Diví‰ se mu?“ odpovûdûl Vratislav pobavenû. „Potupila ho pfied celou druÏinou. Ajak ho potupila! Ale musím b˘t ke svému bratru spravedliv˘. Stavût v tûch místech nafiídil kníÏe, Spytihnûv jen plnil jeho pfiíkazy. Buì si jist˘, Ïe mÛj otec dobfie vûdûl, Ïe tam pec je. Teì vypadá Spytihnûv jako uliãník a kníÏe Bfietislav jako spravedliv˘ muÏ.

Ale Ïivot není tak jednoduch˘, jak by se mohlo zdát. Nic není jenom bílé nebo ãerné!“ „To mበpravdu,“ opáãil Divi‰ a laãnû se napil. Pak bezosty‰nû vykasal sukni dívce, sedící na jeho klínû. Se zalíbením si ji prohlíÏel. „Nic není jenom bílé nebo ãerné, Vratislave!“ „Jsi opil˘,“ konstatoval znechucenû pano‰ Martin. „Navíc odporn˘,“ pomyslel si, i kdyÏ to nahlas nefiekl. Vstal a spolu s Vratislavem ode‰el ze sálu.

16

Ráno se Vratislav probudil pomûrnû záhy. Pfiesto se cítil vyspal˘.

Vyskoãil z loÏe a rychle si oblékl plátûnou halenu a soukenné nohavice. Pfies ramena si pfiehodil krátk˘ ãerven˘ plá‰È a kolem bokÛ ovinul stfiíbrn˘ pás s nádhernû zdobenou d˘kou, jedin˘m odznakem svého vysokého postavení. TouÏil po Katefiinû. Cítil, Ïe by mûl zkaÏen˘ cel˘ den, pokud by ji alespoÀ nepozdravil.

Vy‰el na chodbu a zamífiil k matãin˘m komnatám. Jak pfiedpokládal, knûÏna Jitka byla vzhÛru. Sedûla na loÏi, dlouhé plavé vlasy mûla rozpu‰tûné na nahé ‰íji. Vratislav se na prahu zarazil a obdivnû si ji prohlíÏel. „Pojì dál,“ usmívala se matka. I kdyÏ se jí kolem oãí tvofiily vrásky a vûk se podepsal na tváfii, neztratila nic ze svého pÛvabu.

Za knûÏnou stály sluÏebné a splétaly jí vlasy do dvou copÛ. Ale ani jedna z nich nebyla ta, po níÏ touÏil. „Sly‰ela jsem, Ïe pr˘ vãera abaty‰e Gertruda smrtelnû urazila Spytihnûva,“ zaãala knûÏna hovor. Z tónu jejího hlasu bylo zfiejmé, Ïe o v˘stupu na hostinû vûdûla. „Je to tak,“ pfiisvûdãil roztrÏitû Vratislav. Matãina ironie v hlase ho vÛbec nepfiekvapila. Vûdûl, jak chladné vztahy panovaly mezi ní a nejstar‰ím synem. Spytihnûv dával okázale najevo úctu otci, ale vÛãi Jitce se choval odmûfienû. A v poslední dobû dokonce pov˘‰enû.

ProtoÏe Vratislav Katefiinu nena‰el, chtûl se rozlouãit. Ale matka ho pfiimûla, aby se posadil se vedle loÏe na nádhernû vyfiezávanou dubovou stolici. Musel vyprávût. Pozornû ho poslouchala a s úsmûvem sledovala jeho netrpûlivost. Nakonec ho pfieru‰ila. „Vratislave, co je s tebou? Oãima bloudí‰ po místnosti, jako bys nûco hledal. Nejsi nemocn˘?“ Pochopil, Ïe si s ním hraje a dobfie ví, na co myslí. Nemûlo smysl se pfietvafiovat. „Myslel jsem, Ïe tu najdu Katefiinu,“ pfiiznal se. „A já doufala, Ïe tû ke mnû pfiivedla synovská láska,“ opáãila Jitka s hran˘m údivem. „Ale nebudu tû trápit. Katefiina je vedle v komofie a skládá ‰aty. Jestli chce‰, bûÏ ji pozdravit.“ Vratislav nedoãkavû vyskoãil a skoro porazil stolici, na níÏ sedûl.

Jedna z dívek, které ãesaly knûÏnu, vyprskla smíchy. Vratislav zãervenal a zastavil se. DÛstojnû se rozlouãil s matkou a teprve potom zamífiil ke dvefiím.

17

U otevfiené truhly z tmav˘ch masivních prken, v rozích zdoben˘ch mûdûn˘m kováním, stála jeho nevûsta. Aã drobné postavy, mûla svÛdnû zakulacené boky a nádherná Àadra. Z oválného obliãeje záfiily velké, skoro dûtsky naivní oãi.

Vratislav ji chtûl pfiekvapit, ale hned jak ve‰el, otoãila se od práce a usmála. Pak se mu vrhla kolem krku. I pfies zavfiené dvefie samozfiejmû sly‰ela hlasy z knûÏniny loÏnice. Proto ho uÏ dychtivû ãekala. „Má lásko,“ ‰pitala radostnû mezi dlouh˘mi polibky. „Katefiino, moc po tobû touÏím. Do svatby bez tebe umfiu. Chtûl bych se s tebou milovat.“ „Teì to nejde, nevidí‰, mám práci!“ „Ty mne nemበráda!“ Dívka trochu rozpustile ohrnula ret. „Takhle si stûÏuje‰ skoro kaÏd˘ den. Buì spravedliv˘! KdyÏ to jde, vÏdycky ti vyjdu vstfiíc. Ale nemohu b˘t s tebou pofiád. Ví‰, jak nás knûÏna hlídá. ¤íká, Ïe chce, aby se alespoÀ její sluÏebnice chovaly poãestnû.“ „Pokud jsou ostatní dívky v její druÏinû stejnû poãestné jako ty, tak nevím,“ vrtûl u‰tûpaãnû hlavou a pfiitom ji hladil. SnaÏil se rukou sjet po zádech co nejníÏe. Miloval její nádherné tvary. „Nefiíkám,“ bránila se Katefiina, „Ïe jsme v‰echny panny, ale poãestné jsme urãitû. ProtoÏe Ïádná z nás by ne‰la s nûk˘m, kdo by nemûl poãestné úmysly.“ „Jak jsi poznala, Ïe mám poãestné úmysly já, kdyÏ jsme spolu byli poprvé? Jak uÏ je to dávno?“ zasnil se Vratislav.

Pfied oãima se mu vybavila jarní boufilivá noc, kdy doprovázel knûÏnu do jiÏních âech. Tehdy si v‰iml krásné dívky, kterou jeho matka pfiijala do sluÏby. OkamÏitû po ní zatouÏil.

Po veãefii ji skoro násilím odtáhl do loÏnice a tam ji pfiipravil o panenství. I kdyÏ neuvaÏoval bûhem té dusné noci, kdy se do vá‰nivého dívãina sténání oz˘valo rachocení hromu a rÏání vydû‰en˘ch koní ze stájí, co bude dál, cítil uÏ tehdy, Ïe to jednou nocí neskonãí. Snad proto se k ní choval nejen ráznû a muÏnû, jak míval ve zvyku, ale také nûÏnû a s citem. „Sám dobfie ví‰,“ zaãervenala se trochu Katefiina, protoÏe i ona si vybavila první spoleãnou noc, „Ïe ses mû tehdy na nic neptal. Pokud si vzpomínám, teprve kdyÏ jsi mne pomiloval, optal ses, jak se vlastnû jmenuji!“ 18

„To je pravda,“ rozesmál se Vratislav. „AlespoÀ vidí‰, Ïe nás daly dohromady sudiãky. Zamiloval jsem se, a je‰tû jsem ani nevûdûl, z jakého jsi rodu. Tak kdy pfiijde‰?“ „MoÏná odpoledne. KnûÏna pÛjde ke zpovûdi a já budu mít volno!“ „Platí, odpoledne!“ Políbil ji a pak vyklouzl na chodbu. S pohvizdováním se vydal na nádvofií, aby zkontroloval stráÏe, neboÈ to byla jedna z jeho hlavních povinností.

U stájí narazil na Otu. Za tûch nûkolik let, které uplynuly od honu na kance, kter˘ málem skonãil tragicky, jeho bratr dospûl. V du‰i sice zÛstal dítûtem, které sledovalo svût naivním dÛvûfiiv˘m pohledem, ale postavu mûl urostlou. Byl vy‰‰í neÏ Vratislav. Ota se rád oblékal podle nûmecké módy a miloval drahé zbranû.

Láska k lovu mu zÛstala a nic na ní neubrala nehoda z mládí. Ota miloval vzru‰ení pfii ‰tvanici a uspokojení vítûze, kdyÏ kus skolil. Proto mu otec svûfiil úfiad nejvy‰‰ího lovãího. „Buì zdráv. Na co mበpolíãeno dneska?“ zajímal se Vratislav, kdyÏ ho míjel. „To bys neuhodl, mil˘ bratfie,“ trochu rozpaãitû odpovûdûl Ota a vy‰vihl se do sedla. „Jmenuje se Jana a bydlí u pofiíãského brodu.“ Pak ráznû bodl ostruhy svému koni do slabin a cvalem vyrazil k bránû.

3. KAPITOLA

„Nebylo by moudfiej‰í zÛstat tu dneska na noc a pokraãovat ráno, aÏ vichfiice ustane?“ optal se unavenû pano‰ Martin. Rukou ukázal k malému okénku, zakrytému vysu‰enou blánou z hovûzího mûch˘fie. Kolem dfievûného rámu byl nastrkan˘ mech, aby zima neprotahovala dovnitfi.

Venku zufiila snûhová vichfiice. Vítr kvílel divoké fanfáry, jimiÏ zima ohla‰ovala vítûzství nad krajinou, krãící se pod metrov˘mi závûjemi ãerstvého snûhu. „Urozen˘ pán má pravdu,“ uklánûl se pfied nimi obtloustl˘ ‰enk˘fi ve ‰pinavé zástûfie. Za ním stála jeho Ïena, stejnû ‰pinavá jako on, je‰tû o poznání tlust‰í. V ruce drÏela dÏbán horké medoviny. „Uvidíte, Ïe se 19

moje kuchynû vyrovná tûm nejlep‰ím. V‰ak má ‰enk po okolí tu nejlep‰í povûst.“ „Jak se tahle vesnice jmenuje,“ optal se Vratislav netrpûlivû a z plá‰tû setfiásl krupiãky mrznoucího ledu. Byl na cestû od rána. KdyÏ odjíÏdûl z Kolína, svítilo slunce. I kdyÏ byl siln˘ mráz, jel rychle. Odpoledne se v‰ak zvedl vítr, kter˘ se zmûnil ve vichfiici. Jen s obtíÏemi se malá druÏina probíjela vpfied. Nakonec byl Vratislav nucen uch˘lit se do úkrytu. Je‰tû ‰tûstí, Ïe narazili na slu‰nû vypadající hostinec.

Spûchal, protoÏe zítra zaãínaly vánoãní svátky a dobfie vûdûl, jak si otec potrpûl, aby byla rodina pohromadû. Navíc Vratislava ãekala na PraÏském hradû jeho Ïena Katefiina. „Poãernice, urozen˘ pane. Poãernice se jmenuje na‰e vesnice,“ uklánûl se hostinsk˘ s v˘razem spokojenosti v oãích. Rychle si spoãítal, kolik mu ubytování vzne‰ené druÏiny pfiinese stfiíbrn˘ch denárÛ. „Poãernice,“ opakoval pomalu a zamy‰lenû Vratislav a natáhl ruku pro dÏbán, aby se napil. „Tak to uÏ máme pfied sebou jen Vysoãany a pak uÏ je Praha. Je to tak?“ „Jak jinak, urozen˘ pane, ale...“ „Ticho,“ ráznû ho umlãel Vratislav. „Martine, podívej se do stájí, jestli by se nedali na‰e konû vymûnit za ãerstvé. AÈ si chlapi nûco zakousnou, za ãtvrt hodiny pokraãujeme dál!“ Pano‰ Martin neodporoval. Vûdûl, Ïe to nemá smysl, protoÏe Vratislav nikdy o sv˘ch rozhodnutích nediskutoval. Hlavnû je ale nikdy nemûnil. I kdyby ho to mûlo stát krk. Tvrdohlavost mûli v povaze v‰ichni Pfiemyslovci. „Jak si pfiejete, mÛj kníÏe,“ sklonil hlavu a pokrytecky uhnul pohledem, aby nedal najevo, za jak po‰etilé tohle rozhodnutí povaÏuje.

Dobfie vûdûl, proã Vratislav spûchal. Do jisté míry ho i chápal.

Pfiíãinou Vratislavovy netrpûlivosti byla jeho mladá manÏelka.

Vá‰nivû ji miloval. Nejen pro její nespornou krásu; Katefiina byla chytrá, umûla se smát a Ïertovat, ale umûla také flirtovat. Vratislav Ïárlil a od svatby nerad odjíÏdûl z domova. KníÏe Bfietislav si toho brzy v‰iml a snad právû proto ho povûfioval nejrÛznûj‰ími úkoly mimo Prahu. KdyÏ mu to Jitka vyãítala, ohradil se: „KníÏe má vládnout lidem, a ne aby city vládly jemu!“ „A jak to bylo s tebou, mÛj mil˘?“ smála se Jitka. „Kdo mne unesl z klá‰tera a dokonce kvÛli mnû vyhlásil válku císafii? Pokud se pamatuji, byl jsi to ty! Copak ses nefiídil sv˘m citem?“ 20

Bfietislav nikdy své Ïenû nevyvracel tuhle krásnou historii, která se v‰ak hodila spí‰e mezi rytífiské legendy neÏ do bûÏného Ïivota. Mladá Jitka se mu skuteãnû líbila. Ale nikdy by nepfiiznal ani jí, ani nikomu jinému, Ïe ji ve skuteãnosti neunesl jen z lásky.

BfietislavÛv otec Oldfiich se kdysi oÏenil s neplodnou manÏelkou.

Nakonec se jeho jedin˘m synem stal nemanÏelsk˘ Bfietislav. Matka BoÏena byla obyãejná venkovská dívka. I kdyÏ to mezi divok˘m Oldfiichem a jeho nemanÏelsk˘m synem ãasto jiskfiilo, dostalo se Bfietislavi vychování na kníÏecím dvofie. Od dûtství se o nûm hovofiilo jako o budoucím kníÏeti. Pfiesto ho okolí pronásledovalo lépe ãi hÛfie skr˘van˘mi úsmû‰ky, Ïe je bastard.

Lidé z kníÏecí druÏiny si museli dávat na podobné fieãi pozor. Ale sousední vládci podobné ohledy nemûli. Na jedné hostinû u polského krále se na tohle téma vtipkovalo cel˘ veãer. Nic na tom nezmûnily ani Bfietislavovy úspûchy na váleãném poli.

Proto se mlad˘ kníÏe rozhodl, Ïe se oÏení s dívkou, jejíÏ pÛvod bude tak vzne‰en˘, aby si v budoucnu nikdo vÛãi jeho dûtem nûco podobného netroufl. Vyhlédl si Jitku. Pocházela ze starobylého a váÏeného rodu, byla dokonce spfiíznûná s fiímsk˘m císafiem. Co si mohl Bfietislav pfiát víc? Jedno mu v‰ak bylo jasné. Jejího otce o Jitãinu ruku poÏádat nemohl, protoÏe by mu ji asi tûÏko dal.

Jitku vychovávaly v klá‰tefie ve Schweinfurtu zboÏné sestry. âekala na nápadníka, kterého jí urãí otec. Bfietislav ji unesl a je‰tû tu noc ji pro jistotu pfiipravil o panenství. Riskoval hodnû. I kdyÏ se jejich rody pfiátelily, pokud by ho pronásledovatelé chytili, asi by to zaplatil Ïivotem.

KdyÏ se pozdûji setkal s Jitãin˘m otcem, aby celou záleÏitost urovnal, omlouval spáchané násilí láskou. Ale jen on sám vûdûl, Ïe ho nehnala jen touha po krásné Jitce. Chtûl získat Ïenu se vzne‰en˘m pÛvodem. Jitka byla neju‰lechtilej‰í plemennou klisnou, jakou mohl pro sebe v Evropû získat.

Bfietislav dobfie odhadl, jak to ve svûtû chodí. KdyÏ Jitãin otec zjistil, Ïe poãestnost dcery nezachrání, ani kdyby se drzému únosci krutû pomstil, vzal ho radûji na milost. Byl to ostatnû pofiád ãesk˘ kníÏe, i kdyÏ pochybného pÛvodu. Nakonec se konala slavná svatba s fiádn˘m rodiãovsk˘m poÏehnáním.

Bfietislav se vysmíval upfiímné lásce, protoÏe v ni nevûfiil. Sv˘m synÛm v‰tûpoval zásadu: „Nejdfiív mysli na sebe, a teprve potom na druhé!“ 21

Zatímco pano‰ Martin pfiipravoval konû na dal‰í cestu, Vratislav se pohodlnû usadil u ohni‰tû. Zády se opfiel o zaãernal˘ trám, kter˘ podepíral krov. S chutí se napil horké medoviny. Byla nahofiklá, v hrdle hladila, a kdyÏ sklouzla do Ïaludku, hfiála po celém tûle. Zavfiel oãi a vzpomínal na svou mladou Ïenu.

Pfiedstava byla tak intenzivní, Ïe najednou ucítil pohlazení. JenÏe to nebyl sen. KdyÏ otevfiel oãi, spatfiil vedle sebe kyprou zrzku. Byla odûná jen do plátûné ko‰ile a nahnûdlé suknice, ale tak nedbale, aby si mohl prohlédnout v‰echny její pÛvaby. Usadila se na lavici a zku‰enû ho hladila. SvÛdnû se usmívala. „NeodjíÏdûjte, urozen˘ pane,“ prosila pfiíjemnû zastfien˘m, tro‰ku chraptiv˘m hlasem.

Vratislav na okamÏik podlehl pfiíjemnému poku‰ení, ale vzápûtí ji skoro hrubû odstrãil. „BûÏ k ãertu,“ utrhl se vztekle. „Spûchám!“ „Proto na mne nemusíte b˘t zl˘,“ ti‰e odpovûdûla zrzka a do oãí se jí vehnaly slzy. „Chtûl jsem jen, aby vám bylo dobfie!“ Vratislav vstal, uchopil ji za bradu a smífilivû dodal: „Kdybych tak nespûchal, urãitû bych se s tebou potû‰il. Ale je‰tû dneska musím b˘t v Praze!“ Pak si pfiehodil pfies ‰iroká ramena plá‰È, kter˘ zatím uschl.

Na stÛl hodil nûkolik stfiíbrÀákÛ a vy‰el ven do vichfiice.

Jakmile za ním zapadly nízké dvefie z hrubû otesan˘ch klád, vy‰el zpoza sloupu obtloustl˘ ‰enk˘fi, do‰el k dívce a vrazil jí siln˘ políãek: „Ty couro hloupá, ani chlapa tu neumí‰ udrÏet. Tak proã tû Ïivím?“ Vratislav se niãeho nebál. I kdyÏ byl men‰í neÏ jeho bratfii, byl vytrval˘ a odoln˘. Pokud musel bojovat s pfiírodou, cítil skoro primitivní radost nad vlastní silou, s níÏ dokázal odolávat ÏivlÛm. Ale tahle cesta ve snûhové vichfiici byla mnohem hor‰í, neÏ si dokázal pfiedstavit v nejhor‰ím snu.

DruÏina se roztrhla na nûkolik hlouãkÛ a pozdûji Vratislav zjistil, Ïe dva muÏi v té stra‰né noci spadli z konû a únavou zemfieli pfiímo na cestû. Vût‰ina omrzla a samotnému Vratislavovi spálil siln˘ mráz levou tváfi.

Teprve kolem pÛlnoci se vyãerpaní jezdci dopotáceli k Vltavû. Byla zamrzlá a pokrytá závûjemi snûhu, Ïe se nedalo poznat, kde konãí bfieh a zaãíná voda. Proti nim se r˘sovala ve tmû silueta PraÏského hradu.

Ta jim dala novou nadûji. Pod Opy‰í sesedli, neboÈ koním se stejnû podlamovaly nohy únavou. Po zmrzlé cestû je radûji vedli za otûÏe.

22

Chvíli trvalo, neÏ se Vratislavovi podafiilo donutit stráÏné, aby otevfieli hradní bránu. Teprve za hodnou chvíli mohli vjet mezi dÛvûrnû známé stavby – kníÏecí palác, kostel svatého Václava, svatojifisk˘ klá‰ter, hospodáfisk˘ dvÛr a rozeseté domky druÏiníkÛ.

Vratislav hodil otûÏe pano‰ovi. „Postarej se mi o konû. Ráno se sejdeme na m‰i!“ AniÏ vûnoval jedin˘ pohled zdecimované druÏinû, vbûhl do paláce.

Jeho loÏnice leÏela hned vedle otcovy a byla skoro stejnû veliká.

Mnohokrát bratr Spytihnûv Ïádal, aby pfiidûlil velkou a pohodlnou komnatu otec jemu a jeho manÏelce. „Jsem pfiece nejstar‰í, proto by mûla náleÏet mnû,“ kfiiãel popuzenû.

KníÏe Bfietislav to se smíchem odmítal. Ironicky je‰tû Spytihnûva popichoval a bavil se v˘levy jeho vzteku. Samozfiejmû tu‰il, kdo za jeho poÏadavkem stojí. Pro Spytihnûva získal manÏelku z nejlep‰ího rodu. Podafiilo se mu uzavfiít smlouvu o spojenectví s vlivn˘m rodem nûmeck˘ch WettinÛ, stvrzenou sÀatkem Idy Wettinské s jeho synem. Rubem politicky uÏiteãné smlouvy byly nepfiíjemnosti se Spytihnûvovou manÏelkou. Ida byla py‰ná a na nejrÛznûj‰ích malichernostech dokazovala, Ïe je první Ïenou pfiemyslovského dvora.

S tûmito my‰lenkami dorazil Vratislav ke dvefiím loÏnice. Pod dubov˘mi dvefimi prosvítal prouÏek svûtla. Zarazilo ho, Ïe manÏelka je‰tû nespí. Otevfiel dvefie a chvilku trvalo, neÏ si oãi, unavené snûhovou vánicí, zvykly na svûtlo ãadící smolné louãe.

U okna, teì v zimû zavfieného pevnou dfievûnou okenicí, stálo ‰iroké lÛÏko. Na nûm leÏela Katefiina, jejíÏ nahé tûlo jen skromnû halila medvûdí koÏe‰ina. Vedle ní kleãel na zemi VratislavÛv bratr Jaromír a dlanûmi laskal plná Katefiinina Àadra.

Vratislav zbledl zdû‰ením. Chlad, kter˘ ucítil, byl mnohem vût‰í neÏ vichfiice, která ho provázela po cel˘ den. Jaromír se prudce otoãil a v obliãeji se mu mihl ironick˘ ú‰klebek: „Pfiichází‰ trochu nevhod, mil˘ bratfie!“ Vymr‰til se a sáhl po d˘ce, která leÏela na okraji lÛÏka.

Vratislav stál ve dvefiích bez hnutí. Oãima se vpíjel do tváfie své Ïeny.

Nikde se dosud necítil tak bezpeãnû, jako v její náruãi. „Pfiepadl mû s d˘kou v ruce a násilím se mû chtûl zmocnit!“ vykfiikla zoufale a dlanûmi zakryla nahá Àadra. „Sama mû pozvala,“ bránil se nervóznû Jaromír. Sebejistá drzost zmizela. Podobn˘ch kouskÛ s Ïenami velmoÏÛ mûl na svûdomí pûk23

nou fiádku. Pokud tohle udûlal nûkomu z otcovy druÏiny, málokdo si na nûho troufl Ïalovat. Ale tohle bylo nûco jiného.

Jaromír se rozhlíÏel loÏnicí a zaãal propadat panice. Vûdûl, Ïe v zápase s Vratislavem nemá ‰anci. I kdyÏ byl vy‰‰í, byl mlad‰í a nesrovnatelnû slab‰í. Pokusil se vyuÏít pfiekvapení. Obrátil d˘ku proti bratrovi a vyrazil ke dvefiím, aby si uvolnil cestu. Vratislav se v‰ak ani nehnul a Jaromír se musel bleskurychle rozhodnout – buì ho probodnout, nebo couvnout.

Jen na zlomek vtefiiny pohlédl Jaromír do Vratislavov˘ch oãí.

Byly sice nepfiátelské a skoro cizí, ale pofiád to byly bratrovy oãi.

Jaromírovi se zdálo, Ïe v nich není hrozba, ale smutek a beznadûj.

Zarazil se a jeho ruka s d˘kou klesla. Byl je‰tû pfiíli‰ mlad˘ a nedokázal jednat jako muÏ. „Vratislave, já... ví‰, to bylo... OdpusÈ mi to! Já...“ V tu chvíli se vymr‰tila Vratislavova pûst a zasáhla Jaromíra do ãelisti. Prudce, nesmifiitelnû, bez jakéhokoli ohledu. Jaromír dával pfiednost spí‰e dvorsk˘m slavnostem neÏ cviãení v boji. Oãi se mu na chvilku zatmûly bolestí, d˘ka vyklouzla z ruky a spadla s tup˘m cinknutím na zem.

Uvûdomil si, jakou udûlal chybu, kdyÏ zaváhal. Otec Bfietislav mûl pravdu, kdyÏ fiíkával: „Pokud mበnad nûk˘m v˘hodu, nikdy se jí dobrovolnû nevzdávej! Protivník velkorysost neocení. Pokud mu dበ‰anci, zniãí tû! Nikoho nelituj!“ Jaromír ustoupil, ale Vratislav byl rychlej‰í. Pfiiskoãil a chytil ho za hrdlo. Obûma rukama stiskl bratrÛv krk. Jaromír se ho pokusil z posledních sil odstrãit, ale bez úspûchu.

Místností se rozlehl jeho kfiik: „Pomoc! Pomoc!... Milost!“ Také Katefiina zaãala hlasitû jeãet.

Jaromír bledl, v hlavû mu huãelo, oãi zastfiel ãern˘ závoj. Cítil, Ïe omdlí. TouÏil po jediném, po tro‰ce vzduchu. Kdyby se tak mohl nadechnout!

Vratislav postfiehl, Ïe se za ním rozletûly dvefie a kdosi vbûhl dovnitfi. Bylo mu to v‰ak jedno. Svíral bratrovo hrdlo a v jeho hlavû znûla jediná my‰lenka: „Zabij! Zabij!“ „Hned toho nechte,“ usly‰el za sebou otcÛv hlas. „Vratislave, pusÈ ho!“ Vzápûtí se ozvalo naléhavûji: „Já, kníÏe, ti porouãím!“ Ani teì neposlechl. I kdyby chtûl, nemohl. Byl ochromen˘ vztekem a ruce ho neposlouchaly.

24

Bfietislav ve spl˘vavé plátûné noãní ko‰ili, která jeho stárnoucí postavû zdaleka nesk˘tala dÛstojnost kníÏete, se rozhlédl. Pak s rozhodností panovníka chytil do ruky tûÏkou dfievûnou stolici, která stála vedle dvefií. Udefiil Vratislava do hlavy.

Na chvíli jako by se zastavil ãas. Vratislav dál svíral bratrovo hrdlo, ale pak se zlomil v pase a ruce uvolnily smrtící stisk. S tûÏk˘m Ïuchnutím se svalil na podlahu. Vedle se zhroutil bled˘ Jaromír. S krÛpûjemi potu na ãele tûÏce lapal po vzduchu.

Teprve v tu chvíli dorazili vojáci, ktefií drÏeli v paláci stráÏ. Bfietislav je sice nepokáral, ale zapamatoval si jejich liknavost. „Zavfiete oba do vûzení. KaÏdého zvlá‰È,“ nafiídil. Pak se otoãil a vrátil se do své loÏnice.

Chtûlo se mu spát. Netu‰il a ani tu‰it nemohl, Ïe právû tato ‰arvátka znemoÏní v budoucnosti dohodu obou bratrÛ a dokonce ohrozí ãesk˘ stát.

Veãefie v pfiedveãer Narození Pánû nebyla nijak veselá. Jedin˘, kdo z toho mohl mít radost, byl praÏsk˘ biskup ·ebífi. V pfiedchozích letech napomínal kníÏete, aby Vánoce svûtil s pokorou kfiesÈana, postil se a myslel spí‰e na du‰i neÏ na své tûlo. Tak to v âechách hlásala církev.

Vût‰inou bez odezvy.

Nejen bohatí, ale i chudobní pofiádali na Vánoce okázalé hostiny, rozmafiilé úmûrnû mnoÏství stfiíbrÀákÛ, které bûhem roku nashromáÏdili v truhlicích. Na venkovû i ve mûstech se konaly rozpustilé prÛvody vánoãních masek s doprovodem hudebníkÛ. âas zimního slunovratu, kdy konãil jeden rok a zaãínal druh˘, se uctíval od pradávna.

Bylo tûÏké vym˘tit pohanské zvyky zdûdûné po pfiedcích. Zvlá‰tû proto, Ïe byly mnohem zábavnûj‰í neÏ nudná kfiesÈanská liturgie. „Je to smutné,“ káravû pokyvoval hlavou biskup ·ebífi, „kdyÏ si lid libuje v oplzlostech, místo aby ãinil pokání.“ Pfiitom spokojenû pfieÏvykoval mastn˘mi ústy ‰Èavnatou peãeni a zapíjel ji dobr˘m vínem, dovezen˘m aÏ z Por˘ní. Byl prost˘m muÏem a zvykl si, Ïe jeho kfiesÈanské snaÏení je marné. Nijak si tím nekazil náladu. Miloval dobré jídlo, proti nûmuÏ v kázáních brojil. Pokud si v‰ak v‰ichni pochutnávali, byl by blázen, aby si odpíral pozemské radosti.

KníÏe Bfietislav se od rána zab˘val rvaãkou sv˘ch synÛ. Vyslechl je, pak i Katefiinu. Poobûdval pouze s Jitkou a odpoledne nav‰tívil ve vûzení Vratislava a Jaromíra. Rozprava s nimi byla dlouhá a stráÏe u vcho25

du k podzemním kobkám dokonce sly‰ely, Ïe cosi vztekle kfiiãel. Teprve pfied veãefií je pfiimûl pfiistoupit na jeho rozhodnutí. Celá rodina se mohla sejít, aby vzdala dík odcházejícímu roku a oslavila pfiíchod nového.

Vratislav sedûl u bohatû prostfieného stolu vedle matky Jitky. Zde bylo místo vyhrazené pro druhorozeného syna. Z druhé strany usedla Katefiina. Vratislav se na ni ani nepodíval. Pfiimhoufien˘ma oãima pfiehlédl dlouh˘ dubov˘ stÛl a na okamÏik se zastavil na vzdáleném konci. Úplnû vzadu, aÏ za biskupem ·ebífiem a v˘znamn˘mi velmoÏi, sedûl se sklopenou hlavou Jaromír.

Bfietislav vstal a ti‰e se pomodlil Otãená‰, jak se na kfiesÈana slu‰elo.

Pfies pokroãil˘ vûk, bylo mu více neÏ padesát let, stál s hrdû vzpfiímenou hlavou. Byl urostl˘, odûn˘ do zeleného spl˘vavého ‰atu s orlicemi, vy‰it˘mi zlat˘m dracounem. Na hlavû mûl ãelenku ze stfiíbrného plechu. Na jejím obvodu byly zobrazeny v˘jevy z dobytí polského Hnûzdna, jeho nejslavnûj‰í vojenské v˘pravy. „Moji milí,“ zaãal pevn˘m hlasem, „jsem rád, Ïe se opût scházíme v míru u spoleãné tabule, abychom vzdali hold narození Pánû a stvrdili lásku, jíÏ k sobû chováme. Nemusím vám pfiipomínat, Ïe se mÛj pozemsk˘ ãas pomalu nachyluje. Jako kníÏe a otec touÏím, abyste Ïili ve vzájemné lásce i po mé smrti. Proto jsem se rozhodl svolat na léto snûm pfiedních muÏÛ zemû, abych urãil svého nástupce. Ale neÏ k tomu dojde, chtûl bych se vûnovat i nesmrtelné du‰i.“ Bfietislav se na chvíli odmlãel. V rozporu s pokorou ve svém hlase si hosty u stolu pfiísnû mûfiil. Upil ze skvostnû zdobeného zlaceného poháru a pokraãoval. „BÛh mne obdafiil pûti syny a vysly‰el mé prosby, abych mûl dûdice. Proto je myslím správné vzdát mu dík a rozdûlit se s ním o poÏehnání, jehoÏ se mi dostalo.“ Biskup ·ebífi se lehce zamraãil, protoÏe vÛbec netu‰il, co má kníÏe na mysli. Jako praÏsk˘ biskup a hlava ãeské diecéze by mûl vûdût o rozhodnutích, t˘kajících se církve. Byl v‰ak zvykl˘, Ïe se s ním Bfietislav radil zfiídka. Nemûlo cenu bojovat o nûco, co bylo stejnû pfiedem ztracené. „MÛj syn Jaromír touÏí po duchovním Ïivotû,“ pokraãoval kníÏe, s pohledem pfiísnû upfien˘m na konec stolu, kde se choulil ne‰Èastn˘ mladík. „Proto jsem se rozhodl poslat ho na studia do Magdeburku, aby získal vzdûlání a mohl b˘t vysvûcen na knûze. Chci, aby se stal 26

platn˘m sluÏebníkem církve. KaÏd˘ otec se tûÏko vzdává milovaného syna, ale kdo by podobnou obûÈ ve prospûch Boha neuãinil?“ V hodovní síni panovalo napjaté ticho. V‰ichni vûdûli o noãní události a pfies laskavá slova rozumûli, co kníÏe fiíkal. Bfietislav Jaromíra vydûdil. I v pfiípadû, Ïe by jeho star‰í bratfii zemfieli, ztrácel následnické právo. Jakmile bude vysvûcen na knûze, nebyla cesta zpátky.

Bfietislav skonãil napomenutím, aby v‰ichni milovali Boha a ctili kníÏete a ãeskou zemi. „Pfii m‰i b˘vá zvykem odpou‰tût viníkÛm. Proto mi v tento svat˘ den napadlo odpustit si rovnûÏ, co jsme si navzájem ‰patného udûlali. Polibte na znamení usmífiení své sousedy!“ Vratislav se otoãil k matce. Ale Katefiinina ruka se mu ovinula kolem krku. I kdyÏ byla drobná, donutila ho obrátit se. Od noãního zápasu s ní nepromluvil. Jako by nebyla. Její hluboké ãerné oãi se vpíjely do jeho. Mlãela, pfiiblíÏila rty k jeho ústÛm a ãekala.

Vratislavem zmítala nejistota. Vá‰nivá láska k té kfiehké ãernovlásce zápasila s uraÏenou hrdostí, vztekem a pocitem poníÏení. Mûl její obliãej jen nûkolik palcÛ od svého a cítil její dech. Rozum mu fiíkal: „OdpusÈ jí, vÏdyÈ ji donutil násilím!“, ale srdce protestovalo: „Dot˘kaly se jí cizí ruce. Na místech, která jsou urãena jen pro tebe!“ Na dnû ãern˘ch oãí jako by v rychlém sledu ãetl v‰e krásné, co s ní zaÏil.

Ani nevûdûl, zda to byl on ãi ona, kdo udûlal rozhodující pohyb. Rty se spojily v dlouhém polibku. Katefiina se rozplakala a Vratislav cítil, jako by praskla slupka, která mu vûznila srdce. Vrátila se mu radost ze Ïivota.

Po veãefii, kdyÏ uÏ v celém paláci panoval klid, objevila se ve spoleãné loÏnici Spytihnûvova manÏelka Ida. Vklouzla pod pfiikr˘vku a pfiitiskla se k manÏelovu svalnatému tûlu. Vá‰nivû se objali a dlouze políbili. Pak se rychle s nedoãkavostí mládí pomilovali. KdyÏ se zmítající tûla oddûlila a uklidnil se dech, poloÏila se na záda a rozmarnû se protáhla. Uchopila Spytihnûvovu dlaÀ a poloÏila si ji na nahé bfiicho. Plav˘, fiídce porostl˘ klín ostfie v noãním ‰eru kontrastoval s bíl˘m ‰tíhl˘m tûlem. „Cítí‰, Spytihnûve?“ optala se ti‰e. „Je tvÛj a ãeká na tebe!“ Prudce se posadil a skoro nevûfiícnû vytfie‰til oãi. „Chce‰ fiíci, Ïe...“ Vzru‰ením nedokázal vûtu dokonãit. „Ano. âekám dítû. Tvé dítû. Bude‰ otcem, mÛj kníÏe!“ Spytihnûv ji nûÏnû objal a znovu, tentokrát velice opatrnû políbil.

27

„Ty blázínku,“ smála se Ida. „Takhle opatrn˘ zatím b˘t nemusí‰.

Je‰tû má nejménû pÛl roku ãas.“ Pak zváÏnûla. „Pamatuj si, tvoje dítû bude kníÏetem! Nikdo jin˘!“ „VÏdyÈ je‰tû nejsem kníÏetem ani já,“ bránil se chabû Spytihnûv. „Otec Bfietislav je zatím Ïiv a chvála Bohu zdráv!“ „Ale vûãnû nebude,“ opáãila tvrdû Ida. „Dobfie ví‰, Ïe chce, aby právo vládnout pfiipadlo v pfiípadû tvé smrti bratrÛm. Nikoli tv˘m synÛm.

Tomu musí‰ zabránit!“ Spytihnûv se nespokojenû o‰il. Nerad se k tomu vracel, i kdyÏ o tom s Idou mluvil jiÏ mnohokrát. Ani on s otcem nesouhlasil, ale co mohl dûlat? KníÏe nemínil o sv˘ch pfiedstavách diskutovat, protoÏe rozhodl. Spytihnûv v‰ak nechtûl Ïenu rozãilovat, zvlá‰tû teì, kdyÏ nosila pod srdcem jeho první dítû. Hnûv dokázal otrávit krev. Ida bude muset odpoãívat, aby se dítû narodilo zdravé. KéÏ by to byl syn!

Obejmul ji, políbil a za‰eptal vá‰nivû: „Slibuji, Ïe na‰e dûti nebudou muset ustupovat m˘m bratrÛm. O to se postarám. Ale kdyÏ fiíká‰, Ïe máme je‰tû ‰est mûsícÛ ãasu, mohli bychom se tfieba je‰tû jednou...?“ Ida, rozechvûlá ‰tûstím a pocitem moci, se mu znovu oddala.

4. KAPITOLA

Ranní slunce se je‰tû krãilo nízko nad obzorem, pfiesto v‰ak jiÏ bylo cítit horko, které stoupalo z vyprahlé zemû. Do letního dne se probouzela i m˘tina, obklopená hradbou listnat˘ch stromÛ. Za jedním z prÛsekÛ byly v dálce vidût palisády ãáslavského hradi‰tû.

Kolem m˘tiny i v lese panoval ãil˘ ruch. V‰ude se hemÏili muÏi v lehk˘ch plátûn˘ch odûvech. Káceli stromy a s pomocí volsk˘ch potahÛ je stahovali na m˘tinu, kde z neotesan˘ch klád stloukali prosté lavice a stoly. Rozestavûli je volnû na travnatou plochu, kam se jen dalo. Pod rozloÏit˘m dubem stloukali tesafii masivní pódium z hrubû otesan˘ch trámÛ. Aby zdÛraznili rozdíl mezi ním a obyãejn˘mi lavicemi, poloÏili na nûj vybledlé hnûdavé sukno. Nad pódiem vztyãili rud˘ baldach˘n. Nakonec postavili do stfiedu kníÏecí stolec z tmavého dfieva se stfiíbrn˘m kováním a vedle druh˘, o nûco niωí pro knûÏnu.

28

Po obou stranách rozmístili niωí stolice, pfies nûÏ bylo pfiehozené ãervené sukno. „Je‰tû pfiiveìte heroldy!“ nafiizoval star‰í huben˘ muÏ s vyzábl˘m obliãejem a neuvûfiitelnû dlouh˘m, ‰piãat˘m nosem. Na sobû mûl tmavû modrou halenu. Tváfiil se dÛleÏitû, neboÈ pfiípravu snûmu svûfiil kníÏe jemu, komofiímu, a nikoli nûkterému ze sv˘ch synÛ. Jacek byl rodem Polák, ale Bfietislavovi slouÏil od mládí. „Pfiech se opil,“ hlásil ud˘chanû jeden z pomocníkÛ. „Potrestám ho aÏ pak,“ rozhodl komofií. „Pfiiveì nûkoho jiného, aÈ si vezme kníÏecí praporec. Ale hlavnû, aÈ uÏ se postaví, kam jsem urãil!“ NeÏ bylo pódium dokonãeno, pfiipochodovali vojáci. Pfies hrubé haleny si navlékli drátûné ko‰ile, lesknoucí se tukem, jímÏ se cídily. Na hlavách mûli ‰piãaté pfiilby s kfiíÏem, kter˘ vybíhal nad ãelem a kryl nos. KaÏd˘ voják nesl ováln˘ ‰tít a dlouhé kopí, na jehoÏ konci byl praporec s orlicí.

Také se zaãali objevovat první hosté. Ti chud‰í sami nebo jen s jedním ãi dvûma sluÏebníky. ZámoÏnûj‰í ãlenové kníÏecí druÏiny pfiijíÏdûli s poãetn˘m doprovodem. Jejich sluÏebníci vyluzovali pomocí ploch˘ch trub nejroztodivnûj‰í kakofonie zvukÛ, jeÏ mûly b˘t slavnostními fanfárami, ohla‰ujícími pfiíjezd pánÛ. Jiní tfiímali praporce s rodov˘mi znaky.

M˘tinou se rozléhaly hlasy, rÏání koní, kfiik, zvonûní podkov i fiinãení kovu. V‰e se slévalo ve smûs nepopsatelného hluku.

Slunce jiÏ vystoupilo vysoko na oblohu a nemilosrdnû pálilo, kdyÏ se na m˘tinû objevil voják s kníÏecím praporcem. V‰echno ztichlo a rozpt˘lené hlouãky se natûsnaly k cestû, kde se utvofiil ‰palír. Lidé poklekli s hlavami pokornû sklonûn˘mi na prsa, ov‰em s oãima dychtivû obrácen˘ma vzhÛru, aby jim nic z té zajímavé podívané neuniklo.

KníÏe Bfietislav jel na statném ryzákovi. Doprovázela ho knûÏna Jitka a ãtyfii synové. Chybûl Jaromír, kter˘ musel odcestovat ze zemû. „Jak zestárl,“ povzdechl si DrÏislav Drslavic. „KdyÏ jsem ho vidûl naposledy, vypadal jako mladík, ale teì...“ zavrtûl starostlivû hlavou.

Obával se, co bude po Bfietislavovû smrti. KdyÏ nemûl kníÏe potomka, bylo to zlé. Ale kdyÏ jich mûl hodnû, bylo to je‰tû hor‰í.

Bfietislav se usadil na kníÏecím stolci a pak vyzval biskupa ·ebífie, aby v‰em poÏehnal. Usmûvav˘ biskup se ujal povinnosti s fiemeslnou zruãností. ProtoÏe pálilo slunce a jazyk se lepil Ïízní na patro, oddrmolil modlitbu rychle.

29

V dálce pomalu doznívalo hfimotné amen, vroucnû vyslovené stovkami hrdel. Pak zavládlo ticho a zraky v‰ech se obrátily na kníÏete.

Bfietislav nespûchal. Ti, jejichÏ podporu na snûmu potfieboval, pfiesnû vûdûli, o ãem se bude jednat a jak˘ názor mají hájit. Na ostatních mu nijak zvlá‰tû nezáleÏelo. Nebyli dÛleÏití.

Uchopil stfiíbrn˘ pohár, komofií Jacek zvedl hlinûn˘ dÏbán a naplnil ho. KníÏe upil vína mí‰eného s chladivou vodou a teprve pak zaãal hovofiit. „Bojím se, aby se po mé smrti zemû neroz‰tûpila malichern˘mi hádkami. Proto jsem se rozhodl urãit, kdo má vládnout, aÏ si mne BÛh povolá k sobû. M˘m nástupcem bude mÛj nejstar‰í syn Spytihnûv!“ Bfietislav se pfiísnû rozhlédl a jeho pohled na chvíli spoãinul na hlouãku moravsk˘ch velmoÏÛ. Pak se obrátil ke sv˘m dûtem a mnohem laskavûj‰ím tónem pokraãoval: „Nebylo by dobré, aby mlad‰í sourozenci Ïili z milosti nejstar‰ího bratra. Proto kaÏd˘ mÛj syn obdrÏí na Moravû vlastní panství, které mu zajistí dÛstojnost a obÏivu. Tam bude vládnout jako kníÏe, ale jinak se musí ve v‰em podfiídit kníÏeti Spytihnûvovi. Vratislav obdrÏí Olomouc, Konrád Brno a Ota Znojmo. Moravské údûly ale vÏdy zÛstanou souãástí ãeského kníÏectví. To si dobfie pamatujte, protoÏe to je moje vÛle!“ Bfietislav se odmlãel. Teprve po hodné chvíli pokraãoval. „Kromû to si pfieji, aby v ãeském kníÏectví vládl vÏdy nejstar‰í muÏ z mého rodu. Po mé smrti nesmûjí vzniknout malicherné hádky a rozmí‰ky. AÈ se nikdo neopováÏí myslet ãi dokonce jednat jinak! Nástupcem bude mÛj nejstar‰í syn Spytihnûv. Po jeho smrti pfievezme vládu Vratislav.

Pokud by uÏ nebyl mezi Ïiv˘mi, bude vládnout Konrád a po nûm Ota. Teprve aÏ nebude Ïít Ïádn˘ z m˘ch synÛ, mají právo usednout na pfiemyslovsk˘ stolec moji vnuci! V pofiadí podle svého vûku!“ I kdyÏ Bfietislavovi ‰edivûla hlava a postavu oh˘balo stáfií, byl stále je‰tû kníÏetem, jemuÏ nebylo radno odporovat. KdyÏ domluvil, pokynul rukou na znamení, Ïe oãekává souhlas snûmu. Spytihnûv sedûl na ãestném místû po otcovû pravici. Záfiil spokojeností a p˘chou, jiÏ se ani nesnaÏil zakr˘t. Vratislav ho znal a vûdûl, co se mu honí hlavou.

Nebyly to vzne‰ené pfiedstavy o povznesení zemû, ale seznam lidí, ktefií budou pykat, aÏ se ujme vlády. Byl si jist˘, Ïe jiÏ nyní bratr pfiem˘‰lel, jaká by to byla ‰koda nechat Moravu sourozencÛm.

Ucítil jemn˘ dotyk matãiny ruky. Asi pfied mûsícem se mu svûfiila s plánem, s nímÏ chtûla na snûmu vystoupit. Vratislav ji od nûho zra30

zoval, ale matka byla pfiesvûdãená, Ïe je dobr˘. Jak fiíkala, stejnû jí nic jiného nezb˘valo. Ve sv˘ch pfiedstavách o rozdûlení údûlÛ po své smrti zapomnûl Bfietislav na jednu dÛleÏitou osobu – na ni. Rozhlédla se po shromáÏdûn˘ch velmoÏích, aby se ujistila, Ïe tu jsou v‰ichni, ktefií slíbili stát pfii ní.

Vzne‰en˘m gestem ruky si zjednala pozornost. Bfietislav se na ni udivenû otoãil a lehce se zachmufiil, neboÈ pochopil, Ïe se postaví proti nûmu. „Stárnu,“ mihlo se mu hlavou. „Mûl jsem to pfiedpokládat. Nu, alespoÀ uvidím, kdo mi zÛstal vûrn˘!“ KnûÏna si uhladila brokátov˘ ‰at a do‰la na kraj pódia. Na rozdíl od Bfietislava mluvila chvatnû, ale stejnû rozhodnû. „Není zvykem, aby vládu pfiebíral bez v˘hrady jeden ze synÛ, pokud je jeho matka Ïivá a mÛÏe se na vládû podílet. Kolikrát v minulosti stály pfiemyslovské knûÏny proti nepfiátelÛm a vÏdy dokázaly uhájit zájmy této poÏehnané zemû. ZvaÏte proto, urození muÏové, co vzne‰en˘ kníÏe navrhuje. Popírá v‰echno, co dosud platilo. Místo aby vládl nejschopnûj‰í muÏ pfiemyslovského rodu, má vládnout nejstar‰í.

MÛj milovan˘ choÈ nemá bratry, nemá ani synovce, takÏe volba se mÛÏe zdát jasná. Ale co to mÛÏe pfiinést v budoucnosti? Co kdyÏ bude nejstar‰í muÏ pfiemyslovského rodu chrom˘, zbabûl˘ a senilní? Stanovení nástupnického pofiadí vás zbavuje moÏnosti vybírat nejlep‰ího kníÏete. Nevzdávejte se starobylého práva svobodnû volit, jak to dûlali va‰i otcové a dûdové!“ KnûÏna Jitka se vrátila na svÛj stolec a trochu nervóznû se rozhlíÏela. Pohledem vyz˘vala své vûrné. JenÏe zaãít se nechtûlo nikomu.

Bfietislav sedûl pohodlnû na kníÏecím stolci a s pobaven˘m úsmûvem upíjel mí‰ené víno, které v parním letním dnu tak bájeãnû chutnalo. Staãil nepatrn˘ pohyb oãí, aby jeho dÛvûrníci Bfienûk a Smil pochopili.

Loudavû se vydali k hlouãku bavorsk˘ch velmoÏÛ, ktefií do âech pfii‰li s Jitkou. Bûhem let tu zdomácnûli. OÏenili se s místními Ïenami, hovofiili ãesky a ve válkách bojovali po boku s domácími rody. Pfiesto zÛstali cizinci a âe‰i je neradi pfiijímali mezi sebe. Nebylo v tom vlastenectví. DÛvod byl prost˘. âím více mûl kníÏe oblíbencÛ, tím ménû pfiipadlo na ostatní pfii dûlení úfiadÛ a kofiisti.

I teì stála skupina bavorsk˘ch pánÛ stranou. Tichá, jakoby opu‰tûná.

Vût‰ina mûla pohled upfien˘ k zemi na ‰piãky ‰korní. Bfietislavovi muÏi 31

se vmísili mezi nû. „Sly‰eli jste vzne‰enou knûÏnu?“ popichoval je Bfienûk. Skoro uráÏlivû poloÏil ruku na rukojeÈ d˘ky.

Nikdo neodpovûdûl. Jen kdosi za jeho zády si hlasitû odplivl.

Bfienûk se bleskurychle otoãil, ale tváfie muÏÛ byly prázdné, bez v˘razu.

Na m˘tinû panovalo stísnûné ticho. Pak kdosi z hlouãku pánÛ BuzicÛ vykfiikl: „AÈ Ïije nበkníÏe! Sláva Bfietislavovi!“ Rychle se pfiidávali dal‰í, aÏ slávu provolávali v‰ichni úãastníci snûmu. Nûktefií s upfiímn˘m nad‰ením, jiní ze strachu. Dlouho huãela do vzdálen˘ch lesÛ ozvûna: „Sláva Bfietislavovi!“ KdyÏ kfiik utichl, obrátil se Bfietislav ke své Ïenû a pfiátelsky, skoro shovívavû se usmál. Mohl by jí ukázat svou moc, ale proã by to dûlal?

VÏdyÈ prosadil svou. Mûl Jitku rád a za léta spoleãného Ïivota si zvykl na její tvrdohlavost. „Vidûla jsi sama, knûÏno Jitko, Ïe nikdo z pfiítomn˘ch nezvedl hlas, aby tû podpofiil. Zemsk˘ snûm souhlasí, Ïe je tfieba dát ãeskému kníÏectví jistotu. Nic neoslabí zemi tolik, jako boj mezi pfiíbuzn˘mi o vládu. Pokud by se kníÏe volil, urãitû by k hádkám do‰lo. BÛh budiÏ pochválen, nic takového uÏ ãeskému kníÏectví nehrozí.“ KnûÏna byla bledá, ale i ona se dokázala ovládat. Chabû se usmála a nesly‰nû ‰pitla: „KéÏ je tomu tak!“ Vratislavovi bylo matky líto a v duchu jí vyãítal zoufalou neobratnost. Copak takhle je moÏné s Bfietislavem bojovat? To si skuteãnû myslela, Ïe ji snûm podpofií?

V tu chvíli se vztyãil Spytihnûv. Snûm potvrdil, co mu otec jiÏ dlouhou dobu sliboval. Stane se ãesk˘m kníÏetem. Pichlav˘ma oãima se zahledûl k hlouãku bavorsk˘ch velmoÏÛ a pronesl hrubou, nepfiíli‰ chytrou v˘hruÏku v‰em, ktefií se mu budou protivit.

Vratislav dostal vztek a krev se mu vehnala do tváfií, protoÏe SpytihnûvÛv neomalen˘ útok byl zbyteãn˘. Vefiejnû urazil matku. Ani Bfietislavovi nebyl vhod. KdyÏ Spytihnûv skonãil, pfiísnû ho napomenul: „Já mám právo rozhodovat, kdo má b˘t potrestán a komu bude odpu‰tûno! Aã nerad, musím ti pfiipomenout, Ïe kníÏetem jsem stále je‰tû já, Spytihnûve!“ Vratislav otci rozumûl a z jeho hlasu vycítil, Ïe snad poprvé zapochyboval o správnosti své volby. „KníÏe stárne,“ uvûdomil si s nostalgií. Krásná doba klidu, bedlivû stfieÏeného otcem, se blíÏila ke konci.

32

Teprve za soumraku snûm skonãil a Pfiemyslovci se vydali za svitu louãí k ãáslavskému hradu, kde chtûli pfienocovat.

Vratislav jel mlãky. Ani si nev‰iml, kdy ho dohnal Konrád. Byl urostlej‰í neÏ Vratislav, i kdyÏ byl mlad‰í. Mûl uhlazené chování a byl mimofiádnû vzdûlan˘. Nûkdy se rád pfiedvádûl a tváfiil se pfiemoudfiele.

Vratislav ho mûl pfiesto rád, i kdyÏ si uvûdomoval, Ïe Konrád má nejradûji sám sebe. „Tak co tomu fiíká‰?“ nadhodil Konrád polohlasnû. „VÛbec se mi to nelíbí. Zvlá‰È to, Ïe otec upírá práva na‰í matce.“ „Ví‰, Ïe o ni nejde. Otec chce omezit vliv bavorsk˘ch velmoÏÛ. Copak na‰i nereptají, Ïe cizinci dostávají pfiíli‰ velké majetky?“ „Jako by ãe‰tí páni pfiicházeli zkrátka! Otec nedûlá dobfie. Chce dát Spytihnûvovi pfiíli‰ moci. To mÛÏe dopadnout ‰patnû, znበna‰eho milovaného brata,“ trochu u‰tûpaãnû si r˘pl Vratislav. „Souhlasím. UÏ jsem o tom hovofiil s Otou,“ pokraãoval skoro ‰eptem Konrád. „Navrhuji, abychom si my tfii slíbili, Ïe budeme stát pfii sobû, pokud by nám hrozilo nebezpeãí!“ „Bratfii by mûli vÏdycky stát pfii sobû,“ opatrnû souhlasil Vratislav.

Nikdy by od Konráda neãekal takové kroky, byly mu dokonce trochu podezfielé. Tak stateãn˘ jeho bratr neb˘val. „Vratislave,“ naléhal netrpûlivû Konrád, „dobfie ví‰, o kom mluvím. ¤eknu to jasnû. Pokud by chtûl Spytihnûv nûkomu z nás tfií u‰kodit, zbylí dva se postaví na jeho stranu. Jedinû tak udrÏíme údûly, které nám dneska otec daroval.“ Po chvíli váhání dodal: „Nehledej v tom Ïádn˘ úskok nebo lest. Je to ãistû rozumová úvaha. Já Spytihnûvovi nevûfiím, stejnû jako ty. Je pûkné dostat údûl na Moravû. JenÏe co dál? KníÏectví jsme získali snadno. Ale je‰tû snadnûji o nû mÛÏeme po otcovû smrti pfiijít. Co pak?“ Vratislav dlouho nepfiem˘‰lel. Co mohl spojenectvím ztratit? Dobfie vûdûl, Ïe po otcovû smrti bude pro Spytihnûva hlavním nepfiítelem on. Proto mohla b˘t kaÏdá podpora dobrá. I kdyÏ nepfiedpokládal, Ïe by jeho mlad‰í sourozenci mohli b˘t závaÏím, které vyrovná pomûr sil mezi ním a Spytihnûvem. „MÛj milovan˘ bratfie,“ odpovûdûl ti‰e Vratislav s pohledem upfien˘m do Konrádov˘ch oãí, „bratfii by mûli stát pfii sobû vÏdy a za kaÏd˘ch okolností. Pokud by se Spytihnûv zachoval hanebnû, jak naznaãuje‰, pak mÛÏe‰ s mou podporou poãítat. Stejnû i Ota. Ale teì mluvme o nûãem jiném. AÈ není ostatním podezfielé, co si ‰eptáme.“ 33

5. KAPITOLA

Brána chrudimského hradu ze siln˘ch neotesan˘ch klád hluãnû zapadla za posledním jezdcem druÏiny. KníÏete Bfietislava doprovázela témûfi stovka jezdcÛ, nejen ostfiílení bojovníci, ale i mladíci. Mífiili na Moravu, kde se shromaÏìovaly vojenské síly k útoku proti uherskému království.

Na zasnûÏeném nádvofií nebylo skoro k hnutí. MuÏi rychle sesedali, sundavali sedla a je‰tû zpocené konû hfiebelcovali a odvádûli do stájí.

Bfietislav se na zem spí‰e svalil neÏ seskoãil. Brzy ráno, kdyÏ s druÏinou vyjíÏdûl z PraÏského hradu, se cítil v˘teãnû. Ale bûhem dne mu tûlem stfiídavû probíhala horkost a pak zase zimnice. K veãeru se to je‰tû zhor‰ilo a byl rád, Ïe dorazili do chrudimského hradu.

Opfiel se o rámû starého komofiího Jacka a s jeho pomocí se vyãerpanû potácel do loÏnice. Je‰tû nedo‰el ani do poloviny schodi‰tû, kdyÏ ucítil na levé stranû hrudi nesnesitelnou bolest. Jako by uvnitfi tûla cosi hofielo a praskalo. Bodavé jehliãky vystfielovaly do obou paÏí a také vzhÛru do hlavy. V‰echno se s ním toãilo a najednou se propadl do ãerné tmy.

K vûdomí se probral asi za pÛl hodiny. SluÏebníci ho zatím vysvlékli ze zbroje a odstrojili. LeÏel v komnatû ozáfiené desítkami louãí. Kde jen byla píì volného místa, stáli ti‰e ãlenové jeho druÏiny a vojáci z posádky.

U loÏe kleãel neznám˘ muÏ v ãerném plá‰ti a pou‰tûl Bfietislavovi z levé paÏe Ïilou. KníÏe cítil, Ïe se mu ulevilo. Tlak v hrudi slábl a mihotav˘ krouÏící svût se uklidnil. „Co, co se mi stalo?“ zajíkl se. „Pít, dejte mi napít!“ „Srdce, milostiv˘ kníÏe,“ sklonil hlavu muÏ v ãerném. „Velice lituji, ale teì pít nesmíte!“ „Ty jsi kdo, Ïe porouãí‰ svému kníÏeti,“ chtûl zostra kfiiknout Bfietislav, ale slabost byla rázem zpátky. V hrudi opût zaãal rej bolestiv˘ch jehel. „¤íkají mi Petr Ranhojiã. Kdyby tu byl nûkdo zku‰enûj‰í, moÏná by umûl pomoci lépe neÏ já. Obávám se, mÛj kníÏe, Ïe je tfieba oãistit du‰i a pfiipravit se na pouÈ k Nejvy‰‰ímu!“ 34

Bfietislav chtûl odporovat, ale cosi mu napovídalo, Ïe tenhle muÏ nemluví do vûtru. I pfies ranhojiãovu skromnost bylo zfiejmé, Ïe fiemeslu rozumí. KníÏe zavfiel oãi a snaÏil se uvaÏovat rozumnû. Nebyl na takovou situaci pfiipraven˘. Poãítal, Ïe jednou zemfie. Ale vÛbec ho nenapadlo, Ïe takhle brzy. Brzy? Bylo mu více neÏ padesát let. Jen málo jeho pfiátel z mládí je‰tû Ïilo. Vládl více neÏ dvû desítky let. Bylo to málo?

TûÏce otevfiel oãi a rozhlédl se po místnosti. Ve tváfiích kolem vidûl zvûdavost, úãast, strach. Ale aÈ se snaÏil, nikde nena‰el lítost. „Proboha,“ napadlo ho, „to jsem byl tak ‰patn˘ kníÏe?“ Zavolal komofiího, aby mu pomohl posadit se. Jacek podloÏil jeho záda nûkolika pol‰táfii. I kdyÏ Bfietislav cítil, Ïe to není pro jeho tûlo nejlep‰í, nechtûl umírat vleÏe.

TûÏce polkl, sebral poslední síly a zaãal hovofiit: „PonûvadÏ mû volá osud, chci zopakovat svou vÛli. Jak víte, BÛh mi dal pût synÛ.

Je bohuÏel pravda, Ïe od stvofiení svûta je bratrská láska vzácností.

Vezmûte si Ábela a Kaina. Nebo abych nechodil daleko, moje dûdy Boleslava a Václava. Proto si umíte pfiedstavit, co by mohlo zpÛsobit pût bratrÛ! Vûfite, o nic se rodiãe nestrachují tolik, jako o své syny!“ Bfietislav tûÏce polkl a na chvíli se odmlãel. „Proto nafiizuji, abyste po mé smrti nepfiipustili hádky. Zapfiísahám vás pfii Bohu v‰emohoucím, abyste na kníÏecí stolec dosadili Spytihnûva. Je to má poslední vÛle! Pokud nebude v této zemi vládnout jedin˘ kníÏe, hrozí nejlep‰ím muÏÛm smrt a prostému lidu bída.“ KdyÏ dofiekl, rozhlédl se a s uspokojením ãetl ve tváfiích úãinek sv˘ch slov. I ti, ktefií snad je‰tû váhali, pfiijali za své pfiíkaz kníÏete. Poslední vÛle umírajícího byla svatá!

Dav muÏÛ se zavlnil a ke kníÏecímu loÏi se prodral korpulentní muÏ s vyholenou hlavou, v hnûdém plá‰ti a s masivním kfiíÏem v ruce. Místní kaplan. Komofií Jacek s jeho pomocí v‰echny vyhnal, aby se umírající mohl vyzpovídat.

K ránu kníÏe Bfietislav zemfiel.

Vratislava zastihl poãátek roku poblíÏ Olomouce. KníÏe mu svûfiil velení zemské hotovosti proti Uhrám. JiÏ fiadu let mûl Vratislav na starosti vojenské záleÏitosti. Spytihnûva si otec nechával po svém boku, aby ho zasvûtil do správy zemû.

35