Naděje s bukovými křídly
Moravská Bastei MOBA, s. r. o. Brno 2021
Naděje s bukovými křídly Jan Skácel
NOVÉMU RÁNU ROŽNEM SVÍCI JE NEZNÁMÉ A NEMÁ TVÁŘE JAK ANDĚL V DŘEVU LÍPY SPÍCÍ A ČEKAJÍCÍ NA ŘEZBÁŘE NĚKDY SE ANDĚL NA NÁS HNĚVÁ ANDĚLA MÁME KAŽDÝ SVÉHO A NADĚJE MÁ Z BUKU KŘÍDLA A SRDCE Z DŘEVA LIPOVÉHO
Chyba broskví
1
velbloud je bloud jenž bloudí tam kde je nouze o jabloně pro velblouďátko hledá žízeň hedvábnou hlavu k zemi kloně
2
je slyšet vůni stůně růže a vítr usnul znaven v seně měsíček jako malé slůně po nebi chodí obráceně
11
3
mýval je medvídek co míval ale už nemívá a sami víme jen málo bez větrných mlýnů nebyl by vítr někdo nad včelami
4
veverka pro ni oříšky nastřádal les za celé léto a přijde zima doba je to kdy hlad se šplhá do výšky
12
5
taková pravda celá v hlíně až po kolena bez hnutí dům postavený na mizině a krutá hrdla labutí
6
básníci zelení a vraní ptají se za nás kde je vina pak usínají rozedraní na tvrdém loži z psího vína
13
7
pštros nelétá spíš běhá po dvou a na sahaře kdepak kra to radši rovně tady chodbou a potom vpravo do dvora
8
světlušky mají lucerničky a křesadélka když je tma vykřešou jiskru posvítí nám a tma je často tma nás má
14
9
v lakomé dálce stáda koní je tolik dávno vítr zlo ohýbá k zemi našel v trávě podkovu chromé železo
10
je ticho pták je v hrdle smyčka a poté zpěv a zalknutí a klíček kterým klíčí zrno a lidé na klíč zamknutí
15
11
když pláče slon je slza velká jak malý rybník na něm plave docela smutná vodní slípka a potáplice naříkavé
12
od rána v polích pětpenězí pak padne soumrak to si chystá křepelka onen stříbrňáček za který jidáš zradil krista
16
13
až se budou pásti s ovečkami vlci naplní se pane marná vůle tvá v cizí zemi žila smutná zahynula nešťastná ta hlava ježkova
14
nevíme nevíš nikdo neví neptej se kam už není kdy za tebou kráčí eurydiké a nesmíš ohlédnout se jdi
17
15
a člověk za ním jiný hlad chodí a bere za rameno a chraň se vědět jeho jméno a chraň se z křoví zavolat
16
okolo kulatého stolu v domě kde nikdo nebydlí do smrti budou sedět spolu bez oken slov a bez židlí
18
17
skončilo vše a všechno ještě zbývá jak tenkrát v ráji znovu osloví milence had je studený a němý a poskvrněný slovem o krvi
18
lidé se berou pro ticho které je slyšet jenom ve dvou jinak to ticho neunesou jinak je ticho přemůže
19
19
zlomeným ouškem jehly ztracené ve stohu sena děti uslyší na dvoře žháře a potom tu úzkost tu v pelíšku tam uvnitř u myší
20
příslušnost této tmy je jiná za vápnem bílé patníky a jsem tak úpěnlivý jak jen slitování bývá a zimní smlouva noci se sněhem
20
21
a ku podivu moře voní senem pane amundsene kdy se vrátíte
22
na líci bývá vyražena panna v své nevinnosti zastupuje stát a ví že chlapci nosí mince po kapsách tak blízko zděšeného pohlaví
21
23
ve vzduchu poletují jako popel ptáci a na asfaltu leží odhozené jho bezčasí tvého přespříliš je těžké a slepý překračuješ ho
24
to po svém otci zdědil všechen sníh po matce listí nepokoj a strach a rovné ticho v zanedbaných sadech a prázdná místa v černých rozsochách
22
25
je v andách velký bílý lom a na dně lomu bílé lamy a bílý klavír rozlámaný a do klavíru bije hrom
26
jsme žebráci a málo chceme a až nám někdo slovo podá tak samozřejmé jako voda do teplých krajů odejdeme
23
27
všechny rány které utrpěly domy v sousedství bezu obvázat se chce je noc a tma ve dvorech voní akát čas jako potkan hlodá v omítce
28
zabili noc a vylámali z kamenů skryté srdce tmy do rána zbyly jenom hvězdy jak oslíz chudých na nebi
24
29
vysoko letí náhle přimknou křídla s tlesknutím k hrudi kolikrát slyšel jsem ve střemhlavém letu holuba proměnit se v pád
30
noc jako vydra na klouzačce svezla se s břehu šplíchl strach a ptačím holátkům se zdálo o lasicích a o sovách
25
31
tak bez ustání opadává listí a s větrem domlouvá se neúnavně tráva den je jak slza průzračný a čistý a listí padá dál a padat nepřestává
32
dokonaný den se sklání nad vodou a hlavy koní snědl soumrak černá růže rozkvetla a prudce voní
26
33
beránek s podříznutým hrdlem kdo nasypal mu do rány růžovou sůl a kdo tak jasně lipovým zvonem vyzvání
34
za vlastní úzkost kde je nevídáno kam nedojdou kde okřídlení býci do písku močí a kde dokážeme slepotu svoji převést přes ulici
27
35
jsme znovu němí otlučená kolébka řeči nemá dno a kdo se nyní dotkne ticha rozkolébá je naprázdno
36
a přímorožci chvíle té hleděli přímo sami bozi tak přímo hledět nedovedou protože nejsou přímorozí
28
37
věci křehké přespříliš den umírá blízko střech (u hrdliček) náhle smíš bosý chodit po střepech
38
malinký jako pecka třešně vyplivnutá přímo před sebou vyrůstám znovu pro podruhé zbývám zebou ty ruce nebo nezebou
29
39
podivná zima přesně o půlnoci se rozezpívá kos jak zrnka kmínu sype se zpěv a neustává trvá jak saze u komínu
40
a ani děti nebudou nic vědět a nedoptá se kdo se na nic ptá a bude smrt na zlatém hrachu klečet a postaví nás všechny do kouta
30