Odlévání do ztraceného vosku
Moravská Bastei MOBA, s. r. o. Brno 2021
Odlévání do ztraceného vosku Jan Skácel
Čínští hrnčíři dokázali přemluviti sovu aby se stala džbánem a starý básník napsal verš: Na horských cestách dosud neprší
Kdo se vejde na housle
Píseň o olivě
Píseň je modrá a zlatá a každý máme svou zahradu o jedné olivě zahrádku getsemanskou Bolavé srdce na dlani a hosty nepozvané prsty jak paličky cimbálu hadříky obvázané A známe průzračná rána kdy smutek nevábí dálka je čistá a jasná a vítr z hedvábí Za koho je ten vítr do jakých dálek jdou lidé okolo zahrad s jedinou olivou
11
Prosba
Ach jak je krásné hnízdo vos když Sisyfos je na smrt znaven a sám se celý mění v kámen Života zarmoucená něho pověz mu něco laskavého za sebe za nás žehrej pros
12
Tichá suma básnického umění 1 /u básníků doma v kuchyni/
Někdo tu sype plachým hrdličkám zrníčka na okenní římsu té menší říká zobej neboj se napít ti nedám napít dá vám rosa A básník prosí zatím o slovo aby nebylo jak olovo o slůvko kulaté jak drobné zrnko prosa
13
2 /práce/
Na zlatých sítech mateřštiny hluchotu vlastní přesívá a do úmoru hledá slova Ta ale s hejny odletěla do neznámých a cizích míst A marná duše básníkova žízní a pije z prázdných hnízd
14
3 /studánka/
Studánko v převysokém lese až svoji píseň neunese a k tobě přijde sám a sám unavený a ustaraný dovol mu napíti se z dlaní ukaž mu cestu cestu k nám
15
4 /podobný sýkorkám/
Přespříliš podobá se někdy sýkorkám které zanechaly ráno ve sněhu sdělení dlouhé noci U černé tůně čistý chladný sníh za mlhou druhá oranžová mlha les oslepl a vše je obaleno blankou mlčení Pod klenbou skořápky však nesměle to pípá Celé v rubáši
16
5 /obolus/
Až sejde na poslední penízek schová jej pod jazyk a oněmí A vůbec nebude to hrozné Tou mincí platívá se za ticho a za převozné Denárek je to ze všech nejtenčí a marný jako přetržená nit A nikdo na tu minci nevrátí a nikdo nemůže ji rozměnit
17
Elegie na smrt Otakara Horkého který psal básně a hrál na klarinet v cimbálové muzice Byl chlapec a už není a kdo to zahraje a kdo to zazpívá a kdo vypoví to náhlé oněmění A kdo se přimluví za lidské utrpení kdo se dopočítá ztraceného jmění a kdo mu podá růži jako za živa A kdo ohlédne se kdo se podívá A co se stane co se vlastně změní když člověk byl a znovu tady není kdo zahraje to kdo to zazpívá
18
Stopadesátý sonet o jaru
Jaro tak křehké až se světlo láme pomalu slimáčími růžky se odhodlává tráva listí má prsty k zemi svěšené a ráno nepřestává po celý den a trvá přes půlnoc a do poslední chvíle na větvi hlohu zpívá v dešti kos a šílený je
19
Stopadesátá báseň o podzimu
Tolik pádů a tolik ticha bez konce A tolik nevídané lsti Jitra jsou jako neštěstí a málokdo si toho všímá Bylo nám jaro léto podzim brzy nám bude krutá zima A vítr v listí šelestí
20
Noci a dny
I tento svět má svoje noci a je jich mnoho Jsou však rána kdy hlasy ptáků něžně skřípou jak střemchou otvíraná brána A dny jsou laskavé jsou dny dny bez plotů a samá vrátka kdy děti malá podzimňátka sbírají v trávě kaštany
21
Odměna
Každému z nás co jeho jest a také to co dávno není co neprodá a nepromění za lásku ani za bolest Jsi cestář sametových cest a svědek promeškané viny podivný hejkal z úžlabiny a musíš bez únavy nést touhu jak nebe propast hvězd nad palouky tvé domoviny
22
Most
Přeletěl pták a křivka letu utkvěla pevně nad vodou tak jako most a jako úžas a smutní lidé po něm jdou Po mostě který nad bolestí jak krásné paví oko tkví na druhou stranu přecházejí kde smutek smutné netrápí Čí smutek nebyl spravedlivý ten po tom mostě málo smí pod jeho kroky zmlkne píseň a most se pod ním prolomí A znovu přelétají ptáci jak ve snu lidé přes most jdou který tu zbyl jak zbytek křídla a modrý úžas nad vodou
23
Kdo
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese roste zapomněnka královno úlů pros za nás Královno dávno vyhynulých úlů a ticha naruby a zarubaných cest po kterých jednou vrátíme se domů až zapomene zapomněnka kvést
24
Kdo se vejde na housle
Neboj se ničeho se neboj a třeba bylo nejvíc zle vždycky se najde někde člověk který se vejde na housle A na světě jsou krásní dnové a bývají i dnové zlí nakonec všichni vejdeme se do hrobu jako do houslí Housličky housle o dvou strunách takové jak je z dětství známe s kobylkou luční s petrklíčem malinko málo polámané
25
Potom
Potom je hospoda na ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny vždycky až na konci je Pijáci ticha za klekání tam v koutě sedávají sami jako by v krčmě nebyl strop a stoly stály pod hvězdami A chtějí co dal zvonař zvonu zbloudilým aby zvonil tmou měděné tělo srdce ze železa a duši konopnou
26
Verše psané na starý i nový způsob
Vlaštovko nesmíš nás vynechat tak jako já se nesmím ptát a marně marná slova ztrácet jestli je pro mne dobrá dost ta zem kde noc tak trpce voní Pro její staré něžné rány sám zraněný a rozedraný musím se vyptávat sám sebe jestli jsem dosti dobrý pro ni Vlaštovko nesmíš nás vynechat až na jaře se budeš vracet
27