Poslední batalion

Yr1

MOBA

František Niedl POSLEDNÍ BATALION Odpovědný redaktor Lukáš Kratochvíl Grafická úprava Zdeněk Valach/PT MOBA Obálka Ondřej Vašíček/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2020 www.mobaknihy.cz © František Niedl, 2008, 2020 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2009, 2020 Vydání druhé ISBN 978-80-243-8750-5

František Niedl

POSLEDNÍ BATALION

âerven 1918 – vila Bellarie Byl tepl˘ den a mouchy, které sedaly tomu ãlovûku na obliãej, nemûl kdo odehnat. Ale nikomu to nevadilo, ani dûvãatÛm, která se opodál chichotala a z nichÏ jedna byla zfiejmû o‰etfiovatelkou a druhá pokojskou, soudû tak podle ko‰e s vypran˘m a usu‰en˘m povleãením, kter˘ svírala v podpaÏí. A zfiejmû to nevadilo ani tomu ãlovûku, soudû z toho, Ïe se ani sebenepatrnûj‰ím pohybem nepokusil ten dotûrn˘ hmyz odehnat. Zdálo se, jako by se ten muÏ sedící v koleãkovém kfiesle díval nûkam do dáli nad koruny stromÛ vysoko do oblak, kde krouÏil bez jediného máchnutí kfiídel osamûl˘ pták, snad dravec. Ale pfii pozornûj‰ím prozkoumání nebylo pfiíli‰ obtíÏné rozpoznat, Ïe jeho pohled je bez reakce a jeho obliãej bez v˘razu. Hlavu mûl naklonûnou doleva a z koutku úst mu vytékala slina. Mouchy pfiilétaly a odlétaly. Ale víc jich pfiilétalo. „Proboha, Marie, cítí‰ to?“ stáhlo obliãej do grimasy dûvãe s proutûn˘m ko‰em. „UÏ zase?“ zasténala o‰etfiovatelka. „VÏdyÈ skoro nejí, a pfiitom se dneska podûlal uÏ podruhé.“ „A to ho dokáÏe‰ pfiebalit sama?“ „Není to tak tûÏké, jen to chce grif, nauãit se urãité pohyby a snaÏit se pfiitom co moÏná nejmíÀ d˘chat.“ „Jo pohyby,“ dûvãe s ko‰em nûkolikrát v˘mluvnû za‰kubalo pánví. „Na to on byl mistr, je‰tû neÏ ode‰el.“ „Ty jsi s ním taky...?“ „Já ne, ale uÏ se k tomu schylovalo.“ „VÏdyÈ jsi byla ãerstvû vdaná, Bûto.“ „A komu to vadí?“ odfrkla pohrdlivû Bûta. „Brzy po svatbû ‰el mÛj Václav do války – mezi prvními. Pak uÏ jsem ho nevidûla a tfieba uÏ neuvidím. Tak na co bych mûla ãekat, aÏ zestárnu a budu vypadat jako ty báby kolem? Jen si nemysli, Marie, my stárneme rychlejc neÏ ty bohat˘ paniãky. A hele, jak teì vypadá? Je tam dole taky tak ochablej jako nahofie?“ „Chce‰ se podívat? KdyÏ ho za mû pfiebalí‰...“ „Tfieba nûkdy jindy, aÏ nebude tolik smrdût.“

5

„Viléme, je v‰echno pfiipravené?“ zeptala se asi pûta‰edesátiletá, dobfie udrÏovaná dáma, na níÏ ãas pfiesto uÏ zanechal nevratné stopy. K oãím si pfiiloÏila lorÀon, ne Ïe by si potfiebovala majordoma domu nûjak zvlá‰È prohlédnout, spí‰e proto, aby pfiidala své otázce na dÛleÏitosti. „Jistû, madam,“ odpovûdûl majordomus s úklonou. „Dle moÏností,“ opravil se vzápûtí. „Jak to myslíte?“ „Kuchafika mûla potíÏe s obstaráním proviantu tak, aby se mohlo vyhovût skladbû chodÛ na jídelníãku, jak jste ho ráãila sestavit.“ „Ale to je skandální, pfii tak v˘znamném dnu, jako jsou pûtatfiicáté narozeniny mého syna!“ „Dovoluji si pfiipomenout,“ povzdechl si majordomus, „Ïe je válka, madam.“ „Tady Ïádná není!“ zv˘‰ila dáma s lorÀonem o dvû oktávy hlas. „Nebo jsem snad nûco pfiehlédla?“ Majordomus tu hloupou poznámku jako by pfieslechl, jak mu velela jeho stavovská disciplinovanost. „Zásobování vázne,“ fiekl, „a situace se zhor‰uje t˘den od t˘dne.“ „VÏdyÈ máme vlastní statek! Tak proã jste tam nûkoho neposlal, Viléme?“ „Sám jsem tam zajel, madam. Ale kromû nûkolika kufiat, jednoho pruhu ‰peku, o‰atky vajec a asi dvou kil másla jsem nepfiivezl nic.“ „Ale, jak je to moÏné?“ zasténala dáma zdû‰enû. Ale odpovûdi se nedoãkala. AÏ kdyÏ otázku opakovala a majordoma tak pfiesvûdãila, Ïe se nejednalo o otázku jen formální, doãkala se odpovûdi. „Mám-li odpovûdût pfiímo...“ „Ano, to bych prosila.“ „Tedy,“ povzdechl si majordomus, „dle mého názoru si myslím, Ïe správce Kubovec je velmi ‰patn˘m správcem, navíc vûãnû opil˘m.

A myslím si, Ïe krade.“ „Krade?“ „Lze to jinak vysvûtlit? Statek nemá ani o hektar míÀ neÏ pfied pûti, deseti lety. Je sice pravda, Ïe scházejí lidé na práci, pfiedev‰ím muÏi, ktefií jsou na frontû. Nicménû...“ „Víte, Viléme, Ïe ani pfiedtím statek pfiíli‰ nevyná‰el.“ „Ale to bylo v nûãem jiném, madam, jak víte.“ 6

„A v ãem? Jen to fieknûte!“ „Mlad˘ pán mûl ponûkud vût‰í spotfiebu, neÏ...“ „Tak dost!“ okfiikla paní majordoma. „Chtûla jste sly‰et mÛj názor.“ „Ale uÏ nechci. Myslím, Ïe byste uÏ mûl jít.“ „Jistû, madam,“ uklonil se majordomus. „Zdá se mi, Ïe jsem zaslechl zvuk motoru. Asi se uÏ zaãínají sjíÏdût hosté. Bude tfieba je ubytovat.“ „Tvoje matka, Eduarde, má skuteãnû zvlá‰tní smysl pro humor,“ podívala se pfies zrcadlo, pfied kter˘m si rozãesávala vlasy, na svého muÏe Ïena s oãima posazen˘ma pfiíli‰ blízko u kofiene nosu, kteráÏto skuteãnost ponûkud kazila její docela pûknou oválnou tváfi. „V jakém smyslu?“ zeptal se muÏ, ale velmi dobfie vûdûl, co tím jeho Ïena myslí. Mûl ãerné, i kdyÏ uÏ trochu pro‰edivûlé vlasy a jeho bradka téÏ uÏ prokvétala. Ramena mûl mírnû pokleslá, nejspí‰ pod tíhou odpovûdnosti, aÈ uÏ skuteãné, nebo jen takové, kterou by si pfiipou‰tûl, i kdyby Ïádná neexistovala. „Ty dobfie ví‰. Ta dne‰ní pompézní oslava. A navíc pro nûkoho, kdo si to není schopen ani uvûdomit, kdo si ani neuvûdomuje, Ïe je vÛbec je‰tû naÏivu.“ „Tomu se fiíká tradice, Hedviko, slavit v na‰í rodinû kulatá v˘roãí.

A nezáleÏí na tom, jestli je Ïiv˘, nebo mrtv˘, nebo nûco mezi tím. Na hfibitov chodí‰ nav‰tûvovat své blízké také bez ohledu na to, Ïe jsou mrtví a Ïe uÏ je jim to také jedno.“ „No ov‰em. V‰echno se vÏdycky toãilo kolem nûho, a pfiestoÏe ty jsi star‰í, on byl tím prvním.“ „A kdo dostal slévárnu a tuhle vilu? No kdo?“ „A kdo jin˘ to mûl asi dostat neÏ ty? TvÛj otec dobfie vûdûl, Ïe on by v‰e proh˘fiil tak, jak se mu to skoro povedlo s va‰ím statkem.

A kdyby se na poslední chvíli neoÏenil s tuãn˘m vûnem, dávno by o nûj pfii‰el.“ Îena vstala od zrcadla a kartáãem s ocelov˘mi hroty ukázala na svého muÏe. „Tu slavnou továrnu jsi dostal jenom proto, abys je mûl v‰echny z ãeho Ïivit. A my ho teì budeme snad blahofieãit.“ „VÏdyÈ uÏ mu nic nezbylo, proboha! Sotva d˘chá. I to málo mu závidí‰?“ 7

„Jen nech b˘t. Pfiedtím si uÏil za tfii Ïivoty. Îádnou Ïenskou nenechal na pokoji.“ „Zaãal si snad i s tebou?“ „Ne, se mnou ne!“ „Tak to tû Ïere, Hedo?“ Îena napfiáhla ruku a hodila kartáã – znenadání a bez varování.

Kartáã se v prostoru pod muÏov˘m lev˘m okem otfiel o jeho tváfi a ocelov˘ hrot za sebou zanechal krvav˘ ‰rám. „Jak se má‰, Viktore?“ Mladá Ïena pfie‰la pokojem a postavila se mezi otevfiená kfiídla francouzského okna vedoucího na pÛlkruhov˘ balkon s nádhern˘m v˘hledem do ãásti tfiíhektarového parku obklopujícího vilu, která spí‰e budila dojem malého zámeãku, postaveného ve stylu pfiipomínajícím vzdálenû baroko.

Tepl˘ vítr si pohrával se záclonami a lehk˘mi ‰aty, které se kroutily kolem dlouh˘ch nohou Ïeny. Její svûtlehnûdé vlasy jí padaly v bohat˘ch vlnách na ramena. „Proã jsi tak zamlkl˘, Viktore?“ Îena si vloÏila do úst dlouhou ‰piãku, ze které slastnû potáhla takové mnoÏství koufie, ze kterého by se slab‰í nátufie zamotala hlava. „Nebo si zase nemáme co fiíct? Jistû. Tak jako vÏdy. To mlãení bylo tak dlouhé, skliãující a ohlu‰ující, Ïe teì mi pfiipadá, jako by se nic nezmûnilo.“ Îena si stoupla pfied koleãkové kfieslo, na kterém sedûl muÏ s ka‰tanov˘mi vlnit˘mi, nakrátko ostfiíhan˘mi vlasy, hladce oholen˘, s úzk˘m, ostfií meãe pfiipomínajícím knírkem – a nevidom˘m pohledem ‰ed˘ch oãí. „Skoro bych fiekla, Ïe ti tvÛj souãasn˘ stav vyhovuje. A neslintej!“ Îena vytáhla z kabelky kapesník a utfiela muÏi slinu, která mu zaãala opût vytékat z koutku úst. „V takov˘ slavn˘ den. Pûtatfiicáté narozeniny. A skoro pût let od na‰í svatby. Pût let niãeho! Sly‰í‰, Viktore? Ví‰, nûkdy by mû zajímalo, jestli nûco cítí‰, vnímá‰... Tak aspoÀ mrkni! Ne, jsem pfiesvûdãená, Ïe ty bys nemrkl, i kdybys mohl. Ty prostû musí‰ ovládnout bûh událostí, i kdyÏ nejsi schopen ovládnout ani bûh své stolice.“ Ozvalo se zaÈukání na dvefie. „Jsi tam, lásko?“ Tázající neãekal na odpovûì a otevfiel dvefie. „Zbláznil ses?“ zpraÏila Ïena pfiíchozího. „Jsme v domû rodiny mého muÏe. Co kdyby tu byla tchynû, nebo jenom pokojská? UÏ sly‰ím ty fieãi.“ 8

„Ale no tak, Magdo, vÏdyÈ stejnû v‰ichni budou tlachat.“ Mlad˘ muÏ v prouÏkovan˘ch kalhotách, tûsném saku a se slamákem v ruce, kter˘ by mohl b˘t pfiedobrazem floutka, se sehnul a políbil Ïenû ruku. „Je rozdíl mezi neopodstatnûn˘m tlacháním a vyprávûním si o nûãem, ãeho jsme byli svûdky, mil˘ Felixi.“ „Ano, mበpravdu.“ Felix zvedl ruce na dÛkaz toho, Ïe se vzdává.

Pak pfie‰el k Viktorovi. „Tak co, ty stará vojno, jak se má‰?“ Felix uchopil muÏe v kfiesle za ruku a bodfie jí potfiásl. Docílil v‰ak jen toho, Ïe bezvládné tûlo se sesulo je‰tû víc ke stranû. „No tak, ty hanbáfii, pochlub se, cos tu zase dûlal za ãuÀaãinky! Ta o‰etfiovatelka nevypadá vÛbec ‰patnû.“ „Tak dost, Felixi,“ okfiikla rozverného náv‰tûvníka Magda. „To uÏ vÛbec není vtipné. A vsadím se, Ïe kdyby se ukázalo, Ïe Viktor dokáÏe vnímat, a kdyby se tfieba stal zázrak a on se nakonec z toho probral, proÏil bys nejednu noc, ze které by ses probudil zalit˘ studen˘m potem.“ Felix se oãividnû otfiásl. „Ty dovede‰ ãlovûku zkazit radost.“ Pak se obrátil k Ïenû. „Hosté se uÏ scházejí v jídelnû. Mûli bychom také vyrazit.“ Zavrtûla hlavou. „Jdi napfied, tohle je má povinnost, vstoupit zároveÀ se sv˘m milovan˘m muÏem.“ ·unkové závitky s chfiestem, knedlíãková polévka, kufiata s kfiupavou kÛrkou potíranou pfii smaÏení medem, uzené plátky a ‰tika v aspiku a kolem stolu na pûtadvacet hostÛ... „Omlouvám se, Ïe tabule není taková, jaká by mûla b˘t,“ pronesla matka muÏe v koleãkovém kfiesle. „Je válka.“ Ze v‰ech stran se ozvaly odmítavé hlasy a ti, co tento nesouhlas vyslovili zároveÀ pfii pfiipomenutí války, zrychlili v polykání, jako by dostali strach, Ïe v dÛsledku války by mohlo dojít k nûãemu nepfiedvídanému, co by jim zabránilo dojíst v‰e, co bylo na stÛl no‰eno. Jen muÏ v kfiesle, kter˘ byl teprve u knedlíãkové polévky, tedy tfii kola za ostatními, zachoval stejn˘ rytmus. Marie mu opatrnû a trpûlivû vpravovala kaÏdou lÏíci do úst a vÏdy ãekala, neÏ mohla nabrat dal‰í. Stejnû bylo s podivem, Ïe tûlo, jinak skoro celé ochrnuté, bylo vÛbec schopné pfiijímat potravu.

9

„Dávejte pfieci pozor, Marie!“ okfiikla o‰etfiovatelku madam Îofie Koutecká. „Víc polévky vybryndáte, neÏ...“ „Já ho budu krmit!“ vyskoãil od stolu asi jedenáctilet˘ chlapec, dosud sedící vedle Hedviky, Ïeny oslavencova bratra. „Já také!“ pfiidala se jeho asi o dva roky mlad‰í sestra. „Sednûte si oba!“ zavelela jejich matka. „Ó, to jsou ale hodné a vychované dûti,“ zapûla osmdesátiletá teta Hortenzie von Schnabel. „Kouteãtí se v nich prostû nezapfiou.“ „To máte pravdu, tetiãko,“ pfiidala se Magda. „Jsou to velmi milé dûti. Jen si obãas spletou ãlovûka s hraãkou. Co si tak vzpomínám, naposled, kdyÏ se pokou‰ely Viktora krmit, málem ho zabily. Ve své dobrotû si neuvûdomily, Ïe ãlovûk není koza, aby mu mohly strkat do pusy trávu.“ Mírnû otyl˘ ãtyfiicátník se rozesmál h˘kav˘m smíchem, ale kdyÏ zjistil, Ïe zÛstal ve svém veselí sám, pomalu umlkl a jen se nechápavû rozhlíÏel kolem s podivem, Ïe se ostatní nebaví. ProtoÏe botanika a zoologie, snad kromû dobrého jídla, byla jeho jedinou Ïivotní vá‰ní.

Herbert Kouteck˘, bratranec Eduarda a Viktora. Mûl b˘t vlastnû hlavou rodiny, ale pro svou vá‰eÀ z rozhodnutí svého otce o toto postavení pfii‰el. ProãeÏ se mu velmi ulevilo a od té chvíle se stal vlastnû velmi ‰Èastn˘m ãlovûkem. „Kdyby ses starala víc ty, Magdo, nemuselo by k nûãemu takovému dojít,“ vynesla soud Îofie Koutecká. „V˘chova není nic lehkého,“ pfiisadila si ‰vagrová Hedvika, pfiesnû jak se mohlo oãekávat od potrefené husy. „Kdybys mûla sama dûti...“ „Tak dost,“ na‰el odvahu k okfiiknutí své Ïeny Eduard.

Sedmdesátník s navoskovan˘m knírem a ‰ediv˘m jeÏkem byl první hotov˘ s jídlem. Byl bratrem Îofie Koutecké, jmenoval se Ignác Lojda, byl majitelem ml˘na a navíc v˘znamn˘m ãlenem správní rady smíchovského pivovaru. PfiestoÏe jedl se zaujetím, neuniklo mu nic z okolního dûní. „Vás je‰tû neznám, mladíku,“ ukázal prstem na Felixe Hertze. „To bude asi tím,“ vypálila od boku Hedvika, „Ïe ti Magda je‰tû svého pfiítele nestaãila pfiedstavit, str˘ãku.“ „Buì opatrná, Hedviko,“ pronesl jakoby v obavách str˘c s knírem.

10

„Îeny, které mají jazyk rychlej‰í neÏ my‰lenku, dostanou brzy vrásky a uschne jim.“ „Co jim uschne?“ zeptal se bezelstnû Hedviãin synek. Pohlavek jeho matky byl je‰tû o nûco rychlej‰í neÏli její my‰lenka a synek zaãal vfiískat. „Str˘ãku,“ stihla Hedvika mlynáfie Ignáce Lojdu v˘straÏn˘m pohledem, „mûl byste si takové fieãi nechat.“ „Já si nezaãal. A pofiád je‰tû nevím, jak se ten mladík jmenuje.“ „Felix Hertz,“ pfiedstavil se ten, kvÛli kterému onen rozruch nastal. „Poãkejte! Hertz a Hertz? M˘dlo v‰eho druhu...“ „Ano, to nejkvalitnûj‰í. A ostatní prací a ãisticí prostfiedky a jiné drogistické zboÏí.“ „A jak jdou k‰efty?“ zajímal se dál mlynáfi. „Náramnû. Zvlá‰tû teì, kdyÏ je válka. Ti ubozí vojáãci se musí také m˘t a odv‰ivovat...“ „Hlavnû aby nám to vydrÏelo, co?“ poznamenal Eduard. „Jak to myslíte?“ otázal se velkov˘robce m˘dla. „Ale nic,“ máchl rukou ViktorÛv bratr. „A Ïe vy jste nebyl povolán?“ „Asi ze stejného dÛvodu jako vy,“ u‰klíbl se Felix. „Válka není pro kaÏdého a nás je zapotfiebí zde.“ „K vedení firmy staãí jeden ãlovûk. A vበotec je, pokud vím, zdráv.“ „Jistû,“ u‰klíbl se Felix, „ale já jsem zdraví chatrného a mÛj otec zase pfiíli‰ stár na to, aby sbíral slávu nûkde uprostfied zákopÛ na poli váleãném.“ „Jistû,“ zamumlal Eduard a manû se podíval na svého bratra. „Vy si pfieci také nemÛÏete stûÏovat, pane Kouteck˘,“ neodpustil si r˘pnutí mlad˘ Hertz. „I va‰e slévárna vydûlává na váleãn˘ch zakázkách.“ „No, v tom bych si dovolil s vámi nesouhlasit,“ odfrkl si Eduard. „Ve ãtvrtém roce války dostávám od eráru sotva tolik, abych mohl nakoupit materiál. Zbytek je ve státních dluhopisech. A tûmi dûlníky nenakrmím. O nûjakém zisku nemÛÏe b˘t ani fieãi.“ „Ale po válce,“ zahlaholil Felix zasnûnû, „aÏ budou dluhopisy proplaceny, nebudete vûdût, kam s penûzi.“ „Bude-li vÛbec nûkdy po nûjaké válce. Nûkdy si myslím, Ïe nikdy neskonãí.“ 11

Mezitím byl stÛl sklizen˘ a obsluhující dolévali víno. Îofie Koutecká zaÈukala lÏiãkou na vinnou sklenku, aby si zjednala ticho. Promluvila, aÏ kdyÏ si byla jistá, Ïe její slova nebude nikdo ru‰it. „Dámy a pánové, milí hosté. V‰ichni víte, proã jsme se tu dnes se‰li. Je to k oslavû narozenin mého milovaného syna Viktora. A jelikoÏ by mûl promluvit muÏ, Ïádám tímto svého neménû milovaného syna Eduarda, aby se tohoto ãestného úkolu ujal.“ „To jsi mû tedy zaskoãila, máti,“ zaãal rozpaãitû Eduard. „Nic jsem si nepfiipravil a v‰ichni víte, Ïe nejsem Ïádn˘ fieãník. Ale budiÏ. Je to to nejmen‰í, co mohu pro Viktora udûlat. Dnes je mu tfiicet pût let. Je to vûk, kdy muÏ b˘vá na vrcholu sil. A fiíká se, Ïe je kaÏd˘ svého osudu strÛjcem. Ale je tomu opravdu tak? Kdyby se narodil dfiív, byl by on dnes majitelem slévárny a do války bych musel já.

Dneska bych to byl já, kdo by sedûl na tomhle invalidním vozíku, moÏná bych byl mrtv˘. Od polního zbrojmistra Wenzela Wurma, velitele 1. soãské armády a jinak pr˘ pfiíznivce osmadvacátého praÏského pû‰ího pluku, a nejen proto, Ïe on sám je rodákem z Karlína, jsme dostali dopis, ve kterém nás uji‰Èuje o vynikajících Viktorov˘ch v˘sledcích, odvaze a pfiíkladném plnûní bojov˘ch úkolÛ, které prokázal v fiadách c. a k. armády ve sluÏbách habsburskému domu. KdyÏ se nad tûmi slovy zamyslíme, musíme si uvûdomit, jaké proÏité hrÛzy za tûmi slovy vûzí. Kolik mrtv˘ch, jaké potoky krve.“ Eduard se musel napít, aby popadl dech, a pfiitom si v‰iml ticha, které ho obklopovalo. „¤íkám uvûdomit, ale zároveÀ musím dodat, Ïe nikdo z nás si to asi uvûdomit nemÛÏe, protoÏe nic takového nikdy nezaÏil. Leckdo z vás má Viktora v pamûti jako nezodpovûdného h˘fiila vedoucího zahálãiv˘ Ïivot. Tak, jak to ostatnû patfií k Ïivotu mlad˘ch oficírÛ. Jsem v‰ak pfiesvûdãen˘, Ïe v tom dopise pan generál nelÏe. A pokud Viktor posílal své lidi na smrt, a to, jak víte, patfií k povinnostem velitelÛ, jsem pfiesvûdãen˘, Ïe on byl vÏdycky s nimi v první fiadû. Vzpomínám si na jeden záÏitek z dûtství. Potkali jsme partu klukÛ z kolonie za slévárnou.

Nemûli nás rádi...“ „Ale proã?“ neudrÏela se Eduardova matka. „Nejspí‰, Ïe my jsme byli bohatí a oni chudí. To je dost pádn˘ dÛvod.“ 12

„VÏdyÈ jejich rodiny Ïily z na‰í slévárny.“ „Ale matko, tvé poznámky jsou irelevantní.“ „CoÏe jsou?“ „MÛÏu dokonãit tu fieã, o kterou jsi mne poÏádala?“ „Och, promiÀ.“ „Tak tedy: nemûli nás rádi a bylo vidût, Ïe se rozhodli nás sefiezat.

Jen se zatím je‰tû nerozhodli, jak zaãít. ,SefieÏeme je,‘ sykl ke mnû koutkem úst Viktor. ,Jsi blázen? Zmlátí nás, je jich pût,‘ odpovûdûl jsem vystra‰enû. ,Zmlátí nás stejnû, ale nebudou to mít zadarmo.‘ A uÏ na nû bûÏel a já za ním. Skuteãnû nás zmlátili, ale oni byli také pûknû zboulovaní. Ale stoupli jsme u nich v cenû. Ne proto, Ïe jsme byli synkové z bohaté rodiny, ale proto, Ïe jsme dokázali b˘t jako oni. A já si myslím, Ïe takov˘ byl Viktor na boji‰ti.“ Po celou dobu svého proslovu se Eduard na nikoho konkrétního nepodíval. Teì, kdyÏ zvedl oãi a podíval se kolem, uvûdomil si, Ïe okolo sedící zfiejmû poprvé za cel˘ veãer pfiimûl k tomu, pomyslet na Viktora trochu jinak, neÏ Ïe je tady u té tabule hojnosti ponûkud pfiebyteãn˘m a ru‰iv˘m elementem, pfiedstavujícím jednu velkou v˘ãitku, a Ïe by mûl b˘t uÏ radûji nûkam odklizen.

Hedvika ode‰la uloÏit dûti ke spaní, teta Hortenzie ode‰la sama a Viktora odvezla Marie. Zbylí hosté se usadili v salonu a vypadalo to na del‰í veãer se sklenkou ãehokoliv. Str˘c Lojda usedl spolu s rytmistrem Ferdinandem Kranzem, kter˘ byl vojensk˘m správcem dosazen˘m do Kouteck˘ch slévárny. „Jestli to pÛjde takhle dál,“ zaãal si stûÏovat rytmistrovi, jako by se od nûho mohl nadát nûjaké podpory, „pfiijdu na buben. Eduard si sice stûÏuje, ale slévárny mají alespoÀ zakázky od eráru. Ale co já?“ „Jistû to nebude tak zlé,“ odpovûdûl rytmistr neutrálnû, spí‰e v rovinû konverzaãní. „Máte ml˘n – lidé budou jíst pofiád.“ „A co, kdyÏ tam nemám co mlít? A s pivovary je to je‰tû hor‰í. Vládními nafiízeními se neustále sniÏuje v˘stav piva. Na leto‰ní rok byla stanovena pro celé âechy kvóta osmi procent v˘stavu pfiedváleãného. No povaÏte!“ „Ale smíchovsk˘ pivovar vafií.“ „BaÏe, vafií. Ale kolik? Jen díky tomu, Ïe víc jak polovina pivova13

rÛ uÏ zavfiela, zÛstali jsme na hranici udrÏitelnosti, tedy asi na ãtvrtinû pfiedváleãného stavu. Tak to je.“ Rytmistr se napil koÀaku a pak potáhl z virÏinka. „Já chápu va‰e problémy, pane Lojdo,“ fiekl bez zjevné úãasti v hlase. „Ale co mám fiíkat já? Jsem váleãn˘ invalida, kter˘ pfii‰el o pravou nohu pod kolenem. Do aktivní sluÏby mne uÏ po válce armáda nevezme. Jsem bez majetku a budu Ïít ze skrovné penze.“ „Pokud ji bude mít kdo vyplácet,“ uvaÏoval jen tak nahlas str˘c Lojda, aniÏ by chtûl rytmistra dûsit. Dosáhl v‰ak opaãného v˘sledku. „Jak to myslíte?“ „No, povídá se ledacos,“ pokraãoval Lojda opatrnû. „Pokud Rakousko-Uhersko prohraje, pravdûpodobnû nezÛstane ve stejn˘ch hranicích jako teì. Dokonce jsem sly‰el o jakémsi svazku ãesko-slovenském. A vy jste Nûmec. Myslíte si...“ „Dejte pokoj! To ani nechci poslouchat. Také by se to dalo chápat jako vlastizrádné fieãi,“ ohradil se dÛraznû. „Kdyby vás sly‰el nûkdo... no v‰ak víte. Tím nemyslím sebe – já byl ve válce. A jako voják vím, Ïe mÛÏe vyhrát kaÏdá strana bez ohledu na to, co si pfiejeme nebo ne. Ale fieãi o monarchii – to uÏ se posuzuje jinak.“ „Tahle válka b˘t nemûla,“ uÏ jen konstatoval Lojda.

Eduard sedûl na terase u proutûného stolku, kam si vzal sklenku koÀaku. Zaklonil hlavu a snaÏil se ulovit mûsíc do krouÏkÛ d˘mu, které vyrábûl potahováním ze svého doutníku. „Nevûdûla jsem, Ïe jsi takov˘ poÏitkáfi,“ ozval se za ním sametov˘ hlas, o kterém Eduard vûdûl, Ïe mÛÏe patfiit jenom jediné Ïenû na svûtû. „Pfiisedni, prosím,“ fiekl a odtáhl o kousek od stolu druhé proutûné kfieslo. „O ãem pfiem˘‰lí‰?“ „O tvém manÏelství s Viktorem a o svém s Hedvikou. Proã to tfieba nemohlo b˘t jinak?“ ·kubnutí jejích rtÛ bylo jen náznakem úsmûvu. „A jak tfieba?“ „VÏdyÈ ví‰.“ „KdyÏ si mû Viktor bral, myslela jsem, Ïe je to kvÛli mnû. Pomûrnû brzy mi do‰lo, Ïe jsem se pfiedev‰ím provdala za jeho statek, kter˘ byl tak zadluÏen˘, Ïe jenom moje vûno nebo vûno nûkoho jiného ho mÛÏe zachránit od nejhor‰ího. Tak co si stûÏuje‰, 14

Eduarde? VÏdyÈ ty sám ses toho obchodu, jako hlava rodiny, zúãastnil.“ „PromiÀ, nechtûl jsem se tû dotknout.“ „Neomlouvej se. Sám jsi fiíkal, Ïe nejsme pány svého osudu.“ „Kde zrovna teì pfieb˘vá‰?“ zmûnil Eduard téma. „V Praze, u rodiãÛ. Kde jinde? Pfiijde to nejlevnûji.“ „Myslel jsem, Ïe u toho Hertze. Tfieba by sis ho chtûla vzít.“ „Ale jdi. Jsem pfiece stále je‰tû vdaná. A i kdyby ne: jeho Ïidovská matinka by nikdy nedovolila, aby si vzal ‰iksu.“ „A nechtûla bys bydlet zase tady?“ „A mûla bych? Nevím proã.“ Magda se navenek zdála b˘t klidná, ale ruka, ve které drÏela cigaretu, ji zrazovala. „Bylo by tfieba dohlédnout na statek. Jestli to takhle pÛjde dál, pfiijdeme o nûj.“ „Zase ten KynÏvartÛv dvÛr. Tomu uÏ jsem dala dost. I kus mne samé mi vyrval. A ostatnû: kdyÏ ‰el Viktor do války, byl jsi jeho spravováním povûfien ty – ne já.“ „MÛÏu to zmûnit.“ „Ó Eduarde...“ Magda se zvedla od stolu, upustila nedopalek cigarety na zem a za‰lápla ho podráÏkou stfievíãku. „Ani v tom nejhor‰ím snu.“ „Ahoj, Viktore.“ Magda pfiistoupila k posteli, na které leÏel její muÏ. „Spí‰? Ani to se nedá poznat. Mበotevfiené oãi a nikdo neví, jestli jimi nûco vidí‰. Byla to pûkná oslava, co? Moc jsi toho sice nenamluvil, jídlo za tebe snûdli jiní... Ani teì mi nic nefiekne‰? Ne? Tfieba Ïe sis mne nebral jenom pro peníze... I kdyby to nebyla pravda, z tv˘ch úst by to neznûlo jako leÏ. Ne? Jak myslí‰. Budu spát ve vedlej‰ím pokoji. A nechám otevfiené dvefie, kdyby ses pfieci jenom rozhodl mne v noci nav‰tívit. A neboj se, dneska bude Felix v celibátu.“ Je krásné odpoledne. Mot˘li, ptáci a v‰e, co k tomu patfií, listy stromÛ mají krásnou zeleÀ, svûÏí a neunavenou, a v jejich blahodárném stínu zase ten ãlovûk v koleãkovém kfiesle. A kdyby na nûho sedl sup a kloval mu oãi, ani by to s ním nepohnulo. Ne, supi tady neÏijí, ale havrani a krkavci ano, ale ani jim by se neubránil.

15

Císafi Franti‰ek Josef I. je uÏ druh˘ rok po smrti, zemfiel dfiív, neÏ staãil dokonãit to, co zapoãal. Byl to hodn˘ pán, ale nemohl nechat na habsburském domû leÏet tu pohanu, kdyÏ mu zl˘ nacionalista Gavrilo Princip v Sarajevu zavraÏdil jeho synovce, následníka trÛnu, arcivévodu Franti‰ka Ferdinanda. Nemûl ho sice pfiíli‰ v lásce, ale arcivévodové se nerodí zas tak hojnû, aby se jimi dalo pl˘tvat. Kdyby se jednalo jenom o jeho manÏelku Îofii, vévodkyni z Hohenbergu, za svobodna Chotkovou, to by se dalo odb˘t jen nûjakou nótou...

Ale ne. Doba byla tûhotná tím, co mûlo nastat, a rakousko-uherské mocnáfiství by se muselo spokojit i s touto záminkou – s jakoukoliv záminkou. Ale smrt arcivévody, navíc následníka trÛnu, to uÏ byl dobr˘ dÛvod.

Stále noví muÏi odcházejí a nevracejí se Ïádní. Fronty je seÏraly a ta paní s kosou je u‰tvaná. Na to nemÛÏe staãit sama, musí jich b˘t víc – snad tisíce, které se zrodily z té krvavé Ïnû, kterou aÏ doposud nezaÏily. Drina, Sáva, Dunajec, San, Soãa a Piava jsou zbarvené krví.

Kdo není zastfielen kulkou nebo roztrhán granátem, umírá na tyfus, úplavici nebo na umrznutí. Na italské frontû na fiece Soãi se schyluje k jedenácté bitvû. Dvû stû krokÛ vpfied, dvû stû krokÛ zpût. Zpût se v‰ak vrátí vÏdycky míÀ muÏÛ – nûkdy ani polovina. Tahle válka nikdy neskonãí. Nebo tehdy, aÏ velitelé zavelí do útoku a on se nikdo nezvedne, protoÏe tam uÏ nikdo nebude.

Nebe se zatáhlo a ozvalo se první zahfimûní. Nepohnul se ani lístek a ptáci ztichli. Jistû by ztichli i supi, kdyby tady Ïili – ale ti nezpívají. Oblohu proÈal blesk a zahfimûní bylo jako v˘buch ‰rapnelu.

A pak druh˘, tfietí... stejnû jako na frontû, kdyÏ se po první ránû z dûla rozefivou i ostatní baterie. Kapky de‰tû, tûÏké, ale fiídké a pomalé.

Jako první v˘stfiely z pu‰ek. Ale rychle se to zmûní. Teì uÏ padají hustû a takovou rychlostí, jako kdyÏ se rozefivou kulometná hnízda.

Dé‰È se náhle mûní v kroupy. Pár krokÛ od muÏe v koleãkovém kfiesle uhodí do stromu blesk. KÛra je rozãísnutá aÏ k zemi a z kmene mohutného ka‰tanu trãí oãazené tfiísky.

16

Kvûten 1917 – X. bitva na Soãi Dûlostfielecká palba je stra‰livá. Obû válãící strany se snaÏí zvrátit v˘sledek bitvy ve prospûch své strany. Aby se koneãnû mohly pohnout ze skalnatého horského terénu, kde úlomky skal znásobují vraÏedn˘ úãinek dûlostfieleck˘ch granátÛ. Nûkter˘ z velitelÛ zapomnûl dát pfiíkaz k ukonãení dûlostfielecké pfiípravy a pluky Raku‰anÛ i ItalÛ jsou masakrovány mnohdy je‰tû dfiív, neÏ dojde k boji muÏe proti muÏi. To uÏ není boj – to jsou jatka. Vzduchem létají kusy tûl.

Jeãiv˘ zvuk letících ‰rapnelÛ biãuje nervy k prasknutí. Palba pfiiplácla v‰echny k zemi. A pak je vidût vojáka, kter˘ se uÏ rozhodl, ale nejspí‰ se jen jeho mysl rozhodla opustit tûlo a ulétla pryã, tam nûkam, kde nebude muset vnímat tu pekelnou kapelu, a tûlo bez du‰e jde dál, bez jediného ‰krábnutí, jako by ho jeho andûl obalil ochrannou bublinou. Ale pak andûl zfiejmû zakopne a ta stará zubatá s kosou je pfies svÛj vûk aÏ pfiíli‰ hbitá a v jediném v˘buchu se tûlo rozplyne, jako by tu nikdy nebylo.

Viktor skáãe do mûlkého kráteru po jednom z pfiede‰l˘ch v˘buchÛ. Z opaãné strany, skoro ve stejn˘ okamÏik, dopadá skokem do jámy je‰tû jeden ãlovûk, kter˘ hledá záchranu pfied tím nepfiedstaviteln˘m bûsnûním. Snûd˘ obliãej, ãerné kudrnaté vlasy a vydû‰ené oãi. Jeho ústa jako by se pokou‰ela nûco fiíct, ale Viktor, ohlu‰en˘ pfiede‰l˘mi v˘buchy, nesly‰í ani hlásku. Koná reflexivnû, podvûdomû, spoléhaje na instinkty, které ho aÏ doposud dokázaly ochránit pfied smrtí. Bodák, kter˘ vytrhl z pochvy, vráÏí prudk˘m a nezadrÏiteln˘m pohybem do protivníka. Náznak úsmûvu, kter˘m chtûl Ital naznaãit nepfiítomnost ‰patn˘ch úmyslÛ, se mûní v bolestnou grimasu a jeho oãi jsou jedna v˘ãitka. Jako by chtûly kfiiãet: Proã!!! A pak se zaãíná sesouvat na Viktora, obûma podklesávají kolena a chvíli zÛstávají v objetí jako ti nejlep‰í pfiátelé, ktefií se dlouho nevidûli.

Ohlu‰ující v˘buch v bezprostfiední blízkosti celou tuto bizarní scénu konãí. Poslední vjem Kouteckého, neÏ se sesune na dno jámy, je pohled ze vzdálenosti nûkolika centimetrÛ na distinkce poruãíka a ãíslo pluku na límci toho, jehoÏ osud zmûnil a kter˘ teì padá s ním.

17

âerven 1918 – vila Bellarie Viktor, nejdfiíve jakoby v mlze, vidí, jak k nûmu bûÏí dívka, jako kdyby ani nevnímala záblesky a v˘buchy, má mokré vlasy pfiilepené k obliãeji... Îeny pfiece nesbírají ranûné, nejblíÏ k frontû b˘vají v polním lazaretu...

Dívka popadne vozík a utíká zpátky k vile, nûco drmolí, ale Viktor jí nerozumí. Nepoznává tu krajinu ani dÛm, ke kterému bûÏí. Museli takhle ubûhnout velk˘ kus cesty, protoÏe fronta je najednou daleko, protoÏe ti lidé, ktefií vybíhají z domu, jsou neozbrojení... ne, takhle bláhovû by se nikdo nechoval. V‰ichni vbíhají do haly toho neznámého domu, kter˘ nikdy nevidûl a kter˘ bude asi lazaretem.

Viktor se chce rozhlédnout, jestli nûkde neuvidí toho italského dÛstojníka, ale nedokáÏe pohnout hlavou. Chce zakfiiãet, aby se tam je‰tû vrátili, Ïe tam leÏí je‰tû jeden, moÏná Ïiv˘ ãlovûk, ale z jeho úst nevyjde ani hlásek.

Houfem lidí se prodírá moÏná jindy dÛstojnû vyhlíÏející paní a vrhá se na dívku, která Viktora zachránila z boji‰tû. „Ty huso pitomá, jak to, Ïe jsi ho tam nechala samotného?!“ kfiiãí paní a cloumá s vydû‰en˘m dûvãetem. „To jsi ho chtûla zabít, abys mohla b˘t bez práce?!“ „Madam, paní Hedvika mi dala pfiíkaz, abych se postarala o její dûti. Dostala zase jednu z tûch sv˘ch migrén, asi jak se blíÏila ta boufika. A ‰la si lehnout.“ „Mበdûlat jenom to, co ti pfiikáÏu já, a ne...“ „Madam,“ pfieru‰il ji majordomus, aby se o‰etfiovatelky zastal, „paní Hedvika na tom trvala. Îe...“ „Dost, to si vyfiídíme potom!“ uÈala Viléma paní domu. „Odvezte Viktora okamÏitû do loÏnice a pfievleãte ho do suchého. Nebo chcete, aby dostal zápal plic? A aÈ Róza uvafií hork˘ ãaj s rumem. No tak, pospû‰te si!“ „Né!!! BoÏe, uÏ ne! UÏ ne.“ Viktor se probouzí z hrozného snu, ve kterém na nûj znovu a znovu padá to tûlo italského poruãíka, kterému vrazil bodák do bfiicha. Kfiiãí ze v‰ech sil, ale z jeho úst nevyjde ani hlásek.

18

LeÏí v opravdové posteli, BoÏe, ten pocit nezaÏil uÏ kolik mûsícÛ.

Najednou se nad ním sklání ta dívka, která ho zachránila z boji‰tû, za coÏ se jí dostalo jen fievu té hrozné Ïenské, a pfiikládá mu na ãelo studen˘ obklad. Viktor se jí na nûco ptá, ale ona neodpovídá. Je snad nûmá? Ale tam v hale pfiece mluvila. Proã nemluví s ním?

Dny utíkají. Pro Viktora je to úplnû nov˘ Ïivot. ÚÏasn˘ a krásn˘.

NemÛÏe se h˘bat, nemÛÏe mluvit. Ale vnímá! Ten barevn˘ svût, ve kterém nevybuchují granáty a lidé si necpou vyhfiezlá stfieva zpátky do bfiicha v marné nadûji, Ïe kdyÏ se jim to podafií, bude v‰echno jako dfiív a oni budou Ïít.

To ticho je tak kouzelné... ne, nikdy se ho dost nenabaÏí. Lidé kolem mu fiíkají pane Viktore, vût‰inou se k nûmu chovají uctivû, ale zároveÀ jako by nebyl, jako by byl jen neÏivou loutkou bez smyslÛ a vjemÛ. Nûkdy ho nechávají v parku – to má nejradûji. Rád pozoruje zahradníka pfii práci. Dneska, jako ostatnû skoro kaÏd˘ den, poseká kus parku, trávu vyveze brankou za zeì, kde si ji nabere do nÛ‰e nebo naloÏí na trakafi pro své králíky nûkter˘ vyvolen˘, vût‰inou v‰ak spí‰e vyvolená. Zdá se, Ïe v‰e je souãástí jakéhosi zahradníkova obchodu, pfii kterém od nûkter˘ch Ïen vybírá zahradník odmûnu rovnou za zahradní zdí. Ne, Viktor tam nevidí, ale zvuky, které odtud obãas sl˘chává, mu vzdálenû pfiipomínají nûco, co má spojené s velmi pfiíjemn˘mi proÏitky. âeho si Viktor také v‰iml, je, Ïe ho nemá zahradník pfiíli‰ rád. Vût‰inou kolem nûj projde bez pov‰imnutí, nanejv˘‰ s ú‰klebkem, kulhaje na zchromlou pravou nohu. Nûkdy se u nûho zastaví, to kdyÏ je zfiejmû v dobrém rozmaru, nadzvedne zchromlou nohu a hlasitû a s poÏitkem si pfied Viktorem uleví. „Jako kdyÏ stfiílí houfnice,“ zachechtá se. „Jé, já vám zapomnûl nasadit plynovou masku, generále. Ale buìte bez obav, yperit to není, to vydejcháte.“ Sen s italsk˘m poruãíkem se neodvratnû a skoro s pravidelností vrací. VÏdy ten jeden jedin˘ stûÏejní úsek dne, pfies kter˘ se nedokáÏe Viktorova mysl pfienést. Jako kdyÏ startujete motor, znovu a znovu, a on nedokáÏe naskoãit. AÏ najednou – snad desát˘ den po oné boufice, která rozsvítila ve Viktorovû hlavû tu pfiísloveãnou jiskru. Dûj se odvíjí zpût, nejprve chaoticky, bez jasn˘ch souvislos19

tí, a pak se znovu vrací tam, kde zapoãal. A znovu zpût proti proudu ãasu, ale dal‰í pfiehrávání uÏ je víc uspofiádané a dostává smysl.

Najednou má Viktor zcela jasné vzpomínky na nûkolik posledních t˘dnÛ pfied tou událostí...

Jaro 1917 – Soãa Raku‰ané a Italové drÏí své pozice na fiece Soãi zakopáni v pozicích a ve skalních norách vyláman˘ch sapéry. Pfies oboustranné snahy zvrátit v˘sledek svého váleãného snaÏení se armády nacházejí, aÏ na v˘jimky, zhruba na stejn˘ch pozicích jako pfied dvûma lety, kdy do‰lo k první bitvû na Soãi. Fronta v podstatû kopíruje linie, ve kter˘ch se válãící strany nacházely na poãátku konfliktu, aniÏ by Raku‰ané nebo Italové získali nûjakou v˘znaãnûj‰í ãást území nepfiítele. A tûch bitev uÏ bylo devût. Ty první trvaly i nûkolik t˘dnÛ, ale jak na obou stranách ub˘valo sil, bitvy se zkracovaly, aÏ poslední dvû netrvaly déle neÏ ãtyfii dny, pfiiãemÏ ta devátá skonãila 3. listopadu 1916. Ta pfiestávka byla neobvykle dlouhá, ale zdálo se, Ïe Ïádná ze stran s útokem nechvátá. Velitel rakousko-uherské 5. armády generálplukovník Svetozar Boroeviç de Bojna nemohl poãítat se Ïádn˘mi v˘raznûj‰ími posilami, protoÏe znaãná ãást c. a k. armád byla vázaná na jin˘ch frontách. A tak zesiloval obranu a pfieskupoval síly. Posiloval úseky, na kter˘ch oãekával nejvût‰í nápor.

Zato Italové posilovali a mobilizovali v‰echny dostupné zálohy.

Pro boj v centru fronty byla zfiízena Gorická armáda, jejíÏ velení dostal generálporuãík Capello, a na jihu smûrem na Terst mûl linii prolomit velitel 3. armády vévoda z Aosty. Tak dÛkladnû se pfiipravovali Italové na desátou bitvu, ve které chtûli koneãnû dosáhnout rozhodujícího vítûzství, po kterém, jak doufali a jak jim bylo pfiislíbeno pfii jednání s hlavními státy Dohody, budou moci pfiiãlenit ke svému území jiÏní Tyroly, Terst i s celou okolní oblastí a Dalmácii, ke které mûli velmi osobní vztah, a jak byli pfiesvûdãeni, i historic20

ké právo. Pak uÏ jim nebude nikdo moci vyãítat, Ïe zradili pakt centrálních mocností, protoÏe pravdu... tu mají vítûzové.

Dûlostfielecké granáty, ‰rapnely, miny a také bomby z letadel dopadaly takfika nepfietrÏitû a úãinek byl tak intenzivní, Ïe se nedalo fiíct, kdo je na tom lépe, zda ti, co uÏ jsou mrtví, nebo ti, jejichÏ smysly jsou drásány tím nepfiedstaviteln˘m infernem, jehoÏ prÛvodní jevy byly tak dûsivé, Ïe v mnohém pfiekonaly to, co mnozí aÏ doposud zaÏili. OheÀ, hluk doprovázející v˘buchy a trhající u‰ní bubínky, praskot lámaného brlení vylétávajícího do vzduchu spolu s kamením a pfiede‰l˘mi de‰ti nasáklou hlínou, to v‰e spojené se strachem z plynového útoku, kter˘ mohl kdykoliv zaãít. Kdo mohl, leÏel zahraban˘ do té nejhlub‰í díry, která ho v‰ak stejnû pfii pfiímém nebo i blízkém v˘buchu nedokázala dostateãnû ochránit. Kdo nemûl to ‰tûstí a Ïádná skr˘‰ na nûho nezbyla, leÏel pfiiplácnut˘ na dnû zákopu s obliãejem vmáãknut˘m do bláta a pfiál si, aby se stal jeho souãástí. Mnoh˘m se to brzy vyplnilo, protoÏe kdyÏ byli pfiipraveni o Ïivot, ta zemû se stala i místem jejich vûãného odpoãinku.

Mnozí v‰ak nena‰li odpoãinek ani takto, jejich tûla byla pfii v˘bu‰ích roztrhána a pak létala vzduchem do v‰ech stran, a pokud byla vÛbec nûkdy pohfibena, bylo to mnohdy na více místech spoleãnû s ãástmi tûl nûkoho úplnû jiného. Nûkdy létala vzduchem i tûla neboÏákÛ, ktefií byli neboÏtíky uÏ nûkolik dnÛ a jejichÏ tûla byla pouÏita spolu s ostatním materiálem ke zpevnûní a nav˘‰ení valÛ, které chránily zákopy.

Dûlostfielecká pfiíprava X. bitvy zaãala v ranních hodinách 12. kvûtna a trvala uÏ druh˘ den. Viktor mûl pfiece jen trochu víc ‰tûstí, kdyÏ mohl pouÏít úkrytu velitele IV. praporu 28. pû‰ího pluku majora Julia Marquette-Kerstinga. Ani tento kryt v‰ak nebyl tak pevnû vybudován, aby odolal pfiímému zásahu vût‰ího dûla nebo hmoÏdífie.

V‰ichni pfiítomní byli zsinalí, ale nebyl ãas na pfiedstírání. S tím, aby ãlovûk nebyl bled˘, se nedalo mnoho dûlat, pokud nebyla dostateãná zásoba ‰napsu. V tom nejzaz‰ím koutû se shrbená postava, sedící na lavici z nehoblovan˘ch kuláãÛ, uÏ ani nesnaÏila pfiekonat nûkolikahodinov˘ tfias. Viktor se zeptal doktora, jestli mu nemÛÏe nûco píchnout, ale ten to striktnû odmítl. „Nebudu mít ani pro desetinu tûch, ktefií to budou opravdu potfiebovat.“ 21

Nikdo nenosil ranûné, v‰ichni saniÈáci, ktefií se o to zpoãátku pokusili, byli mrtvi dfiív, neÏ donesli ranûné z linie.

Viktor se zvedl a postavil se pfied chvûjící se postavu. Jednoroãní dobrovolník Bláha se na nûho podíval pohledem nahého, hozeného do lví klece. Viktor vytáhl z kapsy placatku a podrÏel ji Bláhovi pod nosem. Ten nasál jako velbloud, kdyÏ po nûkolikadenní cestû pou‰tí ucítí vodu, a pfiiloÏil si hrdlo k ústÛm. „No, no,“ odtrhl mu ji Viktor vzápûtí od sajících rtÛ. „Voda je támhle ve dÏberu, jestli máte ÏízeÀ.“ Bláha se pomalu vzpamatovával. Viktor si vzpomnûl na rozhovor, kter˘ vedli s Bláhou pfied nûkolika dny. UÏ se chtûl otoãit, ale pak se zeptal: „Tak co, li‰í se va‰e pÛvodní pfiedstavy hodnû od skuteãnosti?“ Tehdy byli na stejném místû jako teì. DÛstojníci od v‰ech rot se pomalu scházeli na poradu, kterou svolal velitel praporu Marquette. Major se ale zdrÏel na ‰tábu 58. pû‰í divize generála Ervina Zeidlera, kam byl nyní samostatn˘ prapor zafiazen, a tak si dÛstojníci a poddÛstojníci krátili ãas tak, jak to u armády b˘vá. Tlacháním, psaním dopisÛ a hraním karet. Nûktefií spali. To byl totiÏ na frontû velk˘ dar, nauãit se usnout kdykoliv a kdekoliv. Nikdy jste nevûdûli, kdy k tomu bude pfií‰tû pfiíleÏitost, jestli za dva, nebo tfieba tfii dny. „Pane hejtmane, tady máte horké kafe.“ Viktor zvedl hlavu a jen souhlasnû k˘vl a natáhl ruku pro plecháãek. Pfied ním stál jeho bur‰, vojín Macík. âtyfiicítku uÏ mûl za sebou, trochu ohnutá záda rolníka zvyklého chodit za pluhem, knír s povisl˘mi konci a odevzdané pomnûnkové oãi.

Viktor jen doufal, Ïe velitel nepfiinese rozkazy, Ïe mají zase zmûnit pozici. Kolikrát se uÏ takhle museli zvedat ze zabydlen˘ch zákopÛ a znovu pfiehrabovat stokrát pfiehrabanou zem. Prostû se mu nechtûlo pfiesouvat kamkoliv. V této zákopové válce bylo bûÏné, Ïe vojáci bez rozdílu hodnosti, pokud zÛstali del‰í ãas na stejném místû, k tomu místu pfiilnuli, i kdyÏ, nebo právû proto, bylo prosáklé krví jejich kamarádÛ. Stalo se jim doãasn˘m domovem a ve‰keré pfiede‰lé ztráty jako by tím odchodem ztrácely smysl. A kaÏdá zmûna znamenala novou nejistotu, i kdyÏ zabiti mohli b˘t zrovna tak tady jako kdekoliv jinde. Nakonec uÏ Viktor nevydrÏel sedût, vy‰el i s ple22

cháãkem pfied bunkr a zapálil si cigaretu. Za chvíli uvidûl pfiíkazníka, ãetafie Volfa, kter˘ se právû drápal od zákopÛ obsazen˘ch jejich praporem. „Zvedli v‰ichni zadek?“ zeptal se ãetafie.

Ten se pfied Viktorem jen mírnû napfiímil – stavûní se do pozoru bylo v té dobû v bojové linii prakticky zapomenuto. „Je‰tû poruãík Fi‰er a ‰ikovatel Kunc. Kunc spal a byl tak zamaskovanej, Ïe jsem si myslel, Ïe je to nûjaká zapomenutá mrtvola. A poruãík má takovou sraãku, Ïe moÏná ani nepfiijde. Pro ten pfiípad Ïe by poslal praporãíka Drábka.“ Za chvíli se pfied bunkrem se‰la malá spoleãnost, na chvíli vysvitlo slunce, v‰ichni byli víceménû provlhlí a rádi si prohfiáli ztuhlé kosti. Nadporuãík Schrom, ‰ikovatel Kunc a jednoroãní dobrovolník Bláha a nûkolik dal‰ích.

Skupinka zaprá‰en˘ch unaven˘ch lidí s vyhasl˘mi pohledy. Na vzdálenost nûkolika desítek metrÛ nikdo nepozná, kdo je voják a kdo dÛstojník. DÛstojníci se v prÛbûhu války, aÈ uÏ z vlastní iniciativy, nebo na pfiíkaz, postupnû vzdávali vût‰iny v˘strojních odli‰ností, pro nûÏ by byli dobfie rozeznatelní od muÏstva a stali by se jako lovná zvûfi vyhledávan˘m cílem nepfiátelsk˘ch snajprÛ. ·avli uÏ nosil jen málokter˘ dÛstojník, a pokud ano, v‰echny bly‰tivé ãásti pochvy byly natfieny matovou barvou. Vût‰inou v‰ak v‰ichni nosili jen bodáky. Zmizelo téÏ barevné oznaãení na distinkcích hlásající pfiíslu‰nost k rÛzn˘m plukÛm. A co se t˘kalo barvy uniforem, byli uÏ dávno v‰ichni, bez rozdílu hodnosti, navleãení do polní ‰edi. ·tiãí modfi byla uÏ jen vzpomínkou na lep‰í ãasy. Mnozí zuli i vysoké boty a místo nich nosili praktiãtûj‰í baganãata s ovinovaãkami. Zmatovatûlo i jezdectvo, huláni, husafii, rejtafii, jejich barevné stejnokroje, kde dfiív byla dominantní ãervená a modrá... Tady v hornatém terénu bylo jezdectvo prakticky nepouÏitelné, eskadra po eskadfie byla zbavována koní také proto, Ïe nebylo pro konû dost Ïrádla, a huláni byli ãím dál ãastûji nasazováni jako obyãejní pû‰áci do zákopÛ, aby vyplnili prázdná místa po padl˘ch. I major Marquette byl b˘val˘ dragoun. V‰ichni vûdûli, Ïe to je konec jezdectva a Ïe v pfií‰tí válce uÏ pro nû nebude Ïádné místo. Je‰tû na rovn˘ch pláních Haliãe, v˘chodního Pruska byli nasazováni proti rusk˘m kozákÛm, ale pokud mûli útoãit proti dobfie zakopané pûchotû, nemûli proti moderním zbraním velkou ‰anci a jejich ztráty byly stra‰né.

23