Ve stínu erbu

Hana Marie Körnerová Ve stínu erbu Odpovědná redaktorka Ivana Fabišiková Grafická úprava PT MOBA Obálka Ondřej Vašíček/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2021 www.mobaknihy.cz © Hana Marie Körnerová, 2001, 2011, 2021 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno, 2011, 2021 Vydání třetí, v nakladatelství MOBA vydání druhé ISBN 978-80-243-9792-4

HANA H A N A MARIE MARIE KÖRNEROVÁ KÖ R N E R OVÁ

VE STÍNU

ERBU

Prolog

Léta Pánû 1346 pasoval král Filip VI. z Valois jednoho ze sv˘ch vojákÛ jménem Simon Oursin, na rytífie. Stalo se tak po neslavné bitvû u Crécy (Kresãak), kde zahynula témûfi celá královská jízda vãetnû mnoha urozen˘ch a vzne‰en˘ch pánÛ, mezi nûÏ patfiil i ãesk˘ král. Simonu Oursinovi v‰ak tato bitva pfiinesla ‰tûstí. Vjel tehdy pfiímo do skupinky nepfiátel zle dotírajících na osamoceného ‰lechtice, kolem nûhoÏ leÏela hromada mrtv˘ch nepfiátel. Ta dokládala, Ïe dotyãn˘ rytífi je udatn˘ a nadmíru zbûhl˘ ve vojenském fiemesle. Pfiesto mu hrozilo, Ïe podlehne mnohonásobné pfiesile, neboÈ jeho krouÏkové brnûní rudlo na mnoha místech krví a pohyby paÏí byly stále pomalej‰í.

Simon zachytil ránu, která by rytífie zcela urãitû usmrtila. On sám pfii tom utrÏil dlouh˘ ‰rám táhnoucí se z boku aÏ na stehno. Tento ‰rám se zaslouÏil o jeho pozdûj‰í pfiezdívku „Kulhav˘“. Nosil ji s p˘chou, neboÈ zranûní utrÏené v takové bitvû bylo stejnû ãestné a v˘znamné jako fiád.

Po zbytek bitvy zÛstal Simon po rytífiovû boku, kryl mu záda a kosil dotírající nepfiátele. Poãínal si pfiitom tak dobfie, Ïe kdyÏ koneãnû pfii‰la posila, nebylo koho dobíjet.

Teprve pak se dovûdûl, Ïe zachránûn˘ rytífi je hrabû z Montreux – jeden z králov˘ch oblíbencÛ.

Zranûní se Simonu Oursinovi hojilo dlouho, ale on si nestûÏoval. Nejlep‰í náplastí mu byla Montreuxova a pozdûji i králova pfiízeÀ okofienûná zmínûn˘m slavn˘m pasováním, k nûmuÏ se navíc vázal znaãn˘ majetek. KrálÛv dar novopeãenému rytífii sestával ze tfií vesnic, kovárny a ml˘na. V nejvût‰í vesnici jménem Rougerie stál i zanedban˘ hrádek ãi spí‰e b˘valá stráÏní vûÏ postavená z ãerveného kamene, kter˘ dal jméno celé vsi (rouge = ãerve5

ná). Místní fiíkali hrádku zámek, ale to oznaãení si pohfiíchu nezaslouÏil. Neforemn˘, nevzhledn˘, léta neob˘van˘.

Jeho pfiedchozí majitel se v nûm nikdy neusadil a s klidn˘m svûdomím jej nechal zchátrat. Za své sídlo si zvolil mnohem pohodlnûj‰í dÛm v jiném kraji a na Rougerie nechal hospodafiit správce.

Simon zpoãátku uãinil totéÏ, neboÈ zÛstal v Montreuxovû druÏinû, s níÏ vybojoval fiadu bitev. âasy byly boufilivé a kaÏd˘ rytífi schopn˘ udrÏet zbraÀ si pokládal za ãest slouÏit svému králi. Navíc kromû cti mohl získat dal‰í pov˘‰ení i slu‰nou kofiist. Vojenské fiemeslo kvetlo neb˘valou mûrou, vÏdyÈ doba, do níÏ se Simon narodil, bude jednou nazvána Stoletou válkou.

KdyÏ v‰ak Simon utrÏil dal‰í zranûní, které ho na mnoho mûsícÛ vyfiadilo z boje, byl z královsk˘ch sluÏeb se ctí propu‰tûn. Na své panství se vrátil jako baron a co víc, pfiiváÏel s sebou i nemalou hotovost – vesmûs váleãnou kofiist. Upadající majetek uÏ finanãní injekci nutnû potfieboval.

V‰ichni v kraji oãekávali, Ïe si novopeãen˘ baron zafiídí pohodln˘ dÛm ve mûstû, ale on se rozhodl jinak – usadil se pfiímo na zchátralém hrádku. Vojenská strohost Rougerie mu vyhovovala, navíc tu byla nepopiratelná v˘hoda – po nejnutnûj‰ích opravách a vyãi‰tûní vodního pfiíkopu se hrádek stal nedobytnou pevností schopnou odolávat v‰em rozmarÛm váleãn˘ch ãasÛ. To bylo pro Simona rozhodující. Nastûhoval se na Rougerie a vzal správu malého panství pevnû do rukou. Osobnû dohlíÏel na v‰echno, co mu náleÏelo, a patfiiãnû ztrpãoval Ïivot b˘valému správci i jeho pomocníkÛm. Dlouho mu ostatnû neslouÏili. Hned jak pronikl do chodu panství a poznal, Ïe správce a jeho lidi hledí pfiedev‰ím na svÛj zájem, propustil je.

Zamûstnal pak nûkolik vojensk˘ch vyslouÏilcÛ, kter˘m se zjevnû st˘skalo po povelech a jasnû formulovan˘ch pfií6

kazech, a s nimi vedl panství sám. Postupem ãasu pfiikoupil dal‰í ml˘n a stal se tak v˘hradním pánem nad ve‰ker˘m mletím v kraji. To pfiiná‰elo ãetné v˘hody a on jich dokázal vyuÏít. Jeho majetek neustále rostl a roz‰ifioval se.

Pfiibyly dal‰í polnosti, lesy, dva rybníky a lom. Simon získal tûÏební právo a stal se v˘hradním dodavatelem kamene na stavbu novû vznikajícího klá‰tera v Annecy.

Baron z Rougerie sklízel uznání, obdiv i závist – v‰echno, co nenadál˘ vzestup vÏdycky provází. AÈ v dobrém ãi zlém – získal si povûst muÏe, s nímÏ je nutné poãítat. Jeho cesta na pomyslné v˘sluní v kraji ov‰em trvala léta. Zpoãátku opatrní sousedé, aÈ z fiad niωí venkovské ‰lechty ãi z vysok˘ch mû‰Èansk˘ch kruhÛ, vÛãi nûmu zachovávali odstup podbarven˘ nedÛvûrou. O ‰est let pozdûji, v dobû, kdy dosáhl vûku osmatfiiceti let, byla situace úplnû jiná.

Stal se zámoÏn˘m a dÛstojn˘m muÏem, jehoÏ rad si váÏili a naslouchali jim. Hrádek v Rougerie uÏ nebyl pouh˘m hrádkem, ale hradem. Vzhledem i v˘znamem. A tak, kdyÏ poÏádal o ruku osmnáctileté Marie Caroliny, jejíÏ rodina co do délky rodokmenu patfiila k nejlep‰ím v kraji, dostalo se mu kladné odpovûdi. Otec Marie Caroliny baron Tillaux-Dantan si dobfie spoãítal v‰echna pro a proti. Jeho nejstar‰í dcera (mûl je‰tû tfii), byÈ krásná a urozená, mohla do manÏelství pfiinést krom svého pÛvodu jen to nejnutnûj‰í. V kraji se nûjakou dobu spekulovalo o tom, jestli barona z Rougerie vedla k tomuto sÀatku láska ãi snadno pochopitelná touha vylep‰it svÛj rodokmen. Ale aÈ to bylo jak chtûlo, toto manÏelství se stalo jedním z nejvydafienûj‰ích v kraji, soudû alespoÀ z dochovan˘ch zápisÛ a z toho, Ïe bylo obdafieno sedmi potomky. Pfii porodu osmého dítûte dvaatfiicetiletá Marie Carolina zemfiela.

Vdovec, pfiestoÏe po uplynutí doby smutku dostal mnoho nabídek, se nikdy znovu neoÏenil.

Ze sedmi dûtí se dospûlosti doÏily ãtyfii. Dva synové, dvû 7

dcery. Star‰í Filip udûlal oslnivou vojenskou kariéru, mlad‰í Ludvík se v˘hodnû oÏenil a rozmnoÏil rodinn˘ majetek. Obûma dcerám zajistil baron de Rougerie vhodn˘ sÀatek, kter˘ je povznesl na spoleãenském Ïebfiíãku.

O padesát let pozdûji patfiila uÏ rodina k v˘kvûtu kraje a její ãlenové se dostali pfiímo do královsk˘ch sluÏeb. V té dobû nejstar‰í ze synÛ barona de Rougerie obdrÏel za své sluÏby panství Valandrey, k nûmuÏ se vázal titul hrabûte, a s koneãnou platností si tak otevfiel cestu do velkého svûta.

O tfii sta let pozdûji patfiil uÏ rod Valandrey de Rougerie k pilífiÛm království. Jeho muωtí potomci byli dûdiãn˘mi hrabaty, nositeli nejvy‰‰ích vyznamenání a vojensk˘ch hodností. Patfiili k lidem honosícím se nejv˘nosnûj‰ími královsk˘mi úfiady. K lidem, ktefií se mohli za‰títit zvlá‰tními v˘sadami.

PotomkÛm rodu Ïenského byl zaji‰tûn odpovídající sÀatek, a tak byla krev stateãného vojáka Simona Oursina zvaného „Kulhav˘“ postupnû promí‰ena s krví nejv˘znamnûj‰ích rodin v zemi. Stala se proto pfiíli‰ vzne‰enou na to, aby si nûjak podrobnû pfiipomínala minulost, z níÏ vze‰la.

Zámek Rougerie pro‰el nûkolika zásadními pfiestavbami a stal se pÛvabn˘m venkovsk˘m sídlem – jedním z mnoha – kde rodina trávila roãnû nûkolik t˘dnÛ.

Vzne‰en˘ dÛm uÏ dávno nikdo nespojoval s tím, co mu kdysi pomohlo k první radikální pfiestavbû: s ml˘nem, kovárnou ãi kamenolomem. Tak pfiízemní vûci byly odsunuty stranou; peníze, jimiÏ rodina disponovala nyní, pocházely v˘hradnû z vojensk˘ch, diplomatick˘ch, politicky vhodn˘ch (a v˘nosn˘ch) záleÏitostí.

8

âÁST PRVNI

Kapitola 1

Poprvé se ti dva spatfiili na jafie roku 1751. Raymond Filip Louis Valandrey de Rougerie dovr‰il právû desát˘ rok svého vûku, Frederice Annû Montelier bylo sedm. To jaro se jejich otcové dohodli na sÀatku, kter˘ mûl obûma stranám zajistit urãité v˘hody.

Raymond jako mlad‰í syn v˘znamného ‰lechtice (titul a vût‰inu majetku dûdil star‰í), pevnû zakotveného v královsk˘ch sluÏbách, pfiiná‰el do svazku své jméno a rodinné postavení: styky, známosti, úroveÀ.

Frederika byla dcerou muÏe, kter˘ se pohyboval v mezinárodních finanãních kruzích, odkud vycházejí nitky, za nûÏ se tahá pfii vysok˘ch politick˘ch hrách. Nitky, které pfii správném vedení dokáÏí kácet trÛny a mûnit postavení sil mezi monarchiemi. Byl „muÏem v pozadí“, ale touÏil posílit svÛj vliv ve Francii. Jeho skuteãn˘ majetek se neodvaÏovali odhadnout ani zasvûcení. Honosil se titulem vévody (duce), ale pocházel ze sicilské ‰lechty a proto byl jeho pÛvod ponûkud pochybn˘. Ve Francii – a v Evropû vÛbec – se sicilsk˘m titulÛm nepfiikládala velká váha. Bylo jich jednodu‰e pfiíli‰ mnoho. Tolik vévodÛ a mark˘zÛ nemûla celá západní Evropa dohromady. Zhruba pfied sto lety se totiÏ s tituly zaãalo na italském jihu a pfiedev‰ím na Sicílii doslova kupãit. Prvním impulsem byl nátlak, nebo spí‰e vydírání, kter˘m neapolská hrabata pfiinutila svého (‰panûlského) místokrále, aby jim v‰em udûlil vévodsk˘ titul.

ProtoÏe tehdy potfieboval jejich pomoc ve válce s Francií, vyhovûl jim. Nakonec se z touhy po titulech stal velmi v˘nosn˘ obchod, na kterém sicil‰tí místokrálové slu‰nû vydûlávali. Za odpovídající ãástku se mohl stfiednû velk˘ statkáfi stát mark˘zem, velkostatkáfi vévodou a obyãejn˘ hra10

bû v první ãi druhé linii kníÏetem. Ve Francii se ov‰em sicilsk˘ titul vévody rovnal sotva baronovi (tudíÏ niÏ‰í ‰lechtû) a v Nûmecku byl zhruba na úrovni svobodného pána.

Francouzské ‰lechtické rody odvozující svÛj pÛvod uÏ od Karla Velikého by nikoho z této moderní aristokracie mezi sebe nepfiijaly. O nûco mlad‰í rody (jako byl ValandreyÛv) mûly jiné priority. Navíc oba pánové – Valandrey i Montelier – sledovali své vlastní politické a mocenské cíle. SÀatek mezi jejich dûtmi byl v˘sledkem dlouh˘ch úvah a rozprav nejen v rodinném kruhu, ale i mezi stoupenci vlivn˘ch politick˘ch proudÛ v zemi.

Ti, jichÏ se celá záleÏitost t˘kala osobnû – Raymond a Frederika – nemûli o pozadí pfiipravované transakce ani ponûtí. A také je v jejich vûku nezajímala. Frederika byla pfiíli‰ malá na to, aby vûc vÛbec pochopila, a Raymond cítil nechuÈ, neboÈ mu otec zdÛraznil, Ïe se jedná o nevyhnutelnou povinnost.

K sepsání a zpeãetûní smlouvy se oba pánové se‰li s rodinami na jednom z vévodov˘ch venkovsk˘ch sídel.

Frederiku oblékli do modr˘ch slavnostních ‰atÛ, které nenávidûla, protoÏe mûly spoustu krajkov˘ch volánÛ vzdouvajících se aÏ k bradû. ChÛva jí navíc stáhla vlasy dozadu, trochu je namoãila, aby lépe pfiilehly k lebce, a v t˘le je upevnila velkou hedvábnou stuhou. Z pramenÛ vlasÛ nad ãelem pak vytvofiila obrovskou tuhou loknu, která pfies v‰echnu její snahu vypadala pofiád trochu jako jitrnice. Úães zuÏoval oãi a silnû zakulacoval uÏ tak buclat˘ a pihovat˘ dûtsk˘ obliãej.

Raymonda – divokého, vzdorovitého a silnû prostofiekého – musel otec dÛraznû napomenout, aby zachoval váÏnou, ale pfiesto vlídnou tváfi. „Jsi Valandrey de Rougerie!“ opakoval pfiísnû. ,,A ta dívka je tvoje budoucí Ïena. Na tom, jak se dnes bude‰ chovat, moÏná záleÏí osud mnoha stovek lidí. NezapomeÀ na to!“ 11

Do salonu ve‰el chlapec po otcovû boku. Zachmufien˘, nevlídn˘. Vévoda z Montelier ho uvítal, jako by si niãeho nev‰iml.

Holãiãka s chÛvou pfii‰la jako poslední. Nad˘chaná, pihovatá, s buclat˘ma rukama a nohama vykukujícíma z dlouh˘ch nabíran˘ch kalhot.

Nelíbila se mu. Vypadala jako tlustá nudná holka a její pihy mu pfiipomnûly mlad‰í sestru, kterou upfiímnû nesná‰el. Zaobíral se sv˘mi pocity nechuti tak intenzivnû, Ïe si vÛbec nev‰iml jejího vzdorovitého pohledu.

Ani ona jím nebyla nad‰ena. ¤ekli jí, Ïe se setká s chlapcem, za nûhoÏ se v dospûlosti provdá. UÏ byla na dvou svatbách a obû se jí líbily. Nabízely spoustu zábavy, bájeãného jídla a také urãitou svobodu, protoÏe o svatbû i chÛva polevila v ostraÏitosti a nechala ji uprostfied klubka dûtí bez dozoru. Frederika tehdy poprvé ochutnala sladk˘ likér vonící mátou, bylo jí pak do smíchu a vÛbec nezvracela jako sestfienice Yveta. Maminka mûla tehdy s chÛvou dlouh˘ a hlasit˘ rozhovor a chÛva pak fiadu dní chodila se zaãervenal˘ma oãima a neustále posmrkávala a vzdychala.

Frederika se teì drÏela chÛvy za ruku a kdyÏ chÛva jemnû, ale nesmlouvavû ruku vyprostila a ode‰la, zÛstalo dûvãátko stát na místû a nepohnulo se ani o píì, tfiebaÏe je otec vlídn˘mi slovy pobízel.

Stály pak proti sobû – dvû vzdorovité, zamraãené dûti – a mûfiily se kradm˘mi, nevlídn˘mi pohledy, zatímco otcové nad jejich hlavami rokovali a matky ve vedlej‰ím pokoji napomínaly ostatní dûti, aby nehluãely a byly trpûlivé.

KdyÏ uÏ rokování trvalo pfiíli‰ dlouho a dokonce se zdálo, Ïe pánové na pfiítomnost Frederiky a Raymonda zapomnûli, nevydrÏel chlapec zachovávat kamennou tváfi a za‰klebil se. PouÏil nejpohrdavûj‰í ú‰klebek, jak˘ znal a jak˘m obvykle ãastoval neúspû‰né soupefie pfii hrách, 12

neboÈ pohrdání mu zaji‰Èovalo pfievahu. Holãiãka ji silnû naru‰ila, protoÏe nereagovala ani údivem, ani sklopením oãí, jak oãekával. Místo toho vyplázla jazyk a obrátila oãi v sloup, aby mu naznaãila, jak jeho hereck˘m vystoupením pohrdá.

Rychle nafoukl tváfie, za‰ilhal a prstem ukázal smûrem k ní, aby nebyla na pochybách, koho tím pfiedvádí.

Holãiãka si poloÏila dlaÀ na Ïaludek a obliãej zkfiivila do grimasy napodobující zvracení.

OkamÏitû udûlal totéÏ a prstem si navíc zaÈukal na ãelo.

Víc uÏ nestaãil. OtcÛv úseãn˘ hlas pfietrhl dal‰í pantomimu v pÛli. „Raymonde!!!“ Chlapec okamÏitû ztuhl a obliãej se mu bûhem vtefiiny vyhladil do bezv˘razné masky. Holãiãka sklopila oãi a zatváfiila se nevinnû. „Raymonde, odveìte sleãnu Frederiku za ostatními do knihovny,“ fiekl hrabû Valandrey a mûfiil si pfiitom syna pfiísn˘m pohledem pln˘m nesouhlasu. „Ano, otãe. Jak si pfiejete.“ „Doufám, Ïe pfiitom nezapomenete na svou vrozenou rytífiskost!“ dodal hrabû odmûfienû.

Poslední vûtu povaÏoval chlapec za velmi nespravedlivé pokárání. Pfiijal je se vzdorovit˘m v˘razem ve tváfii, do níÏ se pomalu vkrádala ãerveÀ. Mûl zlost, Ïe se nechal tak hloupû pfiistihnout. Navíc se mu ta holka nepokrytû ‰klebila, ale tváfi mûla sklopenou, takÏe do ní stojící muÏi nevidûli. Bavila se jeho poníÏením!

Jen poãkej, pomyslel si vztekle, tohle ti neprojde. To ti nedaruju!

ProtoÏe se na nûj oba muÏi upfienû dívali, pfiemohl se, vysekl zdvofiilou poklonu a ukázal ke dvefiím. „Prosím, sleãno.“ Kráãel po jejím boku, otevfiel dvefie, s dal‰í úklonou ustoupil a nechal ji projít jako první.

13

V knihovnû nikdo nebyl. Matky a chÛvy usoudily, Ïe neustále napomínat dûti, aby nehluãely a neru‰ily jednání za dvefimi, je nad jejich síly a vyvedly celé neklidné klubko ven do zahrady.

Taková situace pfii‰la Raymondovi vhod. Zastavil se hned za dvefimi, jakmile zjistil, Ïe jsou sami. Pfiedstíraná zdvofiilost se okamÏitû vytratila. „Ty mrÀavá protivná zmije,“ fiekl, ,,snad si nemyslí‰, Ïe jsi vyhrála!“ Zatváfiila se pohrdavû. ,,Nad tebou vÏdycky. TvÛj vychovatel fiekl mojí chÛvû, Ïe jsi hloup˘ kluk. Neumí‰ ani pofiádnû ãíst a psát!“ Nebyla to pravda, vymyslela si to právû teì, ale jeho ta poznámka rozbûsnila. „A zvítûzit nad hlupákem není nic tûÏkého,“ dodala, ale to uÏ se pohnul a obûma rukama do ní strãil.

Udûlala pár vratk˘ch krokÛ dozadu, ztratila rovnováhu a upadla na vyle‰tûnou podlahu. Trochu to Ïuchlo, jak dosedla na zadeãek, a zÛstala sedût s nabíran˘mi suknûmi rozprostfien˘mi do vûjífie. „âtení a psaní je dobré tak pro písafie,“ fiekl jí ze své v˘‰ky. ,,A já písafiem nikdy nebudu. Já jednou budu mar‰álem Francie!“ „Ty bude‰ pfiedev‰ím vÏdycky hlupákem,“ fiekla holãiãka a snaÏila se, aby jí z hlasu nezaznûla bolest. NaraÏená kostrã ji pálila, ale ona by to ani za nic nedala na sobû znát. „Bude‰ hlupákem, kter˘ pouÏívá sílu, kdyÏ mu dojdou slova! Hrubost je projevem tûch, ktefií nedokáÏí pouÏívat rozum!“ „Nevytahuj se!“ zarazil ji. ,,Jestli ti tvoji uãitelé vtloukají do hlavy takovéhle nesmysly, mûl by je tvÛj otec vyhodit!“ Pfiikroãil k ní a natáhl ruku. ,,Jestli se mi omluví‰, pomÛÏu ti vstát. Sama se s tûmi suknûmi nikdy nezvedne‰.“ „Za co se ti mám omluvit? Za to, Ïe jsi hlupák?“ 14

„Omluví‰ se mi, protoÏe jsi mû uráÏela. A také za to, Ïe jsi tvrdila, Ïe nade mnou mÛÏe‰ vyhrát. Sama ses pfiesvûdãila, Ïe to nejde!“ Ignorovala jeho ruku a fiekla: ,,Nikdy mû k niãemu takovému nedonutí‰, protoÏe to není pravda. Ty nade mnou zvítûzit nemÛÏe‰! Ani dnes, ani nikdy jindy!“ Oãi se mu zúÏily: ,,Jen poãkej, aÏ se s tebou oÏením!

Bude‰ mû muset poslouchat na slovo. Pak si povíme, kdo vyhrál a kdo je chytfiej‰í!“ Frederika pfied chvílí zaslechla kroky blíÏící se ke dvefiím. Raymond je ve svém bojovném zápalu zcela pfieslechl. „Ty to urãitû nebude‰,“ staãila je‰tû pronést, neÏ se dvefie rozlétly a na prahu se objevili oba otcové pfiilákaní ranou, kterou zpÛsobil její pád. „Co se to...“ zaãal vévoda, ale zbytek vûty uÏ nedokonãil.

Holãiãka si rukama zakryla tváfi a úpûnlivû se rozplakala.

Hrabû Valandrey tvrdû uchopil syna za límec a strhl ho dozadu. Poslední, co Raymond pfii potupném vyvleãení z pokoje vidûl, byl vítûzn˘ Frederiãin úsmûv. Objevil se na nepatrn˘ okamÏik ve chvíli, kdy vévoda holãiãku zvedl ze zemû a v náruãí ji odná‰el pryã. Ten úsmûv provázen˘ pohrdav˘m pohledem byl více neÏ v˘mluvn˘: Tak vidí‰, kdo z nás dvou vyhrál!

15

Kapitola 2

„A tehdy mû otec sefiezal tak, Ïe jsem se nemohl t˘den posadit do sedla,“ fiekl Raymond a zasmál se. ,,Ta malá zmije opravdu vyhrála a já jsem celá léta myslel na to, jak jí to oplatím. Ale uÏ jsme se nesetkali, rodiãe zfiejmû usoudili, Ïe jedno stfietnutí úplnû staãilo.“ Odhodil stéblo a posadil se. Jeho dva druzi dál leÏeli v trávû, opodál se povalovaly jejich zbranû a u stromu na kraji paseky stáli tfii upoutaní konû. „Jak je to dlouho?“ zeptal se ãernovlas˘ opálen˘ mladík opírající se hlavou o mechem porostl˘ pafiez. „Od toho v˘prasku? Jedenáct let. To znamená, Ïe jí je dneska osmnáct. Osudné datum, na kterém se na‰i otcové dohodli. Za necel˘ t˘den si ji povedu od oltáfie. Neveselá vyhlídka, co? Je nepfiíjemné b˘t pouh˘m mlad‰ím synem a muset se Ïenit pro majetek.“ V‰ichni tfii se zasmáli. „Tváfií‰ se, jako bys hodlal od základu zmûnit svÛj dosavadní Ïivot,“ fiekl snûd˘ mladík, kterého ostatní oslovovali Paule. ,,Jako bys poãítal s tím, Ïe se ode dne‰ka zavfie‰ na venkovû a bude‰ s jejím vûnem hospodafiit na svém zanedbaném panství.“ „Nestra‰!“ fiekl Raymond, ale Paul je‰tû neskonãil. „A taky si s ní kaÏdou noc pûknû vleze‰ do postele a za rok uÏ bude‰ vychovávat prvního potomka, za dva roky dal‰ího a dal‰ího...“ V‰ichni se znovu zasmáli, RaymondÛv smích znûl nejpobavenûji. „No, myslím, Ïe nûãeho takového se opravdu nemusíte obávat. Já nejsem ten správn˘ typ pro venkovsk˘ do16

mácí Ïivot. Neb˘t té smlouvy, nikdy bych se neÏenil. V jednadvaceti? KdyÏ mi u nohou leÏí cel˘ svût? V‰echny krásné Ïeny, v‰echna dobrodruÏství, která jsem je‰tû nestaãil proÏít? Ne, to rozhodnû nemÛÏu vymûnit za kfieslo u krbu a noci vedle kolíbky.“ „Já si to myslel,“ fiekl Paul. ,,Ale pfiesto – nûjakou dobu s ní pfiece jen bude‰ muset strávit. AlespoÀ tu nejnutnûj‰í, které se fiíká líbánky. Ale co, tfieba bude‰ pfiíjemnû pfiekvapen.“ „To tûÏko. Co asi mohlo vyrÛst z pfiechytralé tlusté holky, která se mi pomstila tím nejprimitivnûj‰ím a zároveÀ nejúãinnûj‰ím zpÛsobem? Nejspí‰ tlustá, je‰tû pfiechytralej‰í sleãna. Co já vím, posledních deset let strávila v klá‰tefie v Saint Sebastianu. Otec ji tam strãil hned, jak zemfiela její matka a zfiejmû ji tam rád zapomnûl. Tlustá, zboÏná, dÛleÏitá.“ „To zní dost odpudivû,“ fiekl tfietí mladík, kter˘ dosud nepromluvil. ,,Ale moÏná se opravdu plete‰. Já se nemohu zbavit pocitu, Ïe jsem tu sleãnu vidûl. Moje sestra Clara, jak víte, je ve stejném klá‰tefie. KdyÏ jsme ji s matkou byli vloni nav‰tívit, vidûl jsem v hovornû pár velmi pûkn˘ch dívek. To víte, Ïe jsem mûl oãi otevfiené. A jedna z tûch dívek byla urãitû ona. Mohl bych na to pfiísahat!“ Raymond zpozornûl. ,,Pihovatá, kudrnaté vlasy neurãité my‰í barvy,“ snaÏil se napovûdût. ,,Mûkká a tuãná.

Vzbuzuje dojem, Ïe kdyÏ do ní ‰Èouchne‰ prstem, zabofií se ti jako do ãerstvû vykynutého tûsta.“ „Ne! To ani náhodou! PÛvabná, ‰tíhlá, svûtlovlasá. Spí‰ drobná.“ „To jsi urãitû vidûl jinou dívku, Louisi,“ fiekl Raymond a pfiesvûdãení v jeho hlase bylo tak silné, Ïe mladík zaváhal. „No, bylo tam víc dívek, ale já se domnívám, Ïe mi moje sestra ukazovala právû tuhle.“ 17

„BohuÏel asi ne. Ty ses zamûfiil na tu nejhezãí a nic jiného jsi nevnímal. Urãitû tam musela b˘t kromû té, co se ti tak líbila, je‰tû nûjaká taková, o které jsem mluvil já.“ Louis se zatváfiil nejistû. ,,Nûjaká taková tam opravdu byla, ale já jsem si skoro jist, Ïe ona to b˘t nemohla...“ „NesnaÏ se mû utû‰ovat,“ fiekl Raymond. ,,Je to zbyteãné. I ta nejmilosrdnûj‰í leÏ bude stejnû krátkodobá. Politická situace dozrála, jak pravil mÛj otec, a sÀatek se sleãnou Frederikou je v této dobû tím nejlep‰ím tahem. UÏ za t˘den, pánové, se v‰ichni pfiesvûdãíme, kdo z nás dvou mûl pravdu. „Louisi,“ obrátil se na pfiítele, ,,vsadím se s tebou o sud na‰eho nejlep‰ího ãerveného, Ïe pravdu jsem mûl já, ne ty.“ Louis pokrãil rameny. ,,Dobrá, souhlasím.“ „Ale na oplátku mi oba slíbíte,“ pokraãoval Raymond, ,,Ïe po celou dobu svatby udrÏíte váÏnou tváfi. Kdybyste se je‰tû vy dva mûli smát, bylo by to na mû pfiece jen pfiíli‰. Ten den bude zkou‰kou odvahy i bez toho!“ Oba mladíci vypukli v fiehot. ,,Pfiísaháme!“ slíbil Paul.

Raymond vyskoãil ze zemû a zamífiil ke koním. ,,A teì, pánové,“ fiekl pfies rameno, ,,pfiejdeme od vûcí nepfiíjemn˘ch k pfiíjemn˘m. Kdo z vás to fiíkal, Ïe u Zlatého hroznu mají novou mladiãkou sklepnici?“ „Já,“ pfiihlásil se Louis. „A je opravdu tak hezká?“ „Hezká?“ Louis obûma rukama naznaãil kyprou Ïenskou postavu. ,,Je pfiekrásná, pánové!“ Se smíchem se vyhoupli do sedel a zamífiili z kopce pod lesem do údolí, kde mezi korunami stromÛ probleskovaly ãervené hfiebeny vesnick˘ch stfiech.

18

Kapitola 3

„Mûla byste se tváfiit o nûco veseleji, sleãno Frederiko,“ fiekla uÏ ponûkolikáté upjatá dáma v ãerném. Vypadala nespokojenû a trochu kfieãovitû, jako by ji tlaãily boty nebo korzet. Frederice se nelíbila, ale otec fiekl, Ïe je to její nová spoleãnice a bude ji teì v‰ude doprovázet. Frederika se s tím chtû nechtû musela smífiit. Dobfie vûdûla, Ïe „spoleãnice“ je jen zdvofiil˘ v˘raz pro dohlíÏitelku a stráÏkyni a v duchu jí proto fiíkala Cerberus. Cerberus se vlastním jménem naz˘val sleãna Amélie Marcová. Sleãna pocházela ze zchudlé vzdálené vûtve MontelierÛ, bylo jí jednatfiicet a od své svûfienky se nehnula ani na krok.

Frederiãin otec nejspí‰ vûdûl, proã dcefii opatfiil právû takovou spoleãnici. Znal svou holãiãku opravdu dobfie a byl si vûdom, Ïe léta v klá‰tefie ji nenauãila poslu‰nosti, ale pouze tomu, aby dokázala skr˘vat my‰lenky, které by se mu nelíbily. K onûm bufiiãsk˘m my‰lenkám patfiila i ta, Ïe se nikdy neprovdá za Raymonda Valandreye. Dobfie si pamatoval, jak opakovanû prohla‰ovala, Ïe Ïít vedle takového hejska s mozkem Ïoldnéfie se rovná oãistci a ona neprovedla nic, aby si takov˘ trest zaslouÏila. ·la dokonce tak daleko, Ïe pfiesvûdãila svou o tfii roky mlad‰í sestru Viktorii, aby o Raymonda projevila zájem. „Ti dva by se k sobû hodili mnohem víc,“ tvrdila otci pfii jeho poslední náv‰tûvû. ,,Viktorii také nezajímá nic jiného neÏ hlouposti...“ Tehdy se na ni rozkfiikl. PfiestoÏe byla jeho mazlíãkem, vyãetl jí pfiezíravost, nadutost a pohrdání slab‰ími. „Nejsi o nic lep‰í neÏ Viktorie,“ fiekl jí chladnû. ,,To, Ïes pfieãetla víc knih a umí‰ pfiekládat latinské ver‰e, jako kdyÏ 19

biãem mrská, z tebe nedûlá lep‰ího ãlovûka. Naopak. Pokud v‰echno to uãení v tobû vzbudilo jen nezdravou p˘chu, pak lituji, Ïe jsem ti je nezakázal. Pro Ïenu je stejnû zbyteãné. Dovolil jsem ti je jako dûtskou zábavu, ne jako Ïivotní náplÀ. Tebe bude svût posuzovat podle toho, jak dobrá bude‰ manÏelka. Kolik porodí‰ svému choti synÛ a jak dokáÏe‰ nakládat s rodinn˘m majetkem. Jak vlídná dokáÏe‰ b˘t k jeho pfiátelÛm a obezfietná k nepfiátelÛm. A pokud mበdost zdravého rozumu, znalost latinsk˘ch ver‰Û si nechበpro sebe. Ve spoleãnosti bys byla jen pro smích.“ „To není spravedlivé!“ fiekla tehdy, ale otec jen pokrãil rameny. ,,Îivot není spravedliv˘. Je takov˘, jak˘ musí b˘t.

Spravedliv˘ dokáÏe b˘t pouze BÛh.“ „Mûla jsem tedy zÛstat radûji v klá‰tefie! Vrátím se!“ „Na to uÏ je pozdû!“ odpovûdûl a pak jí vzal i poslední nadûji. ,,Navíc mû matka pfiedstavená ujistila, Ïe ty se pro fieholní Ïivot nehodí‰. Nejsi ani pokorná, ani poslu‰ná. Jsi tvrdohlavá, umínûná, nedokáÏe‰ se sklonit pfied autoritou a dokonce se snaÏí‰ prosazovat vlastní názory! Nûco takového je naprosto nepfiípustné. Bude‰ se to muset odnauãit, jinak si pfiipraví‰ v Ïivotû mnohá trápení!“ S tím se s ní rozlouãil a nechal ji vzdorovitou a také bezmocnou napospas tíÏiv˘m my‰lenkám o budoucnosti.

KdyÏ pro ni pfiijel, aby ji odvezl z klá‰tera – to bylo deset dní pfied svatbou – pfiivedl s sebou sleãnu Amélii Marcovou a ta se od Frederiky od té chvíle nehnula ani na krok. Cerberus! „Mûla byste se tváfiit o nûco veseleji, sleãno Frederiko,“ fiekla sleãna Marcová znovu. Dûvãe ji neuznalo za hodnou odpovûdi, jen sebou popuzenû trhlo, kdyÏ ji mladá a nepfiíli‰ obratná komorná uÏ podruhé zatahala kartáãem za vlasy. „Proboha, co se mi to na té hlavû snaÏí‰ vytvofiit,“ ozva20

la se nakonec mrzutû. ,,To je taky za trest?“ „PromiÀte, sleãno.“ Komorná vypadala provinile. ,,Musím vám ty vlasy sãesat hladce dozadu, jinak na nich nebude drÏet ani vûnec, ani závoj. Obojí je velmi tûÏké.“ „Ano, to mበpravdu. Je to je‰tû tûωí, neÏ jsem si myslela,“ fiekla Frederika tak trpce, Ïe na ni komorná udivenû pohlédla.

Dvefie do ‰atny se otevfiely. Ve‰ly tfii star‰í dámy se zjihl˘m v˘razem ve tváfii. „Tady máme na‰i krásnou nevûstu,“ fiekla nejstar‰í z nich. Tu Frederika znala, byla to jedna z mnoha tet, pratet ãi sestfienic Raymonda Valandreye. Tûch dam byl zfiejmû pln˘ dÛm a Frederika nepfiestávala Ïasnout nad tím, kolik pfiíbuzenstva se se‰lo k tak obyãejné svatbû. VÏdyÈ Raymond byl pouh˘ mlad‰í syn!

RaymondÛv star‰í bratr Hugo, pfií‰tí hlava rodu, tu byl samozfiejmû také. Podmraãen˘, málomluvn˘, pÛsobící dojmem tvrdého, uzavfieného ãlovûka. Dûdic jména, titulu, majetku, pán nad osudy a Ïivoty mnoha lidí. O dvanáct let star‰í neÏ Raymond. Îenat˘, bezdûtn˘. O tom posledním se po salonech i chodbách hodnû ‰u‰kalo a je‰tû víc spekulovalo. Bezdûtn˘! Pût let Ïenat˘ a stále bezdûtn˘!

Jeho manÏelka Kornélie pfiijela s ním: bledá zakfiiknutá tmavovláska, která se ani jednou neusmála. I ona nepochybnû sly‰ela zlomyslné fieãi vedené za hradbou vûjífiÛ a krajkov˘ch kapesníãkÛ a vidûla zkoumavé pohledy upfiené na své ploché bfiicho. Pofiád ploché. Frederice jí bylo nesmírnû líto. Lidská bytost poníÏená k tomu, aby byla pouhou schránkou pfií‰tího dûdice rodu a jména.

A pokud se jako schránka neosvûdãí, je moÏné ji – sice s nepfiíjemn˘m dohadováním, pfiesto v‰ak pomûrnû snadno – vymûnit za jinou. Nejhor‰í bylo, Ïe i ona si to zfiejmû uvûdomovala a to vûdomí ji je‰tû více znejisÈovalo a poniÏovalo. TûÏko mohla najít porozumûní a podporu u své21

ho manÏela, kter˘ na ni hledûl s v˘ãitkou, ãi u jeho pfiíbuzn˘ch, ktefií uÏ dopfiedu spekulovali s její schopností ãi neschopností porodit budoucího dûdice.

Tfii dámy, které pfiedtím ve‰ly do Frederiãina pokoje, si dívku prohlédly od hlavy aÏ k patû, pak znalecky ohmataly svatební ‰aty, zhodnotily jejich kvalitu, promnuly závoj a naãechraly vûnec.

Frederika je sledovala se ‰patnû zakr˘vanou nechutí, neboÈ se nemohla zbavit dojmu, Ïe totéÏ by nejradûji udûlaly s ní. Kdyby mohly, znalecky by ohodnotily hustotu vlasÛ, pevnost zubÛ a kloubÛ, pruÏnost pleti a ‰ífiku bokÛ.

Ne, ona sice nemusela fungovat jako schránka pro pokraãovatele rodu, od ní se neãekalo, Ïe porodí nového hrabûte. Ona fungovala jen jako smlouva. List s peãetûmi zaruãující obûma stranám v˘hody a jistoty. âím víc potomkÛ porodí, tím bude smlouva pevnûj‰í. To bylo jen o nûco ménû pokofiující neÏ to, co ve svém postavení musela sná‰et Kornélie.

V‰echny tfii dámy Frederiku je‰tû jednou zobjímaly a na rozlouãenou se o ni otfiely hojnû napudrovan˘mi tváfiemi a parukami, z nichÏ to ãpûlo vyãichl˘mi parfémy a starobou.

KdyÏ koneãnû ode‰ly, popadla Frederika dÏbán, nalila si plné umyvadlo vody a zlostnû si vydrhla tváfi, nic nedbajíc na nesouhlasné pohledy sleãny Marcové. „MoÏná byste mi mûla opatfiit novou vodu,“ fiekla stroze, kdyÏ vidûla, Ïe se sleãna chystá k proslovu. ,,Jestli pfiijde je‰tû nûjaká náv‰tûva, nebude mi zbytek ve dÏbánu staãit. Od rána se sem ty sudiãky trousí jako procesí.“ „V‰echny ty náv‰tûvy byly velmi milé,“ podotkla sleãna Marcová dÛstojnû, ale Frederika po ní jen loupla pohledem a posadila se na taburet, u nûhoÏ ãekala komorná, aby dokonãila úães.

Frederika mûla pravdu. Od rána se v jejím pokoji, kter˘ 22

se promûnil na ‰atnu, netrhly dvefie. Otec, dvû sestfienice, nûkolik tet, kmotfii. A ze strany ValandreyÛ totéÏ, jen ve vût‰ím mnoÏství.

V‰ichni na ni byli zvûdaví, v‰ichni ji chtûli spatfiit na vlastní oãi. V‰ichni kromû jednoho: Îenich se ani neobjevil, nevzkázal pozdrav, ani neposlal drobn˘ dárek, jak bylo zvykem. Sleãna Marcová a v‰echny tety a pratety neustále zdÛrazÀovaly, Ïe Ïenich nesmí spatfiit nevûstu pfied obfiadem, neboÈ by to pfiineslo do manÏelství smÛlu, ale Frederika vûdûla své. Pokofiil ji. Dal jí na vûdomí, Ïe se stejnû jako ona podrobuje nevyhnutelnému. Ani náznak zdvofiilosti, ani jiskfiiãka snahy o zachování slu‰nosti. ZÛstal stejn˘!

Ne, nikdy nezapomnûla na jediné setkání v dûtství. Na vyãouhlého v˘rostka se svûtl˘mi vlasy pfiilíznut˘mi k hlavû tak tûsnû, Ïe se zpoãátku zdálo, Ïe ani Ïádné vlasy nemá. Na zlomysln˘ lesk modr˘ch oãí. Na surovost, s jakou ji srazil k zemi, na v˘smûch a pak na sladké zadostiuãinûní, kdyÏ ho jeho otec vyvlekl za límec ven a tam mu podle slov oãitého svûdka pofiádnû napráskal. A nezapomnûla ani na to, jak jí Raymond na rozlouãenou fiekl: ,,Uvidíme, kdo z nás dvou nakonec vyhraje! AÏ se s tebou oÏením!“ Byla to velmi nenávistná v˘hrÛÏka a Frederiku vÛbec nenapadlo ji podceÀovat. Ale nemohla se s obavami nikomu svûfiit. Matku nemûla a i kdyby ji mûla, velmi pochybovala o tom, Ïe by s ní mohla hovofiit o takov˘ch vûcech. Matky a dcery v jejich postavení si nikdy nebyly tak blízké, aby mezi nimi mohlo vzniknout nûjaké Ïensky dÛvûrné pouto. Snad je‰tû s chÛvou, která jí byla po celé dûtství nejbliωím ãlovûkem. JenÏe chÛvu vévoda propustil hned poté, co na ne‰tovice zemfieli dva mlad‰í Frederiãini bratfii. Stalo se to v dobû, kdy byla Frederika v klá‰tefie a proto se nikdy nedovûdûla, kam chÛva ode‰la.

23

S obavami z manÏelství se nemohla svûfiit ani otci, protoÏe ten by je oznaãil za dûtské rozmary. Onu dávnou scénku z dûtství charakterizoval jako nevinné, roztomilé ‰kádlení. Navíc – byl to muÏ. Jak by mohl chápat, co cítí dívka, která se mûla stát politick˘m rukojmím. VÏdyÈ on sám to rukojmí ValandreyÛm nabídl! A byl py‰n˘ na to, Ïe s Raymondov˘m otcem uzavfiel v˘hodnou smlouvu, která zaji‰Èovala jejich dûtem budoucnost. Oãekával poslu‰nost a vdûk, ne revoltu. Kdo by také revoltoval! VÏdyÈ mladí lidé v postavení Frederiky a Raymonda byli uÏ od dûtství vychováváni k tomu, Ïe pfiíslu‰níci jejich vrstvy se neÏení a nevdávají z lásky, ale z politick˘ch ãi ekonomick˘ch dÛvodÛ. ManÏelství z lásky bylo dobré jen pro ty, co nemûli nic. Ov‰em nikdo z Raymondov˘ch a Frederiãin˘ch kruhÛ se nemusel lásky vzdávat. VÏdyÈ o ãem jiném by byl Ïivot, kdyby neexistovaly v‰echny ty drobné flirty, tajná galantní dobrodruÏství, milostné intriky i velké ‰Èavnaté aféry, zamûstnávající jazyky tûch, kter˘m uÏ nebylo z vûkov˘ch dÛvodÛ dovoleno se na nich podílet.

Láska byla buì cosi poeticky vzne‰eného, nebo naopak Ïivoãi‰nû pfiízemního, co se nijak nesluãovalo s váÏnou a dÛleÏitou institucí zvanou manÏelství. ManÏelství byla nutnost, povinnost, závazek. ZáleÏelo jen na v˘bûru partnera, zda ten závazek bude snesiteln˘ ãi nesnesiteln˘. Frederika mûla odjakÏiva obavy, Ïe právû ona okusí druhou variantu.

Nesnesiteln˘ Raymond! Co mohlo vyrÛst z nemoÏného, pov˘‰eného kluka, kter˘ ubliÏuje mal˘m dûvãátkÛm a uÏ v deseti prohla‰uje, Ïe bude mar‰álem Francie! Nafoukan˘, násilnick˘ a militantní tvor! BÛh jí pomoz to vydrÏet.

Nikomu neprozradila své obavy, nikomu nepfiiznala, Ïe má strach a zároveÀ cítí vzdor. Vzdor silnûj‰í neÏ v‰echny ostatní uÏ tak dost nepfiíjemné pocity.

Frederika byla prostû Frederika a uÏ od maliãka si jen 24

máloco dala líbit. Mívala problémy, kdyÏ se odmítala podfiídit chÛvû jen proto, Ïe byla dospûlá a tudíÏ neomylná, nebo mlad‰ím bratrÛm jen proto, Ïe to byli budoucí muÏi!

Budoucí! Jak smû‰né! S nechutí se podfiizovala i pfiísnému klá‰ternímu fiádu prostû jen proto, Ïe to byl klá‰terní fiád.

I pfies pfiísnou v˘chovu v ní zÛstávalo hodnû vzdorovitého a samostatného, o ãemÏ se její uãitelé doma i v klá‰tefie vyjadfiovali jako o neÏenském rysu povahy.

Nebyla poddajná, ale dosud jí to procházelo, neboÈ ruce jejího mocného otce dosahovaly aÏ za klá‰terní zeì. Kdyby byla dcerou nûkoho ménû vlivného, nebylo by jí tolik tolerováno. I tak mûla ze v‰ech chovanek nejvíce trestÛ. Vût‰inou spoãívaly v opisování kázání, v postech nebo v nocích stráven˘ch ne v loÏnici, ale ve studené cele bez lÛÏka. Tam se dalo pouze stát nebo kleãet na ohlazeném klekátku pfied kfiíÏem. V‰echny fiádové sestry ale soudily, Ïe u Frederiky se ve‰keré tresty míjejí úãinkem. Nestala se ani poddajnûj‰í, ani pokornûj‰í a uÏ vÛbec ne „Ïen‰tûj‰í“.

Pfiesto vût‰ina chovanek (a dokonce i jepti‰ek) litovala jejího odchodu. Byla veselá, vtipná a pfiestoÏe její otec dával klá‰teru nejvût‰í dary, nikdy toho nevyuÏila, aby si vymohla pfied ostatními nûjaká privilegia, jako to dûlávaly ostatní bohaté chovanky.

ProtoÏe bylo v‰eobecnû známo, Ïe se má provdat za mlad‰ího syna jedné z nejv˘znamnûj‰ích rodin v zemi, sledovala spousta dívek její odchod z klá‰tera s tichou závistí. Zvlá‰tû ty, co patfiily k ménû ‰Èastn˘m, jimÏ se díky mizivému vûnu mohlo o sÀatku jen zdát, nebo k tûm, které uÏ vûdûly, Ïe se provdají za dvojnásobného ãi trojnásobného vdovce, nemocného stafiíka, pfiípadnû vyhlá‰eného lakomce. Frederika mûla podle v‰eobecného mínûní obrovské ‰tûstí.

Tím nepochopitelnûj‰í se dívkám zdálo, Ïe odchází 25

z klá‰tera s takovou nechutí a Ïe se na nadcházející svatbu vÛbec netû‰í. Co by za to mnohá z nich dala, kdyby mohla b˘t hlavní postavou pfii události, na níÏ se sejde urãitû víc neÏ dvû stû lidí!

Mezi Frederiãiny oblíbené druÏky patfiila ãernooká kudrnatá Barbara, která také nejãastûji b˘vala její spoluvinicí v drobn˘ch naschválech, které provádûly zboÏn˘m sestrám. Frederika se jí uÏ málem svûfiila, ale pak, zcela náhodou, vyplynulo z nevinného rozhovoru, Ïe Barbara patfií k ãetn˘m Raymondov˘m pfiíbuzn˘m. Pocházela sice aÏ ze ãtvrtého kolena, ale hrdû se ke svému pfiíbuzenství hlásila a Frederice s nad‰ením oznámila, Ïe moÏná dostane i pozvání na svatbu. Frederika si proto nechala své pocity a stesky pro sebe. Nemohla se svûfiit ani mlad‰í sestfie, neboÈ po matãinû smrti si ji vzala pod ochranná kfiídla otcova sestra Ïijící v PafiíÏi. A nikoho jiného po smrti mlad‰ích bratrÛ uÏ nemûla.

Komorná koneãnû odloÏila kartáã a s uspokojením si prohlíÏela své dílo. Temeno Frederiãiny hlavy zÛstalo hladké, vlasy byly umnû stoãeny do uzlu a pfiipevnûny tûsnû nad ‰íjí. Pletenec byl tak tûÏk˘, Ïe táhl dívãinu hlavu dozadu.

Frederice se úães nelíbil, stejnû jako se jí nelíbily ‰aty, které si mûla k obfiadu obléct. Pfiíli‰ tûÏké, hustû vy‰ívané zlatem a stra‰livû neforemné. Byly u‰ity z tuhého brokátu, takÏe nespl˘valy, n˘brÏ trãely. Vypadaly okázale a velmi draze, ‰krtily ji v prsou a neslu‰ely jí, neboÈ z ní dûlaly nûkoho jiného. Oddalovala proto chvíli, kdy se do nich bude muset obléct, ale ãas letûl a sleãna Marcová nemûla mnoho pochopení pro otálení a zdrÏování v tak v˘znamn˘ den. Zazvonila a do místnosti ve‰ly dvû sluÏebné se ‰vadlenou. SÀaly ‰aty ze stojanu a Frederika, pokud se nechtûla zesmû‰nit, musela vstát a nechat se obléknout.

26

SluÏky pfiidrÏely rozevfiené ‰aty, útlá dívka v tenké ko‰ili do nich vstoupila jako do dvefií a rázem se promûnila v jinou bytost. ·aty jí pfiidaly na objemu a zcela setfiely tvar postavy. Musela v nich stát s hlavou nepfiirozenû vzpfiímenou, nedokázala se pfiedklonit a dokonce ani pfiipaÏit.

Rukávy byly velmi úzké a límec tûsn˘. ·iroká nabíraná suknû byla tak objemná, Ïe se v ní nedalo usednout do kfiesla. „Stejnû si nesmíte sednout,“ upozornila Frederiku sleãna Marcová. ,,AÏ do obfiadu musíte vydrÏet stát, jinak by se ‰aty mohly pomaãkat.“ „Do obfiadu zb˘vají je‰tû dvû hodiny,“ fiekla Frederika, ale sleãna Marcová jen pokrãila rameny a na tváfii se jí usadil drobn˘ úsmûv. Zfiejmû mûl b˘t laskav˘ nebo alespoÀ shovívav˘, ale Frederika v nûm neomylnû poznala zlomysln˘ ú‰klebek Ïeny, která nikdy nezaÏije vlastní svatbu.

KdyÏ se vdává‰, musí‰ nûco obûtovat, ãi‰elo z nûj jasnû.

Jinak by to nebylo vÛbec, ale vÛbec spravedlivé!

SluÏky upravovaly v˘‰ivky, stuhy a nabírání, zapínaly háãky a spony. ·vadlena drobn˘mi stehy pfii‰ívala tûÏkou, obruãí vyztuÏenou sukni k ÏivÛtku tak pevnû, aby vydrÏela i pfiípadn˘ prud‰í pohyb.

Pak pfii‰el na fiadu závoj a vûnec. Vûnec byl rodinn˘m klenotem a spí‰e neÏ vûneãek pfiipomínal korunu.

TûÏkou, vyrobenou z masivního zlata a zdobenou perlami. Svírala ãelo jako obruã. Skuteãn˘ vûneãek z pomeranãov˘ch kvûtÛ byl vpleten do jejího vrcholu. Závoj byl napevno pfiichycen k vûnci a jeho okraje byly tak blízko sebe, Ïe Frederice zakr˘valy vût‰inu tváfie. Látka byla hustá a tuhá, spí‰e neÏ závoj pfiipomínala plachetky fieholnic. I ona patfiila k rodinn˘m památkám, peãlivû opatrovan˘m a velmi star˘m.

Pfiipravená Frederika se na sebe dívala do zrcadla se 27

smûsí rezignace, znechucení a zoufalství. Z kompletního obleãení nevûsty jí ãouhal vlastnû jen nos a koneãky prstÛ. Pohlédla na sleãnu Marcovou a znovu si v‰imla jejího potmû‰ilého pohledu a mírnû zlomyslného úsmûvu. „Jste spokojena?“ zeptala se chladnû. ,,Doufám, Ïe ano, protoÏe teì i já vypadám jako rodinná relikvie!“ Obliãej sleãny Marcové ztuhl a protáhl se, ústa se semkla do tenké ãárky.

Frederika jen pokrãila rameny a zamífiila ke dvefiím. Otevfiely se dfiív, neÏ k nim do‰la, a na prahu se objevil její otec. Skvûle obleãen˘, skvûle naladûn˘, energick˘ a velmi spokojen˘ s dne‰ním dnem.

Trochu se zarazil, kdyÏ ji spatfiil, a jeho pohled malinko znejistûl.

Sleãna Marcová k nûmu pfiispûchala s úsluÏn˘m v˘razem ve tváfii. „Doufám, Ïe budete spokojen.“ Zavrtûl hlavou a zamraãil se. ,,VÏdyÈ v tom vypadá jako utopená! Co jste to s ní udûlala? Tohle je svatba, ne vstup do fiádu!“ Obe‰el Frederiku stojící nehybnû jako sloup a znovu nespokojenû zavrtûl hlavou: „Upravte alespoÀ ten závoj! VÏdyÈ to vypadá, jako bychom chtûli pfied tváfií svûta skr˘vat nûjakou ‰eredu. Tohle je moje krásná dcera a já si pfieji, aby tu krásu kaÏd˘ vidûl!“ SluÏky pfiekotnû vytahovaly v‰echny spony a sponky, jimiÏ pfiedtím pfiichycovaly dobrou ãtvrthodinu závoj k vlasÛm, aby teì posunuly celou konstrukci více do t˘la.

Pfiesto vévoda nebyl spokojen. ,,Udûlejte nûco s tím závojem,“ pfiikazoval. ,,Sepnûte jej, aÈ tolik nestíní tváfi!“ Frederika jen nûmû stála, ale v duchu cítila uspokojení.

Zlostí staÏená tváfi sleãny Marcové jí zcela vynahradila pfiede‰lé dvû hodiny.

Nesmûlé Èukání na dvefie zapÛsobilo ru‰ivû.

28

„Excelence, svatební prÛvod uÏ ãeká, Monsignor vzkazuje...“ Vévoda netrpûliv˘m pohybem pfietrhl komorníkovu fieã v pÛli. ,,Dobfie, dobfie, poãkají je‰tû nûjakou dobu!“ Dal‰ím pohybem ruky ho propustil a s nespokojen˘m v˘razem ve tváfii dál sledoval, jak se znervóznûlé sluÏky pokou‰ejí za nûkolik minut zmûnit to, co dávaly dohromady celé hodiny. „Nechte toho!“ zarazil je nakonec zlostnû. ,,Je to pofiád hor‰í a hor‰í! Sleãno Marcová!“ otoãil se prudce ke spoleãnici, která stála opodál. ,,Jsem hrubû nespokojen s va‰í prací! Chtûl jsem, aby moje dcera záfiila jako hvûzda! Myslíte si, Ïe tohle je to pravé?!“ Sleãna Marcová uraÏenû zvedla bradu. VévodÛv tón ji právem popudil. Frederiãin otec se k ní choval, jako by byla nájemnou osobou a ne jeho vlastní pranetefií! „Lituji,“ fiekla chladnû. ,,Ale ona je moc malá. Ty ‰aty jsou pro mnohem impozantnûj‰í Ïenu. Taková by v nich vypadala jako královna!“ Frederika na ni se zájmem pohlédla. Vysoká, kostnatá, o hlavu vy‰‰í. Ano, zfiejmû mínila sebe. „Tohle,“ fiekl vévoda chladnû, ,,si vyfiídíme pozdûji. Teì pfiipevnûte vûnec a stáhnûte závoj do strany, aÈ jí odkryje tváfi!“ Poãkal, aÏ sluÏky vydû‰ené jeho tónem dokonãí práci, podal Frederice rámû a po jejím boku vy‰el ze dvefií.

29