Znamení rožmberské růže by Nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondruška ZNAMENÍ ROŽMBERSKÉ RŮŽE Hříšní lidé Království českého Odpovědná redaktorka Olga Poulová Grafická úprava Miroslava Zedníčková/PT MOBA Obálka Marcel Bursák/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno www.mobaknihy.cz © Vlastimil Vondruška 2004, 2007, 2013 © Mapa Alena Vondrušková 2004, 2007, 2013 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2004, 2007, 2013 Vydání třetí ISBN 978-80-243-5275-6

VLASTIMIL VONDRU·KA

aneb tfii zloãiny, které rozfie‰il královsk˘ prokurátor Oldfiich z Chlumu

Mojí Ïenû Alenû

Pí‰e se druhá polovina 13. století. âeské království patfií k nejmocnûj‰ím v Evropû. Právem, ale také s trochou závisti oznaãují souãasníci ãeského krále Pfiemysla II. Otakara „králem Ïelezn˘m a zlat˘m“. Kutnohorské doly chrlí neuvûfiitelné mnoÏství stfiíbra. Obávaná ãeská vojska poráÏejí v krvav˘ch bojích nejednoho nepfiítele. âesk˘ král soupefií s Habsburky o titul fiímského císafie. Za pozlátkem slávy se v‰ak skr˘vají trhliny. Doma, v âeském království, zápasí Pfiemysl II. Otakar s vlastní odbojnou ‰lechtou. Páni si za ãasÛ jeho pfiedkÛ aÏ pfiíli‰ zvykli na slabou vládu a nyní jim pevná ruka vadí. Bojují kaÏd˘ s kaÏd˘m a v‰ichni spoleãnû proti králi. V‰em jde o jediné – ovládnout co nejvût‰í majetek, urvat pro sebe co nejvíce moci. Je to doba nebezpeãná a neklidná. Aby upevnil svou moc, buduje panovník nová královská mûsta a také hrady. Jedním z nich je i nedávno zaloÏen˘ Bezdûz v severních âechách. V˘stavbou hradu a dohledem nad nebezpeãnou oblastí je povûfien královsk˘ prokurátor pan Oldfiich z Chlumu. Jeho povinnosti jsou ‰iroké. Zastupuje panovníka, velí posádkám královsk˘ch oddílÛ, vybírá danû a také hájí zemské právo. Vy‰etfiuje hrdelní zloãiny, zkoumá a pak potvrzuje ãi zamítá rozsudky niÏ‰ích soudÛ. Má mnoho práce. âasto nebezpeãné a vÏdy obtíÏné.

OSOBY Hlavní postavy Oldfiich z Chlumu – královsk˘ prokurátor a správce hradu Bezdûzu Ludmila z Vartemberka – manÏelka královského prokurátora Ota ze Zástfiizlí – pano‰ královského prokurátora Divi‰ – velitel vojenské druÏiny Osoby z Pfiípadu mrtvého mnicha Pfiemysl II. Otakar – ãesk˘ král Hynek Berka z Dubé – severoãesk˘ velmoÏ Vok z RoÏmberka – jihoãesk˘ velmoÏ Wilhering – opat klá‰tera ve Vy‰‰ím Brodû Pe‰ík – královsk˘ komorník Pfiibûna z Harasova – ‰lechtiãna Chval z Kokofiína – zeman Dûtmar – bezdûzsk˘ kaplan Îid Izák – hradní ‰enk˘fi Kry‰pín – správce na kokofiínské tvrzi Osoby z Pfiípadu ztraceného dopisu Kunhuta – uherská princezna Arpád – velitel druÏiny uherské princezny Bohuslav ze ·vamberka – praÏsk˘ purkrabí Purkart ·kopek – správce kuchynû Jadwiga – hfií‰ná dûveãka Osoby z Pfiípadu zavraÏdûného lékárníka Adalberta – dcera mûlnického lékárníka Dou‰a – mûlnick˘ rychtáfi Bartolomeo – tovary‰ Vencl – sirotek Ïijící na Bezdûzu

I. KAPITOLA

I kdyÏ je‰tû zdaleka nebyl veãer, obloha ze‰edla a tûÏké mraky zakryly slunce. Jarní boufiky pfiicházely obvykle rychle. Nikdo z lidí na hradu Bezdûzu si z toho tûÏkou hlavu nedûlal. Tak jako pfiicházely, stejnû rychle byly obvykle ty tam. Pouze hradní paní Ludmila si starosti dûlala. Pomalu stoupala po toãitém schodi‰ti vzhÛru na ochoz vûÏe. Rukou se opírala o chladné kamenné kvádry a obãas se zastavila, aby si vydechla. Po nedávném porodu byla je‰tû slabá. Ale hned, jak mohla, vydala se dál. Vûdûla, Ïe je to hloupost. Její muÏ Oldfiich z Chlumu si umûl poradit s hor‰ími vûcmi, neÏ byly jarní pfieháÀky. Ale stejnû mûla starost. Posel, kter˘ pfiijel ráno, hlásil, Ïe královsk˘ prokurátor s druÏinou pfiespal v Mûlníku a po obûdû dorazí domÛ na Bezdûz. „Co ho mohlo zdrÏet?“ pfiemítala neklidnû. Koneãnû byla na konci schodi‰tû. Nejdfiív opatrnû vyhlédla na venkovní ochoz. VûÏ je‰tû nebyla dostavûná, a proto se chtûla ujistit, Ïe mÛÏe vyjít. Trvalo jí dlouho, neÏ si zvykla, Ïe Ïije na staveni‰ti. Její muÏ zastával nejen úfiad královského prokurátora, ale souãasnû fiídil pro krále Pfiemysla II. Otakara v˘stavbu hradu. Men‰í palác, ve kterém bydlela, byl jiÏ hotov˘ a Ïilo se v nûm celkem pohodlnû. I kdyÏ se ov‰em nedal srovnávat s hradem jejího bratra Marka z Vartemberka, na 7

kterém se narodila. Ve své domácnosti tady na Bezdûzu udrÏovala v‰e ãisté a uklizené. Zato na nádvofií to vypadalo hroznû. Dvakrát si u‰pinila zcela nové ‰aty, také spadla do kádû se ‰pinavou vodou a jednou dokonce na poslední chvíli uskoãila pfied padajícím kamenem. Oldfiichovi z Chlumu si v‰ak nestûÏovala. Nechtûla mu pfiidûlávat zbyteãné starosti. Ve sluÏbû pro krále jich mûl více neÏ dost. Radûji se nauãila b˘t opatrná. „Pojìte dál, urozená paní,“ ozval se mistr kamenické huti Pertlín, kter˘ stavbu fiídil. Jeho pfiízvuk jasnû prozrazoval, Ïe se narodil v sousedním Mí‰eÀsku. Natáhl ke dvefiím ruku a pomohl Ludmile pfiekroãit vysok˘ kamenn˘ práh. „Ochoz uÏ je skoro hotov˘,“ hlásil hrdû. Zedníci a jejich pomocníci, ktefií stáli kolem, pfiestali pracovat a uctivû se uklánûli. Ludmila je nechala. Nikoli proto, Ïe by si pfiíli‰ potrpûla na podobné zdvofiilosti, ale vûdûla, Ïe pro dûlníky je to vítaná pfiíleÏitost pfiestat na chvíli pracovat a odpoãinout si. Ludmila si bezdûãnû uhlazovala svÛj modr˘ ‰at. Prudk˘ poryv vûtru jí na chvíli zvedl suknici a odhalil nohy. Rozpaãitû se rozhlédla, zda si toho nûkdo v‰iml, protoÏe to povaÏovala za trapné. Chvatnû se sklonila a shrnula si lem suknice dolÛ kolem ‰tíhl˘ch l˘tek, kdyÏ jí dal‰í poryv vûtru strhl z hlavy ãepec. NeÏ stihla zvedout ruce, ãepec se jako modr˘ pták vznesl do v˘‰ky a zmizel za rozestavûnou stfiechou vûÏe. Ludmiliny vlasy, stoãené do vrkoãe, se uvolnily a spadly jí na ramena. Byly bohaté a vypadaly jako zralá sláma, kdyÏ se sváÏí do stodoly. Ludmila se polekala. Neslu‰elo se, aby vdaná Ïena chodila prostovlasá. Bezdûãnû se pokusila zakr˘t je dlaní, ale pak s lehk˘m úsmûvem pokrãila rameny. Její manÏel Oldfiich z Chlumu byl dÛleÏitûj‰í neÏ podobné hlouposti. „Nezahlédl jsi nûkde druÏinu pana královského prokurátora?“ optala se mistra Pertlína. „Nev‰iml jsem si nikoho,“ odpovûdûl kamenick˘ mistr uctivû a zálibnû si prohlíÏel ‰tíhlou Ludmilu. Královsk˘ prokurátor si umûl vybrat. „Pojìte se pfiesvûdãit sama. Ale pozor,“ ukazoval na konec ochozu. „Je‰tû jsme tam neskonãili. Nechoìte dál neÏ k tomu ãervenému trámu. Za ním je to nebezpeãné. Chybí zábradlí a dlaÏba 8

není hotová. Staãí klop˘tnout a ne‰tûstí je hned. Ani mí muÏi tam nesmûjí, pokud se nepfiiváÏou k provazu. Jednomu uÏ zachránil Ïivot.“ Pak se pfiísnû podíval na mladíka v zelené halenû, kter˘ míchal maltu, a dodal: „Opatrnost není ostuda, ale ‰lechtí rozumné muÏe.“ „Uvidím odsud?“ vûcnû se optala Ludmila, kdyÏ opatrnû pfiekraãovala sloÏené dlaÏdice a mífiila k ãervenû natfienému trámu, kter˘ pfiehrazoval ochoz. „Urãitû,“ chvatnû souhlasil mistr Pertlín. „Skoro celá cesta je odsud dobfie vidût.“ „Ale já chci vidût celou,“ zavrtûla hlavou Ludmila. „Z té nedostavené ãásti to bude urãitû lep‰í. PfiivaÏ mû.“ „Urozená paní, to se nehodí. A navíc, co by fiekl pan královsk˘ prokurátor?“ „Tak tam pÛjdu bez pfiivázání,“ dupla nohou zlostnû Ludmila. Ale je‰tû neÏ dofiekla, uÏ byl u ní jeden ze zedníkÛ a rychle jí omotával kolem pasu siln˘ konopn˘ provaz. Pak je‰tû udûlal uzel a urãitû mu to trvalo déle, neÏ kdyÏ vázal ostatní dûlníky. Mistr Pertlín se zamraãil, ale nefiekl nic. Vyfiídí si to s ním pozdûji. Ludmila opatrnû pfiekroãila trám natfien˘ ãervenou barvou a obe‰la nedostavûn˘ roh vûÏe. Odtud byl v˘hled opravdu skvûl˘. Pfied ní se táhly hluboké lesy, pfieru‰ené na nûkolika místech vykluãen˘mi m˘tinami s vesniãkami, u nichÏ se rozprostírala pole a pastviny. Z jednoho místa stoupal k nebi koufi z milífie. Jako ‰patnû zahojená jizva se mezi stromy klikatil úvoz, jímÏ vedla cesta od Bezdûzu k Mûlníku. Ale aÈ Ludmila napínala oãi sebevíc, nikde nezachytila sebemen‰í náznak pohybu. Cesta byla pustá a prázdná. Po druÏinû královského prokurátora Oldfiicha z Chlumu nebylo ani vidu, ani slechu. Nakonec se rozmrzele otoãila a opatrnû se vrátila zpátky na dokonãenou ãást ochozu. Pfiesnû v tu chvíli spadly první kapky de‰tû. Mistr Pertlín sám bez vybízení zbavil Ludmilu provazu a potom jí pomohl projít dvefimi na schodi‰tû do vûÏe. Vytáhl z v˘klenku ve zdi lojovou svíci a obratnû vykfiesal oheÀ. ProtoÏe se je‰tû více setmûlo, nebylo uvnitfi vûÏe vÛbec vidût. Schody se ztrácely v ‰eru. Ludmila proto trpûlivû ãekala na kamenického mistra. KdyÏ se oheÀ s praskáním rozhofiel, vydal se Pert9

lín dolÛ. DrÏel svíci ve zdviÏené ruce a Ludmila ‰la opatrnû za ním. Jí v patách se vydali ostatní dûlníci. V hustém jarním de‰ti se stejnû zdít nedalo. „Proã je‰tû není na konci ochozu zábradlí?“ optala se Ludmila. „Oldfiich fiíkal, Ïe vûÏ uÏ mûla b˘t dávno hotová.“ „To máte tûÏké, urozená paní,“ krãil Pertlín rameny. „Vázne pfiísun materiálu. V lomu se pr˘ sesula jedna stûna. Dokonce byli nûjací mrtví. A bez kamene stavût nemÛÏeme.“ Ludmila v˘stavbû Bezdûzu pfiíli‰ nerozumûla a do podobn˘ch vûcí se svému muÏi nikdy nemíchala. Ale teì, kdyÏ byl pryã, potfiebovala si na nûkom vylít vztek. Chytila kamenického mistra za rameno, aby ho donutila zastavit a otoãit se. „To jsou jenom v˘mluvy,“ fiekla pfiísnû. „A co ty kvádry, které jsou sloÏené u dolní brány? Proã nevezme‰ je?“ „OdpusÈte,“ vysvûtloval trpûlivû Pertlín, „ale ty jsou mnohem vût‰í, neÏ aby se daly pouÏít na zábradlí ve vûÏi. Jsou urãené pro vr‰ek hradby.“ Ludmila se zkoumavû zahledûla do jeho ‰irokého obliãeje, lemovaného krátce stfiiÏen˘mi zrzav˘mi vlasy. Kamenick˘ mistr mûl malou kozí bradku a ‰irok˘ nos, podobn˘ zralé okurce. Vypadal jako hloup˘ sedlák, ale Ludmila vûdûla, Ïe Oldfiich z Chlumu ho mnohokrát chválil. Nemûla proto dÛvod pochybovat o tom, co jí fiekl. Smífilivû pokrãila rameny: „Snad má‰ pravdu. PÛjdeme.“ KdyÏ sestoupili po schodi‰ti dolÛ, dé‰È témûfi ustal. Jen lehce krápalo. Pertlín vyhlédl ze dvefií na nádvofií, pak pro jistotu vystrãil ruku, aby si ovûfiil, jak to venku vypadá. „Myslím, urozená paní, Ïe za chvíli bude zase dobfie. Jestli chcete, pfiinesu vám plá‰È s kápí, abyste se mohla vrátit do paláce.“ Ale neÏ se Ludmila mohla rozhodnout, zahlédla u brány chlapce, kter˘ se vracel na hrad spolu s kaplanem Dûtmarem. Vydûsilo ji, jak oba vypadali. Mûli potrhané a uválené ‰aty, na kaplanov˘ch nohavicích byly dokonce zbytky krve. TûÏce se opíral o svou masivní poutnickou hÛl, protoÏe mûl jednu nohu zranûnou. Bez rozmy‰lení vybûhla ven. Kapky de‰tû nevnímala. Nedala si v‰ak pozor a po nûkolika krocích 10

na rozbahnûné zemi uklouzla. Kdyby ji nezachytil jeden z ãeledínÛ, kter˘ se ukr˘val pod pfiístfie‰kem vedle vûÏe, upadla by do louÏe s kalnou ‰pinavou vodou. Ludmila zaklela. V podobn˘ch situacích rychle dokázala zapomenout na svou v˘chovu v klá‰tefie. NeÏila ostatnû mezi jepti‰kami dlouho. Ale i tak mûla fieholních zpÛsobÛ nadosmrti dost. Chtûla se pokfiiÏovat, ale kaplan Dûtmar byl daleko, sly‰et ji nemohl. A ãeledín byl zvykl˘ na mnohem drsnûj‰í kletby. Tomu vÛbec nepfiipadlo zvlá‰tní, co právû zaslechl. Bylo by zbyteãné ztrácet ãas, rozhodla se. Veãer pfiidá jeden Otãená‰ navíc, to musí staãit. Rukou si podkasala suknici a pospíchala k bránû. Teì v‰ak jiÏ byla opatrnûj‰í. „Vencle, nestalo se ti nûco?“ volala uÏ z dálky na chlapce. O nûho mûla po pravdû fieãeno mnohem vût‰í starost neÏ o poranûného knûze. Od minulého podzimu, kdy Oldfiich z Chlumu Vencla pfiivedl na hrad z Prahy, si toho bystrého kudrnatého hocha zamilovala. Vûdûla, Ïe byl sirotek. Vychovávali ho v jednom praÏském ‰enku a mládí nemûl urãitû lehké. JenÏe Vencl mûl zvlá‰tní dar. Dokázal ve v‰em najít to lep‰í. Umûl se smát, kde jiní nafiíkali, a i kdyÏ o nûm Oldfiich z Chlumu obãas tvrdil, Ïe hoch je trochu drz˘, sám mu hodnû promíjel. PÛvodnû chtûl, aby Vencl slouÏil na hradû a uãil se. Ale chlapec se nejradûji toãil kolem Oldfiichova pano‰e Oty ze Zástfiizlí a velitele druÏiny Divi‰e. Nikdo mu nedokázal zabránit, aby jim nepomáhal pfii vy‰etfiování pfiípadÛ, kter˘mi se královsk˘ prokurátor zab˘val. Oldfiich z Chlumu nakonec rezignoval. Zvlá‰tû proto, Ïe se Vencl ukázal jako opravdu uÏiteãn˘ pomocník. „BÛh byl k nám milostiv˘,“ odpovûdûl Ludmile za oba trochu uraÏenû kaplan Dûtmar, jemuÏ neu‰lo, jak se Ludmila dívala na chlapce. Rukou pfiivolal dûveãku, která nesla z chléva vûdro s nadojen˘m mlékem. Zvedl ho a Ïíznivû se napil. „BÛh dopustil, aby nás napadl divok˘ pes,“ hrdû hlásil Vencl. „Ale já ho zabil,“ dodal a zálibnû rukou pohladil d˘ku, kterou mûl povû‰enou na opasku. Bylo mu asi jedenáct let, sám pfiesnû nevûdûl kolik, ale byl dobfie rostl˘ a na svÛj vûk vypadal star‰í. Mûl ãerné kudrnaté vlasy a jemn˘ pihovat˘ obliãej. „Kdybys mi nezachránil Ïivot,“ napomenul ho ka11

plan chladnû, „musel bych ti vytknout, aby ses nerouhal. Sám bys nezmohl nic. Tvou ruku vedl BÛh, jinak bys toho stra‰ného psa tûÏko zabil. Ale Pán nedopustil, aby se jeho vûrnému sluÏebníkovi nûco stalo.“ „Podívejte, urozená paní,“ nev‰ímal si ho Vencl a ukazoval na kaplanovu hÛl. „Vidíte dole ty r˘hy na dfievû? Ty jsou od zubÛ toho psa. Tak velikou bestii jsem uÏ dlouho nevidûl. Byl vysok˘ jako men‰í tele.“ „Nepfiehání‰?“ usmívala se Ludmila, teì uÏ klidnûj‰í. Zapomnûla i na obavy, které jí zpÛsobilo zpoÏdûní jejího manÏela. Nebylo by to ostatnû poprvé, Ïe se nûkde neoãekávanû zdrÏel. „VÛbec nepfieháním,“ bránil se chlapec. „Zdechlina leÏí dole na rozcestí. Mûli bychom tam nûkoho poslat, aby stáhl kÛÏi. Stojí opravdu za to.“ „O svou trofej nepfiijde‰,“ pfiik˘vla Ludmila a gestem ruky si pfiivolala nejbliÏ‰ího vojáka, kter˘ bezcílnû zevloval na zápraÏí malého domku, v nûmÏ bydlela ãást hradní posádky. Rychle mu fiekla, co má udûlat. Ulehãenû si oddechla, protoÏe chlapec nebyl nikde váÏnûji zranûn˘. Mûl jen nûkolik ‰krábancÛ. Zato na kaplanovû noze zela hluboká rána, jak ho zfiejmû pes kousl. Kaplan Dûtmar pfiátelsky poplácal chlapce po zádech, ale nefiekl uÏ nic. Lehce se uklonil a pak se loudavû vydal po nádvofií ke kapli. Ludmila ho dohonila. „Potfiebuje‰ o‰etfiit, Dûtmare. Pojì se mnou do paláce, vyãistím ti tu ránu a obváÏu tû.“ „To nebude nutné,“ bránil se trochu rozpaãitû knûz. Jeho nepfiíli‰ hezk˘ obliãej, poìoban˘ od ne‰tovic, se v‰ak spokojenû usmíval. Rád se dal pfiesvûdãit. Dokonce se opfiel o Ludmilino rámû a nechal se odvést. Rána ho opravdu bolela. Musel se ‰etfiit, protoÏe ho je‰tû ãekala veãerní m‰e pfied klekáním. Nebyl uÏ nejmlad‰í. Skoro se tû‰il, aÏ ho bude Ludmila o‰etfiovat. Hezké Ïeny mûl rád. „Já pÛjdu pomoct Chrsovi stáhnout toho psa,“ volal Vencl, a neÏ mu staãila Ludmila nafiídit, aby si ‰el radûji odpoãinout, vybûhl z brány ven. ·tíhlá plavovláska si povzdechla. V‰ichni na hradû oãekávali, Ïe jim pomÛÏe, pokud to budou potfiebovat. Ale neposlouchal ji skoro nikdo. Vûdûla v‰ak, Ïe takov˘ byl údûl v‰ech Ïen. A dostala vztek. Na sobecké muÏe. Dokonce trochu i na svého Oldfiicha, Ïe ji nechává tak dlouho samotnou. 12

II. KAPITOLA

Oldfiich z Chlumu klusal na hnûdém koni v ãele druÏiny. Byl urostl˘ a vojáci s erbem ãeského krále na plá‰tích, jedoucí spofiádanû v zástupu, se za ním skoro ztráceli. Jedinû velitel vojenské druÏiny Divi‰, kter˘ prÛvod uzavíral, mûl snad je‰tû ‰ir‰í ramena neÏ královsk˘ prokurátor. Jeli ti‰e, a protoÏe spûchali, ostruhami pobízeli konû k rychlej‰ímu klusu. Pfiitom se v‰ichni dívali hlavnû dolÛ, k zemi, aby jejich konû na nerovné lesní cestû neklop˘tli pfies nûkter˘ z ãetn˘ch kofienÛ. Z Mûlníku zamífiili na Bezdûz zkratkou. Stezka nebyla tak pohodlná jako ‰iroká cesta pro kupecké vozy, ale byla krat‰í a pro zku‰ené jezdce mnohem rychlej‰í. Oldfiich z Chlumu se mraãil. Byl nespokojen˘. I kdyÏ si krále Pfiemysla II. Otakara nesmírnû váÏil, mûl teì na nûj pofiádn˘ vztek. V˘stavba Bezdûzu byla nákladná a v poslední dobû vázla právû pro nedostatek penûz. PfiedloÏil sice králi pfiesné v˘poãty, kolik kop stfiíbrÀákÛ bude pro zbytek roku potfiebovat, ale Pfiemysl II. Otakar se nemínil o penûzích vÛbec bavit. „Jsi královsk˘ prokurátor?“ optal se bûhem sly‰ení pfiísnû. „Tak si musí‰ nûjak poradit. Peníze ti dát nemohu. Potfiebuji silné vojsko. V rakousk˘ch zemích mám nepfiátele. I kdyÏ jsem uherského krále Bélu porazil, na hranicích stále není klid. Musím hájit i své zájmy v fií‰i. Ne, Oldfiichu, musí‰ vybrat víc na m˘tu 13

a daních. âe‰tí páni nechápou, jak dÛleÏité je, aby bylo na‰e království silné. Sám ví‰ nejlépe, kolik z nich stojí proti mnû. Bezdûz je severoãeské ‰lechtû trnem v oku. Právû proto musí b˘t schopn˘ obrany co nejdfiíve. Nafiizuji, aby bylo vnûj‰í opevnûní hotové do konce tohoto roku.“ „Jemu se to nafiizuje,“ bruãel si pro sebe hofice Oldfiich z Chlumu. Jednou rukou pustil otûÏe a bezdûãnû si zaãal uhlazovat ãerné husté vousy, které lemovaly jeho bradu. Vzpomnûl si na svou Ïenu a ‰patná nálada ho rychle pfie‰la. Za chvíli bude doma. Nûco snad vymyslí, aby úkol splnil. Kdykoli se vrátil z cest na svÛj Bezdûz, byl svût mnohem krásnûj‰í. Za léta, která v severních âechách proÏil, si jiÏ zvykl hovofiit o hradu jako o svém. Tady se cítil doma. PraÏsk˘ hrad jako by ho dusil. Nebylo to jen v mohutn˘ch a ponur˘ch zdech, ale pfiedev‰ím v lidech, ktefií se kolem krále pohybovali. Oldfiich z Chlumu byl druhorozen˘m synem chudého ‰lechtice. Mûl se stát knûzem, ale utekl z církevní ‰koly. Díky ní v‰ak umûl ãíst a psát. To v‰ak nebyla vûc, pro kterou si ho král váÏil. Panovník, stejnû jako ostatní ‰lechtici, ãíst a psát neumûl. Vzdûláním opovrhoval. Pokud potfieboval napsat listinu, mûl tu své písafie. Oldfiich z Chlumu v‰ak na‰tûstí pro sebe umûl mnohem víc, neÏ jen vyfiizovat listiny. Kromû jiného skvûle ovládal boj meãem. Nedávno pfiekroãil tfiicát˘ rok vûku a turnajÛ se jiÏ nezúãastÀoval. Ale dfiíve, kdyÏ byl mlad‰í, dokázal nûkolik slavn˘ch turnajÛ vyhrát. Právû to mu pfiineslo pfiízeÀ krále, kter˘ byl v srdci vÏdycky spí‰e rytífiem z romantick˘ch legend. Ale aÈ byl Pfiemysl II. Otakar jakkoli nevyzpytateln˘, prudk˘ a tfieba i naivní, mûl ho Oldfiich z Chlumu rád. Jemu vdûãil za svÛj úfiad a zachovával mu vûrnost v kaÏdé situaci. ·vagr Marek z Vartemberka nûkdy Oldfiichovi jeho bezv˘hradnou poslu‰nost vyãítal. „Nic mu nedluÏí‰,“ káral ho v dobrém. „Udûlal jsi pro nûho mnohem víc neÏ on pro tebe. ZaslouÏil by sis urãitû nûjak˘ statek. JenÏe král nemá dÛvod, aby tû odmûnil. Ví, Ïe mu zÛstane‰ vûrn˘ vÏdycky. Dává jen 14

tûm, ktefií stojí proti nûmu, aby si je naklonil. Vûfi mi, vûrn˘ ‰lechtic dostane vÏdycky ménû neÏ ten neposlu‰n˘. âestní muÏi Ïijí jen v trubadúrsk˘ch písních, nikoli mezi námi.“ Oldfiich z Chlumu se s bohat˘m ‰vagrem nehádal. DruÏina sjíÏdûla po svahu plochého návr‰í. Les tady nebyl tak hust˘ jako po cestû za nimi. Smrky a borovice skoro zmizely. PÛda byla porostlá vysokou trávou, ve které se ukr˘valy veliké kameny. Kolem stezky fiídce rostly mohutné duby a buky, proti nimÏ vypadaly ‰tíhlé bfiízy v sousedství jako nedospûlé dûti. DruÏina se blíÏila k rozcestí. Pano‰ Ota, kter˘ jel v fiadû jezdcÛ hned za sv˘m pánem, pfiitáhl koni uzdu a zpomalil. âekal na Divi‰e. Ota ze Zástfiizlí byl ‰tíhl˘ mladík s vlnit˘mi svûtl˘mi vlasy, nakadefien˘mi podle poslední nûmecké módy. Na sobû mûl v˘stfiední halenu s dlouh˘mi rukávci a honosn˘ stfiíbrn˘ pás. Velitel Divi‰ si na rozmafiilé ‰aty nikdy nepotrpûl. Zvlá‰tû od té doby, co se oÏenil a ‰etfiil kaÏd˘ mûìák. VÏdy jen kroutil hlavou nad pano‰ov˘m vzhledem, ale mlãel. Co také fiíkat? Zato manÏelka královského prokurátora Ludmila nemlãela. Ov‰em z jiného dÛvodu. âasto dávala peãlivû obleãeného pano‰e svému manÏelovi za pfiíklad. „Vidí‰,“ fiíkávala, „jak o sebe dbá. Ty jsi královsk˘ prokurátor a chodil bys nejradûji jako na‰i zedníci venku na nádvofií. Nefiíkám, abys kupoval kdejak˘ módní nesmysl, ale uznej, Ïe tuhle halenu uÏ nosí‰ skoro t˘den. Jak to vypadá?“ „Divi‰i,“ usmíval se pano‰ Ota na rozloÏitého velitele s hranou starostí v hlase, „která ruka je levá?“ „Dej mi pokoj!“ zabruãel Divi‰. Vûdûl dobfie, proã se ho mladík ptá. Stalo se to uÏ dost dávno. Jednou se vracel z Prahy s nûjak˘m dÛleÏit˘m listem pro královského prokurátora. ProtoÏe pospíchal, jel stejnou zkratkou lesem jako nyní. Vûdûl dobfie, Ïe má na rozcestí odboãit doleva. Ale nûjak to popletl, a teprve kdyÏ se dostal k brodu pfies P‰ovku, pochopil svÛj omyl. Snad by se to nikdo nedozvûdûl, kdyby náhodou nepotkal bezdûzského lovãího Michaela. Je‰tû dlouho potom dával lovãí k dobrému, jak zachraÀoval velitele Divi‰e. „No, já jen, Ïe se nerad brodím ve studené vodû. 15

P‰ovka je pr˘ teì na jafie rozvodnûná, tak jsem si myslel, abychom to zbyteãnû neobjíÏdûli,“ ‰piãkoval pano‰ Ota a dobromyslnû plácl Divi‰e do zad. Ale neÏ staãil Divi‰ vymyslet pádnou odpovûì, druÏina se zastavila. Oldfiich z Chlumu na nû cosi naléhavû volal. Urostl˘ velitel byl tak trochu rád, neboÈ vûdûl, Ïe na bystrého Otu stejnû pfii podobném ‰piãkování obvykle nemûl a nakonec b˘val za hlupáka on. VÛbec se v‰ak na nûho nezlobil. Byli nejlep‰ími pfiáteli a spolu trávili vût‰inu volného ãasu. Královsk˘ prokurátor je povûfioval nejsloÏitûj‰ími úkoly pfii vy‰etfiování. JiÏ nûkolikrát je pátrání stálo témûfi Ïivot. Ale Divi‰ i Ota tuhle práci milovali. Jediné, co nûkdy Divi‰e trápilo, byl fakt, Ïe Ota vût‰inou pfii‰el na fie‰ení dfiíve. Ale proto nemûl dobromysln˘ Divi‰ svého pfiítele ménû rád. „Co se stalo, urozen˘ pane?“ ptal se zvûdavû pano‰ Ota, kdyÏ zastavil konû vedle Oldfiicha z Chlumu. „Kdyby sis ze mû vûãnû nedûlal legraci, nemusel ses tak hloupû ptát,“ ozval se za ním velitel Divi‰ a rukou ukazoval pfied sebe. Teprve teì si mladík v‰iml postavy v mni‰ském rouchu, leÏící v trávû pod mohutn˘m bukem. Oldfiich z Chlumu nafiídil v‰em muÏÛm, aby sesedli. Uzdu konû hodil nejbliÏ‰ímu vojákovi. „Oto, pojì se mnou. Divi‰i, ty tady zÛstaÀ.“ „Proã zase já?“ nespokojenû protestoval velitel druÏiny. „Pokud je‰tû Ïije, aby se tû nepolekal,“ sladce se usmál pano‰ Ota. Oldfiich z Chlumu ho zaslechl a pfiísnû si ho zmûfiil. Mûl rád Ïertování, ale jen tehdy, pokud k tomu byl podle jeho názoru dÛvod. Teì mu pfiipadalo velice nevhodné. KdyÏ si ale uvûdomil, jak obrovsk˘ byl rozdíl mezi upraven˘m Otou a drsn˘m Divi‰em, kter˘ vypadal kvÛli jizvû na obliãeji spí‰e jako lupiã neÏ poãestn˘ muÏ, musel se bezdûãnû usmát. MuÏ v mni‰ské kápi leÏel vedle cesty, zády se opíral o kmen stromu, mûl zavfiené oãi a byl bled˘. Ale zdálo se, Ïe je‰tû d˘chá. Oldfiich z Chlumu se sklonil a uchopil ho za ruku. Palcem stiskl jeho zápûstí a ãekal. Ucítil slab˘, nepravideln˘ tep. Pochopil, Ïe muÏ umírá. Chvíli bylo ticho, pak se neznám˘ pohnul. TûÏce 16

otevfiel oãi a cosi ‰eptal. Pano‰ Ota odbûhl ke svému koni. Odvázal od sedla koÏen˘ vak, z nûhoÏ vyjmul hlinûnou lahvici. Odzátkoval ji a rychle se vrátil. PfiiloÏil ji mnichovi ke rtÛm a naklonil, aby z ní trocha vody vytekla do vyprahl˘ch úst. Umírající muÏ Ïíznivû pil. KdyÏ se mu ale Ota pokusil lahvici od rtÛ odtrhnout, natáhl prosebnû ruku. Na ãele mûl kapky potu a v oãích horeãnat˘ lesk. „Je‰tû pít, prosím,“ zasípûl. Pano‰ Ota zvedl oãi a podíval se na svého pána. Nechtûl neznámému ublíÏit a ãekal, co fiekne Oldfiich z Chlumu. Královsk˘ prokurátor se skvûle vyznal v ranhojiãství. Hned poznal, Ïe uÏ je stejnû v‰echno marné. Proto lehce pfiik˘vl. Teprve kdyÏ byla lahvice prázdná, poklekl Oldfiich z Chlumu vedle umírajícího a konej‰iv˘m tónem se optal, co se vlastnû stalo. „Had. U‰tknul mû had,“ ti‰e opáãil muÏ. Byl zhruba ve vûku královského prokurátora. Nebyl sice tak vysok˘, ale zdál se stejnû dobfie stavûn˘. Jako by ani nebyl mnichem. Obliãej mûl ‰irok˘, v nûm silná masitá ústa a kulaté modré oãi. Budil na první pohled dÛvûru. „Kam tû u‰tkl?“ rychle se optal královsk˘ prokurátor. Vûdûl, Ïe se rána musí rozfiíznout a krev s jedem vysát. Jedinû tak se dal ãlovûk zachránit. Umírající v‰ak rezignovanû zavrtûl hlavou. „Nemá to cenu. Jed uÏ se dostal do celého tûla. Had mû kousl,“ zarazil se, jako by pfiem˘‰lel, jak se co nejlépe vyjádfiit. Pak chvatnû dodal: „Kousl mû tûsnû pod záda. Chtûl jsem si odpoãinout, sedl jsem si na kámen a vtom se to stalo. Nikdo nebyl po ruce a sám jsem nemohl udûlat vÛbec nic. To je trest za mé hfiíchy. Není nûkdo z vás knûz? Potfiebuji se vyzpovídat.“ „Jsme vojáci,“ s lítostí odpovûdûl Oldfiich z Chlumu. „Já jsem královsk˘ prokurátor a...“ „SlouÏí‰ králi?“ skoãil mu do fieãi umírající muÏ. „To je dobfie. Povím to alespoÀ tobû. I kdyÏ bylo mé poselství urãeno pro jiné.“ Pak se rozka‰lal. „Mnû by ani knûz nepomohl. Ale mám poslání. Jednou jsem se vydal na cestu k vûãnému zatracení a na tom uÏ stejnû nikdo nic nezmûní.“ Chtûl je‰tû nûco dodat, ale jeho 17

tûlem projel záchvûv kfieãe. Hadí jed mu spaloval vnitfinosti. Zavfiel oãi a sbíral síly. Teprve po chvíli pokraãoval. Hlas mûl slab˘, Ïe mu skoro nebylo rozumût. „Pfiipravuje se spiknutí. Ná‰ král Pfiemysl II. Otakar bude zavraÏdûn. UÏ brzy. Krále má zabít nûkdo odsud. Ze severních âech. Z téhle hrozné krajiny, kde Ïijí jenom zplozenci pekel. Hadi, ktefií mají jedovaté zuby, a lotfii, ktefií neváhají vrazit d˘ku do svého krále. V‰ichni budou zatraceni. UÏ se otevírají pekelné brány, lijí do mû Ïhavé olovo. Pfiichází apokalypsa. BoÏe, smiluj se!“ „Blouzní,“ ti‰e fiekl pano‰ Ota, kter˘ kleãel na zemi vedle umírajícího z druhé strany a podpíral mu hlavu. MuÏ v fieholním ‰atu je‰tû cosi blábolil, ale nedávalo to Ïádn˘ smysl. Pak sebou prudce trhl, vykfiikl bolestí a vzápûtí mu hlava padla do strany. Oldfiich z Chlumu se sklonil a poslouchal, zda je‰tû d˘chá. Pak zavrtûl hlavou a zatlaãil mu oãi. Rychle mnicha prohledal, ale nena‰el vÛbec nic. „UÏ to má za sebou,“ fiekl a zboÏnû se pokfiiÏoval. Ti‰e odfiíkal modlitbu za du‰i zemfielého a vstal. Rukou si oãistil kolena, u‰pinûná od hlíny. Udûlal nûkolik krokÛ bez cíle. Jako by nevûdûl, co dál. Byl pohrouÏen˘ do vlastních my‰lenek a dlaní si upravoval vousy. Potfieboval se soustfiedit. JenÏe teì mu to pfiíli‰ ne‰lo. Hlavou se mu honila jediná my‰lenka – chtûjí zavraÏdit krále! „Blázni,“ ‰eptal si zdrcenû. „To by byl konec ãeského království! Pfiemysl je pfiece jedin˘ muÏ v pfiemyslovském rodû. Nemá Ïádné pfiíbuzné, nemá ani syna. Jenom sestru AneÏku. JenÏe ta je na nic. MoÏná by se dokázala postarat o klá‰ter, ale ne o zemi. BoÏe, kdo by mohl mít na tomhle spiknutí zájem? VÏdyÈ by to byla sebevraÏda celé zemû. NezÛstal by kámen na kameni.“ Pano‰ Ota zatím jemnû poloÏil hlavu mrtvého mnicha na zem do trávy. Se znepokojením sledoval svého pána. Jeho rovnûÏ vydûsila pfiedstava, Ïe by nûkdo mohl zavraÏdit krále. Zaslechl, co si pro sebe ‰eptal královsk˘ prokurátor. Chápal jeho strach. I kdyÏ si myslel, Ïe by se jeho pán mûl více bát o sebe a svÛj úfiad neÏ o osud ãeského království. Královsk˘ prokurátor nepocházel z vlivného rodu a nemûl mocné zastánce jako jiní zem‰tí úfiedníci. Mûl urãitû více nepfiátel neÏ 18

pfiíznivcÛ. I pfies obãasné neshody s náladov˘m Pfiemyslem II. Otakarem byl král jedin˘, kdo vÏdycky bezv˘hradnû hájil vysoké postavení Oldfiicha z Chlumu. Velitel Divi‰ ãekal se zbytkem druÏiny stranou a nemohl sly‰et, co umírající muÏ fiíkal. Pochopil v‰ak, Ïe se muselo stát nûco mimofiádného. Nijak se v‰ak netrápil. Byl si jist˘, Ïe Oldfiich z Chlumu pfiijde na kloub kaÏdé ‰patnosti. Rukou si pfiivolal star‰ího vojáka s huben˘m obliãejem a ti‰e nafiídil, aby se hned vydal do nejbliÏ‰í osady a sehnal vÛz. Mrtvého bude nutné odvézt na Bezdûz. „Oto, Divi‰i, pojìte sem,“ nafiídil Oldfiich z Chlumu a ukázal na kmen spadlého stromu. LeÏel trochu stranou a vojáci nemohli sly‰et, o ãem budou hovofiit. Sám se na kmen posadil jako první. UÏ vûdûl, co musí udûlat nejdfiíve. Ota pfie‰lapoval na místû a poãkal na velitele Divi‰e. Nûkolika slovy mu ti‰e fiekl, co se od umírajícího muÏe dozvûdûli. Jakmile se usadili vedle královského prokurátora na kmen stromu, zaãal Oldfiich z Chlumu hovofiit. Mluvil klidnû, ale naléhavû. „Moji milí, v‰ichni uãení církevní otcové tvrdí, Ïe hadi jsou zplozenci pekla. Ale ten, co u‰tkl toho neznámého, musel b˘t nástrojem boÏí spravedlnosti. Pfiedstavte si, Ïe by své poselství doruãil a já se o spiknutí nedozvûdûl. Takhle máme moÏnost krále zachránit.“ „Blouznil,“ namítl pano‰ Ota. „Co kdyÏ to není pravda?“ „Pochybuje‰ oprávnûnû. Nebyl zcela pfii smyslech. Hadí jed otráví nejdfiív krev a du‰i, teprve potom zahubí tûlo. Ale kaÏd˘ umírající se chce pfied smrtí vyzpovídat ze sv˘ch nejvût‰ích hfiíchÛ. I ten nejhor‰í zloãinec je kfiesÈan a touÏí zachránit du‰i. Ten mnich urãitû vûdûl, co fiíká. Jsem si jist˘, Ïe spiknutí není v˘mysl a krále chce opravdu nûkdo zavraÏdit,“ vysvûtloval Oldfiich z Chlumu. Ruce mûl sloÏené v klínû a nervóznû si tfiel dlanû. „Pfiedpokládám, Ïe pojedete varovat krále,“ optal se pano‰ Ota a trochu pfiekvapenû si svého pána prohlíÏel. Takhle nervózního ho jiÏ dlouho nevidûl. „Mám jet s vámi, urozen˘ pane?“ 19

„Ne, zÛstane‰ s Divi‰em. Pokusí‰ se zjistit, kdo ten neznám˘ muÏ je, koho nav‰tívil, co fiíkal a s k˘m se mûl setkat. Ale v‰echno musí zÛstat v tajnosti. Nikdo se nesmí dozvûdût, Ïe tenhle muÏ zemfiel. Zatím o spiknutí víme jenom my tfii. Divi‰i, na‰im vojákÛm ani slovo! Nûco si vymysli. Kdybychom ty lotry varovali, kdo ví, co by se mohlo stát. AÈ ãekají. Budou si myslet, Ïe se jejich posel jenom zdrÏel. AlespoÀ získáme trochu ãasu.“ „Podle hábitu je to cisterciáck˘ mnich,“ nadhodil zamy‰lenû pano‰ Ota. „Bílé roucho a ãern˘ opasek. Mûli bychom to tady kolem prohledat. Mluvil nûco o poselství. Co kdyÏ nesl list? U sebe nemá nic. Ani peníze. Není to zvlá‰tní?“ „Já to zafiídím,“ vyhrkl velitel Divi‰, kter˘ vûdûl, Ïe to je úkol pro nûj. „Divi‰i, ty ne,“ usmál se Oldfiich z Chlumu. „Ota má pravdu, nûkde tady musejí b˘t jeho vûci. Vak, torna ãi nûco podobného. JenÏe nechci, aby si na‰i vojáci v‰imli, Ïe se o toho mrtvého nûjak pfiíli‰ zajímáme. AÏ ho naloÏíte na vÛz a odvezete, aÈ se Ota zdrÏí a pokusí se to najít. Ale had u‰tkl toho muÏe pfied dobrou hodinou. Mohl ujít pûkn˘ kus cesty. Asi ho samotného napadlo ty vûci nûkde ukr˘t. Nebude to snadné. TûÏko to bude leÏet pfiímo tady u rozcestí. Ale je to v tuto chvíli jediná stopa. A na‰e zatím jediná ‰ance dozvûdût se víc. KdyÏ, Oto, neuspûje‰, zítra hledej dál. Vûci toho mnicha jsou teì to hlavní!“ Pak Oldfiich z Chlumu vstal a pokynul na dva nejbliÏ‰í vojáky. „Vy dva pojedete se mnou. Vracím se do Prahy. Velení pfiebírá velitel Divi‰.“

III. KAPITOLA

KdyÏ Ludmila o‰etfiila v pfiízemním sále paláce kaplanovu nohu, roztrÏitû se s ním rozlouãila. Venku se uÏ zaãínalo smrákat a druÏina královského prokurátora nikde. Ani nevnímala, co jí huben˘ knûz fiíkal. Pokusila se usmát a gestem ruky ho propustila. Ale prelát se ve dvefiích zastavil a otoãil. V jeho nehezkém obliãeji se dala ãíst zvûdavost. Nerozhodnû pfie‰lápl a pak ti‰e fiekl: „Netrap se, dcero. BÛh drÏí nad sv˘mi vûrn˘mi ruku. Panu Oldfiichovi se jistû nestalo nic váÏného. Jen se zdrÏel. To se pfiece stává.“ Pak zvedl ruku, poÏehnal jí a ode‰el. Pospíchal do kaple. „Proã jsem tak nervózní,“ vyãítala si Ludmila. Bezdûãnû si shrnula plavé vlasy z ãela. „VÏdyÈ se pfiece nic nestalo. Kolikrát se uÏ mÛj manÏel zdrÏel.“ Vûdûla, Ïe je to svatá pravda, ale nemohla si pomoci. Poslední t˘dny ji stále pronásledoval strach. Mûla hrozné sny, ze kter˘ch se probouzela zbrocená potem. Ani modlitba uÏ nepomáhala získat ztracen˘ klid. Vlastnû od porodu to bylo stejné. Jako by ji matefiství zmûnilo. Ovládalo ji nûco, co dfiíve neznala. Obavy o dceru a svého muÏe. Vstala a zavrtûla hlavou, jako by sama nevûfiila sv˘m pfiedstavám. Ona, která se v‰emu vÏdycky smála, tu sedûla jako hromádka ne‰tûstí. „O co vlastnû jde?“ zlobila se na sebe. „Oldfiich se jen zdrÏel.“ Vy‰la na nádvofií, aby zkontrolovala pfied veãefií ãeleì. Pofiád byla práce lep‰í neÏ ãekání. Zastavila na 21

prahu paláce a zhluboka se nadechla. Vzduch byl po boufice nádhernû svûÏí. Cítila, Ïe se jí dmou Àadra, a mûla pocit, jako by byly její my‰lenky s kaÏd˘m vdechnutím ãistûj‰í. „UÏ jsem dala krmení ve‰kerému dobytku,“ hlásila tlustá dûveãka ve ‰pinavé reÏné suknici. „MÛÏu jít na veãefii?“ Usmála se a zdvofiile se uklonila. Jmenovala se BoÏena, mûla silné rty a kfiivé zuby. Zrzavé vlasy nosila upravené do dvou pletencÛ, které si pfiehazovala pfies ramena, takÏe stfiapaté konce copÛ spoãívaly na velik˘ch, trochu povisl˘ch Àadrech. Ludmila si BoÏenu zamraãenû prohlíÏela. Pfii hovoru s ní se jí vybavila Pfiibûna, manÏelka Pe‰ka z Harasova, pána jednoho nedalekého hrádku. Ta byla rovnûÏ zrzavá a vlasy nosila upravené stejnû. Mûla kulaté boky a velká pevná Àadra. Tûlo paní Pfiibûny muÏe provokovalo. Drobná a ‰tíhlá Ludmila jí závidûla tu Ïenskost. Vûdûla, co v‰echno se o záletech téhle dámy fiíkalo. MoÏná to byly jenom pomluvy. Ale kdyÏ se na Bezdûzu slavily kfitiny Ludmiliny dcery, mûl se její Oldfiich k paní Pfiibûnû více neÏ srdeãnû. Je‰tû teì si Ludmila pamatovala, jak se Pfiibûna smála a tiskla se k nûmu pfii tanci. U srdce pocítila osten Ïárlivosti. „Jenom bys pofiád jedla a práce není vidût Ïádná,“ utrhla se na dûveãku. „Nejdfiív pokliì ve chlévû a nalij do ÏlabÛ ãerstvou vodu.“ „HnÛj jsem vykydala uÏ odpoledne a ãerstvé vody má dobytek dost,“ zaraÏenû odpovûdûla dûveãka. Rozpaãitû trhla hlavou a copy si pfiehodila na záda. Pfie‰lápla a ãekala. Nechápala, co udûlala ‰patného, Ïe se paní zlobí. Ludmila mûla po náladû. Ale neÏ se rozhodla, co s ní udûlá, ozvalo se od brány skfiípûní fietûzÛ. Ludmila se zvûdavû otoãila. Ve vjezdu zahlédla jezdce s praporcem, na nûmÏ byl erb ãeského krále. Nechala dûveãku stát a rozbûhla se k nim. BoÏena pokrãila rameny, chvíli je‰tû ãekala a pak se loudavû vydala pfies nádvofií k hradní kuchyni. Îena královského prokurátora dobûhla k bránû a opfiela se o masivní kamennou zeì. Nechtûla pfiekáÏet jezdcÛm. âekala, kdy uvidí Oldfiicha z Chlumu. 22

DruÏina v‰ak projela kolem ní a zastavila pfied stájemi. Královsk˘ prokurátor mezi jezdci nebyl. Opatrnû pro‰la bránou na most a rozhlédla se po cestû, která pfied hradem klesala dolÛ po svahu strmého kopce. Byla prázdná. „Tady jste,“ ozval se za ní pano‰ Ota. Byl zaprá‰en˘, ‰aty mûl pomaãkané a ‰pinavé od hlíny. Vlnité vlasy mûl slepené potem. Trochu unavenû se usmál a pfiátelsky fiekl: „Pojìte domÛ. âekáte zbyteãnû. Ná‰ pán dneska nepfiijede.“ „Stalo se mu nûco?“ „VÛbec ne. Jenom se musel vrátit do Prahy. Na rozcestí za Kokofiínem jsme na‰li umírajícího mnicha. U‰tkl ho had. KdyÏ vám pan Oldfiich ráno posílal vzkaz, netu‰il, Ïe se to tak zamotá.“ „Vrací se kvÛli obyãejnému mnichovi?“ pochybovala Ludmila. Nûjak se jí to nezdálo. Oldfiich z Chlumu jí o své práci nevyprávûl ãasto, pfiesto tu‰ila, jak to v jeho úfiadu chodí. „Proã by se mÛj muÏ staral o takovéhle vûci? Copak je u‰tknutí hadem zloãin? Proã si vym˘‰lí‰? Kam Oldfiich ve skuteãnosti jel? Já nevûfiím, Ïe do Prahy. Nu, Oto, ãekám!“ „Je to opravdu tak, má paní. Jel zpátky za na‰ím panovníkem. Ale moc o tom sám nevím,“ vykrucoval se mladík rozpaãitû. Královsk˘ prokurátor mu kladl na srdce, aby o spiknutí proti králi nemluvil vÛbec s nik˘m. Ani s jeho Ïenou. „¤ekl mi jen, Ïe musí zafiídit nûco moc dÛleÏitého. Ale nemáte mít strach, urozená paní. Vrátí se brzy. Hned, jak to pÛjde.“ Ludmila pfiivfiela oãi. Cítila, Ïe jí prudce bije srdce. Od Kokofiína vedla cesta do Prahy pfies Mûlník. Ale co bylo nejhor‰í, vedla také kolem Harasova. Co kdyÏ jel její manÏel za Pfiibûnou? Ludmila byla po nedávném porodu je‰tû slabá, s Oldfiichem se dlouho nemilovala. Mûla vûfiit varování sester v klá‰tefie, kde ji vychovaly. MuÏÛm ‰lo vÏdycky jenom o to jedno... Ota ze Zástfiizlí uchopil Ludmilu jemnû za ruku. ProtoÏe zaãalo znovu krápat, stáhl si plá‰È a pfiehodil jí ho pfies ramena. Trochu znepokojenû se díval do Ludmilina skoro je‰tû dívãího obliãeje. Jako by chtûl vyãíst, na co myslí. Tu‰il, co se jí honí hlavou. Rozumûl Ïenám. Jeho pfiátelé mu závidûli úspûchy, 23

které u nich mûl. Ironicky tvrdili, Ïe je v dob˘vání dívãích srdcí úspû‰nûj‰í neÏ na rytífiském kolbi‰ti. Jak na tom byl pano‰ Ota s dívkami ve skuteãnosti, se nikdy nechlubil. Ale s meãem v ruce to umûl skvûle. Byl ‰tíhl˘ a pruÏn˘. Vypadal sice trochu zÏen‰tile a rád se oblékal podle poslední módy. Ale vzhled ãasto klame. V království by se na‰lo jen málo rytífiÛ, ktefií se mu mohli se zbraní postavit. „Chtûla bych ti vûfiit. Proã jsi nejel s ním?“ vyhrkla Ludmila a v oãích mûla slzy. „Pan Oldfiich nechtûl. Pospíchal ke králi. Kromû toho mi dal práci. Moc dÛleÏitou, nikdo jin˘ by to asi nezvládl.“ Pano‰ Ota poznal, Ïe ji neuklidnil. Dokonce se mu mihlo hlavou, Ïe by jí pod slibem mlãení fiekl, proã královsk˘ prokurátor musel do Prahy doopravdy. Ale pak to zavrhl. Pán vûdûl, co dûlá. KdyÏ nafiídil mlãet, pano‰ Ota poslechne. Souãasnû se mu ale nelíbilo, aby byla jeho paní smutná. Rozhodl se to v‰echno trochu zlehãit. Byl zvykl˘ s ní i s královsk˘m prokurátorem Ïertovat. Byl jedin˘, kdo si to mohl dovolit. Pokrãil proto rameny a bezstarostnû dodal: „Tfieba jel na zálety.“ „Proã... proã to fiíká‰?“ vyhrkla Ludmila ne‰Èastnû. „Víte dobfie, Ïe to byl jen Ïert,“ vrtûl pano‰ Ota rozmrzele hlavou. Nechápal ji. VÏdyÈ se na tohle téma vtipkovalo ãasto. I kdyÏ vût‰inou spí‰e na jeho úãet. „Byl to hodnû hloup˘ Ïert,“ ozval se za nimi pfiíjemn˘ Ïensk˘ hlas. „MuÏi jsou tupci a nechápu, proã je vÛbec BÛh stvofiil.“ „To jsi ty, Marto?“ usmála se Ludmila a vymanila svou ruku z Otovy. Jako by u té pÛvabné ãernovlásky, která stála ve vjezdu do hradu, chtûla najít ochranu. Marta byla manÏelkou velitele Divi‰e. Kdysi slouÏila v ‰enku. Proto nemûla ráda, kdyÏ si muÏi tropili legraci z Ïenské poãestnosti. Vûdûla totiÏ o muÏích své. Pano‰ Ota se nedal. „Ty neví‰, Marto, proã BÛh stvofiil muÏe? Mám ti to povûdût?“ „To si ráda poslechnu,“ u‰klíbla se ãernovláska. Ludmila se do ní zavûsila a pomalu pro‰ly bránou na nádvofií. Dé‰È zatím zesílil. Pano‰ Ota ‰el krok za nimi a medov˘m hlasem vysvûtloval. 24

„UÏ jsi, Marto, sly‰ela, Ïe by nûjaká Ïena fiekla jiné, Ïe jí to slu‰í? Nebo Ïe je krásná? Vy Ïenské si mezi sebou krásu závidíte, a kdybychom tu nebyli my, muÏi, nikdo by vám nefiekl, jak doopravdy vypadáte. Lichotkám muÏÛ vûfiíte víc neÏ zrcadlu. Bez muÏÛ by byla va‰e krása k niãemu. Ale ani od muÏÛ se nedozvíte, jaké doopravdy jste.“ Zarazil se a dûlal, Ïe pfiem˘‰lí. Pak s hranou váÏností dodal: „Vlastnû Ïádn˘ rozumn˘ muÏ Ïenû nefiekne, co si o ní opravdu myslí. ¤ekne jen to, co chce Ïena sly‰et. ProtoÏe kdyby fiekl v‰echno, nikdy by si ho Ïádná Ïena nevzala. Îena nechce sly‰et pravdu. Chce lichotky. Proto stvofiil BÛh muÏe.“ „Nûjak moc tomu rozumí‰,“ opáãila Marta a zastavila se pod dfievûn˘m ochozem hradební zdi. K paláci to byl je‰tû notn˘ kus cesty a rozpr‰elo se tak hustû, Ïe bylo lep‰í se schovat. Rukou naznaãila, jako by chtûla mladíka plesknout, a dodala. „Potvrzuje‰ jenom to, co uÏ jsem fiekla. MuÏi fiíkají hlouposti a je‰tû oãekávají, Ïe je za to budeme obdivovat.“ Ludmila sledovala jejich rozhovor a rychle se uklidnila. Mûla oba ráda a bylo jí s nimi dobfie. Uvûdomila si, Ïe Oldfiicha miluje a vûfií mu. Spílala si, Ïe o nûm pochybovala. Teì si byla jistá, Ïe by se její manÏel nikdy nezahodil s jinou. A zvlá‰tû ne se zrzavou Pfiibûnou. „Ví‰, Marto, v ãem je problém?“ ozvala se Ludmila a úÏeji si pfiitáhla k tûlu plá‰È. Byla jí zima. „Ota má asi pravdu. MuÏi sice plácají hlouposti, ale my je stejnû obdivujeme. Jinak bychom s nimi nevydrÏely.“ „Vy mÛÏete svého manÏela obdivovat, urozená paní,“ fiekla Marta. „Pan královsk˘ prokurátor je skvûl˘ muÏ. Ale co my ostatní chudinky?“ Ze stáje vy‰el velitel Divi‰ a rychle pfiebûhl pfies otevfiené prostranství. Zastavil se pod ochozem a zatfiepal hlavou, aÏ z vlasÛ a vousÛ odletovaly kapky vody. „Na co si stûÏuje‰, Marto?“ fiekl pfiísnû. Marta se mu vrhla kolem krku a políbila ho. Také jí se st˘skalo. Byla ráda, Ïe má koneãnû svého Divi‰e doma. „Toho si nev‰ímej,“ fiekla mazlivû. „Právû tu vykládám, jak skvûlého muÏe jsem si vzala.“ Pohledem ‰lehla pfies manÏelovo rameno po Otovi, aby mlãel. 25

Mladík se u‰klíbl a pak se obrátil na paní Ludmilu. Zvedl oboãí a oãima naznaãil, aby se na ty dva podívala. Chtûl je‰tû nûco ti‰e podotknout, ale Ludmila se rozesmála. Uvolnûnû a ‰Èastnû. Najednou jí pfiipadalo, Ïe je v‰echno zase tak, jak má b˘t. Od vstupní vûÏe se ozvalo skfiípání pantÛ. StráÏn˘, kter˘ mûl pfies hlavu a ramena pfiehozen˘ rozfiíznut˘ plátûn˘ pytel, aby tolik nezmokl, rychle otevíral dfievûná kfiídla brány. Ustoupil stranou a nechal vjet rozviklan˘ vÛz, taÏen˘ vyhubl˘m konûm, kterého vedl za uzdu zamraãen˘ sedlák. Za ním vjel na koni jeden z vojákÛ hradní posádky. Hned potom stráÏn˘ bránu chvatnû zavfiel a pospíchal do fortny, aby se ohfiál. S de‰tûm a soumrakem se citelnû ochladilo. „UÏ ho pfiivezli,“ spokojenû pfiik˘vl velitel Divi‰ a vymanil se z objetí své Ïeny. V obliãeji, kter˘ byl poznamenan˘ zarudlou jizvou, jeÏ se táhla pfies tváfi aÏ k oku, se daly ãíst rozpaky. Projevy Martiny pfiíznû mu nebyly pfied ostatními pfiíjemné. Mnohokrát jí to doma vyãítal, ale mûl dojem, Ïe o to dychtivûji se mu vrhala na vefiejnosti kolem krku. Povzdechl si. VÛz dokodrcal aÏ k nim. V jeho korbû leÏel na slabé vrstvû sena mrtv˘ muÏ, pfiikryt˘ star˘m vojensk˘m plá‰tûm s erbem ãeského ho krále. Ludmila nadzvedla cíp látky a chvíli si mlãky prohlíÏela ‰irok˘ obliãej se ‰piãat˘m nosem, bled˘mi rty a zavfien˘ma oãima, lemovan˘ma váãky. Smrt obvykle pfiiná‰ela trpícím úlevu, ale tenhle mnich vypadal i po smrti jako ztûlesnûné ne‰tûstí. „SeÏeÀte kaplana Dûtmara,“ nafiídila Ludmila. „Musíme hned toho ne‰Èastníka uloÏit do krypty.“ „Za chvíli zaãíná veãerní m‰e,“ podotkl Divi‰. KdyÏ si ale v‰iml netrpûlivého gesta své paní, kfiikl na ãeledína, kter˘ se krãil pod nedalek˘m pfiístfie‰kem, kam se ukládala píce. „Macku, hned pfiiveì kaplana!“ „Máme toho mrtvého pohfibít?“ obrátila se Ludmila na pano‰e Otu. „Nebo máme radûji poãkat, aÏ se vrátí pan Oldfiich?“ „Královsk˘ prokurátor mi v té vûci Ïádné pokyny nedal,“ pokrãil mladík rameny. „Ale myslím, Ïe se nic nestane, kdyÏ s pohfibem poãkáme.“ 26

„Pfiejete si, urozená paní?“ uklánûl se ud˘chanû kaplan Dûtmar. Mûl na sobû ornát, po jehoÏ tuhé látce stékaly kapky vody. Nezdálo se, Ïe by dé‰È chtûl ustat. Jakmile Ludmila vysvûtlila, co má udûlat, kaplan se trochu o‰il. Ani se na mrtvého ve voze nepodíval a zavrtûl rozhodnû hlavou. „To nepÛjde, urozená paní, právû zvoní klekání. Musím slouÏit m‰i.“ „BÛh ti jistû zpoÏdûní odpustí. Zemfiel ãlovûk. Pfied smrtí se dokonce nestihl ani vyzpovídat. ZaslouÏí si proto trochu úcty. Byl to mnich,“ odpovûdûl pfiísnû pano‰ Ota. „Ani kvÛli nûmu neudûlá‰ v˘jimku?“ Kaplan s poìoban˘m obliãejem ho ‰tval. „Mnich?“ zvûdavû opáãil kaplan Dûtmar a pfiestal se tváfiit dÛleÏitû. „Odkud? Nûkdo místní?“ „Nestaãil nám fiíci o sobû skoro nic,“ povzdechl si velitel Divi‰. „Nevíme, z jakého pfii‰el klá‰tera. Místní v‰ak nebude. To by ho nûkdo urãitû poznal.“ „Nestihl sdûlit ani svoje jméno,“ pokraãoval pano‰ Ota netrpûlivû. „¤íkal jsi, Dûtmare, Ïe spûchá‰. Neztrácej ãas vyptáváním. Povídat si mÛÏeme pozdûji. Teì ho uloÏ do krypty.“ Kaplan pfiik˘vl. Nevzru‰enû se obrátil, do‰el k vozu a zdvihl plá‰È, kter˘ halil tûlo. Chvíli si mrtvého prohlíÏel, pak se pokfiiÏoval a ti‰e odfiíkal krátkou modlitbu. Po závûreãném „Amen!“ se obrátil k paní Ludmile. „Mrtv˘ je bratr cisterciák. Soudím podle hábitu. âern˘ ‰kapulífi a opasek nosí jenom tenhle fiád. Co mûl u sebe?“ „VÛbec nic,“ vyhrkl velitel Divi‰. „MoÏná ho nûkdo okradl. Nena‰li jsme totiÏ ani mûìák. Jak by mohl cestovat bez penûz?“ „Církev pomáhá sv˘m sluÏebníkÛm,“ zavrtûl hlavou kaplan Dûtmar. „KaÏd˘ prelát dostane i v té nejuboÏej‰í fafie najíst a stfiechu nad hlavou. KdyÏ bude tfieba, bez jediného mûìáku se klidnû vydám do ¤íma a strádat nebudu. Divné je nûco jiného. Kam se podûla jeho poutnická hÛl?“ „Nehledali jsme ji,“ rozpaãitû pokrãil rameny pano‰ Ota. „Co s ní. HÛl jako hÛl.“ „Mnohé jsou zdobené. Tfieba by ji nûkdo poznal. âasto je na ní vyrytá znaãka klá‰tera,“ fiekl kaplan 27

Dûtmar. „Myslel jsem jenom, Ïe by vám mohla pomoci v pátrání.“ „Zatracenû, to je pravda!“ vykfiikl pano‰ Ota. Vzápûtí se omluvnû usmál na hradního kaplana a pokfiiÏoval se, aby dal najevo, Ïe ho zaklení mrzí. Kaplan shovívavû pfiik˘vl a obrátil se k paní Ludmile. „UloÏím ho do krypty. Jdûte klidnû do kaple. Moc se nezdrÏím. M‰e zaãne za chvíli.“ Pak pokynul sedlákovi, kter˘ ãekal u vozu, aby zajel k mal˘m dvífikám v boãní zdi kaple.