KNIHY ŽIVĚ by National theatre Brno

ANNA KARENINA LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ, ARMIN PETRAS

Slavný román vypráví o síle nesmírné vášně schopné prorazit hranice společenské konvence, která však vzápětí uvadá. Osmidílný román Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého uvádíme v nové dramatizaci předního německého dramatika a režiséra Armina Petrase. Příběh líčí osudovou lásku mezi vdanou Annou Kareninou a mladým důstojníkem Vronským. Anna Karenina byla celý svůj život podřízena nějakým konvencím. Ať už se jednalo o společenské postavení nebo postavení v rodině. Byla plná vášně, touhy po citu a lásky k synovi. Zpočátku se s ní seznamujeme jako s energickou ženou plnou síly, oslňující nadměrnou krásou i elegancí. Postupně se jí začíná hnusit její postavení nevěrné ženy, která vlastnímu muži lže, a přitom se tajně schází s jiným…

NORA HENRIK IBSEN

Ibsenovo drama bylo v českém jazyce poprvé uvedeno hereckou společností Pavla Švandy ze Semčic v Prozatímním divadle v Brně v roce 1887, a to pod názvem Vánoce. Od té doby prošlo mnohými interpretačními peripetiemi podle toho, jak se zásadním způsobem měnil pohled na postavení ženy v manželství, v rodině, ve společnosti. Přitom však příběh o fatálním nedorozumění mezi mužem a ženou, kteří tvoří společnou rodinu, projektují společnou budoucnost a obývají společnou domácnost, aniž by si všimli, že žijí ve vlastních rozdílných světech, neztratil nic ze své původní dráždivosti. Stále dokáže jako blesk nečekaně udeřit na publikum v hledišti, čekající spolu s protagonisty na zázrak naplnění rodinného štěstí, lásky a vzájemného porozumění.

Původní adaptace Daniela Špinara líčí napínavou hru dvou cynických poživačníků - vikomta Valmonta a markýzy de Mertuil - se ctí madame de Tourvel a je strhujícím obrazem lidské morálky, soubojem cynismu a čistého citu. Když vydal Choderlos de Laclos v roce 1782 poprvé své Nebezpečné známosti, zřejmě netušil, jaký rozruch vyvolá. Odhalení morálky francouzské společnosti, milostné hrátky šlechticů popsané do nejmenších detailů způsobily šok a zároveň zájem společnosti. Nebezpečné známosti jsou natolik přitažlivé a inspirativní, že podle nich vznikla již řada ﬁlmů a divadelních představení. Kniha díky své oblíbenosti vyšla již nesčetněkrát a byla přeložena snad do všech světových jazyků.

VALMONT CHODERLOS DE LACLOS, DANIEL ŠPINAR

Když byl skladatel na jaře 1877 pěvkyní Jelizavetou Andrejevnou Lavrovskou upozorněn na veršovaný román A. S. Puškina, nebyl nápadem na jeho zhudebnění nikterak nadšen. Přesto si jej opatřil, pročetl a pod silným dojmem, který v něm četba vyvolala, prý za jedinou noc vypracoval návrh scénáře své budoucí opery. Jak napsal svému bratru Modestovi: „Nebudeš mi věřit, jak jsem se zahloubal do tohoto námětu. Jak rád se zbavím habešských princezen, faraonů a vší té veteše a harampádí! Jak hluboká je poezie v Oněginovi! Neklamu se, vím, že scénických efektů a dění bude v této opeře málo. Ale poetičnost, lidskost, prostota námětu spolu s geniálním textem plně nahradí tyto nedostatky.“ Obratem se obrátil na přítele Šilovského s prosbou o vypracování libreta a už od června započal s vlastní kompozicí. Jakkoli se musel Čajkovskij v době práce na Eugenu Oneginovi potýkat s extrémním stresem, způsobeným vážnými problémy v soukromém životě, a jím vyvolanými těžkými a dlouhodobými depresemi, vlastní dílo tím není poznamenáno. Celá opera byla dokončena v lednu 1879 a o dva měsíce později premiérována v moskevském Malém divadle za řízení N. G. Rubinštejna.

EUGEN ONEGIN PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ NA MOTIVY ROMÁNU ALEXANDRA SERGEJEVIČE PUŠKINA

PŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY LEOŠ JANÁČEK NA MOTIVY RUDOLFA TĚSNOHLÍDKA

V Lidových novinách po 1. světové válce vycházel seriál kreseb Stanislava Lolka, doprovázený humoristicky laděnými texty Rudolfa Těsnohlídka. Ten v r. 1920 vydal „zvířecí románek“ a situoval ho do přírodního prostředí moravské Líšně a Bílovic nad Svitavou a podbarvil ho místním nářečím. V řadě rozmarných příběhů se prolíná svět zvířecí se světem lidským a z těchto střetávání vyplývá mnoho nečekaných úsměvných situací, myšlenek a postřehů. Osudy lišky Bystroušky jsou sledované od nejútlejšího mládí, poznávání světa a bujného dospívání až po zralý věk, liščí námluvy, svatbu a založení rodiny. Geniální Janáček si podle Těsnohlídkových textů napsal libreto k opeře Příhody lišky Bystroušky. V ní Janáček oslavil krásu a velikost přírody, ale především vyzpíval obdiv k ženě, ženské kráse.

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ BENJAMIN BRITTEN NA MOTIVY WILLIAMA SHAKESPEARA

Opera Sen noci svatojánské vznikla v roce 1960 podle stejnojmenné hry Williama Shakespeara. Britten v ní s humorem a krásnými melodiemi přivedl na operní jeviště kouzelný svět lesních skřítků a elfů, stejně jako rozverné hry mileneckých párů a půvabné herecké vystoupení nemotorných řemeslníků. Sen noci svatojánské uvádíme v Brně poprvé.

Světově proslulá komedie francouzského novoromantismu z roku 1897. Titulním hrdinou pětiaktové veršované komedie je historická postava Cyrana de Bergerac, spisovatele a vojáka, který žil v 17. století. Cyrano miluje krásnou preciózku Roxanu. Obávaje se výsměchu a odmítnutí kvůli obrovskému nosu, Cyrano svou lásku před Roxanou tají. Ta se zamiluje do mladého krasavce Kristiána, jenž však postrádá vytříbenou jemnost ducha. Cyrano se stane nezištným zprostředkovatelem jejich lásky a dokonce dopomůže mladým milencům k sňatku. Finální scéna, kdy Cyrano je smrtelně zraněn a Roxana pochopí jeho lásku, náleží k nejslavnějším scénám romantického divadla. Rostand svým dramatem oponuje naturalismu, který koncem 19. století redukoval obraz člověka na postavu postrádající mocné vášně a velké mravní kvality. Rostand naopak vzkřísil ideál člověka velkolepých vášní a vzrušivých činů a navrátil dramatu kouzlo poezie a efektní příběh. Tím také získal Cyrano obrovský úspěch a stal se stálicí evropského divadla. Velmi populární jsou všechny romantické prvky, např. balkónová noční scéna se záměnou jednajících postav, tajný sňatek, klášterní útočiště. Romantický patos se prolíná s humornými momenty, žertovné chvíle se situacemi plnými exaltovaných emocí a vášnivých energií.

CYRANO Z BERGERAKU EDMOND ROSTAND

Slavná a mistrovsky napsaná konverzační komedie proslulého anglického dramatika z roku 1895. Hlavní postavou je lord Robert Chiltern, příkladný a vlivný politik a stejně tak úspěšný manžel, jehož minulost ukrývá podvod, který na světlo boží přichází za přispění ženy pochybné pověsti. Hra je nedostižným ohňostrojem brilantních dialogů, jiskřivých slovních hříček a paradoxů a skvělé situační komiky plné zvratů.

IDEÁLNÍ MANŽEL OSCAR WILDE

JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA OSCAR WILDE

Světově proslulá komedie, o které F. X. Šalda napsal, že je to „fraška skrz naskrz parodistická, neobyčejné vervy a síly komické, nejcharakterističtější Wildeova hra, dokonalá ve svém žánru…“ Hra s podtitulem Triviální komedie pro seriózní lidi se točí kolem nedorozumění, která způsobuje John (Jack), jenž v Londýně vystupuje pod pseudonymem Filip a na svém venkovském sídle je znám jako bratr Filipa, kterého ale nikdo neviděl. Na venkov přijíždí i Algernon a vydává se za Filipa, tedy Jackova bratra… Eskapáda aforismů, bonmotů, epigramů, dvojsmyslných výroků, jiskřivé ironie, úsměšků je výsledkem „…ireálné fantazie, zobrazující svět, který ztratil orientaci“ (Norbert Kohl). Komedie je neuctivým útokem na viktoriánskou morálku, především na její vážnost, která je zobrazena jako pouhopouhá směšnost (Jak je důležité být Ernestem – Jak je důležité být vážný, tj. earnest).

LAKOMEC MOLIÈRE

Skrblík Harpagon by pro peníze obětoval všechno, dokonce i štěstí vlastní dcery. Jde snad o nejslavnější francouzskou komedii se skvělými hereckými příležitostmi. Harpagon omezuje své děti a intrikuje s jejich životy, když je nutí do výhodných sňatků. Pro syna vybral bohatou vdovu, i přestože miluje krásnou, mladou Marianu, na kterou si ale zároveň myslí i Harpagon sám. Pro dceru naopak našel zámožného starce. K šílenství jej přivádí ztráta zlatých dukátů, které mu vezme sluha, aby tak pomohl Kleantovi, jeho synovi. Harpagon zběsile pátrá a podezřívá každého ve svém okolí. Po odhalení lsti se výměnou za peníze vzdává Mariany. Nakonec svolí ke sňatkům svých dětí s partnery, které si samy zvolily, ale až poté, co se dozvídá o jejich majetném rodinném zázemí. Zvláště ho přesvědčí fakt, že ho vdavky nebudou nic stát.

Nejslavnější a nepochybně nejzdařilejší renesanční komedie vůbec, ze které vycházeli nejproslulejší komediografové včetně Goldoniho a Molièra. Kalimach touží po milostných hrátkách s mladou a překrásnou Lucrezií, jež je však bohužel manželkou postaršího Mikuly, který sní o synovi a dědicovi. Sluha Ligur namluví Kalimachovi, aby se přestrojil za doktora a přesvědčil Mikulu, že pro zvýšení plodnosti musí Lucrezie užívat mandragoru. Mandragora však údajně nepochybně zahubí prvního muže, který se s ní bude milovat. Kalimach navrhne Mikulovi, že pro tento účel najde náhodného hlupáka… Italský učenec a diplomat Machiavelli napsal v době vyhnanství vynikající komedii, která vycházela z komedií antických, starořímské palliaty (starořímská komedie podle řeckého vzoru), středověké frašky (motiv mastičkářství) a nepochybně z rozvernosti a burlesknosti Boccacciova Dekameronu. Výbornými dialogy a raﬁnovanou prací se zápletkami položil Machiavelli základ moderní veselohře co do formy a charakteristiky.

MANDRAGORA NICCOLÒ MACHIAVELLI

Hlavní hrdina našeho příběhu, chlapec Jim Hawkins, objeví v hostinci svých rodičů pozůstalost starého námořníka a v ní především mapu ostrova se záznamem o pokladu slavného pirátského kapitána Flinta. Když se to dozví místní šlechtic, zorganizuje námořní výpravu za objevením onoho pohádkového bohatství. I přes varování ale učiní zásadní chybu – najme na loď jednonohého mořského vlka Johna Silvera a na jeho doporučení i další členy posádky. Je proto jen otázkou času, kdy na lodi vypukne vzpoura a potom i zběsilé útoky vzbouřenců, jimž se nevyhne ani plavčík Jim. On a jeho přátelé jsou velmi často v přímém ohrožení života a jen statečnost, chytrost a někdy i trochu štěstí je zachraňují. Tento dobrodružný příběh plný napětí a dramatických zvratů je vyprávěn prostřednictvím kluka, který se zásluhou prožívaných událostí mění ve výraznou osobnost. Ze souboje dobra a zla vycházejí pak pro Jima základní životní hodnoty – smysl pro spravedlnost a cit pro morální jednání. Jevištní adaptací stále oblíbeného a čteného románu chce Mahenova činohra pozvat k návštěvě divadla mladé publikum společně s rodiči i prarodiči. Věříme, že jim Ostrov pokladů přinese neopakovatelné zážitky.

OSTROV POKLADŮ ROBERT LOUIS STEVENSON

REVIZOR NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL

Komedie, která ve světovém činoherním repertoáru patří k nejslavnějším, nejvýznamnějším, nejinspirativnějším, ale i divácky nejvděčnějším hrám, způsobila Gogolovi mnoho útrap, dokonce tak velkých, že autor po premiéře opustil Rusko. Gogol byl znepokojen rozporuplným ohlasem, ale také tím, že petěrburgská inscenace (1836) degradovala jeho skvostný a dvojsmyslný dramatický text na pouhou prvoplánovou frašku. Hra vychází z anekdotického příběhu, který mu poskytl Alexandr Sergejevič Puškin, jehož si údajně v některém ruském městečku spletli s revizorem (mimochodem Puškin poskytl Gogolovi i námět k úžasným Mrtvým duším): V řadách úředníků zapadlého provinčního městečka nikolajevského Ruska vyvolá zděšení informace o tajném příjezdu revizora. Není se co divit, protože jejich svět je založen na podvodech, zlořádech a korupci, které jsou vlastní i hejtmanovi, hlavě místního osazenstva. Všichni pak odporně podlézají domnělému revizorovi – Chlestakovi, který, žel, je sám neskutečný podvodník a „fantasticky mihotavý fantom lží“ (charakteristika Gogola). Prostřednictvím dvojsmyslných tragikomických situací předkládá Gogol pokřivený svět, kde všechny vztahy charakterizuje strach: hejtman má strach z revizora a úředníci z hejtmana a jeden z druhého. Zpočátku má Chlestakov strach z hejtmana, ale posléze se nechá hostit a přijímá úplatky, aniž do konce hry pochopí, že jej považují za revizora. V této hře se vynikajícím způsobem uplatňuje Gogolova mistrovská schopnost „pohybovat se na hraně“ (ostatně jako i v dalších jeho dílech): mezi pravděpodobností a nepravděpodobností, anekdotičností a vážností, věrohodností a nevěrohodností. Za fasádou úsměvů a bodré rozšafnosti se skrývá hořkost, ale také škleb, vyplývající z neomylného oddělování zápachu od vůně. Realismus Gogolových děl je často klamným zdáním, neboť spíše dochází k „odskutečnění skutečnosti“, mj. i proto, že u Gogola schválně „hmota není obdařena duchem, z člověka zůstává jenom tělo“ (Nikolaj A. Berďajev). Gogol kdysi přiznal, že se osvobozoval od svých nedostatků a špatných vlastností tím, že je přenášel na své hrdiny, a tak se jich vlastně zbavoval.

VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ WILLIAM SHAKESPEARE

Tato Shakespearova komedie patří k hrám, které si natrvalo vydobyly přízeň publika a které nemusíme zvlášť představovat. Nicméně není bez zajímavosti, že obdobím svého vzniku patří do blízkosti Hamleta - jako by velký alžbětinský dramatik cítil potřebu vyvážit velké ﬁlozoﬁcké téma tragédie rozpoutanou komedií, bezuzdným žertem, veselou hříčkou bez mráčků. S tímto posvěcením se i na našem jevišti rozžívá starý dobrý rytíř Falstaff a další postavičky kouzelné renesanční taškařice. Režisérem inscenace je hostující Peter Mikulík ze Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Slavná Molièrova komedie, jejíž námět autor převzal z Terentiovy komedie Formio. Dva měšťanští synkové, Oktavius (syn Arganta) a Leandr (syn Geronta), za pomoci prohnaného Scapina vytrestají své skrblické a staromódní otce. Když otcové kamsi odjedou, hoši si zařídí život podle svého, Oktavius se ožení s dívkou Hyacintou, která nemá ani vindru a neví, čí je. Laendr se chce oženit s cikánkou Zerbinettou. Otcové se vrátí, jsou zděšeni a chtějí vše zrušit. Tu sluha Scapin slíbí mladým pomoc a svými šibalskými kousky po italském způsobu, podvody a lhaním „dědky“ přiměje, aby byli synům po vůli. Nic pak nebrání velké svatební veselici. Hra si vydobyla nepřehlédnutelné místo v komediálním repertoáru světových divadel. Hru s brněnským souborem nastudoval významný slovenský herec a stejně skvělý režisér Emil Horváth ml., jehož vynikající inscenace Zlatých chlapců (…Vstupte!) měla u brněnského publika fenomenální úspěch.

Romeo a Julie je novodobý mýtus o lásce. Před více než čtyřmi sty lety ho zpracoval tehdy začínající dramatik a básník William Shakespeare. Byla to jeho první velká tragédie, která se stala autorovou nejúspěšnější hrou vůbec. V počtu uvedení by jí dnes mohl konkurovat snad jedině Hamlet. Romeo a Julie je zároveň jednou z prvních Shakespearových her uvedených u nás. V roce 1617 ji z Polska na Moravu přivezla anglická kočující společnost principála Greena, která hru, či její adaptaci, uvedla nejprve v Olomouci a dalších několika moravských městech a posléze také v Praze u příležitosti korunovace arciknížete Ferdinanda Štýrského. První pokus inscenovat Romea a Julii v češtině se uskutečnil až v roce 1805, a to poněkud kuriózně. Úředník pražského magistrátu Hynek Ignác Šiessler přeložil německou úpravu Christiana Felixe Weisse, jemuž původní Shakespearova hra připadala příliš drsná, takže ji ukončil happyendem. Ovšem kritikům, jako např. F.B.Mikovcovi, jeho přístup připadal jako „hnusné předělání Shakespeara“.

SCAPINOVA ŠIBALSTVÍ MOLIÈRE

ROMEO A JULIE WILLIAM SHAKESPEARE

A PAK UŽ TAM NEZBYL ANI JEDEN ANEB DESET MALÝCH ČERNOUŠKŮ AGATHA CHRISTIE

Tento možná nejslavnější detektivní román všech dob vyšel poprvé ve Velké Británii r. 1939 pod názvem Ten Little Niggers. Slovo nigger vyvolalo zuřivě odmítavou reakci u prvních amerických vydavatelů, kteří román vydali pod názvem AND THEN THERE WERE NONE (A pak už tam nezbyl ani jeden). V r. 1943 A. Christie vytvořila divadelní adaptaci pod názvem TEN LITTLE INDIANS (Deset malých indiánů). Jedna z nejraﬁnovanějších a nejumnějších detektivních konstrukcí je umístěna na ostrov ve 30. letech 20. století. Na pozvání manželů Namyových přijede osm lidí, kteří po příjezdu zjistí, že hostitelé chybí a místo nich je hostí manželé Roggersovi, které najal anonymní muž. Po úvodní večeři jsou všichni přítomní osloveni hlasem neznámého hostitele z nahrávky, který každého z nich obviní z vraždy, kterou v minulosti spáchali. Po vzoru dětské písničky Deset malých černoušků pak podivnou smrtí hyne jedna osoba za druhou…

SLEVA PRO STUDENTY

NÁRODNÍ DIVADLO BRNO, PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE DVOŘÁKOVA 11, 657 70 BRNO TELEFON: +420 542 158 120, FAX: +420 542 217 045, +420 542 231 746 INFO@NDBRNO.CZ

WWW.NDBRNO.CZ

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Aktivity Národního divadla Brno jsou podporovány Jihomoravským krajem.