NdB DIVA - Květen/Červen 2018 by National theatre Brno

Magazín Národního divadla Brno květen–červen 2018

Così fan tutte premiéra – opera

Někdo tam nahoře mě má rád rozhovor s Ivanou Hloužkovou

Děkujeme vám všem, že jste s námi, a těšíme se na vás v nové sezoně 2018/2019:

Libuše Milenci nebes Roky a kroky Příhody lišky Bystroušky Jánošík Zemský ráj to na dohled? Don Carlos Noc bláznů Labutí jezero Romeo a Julie Mne blesk se dotekl Hledání ztraceného času Walking Mad Před východem slunce Hana Lidský hlas / Tři fragmenty z Juliette opera / 7. 9. BVV

činohra / 19. 10. 2018 MD

činohra / 2. 11. 2018 DR

opera / 17. 11. 2018 JD

činohra / 14. 12. 2018 MD

činohra / 26. 1. 2019 DR

opera / 2. 2. 2019 JD

činohra / 15. 2. 2019 MD

balet / 19. 2. 2019 JD

balet / 8. 3. 2019 JD

činohra / 22. 3. 2019 DR

činohra / 12. 4. 2019 MD

balet / 11. 5. 2019 JD

činohra / 17. 5. 2019 DR

činohra / 7. 6. 2019 MD

opera / 14. 6. 2019 JD

Během letních měsíců si můžete zkrátit čekání na novou divadelní sezonu na naší letní scéně str. 22–23 na hradě Špilberk, a to přímo pod hvězdnou oblohou. Přejeme vám krásné léto!

úvodník Naši milí diváci! Tři premiéry, tři derniéry a dva velké mezinárodní festivaly s desítkami skvělých představení z celé Evropy. K tomu operní návrat na brněnské výstaviště a hrad Špilberk a výjezdy všech tří souborů na festivaly doma i v zahraničí. A ještě desítky repríz titulů novějších i starších. Kéž by se jaro neměnilo v léto tak rychle! Soutěžit s rozkvetlými loukami a lesy je po dlouhé zimě tak těžké! Ale věřím, že po přečtení posledního čísla Divy v této sezoně zvítězí chuť vrátit se odpoledne z výletu včas do divadla! Byla by totiž velká škoda propást skvělá představení festivalu Divadelní svět Brno nebo setkání baletů národních divadel ze zemí bývalé rakousko-uherské monarchie. Na pár týdnů se Brno stane jedinečným evropským kulturním centrem, do kterého budou mířit kroky tanečníků a herců z Rakouska, Polska, Maďarska, Chorvatska, Slovenska, Slovinska, Francie, Rumunska, Srbska, Ukrajiny nebo USA, ale i našich milých kolegů ze Zlína, Ostravy, Uherského Hradiště, Ústí nad Labem, Prahy, Liberce a Mostu. Bylo by jistě zábavné spočítat, kolik kilometrů byste museli najet, kdybyste chtěli vidět všechna představení na jejich domovských scénách. Mnohem zábavnější (a taky rychlejší) však bude, když vyrazíte do svých oblíbených brněnských divadel nebo na výstaviště a užijete si špičkovou jarní kulturní nabídku.

Nezahálí samozřejmě ani naši domácí umělci! Před koncem sezony nás všechny ještě čeká operní debut Anny Petrželkové, nové choreografie inspirované Mozartovou hudbou a královský souboj Hany Tomáš Briešťanské a Evy Novotné. A i když se vám to možná nebude chtít věřit, v našich dílnách se už pomalu začínají vyrábět i první inscenace příští sezony – ostatně i o nich si můžete v tomto vydání Divy přečíst. Zkrátka, stovky talentovaných lidí se snaží ze všech svých sil představit vám, našim milým a váženým divákům, to nejlepší, co dovedou. Nabízejí desítky příběhů, plné hrsti emocí a nekonečně mnoho možností, jak se dívat na svět, ve kterém žijeme. Budeme rádi, když si z naší nabídky vyberete!

Srdečně váš Martin Glaser ředitel NdB

Foto na obálce: Marek Olbrzymek

↵ Faust a Markéta Uvádíme naposledy na BVV – 25., 26. a 27. 5.

Magazín Národního divadla Brno

obsah

Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno. MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

4 6 8 12 14

Obchodní informace

16 18 20

Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Martin Koplík, vedoucí / koplik@ndbrno.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 233

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 41 45

předplatné zprávy premiéra opera Wolfgang Amadeus Mozart – Così fan tutte premiéra balet Ivanou / Datcu / Isach – Amadeus MozArt rozhovor balet Překvapila mě hudba, geniální hudba! – rozhovor s Uladzimirem Ivanou, Danem Datcu a Carolinou Isach festival Dance Brno 100 premiéra činohra Friedrich Schiller – Marie Stuartovna rozhovor činohra Dvě královny – rozhovor s Evou Novotnou a Hanou Tomáš Briešťanskou letní hraní Léto na Špilberku s operou a baletem NdB panorama Milan Uhde – Zázrak v černém domě zákulisí Úděl lazebníkův fotoreport Cirkus je v Brně! rozhovor opera Někdo tam nahoře mě má rád – rozhovor s Ivanou Hloužkovou historie NdB pro děti festival Divadelní svět Brno 2018 na obzoru sezona 2018/2019 Bedřich Smetana – Libuše na obzoru sezona 2018/2019 Jacques Prévert – Milenci nebes rekonstrukce Už se to blíží… † Prof. Ing. Arch. Ivan Ruller program květen – červen 2018

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Aktivity Národního divadla Brno jsou podporovány Jihomoravským krajem.

2–3

„Seďte raději u nás“ Předplatné Národního divadla Brno

text: Martin Koplík foto: KIVA

Národní divadlo Brno již léta připravuje systém předplatného, který neustále vylepšuje, aby byl pro diváky co nejpříjemnější. Mnozí vzpomínají, že už jejich rodiče nebo prarodiče měli „abonentku“, na kterou je brali od dětství do divadla. Ano, vlastnit předplatné bývalo prestižní a v mnohých rodinách se „abonentka“ dědí doslova z generace na generaci. Mnoho diváků oceňuje, že sedí na místě, kde sedávali už jejich prarodiče. Tradice je krásná věc a má v našich životech místo, ale doba se zrychluje a mladým lidem vždy nevyhovuje plánovat na rok dopředu. I na ně myslíme.

Sezonní předplatné „Držíme vám místo“

FlexiABO „Poskládej si sám“

předplatné

A jaké jsou výhody předplatného? V prvé řadě jistota. Jistota vynikajícího kulturního zážitku, ale také jistota místa, protože se můžete spolehnout, že i v další sezoně vám budeme oblíbené místo rezervovat.

A co konkrétně jsme pro vás připravili?

Sezonní předplatné „Držíme vám místo“ Sezonní předplatné je tradiční produkt, který mnohý z diváků využívá právě pro jeho milou starosvětskost. V sezoně 2018/2019 jsme pro vás připravili osmnáct předplatitelských skupin. Skupiny jsou rozděleny buď striktně podle žánrů a vycházejí vstříc milovníkům baletu, činohry nebo opery, nebo se jedná o skupiny kombinované, ve kterých má divák od každého něco. Existuje i Hudební nebo Činoherní předplatné na zkoušku. A nezapomínáme ani na nejmenší, pro ty je připravena skupina „S dětmi o víkendu do divadla“.

U premiérové řady máte možnost dokoupit si i vstupenku na premiérový raut, kde se můžete setkat tváří v tvář s tvůrci i oblíbenými interprety. Máte možnost zakoupit si program s 50% slevou. Od sezony 2018/2019 budeme zasílat předplatitelům měsíční newsletter, ve kterém se dozvědí, jaké zajímavé akce v divadle chystáme, včetně nabídky vstupenek za zvýhodněné ceny. No a v neposlední řadě získáte při zakoupení předplatného slevu na jednotlivé vstupenky. A to stále není vše, protože se neustále snažíme předplatitele hýčkat.

FlexiABO „Poskládej si sám“ FlexiABO je produkt, kterým v posledních letech divadlo reagovalo na přání diváků, kteří nechtěli být svázáni klasickým sezonním předplatným, ať už termínově, nebo volbou repertoáru. Produkt FlexiABO je určen hlavně pro ty, kteří „žijí rychleji“. Divák si vybere minimálně pět představení, která by chtěl vidět, a předplatné si prostě „poskládá sám“. Jednoduché a rychlé. Jako bonus dostane zákazník na jednotlivé vstupenky 30% slevu. Další výhodou je, že prodej tohoto typu předplatného není omezen datem, takže si jej můžete složit kdykoli. Co víc si přát?

Vánoční předplatné „Darujte zážitek“ Jistě jste často přemýšleli, čím byste svým blízkým udělali pod vánočním stromečkem radost. A co je krásnějšího než „darovat zážitek“? Zážitek se nedá změřit, zvážit nebo přepočítat na peníze, a přesto je lepší než zlato a drahé kamení. NdB takové zážitky nabízí a chce je mezi svoje diváky co nejvíce rozšířit. Prodej speciálního vánočního dárku je zahájen vždy začátkem měsíce října. Jednotlivé skupiny jsou složeny tak, aby nadchly jak znalce, tak i úplné začátečníky. A ceny jsou přizpůsobeny tomu, aby tento krásný dárek mohlo darovat dítě svým rodičům nebo vnouče prarodičům. Oproti klasickému sezonnímu předplatnému není to vánoční omezeno na divadelní sezonu, ale kalendářní rok. Držitelé těchto předplatitelských skupin požívají stejných výhod jako předplatitelé sezonního předplatného.

V sezoně 2018/2019 dojde k několika důležitým událostem. Uplyne 100 let od vzniku samostatného Československa a NdB samozřejmě při oslavách nebude pozadu. 17. 11. 2018 bude po generální rekonstrukci otevřeno Janáčkovo divadlo a současně v tento den bude zahájen Mezinárodní festival Janáček Brno 2018. O žádnou z těchto důležitých událostí naši předplatitelé nepřijdou, protože mají možnost si přednostně zakoupit vstupenky obsažené v jednotlivých předplatitelských skupinách.

Vánoční předplatné „Darujte zážitek“

Neváhejte a přijďte, od 2. května prodáváme předplatné pro širokou veřejnost a 50 prvních nových předplatitelů od nás dostane jako dárek přímo kousek divadla.

4 –5

f o t o : Marek Olbrzymek

zprávy Poslední představení Fausta a Markéty na BVV

Ta stará sice ještě nekončí, ale přípravy na tradiční zahajovací open-air koncert jsou již v plném proudu. Stejně jako v loňském roce se sejdeme 24. září na Zelném trhu, kde na vás bude čekat to nejlepší z připravované sezony v podání sólistů, sboru a orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením šéfdirigenta Marko Ivanoviće. Nebude chybět ani Balet NdB a tentokrát se netradičně zahajovací koncert stane i místem vyhlášení cen DIVY za rok 2017. Hlasovací lístky najdete v měsíčních skládačkách a na webových stránkách NdB. Tak která inscenace, sólista, herec či tanečník vás zaujali nejvíce? ×

Blížící se léto pro operní soubor znamená zařadit do běžného provozu také výjezdy po České republice i do zahraničí. Jako první nás čeká festival soudobé hudby Opera Nova, kde 23. června na Nové scéně ND představíme operu napsanou přímo pro náš soubor Pravidla slušného chování v moderní společnosti skladatele Michala Nejtka a libretisty Jiřího Adámka. Smetanova Litomyšl je již naším tradičním zakonče-

tické rodiny Thurn-Taxisů vznikl v roce 2003, dnes je řazen mezi Top Ten německých festivalů a pravidelně hostí umělce, jako jsou Jonas Kaufmann, Angela Gheorghiu, Elina Garanca nebo Piotr Beczala. Brněnský operní soubor do Řezna přiveze na dvě představení 13. a 14. 7. inscenaci Pucciniho Toscy. Uprostřed prázdnin se vydáme do Villachu, půvabného městečka na březích řeky Drávy pod horskými štíty rakouských Alp. Jako již tradičně náš galakoncert na pontonu uzavře letní festival. ×

Villach – galakoncert na pontonu

Česká opera, na kterou léta sedal prach V roce 1922 byla v pražském Národním divadle uvedena opera českého skladatele Otakara Zicha – Vina. Divácky slavila úspěch, ale v odborném tisku se

Operní soubor na zájezdech

dočkala vášnivých diskusí, jež místy hraničily až se skandálem. A. Šilhan v Národních listech řekl o Vině, že je to produkt primitivního diletantismu, který zakrývá tvůrčí impotenci. Naproti tomu J. Ježek o fuze v II. jednání prohlásil, že nemá ve své gradaci a vášnivosti protějšku v celé operní české tvorbě. Po skoro devadesáti letech od posledního uvedení budou mít diváci poprvé možnost znovu uslyšet aspoň části opery ve scénickém koncertu upraveném pro dva klavíry, a to v divadle Reduta 9. června 2018 ve 20 hodin. Režie večera se ujal V. Orenič a vy se můžete těšit na J. Zerhauovou, M. Reichelovou, A. Janigu aj. Koncert je společným projektem NdB, MU a Ensemble opera Diversa. ×

f o t o : Archiv Villach

Ať žije nová sezona!

Faust a Markéta

Otakar Zich

f o t o : pozůstalost Otakara Zicha

Už jen po tři večery se rozezní největší výstavní hala ve střední Evropě tóny Gounodova Fausta a Markéty. Inscenace v režii Jiřího Heřmana a hudebním nastudování Marko Ivanoviće sklidila při prosincové premiéře velký úspěch pro své poetické pojetí s hlubokým duchovním přesahem a imaginativní využití prostoru obří haly. Vynikající pěvecké obsazení doplní pro květnová představení nově naše sólistka Jana Šrejma Kačírková, aby tak spolu s Pavlou Vykopalovou, Josém Manuelem, Lucianem Mastrem, Janem Šťávou a Ondrejem Mrázem rozehrála hru o duše nás všech. Nenechte si ujít inscenaci, která stírá prostor mezi hledištěm a jevištěm a v níž máte možnost prožít svět opery skutečně intenzivně. Představení 25., 26. a 27. května 2018 od 19 hodin na brněnském výstavišti v pavilonu P. ×

ním sezony. Festival letos slaví 60. výročí svého vzniku a my ho s ním oslavíme inscenacemi Janáčkovy Její pastorkyně a Gounodova Fausta a Markéty. Tentokrát však sezona po Litomyšli nekončí, čekají nás nejen open-air představení na hradě Špilberk, ale také Thurn und Taxis Schlossfestspiele v německém Řezně. Festival v prostředí půvabného zámku šlech-

Přidáváme další koncert v šapitó! Těšte se na 20. 5. 2018 od 19.00 na Ukulele Orchestra jako Brno. Kapela, která je zařazena do České knihy rekordů jako kapela s největším počtem hráčů na ukulele. Aktuálně mají v repertoáru více než 70 coververzí těch největších českých a světových hitů. Přijďte se přesvědčit, které z nich to budou. ×

f o t o : Ctibor Bachratý

Balet NdB na cestách

Nový umělecký šéf v činohře NdB Na konci února bylo na tiskové konferenci oficiálně oznámeno jméno nástupce současného uměleckého šéfa činohry Martina Františáka. Od 1. ledna 2019 se vedení souboru ujme Milan Šotek, který v současnosti působí jako dramaturg Národního divadla v Praze. Stávající šéf souboru Martin Františák odchází ze své funkce k 31. prosinci 2018. ×

Činohra vyráží za diváky Závěr sezóny bude i letos v činohře patřit zájezdům a festivalům. Úspěšná inscenace U Kočičí bažiny nás bude reprezentovat hned na dvou významných divadelních přehlídkách. 19. května se inscenace představí zlínským divákům

4 Elements – Hidden Order

na festivalu Setkání–Stretnutie a 22. června v Hradci Králové na mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů. 28. června do Hradce zavítá i cenami ověnčená hra Strach jíst duši. Oblíbený Saturnin 24. června vyrazí na festival Poláčkovo léto do Rychnova nad Kněžnou a o den později inscenace Drazí v Chomutově! potěší diváky v České Třebové. Šťastnou cestu! ×

České snění 5 – Drahá mama/Dear Alice! Projekt činohry k roku české státnosti České snění pokračuje 18. května v divadle Reduta scénickým čtením z dopisů Alice a Charlotty Masarykových v podání Daniely Kolářové a Máši Málkové, v režii Zuzany Burianové. Dialog dvou výjimečných žen, matky a dcery, statečně překonávajících strázně násilného odloučení a zamýšlejících se nad otázkami svobody, humanismu, sociologie, umění, literatury i zdravé životosprávy. Jedinečný intimní portrét neobyčejných žen blízkých TGM. Ve spolupráci s Ústavem pro česko-americké vztahy a festivalem Americké jaro. ×

ho a saunového světa Infinit Maximus, zašlete na email muzatkova@ndbrno.cz, nebo nahlaste v našem Zákaznickém centru následující heslo: Diva(k) v lázni a kontakt na sebe. Na konci června jednoho z vás vylosujeme a tento poukaz předáme. ×

Studenti za kilo Všechna operní a činoherní představení NdB v květnu a v červnu 2018 jsou pro studenty vysokých a středních škol za kilo! Prodej a rezervace vstupenek za takto zvýhodněné ceny spouštíme od 1. května 2018. Studuj #ndbrno! ×

„Chceš do divadla za kilo?“ Celej květen a červen to u nás mají studenti za kilo! Co ty na to?

Zdenek Plachý Ve věku 56 let zemřel 17. dubna režisér a hudebník Zdenek Plachý, který v letech 2007 až 2012 působil jako umělecký šéf činohry Národního divadla Brno. Z více jak desítky inscenací, které na scéně Mahenova divadla režijně připravil, připomínáme Shakespearovy hry Král Richard III. a Antonius a Kleopatra, Rostandova Cyrana z Bergeracu, úspěšnou Dumasovu Královnu Margot a inscenační projekty, na nichž se podílel jak režijně, tak autorsky: Tajemství Zlatého Draka, Zaslíbení, Černá madona Brněnská, Mai 68. Čest jeho památce. × f o t o : Jakub Jíra

Díky festivalu Dance Brno 100 budou poslední dva měsíce baletní sezony ve znamení výjimečných hostujících zahraničních souborů v Brně. Ale i Balet NdB vyrazí na umělecké zájezdy do zahraničí a od května do konce srpna pohostinsky vystoupí v zajímavých destinacích a na prestižních kulturních akcích. V chorvatském Záhřebu představíme čerstvou premiéru s exkluzivním choreografickým programem 4 Elements. V červnu vyrazíme na Slovensko s představením Black and White, kde se uvedeme na 63. piešťanském festivalu a na scéně Státního divadla v Košicích a následně se sólisté zúčastní baletního gala na festivalu v maďarském Györu. Začátek srpna bude patřit již tradičnímu společnému koncertu s Janáčkovou operou na festivalu Summertime v rakouském Villachu a hned bude následovat letní hostování na estonském Birgitta festivalu v Tallinu s představením Black and White a následně Made in USA společně s orchestrem Janáčkovy opery. Bohatý srpnový cestovní program pak završí účast sólistů na festivalu ve finské Lappeenrantě a Tampere. Šťastnou cestu a zlomte vaz! ×

Pod čarou Jelikož si vás, našich čtenářů, vážíme, rozhodli jsme se, že vám jednoduše uděláme radost, a to rovnou termální a bublinkovou. Pokud máte zájem o poukaz pro dvě osoby do termální-

6–7

f o t o: Ivan Pinkava

Netestujte vztahy, riskujete, že vaše přítelkyně věnuje svůj cit jinému.

premiéra opera Premiéra 18. května 2018 v Mahenově divadle

Wolfgang Amadeus Mozart

Così fan tutte hudební nastudování: Jakub Klecker režie: Anna Petrželková

V hlavních rolích Fiordiligi: Dorabella: Ferrando: Guglielmo: Despina: Don Alfonso:

text: Patricie Částková

Takové jsou všechny aneb Škola milenců − vznik třetí opery vzešlé ze spolupráce libretisty Lorenza da Ponte a Wolfganga Amadea Mozarta je tak trochu zahalen tajemstvím. Prý to byl sám císař Josef II., který inspirován mladými šlechtici na svém dvoře, co se rozhodli pokoušet věrnost svých snoubenek a čekalo je zklamání, dal podnět k napsání opery. První pokus však zdá se patřil Antoniu Salierimu, z toho však zůstaly jen nedokončené fragmenty. Mozart naopak úspěšně navázal na svá dvě předchozí mistrovská díla Figarovu svatbu a Dona Giovanniho a vydal se dále zkoumat lidské vztahy, především pak ty mezi muži a ženami. I když Così fan tutte nese označení opera buffa, nebyl by to Mozart, aby nám nedal jasně najevo, že nic v životě není černobílé. Skrze Da Ponteho vtipné libreto zachycující rokokovou společnost 2. poloviny 18. století se všemi zábavami a nepokrytým flirtováním vykukuje Mozartova hudba, která v sobě skrývá mnoho dalších vrstev. Za dramatem ledaskdy cítíme uličnický úsměv a naopak za smíchem se často skrývají slzy a hněv. Jak snadno oba mladící Ferrando a Guglielmo ponoukáni skeptickým donem Alfosem, aby vyzkoušeli věrnost svých snoubenek, uváznou ve vlastní falešné hře s city. Hudebně byla Così fan tutte pro Mozarta dalším krokem a dílo založené na množství působivých a propracovaných ansámblů, plné kontrastů v hudebním výrazu a vykreslení postav je právem klenotem operního repertoáru. I když chybělo málo a mohlo skončit

Co tě nejvíc lákalo, když jsi dostala nabídku režírovat operu? Režírovat operu je mým dávným snem a jsem Jiřímu Heřmanovi vděčná za tuto důvěru. Moc si to užívám. Je to jako ocitnout se v jiném světě – ve světě podstatně milosrdnějším. Ta všudypřítomná hudba zkrátka nadnáší. Così fan tutte jsou tvoje první operní režie, hledala jsi nějaký jiný přístup, než při práci na činohře, nebo je divadlo prostě divadlo a jde hlavně o sdělení divákovi?

Scéna a kostýmy: Eva Jiřikovská Světelný design: Pavla Beranová

Pavla Vykopalová, Jana Šrejma Kačírková Václava Krejčí Housková, Jana Hrochová Ondřej Koplík, Karol Kozlowski Roman Hoza, Igor Loškár Marta Reichelová, Andrea Široká Jiří Sulženko, Jan Šťáva

zapomenuto. Krátce po premiéře v lednu 1790 ve vídeňském dvorním divadle zemřel císař Josef II. a sérii repríz přerušilo období smutku. Záhy se začala měnit situace ve společnosti, přišla francouzská revoluce a válka a publikum 19. století považovalo námět za vulgární a nemorální. Così fan tutte téměř zmizely z operních jevišť, a pokud se objevily, tak se značnými úpravami nebo se zcela jiným textem, v Paříži se například podložila Mozartova hudba texty ze Shakespearovy hry Marná lásky snaha. Naštěstí si divadla o nějakých sto let později k tomuto krásnému dílu znovu našla cestu a v přízni publika zůstalo dodnes. A z dobrých důvodů − příběh, který vypráví, je stále aktuální. Často si zahráváme s city svých nejbližších a následky na sebe nikdy nenechají dlouho čekat. Così fan tutte tak inspirují i dnešní generaci umělců k výpovědi o jejich pohledu na komplikované vztahy mezi muži a ženami. V naší nové inscenaci je bude rozplétat právě žena, režisérka Anna Petrželková, která patří mezi výrazné talenty, má za sebou řadu úspěšných činoherních inscenací a v roce 2014 získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii „Talent roku“. Brněnské publikum zná její práci z HaDivadla, Divadla Husa na provázku a také přímo ze scény NdB, kde vytvořila inscenaci Drazí v Chomutově. Così fan tutte jsou jejím prvním režijním setkáním s operou, a tak jsme se zeptali, co jí setkání s Mozartem přineslo:

Hudba je abstraktnější druh umění než činohra a abstraktní rovina divadlu vždy sluší. Tato opera se často prezentuje jako komedie s dobrým koncem, ale jako ve většině Mozartových oper ani zde není nic černobílé. Co je pro tebe v této opeře nejdůležitější častí příběhu? Celá ta zápletka mi přijde spíš trpká než prvobytně komická. Protože zde nejde jen o věrnost těla. Nevěrní svým zásadám jsme

8–9

někdy sice všichni, ale jak se tak dívám kolem sebe, tento Mozartův příspěvek k morálce zdá se mi být dnes daleko cennější a aktuálnější. Nestálost postojů a názorů, překrucování pravdy, vyvlékání se ze zodpovědnosti, jako by se staly běžně tolerovanými jevy. Ale to jen na okraj. Naše inscenace chce obrátit pozornost hlavně k mezilidským vztahům. Ukázat partnerské vztahy v celé své složitosti. Mladí milenci se ve své pýše do té hry pěkně zamotávají jako do pavučiny.

→

f o t o : Marek Olbrzymek

Režisérka Anna Petrželková

Je to lavina nedorozumění, jak už to tak ve vztazích mezi muži a ženami bývá. Ale tohle všude číhající pokušení zpronevěřit se sám sobě – ať už tělem či svými zásadami − stává se pro mne určitě klíčovým tématem.

soutěživost nebo marnivost − ve slabosti odolávat pokušení, v tom jsme myslím všichni zajedno. Tady budeme s Mozartem trochu polemizovat, protože nejsme takové všechny, ale jsme takoví všichni.

Fandíš v naší inscenaci straně žen, nebo mužů? Snažím se nestranit nikomu. Ale v takto misogynní zápletce je to dost těžké. Chci tedy naopak obě strany dorovnat tak, aby z toho muži nevycházeli jako beránci, protože krotcí tedy opravdu nejsou – když dokáží tohle celé rozpoutat! Rozhodně v tom nejsou nevinně. Letmou kritikou mužského egocentrismu trochu vyrovnávám pozice. Přeji si tedy, aby ženy i muži měli v naší inscenaci stejné výchozí postavení, protože každý máme slabost pro něco jiného. Ať už je to

Děj opery s výtvarnicí přenášíte do současnosti. Měly jste na mysli nějakou konkrétní společnost a místo, kde se bude opera odehrávat, a proč? S výtvarnicí Evou Jiřikovskou nás k výsledné atmosféře inspiroval fakt, že se děj odehrává v Neapoli, která je jen na skok od Pompejí – legenda věří, že město pohltila erupce Vesuvu, jako boží trest za morální úpadek jejích obyvatel. Za Mozartova života byly Pompeje objeveny. Navíc se v libretu objevuje bájný pták Fénix, jenž hyne v ohni a rodí se

z popela. Tohle všechno se nám nakonec protnulo s Mozartovou skepsí v závěru – nesklene příběh do jednoznačného happy-endu, ale nechá vyvěrat na povrch svou nedůvěru v lidstvo a jeho poučitelnost. A tak i naši hrdinové povstávají z popela, aby nám ukázali, jak jsme na tom s hodnotami dnes. Protože ta opera je prostě tak napsaná, že by měla odrážet takt a mrav té které společnosti, v jakékoli době. Così fan tutte jsou vlastně ze života, je snadné propadnout pokušení a zahrávat si s city našich protějšků. Měla jsi jako inspiraci i nějakou vlastní zkušenost? Vím jenom to, že věci jsou málokdy černobílé, a když ve vztahu něco pokulhává, na vině bývají povětšinou oba dva. ×

Vznik inscenace, to je práce kolektivní, i když režisér s dirigentem mají poslední slovo. V případě Così fan tutte je to, až na výjimku v Brně debutujícího polského tenoristu Karola Kozlowského, práce domácího týmu, a protože to, jak příběh a jeho podstatu vnímají ti, co na něm několik měsíců pracují, se vždycky odrazí na výsledku, udělali jsme malou anketu:

Byli byste ochotni pokoušet věrnost svého partnera a za jakých okolností? Pavla Vykopalová (Fiordiligi)

Roman Hoza (Guglielmo)

Ne, protože jestli existuje silný vzájemný vztah a ne zvyk, pak testování věrnosti je holý nesmysl. Jestliže jsem se rozhodla srdcem i mozkem pro svého milovaného, nemám důvodu testovat jeho věrnost. Jestliže chci testovat jeho věrnost, rozhodně se nejedná o vzájemný láskyplný vztah a takový by mě nebavil.

Nejsem fanouškem nějakých zkoušek a testů věrnosti, možná taky proto, že znám příběh Così fan tutte a dovedu si představit, jak by taková legrace mohla dopadnout.

Eva Jiřikovská (výtvarnice) Opakovaně jsem to zkoušela, bohužel mě zatím v každém převleku poznal.

premiéra opera

Oni nám to nevěří! Roman Hoza (Guglielmo) a Ondřej Koplík (Ferrando)

Pokus o sebevraždu v opeře aneb vraťte mi ten arzén! Jiří Sulženko (don Alfonso), Karol Kozlowski (Ferrando) a Igor Loškár (Guglielmo)

Není nad to otrávit se v náručí půvabné kolegyně. Václava Krejčí Housková (Dorabella) a Karol Kozlowski (Ferrando)

Jana Hrochová (Dorabella) Já určitě ne. Vzhledem k mým životním zkušenostem si vážím toho, co je, a už se chci opravdu jmenovat jen Hrochová. Pokoušet se často nevyplácí.

Karol Kozlowski (Ferrando) Vojtěch Orenič (asistent režie) Já se držím pravidla: Kdo se moc ptá, moc se dozví.

Byl bych ochoten, ale určitě spíš na jevišti než v reálném životě. Je skvělé, že máme umění, drama a hlavně operu − dokonalý žánr na zkoušení, pokoušení a hry.

Andrea Široká (Despina) Ne, pokoušet a vymýšlet takové věci vůbec nechci. S ohněm už jsem si zahrála, myslím, dost a vím, že něco opravdu nejde vrátit zpátky… A také důvěřuji a neprověřuji.

Jakub Klecker (dirigent) Testovat věrnost své manželky určitě nepotřebuji. Leda že by byla součástí děje našeho nového nastudování Mozartovy opery Così fan tutte. Jo… a NEjsou takové všechny…!

Klára Roztočilová (sbormistryně) Říká se, že pokud chceme milovat, máme milovat člověka. Pokud očekáváme věrnost, máme si koupit psa. Tento citát vyjadřuje i můj postoj, věrnost svého partnera bych tedy rozhodně nikdy cíleně nepokoušela. Pro všechny případy však doma opatrujeme hned dva psy; u nich je spolehlivě dáno, že i přes pokušení budou věrní „až za hrob“.

Ondřej Koplík (Ferrando) Jana Šrejma Kačírková (Fiordiligi) Ne, myslím, že dnešní svět už je sám o sobě velký pokušitel, takže já už bych to zbytečně neriskovala.

Samozřejmě že ano, je to nutnost. V naší branži jsme partnerům nevěrní stále, a oni nám. Je to dáno alternacemi rolí, nemáme na vybranou. (Mělas na mysli JEVIŠTNÍHO partnera, že?!)

Jan Šťáva (don Alfonso)

Silvie Adamová (inspicient)

To zrovna. Ještě na to přijde, zlomí o mě váleček na nudle a já budu muset kupovat nový. Copak kradu?

Tak já jsem srab, za žádných okolností bych se do takového pokoušení nepouštěla, jednak proto, že s lidma a lidskejma citama se nemá zahrávat, a pak taky proto, že se všechno obrátí proti člověku samému. Ne ne ne.

Robert Kružík (dirigent) V žádném případě! Období zkoušení jsme již minuli, po svatbě člověk začne pohlížet na zkoušky jakéhokoli druhu s velkou opatrností, a navíc, to nejlepší, co mohla potkat, už doma má!

Marta Reichelová (Despina) Despina: „Risk je zisk.“ − Marta Reichelová: „S čerty nejsou žerty.“

10–11

f o t o: Ivan Pinkava

premiéra balet Premiéra 23. května v divadle Reduta Slavnostní zahájení festivalu Dance Brno 100.

Ivanou / Datcu / Isach

Amadeus MozArt

text: Karel Littera

Metanoia Choreografie a režie: Hudba: Kostýmy: Scéna: Hudební spolupráce:

Opus Amadei Uladzimir Ivanou Wolfgang Amadeus Mozart David Janošek David Janošek, Lukáš Veselý, Malujemejinak Petr Duchalík

Scénický prostor divadla Reduta využívá Balet NdB nepřetržitě od znovuotevření divadla po rekonstrukci v roce 2005. Vznikly zde dva celovečerní původní tituly, ale převážně jsou uváděny večery složené z krátkometrážních baletů a samozřejmě tradiční choreografický ateliér. Posledním premiérovým představením byly úspěšné Kontrasty, které budou po dvou sezonách vystřídány novým původním titulem – Amadeus MozArt. V Redutě jsme zvyklí vídat a uvádět taneční experimenty, malé taneční formy a tvorbu mladých choreografů. Jak napovídá název, večer původní tvorby Amadeus MozArt bude zasvěcen hudebnímu géniovi, který ostatně v těchto prostorách coby mladík sám koncertoval. Tři mladí choreografové tedy tvoří své kreace s jistým zadáním, což je samozřejmě pro choreografa obtížnější úkol než svobodná tvorba s libovolným výběrem tématu i hudby. Nesmíme zapomínat, že být choreografem je v jistém ohledu výjimečná umělecká disciplína. Jste autory nejen pohybového materiálu, ale na svůj námět vytváříte libreto nebo scénář a také režii. Naši choreografové pocházejí z odlišných států Evropy, tedy i odlišných kulturních tradic a prostředí, odlišného tanečního školení. Jejich vnímání Mozartovy osobnosti tedy bude odlišné a pro nás je to příslibem rozmanitosti celkového konceptu večera. Večer otevírá kreace s názvem Metanoia Uladzimira Ivanoua, sólisty Baletu NdB, jehož práce bude kromě debutu coby repertoárové choreografie také jeho magisterskou prací završující studium na HAMU v Praze. Mladý Bělorus, dnes již s českým pasem, jako jediný z trojice autorů vytvoří choreografii s dějem. Inspirací mu byl problematický vztah mezi Wolfgangem Amadeem Mozartem a jeho otcem Leopoldem, zvláště po skladatelově sňatku s Constanzií Webe-

Choreografie a režie: Hudba: Kostýmy: Hudební spolupráce:

Dan Datcu Wolfgang Amadeus Mozart, Giovanni Battista Pergolesi Michaela Savovová Petr Duchalík, Adam Sojka

Solipsistic Choreografie a režie: Hudba: Kostýmy: Hudební spolupráce:

Carolina Isach Wolfgang Amadeus Mozart, José Mora Michaela Savovová Petr Duchalík

rovou. Urovnat neshody se nepodařilo až do Leopoldovy smrti, která Amadea tvrdě zasáhla. A právě toto období Mozartova života dalo název i celému dílu. Pojem metanoia je možné překládat i jako pokání… Prostřední část večera s názvem Opus Amadei vytvoří našemu publiku již známý Rumun Dan Datcu. Kromě toho, že před časem působil v našem souboru jako demisólista, byl i autorem choreografie Obliviously Aware v představení Kontrasty, hraném taktéž v Redutě. Datcova choreografie, která se na první pohled může blížit abstrakci, v sobě obsahově nese především impresi autora. Sám ji popisuje jako zpracování osobních dojmů ze života a díla Mozarta, kde cítí dotek s nejhlubšími pocity lidství, proměněnými v geniální hudbu. A tak se inspirací stává i to, co je člověku tak blízké: láska, strach, smutek, erotika, radost i ironie. Večer završí kreace Španělky Caroliny Isach, nazvaná Solipsistic. Carolina se jako členka našeho souboru úspěšně účastnila jako tvůrce již několika Choreografických ateliérů − tvůrčích dílen pro mladé a začínající choreografy. Nyní vytváří svou první repertoárovou choreografii, jejímž mottem je vlastně jakási výzva „otevři svou mysl“. Protože i ona podléhá kouzlu Mozartovy hudby a evokuje představy a prožitky uvnitř nás. Na závěr nezbývá než pozvat diváky na mozartovské trojchodové menu, jehož hlavními ingrediencemi a inspirací budou tanec a Wolfgang Amadeus Mozart. Věříme, že vás současnou premiérou potěšíme stejně jako okřídlenou sošku Mozartova génia střežícího z výšky svého sloupu na Zelném trhu budovu Reduty.

12–13

→

Překvapila mě hudba, geniální hudba!

Carolina Isach

Uladzimir Ivanou

Metanoia / Opus Amadei / Solipsistic Uladzimir Ivanou / Dan Datcu / Carolina Isach

text: Karel Littera foto: Arthur Abram

Když hovoříme o tom, že Amadeus MozArt je večerem mladých choreografů, není to jen marketingové heslo. Všichni tři choreografové večera jsou ještě aktivními tanečníky. Tanečníky nadanými k choreografické tvorbě. Bylo zajímavé poslouchat a vidět, jak jim jejich Mozart „vlezl“ pod kůži.

rozhovor

Dan Datcu

Dramaturgie večera vám určila jako téma W. A. Mozarta. Napadlo by vás tvořit na jeho hudbu i bez tohoto zadání? U. I.: Popravdě Mozart nepatřil dosud k mým oblíbeným skladatelům. Jeho hudba mi vždy připadala příliš lehká, málo hluboká. Upřímně, sám bych si ji pro choreografii nevybral. Ale teď je to jiné. I kdyby moje premiéra nedopadla dobře, můžu divadlu aspoň poděkovat za podrobné seznámení s dílem génia. C. I.: Pravděpodobně ano, protože jeho hudba je velmi inspirující. D. D.: Ano, je pravda, že to bylo zadání, ale také je pravda, že jsem si vždy přál dostat se k této muzice blíž. Hledali jste námět pro svou práci těžko, nebo to šlo s Mozartovou lehkostí? U. I.: Nebylo to lehké. Kvůli časovému omezení, rozumějte, jediné jednání neobsáhne vše, co mne napadá v souvislosti s Mozartem. Musel jsem spoustu nápadů zavrhnout a soustředit se jen na ten podle mého názoru nejzajímavější. D. D.: Myslím, že jeho hudba i osobní život jsou tak bohaté, že najít námět není moc složité. C. I.: No, bylo to trošku těžké, protože jsem nechtěla příběh ani autobiografii. Ale bylo to složité i proto, že měl velmi zajímavý život.

Jaký je váš vztah k osobě a životu Mozarta a vůbec k jeho hudbě? U. I.: Pro mě je Mozart geniální skladatel, který za svůj krátký život dokázal napsat neuvěřitelné množství hudby. Kdyby se mi podařilo vytvořit aspoň jednu choreografii stejně kvalitní jako Mozartova hudba, tak bych byl šťastný… D. D.: Mám ho rád, respektuji a obdivuji jeho dílo. Jeho osobnost je pro mě fascinující. C. I.: Mozart neměl opravdové dětství, což je podobné jako v životě tanečníků, brzy opouštíme domov, žijeme v cizině, jsme nuceni brzy dospět, ale přeskakujeme kapitolu zrání. Nějak v sobě stále udržujeme dítě, jako on, byl to vtipálek s vášní pro život, schopný přenášet každou lidskou náladu do hudby. Když jeho hudbu poslouchám, připadá mi to jako konverzace s někým uvnitř jeho hlavy.

Popsal byste jednou větou obsah svého díla? Nebo lépe, bude mít děj, nebo vás inspirace vede k pohybové abstrakci? U. I.: Ne. Má choreografie bude mít děj. C. I.: Jednou větou? „Otevři svou mysl!“ A obsahově se pohybuji mezi příběhem i abstrakcí. Mám vlastní obsahovou linku, doufám, že ji diváci pochopí. D. D.: Jednou větou ne, ale charakterizuji ho jedním slovem: imprese. A tak v něm bude obsaženo trochu z obojího. Je pro vás těžké tvořit na Mozartovu hudbu, nebo vám jeho hudba hned roztančí tělo? U. I.: Ve svých choreografiích nedělám pohyby jen pro pohyby a hudba pro mě není pouhý doprovod. Ve své práci se snažím propojit hudbu s pohybem tak, abych mohl divákovi

14 –15

tlumočit své myšlenky, něco mu říct. C. I.: Ta hudba je nádherná a rozhýbá tě velmi snadno! Je v ní štěstí, melancholie, vtip, drama… prostě všechno! D. D.: Mozartova hudba je extrémně dynamická, takže se na ni skvěle hýbe. Jakou melodii si jako první v duchu zanotujete, když vám řeknu Mozart? U. I.: Myslím, že kromě skladeb, které jsem použil v choreografii, žádnou. C. I.: Lacrimosa z jeho Requiem. Úžásná… D. D.: To je různé, je toho spousta, známé i méně známé. Slyšel jsem názor, že Mozart je spíš hudba pro starší generaci. Co vy na to? U. I.: Myslíš jako že pro inteligentní lidi… C. I.: Myslím, že každý, kdo umí ocenit dobrou hudbu, si Mozarta může zamilovat velmi snadno. D. D.: Opravdu? Nemyslím si, že by Mozartova hudba měla nějaké věkové omezení. Experimentujete v něčem v rámci své tvorby? U. I.: Ano, se scénografií, spolupracuji se skupinou umělců Malujemejinak. D. D.: Ano, mám sklon k experimentování v rámci své tvorby, jsem přesvědčený, že to posouvá výsledek do vyšší dimenze. C. I.: Po celou dobu. Já se hýbu nějakým způsobem, ale každý tanečník je jiný, musíš pro něj přizpůsobit svou představu. Choreografie není jen o krocích, ale i o tělech, které je vytváří. A každý tanečník má navíc jinou pohybovou zkušenost. A na závěr, překvapilo vás něco během tvorby, objevil jste něco na Mozartovi nebo na sobě, o čem jste neměli dřív ani tušení? U. I.: Ano, překvapila mě hudba, geniální hudba! D. D.: Ano, určitě! Objevil jsem spoustu nového o jeho hudbě i životě a vše se snažím dostat do své kreace Opus Amadei. C. I.: Slyšela jsem rozhovor s jedním historikem, že měl Mozart Tourettův syndrom, což může vysvětlovat spoustu věcí v jeho chování.

Dance Brno 100

f o t o : Ashley Taylor

Cendrillon (Popelka) – Wiener Staatsballett / Volksoper

www.dancebrno.cz Za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna a Jihomoravského kraje.

23/5 – 16/6/2018 Brno – výstaviště, pavilon F, divadlo Reduta, Mahenovo divadlo

Slovenské tance / Životy svetiel – Balet Slovenského národního divadla

f o t o : Peter Brenkus

Jedinečná taneční evropská událost

festival 23. 5. DR Balet Národního divadla Brno

Amadeus MozArt Metanoia / Opus Amadei / Solipsistic Choreografie: Uladzimir Ivanou, Dan Datcu, Carolina Isach Slavnostní zahájení festivalu Dance Brno 100.

26. 5. BVV Polský národní balet Varšava

Chopiniana / Moving Rooms / Bolero Choreografie: Michail Fokin, Krzysztof Pastor Speciální baletní program pro Dance Brno 100, sestávající ze tří choreografií vybraných z bohatého repertoáru Polského národního baletu. Neoromantická slavná Chopiniana Michaila Fokina, která při premiéře v roce 1909 doslova okouzlila Paříž, a dvě současné choreografie od uměleckého ředitele souboru Krzysztofa Pastora. Moving Rooms jako hra nálad a emocí postavená na dynamickém lightdesignu a slavné Ravelovo Bolero, stojící na interakcích mezi muži a ženami, na emocích, vášni a erotice.

29. 5. BVV Balet Slovenského národního divadla Bratislava

Slovenské tance – Životy svetiel Choreografie, libreto a režie: Natália Horečná Hraje orchestr SND, dirigent: Peter Valentovič Balet SND přiveze nedávnou premiéru současného baletu Slovenské tance − Životy svetiel z dílny mladé slovenské choreografky s mezinárodním renomé Natálie Horečné na hudbu slovenského skladatele a hudebníka žijícího v New Yorku Petra Breinera. Z jedinečné směsi vážné hudby, jazzu, folklóru a improvizace, plné barevných kontrastů, energie, neobvyklé instrumentace a humoru vznikla inscenace s moderním rukopisem evropské choreografky, která přinesla hudbě nový dynamický taneční rozměr.

31. 5. BVV Balet Národního divadla Bělehrad

Women in D Minor / Long Christmas Dinner Choreografie: Radu Poklitaru Balet Women in D Minor je prostoupen obdivem k Bachovu géniovi. Tragický příběh o neexistujícím ženském přátelství je záminkou pro rozvinutí sofistikovaných multifigurálních kompozic a dojímavých duetů. V příběhu pro 16 hrdinek, který v závěrečné části připomíná biblickou tragédii, tančí ženské party muži. The Long Christmas Dinner je příběh, který zobrazuje devadesát let života rodiny Bayardů, kde roky míjí skrze řetězec vánočních večeří. Dynamická, groteskní choreografie na Vivaldiho Čtvero ročních období si snadno získá srdce diváků.

3. 6. BVV Vídeňský státní balet / Volksoper

Cendrillon (Popelka) Choreografie: Thierry Malandain Sen o lepším životě, spravedlnosti a prostém štěstí – tento příběh vyslechl Wilhelm Grimm od „marburské pohádkové dámy“ Elisabeth Schellenbergové, která strávila většinu svého života na ošetřovně a z vlastní zkušenosti až příliš dobře znala tíhu utrpení popsaného v příběhu Popelky. V choreografii Cendrillon Thierryho Malandaina na hudbu baletu Sergeje Prokofjeva se příběh Popelky přeměňuje v úvahu o kariéře taneční hvězdy. Pouť k vrcholu je totiž namáhavá a pochybná a vede k úspěchu pouze cestou lemovanou nepřízní, bolestí a nadějí. Tragické, komické a symbolické obrazy tvoří tuto vizi Cendrillonu, která se podle choreografa „vynořila z popelu a magie“.

6. 6. BVV Balet Slovinského národního divadla Ljubljana

Doctor Zhivago (Doktor Živago) Choreografie: Jiří Bubeníček Hraje Filharmonie Brno, dirigent: Živa Ploj Peršuh Doktor Živago, jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších milostných příběhů uměleckého světa, je slavný román ruského autora Borise Pasternaka. Geniální hudba Dmitrije Šostakoviče je v představení do-

plněna o další velkolepé skladby jiných výjimečných skladatelů, jako je Rachmaninov, Mjaskovskij, Vasks a Schnitke. Toto spojení hudby je plné ostrých kontrastů a groteskních momentů. Choreografie byla vytvořena slavnými baletními umělci, bratry Jiřím a Ottou Bubeníčkovými, kteří po ukončení aktivní taneční kariéry vytvářejí velice úspěšné inscenace představované na celosvětově renomovaných tanečních scénách.

9. 6. BVV Balet Národního divadla v Praze

Ohad Naharin: Decadance Choreografie a režie: Ohad Naharin Decadance je dílo dnes již legendárního Izraelce Ohada Naharina, který několik desetiletí patří ke „creme de la creme“ světového moderního tanečního divadla. Ač se v Decadance jedná o zvláštní kombinaci částí či celých opusů vytvořených Ohadem Naharinem v průběhu posledních deseti let, do jisté míry jde také o nový tvar, jelikož do díla byly zasazeny originální momenty v rámci režijní linky a choreografické struktury celého večera. Ohadovo silné charizma, velice specifické geografické a kulturní zázemí, jedinečná a originální poetika pohybu a výrazových prostředků všeobecně, je novou zkušeností především pro diváky, kteří v každém představení nacházejí silný nevšední zážitek.

10. 6. MD Balet národní opery Lvov

Scheherazade / Carmen Suite Choreografie: Anastasia Isupova, Sergyj Naenko Šeherezáda je slavný jednoaktový balet Rimského-Korsakova, inspirovaný orientálními Pohádkami tisíce a jedné noci. Pikantní příchuť hudby, elegantní architektura orientálního tance, romance milostných scén, orientální kostýmy blýskající se na pozadí stylové scény. Carmen Suite je dílo, které obsahuje umělecký vklad hned dvou skladatelů. Francouzského romantika Georgese Bizeta, autora nesmrtelné opery Carmen a ruského současného skladatele Rodiona Ščedrina. Ten na základě Bizetovy hudby vytvořil zcela nové hudební dílo plné známých intonací, strhující rytmičnosti a muzikantského kouzla.

11. 6. BVV Balet Chorvatského národního divadla v Záhřebu

Death in Venice (Smrt v Benátkách) Koncept a choreografie: Valentina Turcu Novela Smrt v Benátkách je jedním z mistrovských Mannových děl a těší se obrovské popularitě také díky legendárnímu stejnojmennému Viscontiho filmu z roku 1971. Baletní drama Valentiny Turcu Smrt v Benátkách je reinterpretací Mannova mistrovského umění a vychází z Mahlerovy delikátní, přesto vášnivé hudby, která odráží nejhlubší emoce a nejsložitější stavy mysli. Autorská a choreografická představivost je řízena věčným pohybem duše a jemně vstupuje do obrovského vesmíru emocí, pulzujícího téměř nepostřehnutelnou vnitřní sílou Erota.

16. 6. BVV Maďarský národní balet Budapešť

LOL Trois Gnossiennes / 5 Tangos / Black Cake Choreografie: Hans van Manen Trois Gnossiennes Manen choreografoval jako smyslný duet o rezignaci, důvěře a harmonii v souladu s magickou a melancholickou hudbou Erika Satieho. 5 Tangos je postaveno na hudbu Astora Piazzolly. Tímto dílem, které publikum miluje, proudí ohnivá energie. Tango a něco extra. Black Cake vznikl k oslavě 30. výročí vzniku NDT a je koncipován jako slavnostní parodie v pěti částech postavená na humoru − neodolatelně vtipném černém dortu.

16–17

f o t o: Ivan Pinkava

Ondřej Koplík

premiéra činohra Premiéra 15. června 2018 v Mahenově divadle

Friedrich Schiller

Marie Stuartovna režie: Martin Čičvák

text: Zdeněk Kocián

Letošní divadelní sezona se v činohře Národního divadla Brno blíží ke svému vrcholu. A bude to vrchol vpravdě velkolepý a důstojný. Tečku za letošní krásnou sezonou plnou rozmanitých nápadů a především poctivého a skvělého divadla udělá vrcholné drama Friedricha Schillera Marie Stuartovna z roku 1800. Finále to bude v jistém smyslu symbolické, neboť soudním dramatem jsme na podzim otevírali sezonu v divadle Reduta, kde o svou pravdu a život bojoval (a stále bojuje) válečný pilot Lars Koch v inscenaci Teror a soudním dramatem ji i uzavřeme. Tentokrát na jevišti Mahenova divadla, kde o svůj život nebude bojovat nikdo menší než sama Marie Stuartovna. Drama Friedricha Schillera zachycuje poslední dny panovnice Marie Stuartovny. V únoru 1587 je pro Marii Skotskou příliš pozdě. Již devatenáctým rokem je vězněna Angličany. Nepomohly ani diplomatické intervence, ani politické vydírání či zákulisní intriky. Život skotské královny je doslova v rukou její sokyně, královny Anglie a Irska, Její Výsosti Alžběty I. Ta se rozhoduje, zda podepíše dávno připravený ortel smrti, anebo Marii udělí milost. V konfliktu dvou královen, které se ve skutečnosti nikdy osobně nepotkaly, ačkoliv o sobě navzájem věděly víc než všechno, objevil Schiller mnohovrstevnatou látku propojující boj o politickou moc, náboženský a morální konflikt, který je přiživován osobními a mnohdy čistě intimními zájmy dvou

překlad: dramaturgie: scéna: kostýmy: asistent režie: Hrají Alžběta: Marie Stuartovna: Robert Dudley, hrabě z Leicesteru: George Talbot, hrabě ze Shrewsbury: Wilhelm Cecil, baron z Burleighu, velkopokladník: Wilhelm Davison, státní tajemník: Amias Paulet, rytíř, strážce Mariin: Mortimer, jeho synovec: Melvil, její správce domu: Hanna Kennedyová, její chůva: Svědek, Trombon:

Hanuš Karlach Martin Kubran Tom Ciller Georges Vafias Petr KlariN Klár

Eva Novotná Hana Tomáš Briešťanská Petr Bláha Vladimír Krátký Martin Sláma David Kaloč Jan Grygar Tomáš David Dušan Hřebíček Tereza Groszmannová Sava Popovič j. h.

žen. Toto bohaté předivo autor proměnil v jedno z nejlepších, nejvíce citovaných a uváděných historických dramat všech dob. Smrt Marie Stuartovny byla dlouho interpretována jako oběť krásné katolické mučednice, Alžběta byla naopak chápána negativně. V Schillerově hře dojde k vyrovnání těchto dvou pohledů. Režie hry, která plasticky vykresluje dvě královny vrhající stín a půtky ambiciózních pěšáků ve stínu těchto historických figur, se zhostí brněnskému publiku dobře známý Martin Čičvák.

18–19

→

Dvě královny text: Zdeněk Kocián foto: Eva Kašpárková

Divadelní prázdniny už pomalu začínají klepat na dveře, ale než se tak definitivně stane, Mahenovo divadlo opanují v poslední premiéře letošní sezony Marii Stuartovně dvě královny. Pozvání k rozhovoru přijaly dvě ženy, které jsou v posledních měsících doslova na roztrhání, a do konce června tomu nebude jinak. Eva Novotná a Hana Tomáš Briešťanská se již brzy představí v rolích Alžběty I. a Marie Stuartovny. Uvařte si kávu, udělejte si pohodlí, začínáme…

V činohře Národního divadla Brno vás diváci mohli v posledních letech vidět v mnoha rozličných a náročných rolích. Jaká role z posledních sezon vám nejvíc sedla na tělo a proč? Eva: Radokova manželka Marie v inscenaci Otvírání studánek Alfréda Radoka. Nebylo to jednoduché a to je vždycky přínosné. A co je přínosné, je obohacující. Získala jsem něco, co jsem do té doby nepoznala, a co mohu využít ve své další herecké práci. Nebylo to jen další zkoušení, informace nebo část života. Byl to nový pohled, hluboký radostný pocit, strhující druh hledání. Uchopení herecké práce a do té doby běžně chápaných věcí jiným způsobem. Radost. A samozřejmě obrovské téma. Svoboda a totalita. To, na co bychom měli myslet každý den. Že to, jak se máme dobře, není samozřejmost. Děkuji, pane režisére Pitínský. Hana: Měla jsem štěstí na zajímavé role. Která mi seděla nejvíc? Pevně doufám, že všechny. A proč? Inu, snažila jsem se přeci! (smích) Evo, tvoje první premiéra letošní sezony byla inscenace Teror, ve které diváci na konci hlasují o vině a nevině hlavní postavy Larse Kocha, jenž stojí před soudem. Jak bys hlasovala ty? Eva: Vinen. A proč? Eva: To je na diplomovou práci… Pokud se soustředím pouze na fakta: Obžalovaný je voják, který podléhá rozkazu nadřízeného. Rozkaz zněl: „Nestřílet!“ Rozkaz nesplnil, je tedy vinen. Jednoduché. Pokud se ovšem vžiju do situace pilota, který se má rozhodnout pro větší nebo menší zlo, začnu váhat, co je správné, a pak to začíná být komplikované. Pomyslím si, že není správné někoho, kdo to myslel vlastně dobře, odsuzovat. Není hezké nesoucítit s člověkem, který má problém, a připustím, že je nevinen. A rozjíždí se kolotoč otázek: „Co by bylo, kdyby…“ A pak znovu naskočí rozum a říká: „Není to

jen alibismus? Není to strach ze zodpovědnosti za vlastní činy? Není náhodou soucitu potřeba někde jinde? Bojíš se, že budeš v menšině?“ A najednou mně není příjemný ani jeden verdikt, a v tom je Teror fascinující. Hano, tvojí první premiérou v novém roce bylo naopak Rozmarné léto. Jak se ti zkoušelo v šapitó? Bylo to jiné než v „klasickém“ divadle? Hana: Práce s režisérem Jakubem Nvotou je pro mě pokaždé velká radost. Jeho smysl pro humor, precizní příprava a schopnost vytvořit příjemnou atmosféru mě vždycky odzbrojovala a fascinovala. Většina zkoušek se odehrávala na zkušebnách a v tělocvičně, v šapitó jsme byli až několik posledních týdnů. Dnes, dík rozkvetlým stromům a jarní atmosféře lužáneckého parku člověk rychle zapomíná na časy, kdy jsme čekali, až se nám v minus dvanácti šapitó vyhřeje, na první nesmělé krůčky k toi-toikám, na kterých nám neustále někdo krade světýlka… Místo toho se raduje, že se naše představení těší stále větší návštěvnosti a oblíbenosti. Specifické bylo pro mě toto zkoušení i tím, že hraju klauna, ze kterých mám od dětství panickou hrůzu. Evo, tys nedávno dozkoušela inscenaci Kdo je pan Schmitt? Což je „třeskutá“ komedie. Je pro tebe těžší na jevišti ztvárnit komediální, nebo vážnou postavu? Eva: Myslím, že těžší je ne komická postava, ale komický žánr jako takový. Nemám to v hlavě nastavené tak, že si řeknu: „Tak teď musíš být vtipná, protože zkoušíš komedii.“ A hlavně, každý se směje něčemu jinému. To, co připadá vtipné mně, nemusí být k smíchu druhému, a to, čemu se smějí ostatní, mně připadá někdy smutné. Hledala jsem postavu jako každou jinou, která svým vlastním způsobem reaguje na dané okolnosti, nějak v nich jedná a z toho buď vyleze sranda, nebo ne. Zkoušet a hrát komedii je podle mě jakýmsi způsobem nervóznější, protože se čeká, že se bude publikum smát.

Hanu zase diváci znají spíše jako herečku charakterních a vážnějších rolí v „klasické“ činohře. Na podzim ses divákům představila coby jeden z Odysseů v Odysseji, což je představení, které klade velký důraz na pohybovou stránku. Byla to pro tebe první zkušenost s pohybovým divadlem? Hana: Odyssea. Velké téma a titul, na který jsem se v sezoně 2017/2018 těšila skoro nejvíc. Šlo o mou první zkušenost s divadlem tohoto typu a musím říct, že mě nadchla. Zkoušení bezesporu náročné bylo nejen pohybovou složkou, ale i obtížností a strukturou textu. Navíc jako Odysseus – měst bořitel (role, kterou v inscenaci hraju) jsem pouze jednou sedminou osobnosti hlavního hrdiny, jedna hlava sedmihlavé saně. Zkoušení vyžadovalo absolutní koncentraci celého tvůrčího týmu a troufnu si říct, že nás hodně sblížilo a stmelilo. Jaká byla spolupráce s německou režisérkou Julií Wissert a s choreografem Jiřím Bartovancem? Hana: Bezvadná. Krom toho, že jsem si po dlouhé době zase oprášila angličtinu (kterou jsme se dorozumívali, když zrovna nebyl nablízku překládající dramaturg Martin Sládeček), rozhodně velmi obohacující srovnání přístupu k tématům, které ve hře rezonují, k divadlu obecně, náhledu na svět a jeho problémy… A Jirka Bartovanec našel nám hercům jasné gesto, způsob vyjadřování, dorozumívání. Pracovat s tímto špičkovým tanečníkem a choreografem bylo nesmírně příjemné a podnětné, měl s námi činoherci neskutečnou trpělivost. Na výsledku celé inscenace Odyssea má Jirka určitě lví podíl. S Jiřím Bartovancem právě zkoušíš i další inscenaci Obrys, která bude uvedena v rámci festivalu Divadelní svět Brno. Půjde opět o propojení činohry a pohybu? Jaké je téma a o čem to celé bude?

rozhovor

Historické kostýmy královen Alžběty I. a Marie Stuartovny musí být dokonalé, proto obě herečky během zkoušení inscenace čeká nejedno zastavení v krejčovně Národního divadla Brno.

Eva Novotná

Hana: Ano. Jirku jsme si zamilovali a snad trošku i ON nás, protože nás „Odysseáky“ k tomuto projektu přizval. Intenzívně pracujeme na syntetickém tvaru, jehož téma bude konvenovat s tématem celého festivalu DSB – Svoboda. Jsme ve fázi zkoušení, nerada bych prozrazovala víc, ale každopádně všechny srdečně zvu na premiéru 26. 5. ve 22 hodin do Mozartova sálu! Evo, pokud jsem se správně dočetl, tak jsi na JAMU absolvovala ve hře Dvě noci a den od Dylana Thomase v režii profesora Antonína Přidala. Já jsem ho zažil pouze jako pedagoga. Jaký byl režisér, jak se s ním spolupracovalo? Eva: Pan profesor Přidal byl milovník slova a snažil se nám tuto lásku předat velice otcovským přístupem. Na první pohled působil dojmem přísného profesora, ale opak byl pravdou. Nebyla to přísnost, ale shovívavost s naším věkem a našimi „jamáckými“ problémy. Učil nás, jak je český jazyk krásný a jak obrovské má možnosti. Dnes, kdy se mnohdy při práci v divadle jazyk jako takový vůbec zanedbává, neřeší se význam slova, věty, jejich zvuk, jsem vděčná, že jsem měla možnost se s takovou osobností, jakou byl pan profesor, setkat. Klid, rozvaha, moudrost, skromnost, anglický humor zakončený úsměvem, který oslnil. V této příliš rychlé době, která namísto souvislého souvětí napíše do esemesky OK, na něj vzpomínám s obdivem a úctou. Poslední inscenací letošní sezony je Marie Stuartovna, kde budete hrát královny Alžbětu I. a Marii Stuartovnu. Bude to vaše první královna v kariéře?

Hana Tomáš Briešťanská

Hana: Hm…, když nad tím tak přemýšlím… Na škole jsem hrála Titanii – královnu víl ve Snu noci svatojánské, pak ještě hadí královnu v pohádce Hadí kůže a lady Annu v Shakespearově Richardovi III., která se na krátkou dobu královnou stala… To je asi všechno. Eva: Mám za sebou královnu Sněhovou, Margot, Iokasté a Alžbětu II. Ale s královnou v historickém kostýmu a parukou se potkávám poprvé. Jsem potěšena. Role královen bude jistě velká herecká výzva. Pokud bychom se podívali zpět do minulosti. Jaká byla vaše nejtěžší role, se kterou jste si musely poradit? Eva: Na mě slovo výzva nikdy nepůsobilo pozitivně. Jakoby výzvou byla až velká role. Jakoby to slovo říkalo: „Pozor! Teď musíš pracovat jinak, líp, víc!“ Což je nesmysl, protože pokud herec pracuje na jakékoli roli, jak nejlépe umí, pak ani na velké nemůže pracovat líp, než umí. Ostatně synonyma ke slovu výzva jsou vyzvání, apel, provolání, povel, příkaz. Když si to přečtu, okamžitě se zablokuju, protože ta slova na mě příliš tlačí. A nátlak je pro mě konec inspirace. Hana: Nejtěžší byla asi Dora Idesová ve zlínské inscenaci Doda Gombára Žítkovské bohyně, jevištní adaptace románu Kateřiny Tučkové. V čem? Bezmála čtyři hodiny na jevišti, velké textové plochy, náročný děj, prolínání několika liniemi příběhu a samozřejmě obrovská zodpovědnost za výsledný tvar. Inscenace už byla stažena z repertoáru,

20–21

ale brzy by se měl ve vybraných kinech ČR a střední Evropy objevit záznam derniéry. Jsem tuze zvědavá. Role Marie Stuartovny je obrovská výzva a moc se na práci na ní těším. Stejně jako na celý tvůrčí tým v čele s režisérem Martinem Čičvákem. A samozřejmě na Evičku Novotnou! (úsměv) Premiéra Marie Stuartovny je naplánovaná na 15. června, to se už většina herců vidí na divadelních prázdninách. Čeká vás pracovní léto, nebo spíš léto odpočinkové? Eva: Čeká mě naprosto čistě odpočinkové léto. Hana: Pravděpodobně budu nějakou dobu hrát v lednicko-valtickém areálu s Dvorním divadlem, s nímž spolupracuju už třetí sezonu. Věřím, že se najde čas i na odpočinek… Letošní divadelní sezona se blíží ke konci. Máte z ní nějaký výjimečný divadelní zážitek? Hana: Za výjimečný divácký zážitek považuju jevištní adaptaci románu Petry Hůlové Macocha v režii Kamily Polívkové v brněnském HaDivadle a operu Ivana Achera Sternenhoch na motivy Klímova romaneta, kterou režíroval Michal Dočekal a hudebně nastudoval Petr Kofroň. Operu uvádí Národní divadlo Praha. Eva: Poklonu si zaslouží akrobatické kreace kolegů z činohry v Rozmarném létě. A vůbec přede všemi, od přízemí až po třetí patro, kteří se na realizaci tohoto „projektu“ podíleli: „Klobouk dolů!“ P. S.: „Krůto, jsi k sežrání!“

Teplé letní večery lákají ven, tak proč je netrávit pod hvězdami ve společnosti opery a baletu NdB? Romantické prostředí hradu Špilberk se již třetím rokem stane letním sídlem brněnského operního souboru, který pro vás připravil to nejlepší především ze světa italské opery. Pro baletní soubor bude Špilberk premiérovým místem.

text: Patricie Částková, Karel Littera foto: Marek Olbrzymek

Léto na Špilberku s operou a baletem NdB Série open-air představení začneme hned jednou z nejslavnějších − Pucciniho operou Tosca s Ivetou Jiříkovou, Lucianem Mastrem a Jiřím Sulženkem v hlavních rolích. Opera Gala to je procházka těmi nejlepšími inscenacemi nedávných sezon. V podání Jany Šrejma Kačírkové, Václavy Krejčí Houskové, Andreji Široké, Ivety Jiříkové, Josého Manuela, Jana Šťávy, Jiřího Sulženka, Romana Hozy, Igora Loškára, sboru a orchestru Janáčkovy opery NdB a pod taktovkou šéfdirigenta Marko Ivanoviće zazní scény a árie z Fausta a Markéty, Così fan tutte, Nápoje lásky, La Giocondy, Toscy i Pikové dámy. Poslední dva večery prvního bloku patří stálici italské opery Giuseppu Verdimu. Především působivé sborové scény si asi všichni vybaví, když se vysloví jméno opery, která Verdimu přinesla slávu − Nabucco. V titulní roli se můžete těšit na španělského barytonistu Luise Cansina, spolu s ním účinkují Anda-Louisa Bogza (Abigail), Jiří Sulženko (Zachariáš) a Veronika Hajnová-Fialová (Fenena). Závěrečné červnové představení nás přenese do Paříže za slavnou kurtizánou Violettou Valéry, kterou Verdi tak nesmrtelně vyobrazil ve své opeře La traviata. V hlavních rolích Jana Šrejma Kačírková (Violetta), Peter Berger (Alfredo), Svatopluk Sem (Germont). První červencový týden nabídne další čtyři představení a první budou patřit slavným operním hrdinkám. I když to tak při světové

premiéře nevypadalo, Bizetova Carmen je dnes jednou z nejhranějších oper a prostředí hradního nádvoří jí velmi sluší. Titulní role se ujme Jana Hrochová, jejím žárlivým partnerem Josém bude Peter Berger a jeho sokem v lásce Jiří Sulženko. V dalším večeru se opět vrátí Verdiho La traviata a k Janě Šrejma Kačírkové v hlavní roli se tentokrát připojí tenorista Richard Samek jako Alfredo a Daniel Čapkovič v roli otce Germonta. Nejen operou živ je člověk, a proto si odskočíme i do světa operety a ne ledasjaké − Polská krev Oskara Nedbala sice vznikla na německé libreto a podle ruské předlohy, přesto však patří k nejlepším českým operetám a uvidíme, zda marnotratný hrabě Baraňski tentokrát zvládne i ženy dvě! V hlavních rolích Daniela Straková-Šedrlová (Helena), Jaroslav Březina (Bolo Baraňski), Jan Šťáva (Zaremba) a Petr Levíček (Popiel). Poslední červencové představení bude patřit dílu označovanému za operu oper − Mozartovu Donu Giovannimu s Romanem Hozou v titulní roli. Jeho sluhu Leporella ztvární Jan Šťáva, donu Annu Jana Šrejma Kačírková, donu Elvíru Daniela Straková-Šedrlová a dona Ottavia Richard Samek. Toto představení bude nejen závěrem operní sezony 2017/2018, ale i rozloučením s naší inscenací Dona Giovanniho.

letní hraní

3. 6. 2018 ve 20 h

Giacomo Puccini: Tosca

Balet NdB Open Air / Špilberk

5. 6. 2018 ve 20 h

Letní baletní koktejl 2018

Opera Gala 6. 6. 2018 ve 20 h

Giuseppe Verdi: Nabucco 10. 6. 2018 ve 20 h

Giuseppe Verdi: La traviata 2. 7. 2018 ve 20 h

George Bizet: Carmen 4. 7. 2018 ve 20 h

Giuseppe Verdi: La traviata 6. 7. 2018 ve 20 h

Oskar Nedbal: Polská krev 8. 7. 2018 ve 20 h

Po loňském úspěšném letním hraní na Biskupském dvoře se Balet NdB letos připojí k souboru opery a společně symbolicky oblehnou hrad Špilberk. Budou to nové exkluzivní prostory, ve kterých svým divákům představíme další ročník Open Air představení s názvem Letní baletní koktejl. Kromě ukázek z repertoáru souboru široce rozkročeného od baletní klasiky přes neoklasiku až k současným choreografiím pro vás připravujeme tři nové choreografie vytvořené speciálně pro tuto příležitost. Ty budou z dílny Martina Svobodníka, Markéty Pimek Habalové a také uměleckého šéfa souboru Mária Radačovského, jehož choreografie bude v roce „osmiček“ věnována symbolicky roku 1968. Ale nebudou tu jen vážná témata, chceme vás především pobavit a na sklonku léta baletně naladit na novou sezonu 2018/2019, ve které pro vás připravujeme skvělé tituly. Přijďte ochutnat Letní baletní koktejl 2018 a osvěžte si léto pod širým nebem s Baletem NdB!

31. srpna, 1., 2., 3. září 2019 od 20 hodin

W. A. Mozart: Don Giovanni

22–23

panorama

Zázrak v černém domě Milan Uhde režie: Břetislav Rychlík foto: Jakub J k b Jí Jíra

24 â&#x20AC;&#x201C;25

Úděl lazebníkův Vůně líčidel, řady paruk na policích, nasvícená zrcadla, skříně napěchované nejrůznějšími pentlemi, čelenkami a dalšími proprietami − a uprostřed toho všeho drobná energická dáma, která má toto malé království na povel. Na to, co vše obnáší práce šéfky činoherní maskérny, jsme se ptaly Vlasty Žďárské.

text: Anna Laštovičková foto: Emanuel Bon

zákulisí

Maskérka Vlasta Žďárská a herečka Marie Durnová

Maskérka Miroslava Čechová a herečka Hana Tomáš Briešťanská

Koníček se mi snoubí s prací − a to se každému nepovede. „Napiš Aťka, tady mi nikdo jinak neříká!“ slyšíme už ve dveřích. Dobrá tedy! Aťka nás vítá od stolu, na němž leží otevřený deník plný tabulek, jmen, dat a barevných poznámek. „Tyto deníky jsou skvělé, protože se přesně ví, kde kdo je − a když se vytáhnou za dva roky, hned vidíme, co se který den hrálo a jak to vypadalo. Takové zápisy tu máme dokonce i z 50. let, poděděné po našich předchůdcích… Tak copak jste si na mě nachystaly, holky?“ Pro začátek by nás zajímalo, jestli máte s ostatními divadelními maskérkami nějak rozdělené soubory, nebo zda mezi nimi pendlujete. Soubory máme samozřejmě rozděleny. Tady u nás máme na starosti činohru, další kolegyně se starají o operu a balet. Pendlovat ale musíme. Pracujeme v Mahenově divadle, v Redutě, nyní i v šapitó − a jezdíme také na zájezdy. Opera je teď nastěhovaná tady s námi a dělají si svá představení. V případě potřeby si ale navzájem vypomáháme. Kolik vás tu pracuje? Opera a balet mají dohromady 7 maskérek, které obvykle pracují v Janáčkově divadle. My jsme tady čtyři na celý úvazek a dvě si dělíme částečný v Redutě. Jednotlivé práce rozepisujeme dle náročnosti. Do jaké míry se podílíte na podobě nově vznikající inscenace? Většinou dostaneme návrhy od výtvarníka, společně je prokonzultujeme a potom zkoušíme, zda bude vše fungovat tak, jak má. Je jasné, že občas je nutné něco pozměnit a doladit. Divadlo je tvar, který neustále nějak pulzuje, přetváří se. Takže i původní koncepce se mění − a my musíme svou práci měnit s ní.

A když už je vše vychytáno, jak probíhají samotná představení? Co se týče příprav, přicházíme sem s kolegyněmi dopoledne na přípravu, nebo na generálky a na večerní představení kolem čtvrté páté odpoledne, abychom měly na všechny herce dostatek času. Dámy občas přicházejí již v kostýmu, aby se pak při převlékání neponičily účesy, většinou tu ale prostě sedí v župáncích. V klidu a pohodlí. Během samotného představení to ale často vypadá, jako když přijedou závodníci do depa: herečka stojí, strhne se z ní kostým, nahodí se nový, vymění se mašle, klobouk nebo paruka a frnk, už je zpátky na jevišti! To zní jako pořádný mumraj. Bývají pro vás představení stresující? Kdepak. Rozumíte − tady musí být příjemná atmosféra. A tu vytváříme my, to je zkrátka úděl lazebníků. Vždyť ti herci jsou občas tak napjatí. Mají hromadu textu, co se musí naučit, proměňují se u nás v někoho jiného. Tady musíte být v naprosté pohodě: vyvětrat, zbavit se špatné energie, uvařit kávu… Jste vlastně takoví psychoterapeuti. Ano, dá se to tak říct. Předpokládáme, že pracujete i u filmu. Jak se liší divadelní a filmové líčení? Je to tak, pracuji na filmech a televizních seriálech. Můj oblíbený seriál byly Četnické humoresky. Všude se však musí používat jiná technika a intenzita líčení. Nedávno jsem spolupracovala na filmu o Marii Terezii a tam se líčilo jen velmi přirozeně. Je to baroko a užila jsem si také česání krásných paruk. Líčení musí být naprosto autentické, žádná

26–27

řasenka, žádné linky. U divadla samozřejmě můžeme trochu přidat. Používáme běžný make-up v kombinaci s kryolanem, který má větší krytí. To když chceme obarvit herce třeba na zlato. Kromě líčení jste zmínila i paruky. Kolik taková dámská paruka stojí? Jedna paruka z lidských vlasů, vyráběná poutkováním, tedy ručně, stojí od 15 do 20 tisíc. Kupujeme i paruky z kanekalonu (syntetický materiál, který se velmi podobá pravým vlasům, pozn.red.) cca do 5 tisíc Kč. Máme tady také starší, silonové paruky, některé i 30 let staré. Jsou ale stále použitelné, pokud se čas od času vyspraví. Řekněte nám i něco o sobě. Jak jste se dostala k práci maskérky? Bavilo mě to vždycky. Když jsem se potom místo matematiky a chemie rozhodla pro líčení a začínala jsem u filmu, jednou mi kamarádka zavolala, že se v divadle uvolnilo místo. A od té doby tu jsem. Jak je to ale dlouho, to vám neřeknu. Na některé věci zkrátka odmítám odpovídat. Dokážete si dnes představit život bez divadla? Ani nápad. Víte, já mám domov a domov. Když někomu řeknu, ať mi zavolá domů, neví, jestli tím myslím ke mně domů, nebo sem do divadla. Mám divadlo ráda a takový vztah se neopouští. Koníček se mi snoubí s prací − a to se každému nepovede. Tak mockrát děkujeme za rozhovor! No vidíte − a já vám zrovna dneska zapomněla uvařit kafe. Tak se zas někdy zastavte, holky!

Cirkus je aneb Jaké je rozmarné jaro v cirkusovém šapitó

Kuba Šafránek alias Arnoštek před začátkem představení netrpělivě vyhlíží fanynky. Než to všechno začne, ještě společnou fotografii... rozmarný tým zachycen pár hodin před premiérou.

text: Zdeněk Kocián foto: Jakub Jíra, Eva Kašpárková

Dlouho očekávané a ještě déle připravované šapitó v lužáneckém parku je v plném provozu a jeho bohatý program se pomalu překlápí do své druhé poloviny. Jaký tedy byl první měsíc v našem dočasném cirkusovém svatostánku? Bohatý, krásný, poetický, dobrodružný, adrenalinový i komediální. Přijměte pozvání k malému ohlédnutí za dosavadním programem a vstupte s námi na chvilku do magického světa cirkusového šapitó. Zima ještě zdaleka neřekla své poslední slovo, ale my už jsme přivítali léto, byť poněkud rozmarné. První událostí cirkusového stanu byla 23. února premiéra divadelní adaptace legendární novely Vladislava Vančury Rozmarné léto. Režisér Jakub Nvota se po Saturninovi chopil v našem divadle další literární klasiky a výsledkem je kus na brněnských scénách dlouho nevídaný. Propojení činohry, živé hudby, akrobatických kousků a pohybové ladnosti. Naši herci prošli několikaměsíčním tréninkem, aby se mohli představit v akrobatických kouscích vysoko nad hlavami diváků na šálách, kruzích nebo kladině. Ani činohra ovšem nepřišla zkrátka a vy se můžete nechat unášet Vančurovým poetickým jazykem provázejícím příběh plný životní moudrosti a hravého humoru až do 8. června. Neváhejte! To ovšem není zdaleka vše. V březnu navázali na akrobatické kousky našich herců přední představitelé nového cirkusu z celé Evropy. 12. a 13. března se divákům doslova tajil dech a zůstával rozum stát u kousků Losers Cirque Company. Populární česká skupina zaměřující se na oblast nového cirkusu, tance a pohybového divadla představila hned dva své projekty − The Loser(s) a Kolaps. Perfor-

meři s humorem a lehkostí doslova potlačili gravitaci. Salta, přemety, lidské pyramidy, ohebnost a síla lidského těla, zdá se, v jejich podání nemá hranice. Diváci nadšením málem metali kotrmelce při odchodu z šapitó. Kdo neviděl, neuvěří. Ani ne za týden nás poctil svou návštěvou první zahraniční host a nebyl to nikdo jiný než Cirkus Younák. Skupina složená ze slovenských, českých, rakouských a španělských performerů s humornou nadsázkou odvyprávěla legendu o Jánošíkovi. „Younáci“ propojili zdánlivě neslučitelné divadlo, cirkus, folklór, akrobatické prvky a commedii dell’arte. Krásná předzvěst „našeho“ Jánošíka, jež opanuje Mahenovo divadlo na kraji letošní zimy. Konec března a Velikonoce jsme oslavili s Cirque E1NZ. Švýcarsko-izraelská dvojice nám v minimalistickém představení Zwäi ukázala, že akrobacie a žonglování se dá dělat prakticky se vším. Jediné, co musíte, je probudit v sobě zapomenutou hravost, a pak už se jen nechat unášet vlastní fantazií. Něžný příběh o svobodě a sblížení dvou bytostí. Představení jako stvořené pro první rande. A aby toho nebylo málo, na své si v našem stanu přišli i milovníci hudby. 15. března v šapitó rozjela kapela Sto zvířat divokou párty, při které se stan otřásal doslova v základech. Naštěstí vydržel, a tak 4. dubna mohl proběhnout další koncert. Atmosféra pařížských boulevardů a kabaretů do našeho cirkusu dýchla díky Chantal Poullain za doprovodu precizní kapely saxofonisty Štěpána Markoviče. No, řekněte sami, nezdá se vám tento způsob jara poněkud…, ale však vy víte jaký. Tak neváhejte a navštivte nás, ještě zdaleka nekončíme!

fotoreport

v Brně! Interiér šapitó čekající na svou chvíli, aby se rozzářil všemi barvami.

Co by to bylo za šapitó bez klauna?

Do šapitó jedině v neformálním oblečení, Tereza Groszmannová v kostýmu Kateřiny Důrové má splněno, takže podpatky a lakýrky můžete nechat doma.

28–29

Akrobatičtí kouzelníci z Losers Cirque Company. (nahoře) Cirque E1NZ. Švýcarsko-izraelská dvojice se v šapitó představila s představením Zwäi.

Někdo tam nahoře mě má rád Rozhovor s trojnásobnou držitelkou Ceny divadelní kritiky Ivanou Hloužkovou Na tenhle rozhovor jsem se obzvlášť těšil, protože Ivanku znám, ale zároveň jsem byl trochu nervózní. Nejen proto, že je skvělá herečka, ale hlavně proto, že o sobě nerada mluví. Pověst nelhala, a tak celý rozhovor začala Ivanka, když mi hned na úvod řekla: text: Zdeněk Kocián foto: Jakub Jíra, Zdeněk Kocián

„Ještě než začneme, chci ti říct pár věcí, a to je vlastně všechno, co bych ti chtěla říct. Myslím si, že mluvit o mé práci je neúcta. Za mě by měla mluvit práce na jevišti. A taky od jisté doby vím, že Někdo tam nahoře mě má rád. A na rozdíl od Paula Newmana vím, kdo mě má rád a kdo nade mnou bdí. V listopadu 2012 mi zemřel manžel, v lednu 2013 jsem byla nominovaná na Thálii a Cenu Alfréda Radoka. Narodila se mi vnučka a od té doby vím, že všechno, co přijde, bude dobré.“

V první řadě gratuluji k třetí Ceně divadelní kritiky. Moc děkuji! Já ještě jedu ve starejch kolejích, ještě pořád říkám Ceny Alfréda Radoka.

Nakonec jsme se viděli třikrát a Ivanka si může dát od rozhovorů zase na chvilku pauzu, než dostane tu Thálii. Konečně!

Pan Pitínský se ptá, zda-li má Ivana Hloužková raději svou levou, nebo svou pravou nohu? Záludná otázka. Mám radši pravou ruku než levou, ale mezi nohama nedělám takový rozdíl. Nohy mám stejně ráda, protože na nich stojím stejnou vahou.

To asi hodně lidí. Začnu tedy otázkou pana Pitínského. Anó?

Výborně, to by měl určitě radost. To je potvora. (smích) Zajímalo by mě, jak začal tvůj zájem o herectví. Kdy se malá Ivanka rozhodla, že se stane herečkou? To bude dlouhé. Maminka s tatínkem dělali divadlo jako amatéři. Maminka hrála, tatínek režíroval. Táta nechtěl, abychom šly se sestrou na uměleckou školu, protože se bál, že budeme mít těžký život. My jsme se ale dostaly hned napoprvé. Obě dvě, podotýkám, a u komise tenkrát řekli: „No, my nevíme, jestli Ivanu, nebo Hanu, a tak radši vezmeme obě.“

Ivana Hloužková

Nejvíc tě tedy ovlivnili rodiče? Ano, a potom Drahomíra Vokurková, herečka z Večerního Brna, která nás učila na LŠU v dramatickém kroužku. Ta nám dala naprosté základy, k té jsme chodily asi šest let. Ta nás v podstatě přinutila přihlásit se na Státní konzervatoř do Brna. Připravila nás, přihlásila do zpěvu, na klavír, do baletu a dělala s námi pohádky i Shakespeara. A potom jste šly zase obě na JAMU? Ne ne ne. Já nemám JAMU. Státní konzervatoř Brno. Hudebně dramatický obor.

rozhovor

Já jsem si o tobě malinko zjišťoval, ale dá se toho zjistit málo. Tady to máš, zakuklená Ivana. Odkud pocházíš? Pocházím z Mikulova. Narodila jsem se ve Valticích. Budu mluvit v množném čísle, protože to by si moje sestra nezasloužila. Narodily jsme se ve Valticích, takže jsme čisté Moravačky. Nesmírně jižní Moravu miluju a nikdy bych z ní nechtěla pryč, ale nikdy neříkej nikdy. Po základní škole jsme začaly dojíždět do Brna do školy a přiznám se, že jsme pak chtěly zkusit i vysokou. Dělaly jsme zkoušky na JAMU i na DAMU. Nevyšlo to. A teď jsem za to nesmírně ráda, protože už v osmnácti jsem stála na prknech a myslím si, že to je úplně to nejvíc, co začínajícím hercům může divadelní život dát, že začnou hrát co nejdřív. Ty jsi tedy z dvojčat? Ano. Mohla bys o sestře alespoň něco říct, protože je také herečka. Kde hraje? Jaká byla její divadelní cesta? Po studiu na konzervatoři jsem odešla k Bezručům, kde jsem strávila krásný dva roky. Sestru zavolali na konkurz do Opavy, kam posléze nastoupila, a pak nás povolal náš úžasný Provázek, protože náš pan profesor Scherhaufer nás učil na konzervatoři herectví. Zavolal si nás Provázek, obě dvě, podotýkám. Byly jsme tam rok a sestru láska zavála zpátky do Opavy a já zůstala na Provázku. A od té doby už je jenom Provázek. Ano. Na koho vzpomínáš ráda z té spousty lidí, co za tu dobu prošli divadlem? Tenkrát se říkalo, že Provázek má velmi silnou dámskou šatnu. Je v podstatě mou povinností ti ta jména říct: Alena Ambrová, Gabriela Štefanová, Dita Kaplanová, Eva Vrbková, Andrea Buršová a Anežka Kubátová. Tyhle nádherné dámy už u nás bohužel nejsou. Máš i nějakou zásadní inscenaci nebo inscenace, na které ráda vzpomínáš? Zcela jistě Maryša. Bylo mi 35 let a začala se má dlouhá pouť s Vladimírem Morávkem. Byla to náročná práce, ale tam jsem asi pochopila, jak se dá hrát divadlo. Naučil mě nebát se svých emocí, naopak jim důvěřovat a nestydět se za ně. A před tím? S Evou Tálskou Antigona.

Ivana Hloužková a Roman Blumaier jako Emmi a Salem v inscenaci Strach jíst duši.

Mě k tomu napadá otázka, jaká tedy byla Ivana Hloužková herečka před Maryšou? Protože ta Ivana, kterou znám já, je na jevišti vždycky suverénní. Zapomeň. A právě to by mě zajímalo, jak to bylo před tou Maryšou. Jaká jsi byla herečka do té doby? Strašně bojácná. S Vladimírem se stalo to, že já jsem si za každým slovem, za každou větou strašně stála. Vladimír byl schopný všechno pořád měnit, ale věděla jsem přesně tu cestu, kam to je namířený. Zkoušení s ním tě naučí suverénnosti, protože on pozná, když se bojíš. A pozná, když si nevěříš. Rád bych se na chvilku zastavil u inscenace Strach jíst duši, za kterou jsi dostala cenu. Jak vůbec došlo k hostování u nás v divadle? Když mi nabídli podruhé, že můžu zkoušet v Redutě, byla jsem strašně ráda. Teď na stará kolena se potkávám s mladými režiséry a je to neskutečně osvěžující. S Honzou Fričem jsem se vůbec neznala. Poprvé jsme se setkali tady v klubu, kde byl i Klarin a kde mi nastínili, jak si představují pohádkový kabaret o tomhle podle mě velmi vážném tématu. Odcházela jsem, pravda, trošku rozpačitá. Říkala jsem si, „No, pánové, tak to jsem teda zvědavá.“ Ale ta práce byla naprosto famózní, protože Jan Frič je člověk, do kterého jsem se zbláznila pro jeho názory, pro jeho naprostou lidskou empatii, pro jeho chytrost a inteligenci. Na každou zkoušku jsem se strašlivě těšila. Nepotřebovala jsem ani zkoušet, ono ho stačilo jenom čtyři hodiny poslouchat.

30–31

Co jsi na to říkala, když ti nastínili, v čem máš hrát? To zadání mě v podstatě hodně vylekalo. Jak jsi k té roli přistupovala? Zkoušení inscenace bylo veselé a velmi chytré. Měla jsem štěstí, jak na režiséra, tak na hereckého partnera Romana Blumaiera. Když jsem pochopila, že i přes tu lehkost a nadsázku nemizí závažnost toho tématu, bezmezně jsem Honzovi věřila. No, ale musela jsem najít míru té nadsázky, aby to nebyla parodie. Toho jsem se asi bála nejvíc, aby to nebyla parodie. Jak se ti tvořila postava, jejíž zkušenost je tak jiná? Myslíš? (smích) Dovedla jsem si představit, že by se něco takového stalo mně. To je přece strašně uvěřitelný příběh, zamilovat se do mladšího muže. Čech nebo Maročan, to v tu chvíli nehraje roli, stejně jste terčem posměchu... Takže? Honza mi říkal, že nechtěl, aby to bylo prvoplánově o imigrantech, a vlastně řekl, že… … vytváříme obyčejnou love story. Tak! Normální příběh lásky, který se může stát komukoli, kdekoli. Máš z něčeho, co by se ti mohlo na jevišti nebo jako herečce stát, strach? Mám strach z nepovedené inscenace. Mám strach z toho, že se potkám s režisérem, se kterým si nebudeme rozumět. Ale to, a za to jsem strašně vděčná, mě naštěstí pořád míjí. Potkat se s někým, s kým se nepotkám.

NdB pro děti text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

V prvních desetiletích pohádkové inscenační tvorbě kralovala činohra. Postupné zařazování dětských představení vytvořilo úspěšnou tradici a již na přelomu let 1900 a 1901 začíná zlaté období pohádek. Objevují se klasické tituly jako Sůl nad zlato, Sněhurka a sedm trpaslíků, Popelka, Perníková chaloupka, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, ale také pohádkové novinky a pohádky upravené přímo pro NdB. Okruh autorů se postupně rozšiřoval a ve 30. letech 20. století obsadily repertoár velmi oblíbené série pohádek o Kulihráškovi autorů Miroslava Lipana a Antonína Klimeše a o Kašpárkových dobrodružstvích Antonína Rudleho, Antonína Turka, Františka Bartoše, Karla Baláka a dalších. Operní a baletní představení pro děti se v repertoáru objevují později, zpočátku jako představení pro dospělého diváka, která jsou obsahem též vhodná pro děti, později jako představení přímo dětem určená. Své místo tak mají v repertoáru balety Oskara Nedbala Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky, Čajkovského Louskáček, Čaroděj ze země Oz Zbyňka Matějů, opery Evžena Zámečníka Ferda Mravenec a Brouk Pytlík, Hábův Malý princ, Vackův Kocour Mikeš, Humperdinckova Perníková chaloupka či jedna z posledních, Čarokraj Marka Ivanoviće. Představení pro děti byla uvedena na všech scénách NdB, na jevištích velkých (Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo, divadlo na Veveří, divadlo na Lidické, Reduta) i malých (sklepní scéna Reduty, Malá scéna Mahenova divadla), řada z nich v původní premiéře nebo ve zcela novém pojetí. Některé z nich se jevištěm jen mihly, některé zůstaly na repertoáru několik sezon. Mezi evergreeny však beze sporu patří dvě inscenace, které setrvávají v repertoáru NdB dlouhá léta, Perníková chaloupka Václava Renče (od roku 1991, v obnovené premiéře od roku 2016) a baletní pohádka Bogdana Pawlowského Sněhurka a sedm trpaslíků (od roku 1973).

Balet Oskara Nedbala Pohádka o Honzovi byl poprvé v NdB uveden v roce 1916 v choreografii Berty a Zdeňka Knittlových. Dalšího nastudování se ujal choreograf Jaroslav Hladík v roce 1921 a v roce 1940 (tentokrát pod názvem Hloupý Honza) balet nastudoval Ivo Váňa Psota. Fotografie zachycuje šťastný pár – Princeznu (Růžena Elingerová) a Honzu (Antonín Jurečka) v další Psotově inscenaci Pohádky o Honzovi z roku 1948.

Dětský divák byl vždy v NdB vítaný. V dosavadních 134 sezonách téměř nenajdeme ty, v nichž nebylo na repertoáru alespoň jedno představení pro děti, celkem jich bylo nastudováno více jak čtyři sta.

Na počátku 30. let minulého století si děti oblíbily postavu Kulihráška, který v devíti samostatných epizodách prožíval různá dobrodružství. Se svými kamarády Kašpárkem a kocourem Felixem cestoval do pohádkové říše, hledal maminku, vydal se do světa, nastoupil k cirkusu či proháněl lenochy. Představitelkou Kulihráška byla tehdy desetiletá dcera herců NdB Rudolfa a Marie Watrových, Olga.

Ferda Mravenec Ondřeje Sekory byl poprvé na jevišti uveden v roce 1937. Inscenaci nastudoval režisér Oldřich Lukeš, stejně jako druhou inscenaci podle Ondřeje Sekory, Ferda Mravenec v cizích službách (1938). Téma Ferdy a jeho přátel se pak na jeviště vrátilo až v letech 1977 a 1992, kdy soubor opery nastudoval opery Evžena Zámečníka Ferda Mravenec a Brouk Pytlík. Fotografie se scénou zatčení Ferdy v podání Zdeňka Šmukaře pochází z operní inscenace Ferda Mravenec (1977).

historie

Loupežnické pohádky Jak se stal Rumcajs loupežníkem a Jak měl Rumcajs Cipíska Václava Čtvrtka a Saši Lichého se na repertoár dostaly v letech 1970 a 1972. V obou inscenacích hrál Rumcajse Oldřich Celerýn a Manku Libuše Geprtová (na fotografii v inscenaci Jak měl Rumcajs Cipíska), scénu a kostýmy pro obě inscenace vytvořil Radek Pilař, jehož kresba byla použita i na obálce programu. V roce 1975 sérii příběhů o Rumcajsovi doplnil muzikál Dobrodružství loupežníka Rumcajse Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové, nastudovaný souborem činohry. Rumcajse tentokrát hrál Jaroslav Dufek, Manku Sylvie Nitrová, kostýmy opět vytvořil Radek Pilař, autorem scény byl Jan Dušek.

Malý princ se poprvé na jevišti objevil v roce 1979, a to v podobě opery Miroslava Háby (na fotografii Markéta Ungrová jako Malý princ a Jaroslava Janská jako Liška). Činohra později připravila dvě inscenace Malého prince, jednu na Malé scéně Mahenova divadla, kterou vyprávěla Helena Trýbová a Alois Mikulka doprovázel malováním přímo před dětmi (1990), a jednu tradiční, hranou na jevišti Mahenova divadla (1998).

Broučky Jana Karafiáta uvedla činohra NdB celkem čtyřikrát, poprvé v roce 1937, naposledy v roce 2009 – na fotografii z poslední inscenace, kterou režíroval Roman Groszmann, dostává Brouček (Petr Panzenberger) co pro to od Verunků (Karel Růžička a Vratislav Běčák). V roce 1991 nastudoval choreograf Zdeněk Prokeš balet Broučci Tibora Freša, který vznikl na motivy Karafiátových Broučků.

Perníková chaloupka Engelberta Humperdincka z roku 1893 byla v NdB poprvé uvedena pět let po svém vzniku. K inscenaci se v divadelním archivu bohužel nedochovaly žádné dokumenty, ale k zatím poslední Humperdinckově Perníkové chaloupce ano. Na fotografii Zoltán Korda jako Ježibaba, Martina Bauerová jako Gretel a Denisa Hamarová jako Hänsel (2004).

Baletní pohádka Bogdana Pawlowského Sněhurka a sedm trpaslíků a pohádka Václava Renče Perníková chaloupka jsou nejdéle hrané inscenace NdB. Obě již prošly obnovou kostýmů a dekorací, obsazení obou bylo několikrát změněno a děti, které viděly premiéry, dnes vodí na představení své děti (v případě Sněhurky i vnoučata). Sněhurka letos v květnu slaví výročí 45 let od své premiéry (na fotografiích Sněhurka s trpaslíky v obsazení z roku 2009 a Lucie Schneiderová v Perníkové chaloupce, fotografováno 2013).

32–33

Festival Divadelní svět Brno 2018 výběr z programu

www.divadelnisvet.cz

Deadtown Divadlo bratří Formanů

23.–25. 5. 20 h, 26. 5. 14 a 20 h, 28. 5. 20 h, 29. 5. 18 h, Moravské náměstí Divadlo bratří Formanů přiváží do Brna svoji nejnovější inscenaci z Divokého západu! V originální westernové vesničce se odehraje napínavý příběh plný iluzí i technických zázraků. Nebudou chybět ani cudné dívky, krásné tanečnice, obávaní pistolníci a bar plný whiskey.

24. 5.

Společenstvo vlastníků Vosto5 18 h, Malá zkušebna, Mahenovo divadlo

Nelítostný boj rozvášněných eg o pozice a dominanci na výsluní společenského jeviště v autorském projektu Divadla Vosto5. Dramatický formát postavený na půdorysu klasické schůze společenství vlastníků bytových jednotek.

25. 5.

Jsou místa oblíbená tmou Naivní divadlo Liberec 10.30, 17 a 19 h, Reduta

Inscenace přivádí diváky na ostrovy roztroušené ve všech oceánech světa. Každý z nich přináší krátký příběh pojící se s daným místem, který vzešel buď z tradovaných mýtů, nebo z konkrétní, nezřídka historické události. Vhodné od 15 let!

Elity Slovenské národné divadlo SK 19 h, Mahenovo divadlo

Inscenace Elity nechce být jen politickým thrillerem s prvky krimi, ale i zamyšlením se nad podstatou moci, vládnutí a procesem přechodu z jednoho režimu a společenského uspořádaní do druhého. V hlavních rolích se objeví mj. Emília Vašáryová a Táňa Pauhofová. Inscenace se koná ve spolupráci s festivalem Meeting Brno.

26. 5.

Obrys Jiří Bartovanec 22 h, Reduta

Pohybově taneční inscenace je autorským komentářem předního choreografa Jiřího Bartovance k mezním událostem, které nevyhnutelně ovlivnily směr a vývoj společnosti. Obrys je tušení dosahu minulosti na přítomnost, přičemž rozhodnutí předjímá budoucnost, která je křehčí, než by se mohlo zdát. Inscenace vzniká přímo pro festival Divadelní svět Brno, kde bude mít svou světovou premiéru.

Macbeth Společenstvo vlastníků

Bulandra Theatre

Vosto5

27. 5.

Něco za něco Divadlo pod Palmovkou 19 h, Reduta

Čtyři sta let stará komedie Williama Shakespeara v režii proslulého polského režiséra Jana Klaty nemilosrdně nastoluje zásadní téma pokrytectví, všudypřítomné korupce a morálky, kterou sice všichni kážou, ale ve skutečnosti se jí nikdo neřídí – a demonstruje, jak snadné je zneužít moc.

Macbeth Bulandra Theatre RO 19 h, Mahenovo divadlo

V rumunském jazyce s českými titulky. V osobité režijní úpravě význačného českého režiséra Michala Dočekala vznikla na jevišti rumunského divadla Bulandra výjimečná inscenace jednoho z nejklasičtějších kusů světové dramatiky. Archetypální příběh, v němž autor svým současníkům varovně odhaloval běsy lidské duše, dodnes ukazuje, jak se v člověku rodí zlo.

28. 5.

Vyrozumění Komorní scéna Aréna 19 h, Reduta

Tragikomedie o moci jazyka a jazyku moci. Proslulá hra Václava Havla, která je i dnes, více než 50 let po svém vzniku, stále palčivě aktuální, popisuje zavádění umělého jazyka „ptydepe“ do velkého úřadu. Hra paroduje byrokratický systém a také soudobé reformy, které zavádějí namísto těch starých jiná, nicméně stejně špatná řešení.

Kříž u potoka Slovácké divadlo Uherské Hradiště 19.30 h, Mahenovo divadlo

Vražda a kletba. Je možné chmury a přízraky našich rodičů i dědů překonat? Prolomit temné vlny stínů minulosti? Je v nás ta běsnící vina minulosti navždy? Dokáže lidská láska bojovat ve vztahu, kde se muž ženě před očima mění z milujícího anděla ve zvíře?

34 –35

Bedřich Smetana

Libuše

Premiéra 7. září 2018, Brno – výstaviště, pavilon P Reprízy 26. a 28. 10., 27. 11. 2018

hudební nastudování: Robert Kružík režie: Jiří Heřman

Libuše je více než proroctvím, je hudebním festivalem národa niterně již osvobozeného. Tomáš Garrigue Masaryk (1925)

na obzoru sezona 2018/2019

Scéna: Kostýmy: Světelný design:

Tomáš Rusín Zuzana Štefunková-Rusínová Daniel Tesař

V hlavních rolích Libuše: Přemysl: Krasava: Chrudoš: Šťáhlav: Lutobor: Radovan: Radmila:

Lucie Hájková Jiří Hájek Alžběta Poláčková Pavol Remenár Dušan Růžička Jan Šťáva Roman Hoza Václava Krejčí Housková

Každý národ potřebuje symbol, jenž vyjadřuje jeho touhy, naději do budoucna a je oporou v dobách zlých. Jestliže umělci vždy stáli v čele s těmi, kteří se snažili o dosažení rovnoprávného postavení českého národa a práva na samostatný stát, pak není divu, že českým národním symbolem je právě opera. Smetanova Libuše vznikala ve chvíli, kdy Čechům zasvitla byť na krátko naděje na rovné postavení v habsburské monarchii, a vždy bude spojena s dalším z našich nenahraditelných symbolů − Národním divadlem, kde zazněla při jeho otevření roku 1881. Stejně jako se naplnila touha po samostatném státu, vyplnilo se i přání Smetanovo, aby se jeho vyobrazení počátků českého národa a bájné kněžny Libuše stalo dílem pro slavnostní příležitosti. Nejvyššího naplnění se Smetanovu přání bezpochyby dostalo, když právě fanfáry z Libuše vítaly roku 1918 Tomáše Garrigue Masaryka jako prvního prezidenta našeho samostatného státu. Rok 2018 je rokem, kdy slavíme 100 let od vzniku naší republiky, a proto kdy jindy než teď bychom si měli připomenout ty, kteří ji zakládali, a jejich mravní hodnoty a uvést znovu v život dílo určené k těmto mimořádným okamžikům. Smetanova Libuše je stejně jako sama mytická kněžna často zahalena v mlhách interpretační tradice, přesto právě tak významný čas v existenci našeho národa je jedinečnou příležitostí pro umělce, aby v ní našli to, co rezonuje v jejich generaci. Režie opery, která se na repertoár v Brně vrací po více než čtyřiceti letech, se ujme umělecký šéf souboru Jiří Heřman. Jeho inscenace jsou vždy ceněny mimo jiné pro hlubší vhled, jenž dokáže rozkrýt nečekané vrstvy příběhu, a stejně tak tomu bude i v Libuši. Oslavy 100. výročí založení Československé republiky nemohou být v Janáčkově opeře bez slavnostního uvedení Smetanovy Libuše. Naše republika se zdá být stále mladá zejména v cestě a naplnění ideálů demokratického státu. Tuto myšlenku zmínil již Václav Havel ve svém projevu v americkém Kongresu. Inspirací se stalo slavnostní představení Libuše z 22. 12. 1918, které bylo věnované našemu prvnímu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi, muži, který položil základy našeho demokratického státu. Jeho ideálům a myšlenkám jsme stále v krátkém životě našeho svobodného státu hodně vzdáleni. Naše inscenace bude směřovat k hodnotám naší společnosti a věřím i k naději našeho státu, jež jasně určil T. G. Masaryk společně s první dámou Československé republiky Charlottou Garrigue Masarykovou. Uvedení Libuše na brněnském výstavišti dává této inscenaci další rozměr. Oslavy založení brněnského výstaviště se pojí s první výstavou soudobé české kultury, přeji si, aby naše inscenace byla pokračováním těchto kulturních ideálů a přivedla nás zpět k základním věcem člověka a smyslu jeho bytí na této tolik ohrožené planetě. Jiří Heřman

text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Nová inscenace Libuše bude dalším projektem operního souboru, který se uskuteční na brněnském výstavišti. Autorem scénografie je architekt Tomáš Rusín, který tak bude mít k dispozici rozlehlou plochu výstavního pavilonu P. Libuše je opera v českých divadlech obalená nánosy tradice, které se velmi dotýkají i způsobu jejího výtvarného pojetí. Je to pro scénografa výzva, nebo spíš prokletí? Je to vyzývavé prokletí či prokletá výzva, neboť Libuše je bezesporu součástí národního klišé. Těch švejkovsko-cimrmanovských zlatých ručiček hladících proti srsti smějící se bestii. Inscenace nevzniká pro tradiční divadelní prostor, ale pro největší pavilon brněnského výstaviště. Jak to ovlivnilo to, jak jsi o ní přemýšlel z hlediska výtvarného řešení? Jedná se o dnes tak populární site specific projekt, tedy divadlo v nedivadelním prostředí. Musíme se pokusit vyvolat ztišení i halas, velkolepost i intimitu, radost i smutek bez všech těch propadel, tahů, točen, šál, horizontů a ostatních již od barokních časů nepostradatelných pomůcek a fíglů scénografie. BVV je samo o sobě místem s řadou architektonických skvostů především z doby svého vzniku, konce dvacátých let 20. století, a koncepce inscenace vychází z události pro náš národ naprosto zásadní − vzniku samostatné republiky. Inspirovala tě architektura a výtvarno této doby? Pavilony brněnského výstaviště jsou vrcholnou ukázkou funkcionalistické architektury dvacátých let 20. století, stále sálající energií mladé republiky. Je pro mne dojemné sledovat před představením zástupy pánů v tmavých oblecích a dam ve večerních šatech, vznášejících se v oparu parfémů, jak jakoby nepatřičně procházejí na pozadí bílých pavilonů a vracejí jim tak alespoň na okamžik noblesu první republiky. Robert Kružík se za několik málo let působení v Janáčkově opeře NdB stal dirigentem, který dokáže vtisknout hudební podobě svých inscenací promyšlenou stavbu, nadhled a velký kus muzikantství. Jaké má pocity dirigent pověřený takovým úkolem, jako je nastudování Libuše ke 100. výročí vzniku republiky: Troufnu si říct, že snad pro každého dirigenta by bylo velkou ctí dirigovat Libuši Bedřicha Smetany. Tím spíše, že se jedná o uvedení ke 100. výročí založení naší republiky. Nabídka Jiřího Heřmana ke spolupráci na tomto díle mne tedy velmi potěšila, ale zároveň na mne naložila i velké břímě odpovědnosti. Dlouho jsem nabídku zvažoval, jelikož uvedení Libuše bylo dříve svěřováno starším a zkušenějším dirigentům. Nakonec jsem však dospěl k názoru, že pohled na hudbu je velmi subjektivní, a že bych mohl tomuto nastudování ve svém věku vtisknout nádech mladosti a zároveň obrovské radosti z víry v budoucnost.

36–37

Milenci nebes, Jacques Prévert, divadelní adaptace: Pavel Jurda, režie: Marián Amsler, scénografie: Juraj Kuchárek, kostýmy: Martin Kotúček, hudba: Ivan Acher

Milenci nebes aneb život jako komedie

„Račte dál, dámy a pánové, račte dál… Mladí i staří… Račte dál, milenci! Vyprávíme právě o vás, to vás bude zajímat. Uvidíte život i smrt, lásku i nenávist, jak se zpívá v slavné písni… Budeme vám vyprávět o jejich i vašem osudu současně. Obnošené šatstvo, krása, sláva, dveře do hodinových hotelů, kulisy a Pierot v měsíčním světle, to je věčný příběh celého světa. To je život, který se nezačíná, ani nekončí, láska, smrt, včera jako dnes.“ Tato vzletná slova napsal v reakci na slavný film Les Enfants du paradis (u nás se název filmu překládá jako Děti ráje) v roce 1945 kritik Nino Frank. Film, který podle scénáře Jacquesa Préverta natočil ve Francii během války režisér Marcel Carné, byl vyhlášen jako nejlepší francouzský film dvacátého století. Činohra Mahenova divadla otevírá novou sezonu divadelní adaptací tohoto slavného snímku, a to v novém překladu pod názvem Milenci nebes.

text: Pavel Jurda foto: Eva Kašpárková

Režisér Marian Amsler a scénograf Juraj Kuchárek

Zástupci dílen – Pavel Suchý

na obzoru sezona 2018/2019

Sám režisér Marcel Carné označil svůj film za poctu divadlu a scénář nás zavádí do doby, kdy se v divadle děly velké změny, totiž do čtyřicátých let devatenáctého století. V první polovině 19. století romantismus proniká zprvu do dramatických textů (v roce 1830 je to slavné uvedení hry Viktora Huga Hernani v Comédii-Française, což bývá označováno za mezník, kdy romantismus opanoval jeviště). Romantismus proměňuje od základů herecký sloh. Ustupují zkostnatělá gesta a nastupuje individuální přístup k postavě, široký citový rejstřík, přirozený slovní projev. Scénář filmu čerpá ze života nejslavnějších herců oné doby. Je to především Jean-Baptiste Gaspard Deburau, který přivedl na svět typ Pierota, jemuž dal nový společenský obsah, který bývá divadelními historiky přirovnáván k Chaplinově postavě Tuláka. Debureau, který se narodil z české matky a jehož život je znám českému čtenáři především díky románu Františka Kožíka Největší z Pierotů, vytvořil, podobně jako král komiků, ze svého Pierota lidového hrdinu. Sympatického outsidera, který se prodírá nesnázemi, jakými procházeli lidé z chudých společenských vrstev. Debureau ve svém umění bohatě uplatnil svou akrobatickou průpravu a jevištní triky. Další postavou je herec Fréderic Lemaître, který též začínal jako mim. Byl to lidový umělec, označovaný za nejvšestrannějšího herce své doby. Rád překvapoval novou interpretací a výbuchy vášně. (V bulvárním divadle hrál například postavu rozervaného herce Keana z pera Alexandra Dumase staršího.) Dvojici herců doplňuje postava neúspěšného dramatika a zločince Pierra Françoise Lacenaira (předloha této postavy byla také skutečná) a ušlechtilý a bohatý hrabě Édouard de Montray. Všechny spojuje a rozděluje současně láska k fatální ženě. Tou je krásná a svobodomyslná kurtizána Garance, která v skrytu miluje Deburaua.

a Jaroslav Peterka.

Jak děti my rádi se měli tak prostě dětinně Jak děti jen milovat umí tak milovat jedině… Proč se mne vyptávat? K obdivu stvořena jsem a nezměníte mne. Tuto báseň jako by Prévert psal při přemítání nad Garance, neuchopitelnou hlavní ženskou postavou svého scénáře. Doba se významně posunula a to, nad čím se divák filmu z roku 1945, neřkuli divadelní divák devatenáctého století, dojímal, nám připadá z dnešního pohledu leckdy možná jako tragikomedie. Přesto si troufáme říct, že téma, které v této romantické látce sledujeme, je nadčasové: vztah lidské svobody a umění, přetvářky a opravdovosti. Naše adaptace Prévertova scénáře chce být s nadsázkou vyprávěnou metaforou o postavení umělce ve světě a o pravdivosti lidského citu. Divákovi chceme umožnit nahlédnout do světa nezvyklého a ze zkušenosti neznámého, a přitom do světa najednou dobře pochopitelného. Takový svět vytvořili divadelníci 19. století, jejich lásky a nenávisti. „V komediích napodobovali život, v životě – hráli komedii.“ Diváci se mohou těšit na neuchopitelnou Garance v podání Evy Novotné. Věčně zasněného Jeana Baptista Deburaua ztvární Jan Grundman a jeho obětavou ženu Nathalii Annette Nesvadbová. Upovídaného herce Frédéricka Lemaîtra si zahraje Martin Siničák, zločinecké intriky Pierra Françoise Lacenaira předvede Petr Bláha. Postavu nešťastně zamilovaného hraběte Édouarda de Montray zpřítomní Martin Sláma.

Výtvarník kostýmů Martin Kotúček, osvětlovač Pavel Petrů.

38–39

Už se to blíží… text: Martina Mužátková, Martin Koplík foto: Vít Vaněk

rekonstrukce

Nezdá se to, ale bude to již rok, co se Janáčkovo divadlo uzavřelo a změnilo se ve staveniště. Největší rekonstrukce od šedesátých let minulého století, kdy byl „Jancl“ postaven, je v plném proudu. Díky nečekaným komplikacím však opravy potrvají déle, než se původně čekalo, ale i tak se již letos v listopadu opět zvedne opona největší divadelní budovy u nás.

Prioritou je do podzimu tohoto roku opravit zázemí pro herce a pro diváky, a to do 25. října, kdy skončí první část prací. Další práce včetně rekonstrukce střechy a širšího zázemí pro zaměstnance divadla jsou v plánu až do září roku 2019. Jasné ale je, že od podzimu tohoto roku začíná běžný divácký provoz. Nachystali jsme pro vás přehled, které inscenace se vrací zpět „domů“, či pro které se Janáčkovo divadlo domovem teprve stane. Slavnostní znovuotevření Janáčkova divadla bude zároveň i zahájením festivalu Janáček Brno 2018. Těšte se na premiéru opery Příhody Lišky Bystroušky v nastudování M. Ivanoviće a v režii uměleckého šéfa opery NdB J. Heřmana. O pár dní později se vrátí Káťa Kabanová i s tisíci litry vody na jevišti. Z operních inscenací, které již z našeho repertoáru znáte, budeme postupně uvádět následující: Polská krev, Rusalka, Aida, Hry o Marii, Prodaná nevěsta, Modrovousův hrad/Očekávání, Tosca, Láska na dálku, Epos o Gilgamešovi/Dido a Aeneas, Rusalka, La Gioconda, Carmen a Fausta a Markétu vám přeneseme z BVV. Baletní soubor znovu uvede Louskáčka, Made in USA, Petite Mort, Sněhurku a sedm trpaslíků a Labutí jezero. První baletní premiérou v zrekonstruované budově bude Romeo a Julie, který měl před 80. lety světovou premiéru v Mahenově divadle.

Foyer Janáčkova divadla byste teď poznali jen těžce, stala se z něj totiž jedna velká změť ocelových trubek. Světlo na konci tunelu? Takto teď vypadá administrativní část budovy, kde bude spřádat své plány vedení opery NdB.

Prof. Ing. Arch. Ivan Ruller 25. 3. 2018 zemřel ve věku nedožitých 91 let Ing. Arch. Ivan Ruller. Takto by mohla znít krátká novinová zpráva, která by prošuměla mediální džunglí. Mohla, ale nestalo se tak. Protože v osobě profesora Rullera přišlo město Brno o jednu z nejvýznamnějších osobností druhé poloviny 20. století a počátku století 21. Když jsem byl požádán, abych o panu profesorovi něco napsal, začal jsem přemýšlet, ze kterého konce to vzít. Protože on byl nejen významným architektem, urbanistou, pedagogem, ale především mimořádným člověkem. Což jsem zažil na vlastní kůži, když jsem ho mohl navštívit přímo v jeho ateliéru u příležitosti natáčení vzpomínek na stavbu Janáčkova divadla, jehož byl jedním s posledních žijících autorů. Setkání s ním pro mne byl nezapomenutelný zážitek, protože setkat se s žijící legendou, která má neuvěřitelnou paměť, elán do práce i do života, a přitom obrovskou skromnost bylo opravdu skvělé.

Ivan Ruller se narodil 17. 11. 1926 do rodiny stavitele, což znamená, že stavitelství a architekturu vnímal již od dětství. Vystudoval Vysokou školu technickou v Brně a po studiích se stal asistentem takových architektů, jako byli Bedřich Rozehnal a Bohuslav Fuchs, přední představitelé brněnského funkcionalismu. V polovině 60. let nastoupil do ateliéru Stavoprojektu, který se podílel na výstavbě nového divadla v Brně. Tato stavba, která vznikala po téměř osmdesáti letech naplněných architektonickými soutěžemi a několikerou změnou staveniště vznikala na přelomu dvou architektonických etap. Socialistického realismu, který v té době pomalu odcházel na smetiště dějin, a tak zvaného bruselského stylu, kterým se Československo opět dostalo mezi světovou architektonickou špičku. Ivanu Rullerovi byly tehdy svěřeny interiéry společenských částí Janáčkova divadla. A jeho zásluhou i více než padesát let od otevření tohoto kulturního stánku vypadají společenské prostory elegantně a nadčasově. Když vejdete hlavním vchodem do Janáčkova divadla, ohromí vás jeho velikost a zaujmou jednotlivé detaily jeho vybavení, ať jsou to osvětlovadla, nábytek nebo použité materiály. Veškeré vybavení totiž vznikalo na zakázku právě podle návrhů profesora Rullera. Tehdejší centrálně plánovaná výroba nebyla schopna dodat běžně dostupný kvalitní nábytek, a tak se muselo experimentovat. Ivan Ruller provedl návrh, Umělecká řemesla vytvořila prototyp a po jeho schválení se

text: Martin Koplík foto: Rebeka Uličná

začalo s výrobou. V Janáčkově divadle dnes můžeme vidět nespočet variant i úplných originálů sedacího nábytku. Ve foyeru jsou to tři druhy křesel dnes potažených šedomodrým plyšem, původně však provedených v červené kůži. V primátorském salonku jsou to futuristická křesla z ořechového dřeva, potažená bílou kůží a v ředitelském salonku jakési královské trůny s vysokými opěradly. A to není vše, Ivan Ruller navrhoval také lustry, nebo štukové podhledy s typicky bruselským diamantovým motivem v horním foyeru, nebo v oblouku nad hlavní šatnou. Šedesátá léta byla sice dobou politického tání, nicméně se rozhodně nejednalo o dobu normální. Což dokládaly právě i vzpomínky pana profesora. Například největší odborník na vzduchotechniku si počátkem šedesátých let stále odpykával dlouholetý trest, ke kterému byl odsouzen v politickém procesu s brněnskými architekty v 50. letech. Ale protože stavba nového divadla byla politicky protežovaná, musel tým Stavoprojektu docházet na konzultace do věznice v Bohunicích a na kontrolních dnech byl pan architekt doprovázen na staveniště policejní eskortou. Nebo například nic nebylo běžně k dispozici, materiály se sháněly porůznu, a tak se také naproti hlavnímu vstupu dostala na stěnu červená žula, která zbyla ze stavby Stalinova pomníku v Praze na Letné. A tak dále a tak dále. Nakonec se ale podařilo 2. října 1965 Janáčkovo divadlo slavnostně otevřít operou Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky a já se již nemohu dočkat, až se 17. 11. 2018 otevře znovu a já si budu moci sednout do křesla ve foyeru a vzpomenout si na vynikajícího architekta a ještě lepšího člověka. Děkuji, pane profesore

40– 41

ZZZ UHQJO F] Û

Hlasuj a vyhraj Cena Diva

Hlasovací lístek

Nejoblíbenější pěvkyně / pěvec

Nejoblíbenější tanečnice / tanečník

Nejoblíbenější herečka / herec

Nejlepší operní premiéra *

Pravidla slušného chování v moderní společnosti / Nápoj lásky / Faust a Markéta / Piková dáma / Kocour v botách / Così fan tutte

Nejlepší baletní/taneční premiéra *

West Side Story / 4 Elements / Amadeus MozArt

Nejlepší činoherní premiéra *

U Kočičí bažiny / Teror / Odyssea / Hoří v sadě rodném květ / Rozmarné léto / Věra / Kdo je pan Schmitt? / Zázrak v černém domě / Marie Stuartovna

Na anketním lístku není nutné vyplnit všechny kolonky. Pokud uvedete kontaktní údaje, budete zařazeni do slosování o atraktivní cenu. Hlasovat můžete od 1. 3. do 16. 9. 2018

* zakroužkuj

jméno a příjmení adresa

Uvedením e-mailové adresy souhlasím se zasíláním pravidelného Newsletteru NdB:

telefon, mobil e-mail

Ano

Budme zase spolu! Festival RE:PUBLIKA 26/5 â&#x20AC;&#x201C;17/6/2018 9Ă&#x2013;VWDYLxWĂ´ %UQR

Design, fotky, literatura, WDQHF SÄ&#x203A;ÂŻEĂ?K\ VSRUW DUFKLWHNWXUD IRONORU UDQGH HSRSHM D PQRKR GDOÄŁÂŻKR

#Brnoslavirepubliku www.republika2018.cz

2VODYD VWROHWÂŻ VSTUP DO AREĂ LU ZDARMA

PODPOĹ&#x2DC;TE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRĂ PODPORA Pro pĹ&#x2122;ĂĄtele NdB vĂ˝hodnĂŠ pojiĹĄtÄ&#x203A;nĂ, osob, automobilĹŻ, domĂĄcnostĂ aÂ dalĹĄĂ odÂ spoleÄ?nosti e-Finance UĹĄetĹ&#x2122;ete naÂ pojistnĂŠm aÂ zĂĄroveĹ&#x2C6; platbou zaÂ pojiĹĄtÄ&#x203A;nĂ podpoĹ&#x2122;te NĂĄrodnĂ divadlo Brno! vĂce informacĂ naÂ www.chytra-podpora.cz

mediĂĄlnĂ partneĹ&#x2122;i

partneĹ&#x2122;i

Festival Divadelní svět Brno 2018 s tématem Svoboda?!

24.– 28. 5. 2018

www.divadelnisvet.cz

květen 2018

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Radnická cirkusové šapitó, Lužánky Brno-výstaviště, pavilon P

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

od 10. 5.

opera čt 10. 5. 19.00 Hrabě Ory

MD DR TIC ŠL BVV

činohra ↗l

| MD |

čt 10. 5. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

čt 10. 5. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

role Hrabě Ory – György Hanczár

so 12. 5. 19.00 La Dafne

| DR |

ne 13. 5. 19.00 La Dafne

| DR |

pá 11. 5. 19.00 U Kočičí bažiny pá 18. 5. 19.00 Così fan tutte

I. premiéra II. premiéra

| MD |

pá 11. 5. 19.00 Kmeny

| DR |

so 12. 5. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

OB 1 | MD |

role Fiordiligi – Jana Šrejma Kačírková / Pavla Vykopalová

so 19. 5. 19.00 Così fan tutte

↗ l en

OB 2, 3 | MD |

so 12. 5. 19.00 Rozmarné léto

D | ŠL |

role Ferrando – Ondřej Koplík / Karol Kozlowski

ne 13. 5. 10.00 Všelijaká koukátka

st 23. 5. 19.00 Piková dáma

| MD |

| MD | ne 13. 5. 19.00 Petrolejové lampy

pá 25. 5. 19.00 Faust a Markéta

| BVV |

↗ l en

po 14. 5. 10.00 Perníková chaloupka

| MD | | MD |

role Faust – José Manuel

po 14. 5. 19.00 Zázrak v černém domě

so 26. 5. 19.00 Faust a Markéta

↗l

ČP | DR |

Dárek 1, 2 | BVV |

role Markéta – Jana Šrejma Kačírková

ne 27. 5. 19.00 Faust a Markéta

F | BVV |

út 15. 5. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

út 15. 5. 19.00 Bůh masakru

| MD |

role Valentin – Jiří Brückler

čt 31. 5. 19.00 Così fan tutte

| MD |

role Don Alfonso – Jiří Sulženko

balet so 12. 5. 19.00 Labutí jezero

↗l

st 23. 5. 19.00 Amadeus MozArt

I. premiéra

| ŠL |

pá 18. 5. 18.00 Rozmarné léto

| ŠL |

pá 18. 5. 19.00 České snění 5: Drahá mamá / Dear Alice!

| DR |

po představení off program

Masarykovské soirrée projekt činohry k roku české státnosti

OB 1 | DR |

OB 2 | DR | Dárek 4 | MD | KO | MD |

f o t o : Marek Olbrzymek

↗l

II. premiéra

| MD |

pá 18. 5. 10.00 Rozmarné léto

so 19. 5. 10.00 Perníková chaloupka

čt 24. 5. 19.00 Amadeus MozArt

st 30. 5. 19.00 Labutí jezero

17. 5. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

E, PS | MD |

Dance Brno 100

út 29. 5. 19.00 Labutí jezero

čt

19. 5.

| MD |

U Kočičí bažiny – zájezd (Zlín)

ne 20. 5. 10.00 Všelijaká koukátka

| DR |

ne 20. 5. 14.00 Brněnské pověsti

| MD |

ne 20. 5. 19.00 Saturnin

| MD |

po 21. 5. 19.00 Improvozovna

| DR |

út 22. 5. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

st 23. 5. 19.00 Rozmarné léto

ČP | ŠL |

st 23. 5. 19.00 Rozmarné léto

ČP | ŠL |

čt 24. 5. 20.00 Kdo je pan Schmitt?

| MD |

út 29. 5. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

Faust a Markéta

44 – 45

→

MD DR BVV TIC ŠL

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Brno-výstaviště, pavilon P Radnická cirkusové šapitó, Lužánky

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

červen 2018

→ út 29. 5. 19.00 Strach jíst duši

st 30. 5. 19.00 Rozmarné léto st 30. 5. 19.00 Věra

opera

| DR | | ŠL |

3. 6. 20.00 Tosca

| DR |

čt 31. 5. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

čt 31. 5. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

čt 31. 5. 19.00 Věra

| DR |

| Špilberk |

role Tosca – Iveta Jiříkovská

4. 6. 11.00 Kocour v botách

| DR |

opera pro děti

út

5. 6. 20.00 Opera Gala

| Špilberk |

dirigent – Marko Ivanović

6. 6. 20.00 Nabucco

| Špilberk |

role Nabucco – Luis Cansino

hosté

čt

ne 13. 5. 17.00 Jsem kněžna bláznů

7. 6. 19.00 Così fan tutte

Ensemble Opera Diversa

pá

st 16. 5. 19.00 Radůza

| ŠL |

čt 17. 5. 20.30 LiStOVáNí Lukáše Hejlíka

| DR |

ne 20. 5. 19.00 Ukulele Orchestra jako Brno

| ŠL |

↗l

8. 6. 19.00 Così fan tutte

Dárek 4 | MD |

role Ferrando – Karol Kozlowski

ne 10. 6. 20.00 La traviata

| Špilberk |

role Violetta – Jana Šrejma Kačírková

út 19. 6. 11.00 Pravidla slušného chování

| ŠL |

so 26. 5. 19.00 Chopiniana / Moving Rooms / Bolero

| BVV |

st 20. 6. 11.00 Pravidla slušného chování

| BVV |

st 20. 6. 19.00 Čert a Káča

v moderní společnosti

Polský národní balet Varšava Dance Brno 100

| BVV |

Dárek 1 | MD |

čt 21. 6. 11.00 Čert a Káča

| MD |

role Káča – Jana Hrochová

The Long Christmass Dinner Balet Národního divadla Bělehrad Dance Brno 100

| DR |

role Ovčák Jirka – Jaroslav Březina

Balet slovenského národního divadla Dance Brno 100

čt 31. 5. 19.00 Women In D Minor /

| DR |

v moderní společnosti

po 21. 5. 19.00 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

út 29. 5. 19.00 Slovenské tance (Životy svetiel)

| MD |

role Fiordiligi – Pavla Vykopalová

| DR |

pá 22. 6. 11.00 Čert a Káča

| MD |

f o t o : Jakub Jíra

role Lucifer – Jan Šťáva

23. 6.

Pravidla slušného chování v moderní společnosti – zájezd (Praha)

út 26. 6. 19.00 Così fan tutte

↗l

U 1, 2 | MD |

role Ferrando – Ondřej Koplík

st 27. 6. 11.00 Kocour v botách

| DR |

opera pro děti

29.–30. 6.

Faust a Markéta / Její pastorkyňa – zájezd (Litomyšl)

balet pá

1. 6. 19.00 Labutí jezero

2. 6. 19.00 Labutí jezero

út

5. 6. 19.00 Amadeus MozArt

| DR |

6. 6. 19.00 Amadeus MozArt

OB 3 | DR |

| MD |

↗l

Věra

13.–17. 6.

Black and White – zájezd (Slovensko)

C 1, 2 | MD |

f o t o : Jakub Jíra

program

Rozmarné léto

činohra pá

1. 6.

pá

Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

po 18. 6. 19.00 Improvozovna

1. 6. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

út 19. 6. 19.00 Marie Stuartovna

pá

1. 6. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

čt 21. 6. 19.00 Teror

2. 6. 10.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

22. 6.

U Kočičí bažiny – zájezd (Hradec Králové)

2. 6. 19.00 Zázrak v černém domě

D | DR |

24. 6.

Saturnin – zájezd

3. 6. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

3. 6. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

3. 6. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

4. 6. 20.00 Černá labuť

út

5. 6. 19.00 Paní z moře

6. 6. 19.00 Želary

| MD |

čt

7. 6. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

3. 6. 18.00 Koncert Baletní školy I. V. Psoty

čt

7. 6. 19.00 Hoří v sadě rodném květ

| DR |

3. 6. 19.00 Cendrillon (Popelka)

9.00

↗l

| DR |

↗l

AB, Dárek 3 | MD | | DR |

(festival Poláčkovo léto – Rychnov nad Kněžnou)

ne 24. 6. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

derniéra

| DR |

25. 6.

Drazí v Chomutově! – zájezd (Česká Třebová)

28. 6.

Strach jíst duši – zájezd (festival – Divadlo evr. regionů – Hradec Králové)

| DR |

| MD |

hosté | MD | | BVV |

Vídeňský státní balet / Volksoper Dance Brno 100

pá

8. 6. 19.00 Rozmarné léto

derniéra

9. 6. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

9. 6. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

| ŠL | st

6. 6. 19.00 Doctor Zhivago

| BVV |

Slovinský národní balet Lublaň Dance Brno 100

9. 6. 19.00 Ohad Naharin: Decadance

| BVV |

Národní divadlo v Praze Dance Brno 100

ne 10. 6. 19.00 Věra

| DR |

út 12. 6. 10.00 Věra

| DR |

út 12. 6. 19.00 Bůh masakru

derniéra

| MD |

9. 6. 20.00 Vina – scénický koncert

| DR |

společný projekt NdB, Ensemble Opera Diversa a MU

ne 10. 6. 19.00 Scheherazade / Carmen suite

| MD |

Balet národní opery Lvov Dance Brno 100

út 12. 6. 20.00 Podezřelá krajina s anděly

derniéra

| DR |

st 13. 6. 19.00 Saturnin

| MD |

st 13. 6. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

čt 14. 6. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

čt 14. 6. 19.00 Kmeny

| DR |

pá 15. 6. 19.00 Marie Stuartovna

premiéra

so 16. 6. 14.00 Brněnské pověsti so 16. 6. 19.00 Marie Stuartovna

↗l

Č 1, 2 | MD | | DR |

↗l

D, PS | MD |

ne 17. 6. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

ne 17. 6. 19.00 Kdo je pan Schmitt?

| MD |

ne 17. 6. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

po 18. 6. 19.00 Marie Stuartovna

↗l

ČP, S | MD |

po 11. 6. 19.00 Smrt v Benátkách

| BVV |

Balet Chorvatského národního divadla v Záhřebu Dance Brno 2018

po 11. 6. 20.30 LiStOVáNí Lukáše Hejlíka

| DR |

Svatá Barbora (Šindelka, Mašek, Pokorný)

so 16. 6. 19.00 LOL – Trois Gnossiennes /

| BVV |

5 Tangos / Black Cake Maďarský národní balet Budapešť Dance Brno 100

st 20. 6. 20.00 Transylvánie za humny

| DR |

Ensemble Opera Diversa

pá 22. 6. 19.00 Mnoho povyku pro nic Slovácké divadlo Po představení degustace 12 druhů vín z vinařství Zlomek & Vávra zdarma.

46– 47

| MD |

Generální partner: Za ﬁnanční podpory:

6. mezinárodní operní a hudební festival

29. 11.

Výstaviště Brno (Pavilon P)

Josef Suk – Pochod v nový život Leošš Janáček L J áč k – Amarus, A N Soláni S lá i čarták, č ák Na Sinfonie a dirigent: Gabriela Tardonová Orchestr Janáčkovy opery NdB

4. 12. 4. 12.

Stadion Kounicova

Leoš Janáček – Balada blanická, Taras Bulba Jan Novák – Ignis pro Ioanne Palach Bohuslav Martinů – Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a mpány Miloslav Kabeláč – Mysterium času dirigent: Stefan Veselka sbormistr: Michal Vajda Filharmonie Brno Pěvecký sbor Masarykovy univerzity

5. 12.

Janáčkovo divadlo Slavnostní závěr festivalu

Leoš Janáček – Výle páně Broučkovy dirigent: Jaroslav Kyzlink režie: Sláva Daubnerová Národní divadlo (Praha)