Divadelní noviny - květen 2017

Magazín Národního divadla Brno květen–červen 2017

10

20

Drazí v Chomutově! premiéra činohra

S Janáčkem do Asie opera NdB v Hongkongu

Klasicky? Moderně?

Každopádně podle vašich představ!

V sezoně 2017/2018 musí NdB kvůli rekonstrukci zcela uzavřít Janáčkovo divadlo. Celková kapacita sedadel se tedy v této výjimečné sezoně významně sníží. Předpokládáme, že zájem o sedadla bude obrovský. Z tohoto důvodu se více než kdy jindy vyplatí být předplatitelem a mít tak svá sedadla jistá.

Sezonní předplatné 2017/2018 Letos jsme pro vás připravili 17 předplatitelských skupin. Vyberte si tu skupinu, která vyhovuje přímo vám, a to jak podle jednotlivých žánrů, tak podle času začátků představení nebo dne v týdnu. Skvělé je, že máte svá sedadla vždy jistá a neplatí pro vás případné navyšování cen v průběhu sezony. A k tomu navíc spousty dalších výhod.

FlexiAbo Nesnažte se přizpůsobit termínům a výběru, který někdo dělá za vás! Sestavte si FlexiAbo kompletně podle vlastních představ! Vyberte si termíny, které vám vyhovují. Zvolte si inscenace, které máte rádi. Vyberte si sedadla, která se vám líbí. Udělejte to, kdy se vám to hodí. Vyřiďte to způsobem, který preferujete: online nebo osobně. Všechno záleží jen na vás!

Kuponové předplatné Šest nádherných zážitků podle vašich představ – skvělý dárek nebo benefit. Kupony platí na celý repertoár NdB. V Zákaznickém centru nebo při příchodu do divadla si na pokladně vyměníte kupon za vstupenku a neplatíte už žádný další doplatek. Pokud máte zájem o více vstupenek, vyměníte si větší počet kuponů. Jednodušší to už být nemůže.

Chcete vědět víc?

Navštivte naše webové stránky, volejte +420 542 158 120, nebo mailujte obchodni@ndbrno.cz, nebo zajděte osobně do našeho Zákaznického centra na Dvořákově 11.

Těšíme se na vás

úvodník Milí příznivci NdB, držíte v ruce poslední vydání Divy v této sezoně. A já si při psaní úvodníku znovu uvědomuji tu podivnou neuchopitelnost divadelního času. Divadlo existuje jen tady a teď. Včerejší výkon se zdánlivě „nepočítá“, je třeba zazářit a strhnout publikum právě ve chvíli, kdy v divadle sedí. Přesto se stále obracíme a vzpomínáme na to, co bylo a jaké to bylo, a zároveň vyhlížíme to, co přichází, a těšíme se na všechno, co nás čeká.

A přesně takové je i toto číslo Divy. S velkou radostí se ohlížíme za smrští ocenění, které NdB a jeho umělci získali během jediného týdne. Ještě před nadílkou divadelních cen proběhl zájezd na Hong Kong Arts Festival, na jehož 45. ročníku jsme místnímu nadšenému publiku představili Janáčkovu a Dvořákovu hudbu − samozřejmě, že na prvním místě byla opera. Ovace, které následovaly po obou reprízách Věci Makropulos nás všechny zaskočily a nesmírně potěšily. Nejen z Asie zas na oplátku přijeli k nám zájemci o spolupráci s naším baletním souborem. Z více než 1200 přihlášek vybralo vedení souboru ty nejperspektivnější a pozvalo je na konkurz, ze kterého přinášíme reportáž.

Ve chvíli přítomné žije NdB přípravou posledních premiér sezony, se kterou se rozloučíme ve velkém stylu a se jmény jako Shakespeare a Rossini. A přestože se všichni těšíme na divadelní prázdniny, už teď jsme jednou nohou v sezoně příští. Kolegové z dílen přebírají do výroby scénické a kostýmní návrhy nových inscenací a my vám představujeme první z nich.

Konec sezony bude tentokrát spojený i se symbolickým opuštěním naší největší budovy − Janáčkova divadla. Zatímco na jevišti ještě tepe život, v zákulisí už probíhají vyklízecí práce a stěhování.

A my se připravujeme na hraní nejen v Mahenově divadle a v Redutě, ale i pod širým nebem. Po loňském úspěchu se vracíme s operními inscenacemi na nádvoří hradu Špilberk. Činohra a balet vám nově zpříjemní konec léta na Biskupském dvoře a rozšíří tak zavedenou nabídku tohoto skvělého prostoru. První technické obhlídky a zkoušky už samozřejmě proběhly i v areálu brněnského výstaviště. Atmosféra výstavního pavilonu P všechny uhranula a těšíme se na vás nejen na baletním zpracování slavné West Side Story a na operním zpracování jednoho z úhelných kamenů evropské kultury Faust a Markéta.

Na červen příštího roku totiž pro všechny milovníky tance připravujeme skutečnou lahůdku. A právě tohle jsou ty paradoxy divadelního času − než se stihnu zmínit o všem, co se děje právě teď, a vzpomenu na vše, co se od začátku roku povedlo, už se zas vznáším s hlavou v oblacích a sním o tom, co bude touhle dobou za rok. Ale to je přeci na divadle to krásné. Pojďte snít s námi!

Těším se na setkávání s vámi v hledištích našich divadel a přeji vám krásné léto − tentokrát třeba i s Národním divadlem Brno!

Martin Glaser ředitel NdB

Foto na obálce: Jakub Jíra

z moře ↵ Paní Henrik Ibsen režie: Martin Františák Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Externí spolupráce: Barbora Rosochová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Jan Bernášek, vedoucí / bernasek@ndb.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndb.cz / 542 158 247

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

obsah 4 7 8 10 12 14 16 18 20 24 26 30 31 32 34 36 37 38 40 41 42 46

zprávy slovo patrona Chci na plakát v #ndbrno premiéra opera Gioachino Rossini – Hrabě Ory premiéra činohra Bulis jako tesklivá postava z grotesky rozhovor Martin E. Kyšperský: Je toho mnoho, ale je to skvělý balet Léto s Baletem NdB! premiéra činohra William Shakespeare – Něco za něco... rozhovor Václav Veselý: Tichučko! fotoreport S Janáčkem do Asie panorama Kaija Saariaho / Amin Maalouf – Láska na dálku ceny A cenu získává... sezona 2017/18 Nová opera pro brněnský soubor! sezona 2017/18 Činoherní sezona sezona 2017/18 Balet NdB v nových prostorách reportáž Do baletních špiček a na sál! letní prohlídky Dobrý den, pojďte dál... rozhovor Zákaznické centrum v novém! historie Muž ze Síně slávy operní bloky květen – červen mecenáš Janáčkovo divadlo si zaslouží podporu festival Divadelní svět Brno 2017 – Theater Bremen program květen – červen 2017

2–3

zprávy

Festivalová sezona začíná nabírat dech I letos dostala činohra NdB řadu pozvání na prestižní divadelní festivaly, takže se opět vydáváme na cesty. Naše radost je o to větší, že hned dvakrát vyrazíme i za humna našeho státu. Putovní festivalovou pochodeň už v úterý 21. března zažehli David Kaloč, Michal Bumbálek a Jan Gottwald hostováním inscenace Všelijaká koukátka na pražské divadelní přehlídce, každoročně konané ke Světovému dni divadla pro děti a mládež. Soubor činohry NdB se následně představí v německých Brémách, kde 14. května odehraje zahraniční premiéru své čerstvé redutní inscenace Strach jíst duši v režii Jana Friče. Jen o několik dní později podnikne NdB uměleckou invazi do Slovinska, kde si lublaňské festivalové publikum 25. 5. podmaní skvostná Eva Novotná v titulní roli Ibsenovy Paní z moře, zatímco soubor baletu ve stejný den okouzlí Maribor svou inscenací Black and White.

O svou přítomnost samozřejmě

Open air zahájení sezony 2016/17

NdB. Jedná se převážně o dokumentaci umělecké činnosti NdB (inscenace, koncerty, festivaly, zájezdy, výstavy apod.), dokumentaci k budovám NdB, divadelní časopisy nebo knihovnu.

Naleznete zde artefakty od roku 1954 až po současnost. Skvosty z let 1884–1954 jsou uloženy v archivu na ředitelství NdB. Blížící se rekonstrukce však vyžaduje kompletní vyklizení prostor Janáčkova divadla, a proto byla dokumentace na více jak stovce palet v bednách čtyř velikostí deseti nákladními auty postupně odvezena do prostor na ulici Heršpická. Po rekonstrukci budou dokumenty opět převezeny do pokladnice Janáčkova divadla. Stěhování archivu začalo již v polovině února, vše šlo podle plánu a od konce dubna je archiv znovu přístupný badatelům a veřejnosti. ×

neošidíme ani kraj rodný: inscenace Otvírání studánek Alfréda Radoka bude činohru Národního divadla Brno reprezentovat na festivalech Setkání–Stretnutie ve Zlíně, a to 20. 5. a poté hned ve dvou exkluzivních reprízách 28. 5. a 29. 5. na Martinů festu v Poličce. V samotném závěru měsíce června, a tedy i sezony 2016/2017, se pak již výše zmíněná inscenace Paní z moře stane ozdobou programu hradeckého festivalu Divadlo evropských regionů. Na cestu vzhůru! ×

Black and White ve Slovinsku Stejně jako Mahenova činohra i Balet NdB vyrazí na konci května na pohostinské vystoupení do Slovinska. Na jeviště Slovinského národního divadla v Mariboru uvede úspěšnou baletní inscenaci Black and White v choreografii Mária Radačovského. Jde o pokračování spolupráce, která byla započata lednovým hostováním mariborského baletu v Janáčkově divadle se skvělým tanečním divadlem Peer Gynt choreografa Edwarda Cluga. Balet Black and White je v současnosti naší nejfrekventovanější zájezdovou inscenací, kterou jsme již prezentovali například na scénách v Praze a v Bratislavě a se kterou se letos chystáme i na podzimní turné po Číně.

Převážíme poklad, nikomu ani muk!

V útrobách Janáčkova divadla se ukrývá cenný poklad – asi osmnáct tun dokumentů archivu

Vidět s předstihem Všechny senzace chtivé špiony a špionky nejrůznějšího věku naléhavě upozorňujeme, že závěrečnou činoherní inscenaci divadelní sezony 2016/2017, jíž nebude nic menšího než proslulá pozdní komedie Williama Shakespeara Něco za něco v kongeniálním překladu Martina Hilského a v režii ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera, můžete vidět s jednodenním předstihem před premiérou. Veřejná generální zkouška na vás bude čekat v Mahenově divadle ve středu 21. června od 18.00.

Už se těšíte? My na vás ano! ×

Osm letních večerů s operou na Špilberku Zažijte i toto léto neobyčejnou atmosféru hradu Špilberk za tónů těch nejoblíbenějších světových oper. Už první červ-

f o t o : Martina Mužátková

Jaká bude divadelní sezona 2017/ 2018 v Brně? Přijďte ochutnat z nabídky toho nejlepšího, co pro vás chystáme od září 2017 do června 2018. V programu na brněnském Zelném trhu ve středu 6. září 2017 od 17.00 vůbec poprvé zazní veřejně ukázka z opery zkomponované na objednávku Národního divadla Brno Pravidla slušného chování v moderní společnosti, kterou na motivy románu Jeana-Luca Lagarcea zkomponoval Michal Nejtek. Mezi další ukázky budou patřit čísla z připravovaných operních premiér: Donizettiho Nápoj lásky, Gounodův Faust a Markéta, Čajkovského Piková dáma, Mozartovo Così fan tutte a Temlův pohádkový Kocour v botách. I soubor Baletu NdB si pro vás připraví ukázky ze svého repertoáru. Open-air koncert bude řídit jeho šéfdirigent Marko Ivanović. Přijďte mezi nás, na Koncert k zahájení sezony můžete bez vstupenky. ×

f o t o : Vít Vaněk

Open-air koncert k zahájení sezony

Stěhování archivu NdB

Tosca La traviata Carmen Tosca Nabucco La Gioconda Carmen La traviata ×

Činohra bude english friendly V rámci snahy otevřít své umění v širší míře i česky nemluvícím divákům, opatří činohra NdB od sezony 2017/2018 některé své inscenace anglickými titulky.

V první fázi půjde konkrétně o tituly Králova řeč, Petrolejové lam-

Opera na Špilberku – La traviata

py a Paní z moře, kolekce titulkovaných inscenací se bude nadále postupně rozrůstat. Stay tuned!

Drama will be English friendly In an effort to open our art more widely also to non-Czech speaking audience, some of the drama plays of the National Theatre Brno will be from the Season 2017/2018 provided with English subtitles. To be more specific, in the first phase it will be the plays The King’s Speech, Kerosene Lamps and The Lady from the Sea. The collection of plays with subtitles will gradually continue to increase. Stay tuned! ×

Chci vědět víc!

Zajímá vás, s čím se inscenační tým potýká při zkoušení nového titulu, pikantnosti ze života skladatelů, autorů, choreografů nebo někdy pečlivě zašifrovaný význam dramaturgicko-režijní koncepce? Pokud ano, tak právě pro vás jsou určeny lektorské úvody! Naši dramaturgové či režiséři vám rádi poodhalí i další zajímavosti ze zákulisí „divadelní kuchyně“. Je to snadné – vyberte si z níže uvedených termínů a přijďte půl hodiny před začátkem představení do foyer. Lektorské úvody jsou zcela zdarma.

Opera: 28. 5., 1. 6. a 11. 6.

Hrabě Ory, 31. 5. La Gioconda Činohra: 19. 5. a 5. 6. Želary, 23. 5. Kámen a bolest,

6. 6. Paní z moře, 12. 6. Králova řeč, 17. 6. Kouzelný vrch, 19. 6. Drazí v Chomutově, 23. 6. Něco za něco Balet: 19. 5. Chvění, 30. 5. Labutí jezero, 15. 6. Kontrasty ×

Litomyšl: To nejlepší nakonec Závěr 59. ročníku Festivalu Smetanova Litomyšl bude patřit brněnské opeře. Divákům mezinárodní přehlídky se na zámeckém nádvoří představíme inscenacemi La Gioconda a Polská krev 4. a 5. července 2017.

Slavnostní zakončení festivalu má na programu ve čtvrtek 6. července 2017 od 19.30 nejslavnější sborové scény a ansámbly z oper Nabucco, Aida, Otello, Macbeth, Síla osudu,

Sedlák kavalír, Madama Butterfly, Mefistofelos, Faust a Markéta, Evžen Oněgin, Dimitrij a Braniboři v Čechách. Na nevšedním koncertě nazvaném Velké finále: Va, Pensiero… spolupracují Symfonický orchestr Českého rozhlasu se svým šéfdirigentem Ondrejem Lenárdem, Sbor Janáčkovy opery NdB a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity se svými sbormistry Josefem Pančíkem a Michalem Vajdou. ×

Studenti za kilo!

Všechna představení NdB v květnu a v červnu 2017 jsou pro studenty vysokých a středních škol za kilo! Prodej a rezervace vstupenek za takto zvýhodněné ceny spouštíme od 27. dubna 2017. Studuj #ndbrno! ×

„Chceš do divadla za kilo?“ Celej květen a červen to u nás mají studenti za kilo!

Co ty na to?

4 –5

f o t o : Jakub Jíra

3. 6.

4. 6.

8. 7.

29. 8.

31. 8.

2. 9.

3. 9.

16. 9.

f o t o : Michaela Budíková

nový víkend se můžete těšit na dva klenoty italské opery.

V sobotu 3. června 2017 zazní od 20.00 Pucciniho Tosca v hlavních rolích s Ivetou Jiříkovou, Lucianem Mastrem a Jiřím Sulženkem. Hned v neděli 4. června 2017 bude následovat Verdiho La traviata pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka s Janou Šrejma-Kačírkovou, Alešem Brisceinem a Romanem Janálem v hlavních rolích. V červenci, konkrétně v sobotu 8. 7. 2017 od 19.00, se na Špilberku poprvé představí v roli Carmen v Bizetově slavné opeře Václava Krejčí Housková. Dvakrát se v srpnu sejdeme na Špilberku: v úterý 29. srpna 2017 to bude opět Tosca následováná 31. srpna 2017 Verdiho Nabuccem. V první zářijovou sobotu, 2. 9. 2017 od 19.00, zažijete nejnovější operní inscenaci NdB, velkou operu z prostředí italských Benátek, La Giocondu skladatele Amilcarea Ponchielliho. Pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka vystoupí v hlavních rolích Iveta Jiříková, Veronika Hajnová, Lenka Čermáková, Luciano Mastro, Svatopluk Sem a Jan Šťáva. V neděli 3. září 2017 se pak vrátí na nádvoří Bizetova Carmen v titulní roli s Václavou Krejčí Houskovou. Posledním operním představením letošního léta na Špilberku bude Verdiho drama La traviata s Janou Šrejma Kačírkovou, Alešem Brisceinem a Svatoplukem Semem v hlavních rolích, a to v sobotu 16. září 2017.

×

Vzhůru do Biskupského dvora

f o t o : Marek Olbrzymek

zprávy

Na samotném závěru prázdnin se představí činohra NdB v prostředí Biskupského dvora.

25., 27., 28. a 29. srpna se těšte na legendárního sluhu Saturnina za doprovodu živé hudby v podání kapely Melody Gentlemen.

26. srpna Saturnina vystřídá Černá labuť, která přiletí se šťastnými i nešťastnými životními náhodami. Létu a romantice zdar! ×

NdB podporuje kino Scala!

Jdeme si na ruku.

Ceny Diva, uvedení do Síně slávy – Zdenka Kareninová f o t o : Marek Olbrzymek

Rozhodli jsme se spojit s prostorem, který k Brnu neodmyslitelně patří, adoptovali jsme si totiž sedačku v Univerzitním kině Scala.

Takže až půjdete do biografu, píšeme vám krátkou nápovědu: druhá řada, sedadlo č. 10 – NdB – balet – činohra – opera. ×

Audience českých her Soutěž o původní české drama! „Divadelní hry? A to se hrálo někde na divadle?“ (Sládek ve hře Václava Havla Audience) Symbolicky, v den nedožitých osmdesátin Václava Havla, vyhlašuje činohra Národního divadla Brno pod záštitou paní Dagmar Havlové Audienci českých her čili soutěž o původní české drama, jehož uvedení se stane příspěvkem činohry NdB k roku české státnosti 2018.

Do soutěže budou přijímány pouze původní dramatické texty v češtině, které se dosud neobjevily v jiné soutěži, nebyly publikovány ani scénicky realizovány. Dramaturgická rada činohry NdB vybere hru, jež bude odměněna částkou 100.000 Kč a uvedena v sezoně 2018/2019 na jedné ze scén činohry NdB. (V případě nízké úrovně zaslaných her si činohra NdB vyhrazuje právo žádnou z nich nevybrat.) Hry zasílejte v elektronické formě na adresu sladecek@ndb.cz nejpozději do 5. října 2017. Výsledek Audience českých her bude

Činohra Inscenace roku – Petrolejové lampy – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší herecký výkon – ženy – Hana Tomáš Brišťanská – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší herecký výkon – muži – Martin Siničák – divácké hlasování a odborná porota Síň slávy – pedagog, překladatel a spisovatel Antonín Přidal in memoriam

Opera

Ceny Diva, uvedení do Síně slávy – Josef Kubálek

vyhlášen v den připomínky úmrtí Václava Havla 18. prosince 2017.

Více informací na našich webových stránkách. Přejeme všem soutěžícím hodně inspirace a čistou mysl! ×

Ceny Diva 2016 znají své vítěze Ve středu 12. dubna byly na slavnostním Galavečeru Diva v Janáčkově divadle předány ceny Diva. Večer doprovodily ukázky z inscenace opery Bohuslava Martinů Hry o Marii v režii

Jiřího Heřmana a pod taktovkou Jakuba Kleckera. Ocenění získali originální dřevěné kraslice velikosti pštrosího vejce s tradičním dvoubarevným moravským dekorem. Kromě našich diváků letos nově hlasovala i odborná porota.

Poprvé také dostali možnost vybrat ze svého středu Hvězdu divadelního zákulisí i zaměstnanci NdB. Jejich rozhodnutí padlo na jevištního mistra Mahenova divadla Borise Ráboně. Divákům děkujeme za krásnou atmosféru a gratulujeme všem oceněným:

Inscenace roku – Káťa Kabanová – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší operní výkon – ženy – Pavla Vykopalová – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší operní výkon – muži – Jan Šťáva – divácké hlasování, Magnus Vigilius – odborná porota Síň slávy – operní sólistka Zdenka Kareninová

Balet Inscenace roku – Petite Mort – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší baletní výkon – ženy – Ivona Jeličová – divácké hlasování a odborná porota Nejlepší baletní výkon – muži – Michal Pimek – divácké hlasování, Artur Abram – odborná porota Síň slávy – emeritní sólista baletu Josef Kubálek ×

slovo patrona (kuju pikle v #ndbrno)

Hrabě Ory

Patron inscenace Hrabě Ory Jan Ludva, 23 let, student Janáčkovy akademie múzických umění „Jsem zvědavý na samotnou roli hraběte Oryho, toho chlípníka, kterému se prý výrazem ve tváři podobám.“

10

opera 26. května 2017 v Mahenově divadle

str.

8

(seděl jsem v #ndbrno) Patron inscenace Drazí v Chomutově Karel Novotný, 40 let, Brno, marketér „Divadlo… ten zvláštní prostor, kde funguje propojení mezi herci a diváky. Je to vždy unikátní zážitek, nikdo neví, co přesně se stane.“

činohra 9. června 2017 v divadle Reduta

Kdyby si měl Karel vybrat titul z aktuální sezony, ke kterému by chtěl být jako divácký patron přiřazen, vybral by si právě inscenaci Drazí v Chomutově. Divadlo si obecně Karla stále drží u těla, říká, že hraním se de facto živí, avšak nikoliv na divadelních prknech. Když mu pan fotograf vysvětloval postavu, kterou měl Karel „znázorňovat“, a objasňoval, jak by se pro tuto fotografii měl cítit, došlo mu, že poslouchá přesně to, co kdysi prožíval. Poté se už ponořil do pár let starých vzpomínek a než se v nich stačil rozkoukat, uslyšel „hotovo, to šlo rekordně rychle, chcete se, Karle, podívat“?

(mám své místo v #ndbrno)

str.

Patron inscenace Něco za něco Michal Kopecký, 49 let, realitní makléř „Prostě jsem si užil těch pověstných pět minut slávy!“ Celá kampaňová zkušenost byla pro Michala nová, velice příjemná i vzrušující zároveň. Kromě jediné osoby o jeho divadelním patronátu neměl nikdo ponětí. Blízcí se ho poté ptali, zda hraje v divadle či za někoho kandiduje, v té době totiž vrcholila kampaň do komunálních voleb. Každá návštěva divadla je pro Michala jedinečný zážitek. Užívá si onu neopakovatelnou atmosféru, pocit vznešenosti a ducha historie všude kolem, obzvláště v Mahenově divadle. Nevyhýbá se zpěvu, tedy pokud je v dobře odhlučněném prostředí, a tanec má také velice rád, tedy v případě, že se do toho dá počítat i „oldies“ party. Cítí se dobře všude ve společnosti příjemných a hodných lidí, kde nechybí humor. A to jsou zároveň místa, kam se rád vrací, kde se cítí nejlépe. Je to hlavně o lidech, ne o konkrétních místech.

6–7

16 Něco za něco

str.

Drazí v Chomutově

Honza pochází z Valašska, tudíž tanec i zpěv má tak nějak v krvi, vztah k herectví si vybudoval posléze skrze dramatický soubor. Divadlo je pro něj srdeční záležitostí a po nástupu na muzikálové herectví na JAMU má tak možnost věnovat se všem třem divadelním žánrům každý den. Po skončení představení se velmi rád účastní debat a diskusí se svými spolužáky. Neodmyslitelně to patří k celistvému kulturnímu zážitku, navíc jsou pro něj tyto debaty přínosné a obohacující. Na otázku, zda někdy „kuje pikle“ odpovídá: „Nikdo není dokonalý, ani já nejsem výjimkou – mám své chyby. V ‚kutí piklů‘ se však nevyžívám, dávám přednost jednání narovinu a pokud možno se řídím heslem: ‚Co nemám rád sám, nedělám druhým.‘“

činohra 22. června 2017 v Mahenově divadle

f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera Premiéra: 26. května 2017 v Mahenově divadle

Gioachino Rossini

Hrabě Ory hudební nastudování: Robert Kružík režie, scéna a kostýmy: Lenka Flory text: Patricie Částková

V hlavních rolích: Adèle Ory Isolier Ragonde Raimbaud Vychovatel

Jana Šrejma Kačírková, Kateřina Kněžíková György Hanczár, Petr Nekoranec Václava Krejčí Housková, Lenka Čermáková Markéta Cukrová, Jana Hrochová Roman Hoza, Igor Loškár David Nykl, Boris Prýgl

Zavřete dcery, sestry a zamkněte manželky, protože mladý pán Ory je tu! Se svým francouzským šarmem a lišáckým úsměvem hledá další ženu, které by vyznal svou momentální vášnivou a nehynoucí lásku.

Právě teď má v hledáčku půvabnou Adèle, která však nemá zájem, a navíc je do jejího hotelu Formoutiers mužům vstup zakázán, dokud se nevrátí manželé a bratři jeho obyvatelek. To ale Oryho nemůže zastavit v milostném dobrodružství, cesta se přece vždy najde, i kdyby se měl vydávat za poustevníka nebo musel sebe a své kamarády převléknout za potulné jeptišky! Ale v cestě mu stojí konkurent a lest se snadno může obrátit proti jejímu tvůrci…

Poslední operní premiéra sezony, věnovaná lidským touhám, bude patřit těm milostným v jejich humorné podobě. A zde je nejpovolanějším autorem rozhodně Gioachino Rossini a jeho v Čechách téměř neznámá opera Hrabě Ory (Le comte Ory). Mezi téměř čtyřiceti Rossiniho operami patří Hrabě Ory k těm nejlepším, přestože jeho základem není žádné velké literární dílo. Vaudevill francouzských dramatiků Eugena Scriba a Charlese-Gasparda Delestre-Poirsona o sukničkáři Orym rozhodnutém získat ctnostnou komtesu, je založen na středověké baladě o nechvalně proslulém donchuanovi, jež řádil v okolí řeky Loiry. Chlípný hrabě si umanul potěšit jeptišky v klášteře Formoutiers a dostal se tam i se svými společníky v převleku za potulné řeholnice. Rossini jednoaktovou komedii rozšířil o nejlepší hudební čísla z předešlé opery Il viaggio a Reims (Cesta do Remeše) a vytvořil tak jedno ze svých nejvtipnějších a nejsofistikovanějších operních děl. Hudební nápady zde srší z jeviště i orchestřiště v neutuchajícím ohňostroji a pěvecké party hlavních postav jsou dovedeny do extrémní virtuozity.

Nová inscenace Hraběte Oryho je dílem choreografky a režisérky Lenky Flory, která se rozhodla příběh přenést z doby křižáckých výprav trochu blíže k nám: Příběh Hraběte Oryho jsem ponechala v romantické krajině francouzského venkova, v kraji Tourain, plném věhlasných zámků postavených na řece Loiře. Časově jsem ovšem děj posunula o pár století

dál, do elegantních 50. let minulého století. Romantickou krajinu a její atmosféru tak zpestří výdobytky průmyslu a technologie, jako je karavan nebo neonový nápis a dějem občas probleskne reálná Francie padesátých let. Jednotlivé role jsou přizpůsobeny době a nabízejí samozřejmě širokou a zábavnou škálu možností. Konečný výběr nechám ale jako překvapení.

Zpěv se pokusím propojit s fyzickými akcemi zpěváků a sboru tak, aby vznikl dynamický, vtipný a zároveň romantický příběh.

Doufám, že s takovým pojetím pak může divák nějakým způsobem souznít a najít si v něm i příběh svůj. I když je Hrabě Ory komická či odlehčená opera, myslím si, že je v ní mnoho uvěřitelného a ve své absurditě vlastně velmi pravdivého a aktuálního právě dnes.

Do České republiky vstoupí dámské přízně chtivý Hrabě Ory poprvé a náročných partů se ujmou nová sólistka brněnského souboru Jana Šrejma Kačírková a Kateřina Kněžíková (Adèle). V roli Oryho se v Brně poprvé představí mladý maďarský tenorista György Hanczár a Peter Nekoranec, který patří mezi největší talenty mladé generace českých pěvců a do naší inscenace přijede přímo ze stáže v newyorské MET. Jejich soky v lásce budou Václava Krejčí Housková a Lenka Čermáková (Isolier).

8–9

×

Jiří Bulis, Lucie Dlabola Bulisová, Arnošt Goldflam a Iva Klestilová

Drazí v Chomutově! režie: Anna Petrželková Premiéra: 9. 6. 2017 v divadle Reduta f o t o: Ivan Pinkava

v rámci volného cyklu Spílání Brnu

premiéra činohra

Bulis jako tesklivá postava z grotesky text: Lucie Němečková

Jiří Bulis – jaký podle vás byl? Jako táta, jako člověk, jako umělec? A jak si ho představujete jako divadelní postavu?

Vybavuje se mi vysoký muž s houpavou chůzí a klátivými pohyby rukou, kterými často o něco zavadil. Dlouhé nohy, po kterých se z křesla dalo sjíždět jako po klouzačce. Roztržitý, ba přímo zapomnětlivý, do sebe pohroužený chlapík v dlouhém kabátě, s kloboukem na hlavě, jindy v zelené parce s černou pletenou čepicí, časté nakupování neustále ztrácených deštníků. Tanečník parodií na baletní výskoky v bleděmodrých teplácích s vytahanými koleny. Zpěvák opery Na našem dvorku v duetu kohoutka a slepičky. Tragikomická figura, tesklivá postava z grotesky. Tak bych ho ráda na divadle uviděla. Abychom se nasmáli, ale měli možnost se dotknout i jeho neuchopitelného stesku.

Co jste po něm zdědila kromě jména?

A jak se s takovým jménem žije a vypořádává?

Co jsem zdědila po tátovi? Na to moc neumím odpovědět. Barvu očí, tvar předloktí, klátivou chůzi. Kdo posoudí, zda je touha po dobrodružství nebo váhavost gen Bulisův, nebo dědův z máminy strany? A záliba v hudbě, divadle a literatuře? Je to genetika, nebo vliv prostředí? S jeho jménem se mi žije, zaplaťpánbůh, dobře. Jako s kterýmkoliv jiným jménem, vždycky se nějak musíte vypořádat s tím, co vám osud naloží. Nezapomeňte, že ho zase tolik lidí nezná, takže nečelím žádným velkým tlakům. S psaním už je to složitější, ukázalo se, že když si ho chci vybavit, je nutné si toho valnou většinu vymyslet.

f o t o : Bohdan Holomíček

Tak vidí svého otce, skladatele a klavíristu Jiřího Bulise jeho dcera, dramaturgyně Lucie Dlabola Bulisová. Na výzvu činohry NdB a režisérky Anny Petrželkové napsala společně s Arnoštem Goldflamem a Ivou Klestilovou scénář inspirovaný Bulisovými písněmi, dopisy, vzpomínkami… Inscenace s názvem Drazí v Chomutově! bude mít premiéru 9. června v Redutě!

Lucie Dlabola Bulisová

Naštěstí si takhle vymýšlel před lety i Arnošt Goldflam. Některé scény z jeho hry Komplikátor jsem si vypůjčila a doplnila o vlastní výmysly a poťouchlosti. S Ivou Klestilovou jsme vedly dlouhé hovory o tématu, žánru a pohrály si s některými výstupy.

Co všechno po Bulisovi vlastně zbylo?

Z jakých materiálů jste čerpala při vzniku scénáře?

Zbyly hlavně vzpomínky. Cesty do Krušných hor – velký muž s velkým batohem, malé dítě s malým batůžkem. Krupicová kaše s kakaem, pár dřevěných lžic. Rozvláčné tempo pochůzek po městě. Dvakrát do roka kupování nových bot na České. Vlašák v bufetu Sputnik a nedělní snídaně v hotelu Continental. Jízdy na nosiči zeleného kola Ukrajina.

10–11

Pozorování hvězd u studánky v Černém Potoce. V pozůstalosti jeho sestry Mirky se našla krabice s jeho žákovskými knížkami, dopisy rodičům i jinou korespondencí. Existují notové sešity, určité deníky, záznamy vzniku jeho hudby. Často svědčí o velkém zápasu o nalezení správného výrazu – hudebního i textového. Zachovaly se neoznačené hudební pásy. Kusé, neutříděné materiály. Nechystal se zřejmě odejít tak brzy, proto ještě netřídil. Takže hlavní jsou vzpomínky. Ale i ty se pomalu rozpíjí, mísí. A samozřejmě zásadní dědictví je ta spousta krásné, palčivě teskné, ale taky velmi radostné hudby.

Proč název Drazí v Chomutově?

Byl to původně pracovní název, odvozený z úvodu dopisů rodičům, které psával

→

f o t o : Archiv Lucie Dlabola Bulisové

S albem Bulisovi, na němž hudbě Jiřího Bulise svůj hold svéráznými cover verzemi vzdali např. Martin E. Kyšperský, David Smečka, Bratři Orffové, Marta Svobodová a další.

s železnou pravidelností z Brna do Chomutova, někdy i dvakrát týdně. Popisoval v nich s pozoruhodným, až umanutým smyslem pro detail všední okamžiky svých dnů. Zdál se mi to zajímavý protipól jeho písní. Anně Petrželkové se na tomto provizorním názvu

zalíbila určitá rošťácká poťouchlost. Že chceme zobrazovat brněnské dění komusi v Chomutově, symbolika cest, stesk po něčem, co není, po domově. Odchody, návraty a zase odchody.

Součástí inscenace budou samozřejmě písně. Které z nich máte vy nejraději a proč?

Když bez velkého přemýšlení nadhodím tři nejoblíbenější, tak to bude Nestřílet holuba, tajemství a neklid na pozadí pohádkového tématu, které by mělo konejšit, ale místo toho klade otázky. Lidský život kvůli širokému baroknímu obsáhnutí marnosti světských tužeb – je mi tam blízký výkřik „duši zahubit a potom srazit vaz!“. Buď zdráva má milá vyjadřuje stesk po milovaných, kteří odešli příliš brzy. Biblické písně, ty z tzv. teskliveckého období, protestsong Svět patří vám.

Má cenu dnes Bulisovy skladby připomínat, jeho jméno na divadle skloňovat?

Ty skladby se mohly dle jeho vlastních sebeironických slov stát majetkem milionů – a protože se tak ironií osudu nestalo, stojí za to se o to aspoň pokoušet, znovu a znovu. ×

Martin E. Kyšperský:

Je toho mnoho, ale je to skvělý

text: Petr KlariN Klár

S renesančním umělcem, jedním z leaderů aktuální brněnské (nejen) hudební alternativy a spoluautorem hudby k inscenaci Drazí v Chomutově!

Martinem E. Kyšperským jsem si na vlnách virtuální sítě příjemně popovídal o vztahu k Jiřímu Bulisovi, divadlu i tvůrčích spádech.

Jaký je váš vztah k osobě a tvorbě Jiřího Bulise?

Koupil jsem si kdysi v antikvariátu stařičkou a slavnou EP desku se čtyřmi písněmi. Jeho samotného jsem nezažil, neviděl nic z inscenací, pro které skládal. Jen jsem vnímal, že o něm lidé často mluví. Tu desku jsem si potom pouštěl stále dokola. Nejdříve ji, pak celou kazetu s mnoha dalšími věcmi.

Pořád jsem tam nacházel něco nového. Třeba v tom, jakým způsobem hraje na klavír. Není to veselá hudba, ale posilovalo mne to. Později jsem se seznámil s Lucií Bulisovou, jeho dcerou. Čím déle ho tedy znám a čím déle

na něj myslím, tím ho mám raději. Vždycky uteče nějaký čas a já dostanu chuť si ho zase poslechnout.

Jaká byla geneze projektu Hommage à Jiří Bulis a jak probíhal výběr zúčastněných interpretů a písní? Jsou některé písně, které byly nahrány, ale na kompilaci se ve finále nevešly?

Já natočil doma skladbu Hosté na zemi. Jen tak, dojímala mne, chtěl jsem si ji zazpívat.

Poslal jsem ji Lucii a ona z ní měla radost.

A taky to odstartovalo nápad udělat album jeho písní v podání hudebníků, které máme

rádi. Ten repertoár žije v divadlech, zpívají jej často herci. My však chtěli připomenout Jiřího jako skladatele silných melodií, nevázaných na klavírní doprovod a divadelní styl. Rozeslali jsme tedy skladby mezi kapely a zpěváky a všichni si vybrali. Myslím, že se na album nevešla skladba souboru Quakvarteto. Chtěli jsme, aby ta deska měla pevnou dramaturgii, za niž se dá postavit. Hudebníků z toho souboru si vážíme, ale jejich verze se tam nehodila. Marek Doubrava z kapely Hm… má Bulisovy věci také moc rád, a vytvořil zpěvník, který jsme pokřtili zároveň s cédéčkem. Na obojí se vybralo skrz crowdfoundingovou kampaň.

f o t o : Archiv Martina E. Kyšperského

premiéra činohra

Martin E. Kyšperský

Nebude někde k vidění a slyšení živá verze projektu?

Proběhlo několik křtů s velmi silnou atmosférou. V Praze, Brně a Hradci Králové. Jestli bude něco podobného dál, to nevím. Lucie Bulisová může na pozvání přijet a udělat o tatínkovi poslechový večer s pouštěním hudby, audioukázek, fotografiemi a povídáním. To jsem viděl a bylo to moc fajn.

K divadlu máte blízko nejen jako autor scénické hudby, ale i coby herec.

Jaké jsou ale vaše divácké divadelní preference?

Chodil jsem do Reduty na inscenace Dory Viceníkové. Korespondence W + V, Elementární částice, Europeana. To mne bavilo všechno. V Praze jsem byl několikrát v Dejvickém divadle, nejsilnější dojem mám ze hry Brian. Kdysi dávno jsem se rozbrečel na inscenaci Jób v Hadivadle, abych potom – nevím proč – nešel do stejného divadla asi deset let. Intenzivní bylo představení souboru D’Epog. Obdivuji slovenský soubor Skrat.

A taky dlouhodobě sleduji všechny projekty kamaráda Petra Marka, to je totální sranda.

V poslední době se profilujete i jako filmový herec. Jaká byla vaše cesta před kamery a jaký je váš vztah ke kriminálnímu žánru, respektive k autorské poetice tvůrců seriálu Trpaslík?

Trpaslík byl moc fajn zážitek. Honza Prušinovský mne viděl v Případu pro Exorcistu od Jana Hřebejka a nějak si mne představil do role, kterou právě psal. Já k tomu přistupoval dost odpovědně. Naučil jsem se kvůli tomu hrát tenis a jezdit na skútru. Z motorek mám pěkný nervy. Před kamerou ale nervózní nejsem, dbám na to, abych byl civilní a choval se obyčejně. To je jediná naděje, že to bude fungovat. Ty týdny natáčení jsem si maximálně užil. Většinou jsme klábosili o hudbě.

V seriálu Svět pod hlavou jste si společně se svojí domovskou skupinou Květy zařádili coby zábavová svazácká kapela. Jaké byly okolnosti vzniku písní Sólo má dobrá nálada a Láska je zboží tuzexový?

Strávil jsem v komunismu pouze prvních devět let života, ale pamatuji si spoustu věcí. Ve dvou dílech jsme představovali tancovačkovou kapelu, měli jsme si to složit, otextovat a pak i předvést. Zadání skladeb bylo konkrétní, ale přitom relativně svobodné. Měla to být špatná kapela, což dost

12–13

zvyšuje lákavost takové nabídky. Poslouchal jsem hodně rockových vesnických kapel z dob normalizace. Pak si stačilo jen sednout a nechat ty pocity protéct na papír. Zajímavé ale je, že například při Láska je zboží tuzexový cítím úplně upřímnou romantiku. Kluk zpívá své holce, jak ji má rád. A já se nebál toho, že to bude kýč – protože to skutečně měl být kýč – a dal jsem do toho hodně citu.

Samotné natáčení zabralo dva dny a zasmáli jsme se u toho velmi!

Na čem aktuálně pracujete a co vás čeká v nastávající festivalové sezoně jako hudebníka, diváka, posluchače?

Především jsme s Květy právě natočili dvě desky. Ta první z nich vyjde 25. května. Je to hodně práce, chceme mít všechno dotažený – zvuk, aranže, obal, klipy. Potom se bude hodně hrát, nejdříve kluby, v létě festivaly.

Kromě toho jsme udělali skladbu pro album věnované kreslené postavičce Kocoura Vavřince. Jakub Šmíd právě natočil film podle knihy Petry Soukupové a my bychom k němu měli složit hudbu. V plánu je i vystoupení na cenách Magnesie Litera. Já dělám externě pořady v rádiu, jezdím hrát sólo. Měl bych hrát ve filmu zmiňovaného Petra Marka, dělat scénickou hudbu pro divadlo, a pokud se ozve Radim Nejedlý z rozhlasu, zkusíme spolu už asi šestou hru pro brněnský rozhlas. Je toho mnoho. Ale je to skvělý!

×

Game Over! – Ian Yvese

balet

Léto s Baletem NdB! text: Karel Littera foto: Simona Beštová

Poslední dva měsíce baletní sezony měly pro vás původně roztančit pouze jeviště Mahenova divadla a Reduty, poté co se ukázala možnost prodloužit sezonu také v Janáčkově divadle, jsme ale rozšířili nabídku o dva žádané tituly také na naší největší scéně.

I když začátkem května bude ještě doznívat blok premiérových Spících krasavic, nejstylovějšího baletu P. I. Čajkovského a Maria Petipy, bude vrcholné jaro v Baletu NdB patřit převážně současnému repertoáru. Hned v úvodu měsíce května uvedeme první část bloku našeho loňského premiérového titulu Kontrasty, vytvořeného pro Redutu.

Atraktivní večer složený ze tří opusů kontrastního charakteru, ve kterém zazní hudba George Gershwina, Philipa Glasse nebo Michala Hrůzy, vám nabídne choreografie mladých tvůrců, Markéty Habalové, Dana Datcu a Jana Fouska.

V přidaných představeních podzimní premiéry Chvění vás stejně jako odbornou kritiku i diváky nadchne skvělé původní taneční divadlo se silným obsahem a vynikajícími výkony sólistů v hlavních rolích, Ivony Jeličové a Arthura Abrama nebo Nelky Lazović s Karlem Audym.

Další přidanou inscenací je Labutí jezero P. I. Čajkovského, snad nejznámější a nejnavštěvovanější balet vůbec. To naše je oceňováno pro svou stylovost a klasické baletní hodnoty, jimiž bezesporu jsou původní choreografická koncepce Lva Ivanova a Maria Petipy spolu s bezchybnou tradiční interpretací.

Game Over! Game Over...

Závěr sezony bude patřit derniérovému bloku titulu Game Over.

Toto představení se těší oblibě nejen u mladého publika a příznivců rockové hudby, jeho kvality mu přiznávají i milovníci klasického baletního repertoáru. Progresivní autorská inscenace z dílny brněnských tanečníků a choreografů, Marka a Martina Svobodníkových a Adama Sojky, zvedla ze sedadel nejednoho fanouška Labutího jezera a získala si mnohá srdce z řad mladého publika. V rámci představení Game Over Balet NdB připravuje překvapení! Součástí derniérové rock’n’rollové jízdy v části Catch 27 bude brněnská hudební skupina IAN! Dvoučlenný brněnský akustický projekt, který se pohybuje mezi písničkařením, latinou a rock’n’rollem umocní živými vstupy atmosféru titulu Catch 27. IAN zahraje vlastní písně i variaci legendární písně historie rockové hudby. Přijďte s námi zakončit baletní sezonu spolu s kapelou IAN!

Open Air Balet NdB / Biskupský dvůr Letní baletní koktejl 2017 Možná se může zdát předčasné hovořit na jaře o pocitu, který nás přepadá na sklonku léta, pocitu, který zná snad každý. Dovolená za námi, děti do školy, dospělí do zaměstnání, léto se pomalými krůčky začíná blížit k podzimu a my jsme si ten krásný letní čas skoro vlastně ani neužili! Pro zahnání tohoto pocitu a využití posledních možností volného času slouží Brňanům mnoho kulturních akcí pořádaných na přelomu srpna a září. A letos přibude projekt nový! NdB se bude prezentovat v překrásném prostoru Biskupského dvora svými open air projekty.

Biskupský dvůr patří k nejkouzelnějším místům historické části města Brna a genius loci tohoto nádvoří s úžasným výhledem na katedrálu Petrov zůstává zachycen nejen na paměťových kartách telefonů a fotoaparátů turistů, ale i v srdcích mnoha „všedních“ návštěvníků, kteří se sem za jeho atmosférou rádi vracejí. Využití Biskupského dvora pro kulturní projekty nebo koncerty není ničím novým. Novým a jedinečným ale bude uvést do těchto prostor baletní umění. Co vám tedy exkluzivně nabídneme v našem letním koktejlu?

Jak už název napovídá, namícháme pestrou, chutnou a pohodovou taneční směs, ve které nebude chybět baletní neoklasika ani současné taneční trendy, stejně tak jako humor. V symbióze s choreografiemi zazní hudební díla významných skladatelů: Ludwiga van Beethovena, George Gershwina, Petra Iljiče Čajkovského, Wolfganga Amadea Mozarta nebo Leonarda Bernsteina. Můžete se těšit na fragmenty z našeho repertoáru, které získají v open air provedení novou, dosud neviděnou dimenzi, ale i na ukázky z projektů připravovaných pro sezonu 2017/2018.

Přivítejte, prožijte a zakončete s námi brněnské kulturní léto a vykročte do nové divadelní sezony s novými zážitky!

14 –15

×

f o t o: Ivan Pinkava

premiéra činohra Premiéra: 22. 6. 2017 v Mahenově divadle

William Shakespeare

Něco za něco... režie: Martin Glaser

text: Martin Sládeček

Pro politiku není příznačnější fráze, co říkáte? Ve stejnojmenné alžbětinské komedii-nekomedii z roku 1603 v režii Martina Glasera však nepůjde jen o politický pragmatismus, ale především o krutou hru, kterou hrají mocní se životy bezmocných. A také o mírnost a nemírnost, o každodenní fanatismus. To je témat – a jak aktuálních, viďte? Nenapsal to náhodou Shakespeare? Napsal.

Děj situoval do Vídně. Snad abychom si nemysleli, že něco shnilého je toliko ve státě dánském. Vídeňský kníže Vincentio zdánlivě odcestuje, v přestrojení za mnicha však jako podivný voyer sleduje a manipuluje životy těch, které opustil. V nekalé knížecí hře se protnou osudy jeho svatouškovského zástupce Angela a ctnostné novicky Isabely...

Vyústění je nečekané, konec dobrý. Vždyť každá hra potřebuje rekvizity – a co je komu do pár setnutých hlav?

Zajímavostí je, že tato hra nastavující rozšklebené zrcadlo mocným byla zřejmě poprvé inscenována o Vánocích roku 1604 na dvoře panovníka Jakuba I. Již pět století představuje výzvu pro divadelníky a vlastně i mocné po celém světě. Něco za něco však dráždí nejen je. Svědčí o tom skutečnost, že žádná z Shakespearových her

Escalus: Co nového je venku ve světě?

Kníže: Celkem nic. Až na to, že dobro onemocnělo horečkou, od níž mu pomůže jen smrt. Že svět dnes uznává jen poslední výkřik módy. Že jakmile něco trochu zestárne, hned je to k ničemu. Že těkat z jedné věci na druhou je ctnost. Že dneska nevíte jistě, které instituci smíte důvěřovat, a jistě víte jen, že důvěra se nevyplácí. Že kolem tohohle paradoxu se točí všechna moudrost světa. Že tahle novina je stará i nová, protože denně platí znova.

nemá v češtině (a snad ani v jiném jazyce) více překladových variant svého názvu než právě tato: Najdete ji třeba pod tituly Veta za vetu (přel. Bohumil Štěpánek), Půjčka za oplátku (přel. Václav Renč) či Oko za oko (přel. Alois Bejblík). „Naše“ Něco za něco uvidíte a uslyšíte už 22. června 2017 v moderním překladu Martina Hilského, který o Shakespearově předloze kdesi řekl: „Výpověď hry je ironická, hořká, dokonce drtivá, není však bezvýchodná.“ Pojďte ono východisko hledat! S Václavem Veselým, Martinem Siničákem a Hanou Tomáš Briešťanskou v hlavních rolích.

„Proč vlastně kníže Vincentio tak náhle Vídeň opustil? Chtěl pouze podrobit zkoušce Angelův charakter, anebo utíkal před vlastní odpovědností? Vídeň se stala městem korupce především proto, že kníže jako hlava státu neuplatňoval zákony. Nerozhodl se na začátku hry pověřit touto nepopulární činností svého zástupce jenom proto, aby si sám nemusel špinit ruce?“ Tento odstavec necitujeme z dnešních novin, ale z knihy Martina Hilského Shakespeare a jeviště svět (2010)

16–17

×

Václav Veselý

Tichučko!

Vesele s Vaškem Veselým, představitelem knížete Vincentia

text: Martin Sládeček foto: Vít Vaněk

Herec Václav Veselý (1. srpna 1973) je věrný svému jménu.

Na divadelních chodbách ho nepotkáte jinak než s úsměvem od ucha k uchu. A to i ve chvílích, kdy by leckoho úsměv přešel. Po roli Miloše Formana (Otvírání studánek Alfréda Radoka), Šantrocha (Podezřelá krajina s anděly) nebo třeba vesnického divadelníka Honzy (Želary) ho v červnu poprvé uvidíte v roli vídeňského knížete Vincentia v Shakespearově méně známé hře Něco za něco.

Rád pracuješ se dřevem...

Co z něj vyřezáváš nejraději?

Prosím?

Anebo jinak: Jaký tvůj výrobek je ti zvlášť drahý?

Jo tak! To máš z našich divadelních webovek, že jo?

Ano... Moc si tam toho o sobě neprozradil. Snad jen to, že rád pracuješ se dřevem...

Ale kdepak. Jen jsem neposlal údaje do svého profilu a Klarin (pozn. lektor dramaturgie Petr KlarIN Klár) to vyřešil tím, že mi ho napsal sám. Co ještě rád dělám?

Píše se tam „rodina“...

Jo, to ujde.

Vždyť já na tom postavil celý rozhovor!

Měl být o tom, jak vyřezáváš svoje postavy, jak je objevuješ v hmotě textu a prodíráš se od hrubých rysů k těm nejjemnějším... Co teď?

Vyřežu ti Klarina, co říkáš? Vyřežu jich desítky a budu je prodávat na Zelňáku. Půjdou na dračku. Tak co? Uděláme ten rozhovor?

Co by tě zajímalo...?

No... Tak tedy... Odkud jsi?

Z Prahy.

Aha. A... jak ses dostal k divadlu?

Uchvátil mě Petr Nárožný.

Pravda, nebo Klarin?

Pravda. Pamatuji si ho z Činoherního klubu, hlavně z tamních komedií. Moc se mi líbilo,

jak se do svých rolí vkládal, jak se nešetřil. Pak už to šlo ráz na ráz. Dostal jsem se na JAMU, na druhý pokus, k paní profesorce Nice Brettschneiderové.

Tak to jsi měl opravdu štěstí...

Měl. Jenom to dokládá, že všechno zlé – třeba ten „neúspěch“ při prvním pokusu, je pro něco dobré. Že i to má smysl. Věci jsou, jak mají být, říkám si často. Jsem moc rád, že jsem mohl studovat právě u Niky.

A potom?

Pak jsem šel do Klicperova divadla v Hradci Králové, kde v té době šéfoval Vladimír Morávek. Zůstal jsem tam šest let a zažil tak onu slavnou „hradeckou éru“. S některými kolegy odtamtud se teď potkávám i ve svém současném angažmá – třeba s hercem

rozhovor Dušanem Hřebíčkem nebo s dramaturgyní Lucií Němečkovou.

Proč jsi z „Klicperáku“ odešel?

Chtěl jsem zkusit něco nového – v oboru, který jsem vystudoval ještě před JAMU, tedy v gastronomii. Svou roli tam hrály i osobní důvody, partnerský život a tak...

Co jsi dělal pak?

Vedl jsem kavárnu na pražských Vinohradech, pracoval v cateringu a nakonec jsem rok provozoval Libereckou boudu, to je taková horská chata v Krkonoších...

Co tě přivedlo zpátky k divadlu?

Zpátky k divadlu mě přivedlo to samé, co mě od něj předtím odvedlo. Touha po změně spojená s proměnou partnerských konstelací... Zvedl jsem telefon, zavolal Martinu Františákovi, kterého jsem znal už z dřívějška, a... ...a zbytek známe. Hraješ u nás už v pěti inscenacích. Tou šestou bude Něco za něco v režii Martina Glasera.

Jaké máš vlastně zkušenosti se Shakespearem?

V Klicperáku jsme s Vladimírem Morávkem dělali Krále Leara a – samozřejmě – Hamleta, kde jsem hrál titulní roli. To bylo někdy na přelomu dvou tisíciletí. Učil jsem se tehdy, jaké to je táhnout celou inscenaci, dotovat ji energií a provázet jí diváka od začátku do konce. Tahle zkušenost by se mi mohla hodit i v tomhle případě.

Jaké byly tvé první dojmy po přečtení Něco za něco?

Velmi dobré. Ta hra je až překvapivě aktuální. Je tam spousta momentů, se kterými se podle mě může ztotožnit i dnešní čtenář a divák.

A jak se těšíš na verš?

Těším. Pokud se říká správně, pak herce krásně vede... A kdybych ho správně neříkal... tak mě upozorníš. Od toho tu jsi, ne?

Jasně. Říkal jsi, že ses zabýval gastronomií... Jak se vlastně pozná dobrá hospoda?

Myslím, že to poznáš od první chvíle. Člověk vstoupí, vycítí atmosféru a hned ví, jestli je mu příjemně. Pak k tobě někdo přijde, nějak se k tobě chová... A samozřejmě podle návštěvnosti. Čím víc hostů, tím lepší hospoda.

A dobré divadlo? Jak se pozná to?

Přece úplně stejně. Po atmosféře. Člověk – zaměstnanec i divák – se v něm cítí dobře a „mezi svými“. Jen ta úměra s návštěvností nutně neplatí.

Slova, slova, slova... Už i Hamleta si Václav Veselý zahrál.

Jaká je atmosféra v naší činohře?

Dobrá a stále lepší. Nevím, kdy tenhle rozhovor vyjde...

Počátkem května. ... Tak vidíš. Zkoušíme teď Želary s Dodem Gombárem a tou dobou už budeme mít měsíc po premiéře... Také díky tomuhle zkoušení se ten náš několikagenerační soubor neuvěřitelně sbližuje. Od chvíle, kdy jsem do něj nastoupil, jsem se cítil spíš jako pozorovatel, nyní mám pocit, že do něj pronikám, poznáváme se... Atmosféra, kterou Dodo vytvořil, je neuvěřitelná – naprosto koncentrovaná, dělná, strhující...

No jo... Dodo.

No jo... Dodo. ... Že?

Přesně! Miluji, jak říká „Tichučko“!, když někdo v zákulisí ruší zkoušku... Škoda, že se celý tenhle rozhovor nemůže jmenovat „Tichučko!“... S Vaškem Veselým mlčel... Martin Sládeček. To by se mi líbilo.

Na tu hospodu jsem se tě ale před chvílí neptal jen tak... Vrtá mi hlavou, co ti vlastně tahle „gastronomická pauza“ dala ve vztahu k divadlu?

Zkušenosti úplně odjinud a nadhled. Mám teď větší chuť a snad i o trochu větší schopnost být režisérovi partnerem, víc hledačem než „plničem“ zadání.

Stýskalo se ti během ní po divadle?

Nestýskalo.

Ale...

Ale tady a teď jsem šťastný. Těší mě být zpátky u divadla. Nic jiného zatím neplánuji.

18–19

V čem vidíš smysl téhle své brněnské životní fáze? Dokázal bys ho nějak shrnout? Třeba jako heslo?

Stát na vlastních nohou... Nacházet jistotu sám v sobě a být sám za sebe. Dlouhou dobu jsem byl v takovém zvláštním dobrovolném „područí“. Myslím, že teď přišel ten správný čas naučit se vnitřní samostatnosti.

Když mluvíš o „područí“, máš na mysli pracovní nebo osobní život?

Oba. V obou se dá přizpůsobovat a uzpůsobovat, až se člověk sám sobě ztratí.

Jak se cítíš v Brně?

Moc dobře. I když jsem tu studoval, vlastně se s tímhle městem pořád ještě seznamuji.

Rád bych si tu teď koupil byt. Bydlím v pronájmu na Veveří a chtěl bych něco vlastního. Je to zvláštní... Na jednu stranu si říkám, že nevím, jak dlouho tu zůstanu, na druhou mám pocit, nějakou intuici, že koupě bytu právě tady je správný krok. A protože vím, že dát na intuici se vyplatí, vyhlížím. No nic. Budu muset. Máme tu oprašovačku na Jak jsem se ztratil. Na tu naši Malou vánoční povídku...

Vždyť je jaro...

No jo. Naše divadlo jde proti proudu. Vejdu na jeviště, uvidím stromeček, dárky... A příští únor premiérujeme Rozmarné léto. Ve vyhřívaném šapitó prosím! Je to krásné šílenství, tahle profese... Přenášet diváky v prostoru a v čase. Žádný div, že z toho jde jednomu občas hlava kolem. Tak já běžím.

Tak ahoj, Vašku!

Ahoj! A... Martine...?

Ano? Tichučko!

×

S Janáčkem

Hongkong nás přivítal zahalený do smogového oparu, díky němuž se jméno poloostrova, které v čínštině znamená Voňavý přístav, rázem stalo dvojsmyslem. V této oblasti o rozloze 1103 km2 žije téměř 7 milionů obyvatel – místa tu není nazbyt a nové stavby šplhají do výšky, takže se může zdát, že tu není nic jiného než mrakodrapy, ale když se pak vydáte do ulic, vždy na vás z nečekaného místa vykoukne uprostřed záplavy betonu park nebo stará budova z dob britské koloniální slávy.

fotoreport Hongkong

do Asie text: Patricie Částková foto: Svatopluk Sem, Patricie Částková, Marcela Polášková

Až do Hongkongu se v únoru vypravil soubor Janáčkovy opery NdB, aby tam představil dílo Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. Hongkong je nejen jedním z nejvýznamnějších finančních center světa, ale i místem zcela naplňujícím význam slova multikulturní. Více než měsíc trvající Hong Kong Arts Festival, kde se prezentují špičkové umělecké soubory z celého světa, letos slavil svůj 45. ročník a pro nás byly vyhrazeny hned čtyři večery. „In the moment“ bylo motto letošního ročníku a jedním z těchto momentů byla i česká hudba – dvě představení naší inscenace Janáčkovy Věci Makropulos v režii Davida Radoka a v hlavních rolích s Annalenou Persson, Svatoplukem Semem a Alešem Brisceinem, vše pod taktovou šéfdirigenta Marko Ivanoviće, a dva koncerty s díly Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. Naši operní produkci doplnila nejen návštěva studentů na generální zkoušce, ale i prohlídka zákulisí před druhým představením a lektorské úvody – vesměs mladé tváře si se zájmem prohlížely scénu a kostýmy a k našemu překvapení jsme zjistili, že část z nich už operu viděla ve čtvrtek a byli tak nadšení, že se chtěli dozvědět víc. Další části našeho úkolu seznámit asijské publikum blíže s Janáčkovou hudbou byla masterclass s akademickým orchestrem hongkongské univerzity, který pod vedením našeho šéfdirigenta Marko Ivanoviće nastudoval část Janáčkovy rapsodie Taras Bulba.

A jak jim to šlo? Se studentskými orchestry mám už letitou zkušenost, a tak mě na místním orchestru zaujala ještě jedna věc – až strašidelná disciplína. Hráči byli prakticky celou dobu tiší a soustředění a to až do té míry, že jsem chvílemi měl obavy, zda mým poznámkám rozumí, či zda je z nějakého vnitřního přesvědčení třeba neodmítají. Pak jsem ale zvedl taktovku a ozvalo se přesně to, co jsem po nich chtěl. Inu jak už jsem řekl – zajímavá a poučná zkušenost. Pro nás pro všechny.

Marko Ivanović, šéfdirigent Janáčkovy opery NdB

Hongkongský festival kraluje městu po celou dobu trvání, kam se podíváte, tam můžete vidět jeho logo a reklamu na nadcházející akce – na ulici plno plakátů, na obřích LCD obrazovkách v metru potkáte fotografie z naší inscenace Věci Makropulos, z dvouposchoďové tramvaje uprostřed finančního centra na vás shlíží dirigent našich koncertů Jaroslav Kyzlink. A uprostřed foyer kulturního centra jsou vyrovnány plachty jedna vedle druhé – je krásné vidět, v jak skvělé společnosti jsme se ocitli, z jedné strany mnichovský balet a z druhé opera ze San Franciska, se kterou festival koprodukuje další operní představení.

Mezi prací zbyla i trocha volných chvil na prozkoumávání města a výlety do okolí. Takto si Hongkong užila naše sólistka Jana Hrochová: Do Hongkongu jsem se moc těšila. Jako jediná ze sólistů jsem účinkovala jak v představení Věc Makropulos, tak i v obou koncertech.

Měla jsem tedy dostatečně dlouhou dobu na to, abych si tento zájezd pořádně užila nejen na jevišti či koncertním pódiu. Uskutečnila jsem řadu krásných výletů ať už do centra Hongkongu nebo na ostrovy Lama, Lantau či Sharp. Kromě takřka každodenních jízd lodí jsme nachodili spoustu kilometrů. Jenom najít v metru tu správnou stanici trvalo docela dlouho, takže to vydalo za samostatný výlet. Taky jsem dvakrát vyjela do vysokého patra mrakodrapu pozorovat Hongkong z výšky. Jednou do 55 patra, na závěr zájezdu do 101 patra, a to večer. Na nejvyšší vrchol Hongkongu Victoria Peak jsem vyjela lanovkou. Z vrchu je Hongkong nádherný, zdola z něj máte spíš hrůzu. Moc mrakodrapů, moc lidí, vše tak natlačené k sobě, že máte pocit, že už se tam nic nevejde. Na ostrově jsme ochutnali místní ovoce a třeba banán chutná úplně jinak, než jak ho známe z domu.

20–21

→

Několik týdnů cesty po moři si užily jen kulisy a kostýmy z Věci Makropulos, naše cesta začala na vídeňském letišti, protože dnes je to do Hongkongu vzdáleného od Brna sedm časových pásem necelých deset hodin letu. V Helsinkách na nás čekala chlouba flotily společnosti Finnair – zbrusu nový Airbus 350 a nespavci mohli z výšky 10 kilometrů vidět i svítání nad pouští Gobi.

Po příjezdu nás už v divadelní budově čekala postavená scéna k Věci Makropulos, protože skupina techniky vyrazila z Brna před námi. Jeviště je tu téměř shodné s naším, tak stačily jen drobné úpravy. Rychle zmizela i trocha nejistoty, zda právě Janáčkova Věc Makropulos je tou správnou operou k seznámení s jeho dílem. Živé a zaujaté reakce provázely celý večer, tam kde se české publikum drží zpátky, se hongkongští diváci nebáli smát a dát najevo své pocity. Další představení bylo vyprodáno, a tak není divu, že po skončení všichni zúčastnění v čele s dirigentem Marko Ivanovićem neodolali společné fotografii přímo v posteli Eliny Makropulos.

A jaké bylo hostování v Honkongu pro provozní ředitelku Lenku Tesáčkovou?

Z pohledu jevištní techniky úplná slast. Když pominu, že je vlhko, horko, a přestože je kolem 20 stupňů, potíte se jak při vykládání na shakespearovských slavnostech uprostřed léta, pak spolupráce s čínskou stranou je úplně parádní. Dekoraci jsme dopravovali lodí s dvouměsíčním předstihem celkem ve 3 kontejnerech. Vykládání bylo plánováno na den D, 11.00. V den D nejenže všechny kontejnery přijely včas, v 10.45 čekalo u rampy na vykládání 25 Číňanů, kteří pracovali tak rychle, že jsme jim ani nestačili uhýbat. Vše s ochotou a úsměvem.

Kulturní centrum, které je hlavním místem konání festivalu, leží na břehu zálivu v části nazvané Kowloon. Z něj je krásně vidět na nedaleký ostrov Hong Kong s novým exhibičním centrem a nejvyšším místem ostrova Victoria Peak, odkud je večer krásný výhled. Divadlo má 1600 míst a trochu jiné rozměry orchestřiště než naše, ale večerní generální zkouška ukázala, že i přes nezvyklé rozmístění orchestru divadlo disponuje skvělou akustikou.

Koncertní sál s pro nás netradičním zeleným polstrováním 2000 sedadel sídlí pod stejnou střechou a s divadlem ho pojí společné foyer, všechno je tak příjemně po ruce, jen varhaník to má trochu výš.

fotoreport Hongkong Gastronomické roztodivnosti od smažených zobáků a pařátů, masa nasekaného i s kostmi, opečených hadů, neidentifikovatelných rosolovitých řízečků připomínajících amarouny, delikatesy z vnitřností až po opravdové exotické lahůdky v prvotřídních restauracích. Úžasné čajovny.

A permanentní neutuchající mumraj. Malebné romantické bárky, neustále brázdící mořskou hladinu, i obrovské zaoceánské parníky a barevné doky vyvolávající dojem, že jsou z lega.

Hana Procházková, členka sboru Janáčkovy opery NdB

Po úspěšných operních představeních nás čekaly ještě dva velké koncerty a v neděli ráno už sálem zněly tóny Dvořákovy Stabat mater se sólisty Pavlou Vykopalovou, Janou Hrochovou, Jiřím Sulženkem a pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka. Krátký oddech po generální zkoušce a v 17 hodin už naostro. Stejně jako na operním představení se zde sešlo nesmírně pozorné a vnímavé publikum. Nejkrásnější pohled byl asi na studenty ve věku tak 14 –17 let, kteří seděli nahoře na straně nad orchestrem a celý koncert nakloněni ze svých vyvýšených míst fascinovaně sledovali orchestr a sbor.

Program posledního koncertu patřil výhradně Janáčkovi a jeho Sinfoniettě, Věčnému evangeliu a Glagolské mši. Jako všechny předešlé večery nás čekal sál plný publika, ze kterého jste měli pocit, že hudbu nasávají jako houba – tiší a soustředění. O to větší potlesk čekal účinkující na konci koncertu. Poslední společná fotografie na pódiu a loučení s našimi skvělými hostiteli z hongkongského festivalu. Týden a půl uběhl jak voda, balení a poslední příležitost vyrazit alespoň na krátký výlet nebo nákup něčeho na památku. Mnoho z nás bude na Hongkong vzpomínat nad šálkem skvělého čaje Puerh, který k tomuto místu neodmyslitelně patří.

22–23

×

Láska na dálku Kaija Saariaho / Amin Maalouf hudební nastudování: Marko Ivanović režie: Jiří Heřman foto: Marek Olbrzymek

panorama

24 –25

V termínu 20. 3. – 25. 3. jsme zažili přímo snové dny.

Spustila se totiž cenová divadelní smršť – Ceny divadelní kritiky, ceny Opera Plus, ceny Thálie – máme velkou radost, že zde všude najdete jména Národního divadla Brno.

f o t o : Andrea Malinová

A cenu získává...

David Radok, režisér inscenace Modrovousův hrad / Očekávání.

Modrovousův hrad / Očekávání za inscenaci roku!

Ceny divadelní kritiky Opery Bély Bartóka a Arnolda Schönberga Modrovousův hrad a Očekávání v režii Davida Radoka a v hudebním nastudování Marko Ivanoviće jsou nejlepší inscenací na jevištích v ČR za rok 2016. Rozhodlo o tom hodnocení 89 kritiků v Cenách divadelní kritiky, které byly uděleny 20. března 2017 v Praze. Nejprestižnější divadelní ceny v republice vyhlašuje odborný dvouměsíčník Svět a divadlo. „Mám radost, že právně tento nelehký příběh o vztazích získal pochopení publika a ocenění kritiky. Mám radost také za Bartóka, Schönberga, Národní divadlo Brno a za všechny, kteří se na představení podíleli,“ říká k ocenění režisér inscenace David Radok „Když jsem před dvěma lety viděl v Göteborgu inscenaci Davida Radoka Modrovousův hrad / Očekávání, byl jsem ohromen. Byla to láska na první pohled a věděl jsem, že udělám vše pro to, abychom

toto dílo mohli realizovat i v našem domovském divadle,“ říká šéfdirigent opery Národního divadla Brno Marko Ivanović a pokračuje: „Jsem velice vděčný hudebníkům našeho orchestru za to, s jakým nasazením a muzikalitou přistoupili k nastudování obtížné Bartókovy a Schönbergovy partitury, našim švédským hostujícím sólistům za jejich profesionalitu a hereckou i pěveckou připravenost a režisérovi za jeho chuť a ochotu vstoupit ještě jednou ‚do téže řeky‘. Jsem neskonale šťastný, že naše čerstvě získané ocenění nejspíš svědčí o tom, že výsledek našeho úsilí stál za to.“ Na přípravě inscenace spolupracovali rovněž scénograf Martin Chocholoušek, kostýmní výtvarnice Zuzana Ježková, světelný designér Torkel Blomkvist. Inscenace Modrovousův hrad / Očekávání měla premiéru 15. října 2016 v Janáčkově divadle a vrátí se sem po jeho připravované rekonstrukci. / Juraj Gerbery /

f o t o : Hana Smejkalová

ceny Ivona Jeličová v kategorii nejlepší ženský taneční výkon!

Ceny Opera Plus Další umělkyní NdB nominovanou na prestižní Cenu Thálie, dokonce všeobecně považovanou za favoritku, byla Ivona Jeličová. Ale nejen hollywoodští Oscaři zažívají velká překvapení, takže naší sólistce do vitríny další Thálie zatím nepřibude. Není potřeba smutnit, excelentní umělecký výkon v oceňované inscenaci Chvění v choreografii Petra Zusky katapultoval Ivonu hned do dvou finálových nominací.

Kromě známější Thálie existuje totiž ještě Výroční cena portálu Opera Plus. A tu právě Ivona Jeličová v kategorii nejlepší ženský taneční výkon získala. A tak se naskýtá věčná otázka: která že z cen má větší váhu? Ta udělovaná odborníky, nebo diváky? Zeptali jsme se tedy naší nejvýraznější představitelky ženských dramatických rolí u nás, ještě plné čerstvých pocitů z obou udílení cen.

f o t o : Ctibor Bachratý

Byla jsi nominována na Cenu Thálie i Opera Plus, jsi dokonce držitelkou obou. Jaký význam pro tebe tyto ceny mají?

Mediálně je určitě hodnotnější Cena Thálie, to jsem silně cítila, když jsem ji poprvé dostala. V nynější době pro mě ale už takový význam nemá, a neříkám to jen proto, že jsem ji letos nezískala. Ale bohužel,

Ivona Jeličová a šéfredaktor portálu Opera Plus Vít Dvořák.

jak to tak bývá, ty nejvíce medializované ceny nejsou vždy úplně spravedlivé. Takže dnes má pro mě rozhodně větší hodnotu cena diváků, přeci jen tančíme pro ně. A já jim za ni moc děkuju!

Potěšili tě.

Mám velikánskou radost, ještě dnes z ní čerpám dobrou náladu.

Hlavní postavu v oceňovaném Chvění ti Petr Zuska ušil přímo na tělo, vnímáš to také tak?

Asi ano, už v tvůrčím procesu na sále zkoušel se mnou nové pohybové vazby, zvedačky… Moc mě potěšilo, když při předávání cen Opery Plus Petr řekl, že jsem byla při práci na Chvění jeho múzou.

f o t o : Mats Bäcker

Ivona Jeličová – Chvění

Dramatické a temperamentní hrdinky jsou tvoje krevní skupina. Čeká tě v příští sezoně nějaká zajímavá role?

Obsazení premiér ještě samozřejmě v tuto chvíli netušíme, ale věřím, že budu obsazená v obou našich premiérách. Ta první bude West Side Story v choreografii Mária Radačovského a další bude večer Jiřího Kyliána, Nacha Duata a Lukáše Timuláka. Krásné role i tancování, moc se těším, uvidíme. / Karel Littera /

Modrovousův hrad / Očekávání

26–27

→

f o t o : Eva Kašpárková

Zdá se, že postavy z českých oper jsou pro tebe tak trochu osudové…

Ano, máš pravdu, mám pocit, že dramatické role českých autorů jsou mi blízké.

Co tě přivedlo k tvorbě Leoše Janáčka? Řekla bych, že to přirozeně vyplynulo, tak jak šel můj umělecký vývoj.

A je pravdou, že pro mě je Janáčkova hudba nejpřirozenější, veskrze moderní a živá.

Jenůfka, Míla, Káťa – hlavní ženské postavy tří Janáčkových oper, každá jiná, ale přece mají mnoho společného. Která je ti nejbližší a proč?

To je stejné, jako by ses mě ptala, které ze tří dětí mám nejradši.

Každá je specifická svým projevem a mám pocit, že každá osvětluje jinou část ženské duše.

Carsenova Káťa Kabanová je inscenace, která již prošla řadou předních operních domů, koncepce nevznikala tady v Brně – měla jsi možnost vnést do interpretace Káti něco svého?

Celé představení Káťi Kabanové bylo pro mě velmi objevnou a radostnou částí mého uměleckého života. Pracovat s režisérem, který přesně ví, co chce, a zároveň nechá umělci tvůrčí prostor, nebývá tak časté a musím říci, že mi to hodně dalo. Jsem ráda, že tento názor sdílela i porota.

Pavla Vykopalová v záři reflektorů na slavnostním předávání cen Thálie 2016

Jaká byla spolupráce s Robertem Carsenem a jeho týmem?

Pracovalo se mi velmi dobře a vzhledem k tomu, že dotyčný režisér a jeho tým má jasnou koncepci díla, tak spolupráce s ním byla vynikající.

Pavla Vykopalová Cena Thálie za mimořádný jevištní operní výkon v roli Káti Kabanové ve stejnojmenné inscenaci NdB Káťa Kabanová.

Interpretuješ hodně Janáčka, dnes již klasika 20. století, Bohuslava Martinů, nahrávala jsi Kabeláčovu Symfonii, nově máš nastudovanou roli v soudobé finské opeře – vyhledáváš záměrně repertoár 20. a 21. století?

Ani bych neřekla, i když přiznávám, že pro současné opery mám jistou slabost. Nabídky na interpretaci soudobé hudby si spíše vyhledávají mě a já je ráda přijímám a interpretuji.

Odůvodnění poroty: Pavla Vykopalová byla postavena před náročný úkol: vytvořit titulní roli v inscenaci, která vznikla již před řadou let, prošla mnoha divadly a díky videozáznamu je celosvětově známá a ceněná. Z porovnání s kreacemi svých předchůdkyň vychází vítězně. Oproti určité české inscenační tradici, kdy je Káťa pojímána jako oběť brutálního okolí, akcentovala umělkyně rozporuplné rysy Kátiny osobnosti, zejména její až patologickou senzibilitu, přičemž po pěvecké stránce dostála na vysoké úrovni všem nárokům obtížného partu.

Co tě čeká v nejbližší době zajímavého?

Po premiéře Lásky na dálku se soustřeďuji na další představení a samostatné koncerty s díly F. M. Bartholdyho, Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka. V nové sezóně mě čeká nastudování Mozartovy opery Così fan tutte.

„Pro mě je Janáčkova hudba nejpřirozenější, veskrze moderní a živá…“

Máš za sebou náročný týden, v jehož rámci se odehrála velmi úspěšná premiéra finské opery Láska na dálku, kde jsi ztvárnila roli Clémence. Hned den po premiéře jsi získala Cenu Thálie 2016. Jaký z toho máš pocit?

Jsem samozřejmě ráda, že tento pro mě hektický týden byl završen cenou Thálie. Chápu ji jako ocenění nejen pro mě, ale i pro celý kolektiv, který toto představení připravoval. Toto uznání mě velmi těší.

/ Patricie Částková / f o t o : Marek Olbrzymek

Nominace na Ceny Thálie jsou okamžikem, který odstartuje napjaté očekávání, jak to dopadne a kdo svou nominaci promění. Napětí je pak o to větší, když je ve hře cena pro někoho z nás. Sopranistka Pavla Vykopalová v tomto očekávání nežila poprvé, svou první nominaci na Cenu Thálie získala už v roce 2005 za roli Mařenky v brněnské inscenaci Prodané nevěsty. Druhá nominace přišla opět za roli v české opeře, a není divu, ty jsou skutečně její doménou, jak na českých, tak zahraničních jevištích. S postavou Káti Kabanové se ostatně nesetkala poprvé, v Brně vstupovala do inscenace Zdeňka Kaloče a s velkým úspěchem ji ztvárnila i v Dánsku. Vyhlášení Cen Thálie přišlo na závěr náročného týdne, který vyvrcholil úspěšnou premiérou soudobé finské opery Láska na dálku, kde Pavla ztvárnila roli Clémence.

Ani život operního pěvce není jen práce. Venku je konečně jaro, máš i nějaké příjemné nepracovní povinnosti?

Ano, ráda se věnuji zahrádce a s radostí relaxuji v přírodě. Ráda pěstuji květiny a zeleninu, sázím, sekám trávu a hlavně sklízím.

Pavla Vykopalová – Káťa Kabanová

f o t o : Eva Kašpárková

ceny

f o t o : Jakub Jíra

Iva Janžurová a Hana Tomáš Briešťanská – dvě Štěpky Kiliánové – filmová a divadelní.

Jaroslave Havlíčku, díváš se?

Hana Tomáš Briešťanská Cena Thálie za mimořádný jevištní činoherní výkon v roli Štěpky Kiliánové v inscenaci NdB Petrolejové lampy.

Odůvodnění poroty: Haně T. Briešťanské se dostalo rolí Štěpky mimořádné herecké příležitosti, které se zhostila srovnatelně s jejím filmovým předobrazem. Divák je stržen silnou osobností protagonistky inscenace, osobností, kterou Hana T. Briešťanská tvoří expresivním obloukem od nespoutané, konvence popírající dívenky, až po osamělou, ale vnitřně pevnou ženu-manželku v nenaplněném tragickém manželství. Zůstává tak neporažená ani lidmi ani osudem.

Rozhovor je hra!

S Hanou Tomáš Briešťanskou je radost si povídat. Je totiž inteligentní, přátelská a hravá. Kombinace těchto vlastností z ní činí ideální objekt tazatelova zájmu. Bleskové korespondenční interview, které vzniklo při příležitosti udílení výročních Cen Thálie, kde Hana v letošní nabité konkurenci pozvedla nad hlavu hřivnu vítězství v kategorii Mimořádný jevištní výkon – činohra ženy, se na její výslovné přání až na první otázku záměrně vyhýbá všem klišé, obvyklým pro „vítězné“ rozhovory. Přijměte jej prosím tak, jak je myšlen: jako hru. Pokud vám umělecké artefakty, osobnosti či jiné entity zmíněné v rozhovoru nejsou povědomé, s klidem po nich pátrejte.

Milá Hanko, co pro tebe osobně znamená mít cenu?

Mít cenu znamená něco / za něco stát.

Pokud by sis mohla vybrat tak: Ayrton Senna, nebo John Cena?

Cassius Clay. Je mi bližší než oba výše jmenovaní.

Karate Kid, nebo Butch Cassidy a Sundance Kid? Paul Newman s Robertem Redfordem. Jsem jenom žena.

Rocky Balboa, nebo John Rambo?

Hannibal Lecter. Je to gentleman.

Vetřelec, nebo Predátor?

Tyhle typy filmů moc nemusím, ale dobře – Vetřelec.

Za H. R. Gigera a Sigourney Weaver. A Ridleyho Scotta samozřejmě.

Hana Tomáš Briešťanská – Petrolejové lampy

Mahenka, nebo Reduta?

Dva nádherné prostory, v obou hraju moc ráda. Každý z nich nabízí jiné možnosti.

Co bys uvařila Jaroslavu Havlíčkovi?

Helenu Petrovnu Blavatskou? (ďábelský smích) Nevím. Asi cokoli, o co by si řekl. Protože si ho vážím.

Co bys upekla Fjodoru Michailoviči Dostojevskému?

Tak nějak intuitivně čuju, že Dostojevský moc velký jedlík nebyl. Co bych mu upekla??? Asi zázvorníky. Vydrží dlouho, hodí se k čaji a mají říz, navíc je zázvor silně antioxidační.

Co bys namíchala za drink Bobu Fossovi?

To jsou panečku otázky! Ufff. Na první dobrou asi gin fizz, ale spíš bych mu namíchala čerstvá vejce s worcesterem. V Kabaretu tuhle ohavnost pije Sally Bowles jako všelék. Svého času jsem si odehrála ke třiceti reprízám, kolem dvacáté mi to začalo chutnat, třeba by mu to chutnalo taky.

Co bys zazpívala Tomu Waitsovi?

Něco motivačního. Aby zase přijel. / Petr KlariN Klár /

Společnost mrtvých básníků, nebo Stařec a moře?

Společnost mrtvých básníků už si moc nepamatuju, ale i tak by to nejspíš vyhrál Papa Hemingway. Protože měl taky rád rum.

28–29

×

vyhlížíme sezonu 2017/2018

opera

Nová opera pro brněnský soubor! text: Patricie Částková foto: Martina Mužátková

Explikační porada – to je ta chvíle, kdy se všichni s očekáváním sejdeme, aby nám mohli inscenátoři představit koncepci a vizuální podobu nové inscenace. V tomto případě režisér Jiří Adámek s výtvarnicí scény Ivanou Kanhäuser a kostýmů Adrianou Černou seznamují zástupce našich dílen a krejčoven s tím, jak bude vypadat světová premiéra Pravidel slušného chování.

Vše je velmi jednoduché a přesně podle pravidel, takto celý stůl, celý život má se řídit přesně podle pravidel, promyšlených pravidel, přesně daných pravidel, nesklouznout ke špatnostem, od toho tady jsem, od toho tady jsme, od toho tady jsem.

Podpora vzniku nových operních děl patří k tradicím brněnského divadla, ke kterým se nyní vracíme. Pro další tři sezony se přímo pro náš operní soubor komponují nová díla a sezonu 2017/2018 zahájíme prvním z nich. Protože středobodem naší sezony jsou mezilidské vztahy, jakkoliv nebezpečné mohou být, opera, kterou pro nás napsali skladatel Michal Nejtek a režisér a libretista Jiří Adámek, je s tímto tématem velmi úzce spojena, neboť vztahům vládnou Pravidla! A to přímo Pravidla slušného chování v moderní společnosti.

A co nám o svém díle prozradili sami autoři? Život člověka je v této opeře chápaný jako soubor společenských pravidel. Čtveřice postav nás provede všemi důležitými rituály od narození přes křtiny, námluvy a svatbu až po držení smutku. Libreto opery je sestaveno z pouček, instrukcí a doporučení. Vychází z monodramatu francouzského autora J.-L. Lagarcea. Ten zase vychází z historického pojednání o slušném vychování, jež se ve Francii proslavilo podobně jako Společenský katechismus Gutha-Jarkovského u nás.

Vtip takto radikálního pohledu na lidský život výrazně posiluje hudba Michala Nejtka, která je často v ostrém protikladu k formálnímu ladění libreta. Výběr vhodného kmotra a ideálního křestního jména se odehrává v náladě podivně strnulého obřadu. Výčet všeho, na co je třeba myslet před zásnubami, skladatel proměňuje v divoký rej. Svatební veselí se hudebně rozpadá, až zcela ustrne. Zbývá ne vždy veselá realita všedního dne. Čtveřice pěvců představuje věčné prototypy dobře zaopatřených, samolibých měšťanů. Tyto modelové postavy se ocitají v jakémsi dokonale úhledném „katalogovém“ modelu obývacího pokoje.

Interiér svědčí o luxusu, nikoli však o osobním či rodinném životě.

Nicméně, přes veškerou snahu udržet dekorum začnou probleskovat známky opravdového života. Osudovost příběhu, který přes veškerou komediálnost směřuje neúprosně ke smrti, posiluje přítomnost záhadné a proměnlivé postavy ztvárněné činohercem. Ten se nečekaně vynořuje, když je společnost v nejlepším, a vzápětí zase mizí.

Světová premiéra 15. září 2017 v divadle Reduta

×

vyhlížíme sezonu 2017/2018

činohra

Činoherní sezona začíná u Kočičí bažiny text: Petr KlariN Klár foto: Martina Mužátková

S rychle se blížícím koncem stávající sezony se na zkušebnách Národního divadla Brno už pomalu začíná jevištně klubat ta následující.

Vstup do divadelního podzimu bude v Mahenově divadle opojný i krutý. Na jeho jevišti totiž poprvé ožije drama světově nejproslulejší irské dramatičky Mariny Carr U Kočičí bažiny.

Brněnský jevištní debut absolventky Dublinské univerzity v oboru anglická literatura a filozofie, která je dosud autorkou šestnácti divadelních her, je intenzivně přitažlivým dramatickým artefaktem, svébytnou variací na klasickou antickou tragédii, proslulou Médeu.

Kostýmní výtvarnice Markéta Sládečková seznamuje na explikační poradě inscenační tým s krásnými návrhy kostýmů k první činoherní premiéře sezony 2017/2018. Jak bude vypadat paní Killbrideová, Xavier Cassidy nebo třeba Monika Murrayová? Nahlédněte společně s námi pod pokličku a vítejte na exkurzi!

Dějištěm příběhu je irský venkov, syrový kraj bažin a rašelinišť.

V něm se charakterově pestrá místní komunita chystá na opulentní oslavu svatby místního mladého farmáře Carthaga Killbridea a jeho nevěsty Karolíny, jediné dcery nejmocnějšího muže v okolí, bezskrupulózního statkáře Xaviera Cassidyho. Slavnostní den je ovšem temně poznamenán nejen skutečností, že jde z hlediska ženichovy motivace převážně o sňatek z rozumu, ale především ústřední hrdinkou hry Hester Swanovou, kterou s Carthagem pojil dlouholetý milostný vztah, z něhož se zrodila jejich sedmiletá dcera Josie. Reálno s nadpřirozenem, nespoutaná energie pohanské magie a bigotně majetnicky černobílé vidění světa se fatálně střetnou na kolbišti, z něhož se odchází jen jedním směrem.

V režii uměleckého šéfa činohry Národního divadla Brno Martina Františáka čeká všechny vnímavé diváky trýznivě-vábivá smršť autentických emocí, z níž nikdo neodejde nezjizven. Korunou inscenace, již bude provázet naléhavá hudba Nikose Engonidise, fantaskní scénografie Marka Cpina a kostýmy Markéty Sládečkové je nepochybně její skutečně excelentní herecké obsazení: v klíčové roli Hester Swanové se představí Tereza Groszmannová, Carthaga Killbridea v alternaci ztvární hostující herci z ostravského Divadla Petra Bezruče respektive Městského divadla Zlín Lukáš Melník a Tomáš David, v postavách Xaviera Cassidyho a paní Killbrideové se na posvátnou půdu Národního divadla Brno opětovně po čase rádi vrací Igor Bareš a Helena Čermáková a slepou, a přesto vidoucí vládkyní Kočičí bažiny se stane Marie Durnová.

Láska, nenávist i smrt se na premiéře sejdou 22. září 2017, U Kočičí bažiny v Mahenově divadle.

30–31

×

vyhlížíme sezonu 2017/2018

balet

Balet NdB v nových prostorách, s novými možnostmi a v novém světle text: Karel Littera foto: Ivan Pinkava

Jak jsme již mnohokrát zmínili, Balet NdB bude po uzavření Janáčkova divadla hrát i v jiných než divadelních prostorách. Na brněnském výstavišti v pavilonu P se uskuteční největší z těchto našich projektů, premiéra tanečního zpracování světoznámého muzikálu Leonarda Bernsteina v choreografii a režii Mária Radačovského. Celý choreografův tvůrčí tým – kostýmní výtvarnice Alexandra Grusková, scénograf Marek Hollý i autor videoprojekcí Marek Svobodník zažívají v tomto čase velké tvůrčí vzrušení. Proč? Pro baletní soubor tzv. „kamenného divadla“, ale i pro výtvarníky, je projekt v obrovském prostoru pavilonu P velkou výzvou. Výzvou, která v sobě nese ohromná rizika, na druhou stranu ale stejně tak velký potenciál.

Výběr titulu má vlastně přímou spojitost s původně plánovanou premiérovou inscenací do Janáčkova divadla ještě před rekonstrukcí.

V sezoně 2017/2018 totiž uběhne osmdesát let od světové premiéry slavného Prokofjevova baletu Romeo a Julie, která je součástí naší slavné historie. Premiéra se uskutečnila v choreografii legendy brněnské baletu I. V. Psoty právě v našem divadle. A West Side Story kromě toho, že jde o jeden z nejslavnějších a nejznámějších muzikálů, je moderním zpracováním slavného Shakespearova dramatu Romeo a Julie. Vzhledem k tomu, že díky muzikálovému zpracování je West Side Story v Brně dobře známá, doufáme, že taneční verze v našem podání vyvolá velký ohlas a přivede na výstaviště i diváky, kteří balet „zrovna nemusí“.

Koncepce vychází z hudební muzikálové předlohy a především ze slavné filmové verze. Je tu výhoda skvělého scénáře, na druhou stranu nechceme vytvořit jen jakousi kopii. Už scénografické řešení nebude klasické „divadelní kukátko“, prostor pavilonu si doslova říká

o jiné, netradiční řešení, ze kterého bude vycházet i choreografie.

Na mysli máme také to, že chceme představit Balet NdB ve zcela jiné poloze, než na jakou jsou naši diváci zvyklí. Můžeme si to vzhledem k charakteru prostoru dovolit a pro tento projekt komerčnější povahy vytvořit skvělou a strhující taneční show. A co k projektu říká jeho autor Mário Radačovský? „Chci zprostředkovat brněnskému publiku výjimečný zážitek!

Přál bych si, aby diváci tento nádherný příběh o citech, lásce, vášni a rozdílech mezi lidmi s námi prožili naplno a odcházeli nabití emocemi, které je přivedou k myšlence vidět tento titul znovu. Přenést premiéru s bloky představení na výstaviště je svým způsobem riskantní, ale my i naši diváci můžeme jen získat, bude to skvělá show! Jinou variantu si nepřipouštím!“ Premiéra projektu 25. listopadu 2017, Brno – výstaviště, pavilon P

rekonstrukce Brno – výstaviště, pavilon P

opera

Faust a Markéta Premiéra projektu 16. 12. 2017, Brno – výstaviště, pavilon P Dále hrajeme: 17. 12. 2017 18. 12. 2017 19. 12. 2017 26. 5. 2018 27. 5. 2018

balet

v 19 hodin v 19 hodin v 19 hodin v 19 hodin v 19 hodin

West Side Story Premiéra projektu 25. listopadu 2017, Brno – výstaviště, pavilon P Dále hrajeme: 26. 11. v 15 hodin 27. 11. v 19 hodin 28. 11. v 19 hodin 29. 11. v 11 a v 19 hodin 30. 11. v 19 hodin 1. 12. v 19 hodin 2. 12. v 15 a v 19 hodin 3. 12. v 15 hodin

foto: Ivan Pinkava

32–33

×

Do baletních špiček a na sál!

Konkurz Baletu NdB 2017 text a foto: Barbora Rosochová

reportáž balet „Umělecký šéf Mário Radačovský vypisuje konkurz na tanečnice a tanečníky (sólisty i sbor) pro sezonu 2017/2018.

Požadujeme vysokou úroveň v klasické i moderní technice a jevištní zkušenosti. Vaši žádost (podrobný profesní životopis, fotku celého těla a portrét) posílejte na adresu...“ Je 18. února 2017. Konkurz Baletu NdB začíná v deset hodin. Nemám představu, co přesně se bude dít, jestli budou v průběhu nějaké delší přestávky a v kolik se skončí.

Přicházím k ředitelství. Trochu jsem očekávala dlouhou frontu nedočkavě přešlapujících uchazečů před vchodem, ale budova je podivně tichá. Vycházím po schodech a v duchu přemítám, zda jsem si nespletla datum. U nápojového automatu míjím dvě neznámé baletky.

To je dobré znamení. Ve třetím patře, kde sídlí Balet NdB, se ocitám uprostřed mumraje rozcvičujících se uchazečů. Jsou jich plné chodby i dva baletní sály. Prostorem se rozléhají nejrůznější světové jazyky.

Opatrně se proplétám mezi tanečníky do velkého baletního sálu.

Tam se mi naskýtá jedinečná podívaná: enormní počet baletek na jednom místě. Skutečně stěží najdete metr čtvereční sálu, do kterého by nezasahovala něčí noha nebo jiná část těla. Některé baletky se při rozcvičování baví ve skupinkách s ostatními, jiné se zase se sluchátky v uších soustředěně protahují u tyče a kontrolují své pózy v zrcadlech.

V deset hodin přichází šéf baletu Mário Radačovský a anglicky představuje porotu, korepetitora a zvláštního hosta, kterým je bývalý sólista maďarského národního baletu Gábor Keveházy. Baletky se řadí podle přidělených čísel a konkurz začíná společným cvičením u tyče.

Mário Radačovský zadává jednotlivé prvky a kombinace ve francouzské baletní terminologii, prochází kolem baletek a porota si zapisuje poznámky. Následuje cvičení na volnosti a nakonec technika tance na špičkách. Vše vrcholí skoky a na závěr prvního kola prověří schopnosti uchazeček jeden z nejtěžších druhů piruet – fouetté. Vyhlašuje se dvacetiminutová pauza, během které porota vybere čísla, která postupují, a vyvěsí je.

Zůstávám ohromeně sedět v baletním sále, mezitím přichází druhá třicetičlenná skupina baletek. Fouettés mi doslova vyrazily dech, protože téměř všechny uchazečky je zvládly s naprostým přehledem a grácií.

Je vidět, že o členství v Baletu NdB je velký zájem ze strany mnoha profesionálů na vysoké technické úrovni (tato hypotéza se mi později potvrdila i u ostatních skupin uchazečů). Přemítám nad tím, jak stresující pro ně musí tento konkurz být. I když se všichni usmívají a chovají se profesionálně, cítím z nich napětí. A není se čemu divit! Představte si, že máte hodinu na to, abyste zaujali a zároveň neudělali jedinou chybu, protože konkurence je tvrdá a pouhé zaškobrtnutí vás může vyloučit ze hry, protože zkrátka ti kolem vás předvedou brilantní výkon.

Konkurz druhé skupiny baletek se odehrává pod vedením Gábora Keveházyho. Zadává náročné, složité sestavy. Pouze jednou sdělí zadání a už se cvičí, žádné opakování. Vůbec nechápu, jak si to mohou v tak krátkém čase všechno zapamatovat. Cvičení se řídí stejnou osnovou, pouze fouettés nahradily tzv. italské fouettés. Do sálu proniká přímé sluneční světlo a začíná tu být horko. Opět krátká pauza a už nastupuje třetí skupinka.

Snažím se vžít do role poroty a v duchu si vybrat své favoritky, avšak než si je stihnu všechny prohlédnout, šéf baletu předvádí novou sestavu. Sotva začnou, zhlédnu jednu, druhou… a už je tu nové zadání. Žádný čas na delší srovnávání nebo přemýšlení. Takže klobouk dolů před bystrým zrakem poroty!

Na řadu přicházejí muži. Tvoří jen jednu skupinu, protože se jich na konkurz hlásí asi čtyřicet. Pod vedením Gábora Keveházyho cvičí u tyče a na volnosti. Velký prostor je věnován skokům. Mám své tři favority a jsem zvědavá, zda postoupí do dalšího kola, kterým bude pas de deux s vybranými baletkami. Po hodině jsou všichni tanečníci uřícení a teče z nich pot. V sále je snad třicet stupňů.

Po pauze se ti, kteří postupují, vracejí do sálu a utváří dvojice.

Mluví spolu výhradně anglicky a zkoušejí si různé arabesky a zvedačky. K mé radosti postoupili i moji tři favoriti. Druhé kolo zahajuje valčík. Páry se v tříčtvrtečním taktu hemží sálem pod drobnohledem poroty. Šéf baletu opět zadává sestavy, některé prvky předvádí s uchazečkami a radí mužům, jak na zvedačky. Přestože se páry neznají, jsou velmi profesionální a navzájem se podporují. Je příjemné sledovat je při práci.

Balet NdB nabízí vedle klasiky také moderní kusy, a proto konkurz uzavírá současná choreografie. Ivona Jeličová učí baletky část z Masculine / Feminine a Uladzimir Ivanou muže variaci z Chvění. Choreografie se nacvičují odděleně ve dvou menších baletních sálech.

Nejprve nastupují před porotu ve velkém sále ženy, poté muži. Tančí vždy po menších skupinkách a několikrát choreografii opakují. Všichni jsou naprosto soustředění a do každého pokusu jdou naplno.

Je skoro sedm hodin večer a konkurz končí. Zúčastnilo se ho celkem asi devadesát uchazeček a čtyřicet uchazečů z různých koutů světa. Jak jsem se dozvěděla později od vedení baletu, ještě ten večer vybrali adepty na nové členy a uskutečnili s nimi pohovor. V příští sezoně se tedy můžeme těšit na nové členy z vybraných osmi tanečníků (mezi kterými jsou i moji tři favorité) a osmi tanečnic.

34 –35

×

letní prohlídky

Dobrý den, pojďte dál... aneb Mahenka ani Reduta přes léto nespí text: Martin Foretník, průvodce budovami NdB foto: Petra Šalapková

To je zase horko… a co bych na přelomu července a srpna čekal. Ale k vodě nejdu. Mířím k Mahenovu divadlu (tedy k Mahence), kde mě čekají prohlídky divadla pro letní návštěvníky.

Je to krásná budova, říkám si v duchu a kochám se, takhle nějak má klasické kamenné divadlo vypadat, zdobně, majestátně, hrdě… a málem jsem na chodníku porazil paní s nákupní taškou.

Míjím vrátného – ahoj, no jasně, i dneska jsou prohlídky, díky za klíče – a boční chodbou do hlavního foyer. Je tu líp než venku.

Tak vstávej, divadlo, probudím tě světlem! A pomalu rozsvěcuji jednu žárovku po druhé. Velké foyer září v celém svém krásném lesku, světlonosiči v podobě malých dětí drží v rukou tucty žárovek – ano, klasických žárovek, protože jsou poctou tomuto technickému zázraku předminulého století. Otevírám dveře Síně slávy, mrknutím oka se pozdravím se všemi slavnými, co divadlem prošli.

Hlavním schodištěm, které je tak velmi podobné schodišti v původní pařížské opeře Palais Garnier, se dostanu do tichého sálu divadla. Opatrně postupně rozsvěcuji, každé správné divadlo přece přes léto spí, tak ho musím probudit šetrně. Reflektory na jevišti jsou pravým opakem… prkna, která znamenají svět (a ta naše jsou od loňska fungl nová), se předvádějí ráda a jsem teď sám na jejich středu. Dívám se do sálu, tam, kam v sezoně večer zasedne pět set čtyřicet sedm diváků, a vychutnávám si pocity herců. A v dobrém jim závidím. Je to nepopsatelný zážitek, který se musí zažít.

I herecká šatna je zatím opuštěná. Načechrám kostýmy, srovnám scénáře a pohladím fotografii Vlasty Fialové. A hurá po schodech nahoru až do čtvrtého patra. Více než sto třicet let stará původní sedadla jen zkontroluji, nesednu si. Ne, že bych neměl chvilku času, ale prostě moje nohy se do nich nevejdou… byli jste o hodně menší, naši předkové…

A zpět přes třetí podlaží – křišťálový dvoutunový lustr se hrdě třpytí – ještě mrknout na technickou lávku, jestli je shora na jevišti všechno v pořádku, otevřít horní foyer s divadelní terasou (fajn, terakotovou vázu před divadlem sice zase někdo pootočil, ale „neotočil“).

V pokladně zapnu počítač, převléknu se do pracovního trika a opakuju si, abych při prohlídkách na nic nezapomněl. Za čtvrt hodiny bude deset, jdu otevřít boční vchod divadla. Už tu někdo čeká. „Dobrý den, pojďte dál…“ Je šest hodin večer… to to ale uteklo. Nohy mě bolí (mají za sebou skoro deset kilometrů a dva tisíce schodů), v krku mám sucho, ale těší mě, že hodně lidí dnes poznalo divadlo z jiné stránky a že se jim tu moc líbilo. Aspoň to říkali. Tak už jen jedna procházka po divadle, všechno pozhasínat a pozamykat.

Na sešeřelém jevišti si chvíli sedám na zem, zakloním hlavu, zavřu oči a vdechuji tu zvláštní vůni dřeva, líčidel, oleje a prachu… neopakovatelná omamná vůně, která se do divadla za tu stovku let vsákla. Ta se mi nikdy neomrzí. Jako by ke mně promlouvali všichni Learové, Mařenky, Odetty…

Tak dobrou noc všichni, zase zítra.

Zvoní mi mobil: „Ahoj Tome, tak jak to dnes šlo?“ to je můj kolega z divadla Reduta.

Taky měl fajn lidi, taky je utahanej – a jdeme na kafe a zaslouženou zmrzlinu. Zítra otevíráme Redutu i Mahenku zase v deset, tak se přijďte za námi podívat…

Informace o prohlídkách Termín: 24. 7. – 5. 8. 2017 (30. 7. – neděle – zavřeno) Provozní doba: 10.00 – 18.00 hodin (13.00 – 14.00 hodin – přestávka) Začátky prohlídek: každou celou hodinu (poslední prohlídka od 17.00 hodin) Mahenovo divadlo – první boční vstup vpravo z boku divadla u zastávky tramvaje č. 1 divadlo Reduta – před pokladnou DR za hlavním vstupem do divadla (zde vyčkejte příchodu průvodce) Janáčkovo divadlo – ZAVŘENO z důvodů rekonstrukce Jak prohlídku zakoupit (rezervovat)?

Letní prohlídky divadel můžete předem objednat zakoupením vstupenky na určený den a hodinu v Zákaznickém centru NdB na Dvořákově 11, lze je také zakoupit přímo na místě před prohlídkou v pokladnách divadel u průvodců. Prohlídky je také možné rezervovat na tel. čísle: + 420 542 158 120.

Cena: 80 Kč – dospělí, senioři 40 Kč – děti od 3 let, studenti Průvodci skupin a tlumočníci nad 10 osob – zdarma Vstupenka z prohlídky jednoho divadla slouží jako zlevněný kupon pro návštěvu další budovy NdB s 50% slevou.

Hromadné návštěvy (nad 10 osob) nutno objednat předem.

Kapacita: max. 20 osob na jednu prohlídku Délka prohlídky: 45–60 minut (dle divadla) Prohlídky začínají vždy v celou hodinu a není bohužel možné na nikoho čekat.

Prohlídky nejsou bezbariérové, proto se omlouváme handicapovaným a fyzicky méně zdatným občanům a tyto prohlídky jim nedoporučujeme (např. v Mahenově divadle při prohlídce nutno překonat více než 200 schodů…)

Prohlídky divadel probíhají pouze v českém jazyce, pro německy a anglicky mluvící návštěvníky je k dispozici tištěná verze historie budovy. Cizojazyčné skupiny si v případě zájmu mohou samy zajistit tlumočníka.

×

rozhovor rekonstrukce

Zákaznické centrum v novém! Divadlo musí být vidět, slyšet, cítit...

text: Martin Koplík foto: Vladimír Kiva Novotný

Jelikož potřeba vyvíjet se a zlepšovat se je pro nás alfou a omegou, rozhodli jsme se pro vás také vylepšit Zákaznické centrum NdB. Rekonstrukce začne 26. června a na začátku září 2017 už vás přivítáme ve skvělém novém prostoru. Autorem řešení je renomovaný brněnský architekt a designér Martin Hrdina, který v současném Brně patří k nejvýraznějším a také nejplodnějším interiérovým architektům.

S Martinovou prací se můžeme v Brně setkat na mnoha místech hlavně v podobě kaváren a restaurací, které se staly jakousi jeho značkou. K rozhovoru jsme se sešli na zahrádce jedné z nich, mimochodem se jednalo o první otevřenou letošní zahrádku v Brně, u kavárny Tungsram na Kapucínském náměstí.

Martin Hrdina

Martine, jak už zmiňujeme výše, jsi autorem interiéru několika brněnských kaváren, patříš tedy ke „kavárenským povalečům“? A máš svoji oblíbenou domácí kavárnu, nebo je spíš střídáš, aby sis užil jejich atmosféru?

Navštěvuji věrně několik stejných míst, kde se cítím nejlépe a kde sedí většina mých přátel. Jsem typický štamgast, líbí se mi, že se můžu stavit jen tak bez domlouvání a prakticky vždycky někoho potkám. Záleží samozřejmě, jestli se jde jen kávu, nebo večer popít nebo na večeři. A taky podle ročního období. Mám velice rád vysedávání na zahrádkách a moje nejoblíbenější je v Tungsramu. Nebo v Pilátovi, pokud mám hlad a košili místo trička.

Tento rozhovor vzniká pro časopis Diva, dá se předpokládat, že tvoje práce bude v současné chvíli nasměrována k divadlu, a to přímo k Národnímu divadlu Brno. Co to bude?

Byl jsem osloven, abych navrhl nový interiér zákaznického centra a předprodeje vstupenek NdB na Dvořákově ulici. Vnímám to jako velkou poctu a vážím si této nabídky, mám z ní respekt.

Předprodej vstupenek je vlastně z divadla to první, co divák uvidí (tedy pokud si nekupuje lístek po internetu).

Jaká je tvoje koncepce nového interiéru, co tedy ten divák přicházející si koupit vstupenku vlastně uvidí?

Základní myšlenka je relativně jednoduchá.

Pojímáme interiér jako pohled na kulisy z rubové strany. Vycházíme z představy, že při nákupu vstupenky divák ještě nevidí

představení, že přichází do divadla zadním vchodem a je v pozici herce nebo kulisáka.

Nový mobiliář je navržen z technických materiálů, inspirací jsou konstrukce scénografie. Používáme svařené profily, ocelová lanka, překližku a papír. Na projektu pracuji s talentovaným mladým architektem Tomášem Kovalčíkem. Dřevo bude potištěno a popsáno realizačními poznámkami, světla zavěšena na tazích. Líbí se mi kontrast Národního divadla jako velké renomované instituce a docela obyčejných materiálů mobiliáře. Jedinými lícovými stranami budou LCD obrazovky ve výkladcích, směrované do ulice a krásná grafika Roberta V. Nováka s fotografiemi Ivana Pinkavy. S Robertem spolupracujeme na propojení interiéru předprodeje a grafiky divadla.

Takže pohled za kulisy, něco jako Alenka za zrcadlem. No, divadlo je přece jen hra a všechno v něm má svůj rub a líc, jeviště i zákulisí. Rezignoval jsi zcela na to mámení a šálení, které přece jen k divadlu patří, nebo ho alespoň trošku povoláš na scénu?

Na prvním místě chceme odstranit z interiéru předprodeje takovou tu levnou pompu 90. let: „zlacená“ madla, mahagonově mořené dřevo a dekorativní dlažbu. Dalším cílem je otevřít prostor pro návštěvníka, aby mohl komunikovat se zaměstnanci divadla přímo a nemusel křičet do skleněné stěny s mluvítkem. Odstraňujeme všechny příčky a navrhujeme stůl a knihovnu pro prostudování tiskovin divadla. Zároveň bude zákaznické

36–37

centrum reagovat na současné způsoby nákupu vstupenek: instalujeme samoobslužný terminál, již zmíněné obrazovky a možnost poslechu audio záznamů z představení.

Chceme oslovit všechny smysly návštěvníka: aby hmatem cítil materiály, viděl a slyšel upoutávky představení a zvažujeme i možnost vůní v interiéru.

A na závěr trošku kacířská otázka.

Když jde člověk dnes po Brně, tak se mu někdy zdá, že ať vejde do kterékoli restaurace, navrhl ji Martin Hrdina, mně to tedy nevadí, ale nemáš někdy pocit, že je tu trošku přehrdinováno?

To je trochu nadnesené. Navrhl jsem sice pár míst, ale celý ten café/gastro svět v Brně v posledních pár letech tak ožil, že je to jen zlomek reálného počtu. Jsem velice rád, že jsem mohl přispět, něco opravit a že jsem mohl navázat na průkopníky, jako jsou Tomáš Rusín a Ivan Wahla. Je pro mě zdrojem radosti a hrdosti, že se podniky, které jsem navrhl, většinou drží.

Martine, děkuji za rozhovor a těším se na příští sezonu, kdy se už jistě sejdeme v již dokončeném zákaznickém centru na Dvořákově.

Nemusíte se však obávat, že se o vás v době prázdnin a po dobu rekonstrukce nepostaráme – provizorní Zákaznické centrum najdete jen pár kroků od toho původního. Otevřeno budeme mít ve všední dny od 11 do 16 hodin. Těšíme se na vás a přejeme krásné léto!

×

Muž ze Síně slávy Český herec a režisér (1902–1942), jehož jméno vám tentokrát prozradí tajenka, patřil k významným osobnostem činohry NdB třicátých let minulého století.

text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

Jako řada dalších herců jeho generace i on se potýkal s názorem rodičů, že herectví není vhodné povolání a že je nutné vyučit se řádnému řemeslu. Jako příručí v soukenickém obchodě hrál divadlo alespoň ochotnicky a teprve po smrti otce se odvážil přidat k profesionální kočovné divadelní společnosti. Pětileté působení po různých štacích ho dostatečně vyškolilo, aby v roce 1925 mohl nastoupit první angažmá ve stálém divadle. I když sám dával přednost charakterním rolím, byl oblíbený především jako komik – pro jeho parodické schopnosti jej angažovali Jiří Voskovec a Jan Werich do Osvobozeného divadla a přímo pro něj napsali několik rolí intrikánů a komických starců, obsadili jej také do filmů Pudr a benzín, Peníze nebo život a Hej-rup!, v němž exceloval jako hrabivý senilní prezident konzervářského průmyslu Worst. V divadle mladému herci však jednostrannost svěřovaných rolí nevyhovovala, a tak odjel do Brna za Jindřichem Honzlem, který byl v té době dramaturgem a režisérem NdB, a – se sezonní přetržkou, kterou s Honzlem strávil znovu v Osvobozeném divadle – setrval v Brně až do konce své umělecké dráhy. Štíhlý vysoký muž s chraplavým hlasem svým civilním jevištním projevem vybočoval z psychologicko-realistického herectví brněnské scény a brzy si získal přízeň publika. Stále mu byly svěřovány komediální role, stejnou měrou měl však možnost hrát postavy vážné, psychicky komplikované a vnitřně

V roli Richarda III. ve stejnojmenné hře Williama Shakespeara (NdB, 1940)

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

Doplňte názvy děl: Nápověda v závorce obsahuje jednu z postav a rok posledního uvedení díla v NdB; v případě méně známého titulu je nápověda rozšířena.

1 2

A

3

A

4 5

V A N

R Y

6 7 8 9

E E

A

A

A

10

11 12

R

A A

13 14 15

Opera Antonína Dvořáka (Vilém z Harasova, 2002) Hra Jaroslava Kvapila (Petr Kocián, 1948; v roce 1933 podle této hry natočil režisér Svatopluk Innemann film Skřivánčí píseň) Balet na hudbu Fryderyka Chopina (role bez názvů, 1994; choreografie Michail Fokin, uvádí se také pod názvem Chopiniana) Opereta Johanna Strausse (Princ Orlovský, 2010) Opera Michala Košuta (Orestes, 2001; též hrdinka Euripidovy tragédie … v Aulidě) Sofoklova tragédie (Kreón, 2007) Balet Léa Delibese (Svanilda, 1986) Opera Richarda Strausse (Jochanaan, 2000) Opera Alexandra Porfirjeviče Borodina (Končak, 1973) Skladba Leoše Janáčka (role bez názvů, 1987; autora k napsání díla inspirovaly dětské říkanky a rozpočítávadla) Opera Giuseppa Verdiho (Radames, 2010) Hra Antona Pavloviče Čechova (Nikolaj Ivanov, 1978) Hra Gabriely Preissové (Mánek Mešjaný, 2009) Hra Henrika Ibsena (Helmer, 2013) Opera Antonína Dvořáka (Marbuel, 2016)

historie

Scéna ze Sofoklova Krále Oidipa (NdB, 1937) V roli zchudlého měšťana Vejvody s Jaroslavem Lokšou (Zikmund Hercog) v inscenaci Chudý kejklíř (NdB, 1939)

rozporné. Jeho ztvárnění Shakespearova Richarda III. v režii Karla Jerneka (1940) se stalo velkým podobenstvím doby.

Jako režisér vycházel především ze svých zkušeností z avantgardní scény, dbal na stylovou čistotu a jednotu všech složek divadelního výrazu. Do činoherních inscenací často zařazoval tanec a baletní pantomimu jako samostatný prostředek sdělení a za (v té době v Brně) ojedinělou lze považovat jeho práci se světlem, a to ať už využíval ostře řezané bílé světlo, nebo rozptýlené světlo barevné.

Mezi léty 1932 a 1941 nastudoval téměř čtyřicet inscenací, většinu se svými „dvorními“ výtvarníky Františkem Muzikou a Zdeňkem Rossmannem. Zdeněk Rossmann vytvořil scénu i pro jeho snad nejznámější inscenaci, v níž si i zahrál věštce Teiresia, Král Oidipus (1937) a pro inscenaci z roku 1934, jejíž název objevíte v druhém řádku tajenky. Život umělce skončil předčasně v koncentračním táboře v Osvětimi.

38–39

×

opera

Bloky operní květen – červen

text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Janáčkovo divadlo zůstane otevřené ještě i během měsíce května, proto jsme pro vás připravili nejen oblíbené italské tituly. Kdo neměl možnost vidět novou inscenaci Janáčkovy Káti Kabanové během podzimu, může to napravit v květnu, kdy se na dva večery opět rozlijí na našem jevišti vody řeky Volhy v poetické inscenaci světoznámého režiséra Roberta Carsena. V hlavní roli se můžete těšit na naši sólistku Pavlu Vykopalovou, která právě za roli Káti získala cenu Thálie 2016. Další šance představení zhlédnout bude až po ukončení rekonstrukce Janáčkova divadla.

Verdiho Nabucco je hitem operních jevišť od doby svého vzniku díky krásným melodiím, velkolepým sborům, ale i dramatickému příběhu o cestě celého národa za svobodou. O generaci mladší Ponchielli navázal na to nejlepší ve Verdiho tvorbě a jeho La Gioconda je velkou italskou operou v tom nejlepším slova smyslu – drama nevyslyšené lásky, zrady a oběti ve strhujícím hudebním zpracování. Nová inscena-

7. 5.

13. a 20. 5.

31. 5.

14. a 15. 6.

22. a 23. 6.

27. a 28. 8.

ce této v Brně poprvé uvedené opery bude posledním představením před zahájením rekonstrukce, s Ivetou Jiříkovou, Lucianem Mastrem, Jiřím Sulženkem a Veronikou Hajnovou-Fialovou v hlavních rolích.

Kdo se bojí, nesmí do pekla! Tak to v naší inscenaci Dvořákova Čerta a Káči vůbec neplatí. Vydáte se tam v červnu v doprovodu školního výletu rovnou skrze zámeckou kuchyni. A našich čertů není třeba se bát, naopak je s nimi spousta legrace, a pokud bude třeba, Káči Jana Hrochová a Václava Krejčí Housková už je dokážou srovnat.

Konec školního roku si zaslouží trochu zábavy pro malé školáky i předškoláky a v divadle Reduta na ně čeká Papageno s princem Taminem, aby jim pomohli vysvobodit princeznu Paminu a hlavně najít Papagenovi Papagenu. I pro dospělé je připraven veselý konec sezony s nejslavnějším lazebníkem světa Figarem. V roli Almavivy Tomáš Kořínek, jeho vytouženou Rosinou bude Andrea Široká a jako Figara uvidíte Svatopluka Sema.

G. Verdi: Nabucco L. Janáček: Káťa Kabanová A. Ponchielli: La Gioconda A. Dvořák: Čert a Káča E. Streul: Papageno hraje na kouzelnou flétnu G. Rossini: Lazebník sevillský

×

mecenáš

Janáčkovo divadlo si zaslouží podporu jak moji vlastní, tak i veřejnosti Jaroslav Hanák

Stojíte v čele úspěšné společnosti PS Brno. Můžete čtenářům objasnit, čím se zabýváte?

PS Brno je stavební společnost střední velikosti. Řekl bych, že v Brně patříme mezi takových prvních deset stavebních firem.

Zabýváme se dodávkou tzv. staveb na klíč.

Stavíme bytové domy, továrny, obchodní domy, infrastrukturu a podobně. Naší další specializací je výroba a montáž ocelových i hliníkových konstrukcí a spousta dalších věcí.

To je poměrně široký rozsah…

Opravdu Ferda Mravenec − práce všeho druhu (smích).

Vaše firma podpořila loňský ročník Mezinárodního festivalu Janáček Brno.

Co vás k tomu vedlo?

Snažíme se zlepšit nejen běžný život v Brně, ale také ten kulturní. Festival jsme podpořili nejen z důvodu, že jsme vyhráli v soutěži o rekonstrukci fasády Janáčkova divadla, ale hlavně proto, že chceme podporovat divadlo jako celek. A co se týká sportu, tak sponzorujeme hokejový oddíl Komety.

Zúčastnil jste se festivalu?

Byl jsem na prvním představení, na Kátě Kabanové. Janáček je pro mě osobně dost těžce uchopitelný, nicméně co se týká vlastního představení, tak bylo velmi zajímavé. Zaujala mě tam ta vodní plocha, která byla opravdu

reálná. Domluvili jsme se s panem ředitelem, že rádi podpoříme i příští ročník MFJB. Vaše administrativní budova získala v roce 2011 ocenění v kategorii Stavba Jihomoravského kraje. Nabízí se proto otázka, která divadelní budova z architektonického hlediska oslovila vás?

To jste mě zaskočila (smích). Jako lokální patriot, co se týká divadel v České republice, tak určitě Janáčkovo divadlo zajímavé je, i když je to budova stará padesát let. Nicméně je to pořád památkově chráněná budova.

Architekt Ruller je světoznámý, tak si myslím, že tato budova si určitě zaslouží podporu jak moji vlastní, tak i veřejnosti.

f o t o : Vít Vaněk

Vyjíždím do šestého poschodí, abych se setkala s panem Hanákem, jednatelem stavební společnosti PS Brno. Mám trochu zpoždění. Neprofesionální, vím, ale poněkud mě zaskočilo hlášení v šalině: „Tento spoj končí ve stanici Ústřední hřbitov – smyčka.“ S tímto jsem rozhodně nepočítala, ještě mi zbývaly tři zastávky! Následná lehká panika a improvizace si vyžádala nějaký ten čas navíc, ale jsem na místě. Naproti výtahu jsou dokořán otevřené dveře.

Pan Hanák mě vítá ve své kanceláři.

Na první pohled je to velmi sympatický pán. Má příjemně zařízenou kancelář s dechberoucím výhledem na Brno a perfektní terasou.

text a foto: Barbora Rosochová

Ředitel NdB Martin Glaser a jednatel společnosti PS Brno Jaroslav Hanák při slavnostním potvrzení podpory Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2016.

40– 41

×

Theater Bremen exkluzivní host festivalu Divadelní svět Brno 2017 text: Martina Procházková foto: archiv DSB

15. 5. 20.00

Mahenovo divadlo

Theater Bremen: Dobrý člověk ze Sečuanu

16. 5. 20.00

Mahenovo divadlo

Theater Bremen: Zlaté srdce

Již třetím rokem se do Brna vrací jedno z nejzajímavějších německých divadel současnosti – Theater Bremen. Právě v letošním roce slaví tato scéna, jež ve své tvorbě propojuje divadelní postupy s živou hudbou, zpěvem, tanečním uměním a nápaditými scénickými prvky, úctyhodné sté výročí. Pod vedením umělecké šéfky Alize Zandwijk září více než kdy dřív.

Diváci festivalu Divadelní svět Brno se mohou těšit hned na dvě dechberoucí inscenace tohoto skvělého souboru právě v režii Alize Zandwijk. První z nich je Brechtův Dobrý člověk ze Sečuanu. Poetický a obrazivý, hravý a přece myšlenkově bohatý, křehký a přitom hluboce zasahující příběh, v němž je kladena zásadní otázka: co je vlastně naivního na myšlence, že člověk může být dobrým a přece přežít? Druhou inscenací je projekt Zlaté srdce inspirovaný trilogií filmů Larse von Triera. Toto taneční představení, plné nádherných obrazů a silných emocí, zobrazuje jednoduché příběhy o obyčejné, takřka každodenní lásce k bližnímu, o altruismu, soucitu a obětavosti.

Nenechte si ujít jedinečnou šanci vidět práci tohoto skvělého divadelního souboru na vlastní oči.

.

Ŕ8PÛQ­ MH NYÛW ľLYRWD FHO© VSROHÍQRVWL œ

Lev Nikolajevič Tolstoj

Přejeme všem fanouškům Národního divadla Brno, co nejvíce rozkvetlých květů v nové divadelní sezóně.

www.kvetiny-brno.cz

PODPOŘTE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRÁ PODPORA Pro přátele NdB výhodné pojištění, osob, automobilů, domácností a další od společnosti e-Finance Ušetřete na pojistném a zároveň platbou za pojištění podpořte Národní divadlo Brno! více informací na www.chytra-podpora.cz

ZVEME VÁS NA

PLNÝ HUDBY, DIVADLA, FILMŮ, JÓGY A ZÁBAVY

ÿERVEN/ÿERVENEC 2017

ZZZ UHQJO F]

www.vankovkafest.cz

FESTIVAL POD ŠIRÝM NEBEM

www.gotobrno.cz/folklornirok

15. 6. 2017 21. 6. 2017

BRNĚNSKO TANČÍ A ZPÍVÁ Písně, tance a zvyky na Brněnsku

BRNĚNSKO TANČÍ A ZPÍVÁ Dětské tance, písně a hry na Brněnsku

F SCÉNA — 20 let 21. 6.—13. 7. 2017

Cyklus letních folklorních večerů pod širým nebem ve spolupráci s VUS ONDRÁŠ

XXVIII. MEZINÁRODNÍ FOLKLORNÍ FESTIVAL BRNO ’17 24.—27. 8. 2017

12.—16. 9. 2017

Folklorní festival CIOFF® s bohatým programem, jehož součástí jsou Jihomoravské dožínky

BABYLONFEST Dny brněnských národnostních menšin — 10. ročník Statutární město Brno finančně podporuje Turistické informační centrum města Brna, příspěvkovou organizaci.

Barbican a Toneelgroep Amsterdam

11. 5. 2017 v 19:45 hod.

Univerzitní kino Scala Přímý přenos mediální partneři

partneři

Jude Law

Posedlost Režie Ivo van Hove

MD Mahenovo divadlo JD Janáčkovo divadlo DR divadlo Reduta

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla (vstup zdarma)

2017

květen

od 5. 5.

opera ne

7. 5. 19.00 Nabucco

| JD |

po

8. 5. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

role Abigail – Anda-Louise Bogza

so 13. 5. 19.00 Káťa Kabanová

st 10. 5. 19.00 Běsi

| DR |

čt 11. 5. 19.00 Kmeny

| DR |

| JD |

role Káťa – Pavla Vykopalová

út 16. 5. 19.00 Předpremiérové kukátko

| DR |

k opeře Hrabě Ory

pá 19. 5. 11.00 Krok za oponu

| JD |

s operou Láska na dálku

so 20. 5. 19.00 Káťa Kabanová

| JD |

role Kabanicha – Eva Urbanová

pá 26. 5. 19.00 Hrabě Ory

premiéra

Podrobné informace o programu a předprodeji naleznete na www divadelnisvet cz

.

JD prem | MD |

role Adèle – Jana Šrejma Kačírková / Kateřina Kněžíková

ne 28. 5. 19.00 Hrabě Ory

↗l

E, PS | MD | čt 18. 5. 20.00 Petrolejové lampy

role Hrabě Ory – György Hanczár / Petr Nekoranec

st 31. 5. 19.00 La Gioconda

.

↗l

| JD |

pá 19. 5. 19.00 Želary

| MD |

↗l

AB, VČ, VK | MD |

role Gioconda – Iveta Jiříková

balet pá

5. 5.

so

6. 5. 11.00 Spící krasavice

17.00

Spící krasavice

↗l

KO | MD | | MD |

so 20. 5. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

so 20. 5. 14.00 Kvak a Žbluňk

| DR |

derniéra

ne 21. 5. 10.00 Brněnské pověsti

| DR |

po 22. 5. 19.00 Podezřelá krajina s anděly

| DR |

v rámci cyklu Spílání Brnu

so

6. 5.

17.00

Spící krasavice

C | MD | út 23. 5. 18.00 Kámen a bolest

čt 18. 5. 19.00 Chvění pá 19. 5. 19.00 Chvění

↗l

SPČ | DR |

| JD |

↗l

st 24. 5. 19.00 Improvozovna

| DR |

ne 28. 5. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

po 29. 5. 19.00 Bůh masakru

| MD |

út 30. 5. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

st 31. 5. 19.00 Králova řeč

| MD |

st 31. 5. 19.00 Kmeny

| DR |

| JD |

ne 21. 5. 19.00 Game Over

F | MD |

so 27. 5. 19.00 Game Over

| MD |

út 30. 5. 19.00 Labutí jezero

↗l

| JD |

činohra pá

5. 5. 19.00 Černá labuť

so

6. 5. 19.00 Strach jíst duši

ne

7. 5. 10.00 Zlatovláska

ne

7. 5. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

↗l

hosté

D | DR | út

derniéra

| MD | | DR |

9. 5. 18.00 Když zavítá máj… úterý

so 27. 5. 18.15 Růžový kavalír sobota

ne

7. 5. 19.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

po

8. 5. 19.00 Saturnin

| MD |

↗l

| DR |

Přímý přenos z Metropolitní opery New York

út 30. 5. 19.00 Rapper úterý

| DR |

Koncert z oper, operet a muzikálů – Nové operetní Studio

Divadelní spolek Frída

www.ndbrno.cz

| DR |

f o t o : Jakub Jíra

program

červen

2017

Veroničin pokoj

opera čt

1. 6. 19.00 Hrabě Ory

činohra ↗l

U, VO | MD |

čt

1. 6. 19.00 Kmeny

| DR |

pá

2. 6. 19.00 Veroničin pokoj

| DR |

so

3. 6. 19.00 A pak už tam nezbyl ani jeden aneb derniéra deset malých černoušků

| MD |

ne

4. 6. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

po

5. 6. 19.00 Želary

po

5. 6. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

út

6. 6. 18.00 Paní z moře

čt

8. 6. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

pá

9. 6. 19.00 Drazí v Chomutově!

role Hrabě Ory – György Hanczár

pá

2. 6. 19.00 Hrabě Ory

Dárek | MD |

role Komtesa Adèle – Jana Šrejma Kačírková

so

3. 6. 20.00 Tosca

| Špilberk |

role Tosca – Iveta Jiříková

ne

4. 6. 20.00 La traviata

| Špilberk |

↗l

ČP, S | MD |

role Alfredo – Aleš Briscein

ne 11. 6. 19.00 Hrabě Ory

↗l

C | MD |

role Komtesa Adele – Kateřina Kněžíková

st 14. 6. 11.00 Čert a Káča

| MD |

| DR |

↗l

SPČ | MD | | DR |

role Káča – Václava Krejčí Housková

čt 15. 6. 11.00 Čert a Káča

| MD |

role Ovčák Jirka – Jaroslav Březina

ne 21. 6. 19.00 Krok za oponu

premiéra

so 10. 6. 19.00 Drazí v Chomutově!

| Moravské náměstí |

MD prem 1 | DR | MD prem 2 | DR |

ne 11. 6. 19.00 Kámen a bolest

| DR |

po 12. 6. 19.00 Králova řeč

| MD |

s operou Její pastorkyňa (Evropský svátek hudby – pořádá TIC)

čt 22. 6. 11.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

pá 23. 6. 11.00 Papageno hraje na kouzelnou flétnu

| DR |

út 27. 6. 19.00 Lazebník sevillský

| MD |

role Figaro – Svatopluk Sem

↗l

st 14. 6. 19.00 Černá labuť

| DR |

pá 16. 6. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

so 17. 6. 17.00 Kouzelný vrch

st 28. 6. 19.00 Lazebník sevillský

| MD |

↗l

F | DR |

ne 18. 6. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

role Rosina – Andrea Široká

po 19. 6. 19.00 Drazí v Chomutově!

balet čt ne

1. 6. 11.00 Sněhurka a sedm trpaslíků

| JD |

4. 6. 18.00 Koncert Baletní školy I. V. Psoty

čt 15. 6. 19.00 Kontrasty

↗l

pá 16. 6. 19.00 Kontrasty

| DR |

so 17. 6. 19.00 Game Over

| MD |

ne 18. 6. 19.00 Game Over

derniéra

ČP | DR |

út 20. 6. 19.00 Bůh masakru

| MD |

st 21. 6. 18.00 Něco za něco

| MD |

veřejná generálka

| MD | | DR |

↗l

čt 22. 6. 19.00 Něco za něco

premiéra

pá 23. 6. 19.00 Něco za něco

↗l

MD prem 1, 2 | MD |

čt 29. 6. 18.00 Strach jíst duši

S | MD |

f o t o : Kristýna Housková

opera na Špilberku

Kontrasty

so

8. 7. 20.00 Carmen

46– 47

D | MD | SPČ | DR |

Žij, cestuj. Užívej! Člověk musí cestovat, aby se rád vracel domů.

BRNO–VÍDEŇ od 248 Kč Vídeň, Bratislava, Berlín, Budapešť...!

Komfortní vlaky do evropských metropolí vyjíždějí denně ze všech velkých měst v ČR. Jízdenky nakupujte nejvýhodněji v našem e-shopu.

www.cd.cz

CHOOSE TO STAND OUT CHOOSE LOVE NOVINKA REVLON ULTRA HD GEL LIPCOLOR™ Intenzivně hydratační složení obsahuje kyselinu hyaluronovou a výrazné pigmenty pro skutečně zářivou barvu. V osmi svůdných odstínech.

REVLON CZ

REVLON_CZ