DIVA - Březen/Duben

Magazín Národního divadla Brno březen–duben 2018

12

26

Zázrak v černém domě Milan Uhde / Břetislav Rychlík

Sezona 2018/2019 opera, činohra, balet

Předplatné – jediná jistota vstupenek na vyprodaná představení...

V sezoně 2018/19 budeme po rekonstrukci znovu otevírat Janáčkovo divadlo, proto vás všechny zveme zpátky na sedačky, které jsme pro vás během rekonstrukce drželi. A protože se v našem repertoáru čím dál častěji objevují zcela vyprodané inscenace, jedině díky předplatnému si stihnete opatřit vstupenky včas.

Vaše výhody…

– výrazná úspora oproti nákupu jednotlivých vstupenek (až 60 %) – sleva 50 % na všechny divadelní programy – další vstupenka navíc pro vás za hubičku – za pouhých 100 Kč – a slevy na další mimořádné akce – předplatného se netýká navýšení cen během sezony – a především máte své místo vždy jisté!

Pro nováčky…

Nechce se vám investovat moc peněz, přesto toužíte zjistit, zda představení NdB jsou pro vás to pravé?

Zkuste naši specialitu: Předplatné na zkoušku. Navštívíte cenově výhodná představení, která hrajeme od září do prosince. Na výběr máte ze dvou variant. Opera + balet a činohra.

Zeptejte se…

Potřebujete radu nebo doporučení? Nebo jste jen zvědaví? Stačí si otevřít naše nové webové stránky www.ndbrno.cz, kde se dozvíte nejvíce informací. Upřednostňujete raději osobní návštěvu? Zveme vás k nám do Zákaznického centra na Dvořákovu 11, nebo můžete volat na informační linku 542 158 120.

Otvírací doba po–pá 8.30–18.00 Těšíme se na vás

Prodej předplatného startuje 3. dubna!

úvodník Milí přátelé NdB, s prvními jarními dny vypukne v Národním divadle Brno premiérová smršť! Na konci zimy jsme se rozehřáli s operní Pikovou dámou a činoherním Rozmarným létem. Obě inscenace jsou v mnohém jedinečné. Rozmarné léto třeba tím, že až začne to pravé léto, zbouráme v Lužánkách cirkusový stan a toto představení už nikdy nikdo neuvidí. Nenechte si ho utéct!

Jarní novinky rozšíří repertoár všech tří souborů. Zvědavost budí všechny tituly, já osobně se ale nejvíc ze všeho těším na dvě původní díla, která vznikají přímo pro soubory NdB. Titulní hrdinka hry Věra nalezla předobraz v životních osudech Věry Čáslavské. V jejích vzestupech a pádech se zrcadlí naše dějiny druhé poloviny dvacátého století. Ve chvíli, kdy se znejisťují základní principy, na kterých stojí naše země (paradoxně ve chvíli, kdy si připomínáme 100. výročí našeho prvního samostatného a hlavně demokratického státu), půjde o dílo mimořádně aktuální. Součástí představení 4 Elements bude i nová choreografie, kterou tvoří přímo na tělo našim tanečníků choreograf Lukáš Timulák. Po úspěchu jeho díla Masculine / Feminine nemám nejmenší obavy, že obstojí vedle klasika moderního tance Jiřího Kyliána a hvězdy první velikosti Nacha Duata. Je až s podivem, že hra brněnského autora Milana Uhdeho, která se navíc přímo v Brně odehrává, se v jeho městě dosud nehrála. Zázrak v černém domě v režii Břetislava Rychlíka tento dluh splatí v Redutě. Do repertoáru divadelního domu, jakým je NdB, patří i inteligentní současná komedie.

Na otázku Kdo je pan Schmitt, odpoví naši herci pod vedení režisérky Jany Kališové, která ovládá umění komedie jako v naší zemi málokdo.

A po delší době rozšíříme náš repertoár i o představení ryze dětské.

Věříme, že operní zpracování Kocoura v botách pomůže vzbudit lásku k tomuto žánru u nové generace diváků.

V tomto čísle Divy vám ovšem kromě pěti jarních novinek představujeme i dramaturgické plány na sezonu 2018/19. Věřím, že patnáct připravovaných premiér ve vás vyvolá takovou chuť navštívit naše divadlo, že se třeba i rozhodnete pořídit si předplatné. Zkušenost z letošní sezony říká, že to je ta pravá cesta, jak žhavě očekávané novinky vidět z nejlepších míst a za skvělou cenu. Vyberte si z nabídky v našem katalogu nebo si sestavte své předplatné sami pomocí systému FlexiAbo. Buď z domova, nebo za ochotné pomoci našich pokladních v Zákaznickém centru.

100 let naší republiky budeme slavit i třemi velkorysými mezinárodními festivaly. Vedle etablovaných značek Janáček Brno a Divadelní svět doporučuji vaší pozornosti i festival Tanec Brno 2018, díky kterému budete mít šanci zhlédnout tvorbu baletních souborů národních divadel z nástupnických zemí bývalé rakousko-uherské monarchie.

Přeji vám krásné jaro Martin Glaser

↵ Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

MK ČR E11077 ISSN 1803-0408 Vedoucí redakce: Martina Mužátková, muzatkova@ndbrno.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

obsah 4 6 8 10 12

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchodni@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po – pá 8.30 – 18.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 Pokladny divadel: 45 minut před představením Zákaznické centrum Martin Koplík, vedoucí / koplik@ndbrno.cz Zuzana Ivanová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 233

Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Ministerstvo kultury finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

Aktivity Národního divadla Brno jsou podporovány Jihomoravským krajem.

Foto na obálce: Jakub Jíra

Rozmarné léto

15 16 18 20 22 24 26 28 30 32 33 34 36 38 40 42 45

zprávy premiéra opera Jiří Teml – Kocour v botách den s… Dětský sbor Brno – Narovnat záda a jedem! premiéra činohra Sébastien Thiéry – Kdo je pan Schmitt? premiéra činohra Milan Uhde – Zázrak v černém domě Umělec má být zdravě nasraný! – rozhovor s Břetislavem Rychlíkem činohra České snění fotoreport Faust a Markéta na BVV rozhovor opera Jsem operoholik! – rozhovor s Ondřejem Koplíkem rozhovor balet Hidden Order – rozhovor s Lukášem Timulákem rozhovor činohra Od české kuchyně až k vycházejícímu slunci – rozhovory s Terezou Karpianus a Simonou Petrů panorama Petr Iljič Čajkovskij – Piková dáma sezona 2018/2019 opera Zase doma! sezona 2018/2019 činohra Věštění z divadelních karet sezona 2018/2019 balet Romeo a Julie a Labutí jezero nominace na ceny Thálie Kdo políbí múzu Thálii? festival Dance Brno 2018; RE:PUBLIKA 1918–2018 šapitó Rozmarné zkoušení zákulisí Příběhy zapomenutých kostýmů historie NdB v netradičních prostorách festival Divadelní svět Brno 2018 partneři NdB Večery v NdB, tak trochu jinak program březen – duben 2018

2–3

f o t o : Tomáš Glasberger

zprávy Dvě návštěvy z Čech v činohře V březnu a dubnu do našeho divadla zavítají hned dvě vzácné návštěvy. Už 29. března Mahenovo divadlo přivítá naše kolegy z Městského divadla v Kladně, kteří s sebou přivezou divadelní adaptaci jednoho z nejpoetičtějších děl české literatury Romanci pro křídlovku. A 15. dubna v divadle Reduta si pak na své přijdou především děti a jejich rodiče, kteří se mohou těšit na příhody Kocoura v botách, se kterým ze srdce Vysočiny přijede Horácké divadlo Jihlava. ×

Salon české a slovenské scénografie

dýchánkem pro vyvolené, naopak. Přihlásit se mohli jak zkušení scénografové, tak začínající studenti scénografie a příbuzných oborů. Pražský ČOSDAT ve spolupráci s divadlem Reduta a bratislavským Divadelným ústavom v Salonu české a slovenské scénografie realizuje projekt umožňující vzájemné poznání více než 45 umělců slovenské nebo české národnosti, působících v obou zemích či mezinárodně. Návštěvník foyer divadla Reduta tak bude mít ve dnech 4.– 30. května jedinečnou možnost poznat tvorbu jednotlivých umělců na jimi vytvořených artefaktech, ale díky probíhajícímu off-programu také možnost pochopit, jak scénograf či stage designer uvažuje, pracuje a tvoří. ×

Balet Gala a Den tance Jak se stalo již každoroční tradicí, měsíc duben je ve znamení mimořádných tanečních událostí. Tou, která patří mezi stálice, je letos již osmnáctý večer s názvem Balet Gala. Ten pořádáme tradičně v rámci projektu Festival ruské kultury v České republice.

Letos se v rámci Spící krasavice představí jako každý rok ruské baletní hvězdy. Tentokrát jsme pozvali sólisty Mariinského a Michajlovského divadla v Sankt Petěrburgu, kteří se představí v hlavních rolích baletu jako princezna Aurora a princ Désirée. Uvidíte první sólisty obou divadel, v roli princezny Aurory Olesju Novikovu z Mariinského divadla a Leonida Sarafanova z Michajlovského divadla jako prince Désirého. Večer slibuje f o t o : ČOSDAT / Institut světelného designu

Salon české a slovenské scénografie přinese v květnu letošního roku průřez tvorbou českých a slovenských umělců zabývajících se scénografií, respective stage designem. Salon, jehož kurátory jsou především samotní umělci (a dramaturgy František Fabián, Amálie Bulandrová a Tomáš Kubart), odkazuje svým konceptem na staronový způsob fungování výstav výtvarných umělců, nazývaných Salon a pořádaných v Paříži již od roku 1667 za účelem poučených debat nad díly vystavujících umělců. Scénografický salon však není, jako tomu bylo v případě salonů 19. století, elitářským

Romance pro křídlovku – Městské divadlo v Kladně

Salon české a slovenské scénografie

nezapomenutelný zážitek s mistry klasického baletu. Druhou událostí je Mezinárodní den tance, který se každoročně slaví na celém světě 29. dubna – v den narození významného baletního reformátora Jeana George Noverra. Bohužel letos nebudeme slavit v exteriéru jako poslední léta. Kvůli rekonstrukci Janáčkova divadla si budeme muset počkat do příštího jara.

O to budou oslavy bouřlivější!

Letos si připomeneme tento pro tanec významný den slavnostním představením 4 Elements v Mahenově divadle. ×

Balet NdB v Mnichově a Zagrebu Účast na baletních galakoncertech je vítanou příležitostí, jak propagovat značku NdB a jeho umělce v zahraničí. Sólisté našeho souboru přijali pozvání na baletní gala Die Welt zu Gast in München, kde budou 24. dubna reprezentovat náš soubor svým interpretačním mistrovstvím. Ale do zahraničí vyjede i celý balet. Hned první květnový víkend bude Balet NdB hostem Chorvatského národního baletu v Zagrebu.

V rámci umělecké výměny souborů uvede v našem partnerském městě čerstvou premiéru 4 Elements choreografů Nacha Duata, Jiřího Kyliána a Lukáše Timuláka. Chorvatský balet se na oplátku představí na festivalu Dance Brno 2018 s inscenací Smrt v Benátkách choreografky Valentiny Turku. ×

f o t o : Marek Olbrzymek

Jaro plné české písně Písňové recitály v podání sólistů Janáčkovy opery NdB pokračují i v roce 2018 a ten dubnový bude patřit ryze českému repertoáru.

Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková je našim divákům dobře známa z operního jeviště jako skvělá představitelka např. Carmen, Isoliera v Rossiniho Hraběti Orym, hubatá Káča v Čertovi a Káče či nejnověji jako zamilovaný Siebel ve Faustovi a Markétě.

Mimo operní jeviště se ale také pravidelně věnuje koncertní činnosti a s písňovým repertoárem se představila mimo jiné i na festivalu Janáček Brno 2016. Její recitál 12. dubna 2018 v Křišťálovém sále je tentokrát věnován průřezu české písňové literatury od romantismu až do 20. století.

Za klavírního doprovodu Jitky Houfové zazní písně A. Dvořáka, K. Bendla, B. Martinů, J. Lukáše a dalších. ×

VáclavaBrno Krejčí Housková Dance 100 – RE:PUBLIKA 1918 –2018

operní soubor představit naši inscenaci Smetanovy Hubičky.

Není to naše první návštěva, v roce 2016 jsme našim polským sousedům s velkým úspěchem zahráli Janáčkovu Její pastorkyňu i tento kus ze slovanského repertoáru v podání Pavly Vykopalové (Vendulka), Aleše Brisceina (Lukáš), Jiřího Sulženka (Paloucký) a dalších sólistů spolu se sborem a orchestrem pod taktovkou Jakuba Kleckera jistě bude patřit k vrcholům festivalu. ×

Když skandál, tak v opeře!

Vaše oblíbená kapela v šapitó? Ano. Od března do května jsme pro vás připravili nadupanou kon-

certní šňůru, která se tentokrát nebude odehrávat v krásné Mahence, ale přímo v našem cirkusovém šapitó v parku Lužánky.

Věřte, že taková příležitost se jen tak opakovat nebude.

Startovat budeme opravdovou divočinou, a to s kapelou Sto zvířat – 15. 3. 2018, dále se můžete těšit na: Chantal Poullain za doprovodu kapely saxofonisty Štěpána Markoviče – 4. 4. 2018 Midi Lidi – 18. 4. 2018 Petr Bende a Band a Cimbálová muzika Gromba – 19. 4. 2018 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers – 26. 4. 2018 Jiří Schmitzer – 15. 5. 2018 Radůza – 16. 5. 2018 ×

S připravovanou premiérou nadcházející sezony 2018/19 Romeo a Julie v choreografii Mária Radačovského a v režii Martina Glasera, jsme se dostali do užšího výběru o mezinárodní cenu Fedora Prize.

Organizace Fedora, sdružuje filantropy opery a baletu a jejím posláním je podpora nově vznikajích uměleckých děl a projektů. Hlasování probíhalo mezi šestnácti vybranými tanečním soubory z celého světa.

Dostali jsme se tak do vybrané společnosti, jako jsou například Nederlands Dans Theater, Batsheva Dance Company, Ballet Preljocaj a další. Náš soubor byl jediným zástupcem ze střední a východní Evropy.

Máme velkou radost, že jsme zde po 30 dnech hlasování široké veřejnosti zvítězili v počtu 1308 hlasů a postoupili tak do finále. Moc vám všem děkujeme za podporu a budeme vás informovat o dalším vývoji na našich online kanálech. ×

f o t o : Marek Olbrzymek

Skandály jsou a budou, nakonec je to koření společenského života, co lidstvo existuje, tak proč je nevyužít i jako námět na operu?

Kde jinde by bylo možno rozkrýt další vrstvy příběhu a ukázat nám jeho vlastně tragickou tvář. Operní prvotina slavného britského skladatele Thomase Adèse Powder Her Face z roku 1992 je toho nakonec jednoznačným důkazem.

Námětem se stal skandální život a rozvod proslulé krásky Margaret Campbell, vévodkyně z Argylu.

Přestože dílo samo záhy získalo pověst skandálu díky faktu, že je první operou s árií zachycující orální sex, Adès ve zlomkovitých epizodách přivádí na povrch vlastně tragický a osamělý život ženy, která se uzavřela před vnějším světem. Dílo dnes již patří jako klasika na repertoár řady světových divadel a na brněnské jeviště se vrací naposledy na tři jarní reprízy 17., 22. a 25. dubna v divadle Reduta s Lucií Hájkovou v roli Vévodkyně. ×

Balet NdB v klání o prestižní mezinárodní cenu Fedora Prize

Hubička

S Hubičkou do Polska Již do 24. ročníku vstupuje operní festival v polské Bydhošti, kam se 29. dubna vydá

4 –5

×

f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera premiéra: 23. března 2018 v divadle Reduta Představení je určeno dětem ve věku 4−9 let.

Jiří Teml

Kocour v botách hudební nastudování: Valeria Maťašová režie: Marek Mokoš

scéna: kostýmy:

David Janošek David Janošek

Vypravěč Kocour František Domovnice Princezna Král Obr Čaroděj

Roman Hoza, Tadeáš Hoza Veronika Hajnová Fialová, Jitka Klečanská Václav Cikánek, Peter Račko Martina Králíková, Daniela Straková-Šedrlová Zdislava Bočková, Tereza Kyzlinková Petr Levíček, Zoltán Korda David Nykl, Petr Karas

text: Patrice Částková

Zvířata v divadle? Rozhodně, a obzvlášť, je-li to kocour, co nosí boty! Protože právě o něm je nová pohádková opera, kterou soubor Janáčkovy opery NdB chystá pro své nejmenší příznivce. A není to kocour ledasjaký. I když se všem asi ihned vybaví známá pohádka francouzského spisovatele Charlese Perraulta, tento kocour se narodil u nás. To ale neznamená, že postrádá pravý francouzský šarm a odvahu. Jen bydlí v činžáku na pražském Žižkově a k malé radosti paní domovnice vůbec nemá rád chytání myší. Místo toho se raději učí francouzsky. Jenže myší je v domě jako… no, myší, a domovnici dojde trpělivost. Popadne milého kocoura a vyhodí ho na ulici. Co teď?

Na Žižkově ho nic dobrého nečeká, tak proč nevyrazit hledat štěstí jinde – třeba do Francie! A nepůjde sám, s ním se za dobrodružstvím vypraví i kamarád Frantík, kterého zase nebaví se učit, jak se šijí boty. Jedny má ale hotové, a ty dostane kocour, nemůže přece jít takovou dálku bos. A teď už vzhůru za dobrodružstvím i s dětmi, protože ty jsou v této opeře hlavními účinkujícími.

Významný český skladatel Jiří Teml má s tvorbou pro dětské publikum i malé umělce bohaté zkušenosti. Je autorem řady skladeb pro dětský sbor a také tří dětských oper – Císařovy nové šaty, Čert a Káča a Kocour v botách. Děti se v Kocourovi v botách skutečně vyřádí, protože dětský sbor se během hodinové pohádky promění v myši, dvořany francouzského krále, netopýry i pomocníky obra kouzelníka. Děti na jevišti jsou jedinečnou spojnicí s dětmi v hledišti, a Kocour v botách je tak ideálním představením pro první nahlédnutí do kouzelného světa opery. A kouzel tu děti čeká opravdu hodně a také trochu poučení, protože jak režisér Marek Mokoš správně říká: Pohádka Kocour v botách krásně ilustruje, jak se dokáže během jediného okamžiku změnit život, když si myslíš, že jsi v neřešitelné situaci, a najednou ti osud pošle do cesty někoho nebo něco, kdo ti pomůže splnit tvůj sen. Náš kocour použije svůj talent, aby pomohl kamarádovi ke štěstí, a i když se může zdát, že z toho kocour nic nemá, on je plný radosti, že svou malou troškou přispěl, aby byl svět hezčí. Je to pohádka o tom, jak je dobře studovat, aby si člověk dokázal moudře poradit, a jak je důležité předvídat a rozmnožovat své dary – talenty a nenechávat si je jen sám pro sebe.

V dětském pokoji se dějí kouzla, které prožívá většinou každý z nás. Naše fantazie je hlavně v dětství plná příběhů, pohádkových bytostí, velkých barevných hraček, které ožívají a přenášejí nás do světa imaginace a pohádek. Takový dětský pokoj je i v naší opeře, jsme v pokoji vypravěče, který večer otevírá knížky, aby si na dobrou noc přečetl pohádku. Až jednou, když je velká bouřka a blesk udeří do domu, vypadne elektrický proud. Sám netuší, že když zapálí svíčku, která ozáří jeho pokoj, zůstane v němém úžasu nad tím, kde se ocitnul. Náhle stojí v nádherném barokním divadélku, v takovém, jaké si sám vyrobil a rád si s ním hrával. Všechny jeho loutkové postavy ožijí a vezou ho s sebou do světa kocoura v botách. Zažívá s nimi celý příběh a přeje si, aby to nikdy neskončilo! Do chvíle, než se obnoví elektrický proud a on se vrátí ze své fantazie do skutečnosti.

Zůstává mu zážitek, na který nezapomene.

Protože Kocour v botách patří především dětem, připravili jsme tentokrát trochu netradiční předpremiérové Kukátko. Místo besedy s inscenátory máme pro děti připraven zábavný workshop, v němž se setkají s postavami z opery a budou plnit různé úkoly. Workshop se koná 17. března ve 14 hodin v Mozartově dále divadla Reduta.

Boty pro kocoura!

Aby ale mohl náš kocour vyrazit do světa, potřebuje boty. Frantík mu je ušije, jen neví, jak by takové správné boty pro odvážného kocoura měly vypadat, a potřebuje proto pomoc od dětí.

Vyhlašujeme tedy soutěž o nejlepší návrh bot pro děti do 9 let. Své návrhy můžete zasílat do 19. 3. 2018 poštou na adresu: Dramaturgie opery, Dvořákova 11, 657 70 Brno nebo e-mailem na castkova@ndbrno.cz Vítěz soutěže získá 2 lístky na představení Kocour v botách.

6–7

×

Narovnat záda

text: Martina Mužátková foto: Martina Vlasáková, Vít Vaněk, Rebeka Uličná

Dětský sbor Brno můžete vidět v mnoha inscenacích Janáčkovy opery NdB. Nyní jej však čeká dvojitá výzva − objeví se totiž hned ve dvou premiérových inscenacích, a to v Pikové dámě a Kocourovi v botách.

Nahlédla jsem proto pod pokličku toho, jak se pracuje s dětským hlasem.

den s… Dětským sborem Brno

Noty střídají piškvorky. Piškvorky střídají noty. Během pauzy se děti umí zabavit.

a jedem!

Pozor! Zkouška se blíží ke konci, je třeba napsat domů.

Zkoušky Kocoura v botách probíhají v Ernově sále v budově Staré radnice. Moje první kroky proto vedly tam. Zkouší se dvakrát týdně a hned u dveří je vidět, že jsem rozhodně na správném místě. Je tady živo, vrátnice je plná pobíhajících děti a čekajících rodičů, společně s nimi jdu o dvě podlaží výš, kde už slyším hlas Valerie Maťášové, sbormistryně, která stála u zrodu Dětského sboru Brno.

Chvíli počkám, než Valeria vyřeší organizační záležitosti, dotazy dětí a vítání posledních opozdilců, a už slyším: „Tak kocouři… narovnat záda a jedem!“ Začíná se rozezpíváním, a přestože je v místnosti jen přibližně třicet dětí, převážně dívek, nemohu se ubránit pocitu, že jich tam je najednou nejméně dvakrát tolik. I během rozezpívání Valeria, která již sedí za klavírem, rozdává své připomínky. Poté následuje pár minut pauzy, je třeba si připravit plán zkoušky.

Ve sboru jsou děti od pěti do přibližně sedmnácti let, vybrané ze základních škol z celého Brna. Aby uspěly, musí projevit nejen mimořádný pěvecký, ale i herecký talent. To základní, co jim kromě talentu ještě nesmí chybět, je především chuť zpívat, doplňuje Valeria. Zároveň jedním dechem dodává, že dětský hlas je neskutečné křehký, proto je třeba o něj pečovat a chránit ho. Také děti hned v úvodu zkoušky upozorňuje, jak mají o hlas pečovat.

Pauza končí, jde se zkoušet. Kocour v botách je napsaný přímo pro dětský sbor a především s ohledem na dětský hlas − je to jednoduchým stylem převyprávěný vtipný pohádkový příběh – a jde to znát, děti se baví a zpívají s nadšením. Bohužel se nemohu zdržet až

do konce, v Mahenově divadle právě začíná generální zkouška Pikové dámy. Chci dětem popřát „zlomte vaz“, ozývá se, jak jinak, sborově ono známé „čert tě vem“.

Dětský sbor Brno totiž nezahálí a zkouší dvě opery najednou, tou druhou je právě „Pikovka“, kde na dětský sbor dohlíží Klára Roztočilová, sbormistryně Dětského sboru Brno. Děti se už přesunuly z prostoru zkušebny na jeviště, pozorně naslouchají režisérovi inscenace Martinu Glaserovi, který jim vysvětluje jejich část příběhu.

Musejí zvládnout nejen pěvecký part, ale také předvést, jak jim jde hraní. Dívky zapalují hned v úvodu během zpěvu bankovky a odhazují je před sebe, chlapci ve vojenských uniformách pochodují v zástupu přes celou šířku scény a poslouchají velitele, který vydává povely v ruštině. Zatím se chlapcům občas poplete levá strana s pravou, váhají, kam se točit na levobok a kam na pravobok, ale to se vypiluje.

Zajímá mne, jestli to mladé osazenstvo ví, o čem Piková dáma vlastně je. Očekávám spíše rozpačité mlčení, ale opak je pravdou. Dívky mi jedna přes druhou začnou nadšeně vyprávět příběh, ale dopovědět nestihnou ani do poloviny a už musí utíkat do kostymérny. Jelikož se usadily do první řady v přízemí, raději to vzaly po čtyřech po podlaze, aby nerušily průběh zkoušky. Za chvíli už je poznávám na jevišti.

Na jedné ze zkoušek jsem zaslechla: „Jste jeden tým, jeden bez druhého to nemá smysl.“ Jde vidět, že děti vědí, o čem je řeč, a táhnou za jeden provaz. Premiéru Pikové dámy mají již úspěšně za sebou, Kocour v botách je ještě před nimi. Tak tedy ještě jednou – zlomte vaz!

Sbormistryně Valeria Maťašová

8–9

×

f o t o: Ivan Pinkava

být Všechno je jinak!

Jenže jak?

premiéra činohra

Česká premiéra: 13. dubna 2018 v Mahenově divadle

Sébastien Thiéry

Kdo je pan Schmitt? překlad: Kateřina Neveu režie: Jana Kališová

text: Lucie Němečková

Dobrých komedií není nikdy dost, a proto do Mahenova divadla přichází „novodobý Molière“ Sébastien Thiéry a ptá se: Kdo je pan Schmitt? Jenže odpověď na tuto otázku není vůbec jednoduchá! Pátrání po ní však zaručeně vzbudí salvy smíchu a nakonec snad i malé zamyšlení nad absurditou života.

Stačí jedno zazvonění telefonu a život dosud spořádaného manželského páru Bérandových se obrátí vzhůru nohama. Zvlášť když žádnou pevnou linku vlastně nemají a ani se nejmenují Schmittovi, jak se jim snaží namluvit hlas na druhé straně aparátu. A to je prosím jen začátek. Kolotoč ztřeštěných situací a neuvěřitelných záměn se roztáčí. Nic není na svém místě. Tam, kde visel portrét tchyně, je nyní obraz psa. Klíče od bytu nepasují do zámku a na obvyklém čísle policie se hlásí taxislužba. Co dělat? Všechny dosavadní jistoty jsou rázem zpochybněny, člověk neví, čí je. Feydeau se řehtá, Kafka žasne.

Na vaše bránice útočí jedna z nejvtipnějších moderních frašek.

Měla premiéru v pařížském Théâtre de la Madeleine v roce 2010 s Richardem Berrym v hlavní roli a byla nominována na prestižní cenu Molière. Její autor Sébastien Thiéry navazuje na tradici píšících herců, je pokračovatelem slavných komediografů Karla Valentina, Rolanda Dubillarda, Jeana-Clauda Grumberga. Srovnávají ho s Haroldem Pinterem či Eugènem Ionescem. Je dvojnásobným držitelem ceny Molière za hru Cochons d’Inde (v Čechách uváděnou pod názvem Indická banka), za nejlepší komedii roku 2009 a nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Jako herec hrál např. ve filmech Bernarda Taverniera,

Luca Bessona, Josée Dayan, Alaina Chabata. Jeho hry hrají prestižní pařížská divadla a režírují přední režiséři jako např. Jean Michel Ribes, Bernard Murat nebo Anne Bourgeois. A jak se zdá, pozornost umí Thiérry upoutat nejen svojí tvorbou, ale i společenskými postoji.

V roce 2015 například způsobil skandál svým provokativním vystoupením v televizi během udílení Molièrových cen, když zcela nahý hájil postavení dramatických autorů před francouzskou ministryní kultury Fleur Pellerin. Paradoxům a absurditám života se umí Sébastien Thiéry vysmát v životě i na jevišti.

Takže pokud jste zvědaví Kdo je pan Schmitt?, přijďte od 13. dubna do Mahenova divadla na českou premiéru stejnojmenné Thiéryho komedie v režii Jany Kališové. V rolích manželů Bérandových uvidíte Evu Novotnou a Dušana Hřebíčka. Schválně, jakou zde najdete odpověď?!

10–11

×

f o t o: Ivan Pinkava

Ä?in

premiéra činohra Premiéra: 27. dubna 2018 v divadle Reduta

Zázrak v černém domě

Milan Uhde režie: Břetislav Rychlík

text: Petr KlariN Klár

Před startovní čárou zkušebního procesu třetí části dlouhodobého cyklu Spílání Brnu, jíž se stane inscenace vynikající černé komedie Milana Uhdeho Zázrak v Černém domě, jsem se sešel s jejím úhlavním strůjcem, sršatým režisérem, progresivním scenáristou, někdejším hercem a současným pedagogem Břetislavem Rychlíkem.

Umělec má být zdravě nasraný! – rozhovor s Břetislavem Rychlíkem Poměrně dlouho ses profiloval jako herec, jsou pro režiséra předchozí herecké zkušenosti výhodou, či je tomu naopak a proč?

Základem všeho je téma. V tomto smyslu bylo moje dlouholeté působení v HaDivadle (1982–1997) ideální základnou pro režii.

Protože HaDi pojímali divadlo jako osobní výpověď a ručili za ni, hledali vlastní divadelní prostředky i jazyk. Takže od roku 1988, od své první profesionální režie, se to moje rozkročení prolínalo, až někdy v roce 1996 se převážilo k režii. Jsem posedlý vlastními tématy a hledáním. Výhoda z herecké profese je snad (aspoň tak mi to kolegové v divadlech tvrdí) schopnost srozumitelně vysvětlit, co po herci chci, a vycítit, kdy se zkouška nehýbe z místa, je dusno a křeč. Pak

používám to, co nebožtík Peter Scherhaufer pojmenoval jako teorii laskavého nezájmu.

Netlačím na zkoušku, k situaci se klidně vrátím za pár dnů. A nikdy herce nenechám, ať se v tom plácá a snaží sám. Také mne nebaví na herce řvát.

S činohrou NdB jsi už spolupracoval.

Jak svoje inscenace Gazdina roba a Veselka s odstupem času hodnotíš a jakou mají v kontextu tvé umělecké tvorby pozici?

Gazdinu robu jsem miloval a herci myslím také. Byla při ní skvělá atmosféra. Její likvidace tehdejším vedením, motivovaná pouze

12–13

osobně, byla selháním odpovědnosti za chod divadla i za soubor. Inscenace vysoce hodnocená kritikou, s řadou vynikajících hereckých výkonů. Její nucenou a beznadějně vyprodanou derniéru ženy oplakaly a muži zapili.

To by v životě žádný profesionální principál nedopustil. Vzpomínám na vynikající herecké výkony, ale celý soubor táhnul nelehké představení s živou horňáckou kapelou s obrovským nasazením. Kostýmy s tetováním lidových ornamentů na kůži jsou dnes výrazně popsány v klíčové knize Český divadelní kostým. Na to všechno, včetně scény, hudby, choreografie, rád vzpomínám. S Veselkou jsem se pral, bylo po těžké vnitřní krizi

→

souboru. Snažil jsem se to téma nechtěné a prochlastané revoluce v kocovině divadelně vyložit a naplnit jednáním, vztahy. Ale byla v tom zakódovaná prohra už od dramaturgického výběru. Byli jsme s nebožtíkem Petrem Léblem jediní, kteří si na ten text troufli. Ani v malém, na vypjatou poetiku zvyklém, Divadle Na zábradlí to nenašlo diváky. Natož tady.

Jako divadelní režisér se dlouhodobě věnuješ české a světové dramatické klasice i tématům reflektujícím naši nedávnou minulost. Co je průsečíkem těchto témat? Proč se k nim tak vytrvale vracíš?

Naše generace studiových divadel byla odkojená nepravidelnou dramaturgií témat.

A také vědomím odpovědnosti, proto ta občanská angažovanost. Strkat pracky do stigmat společnosti tady a teď se dá od klasiky po současné hry. I rozkrýváním pokřivených mezilidských vztahů vypovídáš o světě, většinou lépe a do hloubky, víc než politickými aktualizacemi. Jak stárnu, přidávám si do své vnitřní dramaturgie ještě „vyzobávání ze špajzu“, jak tomu říkal nebožtík přítel Peter Scherhaufer (takto myslím na Klímovu Lidskou tragikomedii třeba a myslel jsem na Uhdeho Zázrak). Čím tě umělecky provokuje brilantní černá komedie Milana Uhdeho Zázrak v Černém domě, ke které se prostřednictvím regulérní inscenace vracíš po někdejším úspěšném scénickém čtení v Huse na provázku?

My jsme chtěli jakýsi UrZázrak uvádět drze v HaDivadle těsně před koncem komunismu, když byl Milan Uhde pronásledovaným autorem i člověkem. To byla rozhlasová hra Velice tiché ave. Tedy hra slyšená, ne viděná. Zázrak je geniálně napsaný text, jedna z nejlepších českých divadelních her. I díky tomu osobnímu rozměru, vkladu příběhu Milana Uhdeho. Je to hra odehrávající se v Brně, navíc od největšího žijícího divadelního klasika (vedle Pavla Kohouta a Ládi Smočka) a má všechno, co si lze v divadelní hře přát. Silný příběh, výborné dialogy, dramatické zvraty, grotesku, katarzi.

Vnímáš sám sebe jako politického aktivistu, ať už v rovině občanské či umělecké? „Umělec má být zdravě nasraný,“ říká světový fotograf Josef Koudelka. Ano, jsem občan, kterému nejsou věci veřejné lhostejné. Jinak bych nemohl ani točit dokumenty a dělat divadlo.

f o t o : archiv NdB

Jak se liší činohra NdB tehdy a teď?

Teď se mi celé NdB jeví odvážněji vyprofilované, otevřené řadě poetik, hledačské, takže s logickými vrcholy i prohrami a pády. Ale činohra stoprocentně nenabíhá divákům vlezle a smrtonosně na vidle vkusu. Když se něco zcela nepodaří, je za tím cítit zápas.

Divadelníci musí mít odvahu vidět svět po svém, vypovídat o něm osobitě, nahlížet do hlubších souvislostí a pozadí jevů, být morální, ale nemoralizovat, tvořit svobodně, vítat i životní úskalí spíše než pohodu a jistotu.

Profiluješ se rovněž jako pedagog.

Jaké předpoklady podle tebe musí mít aspirant divadelního řemesla, na co kladeš důraz a dá se divadlo vůbec učit?

Divadlu a tvorbě se vyučit jako třeba soustružníkem nedá, dá se ale naučit o něm přemýšlet. Nejdůležitější je osobitost, odvaha a péče o talent. Provokovat se navzájem, otevírat a zpochybňovat si své světy, myšlenkové stereotypy, upozorňovat, jak lze s jistou zátěží a dědictvím divadla (a tedy i kultury, dějin, náboženství, politiky, morálky, člověka) rozumně (ale i zcela nerozumně) zacházet (ovšem bez svévole). Pátrat po tom, jakou roli může hrát intuice, fantazie, otevřenost. Nejdřív je nápad, téma, klíč v hlavě režiséra, pak kolektivní „vyjednávání“ (práce s inspirací kolegů), schopnost oplodnit svojí vizí herce, umět sdělit myšlenku, najít společný klíč, jazyk k vyslovení tématu.

Cesta pokusů, nezdarů, marných klíčů, které otevírají dveře, za kterými je zeď, slepá cesta. Divadelníci musí mít odvahu vidět svět po svém, vypovídat o něm osobitě, nahlížet do hlubších souvislostí a pozadí jevů, být morální, ale nemoralizovat, tvořit svobodně, vítat i životní úskalí spíše než pohodu a jistotu. Otevřenost, hravost, fantazie, odpovědnost a kritické myšlení, celoživotní pohyb ve veřejném prostoru i za cenu trvalé kritiky – to jsou pravé tvůrčí zdroje. A umění najít klíč k těm správným a dobrým dveřím.

Jak vidíš odvěký souboj talentu a píle, dá se jedno nahrazovat druhým?

Pilní snaživci mne štvali už ve škole. Pílí talent nenahradíš. Divadlo je hra, nemá se brát smrtelně vážně, ale má se vážně dělat.

Co chystáš jako dokumentarista?

Chystám dva díly z cyklu GEN, dva díly pro seriál Intolerance.

Velmi rád jsem pročítal tvé vzpomínky na stranách Divadelních novin, máš nějaké další literární ambice?

Moc velké nemám. Píšu teď hraný seriál pro TS Brno.

Co tě jako diváka, posluchače či čtenáře v poslední době zaujalo, potěšilo, naštvalo?

Potěšil mne film mojí dcery Apoleny Hranice práce a naštvalo mne nejenom, jak lidé volili prezidenta, ale jak se nechali vystrašit, obelhávat a manipulovat.

×

činohra

České snění text: Lucie Němečková, Zdeněk Kocián foto: Jakub Jíra

V roce 2018 slavíme sto let od založení samostatné Československé republiky, padesát let od vypuknutí Pražského jara a dvacet pět let od vzniku samostatné České republiky. U příležitosti těchto významných výročí naší novodobé historie připravila činohra Národního divadla Brno zcela ojedinělý projekt České snění. Sérii výjimečných kulturních a uměleckých událostí.

Předzvěstí projektu České snění byla speciální repríza inscenace Otvírání studánek Alfréda Radoka spojená s křestem publikací věnovaných Bohuslavu Martinů a Miloslavu Burešovi.

Po premiéře kabaretu české státnosti Hoří v sadě rodném květ na konci loňského roku a únorovém promítání celovečerního dokumentu o nejslavnější české gymnastce všech dob, Věře Čáslavské, pokračuje projekt České snění dalšími snovými akcemi v divadle Reduta. Zde je výběr těch, které na vás čekají v příštích měsících.

Sněte s námi!

2. března 2018 Věra. Česká premiéra hry Simony Petrů, napsaná přímo pro činohru Národního divadla Brno, jejíž hlavní postavou není nikdo menší než Věra Čáslavská.

6. března 2018 České snění 2. – Věra Čáslavská očima dramatičky Simony Petrů a režisérky Terezy Karpianus.

Speciální lektorský úvod před představením inscenace Věra. Debata s tvůrci o zákulisí vzniku inscenace a fascinující osobnosti Věry Čáslavské. Účastníky lektorského úvodu zveme po skončení představení na jevištní procházku scénografií s výkladem.

27. března 2018 České snění 3. – Audience českých her: Edgar Dutka – Halloween v buši zřím. Scénické čtení s účastí autora. Režie: Martin Františák.

Význačný český scenárista, režisér, prozaik Edgar Dutka, nositel Státní ceny za literaturu, je autorem pozoruhodné divadelní hry Halloween v buši zřím, kterou v podobě scénického čtení pro vás vybíráme z kolekce textů, zaslaných do soutěže o původní českou hru Audience českých her, kterou vyhlásila činohra NdB v loňském roce.

Duben 2018 České snění 4. – Audience českých her: Dominik Melichar – Šepoty. Scénické čtení.

Publicista a básník Dominik Melichar, jehož prvotina Schýlené tělo byla nominována na Ortenovu cenu 2017, je autorem dalšího z vybraných textů ze soutěže o původní českou hru Šepoty.

Květen 2018 České snění 5. – Drahá mama / Dear Alice! Scénické čtení z dopisů výjimečných žen Charlotty a Alice Masarykových. Účinkují: Daniela Kolářová a Marie Málková. Režie: Zuzana Burianová.

14 –15

×

25., 26. a 27. května nás čekají poslední tři představení, která si rozhodně nenechte ujít!

Faust a Markéta na BVV Rekonstrukce budovy Janáčkova divadla má i své výhody – operní soubor našel prostor pro své projekty v pro operu zcela novém prostředí na brněnském výstavišti. Pavilon P je největším ve střední Evropě a pro tvůrčí tým Gounodova Fausta a Markéty se stal skutečnou výzvou v tom nejlepším slova smyslu.

Vznikla zde krásná, imaginativní inscenace, která se rozkročila po celém pavilonu a smazala hranici mezi jevištěm a hledištěm.

Lidé přecházejí či přebíhají po rozlehlém „jevišti“, přicházejí a mizejí – vojáci s kufry, poutníci se svícemi, dívky z blázince, kde v téhle inscenaci před smrtí skončí Markétka. Někdy vidíme plné postavy, jindy jen siluety. V každém okamžiku je fascinující sledovat, jak se celý prostor mění světlem, projekcí, pohybem, konstelací sboru či sólistů. Monumentální? Ano, ale nikterak okázalé.

Po celou dobu kupodivu – i přes obří prostor – intimní, niterné. Všichni dohromady tak dali vzniknout opravdu výjimečnému opernímu projektu.

Dokázali, že Gounodova opera má daleko větší potenciál nežli být jen sladkobolným příběhem Fausta a Markétky. Nabízejí nejen inspirativní výklad Gounodova díla, ale povznášející duchovní zážitek, při kterém se intenzivně dotýkáme něčeho, co nás přesahuje.

Lenka Šladová, Divadelní noviny

fotoreport

text: Patrice Částková foto: Marek Olbrzymek

Obrovský prostor pavilonu P na Výstavišti se ukázal být, soudě podle sobotní premiéry, pro novou inscenaci Gounodova Fausta a Markétky skutečným požehnáním. Režisér Jiří Heřman se scénografem Pavlem Svobodou, světelným designérem Danielem Tesařem a choreografem Janem Kodetem stvořili jedinečné, svébytné a velmi působivé dějiště zřetelně vyprávěného příběhu, abstraktního a konkrétního zároveň. Podařilo se ho divadelními prostředky – neschematicky, nepopisně, zároveň bez přehnaného mysticismu, s nadhledem, včetně určité dávky zlidšťujícího humoru – prezentovat jako skutečné nadčasové ztělesnění špatnosti v člověku, věčnou neodstranitelnou součást života, kterou lze buď potlačovat a přemáhat, nebo se jí naopak podvolovat a nechat působit. Markétčin příběh končí, začarovaný kruh, v němž se často naše životy pohybují a který je po celý večer v hracím prostoru na zemi světlem znázorněn, konečně mizí, svět, do něhož byl divák téměř na čtyři hodiny vtažen, se v závěru ztrácí ve vesmírném nekonečnu.

Město hudby, Petr Veber

Prostorové řešení operní realizace faustovské legendy je tím, co upoutá i fascinuje od prvního okamžiku. Diváci mají své místo tentokrát v řadách na jediné opravdu vysoké a příkré konstrukci tribuny. Před nimi se rozprostírá velký prostor, v šerém osvětlení evokující až nekonečno. Myslím, že právě využití scény ve velkém prostoru dává příběhu fascinující ráz, jaký v dané podobě nejspíš běžné divadelní jeviště nedá.

Literární noviny, Jaroslav Štěpaník

16–17

×

text: Patrice Částková foto: Marek Olbrzymek

Jsem

Operní soubor přivítal na začátku sezony nového člena. To je vždycky skvělé a tentokrát je to ještě lepší, protože jím je rodilý Brňák a bývalý člen našeho sboru Ondřej Koplík. Hned po návratu do jeho rodiště jste ho mohli vidět jako nesmělého Nemorina v podzimní premiéře Nápoje lásky a v květnu ho čeká další krásná tenorová role – Ferrando v Mozartově opeře Così fan tutte.

Ondřej Koplík

rozhovor opera

operoholik!

Jak ses vlastně dostal k opeře? Slyšela jsem něco o kariéře varhaníka…?

Během svého studia na Biskupském gymnáziu v Brně jsem zpíval v chrámovém sboru pod vedením Petra Kolaře, díky němu a jeho umění jsem se nadchnul pro hru na varhany, kterou jsem později vystudoval a nějakou dobu působil jako varhaník v bazilice na starém Brně. Právě Petr si tehdy všimnul, že nezpívám úplně špatně, a doporučil mi profesora Vlastimila Babáka, který vyučoval v budově Janáčkova divadla. Ten mne doslova zapálil pro operu. Začal jsem nakupovat cédéčka s Pavarottim, Giglim, Di Stefanem… a stal se ze mne operoholik.

Do brněnského kulturního života ses ale po odchodu ze školy moc nezapojil… Kam jsi zmizel?

Po pěti letech denního studia JAMU, které jsem ovšem nedokončil (paní prof. Blanka Morávková mně kvůli nedostatečné účasti na svých přednáškách metodiky zpěvu nedala zápočet, a nemohl jsem tedy ke státní zkoušce, přestože jsem měl už mimo jiné napsanou diplomovou práci, splněný absolventský koncert a absolventskou roli) a rozhodl jsem se jít na zkušenou do Německa. Byl jsem tehdy členem operního sboru Janáčkovy opery v Brně.

Rozeslal jsem e-maily asi do dvaceti evropských divadel, ze tří mi odepsali a z jednoho mne pozvali na předzpívání. V Theater der Bundesstadt Bonn totiž hledali na půl roku zástup za stálého člena. Předzpívání bylo úspěšné, ale po půl roce jsem musel skončit, protože úvazek pro mě, když se kolega vrátil z „mateřské“, tam nebyl. Říkal jsem si, že na návrat je ještě brzo, tak jsem opět rozeslal životopis do několika sborů v Německu. To už mé žádosti měly lepší formu i němčinu a možná zafungovala i věta o krátkém angažmá v Bonnu, protože mi ze všech obeslaných divadel odepsali a z většiny mne pozvali na předzpívání. První bylo v Semperově opeře v Drážďanech, a protože jsem uspěl, další pozvánky jsem už neřešil.

A co mi tato zkušenost dala? Kromě příjemné gáže samozřejmě němčinu. Byla to doslova jazyková „drezúra“, když nás cizince, vždy před regulérní sborovou zkouš-

kou, doučovali repertoár a nekompromisně bazírovali na precizní německé výslovnosti.

Dále určité disciplíně, která v našich sborech mnohdy chybí. Přínosná ale byla především spolupráce se špičkovými dirigenty. (Christian Thielemann, Zubin Mehta…) a sólisty, s nimiž jsem měl tu čest stát na jevišti.

V roce 2009 ses vrátil domů a nastoupil do angažmá v olomoucké opeře. Výčet tvých nastudovaných rolí je velmi zajímavý a pestrý – čtyřiačtyřicet rolí, pokud dobře počítám, i s Lazebníkem sevillským ve dvou jazykových verzích.

Od italského bel canta po českou operu 20. století a také světovou premiéru čínské opery. Co tě vlastně ze světa tenorových rolí nejvíc láká?

No vidíš, nikdy mě nenapadlo dosavadní role spočítat, a to seznam na mém webu není aktuální, takže je to ještě o pár víc. Co mě ze světa tenorových rolí nejvíc láká? Spousta tenorových rolí mého oboru jsou takoví ti milovníci, kteří tři hodiny vzdychají, že jim láska nevychází, a nakonec to buď vyjde, nebo jim sopranistka umře. Zkrátka je to hodně často o tom samém, takže mě spíš lákají role, které se tomuto schématu vymykají. Takoví ti zákeřňáci, nebo vyloženě komediální „joudové“!

Ale jak říkám, můj obor mě většinou odsuzuje k prvoplánovým milovníkům.

Do rodného Brna sis ale z Olomouce občas odskočil?

Ano a rád. V Brně jsem se narodil, mám zde spoustu přátel, navíc jsem po maturitě strávil ve sboru Janáčkova divadla téměř deset let, takže jsem se do Brna vždycky rád vracel a scéna Národního divadla v Brně je prostě moje „srdcovka“. Během angažmá v Olomouci jsem zde hostoval například v Lékárníkovi J. Haydna, v Perikole J. Offenbacha (obě inscenace režíroval Tomáš Studený), v Osudu L. Janáčka nebo ve velice zdařilé inscenaci (aspoň podle mého názoru) Pucciniho Turandot (režie J. Nekvasil). Vždycky to byla báječná spolupráce…

18–19

Od této sezony jsi sólistou našeho souboru, máš za sebou premiéru jako Nemorino v Nápoji lásky a čeká tě Ferrando v květnové premiéře Mozartových Così fan tutte. Tak až na únorové odskočení mezi ruské důstojníky v Pikové dámě se zdá, že zamilované postavy jsou ti opravdu souzeny…

Ano, to je přesně to, o čem jsem mluvil předtím. Proto si užívám i ono „odskočení“ mezi ruské důstojníky, přestože se jedná o epizodní role. Co se týče Ferranda, jedná se o moji v podstatě první velkou „prvooborovou“ roli, kterou jsem ve své kariéře zpíval. Tenkrát to bylo právě v Moravském divadle v Olomouci, navíc v českém znění, konkrétně v překladu Jarka Nohavici. Byla to ohromná škola jak pěvecká, tak herecká. O pár let později jsem byl za tutéž roli, v tomtéž libretu, tentokrát ovšem ve Slezském divadle v Opavě, dokonce nominován hereckou asociací na cenu Thálie. Ferranda mám moc rád, on se trošku vymyká tomu schématu prvoplánových milovníků. Samozřejmě je zde klasická zamilovaná hitovka „Un’aura amorosa“, ale mimo to má možnost se na jevišti vyřádit po boku svého parťáka Guglielma a Dona Alfonsa.

Navíc v připravované brněnské inscenaci hraje Guglielma Roman Honza a Alfonsa Honza Šťáva, takže si myslím, vzhledem k našemu dlouholetému přátelství, že to může být silná kombinace.

Máš skutečně nabitý kalendář, mimo Brno hostuješ také v Praze, Ostravě, Plzni a dalších divadlech. Máš aspoň občas chvilku na něco neoperního?

Moc volného času opravdu nemám, ale v poslední době je mým velkým koníčkem posilovna. Ne kvůli bodybuildingu, ale je to skvělá psychoterapie. Na dvě hodiny přestat myslet na stresy spojené s divadlem. Navíc si tím samozřejmě udržuji fyzičku, která je, i když to tak nevypadá, v opeře hodně potřeba.

A když už mluvím o odreagování se od divadelních stresů, vím, že bys mi neodpustila, kdybych nezmínil i svou nejmladší vášeň – whisky. Za poslední rok se má sbírka obvyklých i neobvyklých single malt whisky rozrostla a čítá něco přes šest desítek různých lahví. Většinou bohužel už prázdných.

Dokonce jsem si vloni v létě splnil sen, navštívil Skotsko a projel celý legendární ostrov Islay, kde jsem poctil návštěvou všech osm palíren. Takže děkuji za rozhovor a na zdraví!

×

text: Karel Littera foto: Rahi Rezvani

Rozhovor s Lukášem Timulákem nejen o jeho nové choreografii Lukáš Timulák

Hidden Order

Na své první osobní setkání s Lukášem Timulákem před třemi lety si nevzpomínám přesně, pamatuji si jen na dojem, který ve mně toto setkání zanechalo. A vždy si ten dojem oživím, když se s Lukášem setkám. Nevím proč, ale čekal jsem, že budu seznámen s člověkem, který je nejen „třída“ v oboru z kategorie těch, kteří mají vše od Boha, ale bude to svému okolí i dávat patřičně najevo. Dodatečně se omlouvám, Lukáši… Právě proto si pamatuji onen první dojem, protože výsledek byl zcela opačný. Setkal jsem se totiž s evidentním profesionálem, přemýšlivým a inteligentním člověkem, který ví, kam směřuje, a vyzařuje skromnost až plachost. Zdaleka není pouze zahloubaným „výzkumníkem tance“, je umělcem veskrze pozitivním a se smyslem pro humor. Ti, kdo měli možnost u nás vidět jeho choreografii Masculine / Feminine, mi dají jistě za pravdu.

rozhovor balet

Premiéra 4 Elements Hidden Order, originální kreace pro Balet NdB Jak bys představil své dílo Hidden Order?

Choreografii Hidden Order si představuji jako dílo, v němž spojením elementů tance, hudby a vizuálního umění vznikne bezproblémová harmonie vytvořená kontrastem tvarů, světla a pohybu. Není to jen o mé choreografii, vše vzniká ve spolupráci s Peterem Biľakem, autorem scény, Yutakou Endem po světelné stránce a Annemarijí van Harten jako kostýmní výtvarnicí.

S Peterem Biľakem spolupracuješ dlouho a úzce. Rád pracuješ v tandemu, nebo jsi spíš solitér?

S Peterem se znám už od roku 2004, kdy jsem ještě tančil v Nederlands Dans Theater v Haagu. Vzájemně jsme si otevřeli dveře do svých světů, já jemu do toho tanečního, on mně do výtvarného. Zajímali jsme se každý o práci toho druhého a to nám vytvořilo ideální podmínky ke spolupráci a přineslo nápady. V určité fázi tvůrčího procesu totiž pracujeme společně, potom každý zvlášť a nakonec opět společně.

Ne náhodou se objeví tvoje kreace ve večeru s choreografiemi Jiřího Kyliána a Nacha Duata. Je to dobrý pocit?

Je to velmi dobrý pocit! Jako tanečník jsem interpretoval díla obou těchto významných choreografů. S panem Kyliánem mám dokonce možnost spolupracovat dodnes a moc se od něj neustále učím. Je mi opravdu ctí být v programu s takovými velikány choreografie, velmi si toho vážím a povzbuzuje mě to.

A děkuji tímto Máriovi Radačovskému za pozvání a důvěru.

Byl jsi dlouho tanečníkem v NDT, pocházíš z „dobrého chovu“, to je skvělé být součástí něčeho takového…

Na časy, kdy jsem tančil v NDT, vzpomínám s velkou radostí. Právě tam jsem se naučil díky prostředí a umění, které nás obklopovalo, vytvořit si svůj vlastní názor a nebát se hledat svou vlastní cestu. Jiří Kylián je výjimečný člověk i umělec, dal prostor k tvorbě spoustě tanečníků, vytvářel atmosféru, která každého obohacovala. A nejen v tancování, ale i v chování a způsobu myšlení v daném momentu i pro budoucnost.

NDT byla vždy na špici vývoje tance. Je to tak i dnes, ty sám stále spolupracuješ s NDT? Mám stále možnost spolupracovat s NDT, ať už ve formě workshopů, NDT Summer Intensive programu nebo jiných programů. Hlavně tam, kde je zaměření na výchovu nových talentů. Příkladem může být spolupráce mezi NDT a Královskou konzervatoří v Haagu, kde se vytvářejí společné projekty. I když je to již sedm let, co jsem odešel ze souboru, dveře jsou stále otevřené.

Jsi zvyklý na tanečníky, kteří jsou specialisty na druh tance, který vytváříš. Jak si vedou naši tanečníci?

V dnešní době je všude velký tlak na tanečníky, a oni se musí a umí stále víc a víc přizpůsobit různým druhům tance. S vašimi tanečníky se mi spolupracuje velmi dobře, některé již znám ze společné práce na Masculine/Feminine, ale tentokrát je to ještě trošku jiné, když jde o úplně novou choreografii vytvořenou přímo na ně. Jsou otevření, vnímaví a je to velmi příjemná spolupráce.

Co jsou pro tebe zásadní elementy v tanci?

Snažím se stále co nejvíc využívat podle možností potenciál pohybové stránky tanečníků, ale vycházím i z té lidské, samozřejmě v ideálním spojení v daném čase a prostoru.

Jak bys charakterizoval svůj choreografický styl?

Jsou díla, ve kterých se více soustředím na choreografii a pohyb, a díla, která jsou víc zaměřená na vizuální umění nebo film.

Všechno mě to baví a obohacuje. Chci mít vždy pocit, že poznávám něco nového, a zároveň se učit a získávat nové zkušenosti.

Tvoje kreace se jmenuje Hidden Order, v překladu Skrytý řád. Jsi člověkem řádu, nebo spíš chaotik. Nebo chceš ve svém díle odkrýt i řád v chaosu?

Jsem spíš člověkem vyznávajícím řád, ale určitá dávka chaosu je u mne stále někde přítomná… a vítaná!

20–21

Budeš ve své choreografii odkrývat už existující řád, vzorce, nebo je budeš naopak vytvářet?

V choreografii se budu snažit vytvářet vzorce nové, anebo se spíš soustředit na zviditelňování těch, které jsou již přítomné, i když jim nepřikládáme velkou pozornost anebo nám podvědomě unikají.

Kde vidíš budoucnost současného tance, myslíš, že technologie mohou přinést něco zásadního pro taneční performance?

To je těžká otázka a sám se jí dost zaobírám.

S Peterem Biľakem se snažíme vytvářet nové věci s pomocí technologií a jsme otevření k jejich využití. Vnímáme, jak se vše neustále vyvíjí. Ale i v jiných uměleckých disciplínách. Před rokem jsme s Peterem založili nadaci Make Movie Think, kde dokumentujeme svoji práci a hledáme další možnosti spolupráce tohoto typu při tvorbě tanečních představení, filmů, dokumentů, workshopů a přednášek. Můžeš se podívat na www.make-move-think.org.

Lukáš Timulák studoval na Taneční konzervatoři v Bratislavě a na Akademii de Danse Classique Princesse Grace v Monte Carlu. Tančil v souborech Ballets de Monte Carlo a Nederlands Dans Theater, kde spolupracoval s mnoha proslulými choreografy, jako byli Jiří Kylián, Wiliam Forsythe, Mats Ek, Hans van Mannen, Lightfoot/Leon, Ohad Naharin, Crystal Pite, Johan Inger nebo Wayne McGregor. Vytvořil choreografie pro mnoho tanečních souborů po celém světě, např. pro NDT, Gothenburg Ballet, Bale da Cidade de São Paulo, National Theater Mannheim and Luzerner Theater. Jeho zájem o kinematografii jej přivedl k intenzivnímu studiu na filmové akademii v New Yorku a od té doby pracoval na několika krátkých filmech s režisérem Rubenem van Leerem, včetně oceněného filmu Symmetry, který měl premiéru na festivalu Cinedans v Amsterdamu. Většina jeho prací od roku 2004 vznikla ve spolupráci s designérem Petrem Biľakem, s nímž zkoumá nové koncepty současného tance.

×

Od české kuchyně až k vycházejícímu slunci text: Lucie Němečková foto: Jakub Jíra

Před světovou premiérou hry Simony Petrů Věra, jsme se zeptali režisérky Terezy Karpianus…

Jste žena mnoha řemesel. Studovala jste humanitní vědy i DAMU, kromě režie taky píšete pohádky pro děti i televizní seriály, jste také herečka.

Kde se ve vás bere tolik talentů a jak se vám daří v životě a při tvorbě balancovat mezi extrovertnější režií a introvertnějším psaním?

Myslím, že režie je taková spojnice různých talentů nejen u mě, ale u mnoha režisérů, které jsem poznala. Režiséři umí často psát, mají něco navzděláno, načteno, umí hrát nebo na něco hrát… A balancuju, kudy chodím. Líbí se mi různorodost a změny.

Ještě donedávna bylo režisérské povolání vnímáno jako vyloženě mužská záležitost. Za posledních padesát let se tahle tendence značně proměnila.

Přesto jistou silovost této profesi dodnes nelze upřít. Jaká je vaše zkušenost? Režijní vidění? Rukopis?

Nejvíc vnímám své ženství v pozici režisérky právě u podobných otázek. Že je to stále nějaká exotika. Ano, silovost je v té práci obsažena. A zároveň citlivost. Tu rovněž nelze této profesi upřít. Můj styl práce je založený na spolupráci s herci, ti jsou pro mě zásadní, víc než všechny ostatní složky díla. Popsat svůj rukopis… to je těžké. Domnívám se, že je stejně jako mé vidění něčím dětský.

Tereza Karpianus

Čím vám osobně zaimponovala hra o Věře Čáslavské? Co byl nejsilnější impuls k jejímu inscenování?

Je to prostě geniální dramaturgický nápad!

Hned mě to nadchlo. Jednak tím, že to je nové – bude to světová premiéra, je to čerstvé, a proto zábavné a živé. Dále v tom vidím příležitost vypovídat o hodnotách, které mě dojímají, které mě naplňují. Je to v tom nejlepším slova smyslu společenské téma.

Jakou inscenaci lze očekávat?

S autorkou textu jsme se shodly na opoře v cestě samurajského bojovníka. Tedy že ten složitý příběh konkrétní gymnastky potřebujeme položit do obecnější roviny – do příběhu o těžkých stupních k hrdinství, včetně pochyb o hrdinství samotném. Inscenace je výtvarně jednoduchá, pracujeme s pohybovovou složkou, která snoubí akrobacii, tanec a japonské bojové umění. Na hudbě pracujeme s Davidem Smečkou, takže lze tušit hodně emocí… Moc si přeju, aby byla inscenace

schopná zasáhnout diváky důvěrně známou realističností a zároveň je dovést i k nadreálnému, až transcendentnímu odpoutání.

Takto je nachystán text i scéna. Od české kuchyně až k vycházejícímu slunci. Čím podle vás může divadelní příběh Věry Čáslavské oslovit diváky? Mladou generaci i pamětníky?

Věra Čáslavská je kontroverzní postava, jejíž příběh stojí za to si připomínat. Prožívat s ní dějinné obraty, které v nás, lidech z této země, silně rezonují, díky nim si můžeme znovu uvědomovat, jakými občany chceme být.

A nejen dějinné obraty, ale i osobní. Jednou stojíte na výsluní se zlatem na krku, pak zas ležíte zahrabán v nejtemnějším koutě. Dokážeme někde nad tím nalézt smíření? A v neposlední řadě myslím, že to bude i zábavná inscenace. Věra Čáslavská ráda žertovala, a pokud něco Čechy skutečně charakterizuje, tak je to jejich humor. Každé těžké téma si zaslouží nějaké to „shozeníčko“…

rozhovor činohra Cesta Věry Čáslavské je pro mne cestou bojovníka Říká Simona Petrů, autorka hry Věra, která vznikla přímo pro činohru NdB. Premiéru měla 2. března v Redutě.

Dalo by se říct, že divadelní texty vycházející ze životaběhu výjimečných osobností jsou vaší specialitou.

Ve svých předchozích hrách jste se věnovala např. osudům fotografa Tichého, bratrům Nedvědům, strýčkovi Jedličkovi, Štěpánce Haničincové a Dádě Patrasové i Honze Krejcarové s Milenou Jesenskou… Čím vás zaujalo téma Věra Čáslavská?

Všechny osobnosti, o kterých jsem kdy psala, se na určitou dobu staly mými bezprostředními životními průvodci. Musela jsem si k nim vytvořit vlastně až citový vztah.

A tak jako na člověku, který je vám blízký, racionálně musíte vidět i jeho chyby, slabosti a prohry, stejně srdcem cítíte touhu pochopit, někdy i obhájit a přes všechny překážky nepřestat milovat. Nemohla bych psát o postavách, které se mi protiví, kterým bych se chtěla posmívat nebo bych si jich nedokázala vážit. S takovými lidmi nechci trávit čas. Všechny postavy v mých hrách pro mne byly důležité tématem, které mne fascinuje celý život. Kde se v lidské

bytosti bere víra, nezlomná víra v ideál, za který jsem schopný obětovat vše, který je dražší než výhody, úspěch, sláva a často i život. Téma solitéra, schopného stát pevně za svým názorem jen z jediného důvodu, že je to čestné, spravedlivé a pravdivé. Dojímá mě lidské tápání v otázkách jak odlišit dobré od zlého, a vzrušují mě lidé, kteří byli schopni nést na této hledačské výpravě světlo a jít statečně v čele. A ještě jedno je pro mne důležité, připomínat, neustále připomínat takové osobnosti právě našeho národa. Máme být na co a na koho hrdí, máme se ke komu vztahovat, máme osobnosti obdivuhodné velikosti, nemusíme stále plakat nad údělem malého a pokořovaného. Stačí nezapomínat na ty, kdo nám ukazují velké ideály, velká gesta a především velké činy. Budeme-li si takové momenty připomínat, snad se pak může omezit naše národní touha šklebit se nad hodnotami jen proto, že je složité jim dostačovat, a nenecháme pak nesporné génie naší země vláčet bahnem, jak se to v jednom případě za všechny stalo v nedávné době Ferdinandu Peroutkovi.

Jedná se o hru životopisnou?

Dokumentární? Životopisy ráda přenechávám historikům a dokumentaristům. Tedy těm povolanějším, vzdělanějším a ráda bych kdyby objektivnějším. Pokud píšu hru o skutečně žijící postavě, používám její život jako obecnější metaforu tématu, kterému se chci věnovat. A tak jako během psaní toužím přiblížit a obhájit její postoje, toužím stejně tak přiblížit a obhájit svůj pohled na věc. Nechci a nemohu být nestranná, ukazuji jen svůj úhel. A vždy se těším na každou konfrontaci s odlišným názorem, pokud se podaří vyvolat v divácích reakci v podobě smysluplného dialogu o věci, jsem šťastná. Chci téma otevřít, říct, co si o něm myslím já, a jen pobídnout ostatní, jestli by nestálo za to se na chvíli zamyslet.

Z jakých materiálů jste při psaní čerpala?

Přečetla jsem spoustu knih o Věře Čáslavské i lidech z jejího okolí, a to včetně těch, které k ní nepřistupují lichotivě. Viděla jsem samozřejmě množství záznamů a dobových dokumentů a cenným pro mne byl také dokument Věra 68 režisérky Olgy Sommerové, které jsem vděčná i za osobní konzultaci.

Osud Věry Čáslavské je zároveň příběhem naší země. Jakým způsobem se do hry promítá konkrétní doba a její oficiální postavy?

Právě ve vyhrocených dobách se ukazují skutečné charaktery, a proto je i doba, v níž Věra Čáslavská žila, určujícím faktorem. Její postoje v době Pražského jara, její tichý protest, její celoživotní odpor k nespravedlnosti, její soucit s utiskovanými a opovrhovanými, ten její nesmiřitelný cit pro fair play, jsou pro mne nezpochybnitelnou kvalitou. Kvalitou, jež se osvědčuje právě v dobách, kdy se mnohým lámou páteře, ohýbají se až k zemi a podepisují smlouvy s ďáblem. Jako by nebyli dost poučeni, že takový úpis se vždy vykupuje krví.

Opačný postoj sice přináší bolest, pot i slzy, ale uchová vám cenný dar – sebeúctu. Schopnost vyjít se sebou samotným, a to především ve chvílích, kdy zůstáváte opravdu sám.

Ve vaší hře se Věra vydává cestou samurajů. Proč?

Věra Čáslavská je jedinou ženou, která obdržela od Japonců samurajský meč. Za svou sílu překonávat překážky i unést prohru a nenechat se tím zlomit. Její láska k Japonsku a také obdiv Japonců k ní je jaksi přirozený a vychází z hlubokého oboustranného porozumění. Nikoli ve slovech, ale v činech, v celé životní cestě. Cesta Věry Čáslavské je pro mne cestou bojovníka. A jak se píše v kodexu Bušidó: Pro bojovníka neexistují žádné šedé stíny v otázce poctivosti a spravedlnosti. Existuje jen správné a nesprávné chování. Pokud to někdo nedokáže pochopit sám, pak to nepochopí.

Simona Petrů

22–23

×

panorama

Piková dáma Petr Iljič Čajkovskij

hudební nastudování: Robert Kružík režie: Martin Glaser foto: Patrik Borecký

24 –25

opera sezona 2018/2019

Bedřich Smetana

Libuše Leoš Janáček

Příhody lišky Bystroušky Giuseppe Verdi

Don Carlos Francis Poulenc / Bohuslav Martinů

Lidský hlas / Tři fragmenty z Juliette

Zase doma!

Operní sezona 2018/2019 text: Patricie Částková foto: Marek Olbrzymek

Co je větší událostí – stoleté výročí vzniku českého státu, nebo 6. ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno?

Obojí se potká hned začátkem sezony 2018/2019 a přinese s sebou nepřeberné množství uměleckých zážitků!

Září a říjen ještě operní soubor stráví mimo budovu Janáčkova divadla, kde se budou dolaďovat poslední detaily před otevřením. To nám ale nemůže zabránit, abychom hned zkraje nezačali premiérou, tím spíše, že slavíme nejdůležitější událost v našich dějinách. Republika má 100. let a naším darem k jejím narozeninám bude nová inscenace opery, která je nezastupitelným kulturním symbolem českého národa – Libuše Bedřicha Smetany. Na repertoár brněnské opery se mýtus o bájné české kněžně a zrození rodu Přemyslovců vrací téměř po čtyřiceti letech a slavnostní premiéra 7. září 2018 se odehraje v místech, jež za svou existenci vděčí právě vzniku samostatné republiky – na brněnském výstavišti. Režisér Jiří Heřman je umělcem, pro něhož jsou netradiční místa vyhledávanou výzvou, a že se rozlehlý pavilon P může změnit v jedinečný divadelní prostor, kde hlediště a jeviště splývá v jedno, dokázal už se svou inscenací Fausta a Markéty. Spolu s ním se na Libuši bude podílet scénograf Tomáš Rusín a kostýmní výtvarnice Zuzana Rusínová-Štefunková, osvědčený tandem z jedinečné inscenace opery Láska na dálku.

Domů! Po roce náročného provozu bez svého domovského divadla se v listopadu 2018 vrátíme do budovy Janáčkova divadla.

Slavnostní otevření novotou vonícího divadla 17. listopadu 2018 bude zároveň slavnostním zahájením již 6. ročníku festivalu Janáček Brno.

Stejně jako v roce 1965, kdy se divadlo otevíralo, se jako první na jeviště podívá Janáčkova mazaná liška z bílovických lesů a s ní poprvé do světa Janáčkových oper vstoupí i režisér Jiří Heřman. Příhody lišky Bystroušky budou jen začátek téměř třítýdenního svátku umění.

V rámci festivalu zazní všechny Janáčkovy opery a na jejich provedení se bude podílet osm operních souborů včetně Velšské opery, Vlámské opery či pražského Národního divadla.

Po českém podzimu se uprostřed zimy s únorovou premiérou v režii Martina Glasera přesuneme směrem na jih, do Itálie. Jedno z vrcholných děl Giuseppe Verdiho Don Carlos je často označováno jako velká opera, ale jeho centrem je mistrovsky propracované ko-

morní drama několika lidí, kteří se ocitnou uprostřed politické hry ovládané mocí mimo jejich dosah. Don Carlos je sice inspirován historickými událostmi, ale stejně jako ve svých dalších dílech zde Verdi vytvořil nadčasový příběh o síle přátelství a lásky a hluboce intimní scény rámuje s neomylným citem dramatika velkolepými sborovými výstupy.

Přivádí vás k šílenství vypadávající telefonní spojení? Představte si, že se to děje během hovoru s milencem, který se s vámi rozešel.

Absurdní situace, kdy zoufalá žena přemýšlí nad sebevraždou a zároveň je hovor neustále přerušován, tvoří obsah monodramatu Francise Poulenca Lidský hlas, který je první částí červnové premiéry na závěr sezony 2018/2019. V druhé polovině zazní Tři fragmenty z Juliette, surrealistické opery Bohuslava Martinů. Inscenace je další výpravou režiséra Davida Radoka do světa komplikovaných vztahů mezi mužem a ženou, kde je tentokrát realita konfrontována se světem představ a snů. Stejně jako Věc Makropulos a dvouvečer Modrovousův hrad / Očekávání vzniká inscenace v koprodukci s operním souborem ze švédského Göteborgu.

Nejen premiéry vás čekají v sezoně 2018/2019, po roční absenci se na jeviště Janáčkova divadla vrátí velké tituly, které jsme po dobu rekonstrukce nemohli přenést do náhradních prostor. V posledních třech letech se stalo krásnou tradicí, že ve vánočním čase rozezní naše divadlo jedinečné podobenství o hříchu a vykoupení – Hry o Marii Bohuslava Martinů. V únoru se vrátí inscenace, která získala hned několik ocenění – Modrovousův hrad/Očekávání v režii Davida Radoka a na konci března se znovu vydáme s trubadúrem Jaufré Rudelem za jeho láskou ve finské opeře Láska na dálku, jež obdržela Cenu Divadelních novin. Vrátí se i dvouvečer Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas a na jevišti Janáčkova divadla opět uvidíte velké tituly, které jsme přenášeli do Mahenova divadla či na BVV, jako Carmen, La Gioconda, Tosca nebo Faust a Markéta. Pozor, opera stále hraje v blokovém systému, sledujte program, ať nic nezmeškáte!

26–27

×

činohra

sezona 2018/2019

Srdcový král? Milenci nebes!

Jacques Prévert

Milenci nebes Braňo Holiček a kol.

Roky a kroky Jiří Mahen, Martin Františák

Jánošík Inscenační projekt režisérů Zuzany Burianové, Anny Klimešové a Jana Holce

Zemský ráj to na dohled?

Louis Nowra

Noc bláznů Rudolf Těsnohlídek, Iva Klestilová, Zoja Mikotová

Mne blesk se dotekl Marcel Proust, Harold Pinter, Di Trevis, J. A. Pitínský

Hledání ztraceného času Ewald Palmetshofer podle Gerharta Hauptmanna

Před východem slunce Alena Mornštajnová

Hana

Činoherní sezona bude slavnostně otevřena velkolepým příběhem radosti, života i smrti. Na jeviště Mahenova divadla vstoupí adaptace jednoho z nejzářivějších skvostů světové kinematografie 20. století, filmu scenáristy Jacquese Préverta a režiséra Marcela Carného Děti ráje. Věčně fascinující story nejen o nekompromisní lásce a velkých intrikách, ale především o pestrých podobách divadla a lidech, kteří mu propadli životem, ožije pod režijní taktovkou Mariána Amslera. Proslulé postavy pařížské bohémy i zločinu v čele s legendárním mimem a kolínským rodákem Jeanem Gaspardem Debureau na jeviště Mahenova divadla poprvé vstoupí 19. října 2018.

Žaludské eso? Roky a kroky!

Reduta bude v rámci nové sezony poprvé inscenačně obdarována 2. listopadu, kdy na zdejší jeviště se svým ostříleným týmem potřetí vtrhne režisér Braňo Holiček, aby zde završil volnou inscenační trilogii věnovanou lidské společnosti v proměnách času.

Po Černé labuti a Kmenech se jeho základním inspiračním zdrojem tentokrát stane odvrácená strana českého show bizáru, jeho přátelské vazby s polosvětem byznysu i zločinu, praktiky bulváru, a zástup domácích image makerů kulturního pekla. Český vkus optikou kolektivní autorské tvorby jako zdroj sžíravé ironie a značně nekorektního humoru.

Kulový král? Jánošík!

Juro Jánošík – slovenská zbojnická ikona, nejslavnější přeskakovač zapálených vater i zapřisáhlý odpůrce závěsné akrobacie a po zemi podávaných luštěnin bude jevištně zpřítomněn v nestárnoucí dramatické verzi zrozené z autorského pera buřiče, anarchisty a brilantního dramatika Jiřího Mahena. Kde jinde než v divadelním svatostánku, jenž nese jeho jméno. Malinovského náměstí se stane centrem vzdoru 14. prosince, zbojnické povstání vypukne pod režijním vedením loučícího se uměleckého kapitána činohry NdB, Martina Františáka. Na zboj!

Věštění z divadelních karet

Výhled do sezony 2018/2019 v činohře NdB

text: Petr KlariN Klár foto: Jakub Jíra

A jest to tu po roce zas – tajemství věcí příštích se odhaluje a nastávající divadelní sezona pomalu nabývá ostřejších obrysů. Co vás čeká v činohře NdB v období 2018/2019? Žánrově i tematicky pestrá smršť premiér českých i světových, toužebně očekávaných návratů, přátelských setkání i čerstvě nalezených lásek. Těšíte se? Pojďme si zavěštit!

Zelený svršek? Zemský ráj to na dohled?

Po komponované inscenaci Hoří v sadě rodném květ přichází činohra NdB s přímo navazujícím projektem, v němž se tentokrát prostoru dočká nejmladší generace služebníků divadelní múzy Thálie. Trio aktuálně zažehnutých režijních hvězd Anna Klimešová, Zuzana Burianová a Jan Holec se v umělecké supervizi Martina Františáka utká s kvartetem scénických miniatur ušitých přímo na míru divadla Reduta, jejichž tématem nebude nic menšího než vyhlídky lvice české na budoucnost vábivou, mámivou i krutou. Věštecké koule v rukou tvůrců, o nichž zaručeně ještě uslyšíte. Už se těšíte?

Žolík? Noc bláznů!

Hazardní hráči mi terminologický úkrok od mariáše ke kanastě snad prominou, příznivci divadelního humoru se naopak mohou začít radovat: do Brna konečně dopluje klenot australské dramatické tvorby, excelentní autobiografická komedie Louise Nowry Noc bláznů.

Hořkovtipné trable mladého režiséra, jenž se s kolektivem nepříliš muzikálních chovanců jedné obyčejné psychiatrické léčebny pokouší secvičit Mozartovu operní klasiku Così fan tutte, energicky zrežíruje hostující umělecký šéf činohry libereckého divadla F. X. Šaldy, Šimon Dominik. Komedie bláznivá i posmutnělá uvede divácké bránice v trans poprvé 15. února v Mahenově divadle.

Srdcová královna? Mne blesk se dotekl!

Volný inscenační cyklus Spílání Brnu se svého čtvrtého pokračování dočká v podobě zinscenovaného života vášnivého Sokola, speleologa a znalce argotu brněnského podsvětí Rudolfa Těsnohlídka.

Polozapomenuté osudy muže, jenž fatálně spojil svůj život s Brnem a jeho okolím, v jevištní existenci uvede šarmantní režijní diva Zoja Mikotová. Světová premiéra 22. března v Redutě.

Zelený král? Hledání ztraceného času!

Jan Antonín Pitínský, bělovlasý scénický mág, Pán múz a jeden z největších pistolníků současné divadelní režie, se dravě i s pokorou zmocní prozaického opusu magnum Marcela Prousta, nedokončené románové kroniky Hledání ztraceného času. V dramatizaci Nobelovou cenou ověnčeného dramatika Harolda Pintera a britské divadelní režisérky Di Trevis ožije krása, svůdnost i fascinující neodvratná fatalita vzájemně propojených lidských osudů. Jeden z vrcholů sezony připluje do Mahenova divadla 12. dubna 2019.

Eso kulové? Před východem slunce!

Projektem, jímž nepochybně budou svorně potěšeni příznivci klasiky i dramatické progrese, je tvůrčí reimaginát dramatické prvotiny klasika německé literatury Gerharta Hauptmanna Před východem slunce z pera jednoho z kraleviců současné evropské dramatiky Ewalda Palmetshofera. Sociální rodinné drama bylo razantním způsobem skvostně transformováno v nekompromisní společensky kritickou tragikomedii, jež se stane ideálním východiskem pro sugestivní režijní poetiku do Reduty se opětovně vracejícího Thomase Zielinského.

Premiéra 17. května 2019.

Trojka křížová? Hana!

Sezonu plnou vynikajícího divadla uzavře 7. června 2019 dramatizace románového bestselleru Aleny Mornštajnové Hana v režii ředitele NdB Martina Glasera. Palčivá bolest z utrpení, zrady blízkých a nenávisti, ale také láska, lidskost a humor v uhrančivém životním příběhu tří žen různých generací se jistě stane vítanou příležitostí pro vynikající herecké výkony i úchvatný audiovizuální zážitek.

Karty jsou rozdány a my začínáme hrát. Vsadíte si na vítěze?

A budete se dívat? Těšíme se na vás!

28–29

×

balet

sezona 2018/2019

Sergej Prokofjev

Romeo a Julie Petr Iljič Čajkovskij

Labutí jezero

Romeo a Julie a Labutí jezero Baletní premiéry sezony 2018/2019

text: Karel Littera foto: Vít Vaněk

Novou sezonu baletního souboru spustí uvedení velkých titulů v Janáčkově divadle, proto se na baletní premiéry můžete těšit až po Novém roce, kdy se v rekonstruované budově opět vrátíme na velké jeviště. Tou bezesporu největší událostí sezony bude premiéra nové inscenace baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie.

Tragédie Romeo a Julie Williama Shakespeara má nespočet různých zpracování a stejnojmenné taneční drama na hudbu Sergeje Prokofjeva bezesporu patří k těm nejslavnějším a nejhranějším adaptacím tohoto díla vůbec. Svou uměleckou kvalitou se zařadilo mezi klasická díla baletní literatury 20. století. Balet Národního divadla Brno má tu čest, že v jeho slavné historii najdeme právě tento titul uveden ve světové premiéře! V choreografii I. V. Psoty byl poprvé před 80 lety (30. 12. 1938) u nás inscenován balet, který takřka zdomácněl na všech velkých jevištích divadel po celém světě a patří k nejhranějším baletním titulům. Je nemyslitelné, aby tento slavný balet nebyl součástí kmenového repertoáru našeho baletního souboru, a to je i hlavním důvodem zamýšleného uvedení v pořadí již sedmého zpracování v historii NdB. Prokofjevovo baletní drama Romeo a Julie ve své osmdesátileté historii bylo zpracováno desítkami choreografů na scénách po celém světě. Inscenační postup se mnohdy lišil od klasického pojetí choreografií, režií i výpravou, až dospěl k současnému tanečnímu a výtvarnému pojetí. Balet Romeo a Julie se dočkal na scéně Národního divadla Brno, kromě světové premiéry v roce 1938, dalších pěti zpracování (1947, 1954, 1965, 1978, 1996). Tímto počtem drží přední místo v České republice, ale možná nejen v ní. Balet Romeo a Julie byl vždy jedním ze základních kamenů baletního repertoáru souboru a některé inscenace se v minulosti hrály i více než deset sezon. Naše inscenace v choreografii Mária Radačovského a režii Martina Glasera bude hovořit současným uměleckým jazykem, zároveň však bude ctít Prokofjeva i Shakespeara.

Začali jsme novou premiérovou inscenací, ale neméně významnou událostí bude pro Balet NdB obnovená premiéra Čajkovského nesmrtelného titulu a zřejmě i nejslavnějšího baletu vůbec, Labutího jezera. A to na den přesně, kdy bylo Labutí jezero v Brně před sto lety uvedeno poprvé. Naše skvělá inscenace, jejímž autorem je choreograf Robert Strajner, se totiž po dvaceti letech na repertoáru dočká zcela

nového výtvarného pojetí. Mimořádná finanční podpora na obnovu inscenací od našeho zřizovatele nám umožnila oslovit renomované výtvarníky a s jejich přispěním umocnit vaše zážitky z legendárního představení. Autorem kostýmů bude Roman Šolc, který s naším souborem spolupracuje již dvacet let a je jedním z nejvyhledávanějších návrhářů v českém tanečním světě. Scénu vytvoří vynikající anglický výtvarník Peter Horne, který se již v Brně uvedl nádhernou scénickou výpravou k baletu Louskáček. Geniální Čajkovského hudba, pohádkový ráz představení i vrcholná baletní technika, to jsou atributy naší inscenace. A pokud chcete poprvé objevovat svět baletu nebo předat svůj obdiv k baletnímu umění i svým dětem, které již vyrostly z pohádek pro nejmenší, Labutí jezero je ten správný titul. Inscenaci uvedeme v obnovené premiéře ke 100. výročí prvního provedení v NdB 19. února 2019 v Janáčkově divadle.

Sergej Prokofjev

Romeo a Julie Choreografie: Mário Radačovský Režie: Martin Glaser Scéna: Marek Hollý Kostýmy: Alexandra Grusková Premiéra 8. března 2019 v Janáčkově divadle.

Uvádíme k 80. výročí brněnské světové premiéry.

Petr Iljič Čajkovskij

Labutí jezero Choreografie: Robert Strajner podle M. Petipy a L. Ivanova Scéna: Peter Horne Kostýmy: Roman Šolc Obnovená premiéra 19. února 2019 v Janáčkově divadle.

Uvádíme ke 100. výročí prvního uvedení v NdB.

30–31

×

nominace na ceny Thálie

Kdo políbí múzu Thálii? text: Patricie Částková, Zdeněk Kocián, Karel Littera foto: Marek Olbrzymek

Konec ledna to je vždy tajné tipování a napjaté očekávání nominací na cenu Thálie. Tentokrát nás čeká jubilejní 25. ročník.

Po úspěšném roce, kdy za soubor opery cenu získala Pavla Vykopalová za roli Káti a pro činoherní soubor Hana Tomáš Briešťanská za roli Štěpky, je očekávání dvojnásobně napjaté. I letos se můžeme těšit, že se nám bude večer 24. března tajit dech v očekávání vítězů, protože dvě z vynikajících pěvkyň, které jsou našimi pravidelnými hosty, získaly nominace právě za role vytvořené v brněnských inscenacích.

Láska na dálku – Markéta Cukrová (Poutník)

Postava Poutníka v opeře Láska na dálku finské skladatelky K. Saariaho v podání Markéty Cukrové patřila k nezapomenutelným zážitkům. Můžete opět vidět od sezony 2018/2019.

Je určitě mimořádné, že se v širší nominaci ocitlo hned celé obsazení jedné inscenace a o to větší ocenění patří čtveřici strážců slušného chování – Daniele Strakové-Šedrlové, Jitce Klečanské, Martě Reichelové a Josefu Škarkovi. Uvádíme 19. 6. a 20. 6. vždy od 11.00 v divadle Reduta

Nápoj lásky – Kateřina Kněžíková (Adina)

Rozmarná filmová diva Adina z Nápoje lásky v interpretaci Kateřiny Kněžíkové je krásnou ukázkou spojení hereckých a pěveckých schopností. Uvádíme 20.4. a 21.4. vždy od 17.00 hodin v Mahenově divadle

V kategorii činohra ženy se do širších nominací dostaly Tereza Groszmannová za roli Hester Swanové v inscenaci U Kočičí bažiny a Ivana Hloužková za roli Emmi Kurowski ve hře Strach jíst duši. Oběma dámám od srdce blahopřejeme a vy se na jejich excelentní výkony můžete přijít podívat do divadla Reduta 11. 3. nebo 29. 4. (Strach jíst duši) a 13. 3. do Mahenova divadla (U Kočičí bažiny).

Za balet NdB se v širší nominaci objevila Eriko Wakizono za roli Šeříkové víly v inscenaci Spící krasavice. Gratulujeme a vás zveme do Mahenova divadla – Spící krasavici můžete vidět a probudit 4. a 5. dubna vždy od 19.00. hodin.

×

festival

Taneční festival, který nemá svým záběrem ve střední Evropě obdoby.

Dance Brno 2018 RE:PUBLIKA 1918–2018 text: Karel Littera

V tuto chvíli je již příprava festivalu v plném proudu a my se spolu s vámi těšíme na nejprestižnější přehlídku baletních souborů, jakou jsme v České republice dosud mohli vidět. Chystáte-li se na přelomu května a června do Brna na oslavy výročí naší státnosti v areálu brněnského výstaviště, podívejte se nejdříve do hracího kalendáře festivalu Dance Brno 2018, abyste nepřišli o jedinečný zážitek z vystoupení některého z národních baletů pozvaných států.

Program Dance Brno 2018 23. 5. Balet Národní divadlo Brno Amadeus MozArt (původní premiéra) Choreografie: Carolina Isach Cogollos, Dan Datcu, Uladzimir Ivanou 26. 5. Polský národní balet Varšava Chopiniana / Moving Rooms / Bolero Choreografie: Michail Fokine / Krzysztof Pastor 29. 5. Balet SND Bratislava Slovenské tance Choreografie: Natalia Horečná 31. 5. Srbský národní balet Bělehrad Women In D Minor / The Long Christmass Dinner Choreografie: Radu Poklitaru 3. 6.

Vídeňský státní balet – Volksoper Popelka Choreografie: Thierry Malandain

6. 6.

Slovinský národní balet Ljubljana Doctor Zhivago Choreografie: Jiří Bubeníček

9. 6.

Balet ND Praha Decadance Choreografie: Ohad Naharin

10. 6. Národní akademický balet Lvov Carmen suite / Scheherezade Choreografie: Anastasia Isupova, Sergyj Naenko 11. 6. Chorvatský národní balet Zagreb Smrt v Benátkách Choreografie: Valentina Turku 16. 6. Maďarský národní balet Budapešť LOL – Trois Gnossiennes / 5 Tangos / Black Cake Choreografie: Hans van Manen

Koncepce festivalu Dance Brno 2018, který úzce navazuje na tradici 25 ročníků festivalu Tance Brno, je spjata s výročím vzniku samostatného československého státu a zároveň rozpadu rakousko-uherské monarchie. Město Brno se připojí k celorepublikovým oslavám vzniku našeho státu komplexním projektem s názvem FESTIVAL RE:PUBLIKA 1918−2018. Rozsáhlý projekt se bude opírat o několik klíčových akcí a právě jednou z nich a zároveň kulturní událostí číslo jedna by se měl stát připravovaný festival/přehlídka Dance Brno 2018.

Obsahem projektu je exkluzivní hostování národních a významných souborů vybraných zemí. Balet NdB jako organizátor výročního Dance Brno 2018 pozval ke spolupráci na akci nejvýznamnější baletní soubory států vzniklých na půdorysu bývalé monarchie – Rakouska, České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska, Slovinska, Chorvatska, Srbska a Ukrajiny. Uvítáme tak nejvýznamnější baletní tělesa těchto států jako například Wiener Staatsballett/Volksoper, Polský národní balet Varšava, Balet ND Praha, Balet SND Bratislava, Maďarský národní balet Budapešť, Balet SNG Ljubjana, Balet Zagreb, Srbský národní balet Bělehrad a Národní akademický balet Lvov. Festival bude zahájen premiérou baletu NdB Amadeus MozArt v divadle Reduta.

Historicky město Brno zaujímalo vždy na kulturní mapě Evropy významnou pozici, kterou si drží dodnes. V plánovaných představeních na brněnském výstavišti vám přinášíme reprezentativní program všech pozvaných zahraničních baletních souborů, ale i dvou největších baletních souborů českých. Při sestavování programu jsme kladli důraz nejen na možnost srovnání umělecké úrovně jednotlivých baletních těles, ale také na prezentaci interpretačních osobností a choreografů jednotlivých národních souborů. Festival Dance Brno 2018 svým rozměrem v naší zemi dosud neuskutečněný, má ambice stát se součástí důstojné oslavy 100. výročí československé státnosti a zároveň i blížící se stoleté existence Baletu NdB.

32–33

×

Rozmarné zkoušení text: Jakub Šafránek, Eva Kašpárková foto: Jakub Jíra

Arnoštkovy zápisky z tělocvičny aneb proč „obléct si tepláky“ někdy bolí víc než trénink akrobacie. Arnoštek, tedy vlastně Kuba Šafránek (nebo možná oba), vám poodhalí radosti i strasti našeho rozmarného zkoušení Rozmarného léta.

šapitó

Řekli mi: napiš něco.

Chápeš, jen tak, prostě dojmy…

Tak jo!

Poznatek první – módní: Ukázalo se, že od té doby, co se mládež rozhodla, že tepláky jsou normální kalhoty a může se v nich chodit i do banky, na úřad, do divadla (naštěstí jsem dlouho nebyl u soudu, tak nevím, jestli už to frčí i tam), pochopili to prodejci tak, že podle toho musí zvýšit jejich cenu.

Viděl jsem i tepláky za jedenáct set. Promiňte, kolik stojí ty tepláky?

Osm set. To jako fakt? Ano, jsou ve slevě. Proboha, lidi, vždyť jsou to TEPLÁKY?!! No nic, koupil jsem si tepláky. Na účtence bylo napsáno „pánské kalhoty“, ale já furt vidím tepláky. Je mi třiatřicet a kupuju si svoje první tepláky. Ty, co jsem měl předtím, mi stopro ještě kupovala maminka. Měli jsme je na „lítačku“, a to nebyla ta pražská jízdenka na MHD. Prostě ven (jó, jsem z té generace, co ještě chodila ven).

Takže po letech zase tepláky, protože ustřižené rifle, ve kterých jsem dorazil na první trénink, prý mít nemůžu. No nic, výzvy máme rádi, ne?

Jak kdy!

Poznatek druhý – tělesný: „Tohle je Helena, vaše trenérka.“ Po deseti minutách cviků na břicho už výzvy přímo nesnáším. Po tři čtvrtě hodině mě bolí všechno. Helena: „Tak fajn, jsme rozcvičení, tak začnem něco dělat.“ Jsi upadla?!

Já už jsem vyřízenej teď! Takže dojmy: Bolí mě ruce, to je dojem, ne?

Bolí mě nohy, taky dojem? A dost silný… Prej trenérka, krotitelka líných šelem to je!

Poznatek třetí – lingvistický: Když visím za jednu ruku hlavou dolů, tak nerozumím slovensky. Oprava! Na dalším tréninku se ukázalo, že v té chvíli nerozumím ani česky (jiný jazyky jsme naštěstí nezkoušeli). Ale co se týče lingvistických úvah, objevil jsem rozkošné slovenské slovo „prekoprcnutie“. Neumím to přeložit, ale rozumím tomu. To, že tomu rozumím, ovšem nutně neznamená, že bych to dovedl udělat.

No… Objevil jsem spoustu svalů, co mě můžou bolet a o nichž jsem předtím vůbec netušil, že je mám.

Jupijej! Takže prej Cirkus bude v Brně… Uvidíme! Ale výzva to je každopádně.

34 –35

×

Příběhy zapomenutých kostýmů text: Martina Mužátková, Anna Laštovičková foto: Vít Vaněk

I když se fundusu NdB přezdívá sklad mrtvých kostýmů, podobnost se slovem „funus“ je opravdu čistě náhodná.

Vypravily jsme se za paní Yvonou Krejčířovou, kostymérkou, která se o fundus NdB stará již sedmnáct let, aby nám tuto pokladnici poodhalila, a zjistily jsme, že sklad vůbec není tak mrtvý, jak se na první pohled může zdát…

zákulisí Vzhledem k rekonstrukci Janáčkova divadla jsme nezamířily do jeho podzemí, kde měl fundus donedávna své místo, ale o kus dál. V květnu minulého roku se totiž celý sklad kostýmů přestěhoval do brněnských Židenic. „Celé stěhování trvalo téměř dva měsíce. Kostýmy, které nebyly umístěné na „štendrech“, jsem musela odbavovat kus po kusu. Odjely odsud kamiony a kamiony, nejsou zde totiž uložené pouze kostýmy, ale i spousta dalších doplňků, bot, klobouků, trikotů, rukavic, vše jsem musela zabalit do krabic a odstěhovat také,“ vysvětluje paní Krejčířová, která mezi téměř dvaceti tisíci kostýmy strávila bezmála sedmnáct let. „Jedny z mých nejmilejších kusů jsou kostýmy z baletu Marie Stuartovna od výtvarníka Romana Šolce. Jsou to renesanční kostýmy – a to je nádhera! Jsou propracované do posledního detailu. Nejen že jsou krásné, ale taky už něco váží. Člověku se nechce věřit, že v tom jde tančit,“ vypráví kostymérka a přitom bere těžký kostým do rukou. „Tyto šaty mají dokonce vlečku, jsou tedy nejen velmi těžké, ale i široké. Pokud by byly ušity ze sametu, mohly by vážit i patnáct kilo.“ popisuje Krejčířová.

Divadelní fundus schraňuje kostýmy pro stovky a stovky postav, můžete zde proto najít opravdové klenoty nejen co do krásy, ale kousky, které oblékaly velké osobnosti brněnského divadla. „Mám zde schovaný kostým po herečce Vlastě Fialové. Jedná se o šaty z její poslední inscenace Stromy umírají vstoje, kterou odehrála v Mahenově divadle. Pro divadlo je to taková památka, mám je na uložené na speciální místě.“ Co se týče vývoje stylu, tak ten je s postupem let znatelný i ze strany výtvarníků kostýmů. „V případě dobové inscenace se dříve vyráběly kostýmy dobově přesné – používaly se těžké brokáty, potahové látky. Dnes jsou kostýmy vytvářeny více do moderna, jak materiálově, tak střihově. Z nových materiálů se používá třeba neoprén, ten je použitý například v opeře Turandot na kostýmech od paní výtvarnice Rybákové.“ Některé kostýmy se vrátí na scénu i po derniéře inscenace, na kterou byly původně ušity. Zajímalo nás tedy, jak taková kostýmová recyklace probíhá. „Každý kostým má svoje inventární číslo. Tedy jakmile se kostým v krejčovně ušije, musí se oštítkovat a popsat jménem umělce, který v něm hraje. Recyklují se většinou dobové historické kostýmy. Konkrétním příkladem mohou být kostýmy původně určené pro operu Lucie z Lammermooru, poté použité pro operu Maškarní ples a naposledy pro operu Rigoletto. Šaty samozřejmě projdou úpravami, ale základ zůstává stejný, což v konečném důsledku ušetří spoustu práce i financí.“ Do skladu tak často míří výtvarníci, kteří připravují nové inscenace a snaží se najít kostým, který se nejvíce podobá jejich představě, ten se poté v krejčovně dotáhne do ideálního stavu.

Každý kostým, který k paní Krejčířové doputuje, si ukládá dle svého již lety zajetého způsobu: „Kostýmy jsou rozdělené do dvou skupin. První jsou kostýmy určené pro inscenace, u nichž je ještě možnost, že se budou hrát. Z druhé poloviny kostýmů již může vybírat veřejnost. Tuto část třídím dle typu oděvu, takže dávám zvlášť saka, kalhoty, vesty. Historické kostýmy řadím dle historického období – renesance, baroko, 20. a 30. léta apod. Uložené zvlášť mám různé doplňky. Je pravda, že po stěhování v tom byl trochu zmatek, ale už si zvykám.“ Během zmíněného stěhování se spousta kostýmů vyřadila, buď to byly kostýmy ušité z materiálů, které jsou již nepoužitelné, nebo byly kostýmy jednoduše tak staré, že se již využít nedaly. Některé z těchto kostýmů najdou uplatnění na základních uměleckých školách či na konzervatořích.

O půjčování kostýmů je obecně velký zájem. Lidé přicházejí většinou během období masopustů, vánočních večírků, karnevalů, velký zájem je také ze strany ochotnických divadel či škol. V době rekonstrukce si kostýmy sice půjčovat nemůžete, jakmile se však kostýmy vrátí „domů“, můžete náš „mrtvý sklad“ navštívit a přesvědčit se o jeho velikosti a rozmanitosti na vlastní oči a třeba vdechnout odloženým kostýmům nový příběh.

Kostymérka Yvona Krejčířová ukazuje šaty Vlasty Fialové.

36–37

×

NdB v netradičních prostorách text: Jitka Nováková foto: archiv NdB

f o t o ze sbírek Muzea města Brna

Tradičními hracími prostorami NdB byly sály divadelních domů, které provozovalo Družstvo českého Národního divadla v Brně, nebo které byly později NdB svěřeny do užívání městem či státem. Prvním bylo divadlo na Veveří (v provozu v letech 1884–1952), následovala divadla Na hradbách (dnešní Mahenovo divadlo) a Reduta, která NdB s přetržkou v době druhé světové války užívá od roku 1919, a Janáčkovo divadlo (od roku 1965). K tradičním prostorám lze počítat i sály divadel, v nichž NdB působilo prozatímně, jako divadlo na Lidické ulici (dnes Městské divadlo Brno), jež se stalo útočištěm činohry v období mezi uzavřením divadla na Veveří a otevřením nového Janáčkova divadla (1954–1965), a Divadlo na výstavišti, kde v roce 1929 působilo Studio NdB. Divadlo na výstavišti sloužilo také jako jedno z přechodných působišť činohry v 70. letech 20. století v době generální rekonstrukce Mahenova divadla.

Divadelně méně tradičními, i když pravidelnými a dlouhodobými, byla působiště Divadla Husa na provázku a HaDivadla, které byly v letech 1978/1980–1991 součástí NdB (tehdy Státního divadla v Brně).

Divadlo Husa na provázku hrálo v Procházkově síni Domu umění města Brna a HaDivadlo, byť již bylo součástí NdB, v prostějovském Národním

1 V sále paláce DOPZ hrálo NdB příležitostně. Víceúčelový objekt s kancelářemi a rozlehlými společenskými prostorami včetně sálu pro pořádání konferencí, tanečních zábav a divadelních představení, kavárnou a biografem ve své původní podobě z roku 1927 (jak je zachycen na fotografii) existoval do druhé světové války. Požár zničil téměř celou nadzemní část budovy, kino v podzemí (Bio DOPZ, později Scala, Moskva a znovu Scala) poškozeno nebylo. V roce 1952 byla na místě paláce vystavěna budova Hutního projektu v nadzemní části s projekčními kancelářemi.

Po dobu rekonstrukce Janáčkova divadla přesunuly soubory NdB svá představení do zbývajících divadelních budov, ale také do prostor méně obvyklých, jakými jsou pavilon P na brněnském výstavišti či cirkusové šapitó, které vyrostlo v lužáneckém parku. Z různých provozních důvodů, ale i pro ozvláštnění představení, opouštělo NdB svá jeviště a hledalo prostory jiné, náhradní nebo neobvyklé, i v minulosti. domě, po přesídlení do Brna v roce 1985 pak postupně v Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka, Kulturním středisku na Šelepově ulici a nakonec v Kabinetu múz.

Ačkoli jsou součástí divadelních domů, je pořádání představení v nich neobvyklé, neboť jsou určeny a využívány k jiným účelům. Vstupní a společenské prostory však umožňují využití architektury budovy jako scénografického prvku a v neposlední řadě také bližší kontakt s divákem. Těchto možností využila např. Miniopera, která pod vedením Václava Noska působila v NdB od roku 1969 a v 70. letech 20. století vévodila české operní experimentální scéně. Ve vestibulu Janáčkova divadla uvedla v režii Aleny Vaňákové opery Pulcheria a Pimpinone (1974) a kromě pravidelného působení v Redutě vystupovala příležitostně i v Divadle na výstavišti. Ve foyeru Janáčkova divadla byla uvedena také opera Michala Košuta Ifigenie (2001) a literární pásma z děl Pabla Nerudy a Vítězslava Nezvala (1974, 1975). K prezentaci pásem a inscenací byl využíván i foyer Mahenova divadla, a to zejména v letech 1967–1969, kdy zde působilo Divadlo ve foyeru a uvedlo celkem devět premiér.

2 V sále Typosu hrálo především České lidové divadlo v Brně v době druhé světové války, činohra NdB sál využívala v druhé polovině 30. let minulého století a na počátku 40. let, když NdB pozbylo velkou část hracích termínů v Divadle Na hradbách. Podle dostupných zdrojů uvedlo ČLD a NdB v Typosu celkem 30 premiér. V divadelním archivu se dochoval půdorys jeviště se zakreslenou scénou, bohužel však bez bližšího popisu.

historie

3 a, b V Mahenově divadle na Lidické ulici působila činohra NdB v letech 1954–1965. Divadlo vzniklo adaptací někdejšího kina – kinosál v přízemní nájemního domu byl otevřen již v roce 1918 a pod názvy Bio Universum, Bio Metro a Morava fungoval až do počátku 50. let 20. století. Činohra NdB v divadle na Lidické uvedla celkem 91 inscenací, mezi nimi např. Zadržitelný vzestup Artura Uie (1959), Totální kuropění (1961) či Matku Kuráž a její děti (1964).

4 a, b Funkcionalistická budova Divadla na výstavišti byla vystavěna podle návrhu architekta Emila Králíka (1928) a dodnes je součástí areálu brněnského výstaviště. V době otevření k budově patřila kavárna se zastřešenou terasou a hlavní sál umožňoval konání divadelních představení i promítání filmů. NdB Divadlo na výstavišti využívalo krátce po jeho otevření, kdy zde pod vedením Emila Františka Buriana působilo Studio NdB, a v době rekonstrukce dnešního Mahenova divadla v letech 1971–1978.

Po rekonstrukci Reduty byly jako netradiční experimentální prostor krátce využívány redutní sklepy, v nichž bylo v letech 2008–2009 realizováno šest inscenací, půlku z nich tvořila pohádková představení pro děti.

Zcela neobvyklým prostorem, v němž soubory NdB účinkovaly, bylo staveniště na Zelném trhu, budoucí působiště Divadla Husa na provázku. Soubor Divadla zde v roce 1991 uvedl svou inscenaci Evropa! Evropa! (poté, co premiéra proběhla v dánském Århusu). K dalším „jednorázově“ využitým prostorám patřil Chrám Nanebevzetí Panny Marie v Brně, kde bylo provedeno představení La rappresentazione di anima e di corpo aneb Představení o duši a těle Emilia de Cavalieri v režii Aleny Vaňákové (1992), a prostory Moravské galerie, v nichž režisér Zdeněk Kaloč nastudoval svou hru Mejdan na písku (1977).

Zatímco po druhé světové válce vyhledávalo NdB netradiční prostory především z důvodů inscenačního ozvláštnění a záměru přiblížit se divákovi (sem můžeme počítat i již pravidelná vystoupení souborů NdB na Špilberku, v Biskupském dvoře či jiné open air produkce) a trvalejší náhradní prostory hledalo pouze v dobách generálních rekonstrukcí vlastních budov, ve 20.– 40. letech 20. století hledalo častěji náhradní prostory z důvodu malé kapacity nebo úplné ztráty svých budov. V souvislosti s tím se dočasnými působišti NdB stal Typos na Jezuitské ulici, DOPZ na Moravském náměstí, Husův sbor na Botanické či Stadion na ulici Kounicově.

5 Vstupní prostory a hlavní schodiště Janáčkova divadla se v roce 1974 staly dějištěm oper Johanna Josepha Fuxe Pulcheria a Goerga Philippa Telemanna Pimpinone. Na snímku Magdalena Blahušiaková a Jaroslava Janská v rolích Pulcherie a Ireny.

38–39

×

Lidská svoboda je nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná, nezrušitelná – a nekonečně křehká. Je v permanentním ohrožení.

Nebezpeční ji považují za nebezpečnou a snaží se nám namluvit, že musí být neomezená, avšak pouze pro někoho a jen někdy. Že se musí ukrajovat, aby jí bylo víc. Že nás už přece

unavuje?

Neunavuje! Proto nabídne 9. ročník festivalu Divadelní svět Brno s tématem Svoboda?! ve svém hlavním programu výběr těch nejzajímavějších a nejaktuálnějších inscenací, které se k problematice svobody a s ní spojené zodpovědnosti nekompromisně vyjadřují.

Věříme, že právě rok 2018, v němž slavíme stoleté výročí vzniku Československé republiky a zároveň si připomínáme padesát let od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, je vzácnou výzvou a příležitostí se k těmto slovům a myšlenkám vracet.

Neúnavně!

Festival Divadelní svět Brno 2018 s tématem Svoboda?!

24.– 28. 5. 2018

www.divadelnisvet.cz

40– 41

×

partneři NdB

Večery v NdB, tak trochu jinak text: Dagmar Vallová foto: Vinařství Zlomek & Vávra

Národní divadlo Brno klade velký důraz na osobní vztahy a individuální přístup ke každému z partnerů divadla a k jeho potřebám. Neméně významnou rolí, kterou „hrajeme“, je seznámení partnerů navzájem a tím i vytváření velké divadelní rodiny.

Naši partneři jsou pravidelnými návštěvníky premiér a významných akcí, kterých se mohou účastnit i v roli aktérů, případně je možné zapojit do děje i zajímavý produkt partnera, jako tomu bylo při West Side Story a Rozmarném létu. Stále častěji pořádáme pro naše partnery eventy na míru. Velmi žádané jsou především ze stran našich partnerských hotelů. Velmi kladný ohlas získalo setkání při příležitosti baletního představení Labutí jezero, na které své významné klienty pozvalo vedení hotelu Courtyard Marriott. Pěkným bonusem bylo přivítání skupiny hostů ředitelem NdB Martinem Glaserem, po kterém následovala prohlídka Mahenova divadla včetně milého překvapení, setkání s baletními umělci v zákulisí a na jevišti chvíli předtím, než se zvedla opona.

Pronájem celého divadelního představení včetně foyer pro welcome drink a raut, to je další velmi využívaná možnost. Své hosty nedávno pozvala do Mahenova divadla Mendelova univerzita, a to hned dvakrát po sobě. Významný partner NdB, Vinařství Zlomek & Vávra, připravil pro hosty při představení v Mahenově divadle, co jiného, než degustaci dvanácti vzorků vín z vlastní produkce. Další partner Renocar pozval své hosty do Mahenova divadla na Swingové Vánoce a ve foyer uspořádal výstavu fotografií Jadrana Šetlíka.

Vzájemnou spolupráci s partnery NdB jsme v sezoně 2017/2018 rozšířili i mimo kamenné budovy našeho divadla. V sezoně, kdy máme v rekonstrukci Janáčkovo divadlo, hrajeme na zcela nových místech, v pavilonu P na brněnském výstavišti a v cirkusovém šapitó v parku Lužánky. V létě, tak jako loni, se vrátíme na Biskupský dvůr a na hradní nádvoří Špilberku. I na těchto netradičních místech bude prostor pro prezentaci vzájemné spolupráce a především na příjemná setkání s našimi přáteli.

Kultura divadelní ve spojení s kulturou vinnou.

Vinařství Zlomek & Vávra po představení nabídlo divákům degustaci vín z vlastní produkce.

×

PODPOŘTE NDB ZVOLTE SI PROGRAM CHYTRÁ PODPORA Pro přátele NdB výhodné pojištění, osob, automobilů, domácností a další od společnosti e-Finance Ušetřete na pojistném a zároveň platbou za pojištění podpořte Národní divadlo Brno! více informací na www.chytra-podpora.cz

Û

Hlasuj a vyhraj Cena Diva

Hlasovací lístek

Nejoblíbenější pěvkyně / pěvec

Nejoblíbenější tanečnice / tanečník

Nejoblíbenější herečka / herec

Nejlepší operní premiéra *

Pravidla slušného chování v moderní společnosti / Nápoj lásky / Faust a Markéta / Piková dáma / Kocour v botách / Così fan tutte

Nejlepší baletní/taneční premiéra *

West Side Story / 4 Elements / Amadeus MozArt

Nejlepší činoherní premiéra *

U Kočičí bažiny / Teror / Odyssea / Hoří v sadě rodném květ / Rozmarné léto / Věra / Kdo je pan Schmitt? / Zázrak v černém domě / Marie Stuartovna

Na anketním lístku není nutné vyplnit všechny kolonky. Pokud uvedete kontaktní údaje, budete zařazeni do slosování o atraktivní cenu.

Hlasovat můžete od 1. 3. do 16. 9. 2018

* zakroužkuj

jméno a příjmení adresa

Uvedením e-mailové adresy souhlasím se zasíláním pravidelného Newsletteru NdB:

telefon, mobil e-mail

Ano

Ne

p op

ula

mediální partneři

partneři

DEJTE SVÉMU ŽIVOTU

rne n a u cn a

ele t

rie

ces

t o p is y

LYKKE ula

p op

www. JOTA. CZ

b

vždy výhodněji na

rne n a u cn a

MD DR TIC BVV

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Radnická Brno-výstaviště, pavilon P

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

en

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

březen 2018 opera čt

činohra

1. 3. 19.00 Piková dáma

Dárek 1, 2, 4 | MD |

čt

1. 3. 10.00 Věra

veřejná generálka

čt

1. 3. 19.00 Rozmarné léto

pá

2. 3. 19.00 Věra

so

3. 3. 10.00 Všelijaká koukátka

so

3. 3. 19.00 Věra

ne

4. 3. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne

4. 3. 14.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| DR |

ne

4. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

po

5. 3. 19.00 Věra

↗l

ČP | DR |

út

6. 3. 18.00 Věra

↗l

SPČ | DR |

| DR |

role Heřman – Gianluca Zampieri

pá

2. 3. 19.00 Carmen role Carmen – Václava Krejčí Housková

so

3. 3. 19.00 Carmen

| ŠL |

| MD |

↗l

| MD |

I. premiéra

Č 1 | DR | | MD |

role Don José – Peter Berger

st 14. 3. 11.00 Krok za oponu: Příhody lišky Bystroušky

| DR |

so 17. 3. 14.00 Zábavný workshop pro děti

| DR |

k opeře Kocour v botách so 17. 3. 19.00 Nabucco

E | MD |

II. premiéra

Č 2 | DR |

role Nabucco – Luis Cansino

st 21. 3. 19.00 Piková dáma

↗l

U 1, 2, S | MD |

role Heřman – Eduard Martynyuk

pá 23. 3. 19.00 Kocour v botách

premiéra

so 24. 3. 15.00 Kocour v botách

| DR |

| MD |

role Abigail – Anda -Louise Bogza

út 27. 3. 11.00 Kocour v botách

| DR |

balet 9. 3. 19.00 4 Elements

I. premiéra

OB 1 | MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

so 10. 3. 19.00 4 Elements

II. premiéra

OB 2, 3 | MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

ne 11. 3. 19.00 4 Elements

↗l

| MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

út 13. 3. 19.00 Kontrasty

| DR |

čt 15. 3. 19.00 4 Elements

| MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

út 20. 3. 19.00 Kontrasty čt 22. 3. 19.00 4 Elements

AB | MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

pá 23. 3. 17.00 4 Elements

KO | MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

st 28. 3. 19.00 Kontrasty

st

7. 3. 10.00 Věra

| DR |

st

7. 3. 10.00 Rozmarné léto

| ŠL |

st

7. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

čt

8. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

pá

9. 3.

| MD |

pá

9. 3. 19.00 Hoří v sadě rodném květ

9.30

Perníková chaloupka

Dárek 1 | DR |

| DR |

so 10. 3. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 10. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

ne 11. 3. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 11. 3. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

po 12. 3. 19.00 Odyssea

| MD |

↗ l en

po 12. 3. 19.00 Teror | DR |

↗l

České snění 2: Simona Petrů: Věra Debata s tvůrci a procházka scénografií.

DV | DR |

ne 25. 3. 17.00 Nabucco

pá

po představení off program

| DR |

út 13. 3. 19.00 U Kočičí bažiny

↗ l en

st 14. 3. 19.00 Saturnin pá 16. 3. 19.00 Králova řeč

| MD | | MD |

en

| MD |

pá 16. 3. 19.00 Kmeny

| DR |

so 17. 3. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 17. 3. 19.00 Věra

44 – 45

D | DR |

→

→ ne 18. 3. 10.00 Perníková chaloupka ne 18. 3. 17.00 Je třeba zabít Sekala

| MD |

↗l

ne 18. 3. 19.00 Veroničin pokoj

F | MD | | DR |

duben

MD DR BVV TIC ŠL

Mahenovo divadlo divadlo Reduta Brno-výstaviště, pavilon P Radnická cirkusové šapitó, Lužánky

↗l

lektorský úvod – začátek půl hodiny před představením ve foyer divadla

en

představení s anglickými titulky / performance with english subtitles

2018

st 21. 3. 19.00 Rozmarné léto

SPČ | ŠL |

čt 22. 3. 10.00 Rozmarné léto

| ŠL |

čt 22. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

čt 22. 3. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

út

3. 4. 11.00 Krok za oponu: Příhody lišky Bystroušky

| DR |

pá 23. 3. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

so

7. 4. 14.00 Kocour v botách

| DR |

pá 23. 3. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

so 24. 3. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so 24. 3. 15.00 Ostrov pokladů

| MD |

ne 25. 3. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

po 26. 3. 10.00 Kámen a bolest

| DR |

po 26. 3. 19.00 Želary

| MD |

↗l

út 27. 3. 19.00 Něco za něco

| MD |

út 27. 3. 19.00 České snění 3: Audience českých her

| DR |

off program

scénické čtení

opera ne

1. 4. 19.00 Piková dáma

E | MD |

role Heřman – Eduard Martynyuk

operní pohádka pro děti od 5 let

ne

8. 4.

17.00

La traviata

| MD |

role Violetta – Veronika Holbová

čt 12. 4. 19.00 Recitál – Václava Krejčí Housková

| TIC |

so 14. 4. 14.00 Kocour v botách

| DR |

operní pohádka pro děti od 5 let

ne 15. 4. 19.00 Hrabě Ory

| MD |

role Adèle – Jana Šrejma Kačírková

út

17. 4. 19.00 Powder Her Face

↗l

| DR |

pá 20. 4. 17.00 Nápoj lásky

KO | MD |

role Adina – Andrea Široká

čt 29. 3. 19.00 Improvozovna – Velikonoční speciál

| DR |

pá 30. 3. 15.00 Brněnské pověsti

| DR |

so 31. 3. 15.00 Ostrov pokladů

| MD |

so 21. 4. 17.00 Nápoj lásky

C 1, 2 | MD |

role Nemorino – José Manuel

ne 22. 4. 19.00 Powder Her Face st 25. 4. 19.00 Powder Her Face

hosté

| DR |

↗l

čt 26. 4. 19.00 Hubička

| DR | | MD |

role Vendulka – Daniela Straková -Šerlová

út

6. 3. 21.00 LiStOVáNí Luláše Hejlíka

so 10. 3. 18.45 Semiramis

↗l

| DR |

29. 4.

Hubička – zájezd (Polsko)

| DR |

přímý přenos z Metropolitní opery New York

po 12. 3. 19.00 Losers Cirque Company – The Loser(s) út 13. 3. 19.00 Losers Cirque Company – Kolaps

balet

| ŠL |

Cirkus bude v Brně

| ŠL |

Cirkus bude v Brně

st

4. 4. 19.00 Spící krasavice

↗l

čt

5. 4. 19.00 Spící krasavice – Balet Gala

S | MD | | MD |

v hlavních rolích hvězdy Mariinského divadla v St. Petěrburgu

čt 15. 3. 19.00 Sto zvířat

| ŠL |

ne 18. 3. 19.00 Cirkus Younák

| ŠL |

Cirkus bude v Brně

po 19. 3. 19.00 Cirkus Younák

| ŠL |

pá 13. 4. 19.00 Kontrasty

| DR |

čt 19. 4. 19.00 Kontrasty

| DR |

so 28. 4. 14.00 4 Elements

| MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

Cirkus bude v Brně

čt 29. 3. 19.00 Romance pro křídlovku

| MD |

so 28. 4. 19.00 4 Elements

so 31. 3. 18.45 Cosi fan tutte

↗l

| DR |

ne 29. 4. 19.00 4 Elements

Cirkus bude v Brně

↗l

Mezinárodní den tance Dárek 1, 2 | MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

přímý přenos z Metropolitní opery New York

so 31. 3. 19.00 Cirque E1NZ – Zwäi

| MD |

Hidden Order / Sarabande / Falling Angels / Gnawa

Městské divadlo Kladno

| ŠL |

23.–25. 4.

Galakoncert v Mnichově – zájezd (Německo)

program

pá 20. 4. 10.00 Rozmarné léto

| ŠL |

pá 20. 4. 10.30 Perníková chaloupka

| MD |

pá 20. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

so 21. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

so 21. 4. 19.00 Věra

| DR |

ne 22. 4. 14.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 22. 4. 14.00 Brněnské pověsti

| DR |

ne 22. 4. 17.00 Kdo je pan Schmitt? po 23. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

út 24. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

| MD |

út 24. 4. 19.00 Improvozovna – Oslavte s námi 30!

| DR | | MD |

činohra ↗l

F | MD |

út

3. 4. 19.00 Je třeba zabít Sekala

čt

5. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

st 25. 4. 19.00 Paní z moře

čt

5. 4. 19.00 Hoří v sadě rodném květ

| DR |

čt 26. 4. 18.00 Zázrak v černém domě

veřejná generálka

pá

6. 4. 10.00 Perníková chaloupka

| MD |

pá 27. 4. 19.00 Zázrak v černém domě

I. premiéra

pá

6. 4. 19.00 Želary

| MD |

so 28. 4. 10.00 Všelijaká koukátka

↗ l en

| DR |

↗ l Č 1 | DR | | MD |

zadané představení pro společnost DPMB, a. s.

pá

so 28. 4. 19.00 Zázrak v černém domě

6. 4. 19.00 České snění 4: Audience českých her scénické čtení off program projekt činohry k roku české státnosti

so

7. 4. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

so

7. 4.

| MD |

so

7. 4. 19.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

ne

8. 4. 14.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne

8. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

ne

8. 4. 20.00 Věra

| DR |

8. 4.

17.00

Ostrov pokladů

Pohádka o nevyřáděném dědečkovi – zájezd (Jihlava)

út 10. 4. 19.00 Apartmá v hotelu Plaza

| MD |

st 11. 4. 10.00 Podezřelá krajina s anděly

| DR |

čt 12. 4. 10.00 Kdo je pan Schmitt?

| MD |

veřejná generálka

čt 12. 4. 19.00 Králova řeč

| MD |

čt 12. 4. 20.00 Černá labuť

| DR |

pá 13. 4. 19.00 Kdo je pan Schmitt?

premiéra

↗ l Č 2 | DR |

ne 29. 4. 14.00 Perníková chaloupka

| MD |

ne 29. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

ne 29. 4. 19.00 Strach jíst duši

| DR |

po 30. 4. 19.00 Něco za něco

| MD |

po 30. 4. 19.00 Drazí v Chomutově!

| DR |

hosté st

| MD |

4. 4. 19.00 Chantal Poullain

| ŠL |

za doprovodu kapely saxofonisty Štěpána Markoviče

út 10. 4. 19.00 Gogol & Max – Humor in Concert

| ŠL |

Cirkus bude v Brně

út 10. 4. 20.30 LiStOVáNí Lukáše Hejlíka

| DR |

so 14. 4. 18.15 Luisa Millerová

| DR |

↗l

přímý přenos z Metropolitní opery New York

ne 15. 4. 14.00 Kocour v botách – Horácké divadlo Jihlava

| DR |

pohádka vhodná pro děti od 5 let

Č 1, 2 | MD |

so 14. 4. 10.00 Všelijaká koukátka

II. premiéra

| DR |

út

17. 4. 19.00 Cie Circoncentrique – Respiro

| ŠL |

Cirkus bude v Brně

so 14. 4. 19.00 Kdo je pan Schmitt?

↗l

D, PS | MD |

st 18. 4. 19.00 Jako Thelma & Louise

| DR |

Divadelní spolek Frída

ne 15. 4. 10.00 Všelijaká koukátka

| MD |

ne 15. 4. 19.00 Rozmarné léto

| ŠL |

st 18. 4. 19.00 Midi Lidi

| ŠL |

ne 15. 4. 20.00 Vévodkyně a kuchařka

| DR |

čt 19. 4. 19.00 Petr Bende a jeho band

| ŠL |

čt 26. 4. 19.00 Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

| ŠL |

po 16. 4. 19.00 Kdo je pan Schmitt?

ČP | MD |

17. 4. 18.00 Kdo je pan Schmitt?

SPČ | MD |

út

st 18. 4. 10.00 Teror

| DR |

st 18. 4. 19.00 Kdo je pan Schmitt? čt 19. 4. 19.00 Petrolejové lampy

AB, Dárek 3 | MD |

↗ l en

pá 20. 4. 10.00 Pohádka o nevyřáděném dědečkovi

| MD | | DR |

46– 47

Hamlet

Best of British theatre in a cinema near you

Divadelní hit z Londýna s Benedictem Cumberbatchem 28. 3., 20:30

Univerzitní kino Scala www.divadlovkine.cz

TIC BRNO

↓

PRŮVODCE: ÚSTŘEDNÍ HŘBITOV Procházka ve vybrané společnosti. #ToJeKlid #LeosJanacek #GregorJohannMendel #JiriMahen

ZZZ UHQJO F]