NdB diva Janáček speciál

Magazín Národního divadla Brno Mezinárodní divadelní a hudební festival Janáček Brno 2014

16

S Janáčkem mi v Brně bude lépe Rozhovor s Davidem Radokem

28

Její pastorkyňa Opera Graz

Festival Pass — Janáček Brno 2014 Festival Pass se skládá z kuponů, které si zakoupíte v předprodeji NdB. Kupon si poté na pokladně vyměníte za vstupenku bez dalších doplatků.

Zvýhodnění až 40 % Festival Pass

dospělí

od 900 Kč / 3 kupony

Festival Pass

student

od 450 Kč / 3 kupony

úvodník Na Janáčka s odvahou a tvrdohlavostí!

Není na světě mnoho měst, která by se mohla pyšnit faktem, že v nich žil a tvořil skladatel Janáčkova formátu. Nikdo nepochybuje, že nám zanechal dílo, které patří do kánonu světové hudby. Přesto však je marné sebehlasitěji volat, že Janáček je velikán, pokud se diváci nebudou dožadovat nových a nových nastudování jeho oper, nebudou toužit, aby brněnská opera měla trvale na repertoáru jeho kompletní dílo a aby se filharmonici k jeho skladbám vraceli s železnou pravidelností. Bez bytostné potřeby tvůrců i diváků poměřovat svou aktuální životní zkušenost Janáčkovými díly hrozí, že se z jeho mimořádného díla stane jen další otravná položka „povinné školní četby“.

Aby tomu tak nebylo, nezbývá než si přiznat, že dnešní divák si z obrovské a snadno dostupné globální nabídky Janáčka skutečně vybrat nemusí, ale může. Záleží pak jen a jen na tvůrcích samých, aby Janáčkova díla interpretovali tak, aby se dotýkala našich životů. Jistě je k tomu třeba dostatek odvahy a tvrdohlavosti, aby o své vizi přesvědčili všechny „strážce odkazu“, kteří přesně vědí, jak to Janáček myslel, i jeho skalní příznivce, kteří už v minulosti mnohokrát viděli a slyšeli, jak se to má správně dělat a hrát. Jediným a smysluplným důkazem toho, že nějaké dílo je skutečně velké a zásadní, je potřeba interpretů a diváků se k němu vracet a jeho prostřednictvím „číst“ dnešní svět.

Festival Janáček Brno nabídne během devíti listopadových dní mnoho pohledů a způsobů, jak se k Janáčkově tvorbě vztahovat.

Speciální festivalové vydání magazínu Diva vám pak dává příležitost dozvědět se o bohatém festivalovém programu co nejvíc.

Nejobsáhlejší materiály jsou pochopitelně věnovány domácí novince, kterou je opera Věc Makropulos v režii Davida Radoka a v hudebním nastudování nastupujícího šéfdirigenta Marka Ivanoviće.

Dílo poprvé zazní z nového kritického vydání partitury. Inscenace evropských parametrů vzniká i díky koprodukci s Operou Götteborg a bude uváděna tak, jak je v evropských operních domech obvyklé, tedy s jedním obsazením v bloku pouhých pěti repríz. Poté se odebere do Švédska, odkud se vrátí až v roce 2016! Pokud se nechcete vypravit na obě verze Její pastorkyně, které letos na festivalu uvedeme, jistě se rozhodnete na základě informací, které najdete na dalších stránkách. V ideálním případě vás ale nalákají na verzi z Grazu i ze Záhřebu.

Přeji vám nejen příjemné čtení, ale hlavně hluboké zážitky z festivalových představení a koncertů!

Martin Glaser ředitel NdB Foto na obálce: Werner Kmetitsch

↵ Její pastorkyňa Leoš Janáček Dirigent: Dirk Kaftan Režie: Peter Konwitschny

obsah 4 program festivalu 7 fejeton

Magazín Národního divadla Brno Vydává: Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, jejímž zřizovatelem je statutární město Brno.

Vedoucí redakce: Petra Kovářová, kovarova@ndb.cz Editorka: Zuzana Voráčová Grafická úprava: Robert V. Novák Tisk: Mafraprint

Obchodní informace Národní divadlo Brno, příspěvková organizace, Dvořákova 11, 657 70 Brno Informace o představení, rezervace a dobírky obchod@ndbrno.cz / 542 158 120 Online prodej: http://online.ndbrno.cz Prodej v hotovosti a na platební kartu Předprodej vstupenek NdB, Dvořákova 11, 542 158 120 po, čt 8.30 – 19.00 / út, st, pá 8.30 – 19.00 Divadlo Reduta, Zelný trh 4, 542 424 560 po – pá 10.00 – 14.00 Infocentrum Dům pánů z Lipé, 539 000 770 po – pá 8.00 – 20.00 / so – ne 9.00 – 16.00 45 minut před představením v pokladnách divadel Prodej vstupenek na fakturu Miroslava Rošková, koordinátor obchodu / dankova@ndbrno.cz / 542 158 286 Lenka Benešová, předplatné / abo@ndbrno.cz / 542 158 247 Kateřina Pazourková / pazourkova@ndbrno.cz / 542 158 236

Janáček Brno 2014

Můj Janáček Nepravděpodobný rozhovor

8 premiéra opery

Leoš Janáček: Věc Makropulos Národní divadlo Brno

10 rozhovor

Zpívali jsme každý den Rozhovor s Gittou-Mariou Sjöberg

12 rozhovor

Věci Makropulos jsem zcela propadl

Rozhovor s Markem Ivanovićem 14 panorama Věc Makropulos návrhy kostýmů Zuzany Ježkové 16 rozhovor

S Janáčkem mi v Brně bude lépe

David Radok poprvé režíruje v Brně 19 koncert

Když diva, tak Iva S Ivou Bittovou o Janáčkovi a lidové hudbě

20 matiné

… aneb na koncert i dopoledne!

21 anketa

Kdy jste se poprvé setkali s Janáčkovou hudbou?...

22 koncert

Sborový koncert

24 koncert

Kronos Quartet a Janáčkovské inspirace

26 opera

Ivo Medek, Markéta Dvořáková: Alice in bed Národní divadlo Brno

28 opera

Leoš Janáček: Její pastorkyňa Opera Graz

32 opera

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě 34 opera

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky Národní divadlo (Praha)

36 koncert

Filharmonie Brno

38 koncert

Alessandro Bosetti

38 opera

Leoš Janáček: Její pastorkyňa

Chorvatské národní divadlo (Záhřeb)

Další Divy vycházejí 10. 1., 7. 3. a 16. 5.

39 konference 40 koncert

Opera Europa Brno/Ostrava podzim 2014

Slavnostní závěr festivalu

43 Představujeme vám generálního partnera festivalu Janáček Brno 2014 Statutární město Brno finančně podporuje Národní divadlo Brno, příspěvkovou organizaci.

2–3

4. mezinárodní divadelní a hudební festival

Janáček Brno 2014

Leoš Janáček 1854 –1928

20. 11. 2014

19.00

s. → 19

22. 11. 2014

s. → 20

11.00

Mahenovo divadlo Preview festivalu

Hudební fakulta JAMU v Brně Matiné

Iva Bittová, BROLN

Koncert pedagogů a posluchačů HF JAMU, obor klavír

Folklorní kořeny tvorby Leoše Janáčka

21. 11. 2014

16.00

Leoš Janáček: Mládí Janáček Ensemble

21. 11. 2014

19.00

s. → 8 –18

Janáčkovo divadlo Slavnostní zahájení festivalu

Leoš Janáček: Věc Makropulos (premiéra) Dirigent: Marko Ivanović Režie: David Radok Scéna: Zuzana Ježková, Ondřej Nekvasil Kostýmy: Zuzana Ježková V hlavních rolích: Gitta-Maria Sjöberg, Aleš Briscein, Svatopluk Sem Národní divadlo Brno

22. 11. 2014

16.00

19.00

Divadlo na Orlí

Leoš Janáček: V mlhách, Pohádka Pavel Haas: Suita pro klavír Vítězslava Kaprálová: Dubnová preludia, Scherzová passacaglia Klavír: Jan Jiraský, Igor Ardašev, Alice Rajnohová a posluchači HF JAMU

Nová radnice Oficiální zahájení festivalu

22. 11. 2014

s. → 22–23

Janáčkovo divadlo (foyer)

Sborový koncert Bohuslav Martinů: Petrklíč Josef Bohuslav Foerster: Lesní studánka, Krokodýl, Oříšek Karel Reiner: Květovaný kůň (výběr z cyklu) Dětský sbor Brno Sbormistr: Valeria Maťašová Leoš Janáček: Královničky Leoš Janáček: Říkadla Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Sbormistr: Jakub Klecker

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky (úprava pro komorní orchestr, Jonathan Dove, 1998) Dirigent: Nikol Kraft Režie: David Kříž Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Brně

22. 11. 2014

19.00

s. → 24 –25

Sono music club

Kronos Quartet Terry Riley: Sunrise of the Planetary Dream Collector Geeshie Wiley (ar. Jacob Garchik): Last Kind Words Tradicionál (ar. Jacob Garchik): Smyrneiko Minore Sergej Rachmaninov (ar. Kronos Quartet): Nunc Dimittis John Oswald: Spectre Aleksandra Vrebalov: …hold me, neighbor, in this storm…

Tradicionál (ar. Kronos, transc. Ljova): A Thousand Thoughts Steve Reich: Different Trains

program festivalu 24. 11. 2014

s. → 38

20.00

Mahenovo divadlo

Alessandro Bosetti

Leoš Janáček: Její pastorkyňa

Notebooks – skladba zkomponovaná pro příležitost 160. výročí narození L. Janáčka (elektronická hudba vycházející z nápěvků mluvy)

Dirigent: Michail Sinkevič Režie: Ozren Prohić Scéna: Branko Lepen Kostýmy: Petra Dančević V hlavních rolích: Tamara Franetović Felbinger, Dubravka Šeparović Mušović, Roman Sadnik, Stjepan Franetović Chorvatské národní divadlo (Záhřeb)

s. → 32– 33

19.00

Mahenovo divadlo

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy

s. → 20

10.00 a 12.00

Památník Leoše Janáčka Matiné

s. → 38

19.00

Vila Tugendhat

25. 11. 2014

23. 11. 2014

28. 11. 2014

Dirigent: Robert Jindra Režisér: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) Scéna: Jakub Kopecký Kostýmy: Simona Rybáková V hlavních rolích: Arnold Bezuyen, Adam Zdunikowski, Martin Gurbaľ, Agnieszka Bochenek-Osiecka, Svatopluk Sem Národní divadlo moravskoslezské (Ostrava) s. → 34 – 35

29. 11. 2014

s. → 20

11.00

Památník Leoše Janáčka Matiné

Graffovo kvarteto Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 2 „Listy důvěrné“ Koncert s úvodem předních muzikologů (Prof. Miloš Štědroň, Prof. John Tyrrell, PhDr. Jiří Zahrádka)

26. 11. 2014

Leoš Janáček: Mládí Josef Bohuslav Foerster: Dechový kvintet

Janáčkovo divadlo

Hudební fakulta JAMU

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky

Vážně nevážná hudební expozice

23. 11. 2014

s. → 26 –27

15.00

Divadlo Reduta Ivo Medek, Markéta Dvořáková:

Alice in bed Dirigent: Ondrej Olos Režie, scéna: Rocc Účinkují: Tereza Merklová Kyzlinková, Gabriela Vermelho, Hana Škarková, Jan Mikušek, Marek Olbrzymek, David Nykl Národní divadlo Brno

23. 11. 2014

s. → 28 – 31

18.00

Janáčkovo divadlo

Leoš Janáček: Její pastorkyňa Dirigent: Dirk Kaftan Režie: Peter Konwitschny Scéna a kostýmy: Johannes Leiacker V hlavních rolích: Gal James, Iris Vermillion, Aleš Briscein, Taylan Reinhard Opera Graz

19.00

Dirigent: Robert Jindra Režie: Ondřej Havelka Scéna: Martin Černý Kostýmy: Kateřina Štefková V hlavních rolích: Alžběta Poláčková, Svatopluk Sem, Michaela Kapustová Národní divadlo (Praha)

27. 11. 2014

19.00

(úprava pro komorní orchestr, Jonathan Dove, 1998) Dirigent: Nikol Kraft Režie: David Kříž Komorní opera Hudební fakulty JAMU v Brně s. → 36 – 37

Janáčkovo divadlo

Filharmonie Brno

24. 11. 2014

19.00

Janáčkovo divadlo

Leoš Janáček: Věc Makropulos Dirigent: Marko Ivanović Režie: David Radok Národní divadlo Brno

s. → 8 –18

Díla skladatelů 20. století (L. Janáček, B. Martinů, J. Novák, E. Schulhoff, D. Šostakovič, E. Varèse) Účinkují: studenti zpěvu, hry na smyčcové, dechové a bicí nástroje s. → 40 – 41

29. 11. 2014

19.00

Leoš Janáček: Glagolská mše Leoš Janáček: Věčné evangelium

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky

19.00

15.00

Kulturní centrum Stadion Slavnostní závěr festivalu

Divadlo na Orlí

27. 11. 2014

29. 11. 2014

s. → 20

Janáček Ensemble

Antonín Dvořák: Fanfáry ku slavnostnímu zahájení zemské výstavy v Praze (1891) Béla Bartók: Koncert č. 1 pro klavír a orchestr Marc-André Dalbavie: Variace na Janáčkovo téma Leoš Janáček: Sinfonietta Dirigent: Aleksandar Marković Klavír: Denis Kožuchin

4 –5

Dirigent: Jaroslav Kyzlink Sbormistr: Josef Pančík Varhany: Petr Kolař Sólisté: Maria Kobielska, Magdalena Kožená, Gustáv Beláček, Michal Lehotský Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno Sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská s. → 8 –18

30. 11. 2014

19.00

Janáčkovo divadlo Ozvěny festivalu

Leoš Janáček: Věc Makropulos Dirigent: Marko Ivanović Režie: David Radok Národní divadlo Brno

×

fejeton

Můj Janáček Nepravděpodobný rozhovor

Tomáši Sedláčkovi se podařilo nepravděpodobné: setkal se s Milanem Kunderou a natočil s pro Čechy stále trochu utajeným světoznámým spisovatelem rozhovor o Janáčkovi.

text: Tomáš Sedláček, redaktor literárních pořadů, Český rozhlas Brno ilustrace: Václav Havlíček

Doživotním údělem pachatele následujících řádků se asi stanou vzpomínky na dva rozhovory, které se mu shodou okolností podařilo získat od Milana Kundery. První se udál v roce 1995, když Václav Havel udělil Milanu Kunderovi Medaili za zásluhy, a kromě vysílání na stanici Vltava byl otištěn i v Lidových novinách, druhý, natočený v roce 2004 k 150. výročí narození Leoše Janáčka, najdete v knižní podobě v Kunderově esejistické knížečce Můj Janáček pod názvem Nepravděpodobný osud.

S živým Milanem Kunderou jsem se poprvé setkal také ve znamení Janáčka – v budově Janáčkovy opery v Brně. Bylo to v roce 1967, právě jsem přečetl čerstvě vydaný Žert; v opeře dávali Beethovenova Fidelia. O představení se Milan Kundera vyjadřoval dosti neuctivě, ostatně dva charakteristické stíny manželů Kunderových, které se uprostřed druhého dějství shrbeně plížily ven z prostředka první či druhé řady parteru, si pamatuji dodnes.

Někdy na podzim 2003 mně Milan Kundera s neobyčejným nadšením telefonicky vyprávěl o koncertu, na němž francouzský modernistický skladatel a dirigent Pierre Boulez v Paříži odřídil tři Janáčkovy skladby: Synfoniettu, Capriccio a Glagolskou mši. Prožíval tu událost i nadšenou reakci publika téměř jako osobní zadostiučinění. Na místě jsem se tehdy Milana Kundery zeptal, zda by se o ty dojmy a o své názory na Janáčkovu tvorbu nerozdělil s posluchači Českého rozhlasu, maje přitom na paměti, že spisovatel, jenž v mládí přemýšlel i o dráze komponisty, má vedle muzikologických znalostí také i hluboký vnitřní vztah k Janáčkovu dílu – vždyť profesor Ludvík Kundera, Milanův otec, byl Janáčkovým žákem, interpretem i recenzentem, ne-li přímo zasvěceným kritikem. Kdo jiný by tedy měl mluvit o světovém skladateli než takto vybavený světový spisovatel? A na obzoru bylo 150. výročí Janáčkova narození. K mému potěšenému překvapení Milan Kundera souhlasil, což sice ještě nic neznamenalo, ale bylo to východisko, na němž se dalo stavět. V průběhu podzimu a konce roku 2003 jsme si vyměnili řadu mailových zpráv, v nichž jsme si postupně vymezovali okruhy i rozsah chystaného janáčkovského rozhovoru. Někdy na přelomu roku 2003–4 byl scénář rozhovoru hotov, zbývala poslední, nejkrásnější část. Únorová Paříž už byla příjemně předjarní, v pracovně Milana Kundery svítily bělostné zdi, od nichž se odrážel černý nábytek a sytě modrý koberec na podlaze; při troše snahy byste z okna mohli zahlédnout Eifelku. A v hovoru se spisovatelem se začaly objevovat trochu jiné kontury tvůrčí osobnosti z daleké Moravy.

Z odpovědí Milana Kundery vyrůstal Janáčkův portrét osamělého tvůrce v provinčním městě, který se úspěchu dočkal až v padesáti svou Pastorkyňou a dalších dvanáct let čekal, než se jeho dílo

↳

vůbec uvolili inscenovat v Praze, kde Pastorkyňu zhlédl k velkému Janáčkovu štěstí Max Brod (mj. autor vůbec první Janáčkovy monografie) a pomohl opeře ke světové slávě přes vídeňské a německé scény. Modernista Janáček o dvě až tři generace starší než ti, mezi něž, jak je Milan Kundera přesvědčen, nedílně patří, prorazil do světa až na prahu stáří. Ale v posledních dvanácti letech svého života vytvoří čtyři vrcholné opery (z nich dvě na prozaické texty), Glagolskou mši, Concertino, kvarteta. Přesto není doma prorokem: Když v Brně v roce 1921 zazněla premiéra Zápisníku zmizelého, konstatuje Max Brod, že „…nikdo z velkých novin a časopisů vydávaných v Praze nevyslal k premiéře svého kritika … Pražští umělci jsou velmi pyšní … nevědí, že je to (Janáček) jejich největší žijící umělec.“ A na počátku nového tisíciletí se Janáčkova situace opakuje i ve Francii – i ten nejběžnější zdroj francouzské vzdělanosti – totiž naučný slovník Larousse – definuje Janáčka s lehkou přezíravostí jako skladatele inspirovaného folklorem a sociální tematikou, zatímco M. Kundera považuje Janáčka

Milan Kundera považuje Janáčka za výsostně moderního skladatele, který se z brněnské provinční samoty vyrovnal velikánům, jako jsou Bartók, Berger, Hindemith, Stravinský či Webern. za výsostně moderního skladatele, který se z brněnské provinční samoty vyrovnal velikánům, jako jsou Bartók, Berger, Hindemith, Stravinský či Webern. A Boulezovo strhující provedení tří Janáčkových skladeb v Paříži roku 2003 proto vnímal Kundera jako potvrzení svého názoru: Janáček není žádný naivní nacionalista, žádný skladatel programní hudby, žádný provinční skladatel, ale modernista světového významu, jenž dvaašedesát let čekal, až se svou hudbou prorazí ke světové veřejnosti.

Když jsme s Milanem Kunderou skončili natáčení, byl v Paříži jasný den. Prožíval jsem stejnou opojnou radost jako můj protějšek na Boulezově pařížském Janáčkovi – vydržela mi až do návratu do temně pochmurného únorového Brna. Budova Janáčkovy opery ale ještě svítila. ×

6–7

Jana Šrubařová: inspektorka hlediště Janáčkova divadla f o t o: Ivan Pinkava

premiéra opera

Opera o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní…

Věc Makropulos Leoš Janáček dirigent: Marko Ivanović režie: David Radok

Scéna Kostýmy Světelný design Sbormistr

Zuzana Ježková, Ondřej Nekvasil Zuzana Ježková Petr Kozumplík Pavel Koňárek

Premiéra 21. listopadu 2014 v 19.00 v Janáčkově divadle Reprízy: 24. 11., 30. 11., 6. 12., 20. 12. 2014

Účinkují

Gitta-Maria Sjöberg Aleš Briscein Svatopluk Sem Petr Levíček Eva Štěrbová Peter Račko František Ďuriač Jiří Klecker Jitka Zerhauová Josef Škrobánek Jana Hrochová Wallingerová

„Ach, nemá se tak dlouho žít!“

Stále živá Janáčkova Věc Makropulos je opera o touze po nesmrtelnosti i strachu z ní… Předlohu Janáčkovi poskytla stejnojmenná „filosofická komedie“ Karla Čapka. Ano, byla to vážně původně komedie, která se v Janáčkových rukách stala hlubokým dramatickým dílem. Mladý Čapek respektoval v té době už zralého a váženého skladatele, takže naprosto rezignoval na nějaké schvalování textu ze své strany. Dal tím Janáčkovi zcela volnou ruku. Měl ovšem od začátku pochybnosti a zhudebnění právě této hry považoval tak trochu za předem ztracenou záležitost. Dokonce přímo očekával, že Janáček vyznění jeho díla změní, což se také stalo. Zatímco Čapkova hra je koncipována jako komedie, Janáčkovo ztvárnění je příkladem tragického opusu. Jednoznačným důkazem je osud hlavní hrdinky, který je u obou tvůrců diametrálně odlišný. Třeba právě proto můžeme dnes bez nadsázky říct, že se zhudebnění divadelní hry vyplatilo.

Janáček ji proslavil doslova po celém světě, kde se také stále hraje.

Věc Makropulos je předposlední opera Leoše Janáčka, kterou dokončil ve svých 71 letech v roce 1925. Premiéra opery se uskutečnila 18. prosince 1926 v brněnském Divadle Na hradbách za Janáčkovy účasti. Od té doby byla Věc Makropulos v Brně nastudovaná šestkrát, naposledy v roce 2001.

Nyní připravilo Národní divadlo Brno zbrusu novou inscenaci v rámci Roku české hudby a festivalu Janáček Brno. Ke spolupráci byl osloven jeden z nejvýznamnějších českých režisérů současnosti David Radok, který v brněnském Národním divadle režíruje poprvé.

Pro Davida Radoka je to první režie této mimořádné Janáčkovy opery. Hudebního nastudování se ujme designovaný šéfdirigent Janáčkovy opery Marko Ivanović. ×

Národní divadlo Brno

↳

8–9

Věc Makropulos v Brně Pod první inscenací Věci Makropulos byl podepsán dirigent František Neumann, režii měl Ota Zítek. Poprvé Elinu Makropulos ztvárnila Alexandra Čvanová, rodačka z Oděsy, která přišla do Československa v roce 1923. Mimochodem roli Eliny zahrála v pouhých 29 letech. Čvanová si zazpívala Elinu i v následující inscenaci z roku 1935. Stejně tak Ota Zítek se k Makropulos vrátil v Brně ještě jednou, když režíroval inscenaci v roce 1948. Ve druhé polovině 20. století byla Věc Makropulos v dirigentských rukou Františka Jílka, který ji hudebně nastudoval hned třikrát: v roce 1957, 1962 a 1988. V roli Emilie Marty se na brněnském jevišti kromě již zmíněné Alexandry Čvanové představily Jarmila Kristenová, Emilie Zachardová, Marie Steinerová, Gita Abrahámová, Zdenka Kareninová, Elena Kittnarová, Hana Málková nebo Tahira Menaždina. V zatím posledním nastudování opery z roku 2001 jsme viděli Gabrielu Beňačkovou v režii Tomáše Šimerdy a pod taktovkou Olivera Dohnányiho.

Zpívali jsme

Rozhovor s Gittou-Mariou Sjöberg

každý den

rozhovor Věc Makropulos V hlavní roli Janáčkovy opery Věc Makropulos se můžeme těšit na švédskou sopranistku Gittu-Mariu Sjöberg, která má na svém repertoáru přes 40 postav, mezi kterými nechybí řada velkých rolí českých oper. Vedle Rusalky, kterou zpívala v dánské Kodani, nastudovala Janáčkovu Kostelničku i Jenůfu a Emilii Marty z Věci Makropulos zpívala již ve Stockholmu, Kodani nebo Düsseldorfu.

Gitta-Maria Sjöberg, které královna Markéta II. udělila titul Rytířka Dánska 1. stupně, se do Brna již velmi těší. text: Pavel Petráněk foto: archiv Gitty-Marie Sjöberg

Jak jste se dostala k opeře?

Pocházíte z hudebnické rodiny?

Ano, pocházím z velmi hudební rodiny – hráli jsme a zpívali každý den! Můj táta byl dělník, řidič nákladního auta v továrně SAAB ve švédském Trollhättanu, a moje máma pocházela ze Zakarpatské Ukrajiny a narodila se v době, kdy tato oblast patřila k bývalému Československu. Máma byla velmi muzikální a přála si být herečkou, ale samozřejmě na malé vesnici to nebylo možné.

Pak přišla válka a ji deportovali do koncentračních táborů, poslední byl Bergen-Belsen a před ním Osvětim, které až neuvěřitelně přežila. Přijela „bílými“ autobusy do Švédska v devatenácti letech a vážila pouhých sedma­dvacet kilo. Moje matka mluvila asi osmi jazyky a talent jí pomohl i během války. Byla mojí první učitelkou a také první divačkou, dokud jsem nezačala ve čtyřech letech účinkovat před opravdovým publikem.

První opera, kterou jsem kdy slyšela, byla Mozartova Figarova svatba. To mi bylo sedmnáct a byl to pro mě úplný převrat, revoluce. V ten moment jsem si uvědomila, že bych chtěla zkusit zpívat. Hudbě jsem se sice věnovala už od šesti let, ale teprve teď mě to celou pohltilo. Můj otec neměl rád operu (oblíbil si ji až později, jak říká), ale máma ji milovala.

Když mi bylo pětadvacet, tak jsem se provdala za Mattiho Borga, skladatele a zpěváka, syna slavného finského basisty a pedagoga Kima Borga. Náš syn Markus má mnoho koníčků, ale jeho největším snem je stát se hercem nebo režisérem.

Co vás na opeře baví nejvíc?

Všechno! Pro mě je to opravdu ten nejúžasnější druh umění, ve kterém je hudba, drama, zpěv, výtvarné umění, tanec…

Je to velká výzva! Když jde všechno dohromady tak, jak má jít, je to něco senzačního!

Poprvé jsem něco takového zažila ve svých sedmnácti a od té doby mě láska k opeře neopustila.

Na svém repertoáru máte řadu rolí v českých operách. Která je vaše nejoblíbenější?

Těžko říct. Myslím, že Emilia Marty! V ní je všechno. Je fantastická, hrozná, legrační, ošklivá, láskyplná, nenáviděná… Je to obrovská postava!

Máte vyhlédnutou nějakou další roli v českých operách?

Musela bych se nejprve podívat na celý váš repertoár. Vím, že máte spoustu nádherných oper. Nikdy jsem třeba nezpívala Káťu Kabanovou, která by mě moc lákala.

Je pro vás obtížné zpívat česky? Češtinu jsem slýchávala jako malá, když matka mluvila se svými kamarády. Ale česky mě neučila. Sama moc neuměla, taky trochu zapomněla a nechtěla mě učit špatně. Cítím, že pro můj hlas je velmi příjemné zpívat v češtině! Všechny jazyky mají svá úskalí.

Ale pro mě je čeština jedním ze tří nejlepších jazyků, ve kterých jsem zpívala! Italština, švédština a čeština – jsou v nich krásná legata, zvuk jde dopředu, pouze italština a čeština mají otevřené samohlásky. Už jsem zpívala v sedmnácti jazycích a snažím se vždycky poznat tu zemi, její jazyk, jeho melodii a zvuk, abych správně frázovala. Můj učitel a mentor, Kim Borg, zpíval v devatenácti jazycích…

Jak dlouho se učíte roli v češtině?

Je to obtížnější než v jiném jazyce?

Když jsem studovala Emilii Marty poprvé, potřebovala jsem dva měsíce jen na to, abych zvládla češtinu, a pak osm měsíců na samotnou roli. Při dalších produkcích Věci Makropulos to šlo vždy lehčeji a lehčeji. Také jsem absolvovala několik lekcí české gramatiky a doufám, že víc se s jazykem seznámím v Brně! Myslím, že zpívat v češtině není těžší než v jiných jazycích.

Jak jsem již řekla, čeština je velmi vhodný jazyk pro zpívání. Mnohem těžší je naučit se gramatiku a správnou délku samohlásek.

Držte mi, prosím, palce!

10–11

Těšíte se do Brna?

Miluju cestování, ráda poznávám nová místa, setkávám se s novými zajímavými lidmi a rozšiřuju si obzory. Moc se těším, že pořádně poznám českou kulturu, ke které cítím silný vztah díky původu své matky.

S dirigentem Markem Ivanovićem a režisérem Davidem Radokem se znáte již z dřívější projektů…

S Markem jsem se setkala pouze v Malmö, kde jsem zpívala Kostelničku v Její pastorkyni. Tato inscenace vyšla dokonce na DVD. Byla to fantastická spolupráce! S Davidem jsem poprvé spolupracovala v Kodani v sezoně 1988/89 na opeře Dido a Aeneas, poté jsem s ním dělala v roce 1994 úchvatnou inscenaci Carmen a o dva roky později Jenůfu v Její pastorkyni, to jsem poprvé zpívala česky. Spolupráce byla výborná, myslím, že si báječně rozumíme. David je pro mě jedním z nejlepších režisérů, které jsem během celé své kariéry poznala. A to je od roku 1888 už dvacet šest let. Moc se těším na novou spolupráci s oběma!

Věc Makropulos je opera o nesmrtelnosti. Co pro vás znamená nesmrtelnost? Měli bychom se jí snažit dosáhnout? Jaké by z toho pro nás plynuly výhody a nevýhody?

No, to je velmi důležitá otázka a myslím, že se na ni pokoušeli odpovědět Karel Čapek i Leoš Janáček právě v Makropulos. Člověk se vždycky zajímal o nesmrtelnost a většina z nás si přeje žít navždy! Také žijeme čím dál déle… Ale myslím, že život by byl nakonec velmi nudný, neměl by žádný vývoj, který přichází s mládím, s novými lidmi. Vše vystihuje Makropulos, která na konci říká: „Hlupci, vy jste tak šťastni pro tu pitomou náhodu, že tak brzo zemřete.“ Co byste popřála Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Přála bych mu, aby byl ještě slavnější, více jeho děl si zaslouží být hráno! Jeho dílo by měli znát všichni. Pro mě je to jeden z největších skladatelů, které znám! ×

V brněnském Národním divadle se při premiéře Věci Makropulos poprvé jako dirigent představí jedna z nejvýraznějších osobností mladší generace. Dirigent a skladatel Marko Ivanović se zároveň od 1. ledna stane šéfdirigentem Janáčkovy opery.

Věci Makropulos

rozhovor Věc Makropulos

jsem zcela propadl Rozhovor s Markem Ivanovićem Vzpomenete si na své první setkání s Janáčkovou hudbou?

Nejspíš to byl druhý smyčcový kvartet, který jsem slyšel v šestnácti na konzervatoři a který mě příliš neoslovil. Ta půvabná Janáčkova dravost a neučesanost mi připadala rušivá a disonance příliš příkré. Krátce na to jsem ale zcela propadl kouzlu Tarase Bulby a Jenůfy. Dovedu tak plně pochopit důvody, proč je pro tradiční publikum Janáček stále trochu podivným autorem, zatímco klasicky nepoučené publikum dokáže jeho hudba svou bezprostředností naprosto strhnout.

Jako dirigent máte zkušenost s Janáčkovou operou i v zahraničí. Ve švédském Malmö jste dirigoval Její pastorkyni. Jak byla tato opera přijatá?

Velmi kladně. Ukázalo se, že jakkoliv má švédské publikum k české hudbě až nekriticky pozitivní vztah, Janáčka teprve začíná objevovat. Setkání s tak strhujícím titulem, jakým Jenůfa bezesporu je, bylo velmi jiskřivé a mnohdy až euforické. Vyústilo koneckonců i v DVD, které vydal Naxos v následujícím roce. A ve mně tato neobvyklá pozice apoštola naší národní hudební kultury v zahraničí vyvolávala stále znovu pocit velké hrdosti.

V Národním divadle Brno se jako dirigent představíte poprvé při premiéře Janáčkovy Věci Makropulos. Jaký máte vztah k této opeře?

Musel jsem si ho vybudovat. Nejedná se totiž o operu prvoplánovou. Nenajdete v ní velké árie, ansámbly nebo taneční čísla. Je to hudební drama zasazené do velmi civilního rámce, i když s fantaskním a metafyzickým přesahem. Velmi tedy záleží na tom, jak se toto dílo inscenuje a hudebně interpretuje – může se tím totiž zcela pohřbít, anebo naopak povýšit vysoko nad úroveň Čapkovy literární předlohy. Dnes, po mnohaměsíčním studiu můžu říct jen toto – ano, Věci Makropulos jsem zcela propadl.

V čem je podle vás hudba Makropulos výjimečná?

Podle mě se jedná o vrcholné vytříbení Janáčkovy nápěvkové teorie a její aplikace v hudebním dramatu. Všechno zde má svůj smysl, každý hudební nápad má své emocionální nebo významové opodstatnění. Zpívané repliky jsou navzdory své lapidárnosti nabité emocí, která často vyvěrá z pouhých několika tónů. A z té samé jednoduché repliky dovede

12–13

text: Pavel Petráněk foto: Michal Klíma a archiv Marko Ivanoviće

Janáček během několika vteřin vytvořit smysluplný hudební tvar, který zároveň bezezbytku slouží k navození patřičné atmosféry nebo ke sdělení něčeho, co nebylo řečeno přímo explicitně textem. Abych to shrnul – jedná se o dokonalou hudební detektivku s velkým a nadčasovým filozofickým sdělením.

Těšíte se na spolupráci s brněnským souborem?

Už z dosavadní praktické i posluchačské zkušenosti vím, že orchestr, stejně jako sbor Janáčkovy opery, je velmi kvalitní a pracovitý, navíc velmi hrdý na janáčkovskou tradici opírající se o jména takových umělců, jako byli dirigenti Jílek, Seidl nebo Neumann.

Uvědomuji si, že nebude tak úplně snadné předstupovat před takto poučený ansámbl s vlastním, někdy třeba i netradičním pojetím. Očekávám otevřený a podnětný tvůrčí dialog, který se, doufám, ve výsledku projeví v podobě strhujícího představení.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Více diváckého pochopení v jeho rodné vlasti. ×

panorama Věc Makropulos

Šaty dělají člověka Zuzana Ježková

Návrhy kostýmů k opeře Věc Makropulos pro Národní divadlo Brno vznikaly přibližně rok před premiérou. Jejich autorka Zuzana Ježková spolu s režisérem Davidem Radokem „pilovali“ návrhy do posledního detailu. Při realizaci využila kostýmní výtvarnice skvělých dovedností krejčových, modistky a dalších profesí NdB. Špičkovou originální sadu šperků pro postavu Emílie Marty vytvořila z českých skleněných perel Tereza Brabcová – Piaf Design. Noblesní dobovou obuv ušil pro Věc Makropulos brněnský švec Vladimír Bábor.

Zuzana Ježková spolupracuje s operou Národního divadla Brno poprvé.

Na svém profesním kontě má více než čtyřicet kostýmních a scénických realizací v Čechách a v zahraničí (Norská národní opera Oslo, Opera ve švédském Göteborgu, Státní opera Praha, Národní divadlo Praha, Otáčivé hlediště v Českém Krumlově a další). ×

14 –15

David Radok poprvé režíruje v Brně

S Janáčkem mi v Brně bude lépe

rozhovor Věc Makropulos Uvést Janáčkovu Věc Makropulos jsme se rozhodli nejen kvůli letošnímu 160. výročí narození skladatele, ale také proto, že se nám podařilo získat ke spolupráci režiséra Davida Radoka.

Radok odešel v roce 1968 se svými rodiči do Švédska a u nás se představil poprvé až v roce 1991 již jako ve světě uznávaný režisér. Tehdy uvedl společně s dirigentem sirem Charlesem Mackerrasem nového Dona Giovanniho při znovuotevření Stavovského divadla. Za posledních třináct let v České republice již operu nerežíroval, mezitím inscenoval několik činoher, mezi nejvýznamnější patří světová premiéra poslední hry Václava Havla Odcházení. David Radok má za sebou úspěšné inscenace v Berlíně, Oslu, Göteborgu, Kodani, Helsinkách, Stockholmu nebo Tel Avivu.

text: Pavel Petráněk foto: archiv NdB

Jste synem režiséra Alfréda Radoka.

V jaké míře vás to ovlivnilo v rozhodnutí věnovat se také divadlu?

Jelikož se divadlu věnuji, asi rodinné ovlivnění hrálo svou roli, tak už to občas bývá.

V divadle jste působil také jako statista, kustod, kulisák a asistent režie.

Jak na tuto dobu vzpomínáte? Jak je pro režiséra důležité na vlastní kůži poznat tyto profese?

Opera je tak spletitá kombinace různých profesí, že čím širší znalosti a zkušenosti v oboru máte, tím lépe se v profesi posléze orientujete. Jako asistent můžete přímo pozorovat způsob práce různých režisérů a herců, jejich vzájemnou komunikaci, jejich dobrou i špatnou práci. Jako statista si částečně uvědomíte, jaký je to pocit stát na jevišti a být pozorován. Pokud pracujete jako kulisák, jednáte potom z pozice režiséra jiným způsobem s technikou, atd.

Režírujete převážně operu.

Proč jste se rozhodl právě pro ni?

Opera je velmi podivný umělecký útvar, ve kterém se prolíná hudba, literatura, výtvarno a divadlo v jeden celek. Tato umocněnina divadla mě přitahuje, i když se málokdy podaří skloubit všechny její složky do jedné dobré sloučeniny.

Dělal jsem statistu, kulisáka i asistenta režie Jaký je pro vás rozdíl v režírování opery a činohry?

Hudba určuje relativně přesně čas myšlenky a podtext jednání. Dramatický text ponechává času myšlenky relativní svobodu.

Opera ve své žánrové nečistotě má paradoxně silný potenciál působit na všechny divákovy smysly (pokud se všechny její složky dobře spojí). Východiskem je ale hudba, která je páteří všeho ostatního. Režisér proto musí pochopit, co hudba obsahuje (to samozřejmě neznamená, že umí číst partituru). Činoherní režisér musí pochopit, co obsahuje text (to neznamená umět číst).

Opera klade nároky na zpěvákovu profesní disciplínu. Falešný tón nejde ospravedlnit odlišným interpretačním názorem.

Tempo může být relativní, je otázkou názoru, ale osminová nota není relativní, je vždy osminovou notou – nezávisle na názoru. Činoherní herec může mít názor na vše, vše může být relativní. Operní herec tuto „svobodu“ nemá, ale nepovažuje to za omezení.

A ještě pět set dalších rozdílů., ale to až jindy.

16–17

Co je podle vás nejtěžší při režírování opery?

Spojit všechny rozdílné složky tak, aby vytvářely jeden celek a mířily k jednomu cíli.

Měl jste někdy možnost poznat město Brno? Pokud ano, co se vám na něm líbí?

Brno trochu znám, opakovaně jsem přednášel na JAMU. Viděl jsem několik velmi dobrých výstav v brněnské galerii. „Druhá“ města většinou mají lepší energii než ty hlavní. Doufám, že město ještě pořádně poznám.

V Brně budete režírovat poprvé.

Jak se těšíte na spolupráci s brněnským souborem?

Nevím, protože soubor ani chod divadla ještě neznám. Očekávám to nejlepší, protože na Janáčkovi a Věci Makropulos by měli všichni pracovat s chutí a s radostí.

Je pro vás těžší režírovat v Brně právě brněnského skladatele Janáčka, než režírovat jinou operu?

Naopak, s Janáčkem v Brně mi bude lépe.

→

f o t o : 2 × Tomáš Cafourek

↳

↳

David Radok s Ondřejem Nekvasilem, výtvarníkem scény k Věci Makropulos v dílnách NdB a model scény 2. dějství.

Věc Makropulos je opera o nesmrtelnosti. Proč bychom se měli snažit jí dosáhnout?

Protože naše životy jsou krátké, protože čas plyne rychle, protože nic netrvá věčně a ani dlouho, je život krásný a vůbec dostává svůj smysl (parafráze Bernarda Williamse), neboli jak říká Emilia Marty v závěru opery: „Hlupci, vy jste tak šťastni pro tu pitomou náhodu, že tak brzo zemřete.“ O čem je vaše inscenace Věci Makropulos?

O relativitě hodnot a relativitě času.

Máte předem jasnou představu o podobě inscenace, nebo ji dotváříte až během zkoušení?

Představu mám jasnou, výsledek může ale být velmi odlišný, a to jak v pozitivním, tak negativním směru.

Jak dlouho o inscenaci přemýšlíte?

Přemýšlet o inscenaci mohu i několik let.

Samotná příprava zabere většinou několik měsíců.

↳

Jak probíhá vaše spolupráce s výtvarníkem scény a kostýmů?

Nastíníte jim svoji myšlenku a necháte jim volnou ruku? Nebo jim řeknete svou konkrétní představu, kterou oni mají naplnit?

Prostor, šaty a světlo jsou nedílnou součástí vyprávění příběhu a jeho důležití protagonisté.

Většinou přicházím s představou prostoru, protože prostor určuje výklad příběhu, a tudíž i jednání herců. Pokud výtvarníci přijdou s lepší variantou, jsem rád. Dobrá vzájemná spolupráce je radost. Rozvíjí myšlení, ukazuje možnosti a dává podnět k řešení, na které by člověk nepřišel sám. Často i špatné nápady jsou začátkem něčeho dobrého.

Janáček neusiloval o pravdivé zhudebnění řeči, ale psychologii v ní obsaženou. Nečeští zpěváci také nemohou mít k řeči citový vztah, a tak jim zbývá jen ilustrace nálady obsažené v slovech.

Vzpomenete si na své první setkání s Janáčkovou hudbou?

V roce 1977/78 jsem asistoval Elijahovi Moshinskému na výborné inscenaci Lišky Bystroušky. Byla to moje první práce v roli asistenta režie a první opravdové setkání s Janáčkem.

Které Janáčkovy opery jste již režíroval? Jaký je váš pohled na uvádění Janáčkových oper v zahraničí v originále a v překladech?

Režíroval jsem Z mrtvého domu a Její pastorkyni ve Švédsku. V Dánsku podobnou verzi Její pastorkyně v originále.

Problém překladů je v nemožnosti přesně v řeči vystihnout psychologický portrét postavy. Janáček neusiloval o pravdivé zhudebnění řeči, ale psychologii v ní obsaženou.

Nečeští zpěváci také nemohou mít k řeči citový vztah, a tak jim zbývá jen ilustrace nálady obsažené v slovech.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Aby ve své rodné zemi konečně našel stejné pochopení jako za hranicemi. ×

f o t o : Ota Nepilý

koncert

20. 11. 2014

19.00

Mahenovo divadlo Preview festivalu

Iva Bittová, BROLN Folklorní kořeny tvorby Leoše Janáčka

↳ BROLN (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů).

Když diva, tak Iva text: Pavel Petráněk

S Ivou Bittovou o Janáčkovi a lidové hudbě

Jaké místo má podle vás lidová hudba v současné době v naší společnosti?

To je velice složitá otázka, lidová hudba stále žije s námi, přenáší se jak z minulosti, tak vlastně vzniká každým dnem nová na celé planetě, transformuje se v naší každodenní aktivitě… Je to otázka vkusu a tvůrčí invence i vzdělanosti, jakou hudbu vytváříme.

V té velké zahlušenosti a spěchu dnešního stylu života nám občas ty subtilní nápěvy dostatečně nezazní, nezaregistrujeme je, je tu ale snaha obnovit tradice, alespoň v některých regionech, a z toho mám nesmírnou radost, protože se tím pádem znovu rozezní i lidová hudba.

Odstěhovala jste se do USA do údolí Hudson Valley ve státě New York, jaké podněty jste tam načerpala?

Je jich spousta, ale nejdůležitější je nepřestat na sobě stále pracovat, těšit se z hudby a podělit se s ostatními o své zkušenosti.

Co byste popřála Janáčkovi k šedesátým narozeninám?

Hodně lásky a inspirace, hlavně dostatečné uznání a docenění na domácí půdě, jeho tvorba ať zůstává vždy tak působivá a moderní, ať jeho umění stále oslovuje další mladší generace… Je to náš poklad! × f o t o : archiv Ivy Bittové

Proč jste se rozhodla věnovat právě lidové hudbě?

V lidové hudbě shledávám nejvíce pravdy a čistoty, je to hluboká studna plná inspirace.

Často vystupujete v zahraničí, zařazujete tam na program i tamní lidovou hudbu?

Inspiruji se veškerou ryzí autentickou hudbou všude na svých cestách, mám ráda tu, která je upřímná a interpretovaná přímo ze srdce. Učím se stále a v každé zemi je vždy něco, co mi utkví v paměti a co pak přesadím do vlastní interpretace, transkripce.

18–19

matiné Většina divadelních představení a koncertů (určených samozřejmě pro dospělé) se koná ve večerních hodinách. Koncert můžete však navštívit i dopoledne, hlavně o víkendu. Takovýmto pořadům se říká matiné. Výraz má svůj původ ve francouzštině. A dopolední koncerty rozhodně nelze považovat za méněcenné! Mnohdy se právě na akcích tohoto typu setkáváme s odvážnější dramaturgií, a především s jinou atmosférou…

Koncert pedagogů a posluchačů HF JAMU

Janáček Ensemble O den později, v neděli 23. listopadu, můžeme zavítat do Památníku Leoše Janáčka, kde se uskuteční koncert přímo

↳

f o t o : archiv Janáček Ensemble

Festival Janáček Brno nabízí pozoruhodnou sérii takovýchto matiné. Hned na začátku festivalu – v sobotu 22. listopadu – je na Hudební fakultě JAMU připraven koncert pedagogů a posluchačů oboru klavír. Přední čeští pianisté a pedagogové Jan Jiraský, Igor Ardašev a Alice Rajnohová přednesou klavírní tvorbu českých skladatelů

20. století. Vedle skladeb Leoše Janáčka zazní klavírní suita Pavla Haase, bratra slavného filmového herce Hugo Haase, a díla snad nejslavnější české skladatelky, brněnské rodačky Vítězslavy Kaprálové. ×

Janáček Ensemble

↳ Graffovo kvarteto Štěpán Graffe (housle), Lukáš Bednařík (housle), Lukáš Cybulski (viola), Michal Hreňo (violoncello).

v Janáčkově pracovně, kde stojí klavír, na kterém světoznámý skladatel komponoval. Koncertem nás provede dechový soubor s názvem Janáček Ensemble, který zahraje Janáčkovu skladbu nazvanou Mládí. ×

Graffovo kvarteto O matiné, tedy dopolední setkání, nebudeme ochuzeni ani o následujícím víkendu. Úmyslně říkáme setkání, nikoliv koncert. Vystoupení renomovaného Graffova kvarteta v sobotu 29. listopadu bude totiž doplněno o poutavé vyprávění předních muzikologů: Prof. Miloše Štědroně, Prof. Johna Tyrrel­ la a PhDr. Jiřího Zahrádky.

Opět se setkáme v Památníku Leoše Janáčka a vyslechneme zde Janáčkův Druhý smyčcový kvartet s podtitulem Listy důvěrné. ×

Vážně nevážná hudební expozice Pokud je začátek matiné v 11 hodin pro někoho příliš brzy, můžeme vás pozvat také na odpolední koncert.

Od 15 hodin se Hudební fakulta JAMU představí na netradičně koncipovaném koncertě pod názvem Vážně nevážná hudební expozice. Na různých a veřejnosti vesměs neznámých místech budovy školy vystoupí v sobotu 29. listopadu studenti zpěvu, hry na smyčcové, dechové a bicí nástroje, kteří přednesou díla skladatelů 20. století (L. Janáček, B. Martinů, J. Novák, E. Schulhoff, D. Šostakovič, E. Varèse).

Posluchači tak budou mít možnost poznat netradiční cestou jak mladé adepty hudebního umění, tak prostředí, ve kterém se vzdělávají. ×

f o t o : archiv Graffova kvarteta

… aneb na koncert i dopoledne!

víte že?…

Leoš Janáček patří v současnosti k nejuváděnějším českým hudebním skladatelům na všech proslulých světových scénách.

Leoš Janáček je jednou z nejoriginálnějších postav české a světové hudby.

Inspiroval se moravskou lidovou písní, užíval jejích nápěvů a studoval rytmiku a intonaci řeči, což originálně převáděl do své hudby.

Premiéra Její pastorkyně mu v roce 1916 otevřela dveře do celého světa.

anketa

Kdy jste se poprvé setkali s Janáčkovou hudbou, čeho si z Janáčkovy tvorby ceníte nejvíc, co byste Janáčkovi přáli k narozeninám?

Poprvé si nepamatuji, ale poprvé intenzivně v době mého působení coby průvodce v Památníku Leoše Janáčka. Bylo to naprosto neopakovatelné. Pak si ještě vybavuji svou první Glagolskou mši v sále Stadionu někdy na konci starého režimu, která měla punc zakázaného ovoce. Glagolská je doteď pro mě Janáček číslo 1, těsně následovaná Sinfoniettou, Tarasem Bulbou, kvartety, klavírními cykly.

Opery jsou zcela mimo tento žebříček, jsou naprosto geniální nejen hudebně, ale i dramaticky. Neznám pravdivějšího, psychologičtějšího a dramatičtějšího operního autora. Janáčkovi bych přála, aby se ho konečně Češi a Moravané přestali bát (ano, někteří se stále bojí!) a jemu i Filharmonii Brno, aby vznikl důstojný koncertní sál, kde by mohla konečně plně zaznít Glagolská mše.

PhDr. Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno a intendantka Mezinárodního hudebního festivalu Brno S Janáčkovou hudbou jsem se setkával poměrně často za svých studií na brněnské konzervatoři začátkem padesátých let. Musím říct, že její půvaby a kvality mi zůstávaly dlouho utajeny. Ale protože jsem viděl, kolik výborných muzikantů ji miluje a obdivuje, dospěl jsem k názoru, že chyba musí být v mém vnímání, a že tedy musím vytrvat ve snaze o nápravu. V opeře, kde se dávala Liška i Káťa jsme sedávali na schodech ve třetím pořadí velmi často, na Stadioně, kde byla k slyšení Sinfonietta i Taras i Glagolská, jsme stávali vzadu pod balkonem. Snaha měla úspěch. Jednoho dne jsem náhle prozřel – vlastně se mi otevřely uši a stal jsem se také chápajícím. I po tolika létech, kdy jsem se setkal snad s celým dílem, nejvíc cením Lišku, Káťu a Sinfoniettu To nejskvělejší je, že Janáček dokázal radikálně reagovat na přebujelé houštiny pozdních romantiků ne vymýšlením nových systémů, ale zralými díly, že prostě rovnou vynesl esa. Přál bych mu, aby jeho krásné opery příliš neprznili současní inscenátoři.

Richard Novák, někdejší sólista brněnské opery První setkání se odehrálo v dětském věku – byla jsem s rodiči na představení opery Příhody lišky Bystroušky. Hudbě jsem pravděpodobně v tomto věku nerozuměla, ale dodnes si vybavuji sílu tohoto zážitku a mnohé detaily z inscenace. Později – a platí to stále – mne

vždycky znovu uchvátila Sinfonietta a opera Její pastorkyňa. A co bych popřála? Aby nezapadla věta z Janáčkova fejetonu Moje město – jeho krásné vyznání Brnu, o němž napsal: … vzhlížel jsem se v něm, patřil jsem jemu.

PhDr. Olga Jeřábková, vedoucí Tvůrčí skupiny Regiony, Český rozhlas Brno Janáčka znám samozřejmě od dětství, především ze školních koncertů, z několika návštěv Památníku Leoše Janáčka, z hudební teorie o jeho nezvyklých postupech… ale vážnou hudbu moc neposlouchám, maximálně si ji pustím z rádia v autě. Velkým zážitkem byl však pro mě britský animovaný film Příhody lišky Bystroušky od výtvarníka Geoffa Dunbara, tohle spojení obrazu a hudby bylo dokonale avantgardní. Teď, když bydlím v Bílovicích nad Svitavou, mám na stole Janáčka denně… piju totiž vodu z jeho studánky a o genialitě té pramenité vody i Janáčka vůbec nepochybuji.

René Senko, člen brněnských kapel Čankišou a Ukulele Orchestra jako Brno Nepamatuji si, kdy se mě dotkla poprvé, jen vím, že plnému pochopení její krásy jsem postupně dorůstal. Máte-li na mysli, které jeho dílo mám nejraději, pak je to vždycky to, které právě poslouchám.

Přál bych jemu i nám, aby se znovu narodil a potěšil nás svým ostrůvkem opravdové hudby v moři současných bezradných experimentů.

Adolf Sýkora, emerit. prof. JAMU a člen Janáčkova kvarteta Jako vzrostlé děvče jsem škobrtala přes Zarostlý chodníček, nebylo to jednoduché... Ctím jeho hudební odkaz, obdivuji jeho literární ambice, plně respektuji jeho úsilí o humanizaci hudebního jazyka.

Skladateli dnes už lze jen přát ono křesťanské „odpočinutí lehké“, jeho odkazu ale především zvídavé oči a uši.

PhDr. Eva Drlíková, ředitelka Nadace Leoše Janáčka ×

20–21

22. 11. 2014

16.00

ve foyer Janáčkova divadla

text: Pavel Petráněk

Sborový koncert Dalo by se bez nadsázky říct, že Brno je sborovou baštou. Zde totiž najdeme ty nejlepší sbory u nás, ať už je to kvalitní sborové těleso v brněnském Národním divadle pod vedením Josefa Pančíka nebo fenomenální Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou. A máme velkou radost, že Brno může být pyšné i na dětské sbory. Jejich posláním je výchova dětí k lásce a úctě k hudbě, poznávání její krásy a hloubky.

Bohuslav Martinů Petrklíč Josef Bohuslav Foerster Lesní studánka, Krokodýl, Oříšek Karel Reiner Květovaný kůň (výběr z cyklu)

Dětský sbor Brno Sbormistr: Valeria Maťašová Královničky Říkadla

Leoš Janáček Leoš Janáček

Kantiléna, sbor dětí a mládeže při Filharmonii Brno Sbormistr: Jakub Klecker

↳

Učit se vnímat hudbu a radovat se ze zpěvu

Dětský sbor Brno vznikl v roce 2004. Děti, které zpívají v tomto tělese, pravidelně účinkují v představeních Národního divadla v Brně.

Rozhovor se sbormistryní Valerií Maťašovou.

Co děti nejčastěji přivádí k tomu, aby chodily zpívat do sboru?

Většinou přicházejí děti, které rodinné zázemí vede k vnímání hudby a hlavně k radosti ze zpěvu, pak jsou to děti, které to chtějí vyzkoušet, a samozřejmě děti, které láká divadlo.

Jak často zkoušíte?

Zkoušky probíhají dvakrát týdně a vždy se odvíjejí podle programu, který těleso právě připravuje. Divadelní inscenace mají pak své vlastní hodiny, aby děti, které doposud nevystupují, nepřicházely o svou výuku. Největší nápor na repertoár s sebou nese příprava na Vánoce, snažíme se na každý vánoční koncert připravit něco nového.

Jak si děti užívají vystupování v inscenacích Národního divadla Brno?

Děti, které již vystupují v divadle, jsou nadšené, a co je nejkrásnější, že zatím mezi nimi nepanuje závist, ale zdravá rivalita. Každý má příležitost a záleží na jeho píli a vůli. Samozřejmé prim vedou kostýmy, to děti baví nejvíc.

f o t o : Fotografické studio Martina Vlasáková

V jakém věkovém rozpětí u vás děti vystupují?

V mém tělese jsou děti ve věku 7–18 let a starší děvčata potom zpívají v komorním sboru Glik.

Jak je pro děti obtížné zpívat v cizích jazycích? Jak dlouho se učí například svůj výstup ve francouzštině v Carmen?

Dnešní děti nemají problém s cizím jazykem a děti s hudebním sluchem mají velkou výhodu, že odposlouchají melodičnost jazyků.

A musím říct, že mezi dětmi existuje úžasná pospolitost, kdy starší divadelní harcovníci předávají zkušenosti mladším a nikdy je nenechají na holičkách.

Ve kterých inscenacích můžeme děti vidět?

Tak na prvním místě je to Carmen, Liška Bystrouška, Polská krev, Sen noci svatojánské, Jakobín, Boris Godunov.

Je pro děti těžší zpívat na koncertech, nebo v divadelních inscenacích?

Vždycky je těžší zpívat na koncertě, je to statické, není tak rychlá odezva publika. Pokud jsou koncerty tematické, je důležité nejen dobře zazpívat, ale i přenést na diváka atmosféru a emoce skladby.

Které inscenace mají děti nejraději?

Carmen, kde si užívají potlesku diváků a vždy se sázejí o bonbon, komu spadne čepice. Určitě také Lišku Bystroušku, kde mají děti nejvíce roztržených částí kostýmů ze svého pobytu v noře.

Co byste popřála Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Popřála bych Janáčkovi spoustu poučených interpretů, kteří si váží jeho hudby. A brněnské publikum, které by jej mělo stejně rádo jako publikum japonské. ×

f o t o : Jakub Holas

koncert

↳ Kantiléna vznikla roku 1956 jako Šlapanický dětský sbor. V roce 1967 se ze školního sboru stalo výběrové těleso s nynějším názvem. Od roku 1984 Kantiléna působí při Státní filharmonii Brno (nyní Filharmonii Brno).

Mít radost z hudby

Rozhovor se sbormistrem Jakubem Kleckerem

Kolik dětí navštěvuje váš sbor?

V současné době Kantilénu navštěvuje okolo 120 dětí ve věku 5–19 let. Těleso je složené ze tří oddělení (Magdalenka, Kantilénka a Kantiléna).

Co děti nejčastěji přivádí k tomu, aby chodily zpívat do sboru?

Myslím si, že radost z hudby a kolektivní duch. Pamatuji na své působení v Kantiléně v roli zpěváka a mohu říci, že to bylo jedno z nejhezčích období mého dosavadního života.

Kolik koncertů ročně absolvujete?

Počet se pohybuje každoročně okolo 30–35 koncertů. V rámci abonentního cyklu Filharmonie Brno připravujeme Podzimní, Vánoční a Jarní koncert, vystupujeme na rodinných koncertech, významných festivalech, dvakrát ročně absolvujeme mimobrněnské soustředění, jednou za dva roky bojujeme o přední místa na prestižních mezinárodních soutěžích. Často jezdíte se sborem na zahraniční zájezdy.

Je těžké připravit a absolvovat takový zájezd s dětmi?

Na začátku každé sezony chystáme nový repertoár na letním soustředění, kam s námi jezdí také čerství nováčci, kteří postoupili z Kantilénky. Příprava koncertního turné je velmi náročná, probíhají doučování, individuální zkoušení, procvičování po kvartetech apod.

Pro každého člena je toto období velmi těžké, ale odměnou bývá mnoho krásných koncertů.

↳

Jak ve vašem sboru probíhá práce s dětmi?

Práce v dětském sboru je velmi různorodá. S nejmladšími členy, kteří začínají obvykle již v pěti letech, vedeme zkoušky formou hry, jejich soustředění opadá již po půl hodině práce. Starší oddělení představuje jakýsi mezistupeň mezi mladšími a koncertním oddělením. Velký důraz klademe nejen na pěvecké dovednosti, ale i na morální odpovědnost vůči celému kolektivu. Postup do koncertního sboru je pro každého člena velkou výzvou, se kterou se ne každý vyrovná. Týká se to především časových možností. Kantiléna absolvuje zkoušky třikrát týdně, jednou za měsíc potom víkendové soustředění.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Velmi bych si přál, aby už konečně byl tento velikán v rámci Brna i České republiky doceněn. Neříkat stále ty stejné výmluvy, že lidé na Janáčka nechodí, tak ho nebudeme uvádět. Mnoho členů orchestru NdB na Janáčkovi vyrostlo a je jejich povinností tuto tradici předávat mladším spoluhráčům. Pokud zachováme tradici „našeho festivalu“ Janáček Brno a budeme tyto hodnoty dále rozvíjet, dáme okolnímu světu najevo, že to s Leošem opravdu myslíme vážně. ×

Hedvika K., 12 let Zpívat mě baví a mám radost, když můžu hrát v divadle.

Janáčkovi všechno nejlepší a hodně zdraví.

Anežka J., 18 let Zpívám od sedmi let a neumím si to bez sboru už ani představit. Zpívám ráda a ráda se starám o mladší členy sboru.

Divadlo je úžasné, ale na některé role už jsem stará.

Janáčkovi přeji spoustu nových posluchačů.

Kristýna M., 17 let Zpívání ve sboru je součástí mého života a jsem ráda, že jsem mohla být u vzniku mnoha kamarádství a přátelství spojených s hudbou a zpěvem. Díky sboru jsem se podívala i do míst, kam bych s nikým jiným jet nechtěla. Divadlo mám ráda, ale i já už jsem na některé role stará.

Janáčkovi přeji, ať jeho hudba osloví hodně mladých lidí.

Viktorka S., 11 let Zpívám ráda a do sboru chodím i proto, že tady mám spoustu přátel a kamarádů. Divadlo je super a chce to hodně práce, ale mám bezva mamku, která mě podporuje.

Janáčkovi přeji, ať se hraje. / členové Dětského sboru Brno /

22–23

22. 11. 2014

19.00

v Sono music club

f o t o : Mark Allan

Terry Riley Sunrise of the Planetary Dream Collector (Úsvit sběratele planetárních snů) Geeshie Wiley (ar. Jacob Garchik) Last Kind Words (Poslední laskavá slova) Tradicionál (ar. Jacob Garchik) Smyrneiko Minore Sergej Rachmaninov (ar. Kronos Quartet) Nunc Dimittis (Celonoční bdění, večerní mše Op. 37) John Oswald Spectre (Zjevení) Aleksandra Vrebalov …hold me, neighbor, in this storm… (…drž mě, sousede, v této bouři…)

Tradicionál (ar. Kronos, transc. Ljova) A Thousand Thoughts (Tisíc myšlenek) Steve Reich Different Trains (Různé vlaky)

Kronos Quartet

f o t o : Jay Blakesberg

koncert

↳ Kronos Quartet John Sherba (housle), Sunny Yang (violoncello), Hank Dutt (viola) a David Harrington (housle).

Kronos Quartet hraje pro všechny

Jedním z gratulantů k Janáčkovým narozeninám bude i fenomenální Kronos Quartet ze San Franciska v Kalifornii.

Koncert se uskuteční v nově otevřeném koncertním sále Sono Centrum v Brně.

Přestože Kronos byl již v naší republice několikrát (Colours of Ostrava, Struny podzimu – Praha) a vždy své posluchače nadchl, v Brně ho uslyšíme poprvé až díky festivalu Janáček Brno. Členové tělesa sem zavítají po vystoupeních v Bruselu a Istanbulu. Speciálně pro festival Janáček Brno zařadili do svého programu také dílo vynikajícího amerického minimalisty Steva Reicha, který se Janáčkovou hudbou inspiroval. Jedná se o skladbu s názvem Different Trains z roku 1988, která hned o rok později získala prestižní cenu Grammy v kategorii Nejlepší soudobá klasická skladba. Dílo odkazuje na Janáčkovu metodu nápěvků mluvy.

Kronos Quartet v loňském roce oslavil již 40 let své existence. Smyčcové kvarteto založil roku 1973 americký houslista David Harrington, který kolem sebe soustředil skupinu otevřeně smýšlejících a klasicky vzdělaných hudebníků ochotných vykouknout z poněkud svazujícího ghetta moderní vážné hudby.

Kvarteto se systematicky věnuje především interpretaci nové hudby. Je jedním z nejvlivnějších, nejoceňovanějších a nejžádanějších souborů současné vážné hudby.

Základem práce Kronos Quartetu je dlouhodobá spolupráce s mnoha světoznámými skladateli. Zakladatel David Harrington k tomu poznamenal: „Hledám hudbu, která vyjadřuje určitý cit. Když mluvím se skladateli, mluvím s nimi na této úrovni.

Nechci, aby napsali jenom nějakou další skladbu v řadě. Toužím po tom nejúžasnějším hudebním díle.“ Významná byla spolupráce s Terrym Rileyem, Arvo Pärtem, Philipem Glassem, Kevinem Volansem a Stevem Reichem. Za dobu existence souboru pro něj bylo vytvořeno přes 600 skladeb.

Díky svému repertoáru je soubor velmi oblíbený i u posluchačů, kteří neholdují vážné hudbě. Doma se Kronos Quartet cítí v koncertních sálech i na pódiu obřího festivalu. Vystoupení souboru jistě osloví širokou diváckou skupinu.

Kronos Quartet se kromě vážné hudby věnuje i hudbě zasahující do jiných žánrů, mezi něž patří hudba lidová, stará, experimentální i současná world music. Na koncertech Kronos Quartetu se objevili např. David Bowie, Björk, Allen Ginsberg nebo Modern Jazz Quartet.

Na dlouhém seznamu spolupracovníků z celého světa nechybí ani Iva Bittová. Soubor nahrál i filmovou hudbu (Requiem for a Dream, 21 Grams, Heat, True Stories). Jejich hudbu také použili známí choreografové jako Merce Cunningham, Twyla Tharp a duo Eiko & Koma.

Není bez zajímavosti, že soubor hrál i smyčcová kvarteta Leoše Janáčka, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.

Soubor koncertuje po celém světě, nahrál stovky skladeb a jeho diskografie čítá více než čtyřicet alb. Pestrost a široká škála repertoáru souboru se odráží také v programu jejich vystoupení na našem festivalu. ×

f o t o : Mark Allan

Kronos Quartet a Janáčkovské inspirace

24 –25

opera 23. 11. 2014

Operní thriller na motivy Alenky v říši divů

15.00

v divadle Reduta

Alice in bed Ivo Medek, Markéta Dvořáková Dirigent: Ondrej Olos Režie a scéna: Rocc

foto: Patrik Borecký

Kostýmy Videoart Účinkují

Miroslav Sabo, Rocc Lukáš Medek Tereza Merklová Kyzlinková Gabriela Vermelho Hana Škarková Jan Mikušek Marek Olbrzymek David Nykl Otakar Blaha

Národní divadlo Brno

Jak se píše týmová opera?

Národní divadlo Brno uvedlo na jaře světovou premiéru nové opery s názvem Alice in bed. Již to je počin hodný pozornosti.

Za pozornost ale stojí i fakt, že operu napsali hned dva skladatelé. A jak se taková opera píše? Na to odpovědí přímo její autoři Ivo Medek a Markéta Dvořáková: S myšlenkou napsat celovečerní operu s názvem Alice in bed přišel režisér Sjaron Minailo, když jsme spolu měli vytvořit nějaké hudebně-dramatické dílko v rámci skladatelských kurzů v Anglii v roce 2007. Ke spolupráci na opeře jsem přizvala Ivo Medka. Od původního záměru – napsat libreto podle textu Susan Sontag – jsme postupně upustili, oběma nám text připadal příliš ponurý a depresivní. Zachovali jsme pouze určité světlé okamžiky (odkazy na Alenku v říši divů a za zrcadlem) a rozhodli se napsat zcela původní text, ve kterém by bylo více prostoru pro snovou fantazijní polohu operního ztvárnění.

Celá opera vznikala tedy od prvopočátku jako komplexní týmové multimediální dílo, bylo vytvářeno od počátku ve všech složkách týmově.

Tvorbě vlastního libreta předcházelo mnoho setkání celého týmu autorů – tedy skladatelů Markéty Dvořákové a Ivo Medka, režiséra Sjarona Minaila a libretistky Anne Daschkey. Společně byla vytvářena celková koncepce opery i detailní rozvržení jednotlivých scén. Teprve když bylo vše takto předem domluveno, vzniklo samotné libreto, které vytvořili Sjaron Minailo a Anne Daschkey. S hotovým textem pak pracovali autoři hudby obvyklým způsobem, který uplatňují při týmovém komponování. Nejdříve opět mnoho hodin diskuzí nad celou řadou aspektů – atmosférou a charakterem jednotlivých scén, charakteristickými znaky jednotlivých postav, přiřazování hudebních nástrojů postavám atd. A pak také nezbytné škrtání textu, neboť ho bylo příliš. Opera vznikala lineárně (podobně jako předchozí opera MrTVÁ?), nejdříve vznikla pěvecká linka, poté byly v několika etapách přidávány další nástroje, tak, jak si autoři předávali partituru k doplňování dalších vrstev. Původně zamýšlená instrumentace pouze pro hlasy a bicí nástroje se postupně obohacovala o další a další

nástroje, které jsme považovali za nezbytné, až jich bylo nakonec 11.

Flétna, trombón, akordeon, kytara, violoncello, klavír, syntetizér a 4 sestavy bicích nástrojů včetně tympánu, marimby, vibrafonu a dalších asi sedmdesáti bicích nástrojů, mezi nimiž jsou i dětské hračky (hrací strojky, štěrchátka, pískací hračky atd.) evokující dětský svět malé Alenky. ×

↳

Příběh je sondou do života Alice – úspěšné designérky počítačových her, která žije svůj život vnitřně rozpolcená. Jedna polovina jejího já touží po úspěchu a penězích; ta druhá se snaží těmto komerčním tlakům nepropadnout, a hledá inspiraci v přebohaté fantazii svého dětství. Součástí Alice je i malá Alenka – dítě a symbol inspirace a kreativity. Inspirace se však ke komerčnímu úspěchu vůbec nehodí, proto je Alenka udržována Alicí, jež prahne po slávě, v umělém spánku. Její druhé já se ji naopak snaží probudit, a znovu tak vzkřísit tvořivou složku jejího života skrze dětství, symbolizované návraty k pohádkovým postavám Alenky v říši divů a za zrcadlem, s nimiž se shodou okolností setkává v nové počítačové hře… „Soudobé hudební prostředky, současná jevištní vizualita, imaginace bez nápodoby běžné reality.

Divadlo pro oko, duši i rozum.“

26–27

/ Divadelní noviny /

Opera Graz

opera rozhovor

Její pastorkyňa Leoš Janáček Dirigent: Dirk Kaftan Režie: Peter Konwitschny 23. 11. 2014

Scéna a kostýmy

Johannes Leiacker

V hlavních rolích

Gal James Iris Vermillion Aleš Briscein Taylan Reinhard

18.00

Opera Graz

v Janáčkově divadle text: Pavel Petráněk foto: Werner Kmetitsch

↳

Peter Konwitschny patří k nejvýraznějším režisérským osobnostem dneška. Třikrát po sobě byl označen prestižním časopisem Opernwelt za „Režiséra roku“. Jeho inscenace slavily úspěchy na předních operních scénách v Mnichově, Berlíně, Drážďanech, Moskvě, Stuttgartu, Hamburku, Lipsku, Amsterodamu, Barceloně, Vídni, Petrohradu, Oslu, Curychu.

Na svém kontě má také Janáčkovu operu Z mrtvého domu v Curychu a Vídni, Smetanovu Prodanou nevěstu režíroval v Drážďanech.

Při většině inscenací Janáčkových oper v zahraničí nesmí chybět. Jeho barevný tenor a sympatický vzhled je předurčen k mnoha rolím po celém světě. Znají ho ale také diváci v Brně, kam tento pěvec často a rád jezdí hostovat. Na festivalu Janáček Brno vystoupí hned ve dvou prestižních inscenacích – v novém nastudování Věci Makropulos s Národním divadlem Brno a jako jediný Čech bude účinkovat v režii legendárního Petera Konwitschnyho v Její pastorkyni, která k nám přijede z Grazu.

Aleš Briscein Dnes patříte mezi nejvýznamnější české pěvce, původně jste ale vystudoval hru na klarinet a saxofon.

Co vás přimělo opustit tyto nástroje a začít zpívat? Říká se, že je pro každého zpěváka velkou výhodou, když vedle zpěvu hraje i na nějaký hudební nástroj. Já jsem hrál šest let na housle a pak mi učaroval saxofon.

Věděl jsem, že musím ale nejdříve začít klarinetem a pak teprve přijde na řadu „saxík“.. Vyzkoušel jsem si jak soprán, tak i alt a tenor saxofon v různých tanečních orchestrech a vedle toho zpíval i taneční hudbu. Zpěv mě doprovázel od malička – v rodném Liberci jsem navštěvoval známý sbor Severáček. Ale ke studiu klasického zpěvu mě přivedla náhoda… Nikdy jsem neuvažoval o tom, že se budu zpěvem živit, protože můj táta působil v libereckém divadle F. X. Šaldy jako tenorista. To, co prováděl doma, když „zahříval hlasivky“, se nedá jen tak popsat. Skoro celé centrum města, kde jsme bydleli, mohlo slyšet jeho zvukové

kreace v nejvyšší hlasitosti! Řekl jsem si, že takhle asi nechci skončit. No, ale osud si se mnou zahrál úplně jinak. Potkal jsem kamarádku, která tehdy chodila k profesoru Pospíšilovi na Pražskou konzervatoř, a ten si mě na její doporučení vyslechl a doporučil mi studovat ještě klasický zpěv. Po studiu jsem šel rovnou do Státní opery Praha, a tak začala zvolna i má kariéra.

Pomáhá vám ve zpívání zkušenost hráče na tyto nástroje?

Hra na nástroj je výbornou průpravou pro každého zpěváka. Kromě dýchání, které musíte zapojovat podobným způsobem jako ve zpěvu, je velkou výhodou i hudební paměť. Jako instrumentalista mám noty stále před sebou, i když na ně nekoukám.

Snáz se vám učí party velkých rolí a také rytmus pro vás není tak velkou komplikací.

28–29

Ne nadarmo se říká: zpívej, jako bys hrál na hudební nástroj, a hraj, jako bys zpíval!

Co vás na opeře nejvíce baví?

Musím říct, že pro mě je opera hlavně výjimečné privilegium. Postupem času si stále více uvědomuji, že dar, který mi byl dán, je něco, o co musím neustále pečovat a přistupovat k němu s největší pokorou. Musíte si vypěstovat tolik asertivity a psychické odolnosti, abyste vůbec mohli každý večer, když zpíváte, předstoupit před diváky a dát ze svého výkonu aspoň devadesát procent svého maxima. Jsme jen bytosti z masa a kostí a není vůbec jednoduché při neustálém cestování a změnách prostředí si udržet vysokou úroveň. Diváka samozřejmě nemůže zajímat případná indispozice. Jen pouhá nedoléčená viróza vás může vyřadit z provozu na spoustu měsíců. Zrovna loni jsem jednu nepříjemnou absolvoval…

→

↳

↳

Aleš Briscein, jako Laca, Její pastorkyňa, Opera Graz.

↳

Pohled očima cizích režisérů mě naučil se dívat na Janáčkovy opery trochu jinou optikou a také obohatil můj pohled na tohoto génia světové hudby.

V brněnském Národním divadle jste nastudoval Jeníka v Prodané nevěstě, Eisensteina v Netopýrovi a Lenského v Evženu Oněginovi. Jak se vám spolupracuje s brněnským souborem?

Na brněnskou Prodanou nevěstu velmi rád vzpomínám, protože je to dle mého názoru jedna z nejpovedenějších „Prodanek“, co jsem kdy vůbec dělal. I ten fakt, že je i po letech stále na repertoáru divadla, svědčí o tom, že si ji diváci oblíbili a mají ji rádi. Často vídám před divadlem i autobusy z Německa a Rakouska. Brněnský Netopýr mě hodně baví mj. proto, že v něm navíc hraji na již zmíněný saxofon! Soubor divadla, sbor a orchestr mají skvělou úroveň a pro mě je hostování v divadle vždy krásným zážitkem. Přeji tomuto divadlu, aby s novým vedením získalo finanční stabilitu a klid ke své nelehké práci.

Do zahraničí jste často zván do rolí Janáčkových oper.

Kde a jaké jste zpíval?

Nejsem naštěstí jen Janáčkovským zpěvákem v zahraničí, ale i kdybych byl, tak je to pro mě velká čest. V zahraničí je spousta kolegů, kteří objíždějí svět třeba se dvěma nebo třemi rolemi, které mají dobře nastudované a na které je neustále zvou. Kdo jiný by měl v zahraničí Janáčka zpívat, když ne Češi? Je velká škoda, že v těchto operách převažují cizinci a že se na nich nepodílí více zpěváků od nás. Mojí nejfrekventovanější janáčkov-

skou operou je asi Věc Makropulos. Zpíval jsem ji dvakrát v Paříži, Madridu, na Salcburském festivalu. Jenůfu jsem zpíval v Mexiku, Itálii, Rakousku, Německu, Chorvatsku, a to střídavě Števu a pak i Lacu. Mrtvý dům a Káťu Kabanovou v Japonsku a Osud v koncertní verzi s BBC v Londýně. Známá je i televizní animovaná nahrávka Lišky Bystroušky opět v produkci BBC. Výlety pana Broučka jsem dělal ve Frankfurtu a z provedení s BBC v Londýně vyšla oceňovaná nahrávka na CD. Na kterou inscenaci Janáčkovy opery vzpomínáte nejraději a proč?

Těch vzpomínek na různé inscenace je víc, ale vyzdvihl bych asi dvě. Krásnou produkci Věci Makropulos na Salcburském festivalu v režii skvělého Christopha Marthalera, která vyšla také na DVD. Rukopis, kterým Christoph pracuje, je originální. Jeho nuance, které drží strukturu režie po celou dobu opery, jsou tak vzrušující. No a také určitě poslední nastudování Jenůfy v Grazu s ikonou operní režie Peterem Konwitschnym, kterou budou mít diváci možnost vidět i na festivalu v Brně. Pohled očima cizích režisérů mě naučil se dívat na Janáčkovy opery trochu jinou optikou a také obohatil můj pohled na tohoto génia světové hudby. My máme silně zakořeněný pohled na dílo a tradici jeho oper a někdy je krásné se nechat inspirovat pohledem zahraničních režisérů.

opera rozhovor Když připravujete českou roli v zahraničí, pomáháte svým kolegům s češtinou? Jak ji zvládají?

V zahraničí sice bývají na příslušný jazyk poradci a občas tuto úlohu suplují i pomocní dirigenti, kteří bývají sporadicky i z ČR. Samozřejmě, že se mě kolegové ptají na výslovnost, když zjistí, že je to má rodná řeč. Musím říci, že jsem byl už mnohokrát pyšný na to, odkud pocházím, když se mě světové hvězdy ptaly, jak se co vyslovuje při zpěvu. Přeci jen mluvená a zpívaná výslovnost se trochu liší. Čeština už nedělá zahraničním zpěvákům takové problémy, jak by se zdálo. Stačí mít jen dobré jazykové vedení a výsledek se dostaví. Čekají vás nějaké další inscenace Janáčkových oper?

Kromě nového nastudování Věci Makropulos a hostování v Grazu s Jenůfou teď řeším nabídku na Jenůfu v Itálii. V roce 2016 mě čeká Albert Gregor v Makropulos v Antverpách. Bohužel jsem musel odmítnout nabídku Jenůfy v Tokiu, protože se mi kryje s novou produkcí Eugena Oněgina v Berlíně.

Divili byste se, kolik jen záskoků musí člověk během sezony řešit – Bavorská opera v Mnichově, Deutche Oper Berlin atd.

V Její pastorkyni jste zpíval Števu, nyní Lacu. Která role se vám lépe zpívá? Která postava je vám bližší?

Tyto dvě postavy jsou záměrně úplně odlišné. Vzhledem k mé fyziognomii jsem byl obsazován zvláště do Števy. Lehkovážný typ Števy, který prochází životem s pomocí peněz, kterými si může vykoupit své hříchy, se hraje vždy velmi dobře a tuto roli mám moc rád. Ale u nás se tato představa o roli těžko opouští. Proto mě velmi potěšila nabídka z Národního divadla v Záhřebu a pak také nabídka od režiséra Konwitschnyho na roli Laci. U nás je léty zažitá představa, že Števa musí být pokud možno mladší hezoun, aby na efekt mohl přitahovat pohled dívek z okolí, a naopak Laca má být „starší bručoun“. Přitom v obou inscenacích, ve kterých jsem ztvárnil Lacu, byl Števa pěkně baculatý chasník, který si právě a jen penězi dopomáhal ke svým cílům a Laca byl jen jeho povahovým protikladem. V postavě Laci najdete opravdovou hloubku Janáčkovy hudby a jeho životního příběhu, moc jsem si ji zamiloval.

Na festivalu Janáčkovo Brno vystoupíte hned ve dvou různých inscenacích.

Těšíte se?

Budou to pro mě takové dvě malé premiéry, protože na festivalu v Brně se představím poprvé v ČR jako Albert Gregor v Makropulos a také poprvé u nás jako Laca v Jenůfě.

A nechybělo mnoho, abych zpíval ještě

v produkci divadla ze Záhřebu. Po hostování se mě zeptali na možnost účinkovat i v Brně, ale vzhledem k programu a také dalším věcem se to nepodařilo. Nicméně teď v Brně strávím několik úžasných týdnů při přípravě nové Věci Makropulos se skvělým režisérem Davidem Radokem, se kterým budu spolupracovat poprvé. Moc se těším!

Zavzpomínejte na spolupráci s Peterem Konwitschnym.

Pro každého zpěváka je krásným zážitkem spolupracovat s takovým režisérem, jako je Konwitschny. Je velmi náročný na hereckou stránku věci a sebemenší detail je schopen zkoušet až do žádoucího efektu. Vzpomínám si, jak požadoval po Karolce, aby po šoku z pohledu na zabité novorozeně na jevišti zvracela do své krásné kabelky. Kolik jen tato pasáž zabrala času a „tréninku“, aby byl výsledný efekt co nejvěrohodnější. Na jeho režii upoutá ten občasný zlom v situacích, kdy logicky něco předpokládáme, a on to

30–31

strhne do úplného opaku – třeba jen na pár sekund. Například na repliku stařenky „A vy, muzikanti, jděte dom…“ jí sbor gesty na svoji zadní část těla odpovídá, že nepůjdou nikam, a ona pohotově kontruje s vyhrnutou sukní úplně stejně! Peter naprosto respektuje zpěváky, kteří se snaží pochopit jeho pohled na režii. Je opravdu kamarádský a má báječný smysl pro humor! Jsem velmi zvědavý, jak naše publikum přijme pohled a režii Petera Konwitschnyho, je to opravdu výjimečná režisérská osobnost.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Našemu milému a stále více obdivovanému skladateli Leoši Janáčkovi bych ze srdce přál k jeho 160. narozeninám, aby ho elixír mládí z jeho opery Věc Makropulos na dalších 330 let oživil a omladil a aby světu daroval ještě více jeho krásných oper a symfonických děl – jeden život takového génia na to bohužel nestačí! ×

Výlety páně Broučkovy Leoš Janáček Dirigent: Robert Jindra Režie: SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský)

25. 11. 2014

Scéna Jakub Kopecký Kostýmy Simona Rybáková V hlavních rolích Arnold Bezuyen, Adam Zdunikowski,

Martin Gurbaľ, Agnieszka Bochenek-Osiecka,

Svatopluk Sem

19.00

v Janáčkově divadle

text: Pavel Petráněk foto: Martin Popelář, Daniel Jäger

Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě

První doklad o Janáčkově zájmu o kompozici opery na námět satirického románu Svatopluka Čecha Pravý výlet pana Broučka do měsíce pochází z března 1908. Od té doby se počítá plných devět let, kdy Janáček komponoval tuto operu. V roce 1917 k ní přidal druhou část – Výlety pana Broučka do XV. století, která byla hotová oproti první části za pouhých devět měsíců. Největší problém se jevil v libretistovi – vždyť na „měsíční části“ jich spolupracovalo sedm! Po této zkušenosti si libreta k dalším operám psal Janáček sám.

Zcela novou inscenaci, která se v domovském divadle v Ostravě zrodila teprve v polovině října, budeme mít možnost vidět na festivalu Janáček Brno. Režie se ujal tandem nazývaný SKUTR, který tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Společně začali pracovat při studiích na DAMU u profesorů Josefa Krofty a Miloslava Klímy. Od té doby vytvořili řadu pozoruhodných inscenací, se kterými slavili úspěchy i v zahraničí.

SKUTR Co bylo impulsem, že jste se rozhodli věnovat divadlu?

Touha setkávat se se zajímavými lidmi. Vést s nimi dialog. Ani já ani Martin jsme divadelní kariéru neplánovali. Byla to náhoda, kterou jsme se dostali do ročníku profesorů Krofty a Klímy.

Co vás na opeře nejvíce baví? Řekl bych to jinak. Nás baví na hudbě, že umožňuje v inscenaci natáhnout vteřinu. To samé umí pohyb. Ta zastavená a natažená vteřina je pak příležitostí více přemýšlet o nastolené otázce, tématu, pocitu… Jako při meditaci.

V čem je pro vás jako pro režiséry opera náročná?

V přípravě. V koordinaci. Ale to jsou vnější problémy. Ten základní je, že na rozdíl od jiného druhu divadla určil temporytmus inscenace skladatel a ne režisér. To je někdy hotová křížovka, jak vyjádřit svou myšlenku v omezeném prostoru.

↳ Arnold Bezuyen (Matěj Brouček).

Jak probíhá vaše režijní práce?

Máme jasnou základní představu o podobě inscenace, ale konkrétní naplnění hledáme s interprety až na zkouškách. Rádi vycházíme z konkrétních lidí.

opera rozhovor Kolik potřebujete času na přípravu nové inscenace?

Rok, rok a půl. Záleží na konkrétním titulu.

Jak probíhá vaše spolupráce s výtvarníkem scény a kostýmů?

S Jakubem Kopeckým – scénografem – vedeme ze začátku dlouhé debaty, než se nám podaří téma nějakým způsobem uchopit. Pak už to jde rychle. Do debat se přidává často i kostýmní výtvarnice. Ať je to Simona Rybáková, Linda Boráros nebo Saša Grusková. Rozhodně nediktujeme, vše vzniká společně.

↳

Jak vlastně probíhá práce režisérského týmu?

Jako v manželství po deseti letech. Někdy si nemusíme říkat nic, a jindy stačí, aby ten druhý vešel do dveří, a už je oheň na střeše. Ale všichni režiséři nám závidí, že máme vždy jedny oči navíc.

Scéna z druhé části.

↳

Čím je vaše inscenace Výletů pana Broučka výjimečná?

Nevím. Neinscenujeme s představou, že bychom měli být za každou cenu jiní. Jde spíše o téma. Ale pár věcí proti inscenační tradici jsme změnili. Zaprvé jsme nechtěli na scéně vytvářet kašírovaná „Hradčana“ ani vikýře a špičaté boty v případě Výletů do 15. století. Zadruhé titulní roli zpívá Mexičan Jorge Garza, který se v ničem nepodobá představě obtloustlého pana domácího.

Můžete ve stručnosti popsat váš inscenační záměr?

Především nám jde o takového everymana, který je tak trochu sám a nešťastně zamilovaný. Někdo, kým na chvíli byl každý z nás. To je pro nás pan Brouček. Člověk s neuvěřitelnou fantazií, kterému se ale ostatní smějí. A pak jsme chtěli pracovat s realitou, která se posouvá do snové reality.

Jak ztvárňujete v jedné inscenaci tak odlišné světy: Měsíc a husitské 15. století?

Každá postava si zachovává svůj charakter a vztahové vazby, jen jsou ve snech pana Broučka v jiné intenzitě. Jsou to ale stále titíž lidé z Vikárky. Nejde nám tedy o ilustraci atmosféry Měsíce, ale o lidi z Vikár­ ky, které pan Brouček ve své představě zasadil na Měsíc. V patnáctém století zas nejde o ilustraci středověku, ale o setkání s předky, kteří jako by vstali z hrobu a připomínají nám, že už dávno nejsme schopni postavit se za svou pravdu se zbraní v ruce.

Arnold Bezuyen (Matěj Brouček).

Vzpomínáte si na své první setkání s Janáčkovou hudbou?

S jeho hudbou se setká každý už v raném dětství. Pokud si vzpomínám já, tak poprvé jsem slyšel Janáčka v rámci vojenských přehlídek státních návštěv, kde se hrála část Sinfonietty. A pak jsem se na hodinách klavíru snažil hrát klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku.

Jakou další Janáčkovu operu byste chtěli režírovat?

Janáček má nebývalý cit pro dramatickou situaci, takže snad každou.

V Brně jste inscenovali Lišku Bystroušku. Nejednalo se ale přímo o Janáčkovu operu. O co šlo? Šlo o činoherní verzi na základě Janáčkova libreta pro činohru NdB. S nápadem přišel Martin Dohnal. Bylo to téma, které není jednoduché uchopit, a my máme rádi výzvy.

Zároveň je nelze realisticky zpracovat, což

32–33

nám vyhovuje. Chvíli jsme váhali, ale když nám začal Martin Dohnal vyprávět o pozadí díla a vůbec obecně o Janáčkovi, o jeho životě, touhách, o tvorbě, chytlo nás to.

Má podle vás Brno janáčkovského ducha?

Právě na tiskové konferenci k Lišce Bystroušce jsem měl pocit, že je snad každý v Brně janáčkolog… Ale vážně. Jedna věc tu je – a týká se to nejen Brna, ale celé Moravy – lidé si tu stále ještě doma zpívají.

Díky tomu jsou všichni ohromně muzikální.

To sepětí s lidovou hudbou, to je dar. A to samé se dá sledovat mezi Janáčkem – etnologem a Janáčkem – hudebním skladatelem.

Co byste popřáli Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Myslím, že jeho dílo se právem těší velkému zájmu po celém světě. Tak snad bych mu, ale hlavně nám, přál, aby na jeho opery začali konečně chodit i lidé v Praze! ×

26. 11. 2014

19.00

v Janáčkově divadle

Příhody lišky Bystroušky Leoš Janáček Dirigent: Robert Jindra Režie: Ondřej Havelka text: Pavel Petráněk foto: ND Praha, Hana Smejkalová

Scéna Kostýmy

Martin Černý Kateřina Štefková

V hlavních rolích

Alžběta Poláčková Svatopluk Sem Michaela Kapustová

Národní divadlo (Praha)

opera rozhovor Opera má být chytrá, vkusná, zábavná Po divácky velmi úspěšných inscenacích se do Brna opět vrací režírovat

Ondřej Havelka Většina lidí vás vnímá jako herce, swingového zpěváka, konferenciéra, ale málokdo ví, že jste původně vystudoval operní režii, které jste se dlouho nevěnoval. Co vás přivedlo zpět k opeře?

Pocit, že stvoření operní inscenace může být umělecké dílo.

Operní režii jste studoval na brněnské JAMU. Jak na tehdejší Brno vzpomínáte? Úmorné cesty z Prahy brzo ráno, abych stihnul povinný marxák. Ale jinak mám Brno rád.

↳

Co vás na opeře baví nejvíc?

Když je poctivě a invenčně inscenovaná, může mít neskutečný emocionální atak.

Ve vašich operních inscenacích je zřetelně vidět práce se zpěváky-herci.

Jsou pro vás herecké schopnosti zpěváka nejpodstatnější? Jak byste popsal průběh své práce na inscenaci?

Jakýkoliv, byť sebeoriginálnější koncept nemůže fungovat, když není naplněn přirozeným a srozumitelným jednáním aktérů.

Každou novou režii nosím dlouho v hlavě, třeba rok, a pak už není takový problém svůj koncept hodit na papír. S touto jasnou představou pak předstupuji před zpěváky a během zkoušení vše společně dotváříme.

Je to týmová práce.

Jaké je největší úskalí při režírování opery?

Málo času.

V Příhodách lišky Bystroušky vystupují také děti. Jak se vám s nimi spolupracovalo? Klade to na vás jiné nároky než při práci s dospělými?

S dětmi i dospělými je to stejné – je to otázka talentu a kázně.

O čem je vaše pojetí Příhod lišky Bystroušky?

O lásce a o tom, jak snadno ji můžete ztratit, když…

Jak reagovali zpěváci, když poprvé viděli své kostýmy?

Myslím, že se jim líbily. Jen slepice trochu kvokaly, ale to by nebyly slepice.

Porozumění mezi dirigentem a režisérem je velmi důležité, a to se myslím v našem případě konalo.

Bystrouška byla první Janáčkova opera, kterou jste dělal. Bylo to pro vás v něčem nové? Jakou další Janáčkovu operu byste chtěl režírovat?

Janáček je nádherný. Když né všechny, tak aspoň Její pastorkyni.

Janáček napsal svou Bystroušku přibližně v době vašeho oblíbeného swingového období. Mělo to na vás nějaký vliv?

Promítlo se to nějak do inscenace?

Se swingem to určitě nemá nic společného. Kostýmy jsou inspirované módou dvacátých let.

V čem byla pro vás inspirativní spolupráce s dirigentem Robertem Jindrou?

Jak jste se vzájemně ovlivňovali?

Vzájemně jsme se respektovali a vycházeli si vstříc. Porozumění mezi dirigentem a režisérem je velmi důležité, a to se myslím v našem případě konalo.

Která pasáž v Bystroušce vás nikdy neomrzí?

Počké, počké, to si povíme v měsíci máji…

Jak se liší podle vás Janáčkovy opery od těch ostatních, které znáte?

Tím, že je vytvořil Janáček. Tím je řečeno vše.

34 –35

Vaši práci operního režiséra znají i diváci v Brně. Ve zdejším Národním divadle jste vytvořil Smetanovu Prodanou nevěstu, Straussova Netopýra nebo dvojvečer Gianni Schicchi / Komedianti. Jak se vám s brněnským souborem pracovalo a na kterou z těch inscenací nejraději vzpomínáte?

Všechny ty inscenace jsem měl rád. V Brně se pracuje krásně – řada skvělých sólistů, naprosto senzační sbor, po pěvecké i herecké stránce, a také technický personál je výborný a velmi profesionální.

Připravujete nějakou další operu?

Připravuji dva semistage projekty s Magdalenou Koženou a pro ND v Praze muzikál se svou kapelou Melody Makers.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Aby inscenace jeho oper byly chytré, vkusné, ale hlavně zábavné, a proto se na ně diváci hrnuli. ×

27. 11. 2014

19.00

v Janáčkově divadle

Filharmonie Brno Dirigent: Aleksandar Marković Klavír: Denis Kožuchin Antonín Dvořák Fanfáry ku slavnostnímu zahájení zemské výstavy v Praze (1891) Béla Bartók Koncert č. 1 pro klavír a orchestr Marc-André Dalbavie Variace na Janáčkovo téma Leoš Janáček Sinfonietta

koncert rozhovor

text: Pavel Petráněk foto: archiv Filharmonie Brno

Janáček je nesmrtelný, žije v každé notě

Koncert s pozoruhodným programem nabízí Filharmonie Brno. Začne opravdu slavnostně – fanfárami, ač napsané Antonínem Dvořákem, jsou pro posluchače de facto neznámé. Bartók o svém klavírním koncertu dlouze diskutoval i s Leošem Janáčkem. Francouzský skladatel Marc-André Dalbavie získal objednávku na nové dílo od prestižní japonské Suntory Hall v Tokiu, a tak složil dvacetiminutové Variace na Janáčkovo téma. A závěr koncertu bude patřit Janáčkově Sinfoniettě. Za dirigentským pultem stane šéfdirigent Filharmonie Brno Aleksandar Marković.

Aleksandar Marković Již řadu let působíte jako šéfdirigent Filharmonie Brno. Jak jste se vůbec dostal do Brna?

Měl jsem v diáři na listopad 2008 dva koncerty s klavíristou Rudolfem Buchbinderem.

Orchestr i já jsme okamžitě našli společný jazyk a pak to šlo velmi rychle. O čtyři dny později jsem dostal nabídku na post šéfdirigenta, který od té doby vykonávám s upřímnou oddaností.

Co se vám na Brnu nejvíce líbí?

Jeho architektura. Staré město má okouzlující atmosféru se svým Petrovem a Špilberkem, kteří hlídají noční spánek…

S Filharmonií Brno jste již absolvoval řadu zahraničních zájezdů. Na které z nich nejraději vzpomínáte?

Společně jsme odehráli mnoho nezapomenu� telných koncertů v zahraničí. Nejvíce vzpomínám na Mahlerovu 3. symfonii ve Štýrském Hradci, Salcburku a na Svěcení jara v Linci.

Vzpomínáte si na své první setkání s Janáčkovou hudbou?

Janáček byl jedinečný génius, poněkud indi� vidualistický v klasické hudbě, podobně jako Sibelius – originální, nekompromisní. Mým prvním kontaktem s Janáčkem bylo představení Její pastorkyně, to kouzlo jsem cítil ještě několik dní dní po něm…

Na svém repertoáru nemáte ještě žádnou Janáčkovu operu.

Máte z nich strach?

Kdybych měl strach, nemohl bych dělat toto povolání. Jednoduše jsem nikdy neměl příležitost dělat jeho opery, zkrátka jsem byl vždy osloven na jiný repertoár. To se ale brzy změní. Dostal jsem nabídku nastudovat právě Její pastorkyňu.

Dirigoval jste někdy nějakou Janáčkovu orchestrální skladbu?

Lašské tance, Dunaj, Houslový koncert, Tarase Bulbu a Sinfoniettu. Tance jsou zábavné, Koncert pro housle a Dunaj jsou náročné na výstavbu, s některými skvělými momenty, a velmi obtížné na interpre�taci. Taras Bulba je moje nejoblíbenější Janáčkova skladba, je to mistrovské dílo nejvyšší umělecké hodnoty, které kombinuje obrovské drama a lyrismus s panslovanskou vizí osvobození a hrdinskými hodnotami.

Sinfonietta je uhrančivá, je to kombinace výbušnosti a klidné jemnosti, která zaznívá v srdci každého Čecha stejně jako cizince.

Janáčkova Sinfonietta je posledním skladatelovým dílem? Odráží se podle vás tato skutečnost nějak v partituře?

Sinfonietta nezní jako „labutí píseň“, necítím zde ani náznak rezignace, kapitulaci nebo rozloučení. Je to spíš výkřik svobodného slovanského ducha, který zvítězí nad všemi překážkami – politickými, sociálními, uměleckými. Je to oslava českého národního vědomí.

Na programu koncertu zazní také Variace na Janáčkovo téma. Nakolik podle vás Janáčkova hudba je a bude inspirativní pro další skladatele?

Stejně jako všichni velcí mistři, tak i Janá�ček ovlivňuje, ale těžko se napodobuje.

Janáček inspiruje, ale nelze ho kopírovat.

Můžeme se hodně naučit z jeho dramatic� kého myšlení. Jeho hudba je elementárním přívalem nevázaného, surového génia.

Jaké máte oblíbené skladby českých autorů a které dirigujete nejčastěji?

Kterou jste naopak ještě neměl příležitost dirigovat, a sníte o ní?

V průběhu let jsem si zamiloval hudbu Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů a hod� ně jsme ji prováděli. Brzy budu dělat Suka, a samozřejmě jsem dirigoval hodně Dvořáka

36–37

a Smetany. Nyní jsem se pustil do světa Miloslava Ištvána. Dědictví české hudby je neuvěřitelně bohaté a objemné, Češi patří ve světě mezi nejvíce hudebně vyprofilova�né národy.

Spolupracoval jste již někdy s klavíristou Denisem Kožuchinem?

Ne, ale moc se na spolupráci s ním těším!

Vedle dirigování symfonických orchestrů se často věnujete také dirigování opery. Je to podle vás rozdílná práce?

Rozdíl se týká jen zarámování a vzhledu – pohledu na orchestr, ale princip zůstává stejný: každá nota musí zaznít, každý výraz musí dýchat. Prázdná gesta a rutinní zpívání a hraní je nejhorší zrada mistrů, jejichž díla jsme povinni znovuvytvářet co nejlépe svým talentem. Publikum cítí rozdíl mezi oprav�dově procítěným výkonem s ​​bohatým pro� jevem a napětím na jedné straně a okázalou povrchností interpretace na straně druhé.

Narodil jste se v Srbsku, studoval jste v Americe, poté ve Vídni, nyní působíte v Brně. Co pro vás vlastně znamená „domov“. Žiji ve Vídni, odkud se dá dobře cestovat, kde se dobře relaxuje. Domov je tam, kde je srdce.

Jako srbský rodák udržujete nějak své kontakty s rodnou zemí?

Pravidelně jsem v kontaktu se svou báječ� nou rodinou, která se v poslední době rozrůstá: má sestra má kouzelnou dcerku.

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Janáček je nesmrtelný, žije v každé notě, kterou z jeho děl hrajeme s přesvědčením a láskou. Přeji mu hodně přemýšlivých, citlivých interpretů, kteří budou předávat jeho poklad příštím generacím. ×

koncert

24. 11. 2014

20.00

ve vile Tugendhat

Alessandro Bosetti Notebooks

f o t o : archiv Alessandra Bosettiho

– skladba zkomponovaná pro příležitost 160. výročí narození L. Janáčka

Leoš Janáček přímo či nepřímo a nejen za svého života inspiroval řadu skladatelů.

S jeho skladatelským odkazem byli konfrontováni jeho žáci, ale i obdivovatelé, které má až do dnes. Mezi ně bezpochyby patří i italský skladatel Alessandro Bosetti, který zkomponoval na objednávku našeho festivalu skladbu u příležitosti Janáčkova 160. výročí narození.

Jednačtyřicetiletý Bosetti dnes působí v Německu jako multižánrový umělec, skladatel, jazzový saxofonista a performer se svébytnými vyjadřovacími prvky a nezaměnitelným jazykem. Oprávněně se o něm tedy hovoří jako o „jedné z neoriginálnějších a nejzajímavějších postav současné scény“.

Pro festival Janáček Brno zkomponoval skladbu s názvem Notebooks pro hlas a elektroniku. O své nové skladbě Bosetti říká: „V Památníku Leoše Janáčka v Brně se nachází velmi zvláštní poklad: řada velmi malých sešitů, kam si Janáček zapisoval nápěvky mluvy, které slyšel během každodenního života. Každý tento nápěvek, zapsaný někdy mezi lety 1904–1928, je vlastně jakousi zvukovou fotografií pomíjivé situace.“ Alessandro Bosetti se snaží tyto nápěvky opět oživit a ve své skladbě ukazuje své představy toho, čeho byl Janáček svědkem při zapisování nápěvků. K atmosféře skladby jistě velmi přispějí různé prostory vily Tugendhat. ×

Alessandro Bosetti

opera

28. 11. 2014

19.00

v Mahenově divadle

Její pastorkyňa Návštěvníci Chorvatského národního divadla v Záhřebu měli možnost se setkat s Janáčkovou Její pastorkyňou poprvé v roce 1920 a následně tamní soubor nastudoval tuto operu v letech 1933 a 1946. Trvalo téměř 70 let, než se v Záhřebu Její pastorkyňa objevila znovu. Premiéra současné inscenace se uskutečnila v dubnu 2012. A pro zajímavost dodejme, že v dubnu letošního roku přibyla na repertoár záhřebského divadla Prodaná nevěsta.

Scéna Kostýmy

Branko Lepen Petra Dančević

V hlavních rolích

Tamara Franetović Felbinger Dubravka Šeparović Mušović Roman Sadnik Stjepan Franetović

Chorvatské národní divadlo (Záhřeb) f o t o : Damil Kalogjera

Leoš Janáček Dirigent: Michail Sinkevič Režie: Ozren Prohić

konference

Téma konference: Rok české hudby Místo konání: Brno, Ostrava, Hukvaldy Termín konání konference: 20.–23. 11. 2014

Opera Europa

Co je Opera Europa?

Organizace Opera Europa v současné době sdružuje 153 divadel a hudebních festivalů celkem z 39 zemí. Mezi nejvýznamnější aktivity organizace patří pořádání konferencí v členských zemích. Program konferencí se zaměřuje na rozvoj současných praktických zájmů hudebních divadel a festivalů, mezi které patří zejména: maximalizace příjmů, rozvoj operního publika, nové technologie, řízení lidských zdrojů, PR a marketing, sponzoring a fundraising aj.

Mezinárodní organizace Opera Europa pořádá pravidelně dvakrát do roka konference, kterými propaguje operu jako stále živý hudební žánr a podporuje otevřenou debatu o tématech týkajících se operní produkce. Tématem konference je Rok české hudby. Cílem pro Národní divadlo Brno a Národní divadlo moravskoslezské, organizátory konference, je podpořit mezinárodní věhlas české hudby a českých skladatelů.

↳

f o t o : archiv NdB

Brno/Ostrava podzim 2014 V dubnu přijel navštívit NdB ředitel Nicholas Payne s manažerkou Audrey Jungers, aby se podívali do míst, kde se bude celá konference konat, a zároveň zhodnotili stav příprav konference.

ského kraje. Pátek 21. listopadu je zaměřen hlavně na témata týkající se provozu divadel s operními soubory. Mezi tématy jsou například: transformace finančních modelů, autorská práva, fundraising speciálních projektů a podobně. V sobotu 22. listopadu, po uzavření brněnské části konference, se delegáti přemístí do Ostravy, kde je čeká téma Opera v post-industriálním prostředí, opera Bedřicha Smetany a prohlídka Hukvald.

Významnou součástí konference bude prezentace nového rozsáhlého projektu The European Opera Digital Project (Evropský operní digitální projekt), který je finančně podpořen z programu Kreativní Evropa. Opera Europa společně s Arte a dalšími 15 operními divadly a festivaly získala finanční prostředky na vytvoření webové platformy nabízející bezplatný přenos oper z celé Evropy, doplněný zajímavými a zábavnými materiály, jako jsou například rozhovory s umělci, pohledy do zákulisí, ukázky návrhů kostýmů, archiv fotografií a mnoho dalšího.

Novinky konference Konference připravila hned dvě novinky. První novinkou je zapojení studentů hudebního manažerství a produkce Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění (zkráceně HF JAMU) do programu nejen jako koordinátorů akce, ale i jako posluchačů vybraných témat, při nichž se setkají s předními odborníky na danou oblast: Susan Fisher (London Royal Opera House) a Karen Stone (Magdeburg).

Druhou novinkou je přímý přenos tzv. „streaming“ vybraných přednášek na internetu pro širokou veřejnost. Zájemci tak mohou zcela zdarma sledovat zahájení konference, panely týkající se současného uvádění Janáčkových oper a Janáčka z české perspektivy, obě přednášky se studenty JAMU, a závěr konference. Jedná se o revoluční aktivitu v historii konferencí Opera Europa, která je zprostředkovaná díky partnerství s HF JAMU. ×

Národní divadlo Brno účastníkům konference nabídne mimo jiné premiéru opery Věc Makropulos, která festival slavnostně zahájí.

To samozřejmě není jediná akce. „Kromě hlavního programu bychom delegátům rádi ukázali všechna místa úzce spjatá s Leošem Janáčkem,“ uvedla koordinátorka konference Kristýna Štěpánková. „V Brně budou mít delegáti příležitost absolvovat Janáčkovu stezku, v Ostravě je čeká představení Čertova stěna v Národním divadle moravskoslezském a poslední den program završí návštěvou Hukvald – rodiště Leoše Janáčka.

Konferenci zahájí 20. listopadu 2014 náměstkyně ministerstva kultury JUDr. Kateřina Kalistová a vedení obou pořadatelských divadel. Tento den bude věnován české hudbě, zejména Leoši Janáčkovi.

Večer, po vystoupení Ivy Bittové a Brněnském orchestru lidových nástrojů, budou moci delegáti ochutnat nejlepší vína z Jihomorav-

↳

Umělecké zážitky, jihomoravská vína i vzdělávání

Zájemci, kteří se chtějí konference zúčastnit, se mohou přihlásit (zvýhodněný konferenční poplatek) na e-mail: audrey@opera-europa.org.

Podmínky registrace a další praktické informace o konferenci: http://www.opera-europa.org/ Dotazy – český kontakt: stepankova@ndb.cz

38–39

29. 11. 2014

Slavnostní závěr festivalu

19.00

Kulturní centrum Stadion

Leoš Janáček Leoš Janáček

Glagolská mše Věčné evangelium

Účinkují: Maria Kobielska, Magdalena Kožená, Michal Lehotský, Gustáv Beláček Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno Sbor Janáčkovy opery Národního divadla Brno Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská text: Pavel Petráněk

Dirigent: Jaroslav Kyzlink Sbormistr: Josef Pančík Varhany: Petr Kolař

Za dirigentským pultem stane brněnský rodák, vášnivý obdivovatel Janáčka, protagonista významných akcí každého ročníku festivalu Janáček Brno, dlouholetý dirigent Národního divadla Brno a novopečený šéfdirigent Slovinského národního divadla v Lublani v jedné osobě:

Jaroslav Kyzlink Velkolepý závěr

f o t o : archiv Kulturní centrum Stadion Brno

Je pátý prosinec roku 1927 a v sále brněnského Stadionu se koná premiéra snad nejvýznamnější duchovní skladby 20. století, Janáčkovy Glagolské mše. Téměř po osmdesáti letech stejné místo ožije stejnou skladbou, kterou provedou stejné soubory a zazní v něm původní varhany. K provedení se podařilo oslovit opravdu špičkové sólisty a význam tohoto koncertu podtrhuje fakt, že snad nejmenšího altového sóla v duchovní hudbě se zhostí naše současná nejvýznamnější pěvkyně Magdalena Kožená!

↳ Kulturní centrum Stadion Brno, místo premiéry Janáčkovy Glagolské mše.

Vaším dědečkem byl významný muzi�kolog prof. Bohumír Štědroň. Myslíte si, že jste vztah k hudbě zdědil?

To, že si všichni neseme nějakou genetickou výbavu od svých rodičů a prarodičů, je jasné. Sobotní návštěvy u dědečka, který hrával ve svém domácím obleku na klavír anebo se mnou a bratrem maloval nějaké noty, patří k mým prvním vzpomínkám z dětství. Za stejně důležité považuji, kdy a jak se vztah a eventuálně nějaký talent probudí.

Pro mne tímto impulsem bylo účinkování v dětském sboru Kantiléna – dodnes se všemi tehdejšími „kolegy“ na sbor i sbormistra Ivana Sedláčka vzpomínáme. Aniž jsme si to tehdy uvědomovali, získali jsme řadu podnětů, které nyní ve svých profesích úročíme. Mimochodem, s Magdou Koženou se po letech setkáváme na pódiu při závěrečném koncertu a právě v Brně a s Janáčkem, jsem moc rád.

V brněnském Národním divadle jste byl sbormistrem, posléze dirigentem a následně šéfdirigentem a uměleckým šéfem. Jaký máte vztah k tomuto divadlu?

Ale to už je dávno! Posledních více než deset let jsem zase dirigentem a prožívám se souborem všechny výměny ředitelů, nápady na jeho zrušení i stavbu vzdušných zámků a posléze vystřízlivění dalších nových šéfů, neustálé boje o finance v rámci divadla i mimo něj. Nastoupil jsem během studií

koncert

Magdalena Kožená

na JAMU a prošel opravdu dlouhou řadou sezon v různých funkcích a situacích. Považuji soubor Janáčkovy opery stále za svůj domovský, i přes různé hořkosti, které ale ke každému vztahu patří. Známe se, vím, co můžu čekat, a i když po letech s jistou dávkou nadhledu, přesto se těším na každý nový projekt i představení. Říkám si, zatím nepostávám u kávovaru na vrátnici a nevzpomínám, jak že to dřív „všechno dobře fungovalo“ – zatím dobrý…

Na kterou inscenaci brněnského Národního divadla nejraději vzpomínáte?

Mám jich rád spoustu, a pokud si mám jednu vybrat, určitě Jenůfu z roku 2004, kterou režíroval David Pountney – na spolupráci s ním, na fakt, že se tehdy podařilo koprodukci s vídeňskou operou vůbec zrealizovat, na legendární Anju Silju, která Kostelničku zpívala tehdy naposledy, i na ostatní sólisty a celý tým. A pak také Káťu Kabanovou se Zdeňkem Kaločem, pro kterou nám scénu ze dřeva vysochal Vladimír Preclík.

V roce 2004 jste zahajoval festival Janáček Brno premiérou Její pastor�kyně, pro festival v roce 2010 jste nastudoval světovou premiéru původní verze Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce. Letos budete mít v rukách závěrečný galakoncert. Samé prestižní záležitosti. Jak vnímáte festival Janáček Brno?

Měl jsem to štěstí být u zrodu prvních myšlenek na velký janáčkovský festival již v roce 2001 a jako člen dramaturgické rady poctivě sleduji všechny jeho proměny v průběhu let. Myslím, že nyní je v dobré formě, jsem rád a věřím, že se podaří stále zvyšovat úroveň a přísun financí, které jsou trvalým limitem pro další rozvoj. Dostávám na svých cestách v zahraničí pozitivní ohlasy a stále více kolegů se o tuto akci zajímá.

Moc festival divadlu i Brnu přeji a doufám, že se bude dařit nadále pokračovat v tradici, kterou jsme zmíněnou Jenůfou v roce 2004 začali.

f o t o : Gustáva Beláčka

f o t o : archiv Michala Lehotského

Michal Lehotský

Gustáv Beláček

Nastudoval jste Janáčkovy ope�ry i v zahraničí: Její pastorkyňu v lotyšské Rize, Káťu Kabanovou pro Dánskou národní operu. S jakou ode�� zvou těchto děl jste se v zahraničí setkal?

Tak je faktem, že Janáčkovy opery dnes patří do repertoáru všech světových scén a zájem diváků je obrovský. První uvedení Káti Kabanové v Dánsku, které jsem měl možnost dirigovat před rokem na podzim, bylo přijato opravdu krásně, nejen kritika, ale i jinak rezervovaní a chladní Seveřané byli doslova nadšeni sílou hudby i příběhu.

Mě osobně těšily také skvělé reakce členů orchestru, kteří přes náročnost a neobvyklost Janáčkova zápisu Káťu doslova milovali.

Nejlepším důkazem je asi fakt, že již máme v kalendáři naplánovanou další spolupráci – tentokrát nové nastudování Jenůfy!

Jsem také velmi zvědav na jarní spolupráci a reakce tamního publika v Národní opeře v Athénách, kde bych měl nastudovat Příhody lišky Bystroušky.

Jaký je váš pohled na uvádění Janáčkových oper v zahraničí v originále a v překladech?

Obecně jsem proti uvádění jakýchkoli oper v překladech, málokdy se podaří respektovat původní hudební fráze a myslím, že ta doba, kdy to mělo své důvody a smysl, je dnes za námi.

málně, a budeme muset přistoupit i k některým technickým úpravám pódia, aby byl projekt realizovatelný. Ale například varhany jsou plně funkční a budeme jen doufat, aby až se rozezní plným zvukem spolu s velkým orchestrem a více než stohlavým sborem, nespadla velká třpytivá koule, která nyní visí ze stropu a slouží při tanečních zábavách. Čím je pro vás Janáčkova Glagolská mše výjimečná?

Glagolská mše je opravdu unikátní dílo – duchovní neduchovní, zralé a přitom výbušně mladistvé, jak ostatně dokládá známý skladatelův výrok „žaden stařec, žaden věřící…“! Použití rozsáhlého zvukového aparátu, varhan, exponované party sboru i vysokých sólových hlasů, na druhé straně nádherná komorní část uprostřed Creda se sólovou flétnou a violami. Mám Glagolskou opravdu strašně rád – nevnucuje, nabízí…

Co byste popřál Janáčkovi k jeho 160. narozeninám?

Mistr je právem světově uznávaný skladatel, často hraný a obdivovaný. Měl by radost a jistě by odpustil, že mu jeho Brňané příliš nerozuměli. Takže bych přál spíše nám, abychom porozuměli, o jeho geniální díla pečovali, skvěle je interpretovali a udrželi v Brně aspoň dalších sto let tradici festivalu věnovaného našemu velkému skladateli! × f o t o : Zbyněk Maděryč

Maria Kobielska

f o t o : David Port – C.E.M.A.

f o t o : archiv Marie Kobielské

Unikátní uvedení – původní verze díla, v původním místě světové premiéry díla, s původními soubory, které účinkovaly při světové premiéře

Závěrečný koncert letošního ročníku festivalu Janáček Brno se bude konat v Kulturním centru Stadion. Co vás vedlo k výběru tohoto místa?

Jediným důvodem je fakt, že se v tomto sále odehrála původní premiéra Glagolské mše a my ji zahrajeme v původním znění – tzn. s mírnými rozdíly oproti nyní běžně prováděné verzi – a navíc se stejnými soubory, které účinkovaly v září 1927. Sál Stadionu se v dnešní době používá ke koncertům již mini-

40– 41

Jaroslav Kyzlink

VAŠE CESTA K CHYTRÝM ŘEŠENÍM

ŘEŠENÍ PRO CHYTROU DOPRAVU, PROMYŠLENÉ HOSPODAŘENÍ S POZEMNÍMI KOMUNIKACEMI A INTELIGENTNÍ SPRÁVU MAJETKU.

SMARTiC :: Špičkový systém pro řízení provozu v reálném čase pro dopravní řídící a informační centra, založený na dopravním modelu silniční sítě a kompatibilní s běžně používanou telematikou.

CleveRA :: Komplexní řešení pro hospodaření s pozemními komunikacemi, včetně diagnostiky multifunkčním vozidlem, návrhu údržby a oprav a finanční optimalizace.

IntelliGEO :: Geoportály pro veřejnou správu. :: Systémy pro správu majetku průmyslových objektů. :: Webové plavební mapy. :: Systémy měření hloubek a sedimentů ve vodních tocích a nádržích.

W W W.VARS.CZ

VARS BRNO a.s.

Kroftova 3167/80c :: 616 00 Brno +420 515 514 111 :: vars@vars.cz www.vars.cz

vám ↳ Představujeme generálního partnera

festivalu Janáček Brno 2014 VARS Brno a. s. je technologická firma založená v roce 1995, se sídlem v Brně. Nabízí inovativní a chytrá řešení pro dopravní telematiku, správu majetku a GIS. Jádrem těchto řešení jsou softwarové aplikace odrážející nejnovější trendy v oblasti informačních technologií. Spolupracuje s výzkumnými institucemi a její partneři jsou celosvětovými lídry v oblasti technologií (ESRI, Microsoft, HP, Navteq, SWARCO…).

Společnost VARS Brno cítí odpovědnost nejen za své obchodní aktivity, ale také vůči všem, kterých se její činnost týká, ať už přímo či nepřímo. Společenskou odpovědnost považuje za přirozenou součást firemní kultury, hlásí se k principům trvale udržitelného rozvoje, přispívá ke zlepšování kvality života a podporuje sociální i kulturní rozvoj společnosti. Pravidelně podporuje činnosti zaměřené především na rozvoj mládeže, sportovní aktivity, vzdělávání a kulturu. V těchto aktivitách chce i nadále pokračovat, a proto se rozhodla podpořit i čtvrtý ročník Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2014. „Jsme spolehliví a odpovědní nejen vůči svým zákazníkům, ale tyto principy aktivně uplatňujeme také v oblasti kvality života. Jsem rád, že máme možnost podpořit Národní divadlo Brno v jeho činnosti, a zejména podílet se na této výjimečné události v oblasti kultury v Brně,“ dodává Ing. Tomáš Miniberger, generální ředitel spol. VARS Brno a. s. ×

↳

Pro letošní ročník Janáčkova festivalu se nám podařilo získat exkluzivního generálního partnera, brněnskou společnost VARS Brno a. s.

Generální ředitel společnosti VARS Brno a. s.

Tomáš Miniberger a ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser při podpisu smlouvy o generálním parterství festivalu Janáček Brno 2014.

42– 43

Telefonotéka pondělí–pátek | 9.50–11.30 Živě vysílaný hudebně a kulturně-publicistický pořad s nahrávkami především klasické hudby Hudební fórum speciál pátek | 23.15–1.00 Autorsky moderovaný publicistický pořad plný hostů věnovaný soudobé hudbě

neposlouchám ale slyším

vltava.rozhlas.cz

otevři město www.mePASS.cz mePASS-204x140.indd 1

29.09.14 16:21

V České republice najdete to nejlepší z evropské rozmanitosti.

V jedné malé zemi se potkávají místa s naprosto odlišným charakterem a všechna jsou na dosah ruky. Praha i další česká města poskytují klid a bezpečné prostředí, díky pěti mezinárodním letištím a mezinárodním vlakovým spojům také komfortní dostupnost, luxusní hotely a kongresovou infrastrukturu v kvalitě a kapacitě, která odpovídá mezinárodnímu standardu.

14 jedinečných regionů

Czech Convention Bureau vám nabízí při pořádání různých akcí širokou škálu bezplatných služeb a nástrojů, které uspokojí všechny vaše potřeby.

czechconvention.com

BMW řady 2 Active Tourer

www.renocar-bmw.cz

PRO VŠECHNY RODINY, KTERÉ SNÍ O SPORTOVNÍM AUTĚ.

VYZKOUŠEJTE NOVÉ BMW ŘADY 2 ACTIVE TOURER V BMW RENOCAR. #GETACTIVE

Nové BMW řady 2 Active Tourer Vás zbaví nutnosti dělat kompromisy. Budete mít zkrátka vše, na co pomyslíte.

Skvělé jízdní vlastnosti, agilitu, sportovní design, komfort, velkorysý a flexibilní prostor i prémiovou kvalitu a bezpečnost. BMW řady 2 Active Tourer potvrzuje, že lze dokonale skloubit každodenní praktičnost s ryzí radostí z jízdy. Chcete poznat kvality tohoto BMW osobně? V BMW Renocar Vám rádi poskytneme vůz k testovací jízdě.

Renocar Brno Řípská 5C Brno - Slatina (D1, EXIT 201) tel.: 548 141 548 info@renocar.cz Otevřeno 7 dní v týdnu

Renocar Praha Lipová 280 Praha - Čestlice (D1, EXIT 8) tel.: 261 393 600 info@renocar.cz Otevřeno 7 dní v týdnu

Kombinovaná spotřeba paliva a emise CO2 nového BMW řady 2 Active Tourer: 3,8–6,1 l/100 km, 99–143 g/km.

Radost z jízdy

4. mezinárodní divadelní a hudební festival Janáček Brno 2014 Za finanční podpory

Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií.

Generální partner

Hlavní mediální partner

Spolupořadatelé

Partneři

Mediální partneři